RECENZE: Resident Evil Village

Autor: japo Publikováno: 19.5.2021, 15:42

Publikováno: 19.5.2021, 15:42

Sociální sítě

O autorovi

japo

Je autorem 9 článků

Jako dlouholetý fanda série Resident Evil jsem byl v opatrném očekávání nového pokračování. Opatrné očekávání – to zní dvousečně, dovolte tedy, abych toto slovní spojení obhájil. Mé první vzpomínky na sérii Resident Evil sahají do roku 1997,  kdy vyšel první díl předělaný na PC jako Directors Cut. Už tehdy šel Capcom technicky s dobou, protože na PC podporoval  3DFX akcelerátory, díky kterým byla grafika výrazně hezčí než na PSX a hra chodila v plynulých 30 snímcích. Čert ale vem akcelerovanou grafiku – hra jí stejně využívala výhradně pro 3D modely postav. Pozadí ve hře byla ručně kreslená talentovanými japonskými grafiky a společně s atmosférickou hudbou, scifi-horrorovým příběhem a poměrně náročným soubojovým systémem, kdy se počítal každý vystřelený náboj, tvořily celek, který snad ve všem překonal svého duchovního předchůdce, hru Alone in The Dark. Hra samozřejmě měla i svá proti, mezi které se obecně počítá lehce zmatené přepínání fixních kamer a ovládání postavy ve stylu „tanku“. I tak se dočkala naprosto vynikajícího pokračování v podobě Resident Evilu 2, který jsem také absolvoval celý na PCčku. Zároveň třetí díl, Resident Evil 3 Nemesis,  i když nedokázal překonat výborný druhý díl, důstojně uzavřel sérii těchto vynikajících hororových 3D adventur.

Capcomu ale bylo jasné, že širší moderní herní publikum preferuje akčnější přístup a bylo potřeba sérii posunout na nový vývojový stupeň. Ano, dalo se ještě těžit z nostalgie – pro mě osobně je remake jedničky na Gamecube jedním z nejlepších dílů Residenta vůbec, ale pro širší publikum se nedalo dosáhnout řádově vyšších prodejů jinak, než změnit herní koncept. Popravdě, my skalní fandové jsme se toho báli jako čert kříže.

Naše obavy ale byly zbytečné – Resident Evil 4 je dodnes nepřekonanou akční jízdou, kterou já osobně mám zařazenou do hvězdné společnosti her jako je Half-Life 2. Svou kvalitou totiž o řád převyšují svou konkurenci a to v každém ohledu. Nic bych asi nehodnotil blíže dokonalosti, než Resident Evil 4 a naprosto chápu Metascore 96. Resident Evil 4 byla jako výtečně uvařené jídlo, kdy se přesně dodrží všechny postupy, použijí se pouze čerstvé ingerdience a na talíř to vše mistrovsky vyloží špičkový šéfkuchař. Asi jedním z nejdůležitějších poznávacích znamení velmi kvalitní akční hry je, že když už si myslíte „to už nemůže být lepší“, tak zážitek ještě o stupínek vygraduje a zároveň ihned po dohrání ohromeně spustíte New Game+. Společně s na svou dobu nevídaně kvalitní grafikou (Capcom dokázal z Gamecubu vytáhnout naprosté maximum), inteligentně reagujícími protivníky, rozmanitým prostředím, které neustále kladlo před hráče nové a zajímavé výzvy, možností upgradu zbraní, zajímavými souboji s bossy tvořil prostě Resident Evil 4 hru, kterou jsem dohrál snad nejvíce krát ze všech her v mé herní historii.

Asi teď logicky očekává čtenář odpověď na nabízející se otázku – podařilo se Capcomu dosáhnout znovu božské mety akčních videoher? Zatímco Resident Evil 5 ušla a byla ceněna zejména pro svůj kooperativní multiplayer, šestka už měla jenom pár světlých momentů a byla to spíše splácanina. Další restart série, tentokráte z vlastního pohledu, Resident Evil 7, se dle mého názoru v zásadě povedl, ale scházela mu zásadní ingredience – vlastně už to nebyl Resident Evil, klidně se to mohlo jmenovat jinak. Sice hra samozřejmě byla příběhově promontovaná s Umbrella Company a hlavními postavami série, ale to bylo pochopitelně umělé. I tak jsem hru dohrál s chutí a jednalo se o nadprůměrný akčně horrorový zážtek. Nedá se ale říci, že by žádné z dosavadních pokračování dosahovalo herních kvalit čvrtého dílu.

Nyní se tedy dostáváme konečně k dílu osmému, které je předmětem dnešní recenze. Jak prozrazuje ředitel vývojového týmu Morimasa Sato, vývoj osmého dílu jim byl zadán ještě v době, kdy pracovali na dílu sedmém. Neznali tedy reakci hráčů na díl sedmý, takže se Sato rozhodl vsadit na jistotu – začali vyvíjet hru, jejíž herní základ byl položen na úspěšných stavebních kamenech Resident Evilu 4, tedy správnému mixu bojového systému, řešení hádanek a průzkumu nových lokací, ale s moderním motorem nového enignu Residenta 7čky. Ještě než se definitivně upekl příběh osmého dílu, už v rozpracované verzi  se vše točilo okolo hororovými událostmi ověnčené vesničky, která byly naplněna bizarními postavami rumunského venkova šmrcnutého vampýří a vlkodlačí mytologií. Po úspěchu sedmého dílu bylo definitivně rozhodnuto, že hra bude pokračovat příběhem Ethana Winterse, který zůstal po sedmém dílu ostatně otevřený.

Podle mého názoru silná orientace návratu ke kořenům hře prospěla. Mix výše zmíněných herních prvků, tedy souboje-objevování-hádanky je dostatečně vyladěn, zároveň ale mnohem větší tým grafiků a scénáristů umožnil vdechnout hře úžasnou hororovou atmosféru vesnice v rumunských horách, která žije ve stínu strašidelného obřího hradu a hlavně jeho děsivých obyvatel. Jak je mým zvykem u recenzí, neprozrazuji zásadně žádné podrobnosti o příběhu – ten ostatně není nijak složitý, ale obsahuje samozřejmě překvapení a zvraty, které k hernímu prožitku sérií Resident Evil patří. Není asi na škodu zmínit známý fakt, že pokračujete v hraní za hlavní postavu sedmého dílu Ethana Winterse, který se objeví na začátku hry kousek od zmiňované vesnice s trpkým vědomím faktu, že právě přišel o vše opravdu důležité ve svém životě, a jediné co mu zbývá, je malá naděje získat alespoň část nazpět.

Nejslabší místo příběhu hry je trošku násilné naroubování na vesmír série Resident Evil. Osobně se mi líbilo nacházet různé dopisy, které právě propojení vesnice, hradu a hlavně její vládkyně se světem Residenta pomocí náznaků vysvětlovaly. Zapojení Chrise Redfielda a jeho týmu do celého příběhu mi přišlo částečně zbytečné, byť nutno uznat, že díky umu scénáristy není uděláno úplně jako pěst na oko. Znovu si říkám, že se mohlo klidně jednat o novou samostatnou hru, ale pochopitelně název Resident Evil je jistotou, že přitáhne i zvědavé fanoušky série, kteří by se třeba jinak nové IP zdráhali vyzkoušet. Ke své škodě ovšem, například Dead Space byl asi nejlepším duchovním pokračováním Resident Evil 4 a osobně ho mám na piedestalu akčních her výše než Resident Evil 5 a 6.

Jádrem hodnocení každé hry je samozřejmě zhodnocení skutečnosti, jak se to celé hraje, jakou to má atmosféru, jak moc smutný je hráč ve chvíli, kdy na obrazovce skrolují nekonečné závěrečné titulky. Jako v jádru opravdu zarytý fanoušek mohu tedy konečně prozradit, že mě osmý díl neskutečně bavil. Po dohrání hry jsem se pustil okamžitě do dalšího kola na Xbox One X, abych mohl poctivě zhodnotit i tuto verzi a také si mohl dokompletovat různé maličkosti, protože na první průchod vždy něco minete, tedy alespoň pokud hrajete bez podrobného návodu. Je to akční jízda, která baví a stejně jako čvrtý má moment gradace, když už si myslíte, že tomu tak nemůže být. Pro mě jím byl jeden z posledních levelů hry Heisenberg factory – Heisenberg je jedním z pobočníků hlavní záporné postavy, který jí ovšem zároveň nesnáší a je to brutální šílenec V jeho sídle je to vidět – je plná jeho výtvorů zmutovaných bytostí spojených násilím s různými částmi strojů, ať už se jedná o motor z letadla místo horní poloviny těla, nebo dvou sbíječek místo paží. Opět doporučuji číst Heisenbergovi zápisky o těchto experimentech, které líčí s nepokrytým cynismem sobě vlastním. Mimochodem, design všech pobočníků hlavní záporné postavy je neuvěřitelně povedený a je v něm silně cítit inspirace jak rumunskou mytologií, tak řekl bych japonskou démonologií. Doteď bylo  mixování mytologií typické spíše  pro From Software – společně s gotickou architekturou prostředí pak výsledek tvoří opravdu silně atmosférický a poutavý vizuál.

Jak jsem se již zmiňoval, základní herní prvky sází na již osvědčené principy. Soubojový systém klade na hráče vyšší nároky než u obyčejné střílečky – nábojů je málo a je potřeba si je většinou vyrobit, je nezbytné využívat krytí, protivníci nestojí jako kůl v plotě a mají ještě nepředvídatelnější úhybné manévry, než měli infikovaní vesničané z Resident Evil 4. Často je nejlepším řešením rychlý útěk. Opravdu dobré a upgradované zbraně získá hráč spíše v poslední třetině hry, kdy jsou ale již nutností, a to nejen na souboje s bossy. Zbraní není mnoho, ale například základní pistoli a brokovnici je možné vyměnit za lepší modely zhruba v polovině hry. Ostatní zbraně jsou unikátní (sniperka, magnum, granátomet) a lze je vylepšovat jednak fyzickými mody, kterých je omezené množství a pak také přímým upgradem hlavních vlastností u obchodníka, tak jako tomu bylo u čtvrtého dílu – síla zbraně, rychlost přebíjení, kadence a velikost zásobníku. Mimochodem, postava obchodníka – obrovského týpka Duke – je velmi umně vykreslená, a to jak vzhledem, tak jeho skvělé namluvenými průpovídkami a hláškami. Mimo jiné toho ví nějak moc, a nikdy si nejste jistí, kdy se vám vysmívá a kdy vám chce spíše ze zištných důvodů pomoci.

Dalším herním prvkem jsou hádanky a obecně design herních levelů. Hádanky jsou dle mého názoru jednodušší a není jich mnoho. Je to škoda, Capcom dříve býval na hráče přísnější, mám li si vzpomenout na některé hádanky z Onimushy. Nicméně je potřeba si uvědomit, že se opravdu primárně jedná o akční hru a zřejmě příliš velký důraz na adventurní prvky by měl negativní vliv na celkové tempo hry – a to je nastavené s důrazem na spád hry, jako u správného ačkního nářezu..

Levely jsou designovány opravdu krásně a jsou strukturovány logicky. Ano, občas se vám stane, že se v některých členitějších částech hradu nebo vesnice ztratíte, ale to by nebyl Resident Evil, aby se vám taková věc nestala ani jednou za hru. Orientaci napomáhá výborně zpracovaná mapa – na ní vidíte veškeré podstatné herní prvky, jako jsou zamčené dveře i s typem klíče, psací stroje na ukládání pozic a další. Funkcí, kterou ocení nejen komplecionisté, je pak zbarvení místností na mapě – je li modrá, tak jste vysbírali vše, co jste mohli. Pokud je červená, někde je ještě skrytý předmět – může to být drahokam ukrytý v lustru nebo střelný prach v prosklené vitrýně v temném koutě.

Technické zpracování hry je opravdu na špičkové úrovni. Hru jsem nejdříve chtěl hrát na Series X s vypnutým ray tracingem, ale naprosto k tomu není důvod. Nasvícení a odrazy v některých scénách je opravdu velice pěkné a je škoda kvůli minimálnímu propadu snímkování v pár náročných scénách o tuto možnost přijít. RE engine opravdu vystrkuje drápky a některé scenérie jsou dechberoucí – mohu jmenovat například okamžik, kdy se vám poprvé zjeví v mlžném horském oparu hrad Dimitrescu, ale naprostou grafickou orgií je pak level Heisenbergovi továrny – světla je zde pomálu, o to intenzivnější však je atmosféra této děsivé manufaktury, kde nevíte minuty kdy vás napadne některý z Heisenbergových šílených výtvorů. Pokud bych byl prodejce OLED televizí, tak na Resident Evil Village se dá krásně předvádět špičková implementace HDR v praxi – rozdíl mezi vypnutým HDR a zapnutým je opravdu znát, a to nejen na OLEDkách.

Je nutné zmínit, že hra je krásně plynulá, a to nejen na Series X, ale i na Xbox One X, kde jsem hru testoval po prvním dohrání. Pokud obětujete na Xbox One X 4K rozlišení, tak hra je daleko responsivnější a i bez ray tracingu vypadá nádherně – ostatně je patrné, že primární vývojová platforma byl Xbox One. Prostě i hráči, kteří si Residenta chtějí zahrát na starším Xboxu, nejsou o mnoho ochuzeni – samozřejmě úvodní nahrávací časy jsou delší, ale jinak se hra plynuje streamuje na pozadí, takže to téměř nevadí. 60 snímků sice nedostanete ve 4K jako na Series X, ale „jenom“ v 1080p, zato téměř bezchybných.

Dohrání hry mi zabralo přibližně 15 hodin, ostatně nejsem žádný rychlík a užívám si objevování a někdy se i jenom kochám, kam až nás videoherní grafika jednou zavede.  Hra určitě dává prostor pro opakované průchody, i když ne z pohledu jiné postavy, ale na vyšší obtížnost, třeba s vybavením, které jste nastřádali v předchozí hře. Ale nejenom to, ve hře je ukryto spoustu skrytých herních bonusů – například ostudně musím přiznat, že z Dukových kuchařských receptů jsem vyzkoušel pouze malou část, protože jsem většinu naloveného masa prodal dříve, než jsem si všiml, že Duke také nabízí vaření specialit, které můžou permanentně vylepšit Ethanovo zdraví či odolnost vůči poškození.

Ve videu naleznete srovnání vizuálu a výkonu hry na všechny konzole Xbox

9
Technické zpracováníHratelnostTrvanlivost

Verdikt

Na otázku, zda jsme konečně získali nástupce legendární akční pecky RE4 musím nakonec odpovědět, že ano. Rozhodla jak jinak hratelnost, která graduje až k finále, které není výrazně horší, ale je mírně slabší než zbytek hry. I tak se jedná o vysoce nadprůměrnou A+ hru jak po stránce hratelnosti, atmosféry tak i technického provedení. Navíc přímo vybízí k opakovanému průchodu a vysbírání všech tajných bonusů a trofejí, aniž byste se při něm nudili, nebo se k němu museli nutit – naopak, budete se na něj těšit.
20. 09. 2021 • SeedarCZ0

RECENZE: NBA 2K22

NBA 2K22 – král sportovních her opět na scéně. Jistě, můžete si o basketbalu myslet co chcete. Nakonec, ani já nejsem kdovíjaký fanoušek tohoto spíše amerického sportu. Nicméně, v žánru sportovních her tato série nejspíš nemá konkurenci. A to už dlouhá léta.

»
17. 09. 2021 • p.a.c.o0

RECENZE: WRC 10

Jubilea jsou fajn v tom, že se při nich většinou pořádá nějaká fajnová oslava. V herním světě se opijí tak maximálně vývojáři, ale ani hráči nestrádají. Letošní ročník rally soutěží s oficiální licencí WRC také letos slaví a to kulatým 10. dílem. Zároveň je to pro Francouze z Kylotonnu taková menší derniéra, jelikož příští ročník bude jejich poslední. Pak si značky a licenci WRC přeberou konkurenti z Codemasters.

»
16. 09. 2021 • HusekD0

RECENZE: Crown Trick

Když bychom si měli vybrat jeden z nejpopulárnějších herních žánrů u indie vývojářů, tak se ve většině určitě shodneme na žánru rogue. A není se vůbec čemu divit. Ať už se budeme bavit o jeho zakladateli Rogue z roku 1980, nebo titulech z posledních let jako je například Binding of Isaac, Dead Cells, cenami ověnčený Hades, tak všechny tyto hry mají jedno společné. Smrt v nich není něco, co vás přivede k poslední uložené...

»
15. 09. 2021 • Michael Chrobok0

RECENZE: Life is Strange True Colors

Adventurní série Life is Strange se nezapomenutelně zapsala do herní historie především svým prvním dílem, za kterým stálo francouzské studio Dontnod. Teenage drama řešící běžné starosti dospívání a zároveň nadpřirozené schopnosti u publika zkrátka zabodovalo. Navázat na tento úspěch druhým dílem se studiu příliš nepodařilo a Life is Strange 2 sbíralo rozporuplné reakce. Ani odbočka Tell Me Why se nepovedla tak dobře, jak její autoři jistě zamýšleli.

»
13. 09. 2021 • Michael Chrobok0

RECENZE: Super Animal Royale

Je to pár let, co multiplayerové řežby ovládl režim battle royale. Ten vychází se stejnojmenného japonského filmu (který není vůbec špatný) a je postaven na jednoduchém principu – skupina hráčů bojuje na ostrově do posledního muže, přičemž k vítězství jim dopomáhají nejen vlastní schopnosti, ale také všude možně poschovávané zbraně. Postupně zmenšující se herní mapa je příslibem nervydrásajících soubojů, ze kterých může vyváznout živý jen jeden.

»
03. 09. 2021 • Lukáš Urban0

Recenze: Song of Iron

„Lid přepadli, vesnici vypálili a protějšek zabili. Obraťte kroky své a pospěšte z tohoto kraje, kde smrt číhá na každém kroku.“ Podobným způsobem by ústřední postava mohla varovat každého, kdo se odváží, natáhne ruku po gamepadu a pomůže ji sjednat nápravu brutálních činů. V době, místech a legendách, kde se msta stává nejlepším přítelem, tepe další titul do severských mytologií, aby z run vykřesal dalšího hrdinu. Nebo hrdinku. To záleží, zda při...

»
01. 09. 2021 • p.a.c.o0

RECENZE: Pile Up! Box by Box

Kartonová krabice je věc, nad kterou se člověk nijak zvlášť nepozastaví. Přitom je to věc, která nám pomáhá při každodenních činnostech nebo důležitých životní událostech, jako je třeba stěhování. Mě také nikdy ani nenapadlo, že by krabice mohly prožívat nějaké zajímavé události což změnil příchod Solid Snakea. Ten se do nich začal schovávat, aby ho nepřátelé tak snadno neobjevili a možná se na světě najde spousta teroristů, kteří kolem každé...

»
31. 08. 2021 • tonyskate0

RECENZE: Rustler – středověká parodie na GTA

Kdo by si nechtěl zahrát středověkou GTA, která je navíc parodií na slavný hit umí si udělat srandu i sama ze sebe. Přesně tak se dá popsat Rustler, jenž si po předběžném přístupu našel cestu i na konzole a my se v naší recenzi podíváme, jestli je tato premisa skutečně tak dobrá, jak zní.

»