Recenze: Riptide GP Renegade

Autor: chaosteorycz Publikováno: 19.2.2017, 16:01

Publikováno: 19.2.2017, 16:01

Sociální sítě

O autorovi

chaosteorycz

chaosteorycz

Je autorem 1208 článků

Nelegální závody se sice nevysílají během nedělního odpoledne v bedně, ale mají celou řadu jiných výhod. Když se nebudu bavit o finanční motivaci, za níž stojí touha oholit ostatní účastníky o peníze na činži, je tu nárůst adrenalinu. Ten vyvolává kombinace vzrušení a strachu, která ovládá celé těle ještě předtím, než startovní ukazatel nahodí zelenou barvu. Bohužel zábava za hranicí zákona má i své proti, a to v případě, vyhlídnou-li si vás gumy honosící se službou spravedlnosti. Následuje několikaleté ubytování na účet států a přemýšlení, zda ten pavouk v rohu cely nezná cestu ven. Když pak konečně svoboda pošle povolávací rozkaz, nemůžou první kroky vést jinam než zpět na hranici zákona.

Doufám, že jste se nenechali zmást úvodem, protože dnes to nebude o „jedna dvojce“ v naftě, která po nocích závodí s ostatními oplastovanými vraky na opuštěném parkovišti hypermarketu. Tentokrát vás zavedu do vzdálené budoucnosti, v níž se vlády na Zemi pozvolna ujímá voda, automobily tak vystřídaly futuristické skůtry, na kterých se řádí kde to jen jde. Riptide GP: Renegade je posledním přírůstkem závodní série Riptide, jenž volně navazuje na předchozí druhý díl a celý úvod je de facto shrnutím hlavní dějové zápletky. A jak za chvíli zjistíte, tak naprosto zbytečné.

RiptideGP_Renegade_Kosmo

Možná to ještě nevíte, ale malý tvůrčí celek Vector Unit se specializuje na mobilní hry, které následně portuje na ostatní herní platformy. Přítomnost drobného příběhu vyprávěného prostřednictvím textu proto pojí jednotlivé závody spíše symbolicky, protože dříve či později se všechny postavy beztak stanou jedním velkým týmem. Kariéra je rozdělena do několika částí s jasně nastavenými pravidly, kdy je třeba absolvovat připravené závody, nasbírat hvězdičky a s balíkem peněz vyrazit na bosse. Finanční odměnou ho nebudete uplácet, aby vás nechal vyhrát, nýbrž si za ni upravíte skútr pro větší konkurenceschopnost. Jste-li v cílové rovince první, rival se poníženě omluví za svou velkou hubu, přidá se do vašeho týmu a jeho mašina, označovaná ve hře jako hydrojet, se stane vaší.

Jednoduché? Ne tak úplně. Hratelnost sice stojí na principu nejlepšího umístění, nicméně k němu je třeba ovládnout širokou paletu triků. Samotné žehlení vodní hladiny by příliš dlouho nikoho nebavilo, a tak se série vyznačuje triky, které našly předobraz ve freestyle motokrosu. Stejně jako v předchozím díle jsou tratě osazeny místy, kde je možné hydrojet otáčet, naklánět, případně na něm vyvádět možné i nemožné psí kusy. Za správné provedení náleží boost suplující nitro, za špatné většinou rekreace ve vodě a posunutí směrem k poslednímu místu. Jakkoliv občas nadávám, že mám křivé ruce nebo že autoři řádně nevyladili detekci analogových páček, kterými se frajeřinky provádí, komplikovanější prvky opravdu stojí za to. Velkým plusem je jejich široké zastoupení a postupné odemykání spolu se vzrůstající úrovní postavy.

Tratí je na mobilní port tak akorát. Rozdělit se dají na městské, industriální a extrémní, přičemž každou si vyzkoušíte hned v několika režimech, a to od klasických závodů, přes eliminace, slalomy, až po akrobaticky zaměřené exhibice. Aby šance na výhru byly vždy co největší, je dobré používat nejen již zmíněná vylepšení, ale také nově zpřístupněné hydrojety. Změna může postihnout i pozici závodníka, nicméně ten na výkon stroje nemá žádný vliv. Stejně tak personalizace umožňující vybrat barevné schéma, logo a číslo.

Není třeba mít v knihovně poslední díl, abyste se zeptali sami sebe, co nového kromě map hra vlastně přináší. Inu, není toho mnoho a jedna z největší novinek mě osobně přiváděla k zoufalství. Nejsem z těch, kteří policejní jednotky v závodních hrách vítají s averzí, spíše naopak, ale u Renegade jsem měl tiky pokaždé, když se objevily majáky. Umělá inteligence strážců zákona se zmůže jen na křížení cesty a neštítí se přitom popírat fyzikální zákony, jež jsou jinak na velice dobré úrovni. Trochu to připomíná starší NFS, kdy je vám protivník neustále v zádech, i kdyby hamtal na tříkolce. Setřesení nastane po jednom až dvou výpadech, ovšem jen za předpokladu, že se pometla nevymlátí v zatáčce nebo o mobilní překážku. Ta je specifická zejména pro několikakolové závody a pomáhá dokreslovat vylepšené dění kolem trasy.

RiptideGP_Renegade_Spaceport01_160312

Modernizací prošly i samotné skútry obsahující nově transformaci. Jakmile nasbíráte zrychlení, pohyblivé části hydrojetu se přenastaví a stroj dostane agresivnější, aerodynamičtější výraz. Bohužel tím to začíná a zároveň končí, což je škoda, protože takový Sonig & All-Stars Racing Transformed dokázal z podobného principu vytěžit půl hratelnosti. Na druhou stranu, samotné závodní prostředky jsou oproti minule detailnější a modely mají evidentně více polygonů. Také voda, která s ohledem na původ titulu vypadá opravdu dobře, prošla úpravou. Fyzika vln má na závodění zásadnější vliv a dostanete-li se do brázdy jiných závodníků, lehce ztratíte ideální dráhu.

V menu, s přehledným uživatelským prostředím, vedle kariéry našel místo ještě rychlý závod a za ním multiplayerové režimy těžící jak z online, tak lokálních soupeřů. Jelikož mi bylo přáno a hru jsem mohl recenzovat ještě před vydáním, servery pro soupeření s reálnými hráči byly vypnuté. Přesto si troufám říct, že úspěch hry více hráčů stojí na komunitě, která v tomto případě nebude příliš početná. Raději se tak poohlédněte po kamarádech, se kterými využijete společné hraní na rozdělené obrazovce.

Pokud by neexistovaly předešlé díly, dal by se nový Riptide označit za svěží nízkorozpočtovou hříčku, která za nevelký obnos nabízí dlouhé hodiny hraní. Bohužel tu ale jsou, a tak se nabízí otázka, na koho vlastně tvůrci cílí. Valná část hráčů vlastnících předešlé závody si vodní hrátky užila, pak v klidu zapomněla a nové mapy pro ni nebudou dostatečnou motivací ke koupi. Renegade bude tedy mířit spíše na minoritní základnu nadšenců a pak na úplné nováčky, jenž hydrojety ještě neokusili.

RGPR_08_City_Explosion_Handstand_1080

8
Technické zpracováníHratelnostTrvanlivostMultiplayer

Verdikt

Nízká cena, dobrá hratelnost, bezchybná optimalizace a možnost zařádit si s kamarády na vodě, zatímco venku převládá mráz. Tak jednoduše se dá shrnout poslední počin malého studia, které v rámci svých možností učinilo krok kupředu. Fandíte-li podobně laděným titulům, zpříjemní vám Riptide GP: Renegade volný čas, a to i navzdory faktu, že dříve či později nastane stereotyp. K jeho potírání slouží multiplayer, který relativně tuhou a odstupňovanou umělou inteligenci nahradí lidskou. Na atraktivitě pak přidává funkce Xbox Play Anywhere, která v době vydání umožní i cross-play, tedy hraní mezi platformami.
19. 01. 2018 • kristine4chaos0

Recenze: InnerSpace

Jsou hry, hry a pak hry. Že nechápete? Nevadí, ráda vysvětlím. U valné většiny produkce jednoduše vypnete, protože hra po vás chce jen základní operace. A k těm vás ještě povodí za ručičku. Pak jsou tu hry logické, tvořené hádankami, vyžadující zapnout mozek na vyšší obrátky. Ty jsou občas spojené s až uměleckým grafickým zpracováním, čímž se volně dostávám k hrám relaxačním. Bývají budovatelské, explorativní, dávají vám větší volnost v...

»
16. 01. 2018 • p.a.c.o6

RECENZE: Flying Tigers: Shadows over China

Létání fascinuje lidi od nepaměti a do oblak by chtěla létat celá řada z nich. V dnešní době jsou letadla stejně běžnou součástí našich životů, jako dříve auto nebo koňský povoz. Bohužel virtuální piloti mají podmínky ztížené, protože na konzole her s letadlovou tématikou zrovna moc nenajdete. O to více mi udělali radost Flying Tigers: Shadows over China, kteří nám takové klasické arkádové létání nabízejí.

»
09. 01. 2018 • p.a.c.o0

RECENZE: Steep – Road to the Olympics

Krásné zimní období plné sněhu a aktivit na lyžích nebo snowboardu bude mít letos pěkné sportovní vyvrcholení, o které se postarají zimní olympijské hry v Jižní Koreji. Svátek sportu to rozhodně bude, i když mnozí k tomu jistě mají svá ale. Na olympijské licenci se pokusí něco „trhnout“ i vývojářský dům Ubisoftu, který do své hry Steep přináší rozšíření Road to the Olympic.

»
28. 12. 2017 • chaosteorycz1

Recenze: Resident Evil VII Gold Edition

Chybí měsíc a uběhl by přesně rok, co jsem se rozloučil s Ethanem, jeho ženou Miou, rodinou Bakerových, Eveline a sedmým příspěvkem do hlavní větve série Resident Evil. Přestože jsem byl se hrou spokojený, po dohrání už jsem se k ní nikdy nevrátil. Tak nějak nebyl důvod. Dodatečné obsahy vyšly jen dva, navíc vždy v předstihu na konkurenční platformu, a jediný zajímavý DLC měl přijít až s Not a Hero. Ten tvůrci ovšem pozdrželi...

»
19. 12. 2017 • chaosteorycz1

Recenze: Okami HD

Ekoteroristi se konečně dočkali. Modla všech, kteří jsou evidováni v Greenpeace anebo mají členskou knížku Dětí Země, se konečně probojovala také na nynější generaci konzolí. Nenechte se ošálit tematikou východní mytologie a rozkošnými zvířátky, tady se jede ekologická propaganda první ligy, za jejíž ztvárnění by se nestyděl ani ten poslední diktátor na světě. Pod téměř legendárním jménem se ukrývá podobenství, ve kterém proti zlovolnému ničiteli musí povstat symbol odvahy a hrdinství....

»
12. 12. 2017 • chaosteorycz3

Recenze: Hello Neighbor

„Ahoj sousede“, volám na pána žijícího naproti nám, když si jdu pro míč na okraj chodníku. Buran jeden. Ani neodpoví a čučí jak spadlý kaštan. Možná až moc dlouho sleduje mou pomalou chůzi směrem od jeho domu. Dokonce si mou pozici ještě zkontroluje pohledem z poza okna poté, co se uchýlil domů. Nevím proč, ale mám takový nepříjemný pocit. Proč mě tak dlouho pozoroval? Proč má na rukách zahradnické rukavice, když...

»
06. 12. 2017 • chaosteorycz0

Recenze: Soma

Také nemáte rádi zpoždění? Teď nemyslím takové to několikaminutové, kdy nic nestíháte kvůli líné dopravě nebo vlastnímu podcenění časové rezervy. Bavím se o více jak dvou letech, během kterých zapomenete i na působivější věci, než je vydání sci-fi hororu z dílny Frictional Games. Ti nedočkavější, včetně mě, Somu odehráli mezitím jinde a ostatní žánroví maniaci našli za tu dobu kvalitní náhrady. Proč tedy vůbec věnovat čas, a především peníze hře, která...

»
01. 12. 2017 • chaosteorycz0

Recenze: Bush Hockey League

Když je nemůžeš porazit, tak je zmlať anebo zmrzač. Tak přesně tímhle heslem se v druhé půli minulého století řídil leckterý hokejový tým, a to i na vrcholové úrovni. Ostatně ještě já pamatuji národní výběry Ruska či Kanady, které převahu soupeře kompenzovali přehnaným zájmem o jeho kolena, ruce a repasi obličeje. Používání hokejky jinak, než je v pravidlech a přetváření ledové plochy do zápasnického ringu se tak v 90. letech stalo cílem hned...

»