Recenze: Rocket League

Autor: Josef Brožek Publikováno: 19.2.2016, 15:01

Publikováno: 19.2.2016, 15:01

Sociální sítě

O autorovi

Josef Brožek

Josef Brožek

Je autorem 748 článků

Kopaná, chcete-li fotbal, je tu s námi už zatraceně dlouho. Hráli jsme ji my, hráli ji naše rodiče, prarodiče, praprarodiče a nejspíš v trochu jiné formě i dávní předci. I dnes má různé formy a ať už se jmenuje jakkoliv většina těchto her má za úkol dostat míč do protivníkovi brány a skórovat. Každá hra má vymezený čas a kdo nasbíral nejvíce gólů, může slavnostně vztyčit pěst a nahodit vítězný úsměv. Ve světě videoher máme taky různé koncepty, které se od klasické kopané odráží. Fifu asi ani zmiňovat nebudeme, ale co třeba takový IDARB z minulého roku? Byla to pecka, užili jsme si ji a dokonce jsme ji předvídali nějakou budoucnost. Ale víte co? Komerčně se vůbec nechytla. Nabízela dokonce vychytávky pro samotný Twitch, ale takřka nikdo neměl zájem. Zkrátka jde o takové nepsané pravidlo, že hry, co se snaží už od začátku být publicisticky úspěšné, tak ve výsledku nejsou, ať se snaží sebe víc. Zato Rocket League minulý rok přišel jen tak mimochodem a ono… ono se to chytlo. Takřka každý velký zahraniční let’s player měl alespoň jedno video z této chytlavé kopané a už se z ní dokonce pořádal turnaj. No není to skvělé?

Rocket League má opravdu zajímavý námět. Vaše postavy vlastně nejsou žádné postavy, ale auta. Jednoduchá malá autíčka, co ovládáním připomínají staré devadesátkové arkádové závody z ptačí perspektivy. Pamatujete, jak jste se rozčilovali, než jste si na ovládání zvykli a chytli ho do ruky? Jo, je to zpět. „Roket Líg“ je obyčejná kopaná, kde se chopíte jednoho auta na jedné straně proti jednomu až pěti hráčům a spolu se svými parťáky se snažíte dokopat obrovskou kouli do nepřátelské brány. 1vs1 až 5vs5, to jsou ty režimy a užijete si je jak offline, tak online.

image (3)

Začněme nejdříve možnostmi, kdy nemusíte být připojeni k internetu. V menu hry kromě tutoriálu jde vybrat sezóna, která nabízí shluk několika desítek závodů, podle toho, jak si sami nastavíte. Vyberete jméno a vlajky vašeho týmu, počet hráčů a protihráčů, délku sezóny ve dnech a obtížnost. Obtížnosti jsou celkem tři – začátečník, profesionál a hvězda hvězd. Obtížnosti regulují inteligenci a agresivitu nepřátel. Začátečník je opravdu pro začátečníky, nebo pro másla, protože se protivník/ci pouze brání a jen když už s míčem opravdu nic neděláte, tu a tam se vám ho tam snaží šoupnout. Výsledný počet gólu tak není nic nevšedního s 20-1 pro vás. Profesionální obtížnost už vyžaduje trochu bystrosti. Protivníci se povětšinou brání, ovšem tady už se staví do ofenzívy a je nutno se o míč prát, přičemž při snaze zasadit gól do nepřátelské brány vám agresivně kdykoliv míč vyrazí. All-star obtížnost (pojmenovali jsme ji „hvězda hvězd“) už potřebuje opravdový skill. Protivníci vám míč seberou i tam, kde je to nemožné, a pokud to nemáte ještě v paži, budou vám tam sázet góly jak na běžícím páse, a to i když hrajete jen pouze sám proti jednomu. Takže rada je jednoduchá. Nepřeceňujte se a zvolte vhodnou obtížnost. A délku zápasů… 5 minut nám přišlo docela dlouhé, jenže přenastavit to už nešlo. Museli bychom sezónu začít od znova, a to se nám po 12 odehraných zápasech z nastavených 25 už nechtělo.

image (2)

Online. To je ten správný režim. Teprve tady vás čeká opravdová myslící a lidsky uvažující výzva – reální hráči. V nabídce zápasů je možnost zvolit si počet hráčů na vaši a proti straně, a to jak pro obyčejné dovádění, tak ranked zápasech. Každý vyhraný zápas vás posouvá o level výš, čímž se vám odemykají nové káry, pokrývky hlavy, respektive střechy auta (wtf?), barvy a jiné vylepšení pro autíčko, ovšem vše je pouze kosmetické, aby byl multiplayer řádně vybalancovaný a pouze o dovednostech hráčů. Ovládání je prosté. Tiggery ovládáte jízdu dopředu a zpět, páčkou vlevo směr auta, a akčními tlačítky buď zaměření na míč, když ho nemůžete najít (ačkoliv se na autíčku ukazuje šipka ukazující na balón, tak ho občas nemůžete najít, protože je například ve vzduchu), zrychlit pomocí burstu, který se povaluje všude po hřišti, a skoku. Při zmáčknutí příslušného tlačítka dvakrát pro skok, lze samozřejmě vyskočit dvakrát, což dělá spolu s jízdou po stěně divy a neskutečné akrobatické kousky. Pak už je tu jen skluz do smyku, což je vlastně vše co potřebujete k samotnému úkonu.

image (1)

Můžeme bez výčitek říct, že Rocket League má opravdu perfektní grafické zpracování. Unreal Engine nejnovější generace vzal za své a detaily, třeba takového umělého trávníku na hrací ploše, jsou prostě úžasné. Do toho hraje moderní elektronická hudba a osvětlují neuvěřitelné reálné neony. Fyzika sice není nic moc, jenže jde prostě o arkádu, takže nemůžete čekat chování auta á la Asseto Corsa. Míč ale skáče vcelku uvěřitelně, a tak po technické stránce nemáme vlastně žádné výtky. Samozřejmostí pak je pak režim nastavení vlastního zápasu, jak offline, tak online s přáteli či splitscreen. Krom zmiňovaných módů je možno nastavit mapy, kterých je docela dost a každá vypadá úplně jinak, čímž dodává každé hře jedinečnou atmosféru. Bohužel rozmístění boostů a rozměry hřiště i rovnost povrchu je na každé mapě stejná. Možná je to nakonec i dobře, protože to opět přináší balanc do multiplayeru. Rocket League je jedinečná kopaná s jedinečnou zábavou, akcí i napětím. Jestli vás FIFY PESY a jiné kopané už přestaly bavit a hledáte něco trošku jiného, přestože jste fanda čutané, sáhněte po Rocket League. Tohle se bude hrát ještě zatraceně dlouho.

9
Technické zpracováníHratelnostTrvanlivostMultiplayer

Verdikt

Akční a napínavá kopaná s autíčky online i offline s perfektní grafikou a ozvučením. Zároveň nejzajímavější a světově označena jako nejlepší sportovní hra současnosti. Potřebujete vědět ještě víc?
  • Marek Adamčík

    Vie niekto ako sa dajú získať tie halo a gears auta?

22. 02. 2019 • p.a.c.o0

RECENZE: Yonder: The Cloud Catcher Chronicles

Herní svět to nemá snadné a stále o své místo na slunci musí bojovat. Jde hlavně o morální dilemata jako nahota či násilí, s nimiž už se filmový a hudební průmysl vypořádal, ale u her tomu tak prozatím není. I po těch letech je nám pořád předhazováno, že hry jsou násilné, sexistické a kdo víc co ještě a že z hráčů vyrůstají agresivní asociální jedinci, což samozřejmě není pravda. Většina hráčů v mainstreamu...

»
17. 02. 2019 • lindros88cze0

RECENZE: Jump Force

Je tady další bojovka, která vytváří směs postav z různých světů anime. Tentokrát se jedná o týmovku Jump Force, které určitě ani zdaleka nebude posledním z tohoto žánru, ale přeci by byla škoda jej minout. Od ostatních her svého typu se odlišuje především svým vizuálním stylem, kdy se snaží anime postavy zpodobnit realističtěji, což může působit trochu směšně, ale ve výsledku dokáže zaujmout, i když určitě ne každého.

»
16. 02. 2019 • chaosteorycz5

Recenze: Crackdown 3

„Tak se podívej chlapče. Už máš dost let, aby si pochopil, že jsi nechtěný. Dnes tu s tebou mluvím jen díky brzké zavírací době obchodů a faktu, že moje jediná ochrana byl tehdy deštník. Šanci zbavit se tě okamžitě jsme propásli, a tak došlo na komplikovanější řešení. Do Nigérie si nedoputoval, protože jsem část peněz na poštovné propil U Fleků. A řvoucí balík byl beztak podezřelý. Snaha o prodej v internetové aukci...

»
14. 02. 2019 • p.a.c.o4

RECENZE: Far Cry: New Dawn

Pokračování zaběhnutých sérií to zejména v poslední době nemají vůbec snadné. Zde se totiž, mimo jiné, projevují sympatie či antipatie k jednotlivým značkám nebo vývojářským domům, a to radikálněji než kdy dříve. Onou otázkou a problémem je, jak moc danou hru inovovat, aby si ještě zachovala svou identitu, ale zároveň mohla hráči nabídnout něco nového. Série Asssassin’s Creed je dobrým příkladem toho, jak to může dopadnout a pomalu se toto ožehavé...

»
13. 02. 2019 • chaosteorycz15

Recenze: Metro Exodus

Rusko. Řekněte bez opovržení jméno východní velmoci ve špatný čas, ve špatné společnosti a máte zaděláno na pěkný problém. V lepším případě se setkáte s ostrým slovníkem. V tom horším vás čeká hloubková lustrace, kdy se kolektiv odhodlá k osobní prohlídce, hledajíc odposlechy, rudou knížku, podepsanou fotografii Vladimíra Vladimiroviče a zbytky smrtící látky. Ale proč ta hysterie? Země rozprostírající se na asijském kontinentu dala světu i dobré věci. Tak třeba architekturu, vodku, jednoduché věci...

»
12. 02. 2019 • CryLineT0

Recenze: DreamWorks Dragons Dawn of New Riders

Rodiče to nemají lehké. Při výběru vhodné hry často bývají omráčeni krásným přebalem a lehce tak přehlédnou věkové doporučení, které je alespoň drobným návodem ke správnému věku. Ukázkovým případem byla nedávná RPG Kingdom Hearts III, která by se vnutila i nemluvněti. U dračího příběhu podobný přešlap nehrozí, protože jde o přímočarou jednohubku pro malé.

»
06. 02. 2019 • CryLineT10

Recenze: Kingdom Hearts III

Odvaha, odhodlání, láska, přátelství, spravedlnost. To jsou motivy, se kterými manipuluje každé dobrodružství, každá báchorka pro děti a každý hrdinský epos. Jako malí jsme tyto vlastnosti brali za své, stejně jako postavy, jež je ztělesňovaly. Vařečky byly našimi světelnými meči, násady od košťat symbolizovaly mušketýrské kordy a poklice od zavařovacího hrnce posloužila coby štít Kapitána Amerika. Víte co? Ono ale stačí mnohem méně. Třeba obyčejný klíč.

»
05. 02. 2019 • p.a.c.o0

RECENZE: Genesis Alpha One

Vesmír je nekonečný a stejně tak i možnosti v něm. Kolikrát nás jeho zákonitosti až překvapí a ne jinak je tomu i v herním vesmíru. Snad poprvé se mi stalo, že hra, o kterou jsem stál, byla nakonec něco úplně jiného, než jsem původně očekával. Z počátku jsem byl trochu zklamaný, ale nakonec jsem hře přišel na chuť a byl jsem rád, že jsem se o ní zajímal.

»