RECENZE: Sekiro: Shadows Die Twice

Autor: lindros88cze Publikováno: 26.3.2019, 8:20

Publikováno: 26.3.2019, 8:20

Přiřazené štítky

Sociální sítě

O autorovi

lindros88cze

lindros88cze

Je autorem 115 článků

Každá nová hra od japonských mistrů z FromSoftware je velmi očekávanou záležitostí. Ani ne tak pro hru samotnou, ale jestli bude zapadat mezi ostatní hry studia a jestli poskytne hráčům stejnou výzvu a uspokojení jako předchozí hry. V případě Sekiro: Shadows Die Twice je odpověď jasné ano, i když nějaké výtky se vždycky najdou. Především se jedná o pokrok oproti předchozím hrám studia, a to navzdory skutečnosti, že se drží osvědčeného receptu, ale servírují jej v novém a zajímavém podání, ačkoliv to nemusí každému příznivci jejich her úplně sedět.

Hra je zasazena do Japonska v období Sengoku a vypráví poměrně přímočarý příběh v komplikovaném světě. Hrdinou je neznámý shinobi, který zasvětil svůj život ochraně mladého chlapce, jehož význam je stejně záhadný jako jeho původ. Jenomže selžete. Dědic je odveden, přijedete o levou paži a jste na pokraji smrti. Spasí vás tajemný stařec, který si říká Sculptor. Nejenže vás zachrání, ale také vám zajistí pažní protézu, jejíž výhody oceníte při záchraně svého pána. Ze začátku je to obyčejný hák, který vám umožní zkoumání různých míst včetně těch výše položených, ale postupně se naskytnou další výhody.

Základem hry jsou samozřejmě souboje, ale tentokrát především stealth. Můžete se tiše plížit po střechách či třeba stromech anebo na to jít přímo a pokusit se rozsekat vše, co se vám postaví do cesty. Pokud ovšem zvolíte druhou možnost, ihned si uvědomíte, že ačkoliv je Sekiro více dobrodružnou akcí s RPG prvky, pořád je to hra v duchu Dark Souls a ne obyčejná akce.

Podobně jako u předchozích titulů tohoto studia se postupně sami učíte, jak hra funguje. Velmi rychle tak zjistíte, že nepřátele vás mohou zabít opravdu, ale opravdu snadno, a tím myslíme i obyčejné pěšáky. Souboje v Sekiru jsou zkrátka něco úplně jiného a pokud jste nehráli Dark Souls, budete mít velký šok. Záleží na dokonalém načasování, trpělivosti a strategii. Každý nepřítel má jedinečný vzorec souboje, na který musíte přijít a v rámci svých možností jej proti němu využít.

Naštěstí zde smrt nemusí znamenat konec. Můžete samozřejmě zemřít a objevit se u záchytného bodu anebo se na místě oživit a pokračovat v boji. Pochopitelně se vám úplně neobnoví zdraví stejně jako léčivé předměty, ale přesto je to malý ústupek. Můžete tak pokračovat a případně si zachovat získané zkušenosti a peníze od posledního uložení. Nicméně oživení má svou cenu a dalo by se doslova říci, že i nedozírné následky. Více to nebudeme rozvíjet, jelikož se jedná o vskutku fascinující stránku hry, kterou bychom vám nechtěli pokazit.

Každopádně souboje jsou většinou meč proti meči či jiné zbrani a váš shinobi se pochopitelně ohání především katanou. Ve většině soubojů budete útočit, uskakovat, bránit a odrážet útoky jako diví. Určitě má smysl útoky nepřítele sledovat a naučit se jeho styl, ačkoliv se mohou střídat, a to zvláště u bossů. Kdybyste ale chtěli útočit ze stínů, tak v této hře můžete.

Stealth zde totiž oproti předchozím hrám studia má zásadní význam, ale žánrově tak hru klasifikovat nelze, protože přímým soubojům se stejně nevyhnete, ať už u bossů anebo větších skupin nepřátel. Nicméně při zkoumání světa se můžete snadno připlížit zezadu k nepříteli a uštědřit mu tak snadnou a rychlou smrt díky tzv. deathblow.

Tyto smrtelné zásahy jsou alfou a omegou soubojů v Sekiru. Jak už jsme psali, můžete jich snadno dosáhnout při plížení a tak jakéhokoliv nepřítele mimo bossů či mini-bossů odstranit jediným zásahem. Je jich možné využít i v přímém souboji, kdy soupeře dostatečně oslabíte anebo šikovně odrazíte jeho útoky. Pokud jste při procházení oblastmi spatřeni a raději utečete, lze vyčkat, než se nepřátelé zklidní a poté znovu zvolit tichý postup.

Nicméně plížení má svůj efekt i z hlediska bossů, zvláště v případě těch méně významných, kteří jen stráží nějakou lokaci a nejste do jejich spárů vržení náhle a bez varování. Někdy je tak možné se připlížit, zvláště seshora a učinit deathblow i na bosse, čímž mu seberete jeden celý život, protože zpravidla mají dva ukazatele zdraví, výjimečně i tři. Smrtící údery pak oceníte také u hlavních bossů, když je dostanete za polovinu zdraví a využijete vhodné chvíle po odražení útoku. K tomu je ale často zapotřebí některých dovedností a především zvládnutí soubojů.

Jelikož se jedná o hru od FromSoftware, vlastní odstavec si zaslouží obtížnost. A jak moc je vlastně Sekiro: Shadows Die Twice těžké? Strašně ******* moc :-). Schválně jsme se podívali po internetu a můžeme jen souhlasit, že Sekiro je často obtížnější než jejich předchozí hry. Jestli přesně po tom touží vaše srdce, asi už jste si hru pořídili, ale ostatní hráči, kteří by si užili zkoumání světa a tichý postup, by pak trpěli při soubojích s bossy.

Když ale jdete do hry od tohoto studia, musíte počítat s extrémní obtížností. V tomto případě je to ovšem opravdu škoda, protože stealth hře neskutečně sluší, ale jak už jsme psali, u soubojů s bossy je vám prakticky k ničemu, protože ti hlavní po vás půjdou hned a nemáte šanci jim uštědřit úvodní deathblow. Každopádně i tady můžete farmit, protože po uložení u sošky se tradiční nepřátelé respawnují a můžete tak dokola sbírat zkušenosti a zlato, abyste se mohli vylepšit. Nezdařený pokus u bosse tak nemusí hned znamenat konečnou.

Hodně nás bavilo zkoumání světa, ovšem skutečnost, že vám hra nechává úplnou volnost, je i na škodu. Můžete se totiž vydat hned několika směry a často narazíte na bosse, který je třeba nad vaše síly, což ovšem hned nepoznáte a pak se musíte zase hnát jinam, kde opět najdete jen další nepřekonatelnou překážku, ať vinou obtížností či slabší kamery a systému zaměření u některých kritických soubojů. Hra se tak postupně stává frustrující, protože vlastně neznáte správný směr a můžete se jen domnívat, zda zrovna na danou pasáž máte. Buď se tak budete pokoušet bosse za každou cenu porazit anebo to s hrou vzdáte úplně.

Stejně jako u předchozích Soulsborne her se dá říci, že nejlepší částí hry jsou bossové, ovšem tady tomu tak není. Jak už jsme naznačili, nejlepší stránkou hry je rozhodně stealth a dojem, že jste ninja, čímž může Sekiro připomínat sérii Tenchu. Zkoumání úrovní, šplhání po stromech či střechách, a tichá likvidace nepřátel… u toho všeho se budete královsky bavit. Jenomže je tady pořád problém s obtížností, která je vysoká hned ze začátku a spoustu hráčů odradí. Kdyby tvůrci zvolili pozvolnější výzvu, zvláště v úvodních pasážích hry a zaměřili se spíše na větší skupiny tradičních nepřátel, než na náročné bossy, hráči by se s hrou podstatně lépe sžili.

Navzdory určitým nedostatkům je Sekiro parádní kombinací Dark Souls a akční dobrodružné hry. Lokace jsou nádherné a uchvátí vás architektura jednotlivých úrovní. Systém vylepšování je jednoduchý bez přílišného důrazy na RPG prvky, ale přesto je propracovaný a nesvádí od příběhu, který klade důraz na hlavního hrdinu. Potěší taktéž spousta obsahu s důrazem na zkoumání a skutečné pochopení světa okolo. A pokud Sekiro pokoříte, budete si připadat jako skutečný herní mistr.

9
Technické zpracováníHratelnostTrvanlivost

Verdikt

Sekiro: Shadows Die Twice je jasným důkazem, že tihle borci z Japonska prostě umí a jsou skutečnými mistry v tom, co dělají. Navzdory změnám v zasazení, vyprávění příběhu a hratelnosti je nadále největším tahákem kouzlo, které pohltilo nespočet hráčů série Dark Souls. Fanoušci si budou užívat každý souboj, pestrá prostředí a neskutečně těžké souboje s bossy. Ovšem ostatní, kteří nejsou ochotni strávit dlouhé hodiny pilováním svých bojových dovedností, by si měli objednat náhradní nervy a tunu ovladačů, protože je čeká frustrující období. S menším důrazem na bossy by se jednalo o fantastickou stealth ninja akci, ale i tak je to dosti blízko.
  • Maladava

    Sice to není můj šálek kávy, ale hra vypadá super a třeba ji někdy pořídím. A už jsem četl a slyšel, že spousta lidí hru vrací, protože je moc těžká 😀

    • Olishu

      Těžká je, motám se pořád ještě na začátku, ale jako jinak to nejde, ona je vážně krásná a skvělá 🙂 Zkusit to alespon musíš! 🙂

  • VencaF

    O kdyz je to krasna gamesa, proc nikdo neudela pokracovani serie TENCHU

22. 07. 2019 • chaosteorycz0

Recenze: Darksiders III: Keepers of the Void

Poté, co Fury porazila všechny smrtelné hříchy a odvrátila svět od pětisté padesáté druhé apokalypsy, mohla se vydat klidně na dovolenou. Využít své získané dovednosti a opékat si zbroj v jícnu sopky, v obklopení blesků chránit deštný prales nebo s ledově chladným výrazem opečovávat medvědy za polárním kruhem. Ale to válečnice nedělají. Raději berou nabídku od kostnatého individua a mění se na Laru Croft.

»
10. 07. 2019 • chaosteorycz5

Recenze: Car Mechanic Simulator

Na úvod jedno velké poděkování. Vám vše, kteří jste děti nevzali do zoo, protože poslední peníze zůstaly v kostelní pokladničce. I těm, jejichž dovolená vedla do Mekky namísto letní destinace u Středozemního moře. Nezapomínám ani na artritické jedince, kteří přes úmornou bolest klečí pravidelně na koberci a chorý hřbet ohýbají na svatou stranu. No a vy, jejichž dobrota skončila v komůrce s otcem představeným, všechna čest vašim padlým ideálům. A dalším padlým věcem.

»
09. 07. 2019 • CryLineT0

Recenze: Bloodstained: Ritual of the Night

Když se pánům zachce moci, musí nastoupit dívka. I testosteron se musí udržovat v rozumné míře. Na západ od nás by taková hrdinka tasila pistole. Dle moderních norem střízlivě oblečená. Nevyzývavá, cudná, s křesťanským základem a diplomem z univerzity. Evropská měřítka by ji přisoudila exotický vzhled a těžké dětství. Ctící vlastní tradice zvládá bodné zbraně a hýří důvtipem.

»
05. 07. 2019 • CryLineT1

Recenze: Sea of Solitude

Electronic Arts jsou dlouhodobě v hráčské nemilosti. Možná zcela po právu, možná ze setrvačnosti. Dnes to nebude o lesku a bídě jedné slavné společnosti. Palčivé téma se týká velkých značek a mezi ně nezávislá tvorba nepatří. Právě projekty z dílny EA Originals ukazují přívětivější tvář korporace. Jde o obličej uplakaný, ale hřejivý. Mnohem víc než stadion fotbalových fanoušků. Než otevřený svět s létajícími strážci. A než doutnající bojiště světové války.

»
29. 06. 2019 • p.a.c.o4

RECENZE: Kingdom Come: Deliverance – A Woman’s Lot

Recenze od naší čtenářky a hráčky Naifa86, děkujeme 😉 Školní rok máme pomalu za sebou a když dítko donese domů vysvědčení, je to takové malé ohlédnutí se za tím, jak mu to šlo. Možná si říkáte, co to má s hraním společného, ale jistá analogie tu je. Vyšlo totiž třetí a zároveň poslední DLC do hry KCD s podtitulem A Woman’s Lot (Ženský úděl), ve kterém se ohlédneme na samý začátek příběhu.

»
29. 06. 2019 • lindros88cze1

RECENZE: Monster Jam: Steel Titans

S příchodem léta poslala řada vydavatelů do světa hry, které řeší špatné počasí nebo nenadálý výpadek osobního programu. Jde o jednoduché tituly, jejichž náplň nevyžaduje mnoho času. Když od nich odejdete, nic vám nikam neuteče. A když se pak vrátíte, jste v sedle, v tomto případě v sedačce, během pár vteřin.

»
28. 06. 2019 • chaosteorycz17

Recenze: The Sinking City

Pokud hledáte výhodnou nabídku last minute zájezdu, massachusettská agentura Nikdy s námi nejezděte, jinak se nikdy nevrátíte, má výtečnou nabídku do města Oakmont. Poměr slunných dní proti deštivým se neuvádí, neboť azurovou oblohu obyvatelé viděli naposledy v roce 1919. Je to tam trochu deštivé, pravda. Ale díky tomu se lokální záplavy drží na horní hranici, čímž umožňují přístup k moři takřka odkudkoliv. K jídlu se podávají dary moře, servírované z vody přímo na talíř. Volný...

»
27. 06. 2019 • p.a.c.o2

RECENZE: F1 2019

Rychlost, přesnost a výdrž. To nejsou jenom znaky charakterizující správného sportovce, ale také vlastnosti, bez nichž se neobejde ani kvalitní závodní speciál. Je přitom jedno, zda je to auto pro WRC, motorka nebo formule. Bez nich se daleko nedostaneme a k vítězství je tím pádem hodně daleko. Virtuální závodníci opět usedli do svých křesel a chopili se volantů, ovšem až nyní se mohou vydat po stopách Artona Senny, Nicky Lady nebo...

»