Recenze: Redout: Lightspeed Edition

Autor: chaosteorycz Publikováno: 2.9.2017, 17:42

Publikováno: 2.9.2017, 17:42

Sociální sítě

O autorovi

chaosteorycz

chaosteorycz

Je autorem 959 článků

Proč vlastně hrajeme závodní hry? Abychom se mohli prsit, že jsme se projeli ve sporťáku, který jinak chodíme oslintávat do drahých showroomů? To snad ne. Chceme si užít svou dávku adrenalinu, pocit z jízdy, z rychlosti hraničící s limity jak daného vozu, tak našimi v pozici řidiče. Alespoň zprostředkovaně máme chuť postavit život na hranu mezi nudně stráveným odpolednem a možností navštívit nemocniční zařízení s orgány v kómatu. Jenže závody aut už ztrácí potřebnou sílu a chce to pořádný „energeťák“. Něco, kde rychlost Mach 1 nepatří jen armádním letkám a kde dvoukilometrové skoky jsou častější než kontrola z finančního úřadu. Chce to Redout!

Autodráha pro dospělé
Svět si prošel událostmi, které už nikoho absolutně nezajímají, protože příroda ruku v ruce s globálním oteplování se na názor neptají. Po přidání více jak pětiset let k našemu letopočtu, připomíná Země svou aktuální jmenovkyni už jen zbytky rozpadlých památek a lidstvo si spokojeně vegetí na Marsu, Měsíci a dalších planetách, na nichž bylo možné začít parazitovat. Ze Země se tak stala autodráha pro závodníky s pořádnou kuráží, kde bohaté společnosti založili Solar Redout Racing League. Prestižní podnik antigravitačních závodů, kde je nehynoucí sláva vykoupena četnými obětmi na životech. Ale koho to odradí, když rychlost je tak opojná.

Příběh si dobře zapamatujte, neboť ve hře se neřeší, co děláte na místech dnešního Egypta nebo Aljašky. Vývojáři z 34BigThings srl vytvořili Redout jako pomník populárním žánrovým arkádám, kterým vévodily tituly jako F-Zero nebo Wipeout. Právě kvůli tomu mě hra zaujala od prvního traileru a nebyl jsem dvakrát nadšený, že konzolová verze dostane roční zpoždění za PC premiérou. Jako bolestné získala Lightspeed Edition navíc tratě, power-upy a také jednu závodní stáj. Nabídka futuristických závodů tak zní: 28 kluzáků, 35 lokací, 11 herních režimů, a to při více jak stovce závodů v kariéře, režimu rozdělené obrazovky a online multiplayeru. I když s tou kariérou bych byl opatrný.

Nadzvukovým šampionem rychle, ale ne lehce 
Čekat něco víc než jen sérii závodů jdoucích za sebou se stupňující se obtížností, by bylo až příliš optimistické. Jednoduché menu mezi závody, jehož cílem je rychle přepnout mezi raketami, přilepit na vybranou nějaký stylový potisk a osadit ji pomocníky, jasně předznamenává, že v něm rozhodně nebudete trávit příliš mnoho času. Důležité je závodit a minimálně prvních pár hodin člověk ani nic jiného nechce. Z ukázek vypadá motorsport budoucnosti jako prkotina, kterou si jedinec podmaní s prstem v nose, ale úvod kolem Káhiry dost klame tělem. Zjistíte princip ovládání, u něhož nestačí jen levá páčka a triggery k regulaci rychlosti, ale ke slovu se dostane i pravá páčka kontrolující náklon magnetického speciálu. Jednotlivé modely disponují rozdílnými schopnostmi, takže i cit pro ovládání se v průběhu hraní mění, tudíž herní měna, jenž začne nabírat zhruba po třech hodinách nadbytečné rozměry, padne při hledání optimálního stroje.

Pokud jako já chytíte slinu nepřemožitelného pána rychlodráhy, už Aljaška vám seberu jak jistotu, tak úsměv na rtech. Zatáčky střídají směr jak porouchaná výhybka koleje, horizonty přecházejí z ostrého výstupu do volného pádu, a to vše se děje při rychlosti atakující 1000 kilometrů za hodinu. Střední obtížnost se náhle zdá výzvou choré hlavy a než si ta vaše uvědomí, že prsty měly zatáčet vlevo, je zatáčka stejnou minulostí jako vybojované první místo. Redout si žádá přepnout pozornost do trochu pohotovějšího režimu ve srovnání s formulemi, rally nebo silniční arkádou. Nechce to ovšem zadarmo, protihodnotou jsou pozvolna se odemykající lokace, nikdy nekončící výzvy a jedinečný pocit rychlosti, který jen tak nenajdete.

Zrychlit či odpálit? Toť otázka
Udržet alespoň nějakou dávku napětí u aktivního hráče závodních her, nebývá lehké a italské studio to zkouší neustálou akcelerací a komplikováním jízdních podmínek. Jestliže první kategorie kluzáků ani s boostem nedosáhne na nadzvukovou rychlost, tak čtvrtá ji pokoří hned dvakrát. Relativně přehledné lokace se časem přesunou i do sněhem bičovaných hor, lávových tunelů či pod vodní hladinu a vytrvalostní závody zase otestují, jak si poradíte s umělou inteligencí. Řekněme, že v 90 % případů mi byla obstojným protivníkem a jen v těch zbývajících jí popadl „NFS syndrom“. Nechvalně proslulá diagnóza se vyznačuje náhlým osvícením AI, díky čemuž se stává nadpozemským řidičem s bezchybnými reflexy. Zejména u vytrvalostních závodů a režimu počítajícím skóre.

Korigovat ziskuchtivé protivníky mají za cíl aktivní a pasivní pomocníci, o jejichž kvalitách dvakrát přesvědčený nejsem. Aktivní power-upy se využívají po nabití energie a nabízejí zaběhnuté varianty jako EMP, štít, zpomalení soupeřů nebo odebíraní energie ostatním. Buď moje ruka nevybírala vhodné zbraně nebo s nimi neumím zacházet, ale k výraznému zlepšení pozice fungoval mnohem lépe starý dobrý boost. Pasivní podpora je citelnější, a to především při čtvrté, nejvyšší úrovni. Může ovlivňovat sílu magnetu, celistvost štítu a další vlastnosti týkající se rakety. Účinným strategickým prvkem je již zmíněný náklon, kterým je možné zkrátit či prodloužit skoky. Zatímco pár centimetrů nad magnetickou dráhou jsou bariéry, ve vzduchu chybí, tudíž let nemusí skončit před připravenou bránou. Odvážný výlet pak může vést jen ke dvěma věcem, buď to přeženete a dráhu minete nebo si sebevědomí polechtáte dobře odvedeným předjetím oceněným ajchem.

Méně závodů, více lokací
Příjemným zpestřením jsou nahodilé kontrakty. Nejde o nic revolučního, jen je to v daném segmentu celkem nezvyklá záležitost. Čas od času, po závodě vyběhne žádost jednoho z týmů, že hledá závodníka nebo nabízí tučný sponzoring. V prvním případě při akceptaci dostanete i stroj, s jasným cílem obsadit určitý počet bodovaných pozic. V tom druhém závodíte s tím, co máte, ovšem princip odměny po splnění umístění zůstává stejný. Smlouva končí ve chvíli, kdy její podmínky byly splněny nebo ji stornujete použitím jiné rakety. Největší nevýhodou kampaně jsou závody nerespektující zvolený kluzák. Nikdo vám nebrání přeskočit události a vrhnout se na třetí třídu, dejme tomu, ale ty předchozí tím nezmizí. Tím se dostávám k tomu, že 100 podniků je neskutečně úmorných.

Po nějakých pěti hodinách herní statistika hlásila zhruba 37 % splněných závodů, jenže to už prvotní nadšení nebylo tak horké. Lokací není mnoho, jejich odemykání je zdlouhavé a než se člověk dobelhá ke všem, patrně ztratí o hraní zájem, protože stereotyp. Pro odlehčení slouží split-screen a online hra více hráčů. Vřelý dík za ně, neboť indie tvůrci ne vždy myslí na společné hraní, a to mají často obsahu ještě méně. Zda lapíte někoho z druhého konce světa záleží na denní době. Ráno a dopoledne bývají servery prázdné, což vynahrazuje večer, kdy jsou zpravidla k mání 3 až 4 skupiny závodníků. Přetížení sítě tak netřeba se bát, naopak vše funguje rychle a bez překážek.

Hranatá kráska
Vedle svěží hratelnosti vybočuje hra ještě grafickým zpracováním. Redout je postavený na technologii Unreal Engine 4 a při detailním pohledu na kluzák by to hádal málokdo. Hrany nejsou příliš ostré, při změně designu nejdříve naskočí barvy, pak až přesný obrys a celé UI působí neskutečně levně. Stačí ale vyrazit na dráhu a rázem se ošklivka stane kráskou maturitního plesu. Autoři zvolili polygonový styl, který okořenili sytými barvami, částicovými efekty a dobře zpracovaným světlem. V pohybu, kdy stejně nemáte čas sledovat nic jiného než šipky dirigující směr, je titul krásnou podívanou, z níž nechcete spustit oči. Především přechody mezi souší a vodou nebo změny povětrnostních podmínek jsou působivé a doprovázené kvalitním ozvučením. Soundtrack jako celek se k žánru hodí, jen podkres v hlavní nabídce bych vyměnil raději za Jožku Černého než poslouchat zvuk tikající atomovky, v jejímž rytmu mi časem škubalo v pravém oku.

Poslední řádky bych rád věnoval pár zajímavostem. Asi tou největší je výběr pohledu, kde je možné nalézt i velmi zjednodušený kokpit, takže přijde-li vám obtížnost málo náročná, zkuste se přepnout do interiéru a hodně štěstí. Potěšený jsem byl i koncepcí tratí, kdy každý jeden kousek z dané lokace zapadá do finálního velkého celku. Závody s průměrným časem pod 4 minuty na kolo patří mezi ty vůbec nejzajímavější a je velká škoda, že k nim vede až příliš dlouhá cesta. Nakonec se sluší pochválit optimalizaci, která se jednou nemá důvod stydět. Den po evropském vydání byla uvolněna záplata, po níž vše šlape jak švýcarské hodinky.

8
Technické zpracováníHratelnostTrvanlivostMultiplayer

Verdikt

Nutí vás nostalgie s láskou vzpomínat na Wipeout, ale nechce se vám pořizovat tu přidupnutou krabičku? Pak je Redout jasnou volbou, která je věrná svému podtitulu „rychlejší než kdykoli předtím“. Futuristické kluzáky od samého začátku točí otáčky na maximum a nebýt přepálené délky kariéry, dokázaly by vysokou hratelnost bez problémů udržet. Power-upy jsou sice příjemným doplněním výbavy, ale jejich účinnost zaostává za očekáváním, což neplatí o dostatečném fyzikálním modelu. Nad konkurencí tak hru drží zejména vybroušená grafická stránka, za níž si tvůrci účtují adekvátní cenu. Přestože jsou lokace vymyšlené dobře, je jich na můj vkus málo, i když má Lightspeed Edition ještě o pár okruhů navíc.
19. 09. 2017 • chaosteorycz2

Recenze: Destiny 2

Autoři her si sami občas naběhnou na vidle tím, že dají svému projektu předurčující jméno. Pokud se něco jmenuje „Osud“, musí to být přeci obsahově bohaté, příběhově epické, prostorově výpravné a hratelně zábavné. Bungie se u Destiny nepodařilo prodat všechny aspekty na první dobrou, a tak to zkouší podruhé, přičemž se řídí prostým pravidlem, že v pokračování musí být všeho víc. A jak to vypadá, vydali se tím správným směrem....

»
25. 08. 2017 • p.a.c.o0

RECENZE: F1 2017

Závodní hry buď milujete, anebo patříte do skupiny, která odsuzuje to nesmyslné kroužení do kola a vůbec nechápe, co na tom koho může bavit. Ani v případě, že máte závodní hry rádi, nemusí vám sedět každá. Někdo má radši dvě kola než čtyři, jiní jsou rádi pokrytí blátem a ježdění na kola je neoslovuje a další skupina pak nedá dopustit na jízdu po okruzích, kde v souboji s časem pilují průjezd každou zatáčkou,...

»
20. 08. 2017 • chaosteorycz3

Recenze: Observer

Stejně jako ostatní žánry, tak i horory se neustále vyvíjejí. Před osmdesáti lety stačilo na hlavu zakytovat hrnec, přidělat papírové šrouby a lidé se báli odejít z biografu, aby po cestě domů nepotkali Frankensteinovo monstrum. Přes maskované vrahy, poltergeisty, mýtické nestvůry, ďábly a jiná zla jsme se dostali až do dnešní fáze, kdy je módní nabalit na děsivou notu dalších 5 žánrů a přidat pořádnou dávku šílenství. Několikrát do roka nás...

»
16. 08. 2017 • wellkeybig0

RECENZE: Blackhole: Complete Edition

Co je České, to je hezké České videohry slaví úspěchy po celém světě. Tituly jako Mafia, Dex, Machinarium, nebo právě Blackhole hrají miliony hráčů. Bohužel není pravidlem, že každá česká hra si najde cestu do zahraničí a především k úspěchu. Blackhole: Complete Edition je, ale jedna z těch, co to dokázala a byla přijata velmi kladně po celém světě.

»
16. 08. 2017 • p.a.c.o1

RECENZE: The Long Dark

Techniky přežití se mohou hodit vždy, takže když je nějaká možnost se něco z nich naučit, určitě se neobracejte zády, ale snažte si zapamatovat, co se jenom dá. Nevíme dne ani hodiny, kdy do naší planety narazí asteroid, rozšíří se nákaza měnící lidi na nemrtvá monstra, nebo se prostě jenom prostřednictvím bankovek rozšíří nějaký smrtelný virus. Že jsou vám výše zmíněná témata povědomá? To by tedy měla, jelikož jsou to nejpopulárnější...

»
15. 08. 2017 • chaosteorycz1

Recenze: Agents of Mayhem

V pozici hráče jsem nikdy neholdoval hrám, které si předem nemůžu zaškatulkovat a u nichž se na základě propagace jen těžko určuje, co z nich vlastně vyleze. Ovšem jako recenzent si takové zajíce v pytli nadmíru užívám, protože se mi dostává vzácného privilegia, kdy se stávám prostředníkem mezi autory a potencionálními hráči. Třebaže si nedělám iluze, že by v době YouTube někdo kupoval novinku jen na základě jednoho názoru, často značně zaujaté osoby, alespoň...

»
06. 08. 2017 • chaosteorycz0

Recenze: Mr. Shifty

Tak schválně, kdo z vás, zatímco dává ostatním hráčům na frak ve všech těch Battlefieldech, Call of Duty a Gearsech, přemýšlí nad historií akčních her? No samozřejmě, že nikdo, protože na bloumání v paměti bude dost času, až dosáhneme staří sovětské ponorky, občas je ale návrat do časů dvourozměrné grafiky, jednoduché hratelnosti a pohledu shora vítaným zpestřením, a to zejména teď v létě, kdy se dav AAA her rozestoupí a my vidíme...

»
02. 08. 2017 • chaosteorycz4

Recenze: Super Cloudbuilt

Recenzentka: Kristine4Chaos Dnes už se můžeme maximálně dohadovat, jestli za rozšíření parkouru do her vděčíme perskému princi, svůdné Faith nebo neohroženému assassínovi Altairovi. Jednoduše tu je a pro mnohé tvůrce videoher se stal stěžejním prvkem jejich projektu, a to jak v klasické „umělecké“ formě, tak té futuristické, při níž si postava pomáhá exo-skeletem, jetpackem nebo obojím najednou. Do této kategorie patří i malá nezávislá hra Super Cloudbuilt, která ačkoli není příliš originální,...

»