Recenze: Rugrats Adventures in Gameland
Návrat do dob, kdy jsme si hráli nejvíc silou vlastní představivosti.
V 90. letech se objevil na televizních obrazovkách animovaný seriál z produkce Nickelodeon s názvem Rugrats (v české verzi pod názvem Lumpíci), který si získal dětské diváky dobrodružnými příběhy o dětech předškolního věku z prostředí domácích jeslí, a pár postav z prostředí mateřské školky. Ačkoli 90. léta skončila, Rugrats na svojí popularitě pokračují, a i po původních 9 řadách seriálu z původní produkce navázala novější podoba seriálu z posledních let, a několik herních zpracování napříč posledními 30 lety. Nejnovější herní adaptace se inspiruje u původního stylu seriálu z prvních sezón a dává nám šanci prožít retro platformovou skákačku v plné síle. Jak dopadla?
Nehlídané děti, utržené ze řetězu
Hra vás ihned po spuštění hodí do akce. Nečekejte moc složitý tutorial, přeci jenom jste jedno ze čtyř dětí v plenkách, které si spolu s dalšími hraje v obýváku za ohrádkou, zatímco je jejich chůva, která sama chodí do školky, hlídá. Velice jednoduché ovládání o dvou tlačítkách a pohybové páčce je téměř okamžitě vystřídáno značně frustrující zápletkou. Během hraní v ohrádce se dostáváte za pomoci šroubováku ven, a v nestřežený moment se učíte základní mechaniky – projít rozmanité úrovně, nasbírat mince a s nimi otevřít slíbenou odměnu, kterou je tajemný portál uvnitř televize. V momentě, kdy koukáte z ohrádky na televizi, uvidíte totiž reklamu na novou úžasnou videohru o Reptarovi – legendárním ještěrovi, kterého vy a všichni z vaší dětské bandy zbožňujete. Vaša parta dětí je složena ze čtyř volitelných postav – Tommy, Chuckie a dvojčata Phil a Lil. Výhodou je, že ať už si vyberete jakoukoli z postav, každá z nich má jiné statistiky. Hra vlastně rozlišuje jenom dvě základní vlastnosti Vašich hratelných postav, a to je skok a síla hodu. Bohužel jsem ve většině případů upřednostnil hlavně Chuckieho a Lil, jelikož tyto dvě postavy zvládají největší skok na úkor slabšího hodu. Ukázalo se totiž, že pokud vysloveně nehrajete ve dvou hráčích v kooperaci, spíše sáhnete po možnosti skákat výš a dál, než-li se snažit skákat přes nepřátelé a tím se dostat do dalších oblastí.
Dětská mise začíná
Hra začíná dojmem, že se jedná o velice jednoduchou skákačku, která přinese jednoduché pasáže, ke kterým bude později radost se vracet s celou rodinou v kooperaci dvou hráčů. Začínáte s výběrem obtížnosti, kde jsem upřímně udělal první velkou chybu. Nejlehčí obtížností, s názvem novorozeně, se hra stává pro vás velmi dostupnou a můžete si libovolně měnit postavy, zatímco hra vám nabídne neomezené množství restartů od posledního záchytného bodu. To jsem si na začátku myslel, že bude po první úrovni vlastně zcela zbytečné, proto jsem začal hrát na střední obtížnost – dítě. Ta už maže možnost neomezených respawnů, a pokud ztrácíte střetem s nepřáteli víc a víc života, dochází k eliminaci dětí z vaší party, až postupně s poražením posledního, čtvrtého dítěte v partě, končí hra, a je třeba začít úrovně od samotného začátku. Poslední obtížností je nejtěžší obtížnost – velké dítě. Ta hraje vysloveně na notu hráčům, kteří chtějí výzvu, kteří se nebojí ničeho, neboť jako velké dítě už nemůžete ani přepínat mezi dětmi vaší party, a je tedy celá úroveň závislá na jediném dítěti, které si vyberete na začátku mise. Kdyby ani to nebyla dostatečná výzva, přichází eliminace jakéhokoli záchytného bodu v úrovních. Je vlastně až nepříjemné, s jakým rozdílem hrajete na nižší úrovně vůči této poslední. Byl jsem značně naivní, když jsem si říkal, že hra zabere všehovšudy do 3 hodin mého času maximálně, když jsem na střední obtížnost měl prvních 90 minut vůbec problém udělat jakýkoli další level, než ten první. Když už máte vybranou obtížnost a svou postavu, ještě máte možnost si připomenout retro vzhled, podobně situovaných skákaček z dob před koncem milénia, formou 8Bit režimu obrazu i zvuku, nebo modernější HD provedení, velmi inspirované animací původního seriálu. Osobně se přiznávám, že 8Bit jsem si užil jenom v první úrovni, jelikož ty složitější, co následovaly, jsem místy ztrácel přehled, kudy mám jít.
Celý herní svět je vlastně 6 levelů v okolí domu, kde vás právě hlídají + jeden finální, skrytý v portálu televize za odměnu. V každé úrovni je potřeba najít 4 mince a šroubovák, který vám otevře v konečné oblasti úrovně střet s bossem. Většinou poslední minci skrývá právě onen boss, takže věřte tomu, že vždy nějakou minci na konci mít budete. Abyste otevřeli portál s tajemným světem, potřebujete kompletně vysbírat 20 mincí s podobiznou Reptara. A tady přichází první věc, za kterou jsem si strašně moc oddychl. Děkuji tvůrcům za tuto možnost, jinak bych se potácel neúspěšně s úrovní na půdě ještě dnes. Hra po vás vysloveně nevyžaduje mít splněné všechny úrovně k dosažení posledního skrytého světa, chce jenom mince, a to, jestli seberete plný počet v ostatních úrovních, a pak se vydáte na poslední střet, je velice příjemná mechanika, která naštěstí odpouští velice nepříjemné lokace. Frustrace není způsobena jenom tím, v jaké obtížnosti hrajete, ale spíše hlavně optimalizací. Jednoduchá myšlenka, vrátit se pocitově do 90. let, nemusí hned nutně znamenat vrátit se do doby, kdy skočit z bodu A do bodu B, byl nervy drásající okamžik. Občasně lokace cílí na přeskok z jednoho místa na druhé za použití přeskoků z provazů. To samo o sobě není asi takový problém, jako to, že hra vás v tu chvíli vystaví nepřátelům, střílejícími na dálku, a špatné načasování, špatně vycentrovaný skok nebo milimetrová nepřesnost můžou znamenat pád, ztrátu životů, ztráty postavy, nebo ztrátu celé úrovně, pokud už to s životy je na hraně.
Mlíčko a sušenku, prosím
Váš život se naštěstí dá doplňovat, pomocí sušenek a lahviček s mlékem. Abyste získali sušenku, musíte často hledat po úrovních skryté cesty, které vás k dané odměně dostanou. Většinou je tato cesta plná mnohem větších nástrah, nebo se jedná o místo, ke kterému je třeba najít cestu až zpětně dále v úrovni. Co se musí tvůrcům nechat, je kreativita jednotlivých úrovní. Ať už šplháte špinavým podkrovím, skáčete ve snovém světě, nebo cestujete korunami stromů, čeká vás velmi pestrá paleta nepřátel a výzev, kterým musíte čelit, abyste se k vytouženým mincím a sušenkám dostali. Mléko naopak nefunguje často jako předmět k nalezení, spíše si ho musíte zasloužit. Někdy je potřeba zaútočit na nepřátelé párkrát po sobě, než se lahvička objeví, někdy stačí na skupinku nepřátel skočit a využít je jako transport, ale je třeba si dávat pozor. Ať už je vaší obtížností ta nejjednodušší, nebo ta nejtěžší, ve všech vám nepřátelé nedají nic zadarmo, a mně osobně se vyplatilo v případě nižšího zdraví v některých oblastech chvilku počkat, porazit neustále se obnovující nepřátelé víckrát po sobě, abych si dva nebo tři životy navíc získal tímto způsobem. Každá z postav má svojí sušenku jako extra život. V momentě kdy vyčerpáte standardní lahvičku s mlékem se čtyřmi životy, sušenka vám doplní nové plné mléko a můžete pokračovat. Nutno ale varovat, sušenek u každé postavy můžete mít klidně více, ale objevují se velmi málo, a tak bych si dal pozor na to, které postavě je dáte.
Asi nejzajímavějším a nejužitečnějším prvkem hratelnosti, který jsem používal velmi často, je možnost si oddálit kameru. Standardně hrajete v režimu HD v poměru 16:9, ale oddálení vám sice hru předělá do poměru 4:3, ale rozšíří záběr, a vy tak vidíte lépe nad vás, a stopujete tak vzdálenější nepřátele, které byste s přiblíženou kamerou viděli obtížněji. Hra sama počítá s tím, že vidět víc v některých střetech značně pomůže přehlednosti, proto každý z boss fightů přepne do oddálené kamery rovnou sám a hra dává hned lepší přehled jak vám o nepříteli, tak i o prostředí. Boss fighty s konečnými nepřáteli v lokacích, přes první frustraci, spojenou s neustálým opakováním dané úrovně znovu a znovu k dokonalosti, jsou nakonec velmi dobře vymyšlené. Ať už jsou to boje založené na správném uhýbání, házení do slabých míst, nebo přesného skoku na dané místo, abyste poškodili cíl, je to značně nápadité a rozhodně budete pár dobrých desítek minut čelit značné výzvě.
A co vy, zavzpomínáte díky tomuto titulu na příběhy Lumpíků?
Verdikt
Když jsem se prvně seznámil s Lumpíky, nebyl jsem ještě ani na základní škole, a ty postavy mně zaujaly rozmanitostí. O pěkných pár desítek let později si v herním zpracováním připadám stejně tak okouzlen, a překvapen, jak hodně muziky se vešlo do takto malého balení v nezávislé hře. Kvalitní audiovizuál, který hru doprovází, vás těší sledovat, a vnímat tu atmosféru, jak si hrají předškolní děti a jak moc fantazie v běžných hrách využívají. Pro hráče, kteří chtějí se svými ratolestmi zavzpomínat na konec minulého tisíciletí a zahrát si spolu, vřele doporučuji, ale počítejte s tím, že za ty 3-4 hodinky se nějaký ten nervík projevíaudiovizuální stránka dle původního seriálu | absence češtiny |
nápadití nepřátelé | nevyvážená obtížnost pro dětskou hru |
kreativní úrovně | optimalizace lezení po provazech |
kooperace pro 2 hráče | nemožnost hrát kooperativně po síti |
výzva v každé misi | |
ideální délka hry | |
originální konec |
RECENZE: Indiana Jones and the Great Circle
Na světě není slavnějšího archeologa, než je Indiana Jones. Kromě pěti filmů, několika knih a komiksů se dočkal ztvárnění také na poli videoher, byť s kolísavou kvalitou. Studio MachineGames, které spadá pod Bethesdu, se rozhodlo vytvořit tu nejlepší akční adventuru s Indiana Jonesem v hlavní roli, jaká tady doposud byla. Jak se jim tento nelehký úkol podařil?
RECENZE: Microsoft Flight Simulator 2024
Série Microsoft Flight Simulator (dále MFS) se řadí mezi stálice herního průmyslu a zároveň patří po bok těch nejstarších sérii, jaké stále vycházejí. Však považte, vždyť první díl vyšel v roce 1982, což je již 42 let. Tolik leckdy není mnohým hráčům, kteří usedají k obrazovkám, aby se za kniply těch nejznámějších i méně známých letadel vznesli do oblak a prozkoumávali naši krásnou zemi. Ovšem následující řádky nebudou patřit ohlédnutí za sérií,...
RECENZE: Death Stranding: Director’s Cut
Monument herní inovace herního génia Hidea Kojimy je konečně dostupný pro Xbox, jak si vede v recenzi?
RECENZE: Dragon Age: The Veilguard
Na návrat slavné značky studia Bioware čekali fanoušci téměř 10 let. Za tu dobu se toho změnilo poměrně hodně, ať už v herním průmyslu jako takovém, ve věkovém složení hráčů nebo i v personálním obsazení samotného kanadského studia. Není se proto co divit, že nejnovější přírůstek do série s podtitulem The Veilguard vzbuzoval nejen velká očekávání, ale také obavy, jak návrat na kontinent Thedas dopadne.
RECENZE: Farming Simulator 25
Zemědělství není vůbec žádná legrace. Není to jenom o tom, že člověk něco zaseje na poli a pak jenom čeká, až to vyroste. Je třeba všechno náležitě pohnojit, bojovat se škůdci a také s nepřízní počasí. Ani chov zvířat není sázkou na jistotu, jak by se mohlo zdát, protože v případě špatné úrody krmení ho budeme mít málo, takže buď musíme zredukovat počty chovů nebo krmení nakoupit, čímž však klesá náš zisk....
Recenze: Squirrel with a Gun
Zní to možná šíleně, ale ve hře Squirrel with a Gun hrajete za veverku, která se chopí bouchačky a vydává se do boje. Tento bláznivý 3D sandbox připomíná trochu jiné bizarnosti typu Untitled Goose Game nebo Goat Simulator – tedy hry, které si dělají legraci z konvenčního hraní a přináší hlavně kopec srandovní zábavy. U těchto her se ale zákonitě nabízí otázka – bude to alespoň tak zábavné, abych toho...
RECENZE: Life is Strange: Double Exposure
Na poli adventur je Life is Strange pojem. Studiu Don’t Nod se v roce 2015 podařilo stvořit překvapivý hit, který umně kombinoval paranormální jevy a vztahové drama z pohledu Maxine Caulfield, mladé středoškolačky, jež ke svým superschopnostem přišla jako slepá k houslím. Od té doby se svět rozšířil nejen o další více či méně povedené tituly, ale také o další studio Deck Nine, které si vzalo na starosti také pokračování...