RECENZE: Road Redemption

Autor: p.a.c.o Publikováno: 22.4.2019, 9:20

Publikováno: 22.4.2019, 9:20

Přiřazené štítky

Sociální sítě

O autorovi

p.a.c.o

p.a.c.o

Je autorem 3252 článků

U hraní se dá krásně relaxovat, což se snažím aplikovat nejen na sebe, ale i své okolí...

Hráči rádi vzpomínají na staré dobré klasiky, které přinesly nějakou tu zajímavou herní mechaniku. Spousta z těchto her by byla velice zajímavých i pro dnešní hráče, protože moc nezestárly, nebo by jim stačilo jenom trochu, aby odpovídaly dnešním standardům. I proto je pro dnešní vývojáře lákavá představa toho, že vezmou starou hru a pokusí se na ní postavit svou herní budoucnost. Bohužel ne vždy to dobře dopadne.

To platí i v případě hry, které se dneska budeme v rámci recenze věnovat. Ve své době jsem Road Rush miloval. Nevím, jestli to bylo tím, že se závodilo na motorkách nebo tím, že jsem protivníky kolem sebe mohl vzít řetězem po hlavě, či je dobře mířeným kopem odeslat do proti jedoucího automobilu. Hra měla úžasné tempo, skvělý soundtrack a na tehdejší dobu i výbornou grafiku. A právě Road Rush se stalo předlohou pro Road Redemption, které se pokusí na tuto hru navázat.

Ze současnosti se posouváme časem vpřed, kdy budoucnost nebyla k lidstvu úplně příznivá. V postapokalyptickém světě se proto prohání gangy motorkářů, a protože jsou to gangy, bojují proti sobě. Naším úkolem je chytit vůdce gangů a porazit ho. Souboj s ním se odehrává až na úplném konci hry, pokud se k němu tedy někdy dostanete. Příběhové pozadí je spíš jenom formalita, protože žádný hlubší význam nemá a ani se v průběhy hry nijak nevyvíjí a nikam se neposouvá. Kdyby tady „příběh“ nebyl, ani by se nic nestalo.

První věcí, co mě na hře strašně štve je nekončící grind, jež je tady vymyšlen. Chrabrý vývojář si asi myslel, že když budeme stále dokola hrát od začátku, přivede nás to k extázi. To se chlapec ale šeredně přepočítal, protože neznám nikoho, kdo by po smrti třeba v prostředku hry nebo nedej bože před jejím koncem chtěl znovu začít pěkně od začátku. Díky tomu z počátku budeme stále jezdit ty samé úrovně pořád do zblbnutí, abychom získali dostatek zkušenostních bodů a mohli si odemknout start ve třetím, šestém nebo „až“ devátém levelu hry. Možnost začít později oceníte i z toho důvodu, že hra se v jejím průběhu nedá uložit! Takže když budete těsně před cílem a budete muset nenadále odejít, prostě Game Over a dej si to znovu kámo. Za tohle by vývojář měl v dnešní době dostat facky minimálně dvě.

Myšlenka RPG prvků není vyloženě špatná, protože díky vývojovému stromu si vylepšíme zdraví, brnění, zbraně, dostaneme nové motorky (jako kdyby k něčemu byly, všechny se řídí stejně a nějakých zásadních rozdílů jsem si nevšiml) nebo další věci. Většinou jeden hodinový herní úsek stačí na získání bodů pro odemčení jedné věci a po všech těch herních hodinách byla nová motorka nebo jezdec až to poslední, za co jsem chtěl svá těžce získaná XP utratit. Druhý prvek vylepšování probíhá v průběhu hry, kde za získané kredity také vylepšujeme zdraví a zbraně, ale jenom pro danou herní relaci. Smrtí o všechna vylepšení a zbraně opět přijdeme, takže při každé nové hře prostě člověk začíná od nuly.

Díky výše popsanému mě po těch několika hodinách už nebaví ani herní prostředí. Ono se není čemu divit, když většinu hry budete koukat na písečnou pustinu, která je nudná a hrozně monotónní. Přitom pozdější zasněžené nebo lesy pokryté tratě působí lepším dojmem, ale je docela těžké se k nim propracovat. Na tratích se nacházejí i nějaké zkratky, ale jinak je jejich design docela bída. Nehledě na to, že tratě před námi a textury na nich se načítají podobným stylem, jako tomu bylo u prvních Road Rush s tím rozdílem, že to je hra 28 let stará!

Novinkou oproti původní hře jsou herní módy. Aby to závodění bylo více variabilní, budeme muset pozabíjet určitý počet nepřátel, dojet v časovém limitu do určitého místa, nebo jednoduše přežít danou trať. Na rozdíl od nich se herní režimy určují náhodně, takže alespoň lehký náznak variability, byť ani ten úplně nevyšel. Pořadí tratí je totiž vždycky stejné, a ne všechny herní módy jsou na dané trati splnitelné. Někdy je trať na daný úkol zbytečně dlouhá, jindy daný cíl nesplníte, ani kdyby vám nitro pršelo z nebes. To mi neříkejte, že v rámci předběžných přístupů, byť nebyly na Xbox, si toho nikdo nevšiml.

Technická stránka hry se od originálu moc daleko neposunula. Modely motorek jsou sice obstojné, ale to je tak celé. Tratě jsou nepřehledné, zatáčky se objevují náhle a myslím si, že závodní hry by už konečně mohli vyrůst z toho, že v zatáčce pojede vždycky nějaké to auto v protisměru. Bohužel není problém se zaseknout o nějakou překážku na trati, fyzika zde téměř nefunguje a ovládání je ještě slabší než arkádové. Ovládání jako celek také není kdo ví jak dobré, a dost často jsem měl problém hru nějak pohodlně ovládat, protože tlačítek je potřeba spousta, a ne vždy je daná kombinace ergonomická.

Jediné, co v této hře funguje, je samotné mlácení nepřátel v průběhu jízdy. K ruce je nám spousta různě výkonných zbraní, a to teď nemám na mysli jenom hasák, trubky, lopatu nebo tyč. Ve výběru najdeme také výbušniny nebo palné a sečné zbraně. Potřeba je naučit se blokovat proti útokům nepřátel, jelikož bez této dovednosti skončíte dřív, než pořádně začnete. Se zbraní v ruce to jsou ty nejlepší okamžiky ve hře, kdy jsem se opravdu bavil nebo se o to alespoň pokoušel, protože na jeden skvělý okamžik připadají minimálně čtyři špatné.

Ani multiplayer zde není spásou. Je to dáno tím, že je na něj potřeba více jak 2 hráči, protože vás žádní boti nedoplní a nejsem si jist, jestli i v maximální počtu deseti hráčů by hraní byla zábava. Bohužel je těžké tyto hráče najít, protože i po vydání hry zejí herní servery prázdnotou a najít někoho na multiplayerové zápolení se rovná zázraku.

5
Technické zpracováníHratelnostTrvanlivostMultiplayer

Verdikt

Road Redemption díru do herního světa rozhodně neudělá. Neustálí grind, opakování, špatné technické zpracování a všeobecná nuda nejsou věci, na které by hráči slyšeli. Najdou se sice místa, kdy je hra zábavná, ale je jejich tak málo, že by je na prstech jedné ruky spočítal i vysloužilý pyrotechnik. Prostě průměrná hra, na kterou se snad velice rychle zapomene.
15. 04. 2024 • HusekD0

RECENZE: Dragon’s Dogma II

Ani se mi tomu nechce při psaní recenze věřit. První díl Dragon’s Dogma dorazil do našich obchodů před dlouhými dvanácti lety. Tehdy si okamžitě dokázal získat srdce spousty hráčů a ke dnešnímu dni se prodalo téměř osm miliónů kopií. Jednalo se o velmi specifické RPG, za kterým stálo asijské studio Capcom. Svým zpracováním a jedinečným přístupem si získal i západní publikum, čímž se odlišoval od své konkurence. Rok od svého...

»
13. 04. 2024 • Lukáš Urban0

Recenze: Outcast: A New Beginning

„Bože, ty devadesátky.“ Neříkají si jen milovníci starých časů, ale také herní tvůrci, kteří se stále častěji vrací do dob, kdy byly hry ambicióznější, hrdinové hrdinštější a komunita uzavřenější. Je pravdou, že oblast primitivní akční zábavy vykazovala tehdy kulminaci. Náš svět zachraňoval kde kdo, a tak se často cestovalo daleko za oběžnou dráhu, kde čekala vyspělejší mimozemská civilizace na Jardu od bagru, aby ji zachránil s důvtipem barbara a odhodláním tažné...

»
02. 04. 2024 • Lukáš Urban0

Recenze: Valiant Hearts: Coming Home

Nechce se tomu věřit, ale už je to deset let, co jsme se vydali do první světové války, abychom z pohledu čtyř různých osob poznali příběhy, o nichž se v historických zápiskách nemluví. Adventura, sázející na silný příběh a hratelnost větvenou různými styly dle hrdiny, zaznamenala úspěch a přebal vojáka se záchranářským psem se objevil na všech dostupných platformách tehdejší generace. A vlastně bylo otázkou času, kdy se k titulu někdo vrátí. A...

»
25. 03. 2024 • Lukáš Urban0

Recenze: The Outlast Trials

Když si uděláte jména na dusných hororech pro jednoho, kde si hráče vodíte jak psa po výstavním molu, třebaže on sám má mizivý pocit volného pohybu, je vykročení do multiplayeru poněkud ošidné. Zejména do žánru, kde si Dead by Daylight udělala těžké opevnění, které pravidelně zpevňuje rozšířeními se slavnými hororovými maniaky. A že napodobit podobný úspěch, třebaže máte v řiti zaražená lejstra od známé licence, není zrovna lehké, připomínají Resident Evil:...

»
25. 03. 2024 • SeedarCZ0

Recenze: Tram Simulator: Urban Transit

Se simulátory se nám roztrhl pytel a přistála nám tu k zhodnocení další z nich, tentokrát jsme se podívali do víru velkoměsta na železnici. Vývojářské studio Stillalive Studios je známé především simulátorem Bus Simulator, se tentokrát vydalo na podobnou cestu. Prostě jsme jen autobus vystřídali za tramvaj. Očekávání tedy byla vcelku vysoká, studio už má s produkcí v tomto žánru poměrně značné zkušenosti a tak jsem se s chutí do testování...

»
24. 03. 2024 • p.a.c.o0

RECENZE: New Star GP

Ač se to nemusí zdát, i svět mobilních her ukrývá celou řadu kvalitních titulů, jejichž prostřednictvím se můžeme bavit déle, jak jedno záchodové sezení. Vybírat můžeme z celé řady herních žánrů, a to včetně sportovních simulátorů. Třeba takový New Star Soccer dokonce dostal několik ocenění a jeho vývojáři z New Star Games po získání zkušeností vyrazili sbírat finanční prostředky také na velké konzole. Nepřináší nám však nějaký free to play titul, ale...

»
15. 03. 2024 • DandyCZE0

Recenze: Classified: France ’44

Právě jsem byl vysazen do Francie a mám pomoci domácímu odboji. Úkolů budu mít hned několik, škodit němcům, zajištovat zásoby, shánět nové členy odboje, a hlavně připravit vše na den vylodění. Tak nějak začíná tato tahová strategie od studia Absolutely Games.

»
14. 03. 2024 • SeedarCZ0

Recenze: Food Truck Simulator

Máme u nás v redakci takové oblíbené rčení. A to, že simulátorů není nikdy dost! Food Truck Simulator jsme tedy s chutí otestovali. Nakonec, vývojáři z Drago Entertainment mají velmi široké portfolio simulátorů které už objevily svět, mimo jiné třeba Gas Station Simulator, který se vskutku povedl. Povedlo se tento úspěch zopakovat i v simulaci fast foodu na kolech?

»