Recenze: Redout: Lightspeed Edition

Autor: chaosteorycz Publikováno: 2.9.2017, 17:42

Publikováno: 2.9.2017, 17:42

Sociální sítě

O autorovi

chaosteorycz

chaosteorycz

Je autorem 1097 článků

Proč vlastně hrajeme závodní hry? Abychom se mohli prsit, že jsme se projeli ve sporťáku, který jinak chodíme oslintávat do drahých showroomů? To snad ne. Chceme si užít svou dávku adrenalinu, pocit z jízdy, z rychlosti hraničící s limity jak daného vozu, tak našimi v pozici řidiče. Alespoň zprostředkovaně máme chuť postavit život na hranu mezi nudně stráveným odpolednem a možností navštívit nemocniční zařízení s orgány v kómatu. Jenže závody aut už ztrácí potřebnou sílu a chce to pořádný „energeťák“. Něco, kde rychlost Mach 1 nepatří jen armádním letkám a kde dvoukilometrové skoky jsou častější než kontrola z finančního úřadu. Chce to Redout!

Autodráha pro dospělé
Svět si prošel událostmi, které už nikoho absolutně nezajímají, protože příroda ruku v ruce s globálním oteplování se na názor neptají. Po přidání více jak pětiset let k našemu letopočtu, připomíná Země svou aktuální jmenovkyni už jen zbytky rozpadlých památek a lidstvo si spokojeně vegetí na Marsu, Měsíci a dalších planetách, na nichž bylo možné začít parazitovat. Ze Země se tak stala autodráha pro závodníky s pořádnou kuráží, kde bohaté společnosti založili Solar Redout Racing League. Prestižní podnik antigravitačních závodů, kde je nehynoucí sláva vykoupena četnými obětmi na životech. Ale koho to odradí, když rychlost je tak opojná.

Příběh si dobře zapamatujte, neboť ve hře se neřeší, co děláte na místech dnešního Egypta nebo Aljašky. Vývojáři z 34BigThings srl vytvořili Redout jako pomník populárním žánrovým arkádám, kterým vévodily tituly jako F-Zero nebo Wipeout. Právě kvůli tomu mě hra zaujala od prvního traileru a nebyl jsem dvakrát nadšený, že konzolová verze dostane roční zpoždění za PC premiérou. Jako bolestné získala Lightspeed Edition navíc tratě, power-upy a také jednu závodní stáj. Nabídka futuristických závodů tak zní: 28 kluzáků, 35 lokací, 11 herních režimů, a to při více jak stovce závodů v kariéře, režimu rozdělené obrazovky a online multiplayeru. I když s tou kariérou bych byl opatrný.

Nadzvukovým šampionem rychle, ale ne lehce 
Čekat něco víc než jen sérii závodů jdoucích za sebou se stupňující se obtížností, by bylo až příliš optimistické. Jednoduché menu mezi závody, jehož cílem je rychle přepnout mezi raketami, přilepit na vybranou nějaký stylový potisk a osadit ji pomocníky, jasně předznamenává, že v něm rozhodně nebudete trávit příliš mnoho času. Důležité je závodit a minimálně prvních pár hodin člověk ani nic jiného nechce. Z ukázek vypadá motorsport budoucnosti jako prkotina, kterou si jedinec podmaní s prstem v nose, ale úvod kolem Káhiry dost klame tělem. Zjistíte princip ovládání, u něhož nestačí jen levá páčka a triggery k regulaci rychlosti, ale ke slovu se dostane i pravá páčka kontrolující náklon magnetického speciálu. Jednotlivé modely disponují rozdílnými schopnostmi, takže i cit pro ovládání se v průběhu hraní mění, tudíž herní měna, jenž začne nabírat zhruba po třech hodinách nadbytečné rozměry, padne při hledání optimálního stroje.

Pokud jako já chytíte slinu nepřemožitelného pána rychlodráhy, už Aljaška vám seberu jak jistotu, tak úsměv na rtech. Zatáčky střídají směr jak porouchaná výhybka koleje, horizonty přecházejí z ostrého výstupu do volného pádu, a to vše se děje při rychlosti atakující 1000 kilometrů za hodinu. Střední obtížnost se náhle zdá výzvou choré hlavy a než si ta vaše uvědomí, že prsty měly zatáčet vlevo, je zatáčka stejnou minulostí jako vybojované první místo. Redout si žádá přepnout pozornost do trochu pohotovějšího režimu ve srovnání s formulemi, rally nebo silniční arkádou. Nechce to ovšem zadarmo, protihodnotou jsou pozvolna se odemykající lokace, nikdy nekončící výzvy a jedinečný pocit rychlosti, který jen tak nenajdete.

Zrychlit či odpálit? Toť otázka
Udržet alespoň nějakou dávku napětí u aktivního hráče závodních her, nebývá lehké a italské studio to zkouší neustálou akcelerací a komplikováním jízdních podmínek. Jestliže první kategorie kluzáků ani s boostem nedosáhne na nadzvukovou rychlost, tak čtvrtá ji pokoří hned dvakrát. Relativně přehledné lokace se časem přesunou i do sněhem bičovaných hor, lávových tunelů či pod vodní hladinu a vytrvalostní závody zase otestují, jak si poradíte s umělou inteligencí. Řekněme, že v 90 % případů mi byla obstojným protivníkem a jen v těch zbývajících jí popadl „NFS syndrom“. Nechvalně proslulá diagnóza se vyznačuje náhlým osvícením AI, díky čemuž se stává nadpozemským řidičem s bezchybnými reflexy. Zejména u vytrvalostních závodů a režimu počítajícím skóre.

Korigovat ziskuchtivé protivníky mají za cíl aktivní a pasivní pomocníci, o jejichž kvalitách dvakrát přesvědčený nejsem. Aktivní power-upy se využívají po nabití energie a nabízejí zaběhnuté varianty jako EMP, štít, zpomalení soupeřů nebo odebíraní energie ostatním. Buď moje ruka nevybírala vhodné zbraně nebo s nimi neumím zacházet, ale k výraznému zlepšení pozice fungoval mnohem lépe starý dobrý boost. Pasivní podpora je citelnější, a to především při čtvrté, nejvyšší úrovni. Může ovlivňovat sílu magnetu, celistvost štítu a další vlastnosti týkající se rakety. Účinným strategickým prvkem je již zmíněný náklon, kterým je možné zkrátit či prodloužit skoky. Zatímco pár centimetrů nad magnetickou dráhou jsou bariéry, ve vzduchu chybí, tudíž let nemusí skončit před připravenou bránou. Odvážný výlet pak může vést jen ke dvěma věcem, buď to přeženete a dráhu minete nebo si sebevědomí polechtáte dobře odvedeným předjetím oceněným ajchem.

Méně závodů, více lokací
Příjemným zpestřením jsou nahodilé kontrakty. Nejde o nic revolučního, jen je to v daném segmentu celkem nezvyklá záležitost. Čas od času, po závodě vyběhne žádost jednoho z týmů, že hledá závodníka nebo nabízí tučný sponzoring. V prvním případě při akceptaci dostanete i stroj, s jasným cílem obsadit určitý počet bodovaných pozic. V tom druhém závodíte s tím, co máte, ovšem princip odměny po splnění umístění zůstává stejný. Smlouva končí ve chvíli, kdy její podmínky byly splněny nebo ji stornujete použitím jiné rakety. Největší nevýhodou kampaně jsou závody nerespektující zvolený kluzák. Nikdo vám nebrání přeskočit události a vrhnout se na třetí třídu, dejme tomu, ale ty předchozí tím nezmizí. Tím se dostávám k tomu, že 100 podniků je neskutečně úmorných.

Po nějakých pěti hodinách herní statistika hlásila zhruba 37 % splněných závodů, jenže to už prvotní nadšení nebylo tak horké. Lokací není mnoho, jejich odemykání je zdlouhavé a než se člověk dobelhá ke všem, patrně ztratí o hraní zájem, protože stereotyp. Pro odlehčení slouží split-screen a online hra více hráčů. Vřelý dík za ně, neboť indie tvůrci ne vždy myslí na společné hraní, a to mají často obsahu ještě méně. Zda lapíte někoho z druhého konce světa záleží na denní době. Ráno a dopoledne bývají servery prázdné, což vynahrazuje večer, kdy jsou zpravidla k mání 3 až 4 skupiny závodníků. Přetížení sítě tak netřeba se bát, naopak vše funguje rychle a bez překážek.

Hranatá kráska
Vedle svěží hratelnosti vybočuje hra ještě grafickým zpracováním. Redout je postavený na technologii Unreal Engine 4 a při detailním pohledu na kluzák by to hádal málokdo. Hrany nejsou příliš ostré, při změně designu nejdříve naskočí barvy, pak až přesný obrys a celé UI působí neskutečně levně. Stačí ale vyrazit na dráhu a rázem se ošklivka stane kráskou maturitního plesu. Autoři zvolili polygonový styl, který okořenili sytými barvami, částicovými efekty a dobře zpracovaným světlem. V pohybu, kdy stejně nemáte čas sledovat nic jiného než šipky dirigující směr, je titul krásnou podívanou, z níž nechcete spustit oči. Především přechody mezi souší a vodou nebo změny povětrnostních podmínek jsou působivé a doprovázené kvalitním ozvučením. Soundtrack jako celek se k žánru hodí, jen podkres v hlavní nabídce bych vyměnil raději za Jožku Černého než poslouchat zvuk tikající atomovky, v jejímž rytmu mi časem škubalo v pravém oku.

Poslední řádky bych rád věnoval pár zajímavostem. Asi tou největší je výběr pohledu, kde je možné nalézt i velmi zjednodušený kokpit, takže přijde-li vám obtížnost málo náročná, zkuste se přepnout do interiéru a hodně štěstí. Potěšený jsem byl i koncepcí tratí, kdy každý jeden kousek z dané lokace zapadá do finálního velkého celku. Závody s průměrným časem pod 4 minuty na kolo patří mezi ty vůbec nejzajímavější a je velká škoda, že k nim vede až příliš dlouhá cesta. Nakonec se sluší pochválit optimalizaci, která se jednou nemá důvod stydět. Den po evropském vydání byla uvolněna záplata, po níž vše šlape jak švýcarské hodinky.

8
Technické zpracováníHratelnostTrvanlivostMultiplayer

Verdikt

Nutí vás nostalgie s láskou vzpomínat na Wipeout, ale nechce se vám pořizovat tu přidupnutou krabičku? Pak je Redout jasnou volbou, která je věrná svému podtitulu „rychlejší než kdykoli předtím“. Futuristické kluzáky od samého začátku točí otáčky na maximum a nebýt přepálené délky kariéry, dokázaly by vysokou hratelnost bez problémů udržet. Power-upy jsou sice příjemným doplněním výbavy, ale jejich účinnost zaostává za očekáváním, což neplatí o dostatečném fyzikálním modelu. Nad konkurencí tak hru drží zejména vybroušená grafická stránka, za níž si tvůrci účtují adekvátní cenu. Přestože jsou lokace vymyšlené dobře, je jich na můj vkus málo, i když má Lightspeed Edition ještě o pár okruhů navíc.
24. 11. 2017 • kristine4chaos0

Recenze: LEGO Marvel Super Heroes 2

Fanoušci komiksových vesmírů jsou často jak kočky se psy, protože všichni tvrdí, že právě ten jejich je nejlepší. Největší rivalita samozřejmě panuje mezi společnostmi Marvel a DC. Superhrdinové svadí nepřímý boj na pultech tiskovin, v televizi, na stříbrném plátně, ve videohrách a také v našich domovech. U nás není výjimka. Když se mi podaří přítele přemluvit k třetímu Thorovi, automaticky musím počítat s povinnou projekcí Ligy spravedlnosti. On sní po nocích o tom, jak se...

»
22. 11. 2017 • lindros88cze4

RECENZE: L.A. Noire pro Xbox One

Detektivní thriller L.A. Noire od dnes již zaniklého australského studia Team Bondi, se vrací, aby se podíval na moderní konzole. Rockstar Games připravily remaster této povedené hry a my se teď mrkneme, jestli dokáže obstát i dnes.

»
20. 11. 2017 • chaosteorycz0

Recenze: Star Wars Battlefront II

V žádné předaleké galaxii, kde wookieeové dávají dobrou noc, ale v nám důvěrně známém vesmíru vznikla kdysi série Battlefront. S blyštivou značkou Star Wars a ještě opulentnějším logem LucasArts, dostali fanoušci rodinných fantasy pohádek poctivou dávku akce, která jim do gamepadů přinesla ty největší hrdiny z obou stran Síly. Jenže galaxie se mění, hrdinů přibývá, souboje mezi Impériem a rebely kývají miskami vah a Battlefront se vrací jak Darth Maulův světelný meč. Electronic Arts...

»
19. 11. 2017 • p.a.c.o3

RECENZE: Need for Speed Payback

Dlouholeté herní série mají často velké zástupy fanoušky, kteří se těší na každý další díl a většinou dokážou nějakou tu nedokonalost prominout. Jsou ale série, které každým dalším dílem o fanoušky přichází, a to i navzdory svému opravdu zvučnému jménu. Velkou snahu v odhánění příznivců projevují Electronic Arts společně s Ghost Games se svou dvorní značkou Need for Speed, jejíž poslední díl se vřelého přijetí opravdu nedočkal. Nejspíš i proto si vývojáři...

»
14. 11. 2017 • p.a.c.o10

RECENZE: Rush: A Disney-Pixar Adventure

Herní svět nejsou jenom potoky krve nebo dojemné rozsáhlé příběhy, které projdete za několik desítek hodin. Mezi hráči jsou totiž i ti menší, jež potřebují jiný přístup, a jelikož neudrží tak dlouho pozornost, i jejich herní dobrodružství musí mít tu správnou délku. Hry pro děti prostě mají svá specifika a dospělí hráči jim na chuť úplně přijít nemusí, což ostatně není ani cílem. Horší to mají dospělí recenzenti, kteří se...

»
13. 11. 2017 • chaosteorycz5

Recenze: Zoo Tycoon: Ultimate Animal Collection

Zdá se mi, jako by to bylo včera, co jsem zde na webu, ještě v pozici pouhého čtenáře, četl recenzi na Zoo Tycoon. Onehdy se kradla na mysl otázka, proč vůbec Microsoft vydává verzi pro končící generaci konzolí, když stavění zoo působí dojmem skvělého launch titulu pro tu novou. Bylo by tedy lepší nechat ji výhradně pro Xbox One. I když hodnocení zase takové terno nebylo, měl jsem v plánu si časem...

»
10. 11. 2017 • chaosteorycz9

Recenze: Sonic Forces

Doktor Eggman už to zase zkouší. Opět se chce stát pánem světa, tedy těch zbytků, které nestačí jeho parta lotrů zničit. Aby mu to Sonic tentokrát nepřekazil, má Eggman trumf poháněný magickým krystalem, tajemnou postavu pojmenovanou Infinite. Ta dokáže manipulovat s časem, dimenzemi a Sonica hned v prvních minutách deklasuje. Slavný modrý hrdina tak končí na doktorově „Hvězdě smrti“, kde na něm Robotnik hodlá dělat pokusy, aby našel zdroj jeho síly a dokončil...

»
09. 11. 2017 • lindros88cze8

RECENZE: Super Lucky’s Tale

V průběhu let jsme se dočkali nespočtu plošinovek, které dali vzniknout kultovním postavám, ať už to byli Banjo-Kazooie, Mario či Crash Bandicoot. Letošní rok je na ně sice docela bohatý, přeci jen vyšly hry jako Yooka-Laylee či remaster Voodoo Vince, ale je pravda, že Microsoft podobně roztomilého maskota vždy postrádal. A navzdory různým kvalitám, které exkluzivita Super Lucky’s Tale nabízí, ani lišák Lucky jím nebude…

»