RECENZE: Shadow Warrior 2

Autor: wellkeybig Publikováno: 19.5.2017, 16:16

Publikováno: 19.5.2017, 16:16

Přiřazené štítky

Sociální sítě

O autorovi

wellkeybig

wellkeybig

Je autorem 102 článků

V zemi vycházejícího slunce projíždí na plný plyn Nissan Datsun 240Z černé barvy, který odráží měsíční svit svou naleštěnou kapotou. Temným lesem se kromě burácejícího silného motoru ve vysokých otáčkách, rozléhá píseň od Stana Bushe – The Touch.

Nepopisuji nic jiného, než první moment hry Shadow Warrior, která utočila na nostalgii, překvapovala skvělou hratelností a krvavou podívanou na Xbox One v roce ‎2014 a po třech letech přichází znovu‎. Při hraní Shadow Warrior 2, ale nečekejte přímočarou zábavu. Jedná se spíše o Diablo s raketometem z pohledu první osoby. V počátku jsem se toho trochu obával, ale polské studio Flying Wild Hog vědělo, proč svou žánrovou vyhraněnost opouští. Shadow Warrior 2 je výborná hra a pokud máte VELKÝ…. zájem si hru zahrát neuděláte chybu.

„Vždycky si beru katanu do přestřelky!“

Pro všechny co zatím předchozího Shadow Warriora anebo originální titul z roku 1999 nehráli. Jedná se o skvělý mix bezhlavé akce, při které můžete používat katanu, samopal ale nezapomíná se ani na raketomety a další bizarnosti.

Hlavním hrdinou je i v pokračování Lo Wang, který hýří stejnou kadencí jako jeho zbraně i pubertální vtipy a dvousmyslné narážky při každé příležitosti. Shadow Warrior je zkrátka všechno, čím Duke Nukem chtěl být. Tuna zábavy, hratelnost, která Vás nepustí a kupa vedlejšího obsahu při které teče krev. Nově obohacena o hru více hráčů a polo-otevřený RPG svět. Když opustíme, ale veškeré pozitiva, jistě nepřehlédnete na první pohled zastaralejší grafiku, opakující se prostředí a občas nevyváženou obtížnost. Pro všechny co tento fakt akceptují a ponoří se do adrenalinem nabitého světa, dostanou na oplátku odvar čisté zábavy.

„Who wants some Wang?“

V předchozím díle se nájemný vrah Lo Wang hnal za tajemnou katanou s mystickými schopnostmi a po dobu celého příběh vám dělal společnost skvělý Hoji, tentokrát má jeho putování mnohem soukromější rozměr. Pro začátek dostanete jednoduchý úkol. Stačí nalézt dcerku mafiánského bosse Kamiku a zajistit, aby nepropásla oslavu narozenin. Kamika, ale dostane injekci, po které se začne chovat jako zbavená smyslů a jediný způsob, jak ji zachránit, je přestěhovat její duši do Wangova těla.

Díky propojení mladé vědkyně a nájemného vraha, dochází k situacím, které vedou ke spoustě prostých vtipům, u kterých, jsem se bavil jako puberťák bez dohledu rodičů. Bohužel příběh není nijak chytlavý a funguje jen jako výplň. To co Vás u hry bude držet je výborná hratelnost a zkrátka možnost rozsekat monstra a všelijakou havěť na tisíc způsobů.

„Všichni jsou mrtví, tak to mám rád“

Hrdina umí všechny staré triky z předchozího dílu. Všelijaké výpady a vytváření tlakových vln, které by Wangovi mohl závidět i zaklínač Geralt. Shadow Warrior 2 je ovšem mnohem rozmanitější a to především díky možnosti si svého hrdinu vylepšovat k obrazu svému.

V prvním díle byl sice systém odemykání nových schopností, ale zbraní bylo pouze deset a schopností pár. Počet zbraní nabobtnal na číslo sedmdesát a schopností je tolik, že budete mít co dělat abyste je všechny odemkly. Naštěstí je ve hře i možnost pustit režim New Game Plus a v odemykání schopností i vylepšování zbraní pokračovat, i po prvním dohrání. Kombinací je opravdu spoustu a to díky systému elementů. Jakoukoli zbraň můžete nabít ohněm, mrazem, elektřinou nebo toxickou látkou. Nepřátelé vám nic neulehčí a začnou se bránit. Později se objevují monstra s odolností vůči zmíněným elementům a díky tomu musíte zbraně kombinovat, aby naopak nepřátelé neudělali paštiku z vás.

„Oh, rozdělená osobnost!“

RPG prvky hru obohatily, ale hratelnost na tom rozhodně neztrácí. Hra je stále ten stejný chaos a krvavá akce, kterou by mohl závidět kdejaký režisér hollywoodských akčních filmů. Střety s nepřáteli jsou rychlé i efektivní a to pomocí všude se povalujících výbušných barelů a obrovskému arzenálu. Díky úpravám na zbraních si můžete vyzkoušet hru projít na stovky způsobů od odstřelování nepřátel z dálky po boha elementů. Při samotné akci se nemáte šanci nudit, a proto tleskám vývojářům. Tak má vypadat kvalitní akční hra!

Díky přepracovanému interface menu máte rychlý přístup ke všemu, co potřebujete a nemusíte již bloudit. Zbraně vylepšíte několika kliky, a pak hurá na ně! Tvůrci si jednoduše nechtěli rozhněvat fanoušky, předchozího dílu. Povedlo se hratelnost vypilovat jak pro fanoušky přímočaré akce, aby se nemuseli s vylepšováním dlouho zdržovat tak pro všechny co si rádi hrají se statistikami všech předmětů co v RPG seberou.

„ERROR 404 – ŠTĚSTÍ NENALEZENO“

Co se týče grafické stránky, nedosahuje úrovně detailů obrovských titulů, které dnes vychází, ale najdou se lokace, které Vám i přes to vyrazí dech tím, jak krásně vypadají. Všeho dosáhli především díky nasvícení, využívání palety barev a spoustou efektů, které polské studio má v malíčku. Shadow Warrior 2 si prošel roční konverzí z PC na konzole, bez jakéhokoli vylepšení vizuální stránky. Díky tomu, že tým měl možnost se převodu plně věnovat, nedochází k propadům FPS a jiným neplechám, které nás u jiných her mohou bohužel potkávat.

Ptáte se, jak na tom jsou zvuky? Skvěle! Od šplouchání krve při rozseknutí monstra napůl po rozmanité efekty všech akcí se vám do ucha dostává vybraná kvalita. To největší hýčkání uší tkví, ale ve skvělém soundtracku s nádechem retro stylu devadesátých let který Vás okamžitě dostane. Od úvodní scény vám ještě dlouho bude v hlavě znít „You got the touch! You got the power!„

„Dva Wangové jsou lepší než jeden.“

Hra více hráčů se zaměřila na online kooperaci. Možnost kampaň hrát až se čtyřmi hráči přináší spoustu nevídané zábavy. Každý z hráčů má na výběr hrát s libovolným arzenálem a tím vznikají výborné momenty, které když se do kampaně pustíte sami, nezažijete. Jen musíte počítat s tím, že pokud se nebudete držet spolu, budou nepřátelé řádově odolnější a budou dávat větší rány. Při spuštění Online hry je možnost vybrat obtížnost podle počtu hráčů.

Pokud se do kampaně pustíte s kamarády, věřte tomu, že boje proti Bossy budou znatelně těžší a to znamená, že je zapotřebí trocha taktiky. Ve dvou se to lépe táhne a ve hře Shadow Warrior to platí dvojnásob. Kooperace je přesně to, co jsme ve hře potřebovali!

„I am the Shadow Warrior.“

Na závěr bych jen dodal, že Shadow Warrior je hra, která svůj příběh nebere moc vážně. Dokáže zaujmout širší publikum hlavně svou hratelností a kreativitou, ale pokud vám nesedí Wangův zásobník vtipů, nebo omdlíváte, při pohledu na digitální krev hru pravděpodobně nebude možné překousnout. Polští vývojáři z Flying Wild Hog naslouchali komunitě a ukazují nám, že při FPS se může zapojit kreativní myšlení více, než jsme zvyklí.

8
Technické zpracováníHratelnostTrvanlivostMultiplayer

Verdikt

Shadow Warrior 2 je výborné FPS s RPG prvky a hromadou pubertálního humoru co mixuje výborné nápady s těmi nešťastnými. Díky tomu vznikla hra, která rozhodně stojí za zahrání. Zvláště pokud se rádi smějete a rozsekáváte monstra s kamarády anebo sami!
18. 07. 2017 • p.a.c.o1

RECENZE: DeadCore

Skákání, postřeh, zručnost a rychlé rozhodování. Přesně tyhle dovednosti se dají trénovat nejen ve skutečném životě, ale stejně dobře i v rámci hraní. Prostě vezmete gamepad do ruky, k tomu nějakou těžkou hru a jedete. To pak nevíte, kde vám ruce s hlavou stojí a pokud jste výbušnější povahy, jako třeba já, mohou se sousedovic děti naučit celou řadu nových slov, pokud jsou tedy mladší. Jsou totiž hry, které vám zadarmo nic nedají...

»
17. 07. 2017 • chaosteorycz0

Recenze: AereA

O recenzi se postarala redakční důvěrnice Kristine4Chaos Za devatero oblačnostmi a devatero bouřkovými mraky je vzdušný svět AereA, jehož existence stojí a padá s hudbou. Není nic, co by zde nebylo v moci notového zápisu, a tak nikoho nepřekvapí, že na správný chod dohlíží Velký Maestro Guido, který je zároveň mentorem studentů jeho školy. Ovšem plovoucí hudební ráj je stižen neštěstím, když někdo odcizí kouzelné hudební nástroje, které vytvářejí harmonii držící Aereu...

»
14. 07. 2017 • chaosteorycz0

Recenze: Black the Fall

S odstupem času je možné rok 2014 označit za start jedné dystopické herní éry. Na celé řadě projektů se pozvolna začínalo pracovat (We Happy Few), jiné se představily publiku na herních veletrzích, jako třeba Inside v rámci Xbox konference a další se snažily upoutat pozornost komunity prostřednictvím Kickstarteru. Sem patří dnes recenzovaný Black the Fall, který má se zmíněným Inside společného mnohem více, než jen rok představení a obecné téma. Jenže zatímco...

»
05. 07. 2017 • chaosteorycz4

Recenze: Micro Machines World Series

Codemasters mají můj respekt, protože se během třiceti let dokázali vyprofilovat jako studio, které má závodní žánr v krvi bez ohledu na skutečnost, jde-li o arkádové blbnutí nebo pocit ze skutečné jízdy. Nyní si k superlativům můžu připsat označení „mágové“, protože ani šaman, který olízal všechny žáby v amazonském pralese, by nedokázal legendární značku přetavit do jednoho obrovského neonového banneru, a to s minimálními náklady, iniciativou a studem. Chápu, že když vám do kanceláře...

»
03. 07. 2017 • chaosteorycz8

Recenze: Dead by Daylight

„Ahoj, říkají mi Chaos a mám problém, libuji si totiž v hororech, zejména slasherech. Moje obsese začala už v ranném věku, kdy jsem místo sledování Vegy, Magionu a Studia Rosa upřednostňoval ponocování, během něhož mi byli společníky Freddy Krueger, Jason Voorhees, Michael Myers, Thomas Hewitt nebo roztomilý Chucky. Bohužel, jako každého závisláka, i mě po letech začal tížit pocit, že už mi jejich přátelství nevyhovuje a chtěl jsem víc. Než jsem odhalil...

»
23. 06. 2017 • chaosteorycz5

Recenze: Cars 3: Driven to Win

Blesk McQueen je zpět a sním další dobrodružství z animovaného světa, kde jsou nárazníky aut ukecanější než amplión obecního rozhlasu. Jenže tentokrát má červený rychlík problém a tím je technologická omladina, která mu bere pozici nejrychlejšího závodníka. Blesk má tak před sebou dlouho cestu, během níž musí chytit druhou mízu a ukázat moderním floutkům, kde Bosch nechal svíčky. Pokud máte děti, neříkám vám nic nového, neboť pod pohrůžkou nekonečného pláče jste...

»
23. 06. 2017 • p.a.c.o0

RECENZE: MotoGP 17

Rok od roku se mi stále hůře začínají všechny recenze her, které se každý rok opakují a jsou od Milestone. Jiskřičku naděje ve mně vyvolal poslední ročník jejich blátivé motorkové verze MXGP 3, který se mi ve výsledku hrál pěkně. Ještě aby ne, když nabídl technický upgrade a příjemné ježdění. Další na řadě je prestižní podnik MotoGP a všechny ostatní silniční okruhové podniky, jaké se jezdí a na něž mají...

»
21. 06. 2017 • chaosteorycz0

Recenze: Get Even

Za našimi severovýchodními hranicemi, pro mnohé co by kamenem dohodil, operuje polské studio The Farm 51, které v roce 2005 založilo pár tvůrců série Painkiller. Za dobu své existence se jim podařilo vydat 5 her, nicméně nezpochybnitelnou díru do herní historie neudělali, přičemž po nevýrazných Deadfall Adventures na autory blaženě vzpomíná jen málokdo. Jenže to bylo před čtyřmi lety, kdy „farmáři“ začali pracovat na novém projektu, který měl konečně ukázat jejich...

»