
RECENZE: Ride 6
Je to víc než dva roky, co světlo světa spatřil titul Ride 5 od studia Milestone. Série zaměřující se na univerzální pojetí jízdy na dvou kolech, se ale dočkala dalšího pokračování a opět přinesla několik zajímavých novinek, na které se v následující recenzi podíváme.
Největší novinkou je použití nového enginu Unreal Engine 5, který aktuálně pohání svět gamingu napříč všemi žánry. Díky tomu se titul dočkal grafických vylepšení a hra působí opět o něco realističtěji než dříve.
Je ale nutno dodat, že stále zde jsou rezervy. Zejména detaily obličejů postav závodníků působí opravdu zastarale.
Za zmínku hned na začátku stojí i to, že se poprvé podíváme mimo asfalt na off‑road tratě.
Přepracovaná škola ježdění je skvělá jak pro nové závodníky, kteří zde mohou pochytit základy hry během pár misí tak i pro ostřílené veterány hledající výzvy. Každá výzva má totiž vlastní světové žebříčky, což může hráče motivovat ke zlepšování. Zlatou medailí to nekončí! Co potěšilo, je i okénko do minulosti v podobě historie Bridgestonu s pár zajímavými videoklipy ze světa tohoto sportu.
Navíc za plnění misí jsou poté kosmetické odměny pro vašeho jezdce. Ideální místo pro začátek vaší cesty!


Série nikdy nebyla čistou simulací, tentokrát ale přivítáme zbrusunový arkádový mód, který vám toho při závodech odpustí opravdu mnoho. Pokud jste ale svátečními jezdci či se závody na dvou kolech úplně začínáte, hodí se minimálně dokud si nevžijete fyziku hry. Není třeba jej ale nechávat zapnutý nějak dlouho a přicházet tak o odměny. Jak už jsme u závodních her zvyklí, i zde platí, že čím méně pomoci od hry, tím lepší odměny. Dvěma jízdními režimy to určitě nekončí, i v rámci nich si můžete ještě upravovat asistence od hry podle svého, jak můžete znát z ostatních závodních sérií.

Co mě trochu nemile překvapilo, je rozhraní. To působí zpočátku lehce zmatečně. Asi je to individuální a někomu jinému se tento typ menu může líbit, já ale do této skupiny hráčů nepatřím.
Ride Fest je kariérní režim pro jednoho hráče, v jehož rámci si postupně otestujete všechny druhy strojů ve hře. Ride se opět rozrostl, a to o dvě další kategorie – maxi enduro a baggery. Výborně je vyřešený postup kariérou, kdy si sami rozhodnete, v jakých kategoriích pokračovat nadále, vždycky toho máte na výběr hned několik. Osobně jsem si zvolil cestu „vyzkouším si všechno“, a tak jedu postupně po mapě festivalu a snažím se o co nejlepší průchod.

Při každém závodě máte hlavní a vedlejší úkol. Ten hlavní bývá poměrně jednoduchý, ale poučen z jiných her se snažím plnit rovnou i úkoly vedlejší, abych se k nim později nemusel vracet. Ale přiznám se, pár jich bylo nad mé síly už zpočátku.
Co hodnotím kladně, je adaptivní obtížnost, která zdá se reaguje na styl jízdy a výsledky a postupně mi obtížnost navyšuje, aniž bych měl někdy pocit, že je pro mě závod příliš těžký nebo obráceně. Sice se nejedná o funkci kdovíjak novou, ale ne vždy úplně funguje podle očekávání, což se zde zdá se povedlo na jedničku.
AI se chová uvěřitelně a její agresivita se zdá být adaptivní. Není to nikde oficiálně uvedeno, ale v průběhu hraní jsem měl pocit, že pokud jsem způsobil kolize, soupeři začali jezdit agresivněji.

V průběhu kariéry narazíte i na legendy tohoto sportu jako je třeba Guy Martin nebo Casey Stoner. Celkově jich je potom deset a za jejich poražení získáte skiny i stroje daných závodníků.
Pokud bych měl hodnotit tratě samotné, tak oficiální vypadají velice dobře, i když ne tak dobře jako třeba v sérii F1 nebo Forza. Fiktivní výtvory vývojářů jsou potom celkem povedené a některé dokonce pobavily víc než ty skutečné.
Sluší se zmínit i dobře zvládnuté zvuky strojů, které vás do závodů opravdu vtáhnou. Po výkonové stránce konzolí by načítání mohlo být o něco kratší, ale nečekáme příliš dlouho.

Tato série roste spolu s komunitou. Pátý díl posunul rekordy v počtu odsledovaných hodin na streamech i v množství komunitních designů. A tvůrci nezůstali pozadu, do hry bylo přidáno dalších 11 reálných i fiktivních tratí, další stroje k pořízení a otestování na dráze.
Trochu bych čekal i vylepšený multiplayer, ale u něj se jak se zdá, ani pro tento rok nic moc nezměnilo. To je škoda, nějaký ranked systém, eventy nebo něco podobného by titulu jistě slušelo a fanoušci by „aspoň něco“ určitě uvítali. A podle aktivních lobby týdny po vydání se zdá, že série Ride si svou komunitu stále drží, tak snad se jim dostane odměny za věrnost.
V režimu rychlého závodu si můžete zahrát i na splitscreenu s kamarády doma.

Celkově se dá říct, že jsem z Ride 6 nadšený. Titul se tak nezaměřuje na konkurenci, ale jede si svou trasou někde mezi arkádou a simulací a funguje to za mě velmi dobře. Na své si přijdou oba tábory a já, jako závodník začátečník se postupně učím a zlepšuju se díky strukturám hry. Podobný pocit jsem po závodní hře asi nikdy neměl, takže pro nové jezdce se podle mého názoru jedná o jeden z nejlepších titulů pro tento sport.
Jízdní model samotný má k realitě trochu dál, ale je otázkou co se stane když se vypnou všechny asistence, to jsem se ani neodvážel zkoušet, kdyžtak dejte vědět do komentářů. Dle vývojářů došlo k vylepšením fyziky stroje a odezvy ovladače, za sebe mohu říct, že se ovládá jízda na poměr motocyklů velmi dobře.

Po nepříliš povedených závodech, co vycházely v posledních letech jsou tyto ale něco co mi v konzoli nějakou dobu zůstane. Jsem spíše sváteční jezdec, ale Ride 6 mě zatím baví. Hra nabízí režimy jednoho hráče i lobby pro více hráčů (max. 12) s crossplayem napříč Xbox Series X/S, PS5 i PC (Steam, Epic).

Verdikt
Ride 6 pokračuje cestou vzhůru a titul posouvá zase o kus dál. Není příliš mnoho co vytknout a pokud nejdete vyloženě po simulaci jízdy a překousnete menší grafické nedostatky, tak vám nabídne desítky hodin průchodu hrou v kariéře. Nechybí ani všudypřítomný Season Pass pro nadšence, takže bude co dělat velmi velmi dlouho. Hra působí svěže, grafika v závodech na velmi dobré úrovni a obsahu pro offline hraní je taky víc než dost. Vřele doporučuji všem začátečníkům i veteránům motocyklového závodění!| bohatý režim kariéry | chudý multiplayer |
| mnoho strojů i tratí | grafika při detailech na obličeje působí hodně zaostale |
| přepracovaný výukový program | trochu větší pestrost při tvorbě charakteru by nebyla na škodu |
| jízdní modely pro každého | |
| zvuk hry |
RECENZE: People of Note
Představte si, že stojíte v nekonečné frontě na casting do talentové soutěže. Místo mikrofonu ale v rukách křečovitě svíráte obouruční meč, a když na vás konečně přijde řada, porotce vás nepošle do háje kvůli falešnému tónu, ale proto, že jste propásli útočný tah a nedostatečně nabiflovali zbytek party. Zní to jako noční můra po slávě toužícího teenagera? Možná. Ale přesně do tohoto bizarního, barevného a hudbou pulzujícího průsečíku se trefují People...
RECENZE: Crimson Desert
První letošní hype train dorazil a přivezl nám Crimson Desert. Korejští vývojáři se vydali ze svého on-line světa Black Desert do obrovského Pywalu, který naplnili velkým množstvím obsahu, herních mechanik a celou řadou dalších vychytávek. Je to velká hra, ale je také dobrá? Na to se hledá odpověď hůře než u jiných titulů.
(VIDEO)RECENZE: Resident Evil Requiem
Když série přežije tři dekády, zpravidla se z ní stane jedna ze dvou věcí. Buď zakonzervovaný pomník vlastní důležitosti, před nímž fanoušci každoročně pokládají digitální květiny a vzpomínají na časy, kdy byla tráva zelenější, zombíci pomalejší a kamera pevnější než morálka Umbrelly. Anebo továrna na recyklovaný adrenalin, kde se z minulých úspěchů mele instantní kaše pro masy, které se spokojí s tím, že znovu uvidí známý erb, známou chodbu a...
RECENZE: Planet of Lana II
Příběhy patří ke hrám snad od nepaměti. I Space Invanders měli v sobě skryté poselství o záchraně země, které v rámci tehdy hodně jednoduchého zpracování pochopil každý. Někdy se dají emoce velice dobře vyjádřit beze slov za pomoci hráčovi představivosti. A právě na takovém konceptu postavili vývojáři z Wishfully svůj titul Planet of Lana. Bylo až neuvěřitelné, jak moc si mě hra získala a když se zpětně dívám na hodnocení, měl jsem jí...
RECENZE: High on Life 2
Humor ve videohrách je hrozně zrádná věc. Znáte to, dobrý vtip napoprvé rozesměje, ale když ho slyšíte podruhé, potřetí, už to taková sláva není. Přesně to platí o filmových pokračováních úspěšných komedií a herní svět na tom občas nebývá o moc lépe. Ono je totiž nepoměrně těžší hráče rozesmát, než ho třeba vyděsit k smrti v nějakém temném hororu nebo ho dojmout u silného příběhového dramatu.U filmu se smějete pasivně,...
Recenze: Project Motor Racing
Zpátky k jádru motorsportu. Project Motor Racing (PMR) dorazil s příslibem, že vrátí okruhové závodění k tomu, co na něm nejvíc milujeme. Chceme přesnou fyziku, ovládání, reálné tratě a hlavně pilování našeho skillu. Hra běží na novém enginu s označením GIANTS Engine 10, přičemž vývoj vede tým kolem Iana Bella (ex‑Slightly Mad). Na startu dostáváme přes 70 licencovaných aut napříč 10 třídami až 28 skenovaných layoutů, dynamické počasí i 24hodinový cyklus....
Recenze: Truck Driver – The Dutch Connection
Kamionová cesta do srdce Nizozemska, která má své kouzlo a také značné limity.
RECENZE: Syberia Remastered
Přiznám se bez mučení – původní Syberii jsem nikdy nehrál, a i když jsem se do tohoto velkého restu chtěl vždy pustit, klasické pojetí adventur mi příliš nevoní. Poslední přídavek do série s podtitulem The World Before mě ale pozitivně překvapil a já si jeho hraní velmi užil, tudíž jsem uvítal možnost vyzkoušet nedávno vydaný remaster první hry ze série od zesnulého Benoît Sokala.














































