Recenze: Redout: Lightspeed Edition

Autor: Lukáš Urban Publikováno: 2.9.2017, 17:42

Publikováno: 2.9.2017, 17:42

Sociální sítě

O autorovi

Lukáš Urban

Lukáš Urban

Je autorem 2500 článků

Obyčejný hráč s velkou hubou. Věrný člen redakce, jehož revír začíná a končím psaním.

Proč vlastně hrajeme závodní hry? Abychom se mohli prsit, že jsme se projeli ve sporťáku, který jinak chodíme oslintávat do drahých showroomů? To snad ne. Chceme si užít svou dávku adrenalinu, pocit z jízdy, z rychlosti hraničící s limity jak daného vozu, tak našimi v pozici řidiče. Alespoň zprostředkovaně máme chuť postavit život na hranu mezi nudně stráveným odpolednem a možností navštívit nemocniční zařízení s orgány v kómatu. Jenže závody aut už ztrácí potřebnou sílu a chce to pořádný „energeťák“. Něco, kde rychlost Mach 1 nepatří jen armádním letkám a kde dvoukilometrové skoky jsou častější než kontrola z finančního úřadu. Chce to Redout!

Autodráha pro dospělé
Svět si prošel událostmi, které už nikoho absolutně nezajímají, protože příroda ruku v ruce s globálním oteplování se na názor neptají. Po přidání více jak pětiset let k našemu letopočtu, připomíná Země svou aktuální jmenovkyni už jen zbytky rozpadlých památek a lidstvo si spokojeně vegetí na Marsu, Měsíci a dalších planetách, na nichž bylo možné začít parazitovat. Ze Země se tak stala autodráha pro závodníky s pořádnou kuráží, kde bohaté společnosti založili Solar Redout Racing League. Prestižní podnik antigravitačních závodů, kde je nehynoucí sláva vykoupena četnými obětmi na životech. Ale koho to odradí, když rychlost je tak opojná.

Příběh si dobře zapamatujte, neboť ve hře se neřeší, co děláte na místech dnešního Egypta nebo Aljašky. Vývojáři z 34BigThings srl vytvořili Redout jako pomník populárním žánrovým arkádám, kterým vévodily tituly jako F-Zero nebo Wipeout. Právě kvůli tomu mě hra zaujala od prvního traileru a nebyl jsem dvakrát nadšený, že konzolová verze dostane roční zpoždění za PC premiérou. Jako bolestné získala Lightspeed Edition navíc tratě, power-upy a také jednu závodní stáj. Nabídka futuristických závodů tak zní: 28 kluzáků, 35 lokací, 11 herních režimů, a to při více jak stovce závodů v kariéře, režimu rozdělené obrazovky a online multiplayeru. I když s tou kariérou bych byl opatrný.

Nadzvukovým šampionem rychle, ale ne lehce 
Čekat něco víc než jen sérii závodů jdoucích za sebou se stupňující se obtížností, by bylo až příliš optimistické. Jednoduché menu mezi závody, jehož cílem je rychle přepnout mezi raketami, přilepit na vybranou nějaký stylový potisk a osadit ji pomocníky, jasně předznamenává, že v něm rozhodně nebudete trávit příliš mnoho času. Důležité je závodit a minimálně prvních pár hodin člověk ani nic jiného nechce. Z ukázek vypadá motorsport budoucnosti jako prkotina, kterou si jedinec podmaní s prstem v nose, ale úvod kolem Káhiry dost klame tělem. Zjistíte princip ovládání, u něhož nestačí jen levá páčka a triggery k regulaci rychlosti, ale ke slovu se dostane i pravá páčka kontrolující náklon magnetického speciálu. Jednotlivé modely disponují rozdílnými schopnostmi, takže i cit pro ovládání se v průběhu hraní mění, tudíž herní měna, jenž začne nabírat zhruba po třech hodinách nadbytečné rozměry, padne při hledání optimálního stroje.

Pokud jako já chytíte slinu nepřemožitelného pána rychlodráhy, už Aljaška vám seberu jak jistotu, tak úsměv na rtech. Zatáčky střídají směr jak porouchaná výhybka koleje, horizonty přecházejí z ostrého výstupu do volného pádu, a to vše se děje při rychlosti atakující 1000 kilometrů za hodinu. Střední obtížnost se náhle zdá výzvou choré hlavy a než si ta vaše uvědomí, že prsty měly zatáčet vlevo, je zatáčka stejnou minulostí jako vybojované první místo. Redout si žádá přepnout pozornost do trochu pohotovějšího režimu ve srovnání s formulemi, rally nebo silniční arkádou. Nechce to ovšem zadarmo, protihodnotou jsou pozvolna se odemykající lokace, nikdy nekončící výzvy a jedinečný pocit rychlosti, který jen tak nenajdete.

Zrychlit či odpálit? Toť otázka
Udržet alespoň nějakou dávku napětí u aktivního hráče závodních her, nebývá lehké a italské studio to zkouší neustálou akcelerací a komplikováním jízdních podmínek. Jestliže první kategorie kluzáků ani s boostem nedosáhne na nadzvukovou rychlost, tak čtvrtá ji pokoří hned dvakrát. Relativně přehledné lokace se časem přesunou i do sněhem bičovaných hor, lávových tunelů či pod vodní hladinu a vytrvalostní závody zase otestují, jak si poradíte s umělou inteligencí. Řekněme, že v 90 % případů mi byla obstojným protivníkem a jen v těch zbývajících jí popadl „NFS syndrom“. Nechvalně proslulá diagnóza se vyznačuje náhlým osvícením AI, díky čemuž se stává nadpozemským řidičem s bezchybnými reflexy. Zejména u vytrvalostních závodů a režimu počítajícím skóre.

Korigovat ziskuchtivé protivníky mají za cíl aktivní a pasivní pomocníci, o jejichž kvalitách dvakrát přesvědčený nejsem. Aktivní power-upy se využívají po nabití energie a nabízejí zaběhnuté varianty jako EMP, štít, zpomalení soupeřů nebo odebíraní energie ostatním. Buď moje ruka nevybírala vhodné zbraně nebo s nimi neumím zacházet, ale k výraznému zlepšení pozice fungoval mnohem lépe starý dobrý boost. Pasivní podpora je citelnější, a to především při čtvrté, nejvyšší úrovni. Může ovlivňovat sílu magnetu, celistvost štítu a další vlastnosti týkající se rakety. Účinným strategickým prvkem je již zmíněný náklon, kterým je možné zkrátit či prodloužit skoky. Zatímco pár centimetrů nad magnetickou dráhou jsou bariéry, ve vzduchu chybí, tudíž let nemusí skončit před připravenou bránou. Odvážný výlet pak může vést jen ke dvěma věcem, buď to přeženete a dráhu minete nebo si sebevědomí polechtáte dobře odvedeným předjetím oceněným ajchem.

Méně závodů, více lokací
Příjemným zpestřením jsou nahodilé kontrakty. Nejde o nic revolučního, jen je to v daném segmentu celkem nezvyklá záležitost. Čas od času, po závodě vyběhne žádost jednoho z týmů, že hledá závodníka nebo nabízí tučný sponzoring. V prvním případě při akceptaci dostanete i stroj, s jasným cílem obsadit určitý počet bodovaných pozic. V tom druhém závodíte s tím, co máte, ovšem princip odměny po splnění umístění zůstává stejný. Smlouva končí ve chvíli, kdy její podmínky byly splněny nebo ji stornujete použitím jiné rakety. Největší nevýhodou kampaně jsou závody nerespektující zvolený kluzák. Nikdo vám nebrání přeskočit události a vrhnout se na třetí třídu, dejme tomu, ale ty předchozí tím nezmizí. Tím se dostávám k tomu, že 100 podniků je neskutečně úmorných.

Po nějakých pěti hodinách herní statistika hlásila zhruba 37 % splněných závodů, jenže to už prvotní nadšení nebylo tak horké. Lokací není mnoho, jejich odemykání je zdlouhavé a než se člověk dobelhá ke všem, patrně ztratí o hraní zájem, protože stereotyp. Pro odlehčení slouží split-screen a online hra více hráčů. Vřelý dík za ně, neboť indie tvůrci ne vždy myslí na společné hraní, a to mají často obsahu ještě méně. Zda lapíte někoho z druhého konce světa záleží na denní době. Ráno a dopoledne bývají servery prázdné, což vynahrazuje večer, kdy jsou zpravidla k mání 3 až 4 skupiny závodníků. Přetížení sítě tak netřeba se bát, naopak vše funguje rychle a bez překážek.

Hranatá kráska
Vedle svěží hratelnosti vybočuje hra ještě grafickým zpracováním. Redout je postavený na technologii Unreal Engine 4 a při detailním pohledu na kluzák by to hádal málokdo. Hrany nejsou příliš ostré, při změně designu nejdříve naskočí barvy, pak až přesný obrys a celé UI působí neskutečně levně. Stačí ale vyrazit na dráhu a rázem se ošklivka stane kráskou maturitního plesu. Autoři zvolili polygonový styl, který okořenili sytými barvami, částicovými efekty a dobře zpracovaným světlem. V pohybu, kdy stejně nemáte čas sledovat nic jiného než šipky dirigující směr, je titul krásnou podívanou, z níž nechcete spustit oči. Především přechody mezi souší a vodou nebo změny povětrnostních podmínek jsou působivé a doprovázené kvalitním ozvučením. Soundtrack jako celek se k žánru hodí, jen podkres v hlavní nabídce bych vyměnil raději za Jožku Černého než poslouchat zvuk tikající atomovky, v jejímž rytmu mi časem škubalo v pravém oku.

Poslední řádky bych rád věnoval pár zajímavostem. Asi tou největší je výběr pohledu, kde je možné nalézt i velmi zjednodušený kokpit, takže přijde-li vám obtížnost málo náročná, zkuste se přepnout do interiéru a hodně štěstí. Potěšený jsem byl i koncepcí tratí, kdy každý jeden kousek z dané lokace zapadá do finálního velkého celku. Závody s průměrným časem pod 4 minuty na kolo patří mezi ty vůbec nejzajímavější a je velká škoda, že k nim vede až příliš dlouhá cesta. Nakonec se sluší pochválit optimalizaci, která se jednou nemá důvod stydět. Den po evropském vydání byla uvolněna záplata, po níž vše šlape jak švýcarské hodinky.

8
Technické zpracováníHratelnostTrvanlivostMultiplayer

Verdikt

Nutí vás nostalgie s láskou vzpomínat na Wipeout, ale nechce se vám pořizovat tu přidupnutou krabičku? Pak je Redout jasnou volbou, která je věrná svému podtitulu „rychlejší než kdykoli předtím“. Futuristické kluzáky od samého začátku točí otáčky na maximum a nebýt přepálené délky kariéry, dokázaly by vysokou hratelnost bez problémů udržet. Power-upy jsou sice příjemným doplněním výbavy, ale jejich účinnost zaostává za očekáváním, což neplatí o dostatečném fyzikálním modelu. Nad konkurencí tak hru drží zejména vybroušená grafická stránka, za níž si tvůrci účtují adekvátní cenu. Přestože jsou lokace vymyšlené dobře, je jich na můj vkus málo, i když má Lightspeed Edition ještě o pár okruhů navíc.
14. 01. 2020 • Lukáš Urban11

Recenze: Truck Driver

Čeští tvůrci kamionových her zaslouží respekt, neboť už léta budují svůj sen a z cesty je nesvede ani vyhlídka tučného šeku od výrobců konzolí. Bohužel tím otevírají cestu amatérské lize, která za hladem hráčů vyjíždí s pojízdnou kantýnou a skromným jídelním lístkem. Když kručí v břiše a sliny kanou koutky, je i rychlé občerstvení hostinou králů. Stačí se ale podívat na použité suroviny, koncovou účtenku a možná si uvědomíte, že půst nemusí být...

»
09. 01. 2020 • p.a.c.o9

RECENZE: AO Tennis 2

Různé části světa, různé povrchy. Někdy sluníčko, jindy zataženo. K tomu hned čtyři legendární grandslamy, na které se těší tenisoví fanoušci z celého světa. Nová sezóna již odstartovala prvními turnaji a co nevidět se dočkáme prvního milníku letošní sezóny, Australian Open. Je to velký turnaj, velká značka, a tak není divu, že již loni po ní sáhli herní vývojáři a vytvořili tenisovou hru, na kterou hráčská obec čeká jak na smilování boží.

»
05. 12. 2019 • Lukáš Urban0

Recenze: Lost Ember

Mám vlka. Což je v normálním případě práce pro příslušného lékaře. Avšak mám také kachnu, vombata, kolibříka, rybu nebo horskou kozu. To už je spíše na hospitalizaci v klecovém lůžku nebo otevření malého zoologického koutku. Pokud však zrovna nemám před sebou výpravný Lost Ember, který se rozhodl netradiční formou odvyprávět smutné lidské osudy. Nikoliv kterak si těžař uřízl nohu, když se lekl tmavé šelmy. Jde o příběh spoutaných duší, ztracených nadějí a...

»
04. 12. 2019 • p.a.c.o0

RECENZE: Arise: A simple story

Příběh je to, co nás většinou her provází. Ano, některé z nich si vystačí i bez něj, ale jinak ho ve hře najdeme ve zpracováních od „nic není v té hře hlavnější než příběh“ až po „něco tam dejte, ať ty mise drží pohromadě“. I my, hráči, k příběhům přistupujeme různě. Záleží na náladě, zajímavosti příběhu a také samotné hře, jakou jsme se rozhodli hrát. Největší umělecké ambice co do zpracování příběhu mívají...

»
25. 11. 2019 • Lukáš Urban1

Recenze: Sniper Ghost Warrior: Contracts

Když děláte větší než únosné množství pitomostí, je fajn, když do vás někdo střelí trochu rozumu. Vývojáře z CI Games takto profackovali hráči po minulém dílu Sniper Ghost Warrior. A je trochu zázrak, že se z toho aplausu vůbec vzpamatovali. Stálo je to sice pár kolegů a zničené ego, ale bez toho se dá pracovat. Jak dokazují Contracts, možná dokonce i lépe než kdy předtím.

»
21. 11. 2019 • p.a.c.o5

RECENZE: Star Wars Jedi Fallen Order

Máme tady nějaké fanoušky prahnoucí po nové hře z univerza Star Wars? Myslím si, že rozhodně ano, protože tato značka do jisté míry změnila život celé řadě lidí a i po tolika letech od uvedení prvních filmů na sebe upoutává patřičnou pozornost. Aktuálně ji vlastní Disney, který se pustil do nového seriálu pro svou streamovací službu a také nás čeká další filmové zpracování s celou řadou navrátivších se postav a herců.

»
19. 11. 2019 • Lukáš Urban8

Recenze: Terminator: Resistance

Ať si James Cameron klidně do konce života točí Avatary nebo třeba tření lososů ve studeném proudu. Z mého pohledu to nejlepší už filmovému průmyslu přinesl. Výtečně pozvedl Vetřelce, aby se později korunoval za krále akčních sci-fi s druhým Terminátorem. Myslete si, co chcete, ale tomuhle snímku se vyrovná jen máloco. Na béčkovém scénáři vystavěl Cameron multižánrový klenot. Nadčasovou klasiku, kde v naprostém souladu funguje svalnatý antihrdina, silná ženská postava, bezcitný padouch a...

»
12. 11. 2019 • CryLineT6

Recenze: Bee Simulator

Jako malá jsem chtěla být ledasčím. A lampička dětského pokojíčku byla svědkem, že zvířata nezůstala bokem. Ale včely mezi má přání nepatřily. I když jsem přímo milovala strašpytla Vilíka a rozvernou Máju, život jejich skutečných předobrazů mě nezajímal. Neproháněly se savanou jako lvice. Neskákaly ve vlnách jako delfíni. A už vůbec nekroužily výšinami jako orel. Místo toho létaly po loukách. Hromadily pyl, aby jim výsledek nakonec sebral člověk nebo vetřelec...

»