RE_VII_B_recka

Recenze: Resident Evil VII: Biohazard

Autor: chaosteorycz Publikováno: 28.1.2017, 16:44

Publikováno: 28.1.2017, 16:44

Sociální sítě

O autorovi

chaosteorycz

chaosteorycz

Je autorem 667 článků

Za starých dávných časů, kdy sociální funkce byly vlhkým snem vývojářů a tuzemský internet svištěl na vytáčeném připojení, vznikla hororová značka, která pozdější léta udávala rytmus žánru a k níž se ostatní chtěli alespoň přiblížit. Aby také ne, když Resident Evil byl prvním titulem honosícím se označení „survival horor“. Naneštěstí to bylo před dvaceti lety, a tak zatímco my jsme přestávali používat pevnou linku i na volání, Capcom vršil další díly série jak gambler sázky na ruletu, dokud nezačala značka požírat samu sebe. Po bídné šestce se konečně autoři probudili a řekli si dost. Sedli si, podívali se, kam žánr za poslední dekádu došel a výsledek nám naservírovali hned z kraje letošního roku.

Vítej doma, synu
Třebaže nový Resident Evil nese už číslovku sedm, svou podstatou se vrací k úplnému zrodu, kdy primárním cílem bylo hráče děsit, a ne mu strkat pod nos nekončící vlny mutantů. Hned v úvodu tak zapomeňte na známé postavy, protože Biohazard hraje s novými kartami. Do rukou se nám dostává Ethan Winters, obyčejný muž, kterého od ostatních vrstevníků odlišuje smutek za manželkou. Jsou tomu již 3 roky, co se Mia ztratila neznámo kam a jelikož vyšetřování nikam nevedlo, byla prohlášena za mrtvou. Okolnosti se mění v okamžiku, kdy od ní dostanete zprávu s žádostí o pomoc a místem, kde se nachází. Povzbuzeni novou nadějí směřujete do Louisiany, abyste ve smyšleném městě Dulvey nalezli zapadnuté sídlo patřící rodině Bakerových. Vstupem na pozemek vítejte v noční můře, jenž bude zkouškou nejen vaší odvahy, ale také lásky a touhy přežít.

20170128153849

Zprvu se zdá, že se v Capcomu úplně zbláznili a obyčejnou hru kočky s myší, v režii typických venkovských kanibalů, ozdobili značkou populární série, aby si mohli připsat účast na poli žánrovek z vlastního pohledu. Přeci i upoutávky a demoverze jednoznačně vnadili na souboj s famílií, která jako by vypadla z mysli Tobeho Hoopera. Ale zamyslete se, bude domácnost s lednicí plnou lidských ostatků několik let držet naživu čerstvý zdroj obživy? Ano, také mě napadají reprodukční důvody, stále je tu ale otázka, proč se Mia ozvala až po třech letech. Pravdou je, že scénárista Richard Pearsey, který je mimochodem prvním Američanem na této pozici, velice obstojně spojuje béčkový filmový námět s již vytvořeným univerzem, a to konkrétně 4 roky po předchozím díle.

Nová krev ve starých žilách
Jak rychle přijmete Ethanův příběh jako součást série, zaleží na vašich znalostech. Máte-li dostatečně nahráno, budete doma už s prvním otevřením inventáře. Graficky modernizovaný soupis držených předmětů a zbraní je principem stále stejný, kdy 4 zbraně je možné připnout na D-pad, zatímco zbytek věcí lze přemisťovat, případně kombinovat. Další stálicí jsou životadárná bylina měnící se za pomoci správných chemikálií na medicínu nebo střelný prach potřebný k výrobě střeliva. Pokud ani v tom nepoznáte známé herní mechanizmy, tak si musíte počkat až s vámi autoři přestanou hrát na babu a na povrch se začnou drát jasnější vazby na herní podtitul.

20170128153927

Což nebude trvat extra dlouho, protože jakmile máte k dispozici první útočnou zbraň, zjistíte, že před sebou nemáte jen obyčejné pomatence se zálibou v raw gastronomii. Bakerovi, tvořeni Jackem, Marguerite, jejich synem Lucasem a více mrtvou než živou osobou na kolečkovém křesle, mají extrémně tuhý kořínek. Mezitím, co budete přemýšlet, zda hledat exorcistu pro ně nebo psychiatra pro sebe, čekají vás také četná setkání s Miou. Nebudeme si nic nalhávat, pokud mladá žena tráví 3 léta ve společnosti tak sympatických lidí, asi se dá čekat, že to na ní zanechá stopy. Ovšem odpovědět na pokus o pomoc motorovou pilou není ani tak zrovna adekvátní reakce. To už nemluvím o tom, že má občas drobné výpadky paměti, během kterých by vás láskou zabila. Aby parta byla kompletní, je tu ještě Zoe, alias tajemná přítelkyně na telefonu. Její spojení s ostatními postavami budiž mým tajemstvím, ale vsaďte poslední jistič vašeho domu, že v celém příběhu hraje nezastupitelnou úlohu.

Karty jsou tedy rozdány a co teď. Tak předně se chcete dostat pryč, a to pokud možno v živém stavu a nejlépe v doprovodu své ženy. Bohulibá myšlenka však naráží nejen na odpor obyvatel, ale také na touhu dozvědět se co nejvíce o minulosti. Přeci jen jste nevážili dlouho cestu jen proto, abyste si vyzvedli drahou polovičku, poděkovali za opatrování a vyrazili směr domov. Ostatně v aktuálním stavu by s vámi ani příliš daleko nešla. Možná si říkáte, že bych se mohl jít bodnout s tím neustálým naznačováním a vybalit zápletku, případně alespoň naznačit, na což ale odpovím otázkami. Proč se Bakerovi chovají jak pomatenci, když podle fotek to bývala šťastná rodina? Co stojí za jejich zdánlivou nesmrtelností? Jak vás žena mohla žádat o pomoc, když si na nic nepamatuje? Kdo je Eveline jejíž jméno nesou některé věci v domě? A co sakra znamená ten přerostlý hmyz v druhé budově?

Odpovědi samozřejmě přijdou v pravý čas a s nimi i nějaký ten více či méně předvídatelný zvrat, ale je třeba se k nim dopracovat. Jak? To je v případě survival hororu více než jasné – hledat, prozkoumávat, kombinovat, řešit, a hlavně přežít s maniakem v patách. Ve většině případů nejde o nic revolučního, jednoduše máte neustále se zvětšující pole působnosti, kde správnou interakcí buď objevíte chybějící část do aktuální skládačky nebo provedete úkon nutný k postupu. Chválím rozumné množství funkčních předmětů. Šmejdění v každé zásuvce, skříni a komodě dokáže hraní opravdu otrávit, a možná i proto jsou úrovně navrženy tak, abyste si prohlédli ve směs jen důležité útroby. Pro děj nepodstatné, nýbrž pro udržení zásob nezbytné jsou dřevěné bedny nebo plechové krabice. Autoři si s odkládacími prostory vyhráli, takže položky do inventáře můžete najít také pod stoly, za polštáři nebo na dalších podobných místech. Na první pohled nebijí do očí, tudíž nemáte-li pilule na zbystření smyslů, nezbývá než detailnější průzkum místnosti. V celkové orientaci pomáhají jak dobře zapamatovatelné místnosti, tak mapy čekající na sebrání.

Blair Witch? Ne, Resident Evil
Co se za posun označit dá, jsou sekvence s videokazetami, i když do jaké míry jde o invenci a kdy už se dá mluvit o urputné tvrdohlavosti být cool, je k diskuzi. Myšlenka VHS kazety, díky níž se z found footage záznamu dozvíte něco málo z děje, není ničím revolučním a už před pěti lety tímto principem vznikl celovečerní povídkový film. Pasáže mají od zbytku hry rozdílný vizuál, trochu i herní styl a mimo zmíněnou prezentaci jinak utajených událostí, plní funkci nápovědy pro nalezení ukrytých mechanik. Jářku, je to pěkné, pomáhá to eliminovat stereotyp, na příběh kouknete z jiného úhlu a další dvě hodiny budete přemýšlet nad logickým opodstatněním. Biohazard se odehrává v současnosti, čemuž odpovídá i první záznam natáčený nočním viděním, ale vy ho sledujete na předpotopní technologii. Pakliže pásky, které zřetelně počítají s vaším zhlédnutím, byly nahrány někým, kdo vám chce pomoci, proč vám to dotyčný neřekne přímo? Sledování nějaký čas zabere, a zatímco vy se v klidu koukáte na televizi, může vám kdokoliv z rodiny adaptovat životní statut. Samozřejmě se tak nestane a všichni ochotně počkají, až budete mít opět čas.

20170128154301

Ať již mám nějaké výtky k jednomu z hlavních herních prvků či ne, faktem je, že jeho podíl na atmosféře je značný. Prostředí jsou bezútěšná, denní světlo až na drobné výjimky nemá šanci a dřevěné venkovské stavení budí mrazivý respekt tím více, čím blíže k jeho základům jste. Což myslím doslova. Minimum hudební podpory nechává dostatečný prostor vaší paranoii a překvapením, jež si pro vás autoři nachystali. Osobně bych připravil více infarktových situací, ale chápu, že běžný hráč může propotit spodní prádlo i při blikajícím světle nad schody. Setkání s členy rodiny pak dává zelenou gore scénám, a to zejména necháte-li se lapit. Uťaté končetiny, zlámané ruce a předměty končící ve vašem těle rychle zabarví obrazovku na rudo, čímž hra dává najevo, že by nebylo od věci použít léčebné prostředky. Kdybyste náhodou měli problémy s barvocitem, tak na levé ruce ošetřené doktorem Cvachem máte monitor životních funkcí. Jak často jeho informace budete potřebovat, záleží na kvalitě vaší střelby, velikosti nasbírané munice a na času potřebném k osvojení, ne příliš komplikovaných, návyků protivníků.

Za vším hledej virus
Herní postavy mají velice dobře napsané charaktery, kdy na konfrontaci s nimi jen tak nezapomenete, ale v žádném případě to nejsou nějací vetřelci, kteří se za 10 vteřin objeví na druhém konci budovy. Pohyby, stejně jako chování se dají velice dobře odpozorovat a budete-li opatrní, mimo povinné střetnutí jste relativně v klidu. Tím se dostávám k souboji s bossi, které jsou výtečné. Každá z bestií stojící vám v cestě je něčím specifická a její eliminace bývá napumpována adrenalin. Jen těžko si pak nevšimnout, že čím více se blížíte závěru, tím jsou tyto pomyslné milníky rozměrově větší a zmutovanější. Hra se tak více a více přibližuje svému jménu a za půlkou už nikdo nemůže pochybovat o tom, že hraje Resident Evil. Je trochu škoda, že se místy vytrácí depresivní odér první třetiny a hra začne mít tendenci sklouzávat k akci, a to čím dál tím častěji. Přispívají k tomu i nevýrazní vedlejší nohsledi, jenž vyplňují expandující herní prostor.

20170128154154

Děj se naštěstí vždy nějak stočí na děsivější stranu až k velkolepému finiši, kdy stanete před rozhodnutím buď a nebo, z důvodu nedostatku podstatné komodity a konečně zjistíte, komu patří podepsaná bota. Hra tak nabízí solidní znovuhratelnost, o kterou se nadále bude starat také dodatečný obsah využívající VHS princip. Ať už se u hry budete hroutit pod nátlakem děje nebo se tetelit blahem nad dobře zvládnutým sequelem, dříve či později projevíte zájem o grafiku. Capcom se pochlapil a naservíroval louisianský masakr v rozlišení 1080p při 60 snímcích za sekundu, což oceníte jak v chátrajících budovách, tak mimo ně či na lodi. Kritika by mohla směřovat na ojediněle horší ostření hran nebo na textury, jež místy byly až příliš „plastické“. Jsou to ale drobnosti, které, jakmile se ponoříte do děje, s klidem odignorujete.

Nakonec se sluší zmínit i funkci Xbox Play Anywhere, kterou lze chápat jako náplast za to, že u sousedů se jede ve virtuální realitě. PC verzi jsem do recenze nezapojil, protože sestava by mi nedovolila hraní okusit, jak se říká, na plný ceres. Zajímáte-li se o hrací dobu, tak tu bych zprůměroval na 7 až 8 hodin. Po pravdě řečeno, s ohledem na obsah si nedovedu představit delší stopáž, protože už teď se najdou hluší místa, když musíte absolvovat návrat někam, kde už vás nemá co překvapit. Co by vás naopak překvapit mohlo, jsou trochu delší načítací doby po shlédnutí VHS záznamů. Nejde o nic hrozného, během čehož byste ze zápalek postavili Tádž Mahal, ale minimálně po druhé kazetě si všimnete, že ve hře patří tato nahrávání mezi nejdelší.

8
Technické zpracováníHratelnostTrvanlivost

Verdikt

Po šestém díle asi málokdo čekal, že se série dokáže vytasit s něčím novým při akceptaci dosud odvyprávěných událostí, ale stalo se. Capcom nechal do pokračování promluvit nesmlouvavý západní styl, který pomohl k tomu, že se Resident Evil VII může opět honosit označením horor, aniž by ztratil svou identitu. Snahu vzít si to nejlepší z děsivého žánru podporuje prvek VHS pásek, který si tímto v roli vypravěče odbývá premiéru na poli videoher. Ačkoliv chápu, že fanoušci by dusnější atmosféru už nemuseli unést, osobně bych stavidla tísně a strachu otevřel mnohem více. Stejně tak eskalující útěky k akčním pozůstatkům hry jsou spíše na škodu než k užitku. Otázka ale zní, zda koupit a odpověď na ni nemůže být jiná než ano. Sedmé setkání s důsledky konání Umbrelly Corporation je totiž nadprůměrnou hrou s velkým příslibem do budoucna.
sniper_ghost_recenze
26. 04. 2017 • p.a.c.o10

RECENZE: Sniper Ghost Warrior 3

Všude vládl klid. Nad hlavou se najednou z mraků vynořil měsíc a osvítil celou scenérii, jež se mi nabízela. Cíl se skrýval v železniční stanici, kam nebylo tak lehké proniknout. První dva výstřely mířily do strážních věží a vyřídily odstřelovače, kteří tam hlídkovali. Když byl vzduchu čistý, do vzduchu se vznesl dron, abych získal co nejlepší přehled nad vojáky rozmístěnými po areálu. Díky tomu se mi jasně odkryl další postup, který mě...

»
Guardians_recenze
26. 04. 2017 • chaosteorycz1

Recenze: Marvel’s Guardians of the Galaxy: The Telltale Series – Episode 1

Hry si máte odehrát sami a ne, abyste tvůrcům sloužili jako testovací lidoopi, učící se rozeznat správná tlačítka podle obrázků. S tímto přístupem už dlouhá léta ignoruji interaktivní produkci Telltale Games, která ač příběhově nabízí nadprůměrnou zábavu, hratelně jednoduše není můj šálek čaje. Ovšem dokáži rychle slevit ze svých nároků, pakliže pod jejich značkou vyjdou Strážci Galaxie, patřící mezi mých několik málo oblíbených hrdinů ze stáje Marvel.

»
Cities Skylines_recka
25. 04. 2017 • wellkeybig2

RECENZE: Cities Skylines – Xbox One Edition

Strategií na Xbox One není mnoho a to hlavně z důvodu nutnosti hru ovládat na gamepadu. Když se řekne budovatelská strategie s možností zásahu do ekonomiky, řadu fanoušků polije pot při pomyšlení, hrát takovou hru bez podpory myši. Cities: Skylines je, ale jasným důkazem, že port strategie není žádný problém, když se vývojář zaměří. I když hra dorazila na PC už v roce 2015 a na Xbox One se dostala,...

»
Little NIghtmares_recka
24. 04. 2017 • tonyskate3

RECENZE: Little Nightmares

Už je tomu rok, co nás okouzlila pohádková plošinovka Unravel a tento týden tady máme další dílo od švédských autorů. Tentokrát ale máme na mysli Tarsier Studios, jež už se pohybují v této branži přes deset let, ale teprve nyní si odbývají svůj debut na Xboxu s hororově laděnou plošinovkou Little Nightmares. A právě tomuto zajímavému kousku odehrávajícímu se v dosti zvráceném světě se dnes podíváme na zoubek.

»
Wonder Boy_recenze
22. 04. 2017 • chaosteorycz0

Recenze: Wonder Boy: The Dragon’s Trap

Slyšte příběh o osamělém hrdinovi, jehož dlouhá a urputná pouť došla svého cíle. Zocelen nespočtem soubojů stojí proti nepříteli, který je silnější než kdokoli, s kým se předtím setkal. Meka-Dragon, jak se obludné robotické monstrum nazývá, ovšem nehodlá dát svůj skalp bez boje a hrdinu zkouší, co mu jen energie stačí. Po vyčerpávajícím střetnutí, a značném úbytku sil na obou stranách, nakonec mechanický drak padá k zemi a zdá se, že...

»
Yooka_laylee_recka
15. 04. 2017 • chaosteorycz0

Recenze: Yooka-Laylee

Nikdo z vás si stejně jako já už patrně nevzpomene, jak prožil 1. květen 2015 značící především prodloužený víkend. Nicméně britský kolektiv známý jako Playtonic Games na tento den nezapomene do konce života, neboť se zapsal do historie komunitního financování. V ono datum se pokusil oslovit hráče projektem započatým pod kódovým označením Project Ukulele, na jehož realizaci potřeboval směšných 175 000 £. Proč směšných? Protože peníze byly nastřádány za necelých 40 minut, přičemž...

»
Lego City_recenze
12. 04. 2017 • tonyskate0

RECENZE: LEGO City Undercover

Když tehdy v roce 2012 vyšla konzole Wii U, Nintendo si zajistilo partnerství s Warner Bros. a TT Fusion na titul z kostičkovaného světa Lego City. Vzniklo tak jakési LEGO GTA zasazené do městských kulis, které dříve nebyly v těchto hrách využity, a jedná se o velmi povedený kousek. Proto nás potěšila zpráva, že se hra po čtyřech letech, kdy nejspíše vypršela exkluzivní smlouva, podívá i na ostatní konzole a my si tak...

»
Bulletstorm_recenze
11. 04. 2017 • chaosteorycz0

Recenze: Bulletstorm Full Clip Edition

Inspirován Kubou Dařbujánem jsem se zařekl, že na remasterované hry šáhnu až tehdy, budou-li na kaktusech zapíchané jitrnice, na hrotech železných klecí se budou pěkně vyhřívat jelítka a kusy masa do černa přismahne elektrický proud. Jak jsme při všech svatých asi mohl tušit, že se na scéně po šesti letech objeví permanentní jatka v podobě řezničiny Bulletstorm. Co už, nastal čas vytáhnout zástěru, nablýskat nádobíčko, oprášit mohutné boty a vyrazit porcovat...

»