Recenze: Sega Mega Drive Classics

Autor: waggon Publikováno: 29.5.2018, 9:08

Publikováno: 29.5.2018, 9:08

Sociální sítě

O autorovi

waggon

Je autorem 317 článků

Jestliže jsem si kladl otázku, kdy asi tak Sega zpřístupní do zpětné kompatibility kompilaci Sonic’s Ultimate Genesis Collection, tak teď už znám odpověď – nikdy, neb raději znovu vybere penízky za (skoro) to samé. Ta vytrvalost, s jakou je nám každou generaci servírovaná kompilace her z Mega Drive je až zarážející. I kaviáru se člověk přejí, když vám ho budou servírovat každý den. Navíc zásadní roly hraje fakt, že na Xboxu existují emulátory, které umožňují hrát všechny hry z Mega Drive a Mega-CD. Když se nebudeme bavit o legálnosti také cesty, pak je tohle pro mnoho hráčů snazší (a co si budeme povídat i levnější) cesta. Na druhou stranu jsou oproti zmíněným emulátorům nabízí tento počin Segy mnohem víc možností.

Mega Drive byla nejúspěšnější konzolí společnosti Sega. Je až neuvěřitelné, že tento rok oslaví již 30. výročí od uvedení. Nebyla sice úplně první 16-bitovou konzolí, ale byla úspěšnou konzolí s mnoha hrami, které mají stále skvělou hratelnost. Unikátem pak bylo množství rozšiřujícího hardware, který pro ni vznikl, jako například přídavná CD mechanika v podobě Mega-CD, 32-bitové rozšíření 32X atd. V naší republice se dočkala většího rozšíření než konkurenční SNES. Ještě doplním, že v USA měla konzole název Genesis, proto se můžete setkat se dvěma názvy.

Hra je situována do pařanského pokojíku, jenž je, jak se patří, vyzdoben Sega reáliemi, jenže technické zpracování mohlo být kvalitnější a nepůsobit tak uměle. Další výtka pak směřuje k seznamu her, který je zde stylově prezentován jako polička s hrami, no absence obrázků nepřidává snazšímu výběru. Menu se snaží držet 16-bitového zpracování a působí velmi příjemně. Fanoušky Segy rozhodně nepotěší nepřítomnost různých bonusů, jako například historie her, TV reklamy či různé koncepty.

Ale abych jenom nekritizoval. Velkou devízou je online multiplayer, tudíž už nebude problém sehnat spoluhráče do Golden Axe. Pozitivem jsou pak také vylepšení jako roztažení přes celou obrazovku, simulace zakřivení starých (CRT) televizorů a hlavně možnost zapnutí grafických filtrů, díky nimž hry vypadají mnohem lépe, než kdykoliv předtím a už jenom to vás nutí si znovu projít všechny ty klasiky. Ačkoliv zde jsem moc nepochopil, proč je nelze aplikovat automaticky na všechny a musí se na každou zvlášť. Zajímavostí je pak zrcadlové otočení obrazovky. Hráčům jistě pomůže možnost přetáčení času a to dokonce v obou směrech. Ukládání pozic je pak samozřejmostí, ačkoliv původní verze to neměly.

Rozdíl v grafice při zamnutí nejlepšího filtrování je markantní

V kompilaci se nachází 50 titulů (seznam naleznete v naší novince), které sice něco ztrácejí na grafice, ale to dohánějí na skvělé hratelnosti, obzvláště, když můžete hrát s kamarádem. Můžete si například zahrát:

Alien Soldier – tak trochu černý kůň. Rychlá plošinovka, kterou ovšem sráží vysoká obtížnost.

Alien Storm – invaze MZáků je v každé generaci oblíbené téma tahle mlátička je toho příkladem. Jen silné ruce zde nahrazují laserové zbraně (s překvapivě krátkým dosahem).

Columns – stejně jako mělo Nintendo klon Tetrisu v podobě Dr.Mario, tak ho měla i Sega. Jelikož se jedná o zábavnou logickou hru, dokáže zabavit na dlouho.

Comix Zone – hodně netradiční mlátička, není komiksová, ona je přímo v komixu se všemi těmi okýnky a bublinkami. A že tvorba takového komiksového sešitu není jednoduchá se přesvědčí malíř Turner, který se, díky magii, dostane do svého vlastního dílka.

Dr. Robotnik’s Mean Bean Machine – klon logického Columns, jen zasazený do reálií úhlavního nepřítele Sonica a to Dr. Robotnika.

Golden Axe – kdo by neznal tuhle legendu, už jenom kvůli počtu platforem, kam všude zavítala. Původně se jednalo o hru na automaty, ale port na Mega Drive přinesl její rozšíření. Barbar, amazonka a (zřejmě nejoblíbenější z nich) trpaslík musí porazit Death Addera a osvobodit zemi s názvem Yuria. Ideální pro dva hráče.

Golden Axe II  – úspěch prvního dílu samozřejmě přinesl pokračování a ačkoliv v mnohém překonává první díl, jeho popularitu už dvojka nepřekonala, stejně jako žádné další pokračování.

Golden Axe III – třetí díl už byl nejslabší, ale i tak se jedná o kvalitní hru.

Kid Chameleon – moje srdcovka a zároveň jedna z nejobtížnějších her na Mega Drive. Plošinovka, ve které má kluk s přezdívkou Kid Chameleon osvobodit hráče zajaté ve virtuální realitě bossem Metalheadem. Pro zajímavost na této hře pracoval Mark Cerny, šéf-architekt konkurenční PS4.

Light Crusader – RPG tentokrát z doby středověku (ačkoliv díky cestování v čase navštívíte mnoho historických událostí). Sir David musí zlomit prokletí a porazit čarodějnici Ragno Roke. Rozhodně stojí za to si ji zahrát.

Phantasy Star II – „Algo systém je zase v problémech“, hlásal svého času slogan na tuto hru. Jedná se o sci-fi RPG a odehrává se 1000let po prvním díle (ten vyšel na Master Systém), kde se o veškeré blaho lidí stará superpočítač Mother Brain, který prakticky řídí vše. Hlavní postavou je tentokrát vládní agent Rolf a jeho partnerka Nei, kteří májí za úkol vyšetřit, proč se z ničeho nic dějí přírodní katastrofy, a kde se vzala všechna ta monstra.

Phantasy Star III: Generations of Doom – tak trochu černá ovce série, za kterou stojí tvůrce Golden Axe, no možná i proto se jako jediná odehrává ve středověkých kulisách. Ocitáte se v kůži prince Ryse, kterému Orakianův klan unesl snoubenku. Hra se odehrává po dobu 3 generací a z toho důvodu nabízí 4 různé větve příběhu a samozřejmě 4 různé konce.

Phantasy Star IV: The End of the Millenium – opět se odehrává 1000let (u autorů asi oblíbené číslo) po předchozím díle, kdy se lidé vzpamatovali po, no nebudeme spoilerovat. Jelikož je planeta doslova zamořena různými obludami, živí se spousta obyvatel jako lovci. Jedním z nich je i mladý Chaz, který se svou mentorkou Alys odhalují celé pozadí podivných úkazů. Krom silného a dlouhého (alespoň na tu dobu) hlavního úkolu nabízí hra i několik vedlejších questů.

Sonic 3D Blast – první pokus Sonica o 3D prostor, i když v tomto případě se jedná pouze o pootočenou kameru. Sonic tentokrát zachraňuje ptáčky z hry Flicky (také součástí kompilace), aby z nich Robotnik neudělal další roboty.

Sonic Spinball – ve své době byly pinbally populární i ve videohrách. Tak by asi bylo divné, kdyby neměl svůj vlastní i ježek Sonic.

Sonic the Hedgehog – zrození legendy, tak nějak se dá charakterizovat tato hra, ve které ježek Sonic zažil svůj debut, stejně tak i jeho úhlavní nepřítel Dr.Robotnik, jemuž jde jenom o jediné – ovládnout svět pomocí svých zákeřných robotů. Rychlá plošinovka se skvělou hratelností.

Sonic the Hedgehog 2 – ještě lepší a ještě rychlejší, navíc se v druhém díle ježek Sonic naučil používat svůj legendární spin dash a připojuje se k němu lišák Tails, který je hratelnou postavou pro druhého hráče. Mnozí jej považují za nejlepší díl série.

Space Harrier II – další automatový hit, který ve sve době přinesl úžasnou pseudo 3D grafiku. Dnes bychom ji označili za rail střílečku z pohledu třetí osoby. Na dnešní poměry jde však o hru s těžkou obtížností, ve které musí hlavni hrdina Harrier zachránit Zemi fantasie a to skrze 12 levelů.

Streets of Rage – další legendární série z Mega Drive. Jedná se o kooperační mlátičku, tudíž o zábavu je postaráno. Expolicisté Axel, Blaze a Adam se rozhodnou skoncovat s řaděním zločineckého syndikátu. Pouliční rváči, pankáči, prostitutky a drogový dealeři dostanou pěkně za vyučenou.

Streets of Rage 2 – Syndikát se z porážky v prvním dílu rychle oklepal a tak je tu zápletka na druhý, zřejmě nejpopulárnější, díl. Adama tentokrát nahrazuje jeho bratr Skate (poznávací znamení kolečkové brusle) a svalovec Max.

Streets of Rage 3 – Tentokrát přichází syndikát s chytrým plánem, když nahradí představitele města robotickými klony. Partu rozšiřuje android Dr.Zan a klokan (ten jako skrytá postava). Hra nabízí čtyři různá zakončení a dostat ten správný zabere hodně času.

Vectorman – že budou odpadky stále větší problém je ústředním tématem této plošinovky, která se odehrává v blízké buducnosti, kdy lidé musely opustit Zemi a přenechat její úklid robotům, než se budou moci vrátit. Jenže ti se pod vedením jednoho z nich jménem Warhead vzbouřili a čekají, že si na lidech pěkně smlsnou, až se vrátí zpět. Jediný, kdo je může zastavit je robot Vectorman.

Virtua Fighter 2 – konkurence k Mortal Kombatu či Street Fighteru. Ovšem titul původně vyšel Virtua fighter na Sega Saturn a 32X, tudíž zde jde pouze o port v pseudo 3D grafice.

 

Dost nás mrzí, že v této kolekci absentují pecky jako Sonic 3 a Sonic and Knuckles, Sonic CD. Přitom všechny jsou i ve zpětné kompatibilitě. Místo nich jsou tam hry typu Super Thunder Blade, které dnes dokáží oslovit maximálně tak pamětníky. U hraní jsem se nemohl zbavit dojmu, že Sega by se měla věnovat tvorbě nových her, vždyť například se Sonic Mania nám ukázala, že tvořit kvalitu umí, a ne marnit čas a prostředky nad kompilacemi, které jsme hráli v minulé, předminulé a před-předminulé generaci. Ze zašlé slávy se totiž nedá žít věčně.

 

6
Technické zpracováníHratelnostTrvanlivostMultiplayer

Verdikt

Tato kompilace přináší vše, co má. Legendy Sonic, Street of Rage či Golden Axe zabaví na hodně dlouho i dnes a navíc jsou v té nejlepší možné kvalitě, která kdy na konzolích běžela. Pokud si chcete oprášit vzpomínky z mládí, je to dobrá volba. Ovšem existují emulátory a mnoha hráčům bohatě stačí. Navíc ne všechny hry z této nabídky přestály zub času. Nebýt online možností byla by výsledná známka ještě nižší. Pro zaryté fanoušky Mega Drive je tohle však must have, ale pro dnešní battle royal hráče to bude tak trochu prehistorická záležitost. Já se ale nemůžu zbavit dojmu, že tenhle počin Segy má trpkou příchuť a snad je to na dlouho dobu už poslední sbírka her z Mega Drive konzole.
  • StriderCZ

    Kdyby tak vyšla AMIGA, ach jo…

    • Jirka Waggon

      Problem je, ze Commodore jako firma zkrachovala. Nehlede k tomu, ze rozhodne je jednodusi redelat hry z jedne knzole na druhou.

  • klidas

    seeeeega 🙂

20. 08. 2018 • chaosteorycz1

Recenze: State of Mind

Žánr science fiction mám rád od doby, co jsem viděl Vesmírnou odyseu. I když jsem tenkrát absolutně nechápal, co mi chce sdělit, fascinoval mě svět, jehož součástí se nikdy nestanu. Během let pozdějších, kdy jsem knihovnu plnil Asimovem, Bradburym a Heinleinem, mě ale uchvátil jiný poutník budoucností, a to Philip K. Dick. Jeho pohledy do neznáma, v nichž se lidství stává obchodním artiklem a člověk lehce nahraditelným „komponentem“, mají dodnes mrazivou...

»
16. 08. 2018 • chaosteorycz3

Recenze: Graveyard Keeper

Díky hrám už jsem byl ledacos. Vesmírný nájezdník, závodník, mariňák, pirát, zemědělec, řidič hromadné dopravy, superhrdina, bláznivá koza a pravděpodobně dalších sto zaměstnání nebo poslání. Nikdy jsem ale nebyl hrobník, což se teď díky studiu Lazy Bear Games změnilo. A věřte nebo ne, i obyčejný muž s lopatou, oslíkem a ukecanou lebkou se může stát hrdinou.

»
14. 08. 2018 • p.a.c.o0

RECENZE: Overcooked 2

Já sám ve skutečnosti moc dobrý kuchař nejsem. Nějaký ten základ sice zvládnu, ale daleko raději jídlo konzumuji, než připravuji. Do role uznávaného kuchaře jsem se dostal alespoň virtuálně díky prvnímu dílu Overcooked, kde se ve zběsilé kuchyni člověk proháněl ze strany na stranu, čekal, kde ho co zase překvapí a hlavně v kooperaci to byla neskutečně strhující zábava.

»
24. 07. 2018 • chaosteorycz17

Recenze: Bud Spencer & Terence Hill – Slaps And Beans

V letech, kdy jste už příliš staří na pleny, ale ještě nemáte nárok na občanský průkaz, jsou často vašimi hrdiny postavy stříbrného plátna. Za bezstarostných let mé generace to byla zdánlivě nesourodá dvojice Italů. Ať už byl v záběru Malý unavený Joe nebo Banánový Joe, vždy bezpráví trestali Dva machři mezi nebem a peklem. Přilepen k obrazovce jsem nečekal, až padne Sudá a lichá, protože už malé dítě ví, že Kdo najde...

»
22. 07. 2018 • p.a.c.o2

RECENZE: Mothergunship

Střílení je super a člověk se u něj parádně vyřádí. Nebojte, nejsem žádný fanatik, který by běhal po městě s pistolí a střílel po všem, co se hne. Rád vezmu gamepad do ruky a vydám se sjednávat pořádek a zachraňovat lidstvo před zombií apokalypsou nebo třeba útokem nepřátel z vesmíru. Trochu mne mrzí, že stále více her tlačí na multiplayerovou pilu, kdy člověk k zážitku potřebuje hráče kolem sebe a pak je to...

»
21. 07. 2018 • p.a.c.o0

RECENZE: From The Ashes DLC – Kingdom Come

Recenze od naší čtenářky a hráčky Naifa86, děkujeme 😉 A je to tady. České studio Warhorse přichází s prvním DLC pro hru Kingdom Come: Deliverence. Protože mám tuto hru velmi ráda, na přídavné DLC From the Ashes jsem se moc těšila. Zejména proto, že není třeba mít odehranou celou či skoro celou hru, aby se člověk dostal k přídavku do hry. Ovšem alespoň část již odehrána být musí. Přesněji dobýt zpět Přibyslavice...

»
19. 07. 2018 • chaosteorycz0

Recenze: Danger Zone 2

Když v roce 2013 Electronic Arts sebrala Criterionu vývoj NFS a předala ho Ghost Games, byl to začátek konce tvůrců série Burnout. Později byly směrem k „Duchům“ přesunuty i dvě třetiny zaměstnanců a zakladatelům studia Criterion došla trpělivost. V následujícím roce Alex Ward a Fiona Sperry založili, ještě s Paulem Rossem, studio nové a oznámili, že se vrátí ke kořenům. Vznikly tak Three Fields Entertainment a „nebezpečné“ hry všeho druhu.

»
17. 07. 2018 • kristine4chaos1

Recenze: All-Star Fruit Racing

Občas se podíváte na obal hry a přesně víte, co vám může dát. Při pohledu na dnešní recenzovanou novinku správně tušíte autíčka z kategorie „kartových“ závodů. Také se nemůžete splést, pokud si je zasadíte do barevného světa, plného ovocných koktejlů a svěží atmosféry. K takovému typu her samozřejmě patří rozverná munice všeho druhu a sympatičtí závodníci na šílených strojích.

»