RECENZE: Sekiro: Shadows Die Twice

Autor: lindros88cze Publikováno: 26.3.2019, 8:20

Publikováno: 26.3.2019, 8:20

Přiřazené štítky

Sociální sítě

O autorovi

lindros88cze

lindros88cze

Je autorem 117 článků

Každá nová hra od japonských mistrů z FromSoftware je velmi očekávanou záležitostí. Ani ne tak pro hru samotnou, ale jestli bude zapadat mezi ostatní hry studia a jestli poskytne hráčům stejnou výzvu a uspokojení jako předchozí hry. V případě Sekiro: Shadows Die Twice je odpověď jasné ano, i když nějaké výtky se vždycky najdou. Především se jedná o pokrok oproti předchozím hrám studia, a to navzdory skutečnosti, že se drží osvědčeného receptu, ale servírují jej v novém a zajímavém podání, ačkoliv to nemusí každému příznivci jejich her úplně sedět.

Hra je zasazena do Japonska v období Sengoku a vypráví poměrně přímočarý příběh v komplikovaném světě. Hrdinou je neznámý shinobi, který zasvětil svůj život ochraně mladého chlapce, jehož význam je stejně záhadný jako jeho původ. Jenomže selžete. Dědic je odveden, přijedete o levou paži a jste na pokraji smrti. Spasí vás tajemný stařec, který si říká Sculptor. Nejenže vás zachrání, ale také vám zajistí pažní protézu, jejíž výhody oceníte při záchraně svého pána. Ze začátku je to obyčejný hák, který vám umožní zkoumání různých míst včetně těch výše položených, ale postupně se naskytnou další výhody.

Základem hry jsou samozřejmě souboje, ale tentokrát především stealth. Můžete se tiše plížit po střechách či třeba stromech anebo na to jít přímo a pokusit se rozsekat vše, co se vám postaví do cesty. Pokud ovšem zvolíte druhou možnost, ihned si uvědomíte, že ačkoliv je Sekiro více dobrodružnou akcí s RPG prvky, pořád je to hra v duchu Dark Souls a ne obyčejná akce.

Podobně jako u předchozích titulů tohoto studia se postupně sami učíte, jak hra funguje. Velmi rychle tak zjistíte, že nepřátele vás mohou zabít opravdu, ale opravdu snadno, a tím myslíme i obyčejné pěšáky. Souboje v Sekiru jsou zkrátka něco úplně jiného a pokud jste nehráli Dark Souls, budete mít velký šok. Záleží na dokonalém načasování, trpělivosti a strategii. Každý nepřítel má jedinečný vzorec souboje, na který musíte přijít a v rámci svých možností jej proti němu využít.

Naštěstí zde smrt nemusí znamenat konec. Můžete samozřejmě zemřít a objevit se u záchytného bodu anebo se na místě oživit a pokračovat v boji. Pochopitelně se vám úplně neobnoví zdraví stejně jako léčivé předměty, ale přesto je to malý ústupek. Můžete tak pokračovat a případně si zachovat získané zkušenosti a peníze od posledního uložení. Nicméně oživení má svou cenu a dalo by se doslova říci, že i nedozírné následky. Více to nebudeme rozvíjet, jelikož se jedná o vskutku fascinující stránku hry, kterou bychom vám nechtěli pokazit.

Každopádně souboje jsou většinou meč proti meči či jiné zbrani a váš shinobi se pochopitelně ohání především katanou. Ve většině soubojů budete útočit, uskakovat, bránit a odrážet útoky jako diví. Určitě má smysl útoky nepřítele sledovat a naučit se jeho styl, ačkoliv se mohou střídat, a to zvláště u bossů. Kdybyste ale chtěli útočit ze stínů, tak v této hře můžete.

Stealth zde totiž oproti předchozím hrám studia má zásadní význam, ale žánrově tak hru klasifikovat nelze, protože přímým soubojům se stejně nevyhnete, ať už u bossů anebo větších skupin nepřátel. Nicméně při zkoumání světa se můžete snadno připlížit zezadu k nepříteli a uštědřit mu tak snadnou a rychlou smrt díky tzv. deathblow.

Tyto smrtelné zásahy jsou alfou a omegou soubojů v Sekiru. Jak už jsme psali, můžete jich snadno dosáhnout při plížení a tak jakéhokoliv nepřítele mimo bossů či mini-bossů odstranit jediným zásahem. Je jich možné využít i v přímém souboji, kdy soupeře dostatečně oslabíte anebo šikovně odrazíte jeho útoky. Pokud jste při procházení oblastmi spatřeni a raději utečete, lze vyčkat, než se nepřátelé zklidní a poté znovu zvolit tichý postup.

Nicméně plížení má svůj efekt i z hlediska bossů, zvláště v případě těch méně významných, kteří jen stráží nějakou lokaci a nejste do jejich spárů vržení náhle a bez varování. Někdy je tak možné se připlížit, zvláště seshora a učinit deathblow i na bosse, čímž mu seberete jeden celý život, protože zpravidla mají dva ukazatele zdraví, výjimečně i tři. Smrtící údery pak oceníte také u hlavních bossů, když je dostanete za polovinu zdraví a využijete vhodné chvíle po odražení útoku. K tomu je ale často zapotřebí některých dovedností a především zvládnutí soubojů.

Jelikož se jedná o hru od FromSoftware, vlastní odstavec si zaslouží obtížnost. A jak moc je vlastně Sekiro: Shadows Die Twice těžké? Strašně ******* moc :-). Schválně jsme se podívali po internetu a můžeme jen souhlasit, že Sekiro je často obtížnější než jejich předchozí hry. Jestli přesně po tom touží vaše srdce, asi už jste si hru pořídili, ale ostatní hráči, kteří by si užili zkoumání světa a tichý postup, by pak trpěli při soubojích s bossy.

Když ale jdete do hry od tohoto studia, musíte počítat s extrémní obtížností. V tomto případě je to ovšem opravdu škoda, protože stealth hře neskutečně sluší, ale jak už jsme psali, u soubojů s bossy je vám prakticky k ničemu, protože ti hlavní po vás půjdou hned a nemáte šanci jim uštědřit úvodní deathblow. Každopádně i tady můžete farmit, protože po uložení u sošky se tradiční nepřátelé respawnují a můžete tak dokola sbírat zkušenosti a zlato, abyste se mohli vylepšit. Nezdařený pokus u bosse tak nemusí hned znamenat konečnou.

Hodně nás bavilo zkoumání světa, ovšem skutečnost, že vám hra nechává úplnou volnost, je i na škodu. Můžete se totiž vydat hned několika směry a často narazíte na bosse, který je třeba nad vaše síly, což ovšem hned nepoznáte a pak se musíte zase hnát jinam, kde opět najdete jen další nepřekonatelnou překážku, ať vinou obtížností či slabší kamery a systému zaměření u některých kritických soubojů. Hra se tak postupně stává frustrující, protože vlastně neznáte správný směr a můžete se jen domnívat, zda zrovna na danou pasáž máte. Buď se tak budete pokoušet bosse za každou cenu porazit anebo to s hrou vzdáte úplně.

Stejně jako u předchozích Soulsborne her se dá říci, že nejlepší částí hry jsou bossové, ovšem tady tomu tak není. Jak už jsme naznačili, nejlepší stránkou hry je rozhodně stealth a dojem, že jste ninja, čímž může Sekiro připomínat sérii Tenchu. Zkoumání úrovní, šplhání po stromech či střechách, a tichá likvidace nepřátel… u toho všeho se budete královsky bavit. Jenomže je tady pořád problém s obtížností, která je vysoká hned ze začátku a spoustu hráčů odradí. Kdyby tvůrci zvolili pozvolnější výzvu, zvláště v úvodních pasážích hry a zaměřili se spíše na větší skupiny tradičních nepřátel, než na náročné bossy, hráči by se s hrou podstatně lépe sžili.

Navzdory určitým nedostatkům je Sekiro parádní kombinací Dark Souls a akční dobrodružné hry. Lokace jsou nádherné a uchvátí vás architektura jednotlivých úrovní. Systém vylepšování je jednoduchý bez přílišného důrazy na RPG prvky, ale přesto je propracovaný a nesvádí od příběhu, který klade důraz na hlavního hrdinu. Potěší taktéž spousta obsahu s důrazem na zkoumání a skutečné pochopení světa okolo. A pokud Sekiro pokoříte, budete si připadat jako skutečný herní mistr.

9
Technické zpracováníHratelnostTrvanlivost

Verdikt

Sekiro: Shadows Die Twice je jasným důkazem, že tihle borci z Japonska prostě umí a jsou skutečnými mistry v tom, co dělají. Navzdory změnám v zasazení, vyprávění příběhu a hratelnosti je nadále největším tahákem kouzlo, které pohltilo nespočet hráčů série Dark Souls. Fanoušci si budou užívat každý souboj, pestrá prostředí a neskutečně těžké souboje s bossy. Ovšem ostatní, kteří nejsou ochotni strávit dlouhé hodiny pilováním svých bojových dovedností, by si měli objednat náhradní nervy a tunu ovladačů, protože je čeká frustrující období. S menším důrazem na bossy by se jednalo o fantastickou stealth ninja akci, ale i tak je to dosti blízko.
  • Maladava

    Sice to není můj šálek kávy, ale hra vypadá super a třeba ji někdy pořídím. A už jsem četl a slyšel, že spousta lidí hru vrací, protože je moc těžká 😀

    • Olishu

      Těžká je, motám se pořád ještě na začátku, ale jako jinak to nejde, ona je vážně krásná a skvělá 🙂 Zkusit to alespon musíš! 🙂

  • VencaF

    O kdyz je to krasna gamesa, proc nikdo neudela pokracovani serie TENCHU

21. 11. 2019 • p.a.c.o3

RECENZE: Star Wars Jedi Fallen Order

Máme tady nějaké fanoušky prahnoucí po nové hře z univerza Star Wars? Myslím si, že rozhodně ano, protože tato značka do jisté míry změnila život celé řadě lidí a i po tolika letech od uvedení prvních filmů na sebe upoutává patřičnou pozornost. Aktuálně ji vlastní Disney, který se pustil do nového seriálu pro svou streamovací službu a také nás čeká další filmové zpracování s celou řadou navrátivších se postav a herců.

»
19. 11. 2019 • Lukáš Urban7

Recenze: Terminator: Resistance

Ať si James Cameron klidně do konce života točí Avatary nebo třeba tření lososů ve studeném proudu. Z mého pohledu to nejlepší už filmovému průmyslu přinesl. Výtečně pozvedl Vetřelce, aby se později korunoval za krále akčních sci-fi s druhým Terminátorem. Myslete si, co chcete, ale tomuhle snímku se vyrovná jen máloco. Na béčkovém scénáři vystavěl Cameron multižánrový klenot. Nadčasovou klasiku, kde v naprostém souladu funguje svalnatý antihrdina, silná ženská postava, bezcitný padouch a...

»
12. 11. 2019 • CryLineT6

Recenze: Bee Simulator

Jako malá jsem chtěla být ledasčím. A lampička dětského pokojíčku byla svědkem, že zvířata nezůstala bokem. Ale včely mezi má přání nepatřily. I když jsem přímo milovala strašpytla Vilíka a rozvernou Máju, život jejich skutečných předobrazů mě nezajímal. Neproháněly se savanou jako lvice. Neskákaly ve vlnách jako delfíni. A už vůbec nekroužily výšinami jako orel. Místo toho létaly po loukách. Hromadily pyl, aby jim výsledek nakonec sebral člověk nebo vetřelec...

»
24. 10. 2019 • Lukáš Urban9

Recenze: The Outer Worlds

Sedím tu, žvejkám flákotu z raptidona a čučím na bandu dělníků, co rozhazuje výplatu v kartách. Vezměte jed, že se nakonec pozabíjejí, protože ten vlevo fixluje, až se mu z pazour práší. Ale je tu docela klid. Na to, abych dal dohromady pár řádků, kterým stejně nikdo neuvěří. Ale kdo ví, co bude zítra. Halcyon je stabilní jak vytuhlá mrtvola a gauneři z velkých korporací na něm hodují jak supi. Snad měla Nyoka pravdu...

»
20. 10. 2019 • CryLineT0

Recenze: Stranded Sails: Explorers of the Cursed Islands

Přijměte pozvání od studia Lemonbomb, které z přístavu kočíruje průzkumnou loď. Kocábku se sympatickou posádkou. A samozřejmě také s vámi, co by potomkem kapitána a vrchním důstojníkem. Jen se příliš nenechte unést modravou dálí. Počasí nemá chuť řídit se předpovědí a brzy nabídne zamračenou tvář. Takovou, po jejímž pohledu končí plachetnice roztříštěná o skaliska ostrovů. A jak jste skončili vy? Váš otec? A vaše posádka? To už vám poví malinký titul Stranded...

»
14. 10. 2019 • p.a.c.o2

RECENZE: Frostpunk: Console Edition

Zimu mám moc rád hned z několika důvodů. Předně není horko a člověk se může přiobléct, když teplota klesá. A pak se v případě dostatku sněhu dají provozovat zimní sporty nebo nejrůznější venkovní aktivity. Poslední dobou, zejména ve městech, však zimy stojí pěkně za prd a užívat si krásnou, čistou bílou pokrývku se poštěstí spíše na horách. Prý to má na svědomí globální oteplování, takže si těch krásných zim budeme asi užívat...

»
12. 10. 2019 • p.a.c.o10

RECENZE: GRID

Závody jsou hodně vděčným tématem pro herní zpracování. Ještě aby ne, když závodění obecně je skvělá zábava a kdo by nechtěl vyhrát, že? Navíc máme rádi rychlá a krásná auta, na která většinou zálibně koukáme, protože k jejich řízení se dostaneme hodně zřídka a na skutečném závodním okruhu ještě méně. Vývojáři to asi vidí stejně, takže nabídka je v tomto žánru opravdu pestrá a bohatá.

»
08. 10. 2019 • Lukáš Urban27

Recenze: Tom Clancy’s Ghost Recon Breakpoint

*Recenzi doplňují nalezené zápisky z deníku ztraceného „ducha“ (vřelý dík směřuje k Luk83). Asi za každým selháním v lidské historii stojí prvotní příčina.  Ta má zpravidla jméno, nad kterým rudneme během čtení v novinových sloupcích. Také má obličej, na jehož podobiznu si rádi flusneme, kdykoliv ji vidíme. A co pak teprve osobnost podléhající společenskému zavržení. Však ten bídák si zaslouží vyřadit jak ojetý diesel. My potřebujeme jasného viníka. Hmatatelný kus masa, který...

»