Recenze: Shenmue I & II

Autor: chaosteorycz Publikováno: 22.8.2018, 17:37

Publikováno: 22.8.2018, 17:37

Sociální sítě

O autorovi

chaosteorycz

chaosteorycz

Je autorem 1790 článků

Chodíte rádi do muzea? Já vím, že mi do toho nic není, přesto si na otázku sami odpovězte. Nynější příspěvek od Segy je totiž takovým návratem do minulosti, jen u toho nebude Marty McFly a ani DeLorean. Jejich místo zastoupí Ryo Hazuki, aby vás provedl dobou, kdy telefonům vládla Nokia 3310, DVD disky teprve hledaly cesty do vašich domovů a první Xbox se pozvolna chystal do prodeje. Přelom milénia jak se patří a zároveň začátek konce herní konzole Dreamcast, na které se zrodila série Shenmue.

Jelikož Dreamcast neměl velkou podporu od vývojářů třetích stran, těžil především z exkluzivní produkce. Ta byla spíše arkádově laděná. Většina her tak byla na „jedno odpoledne“ nebo příležitostné hraní. Sega si handicapu byla velmi dobře vědoma, a tak dala zelenou akční adventuře, která měla konkurenci ukázat holé pozadí. Na oba díly vyčlenila zhruba, tehdy astronomických, sedmdesát milionů dolarů a nechala tak vzniknout sérii, o níž by se mělo psát v učebnicích dějepisu. Kdyby tam tedy bylo i něco z historie her. Přes skvělé recenze první díl nedosáhl velkého úspěchu a jeden milion prodaných kusů to jen dokazuje. Druhý díl, vycházející o rok později, tak dostal i port pro Xbox. Bohužel dopadl ještě hůř, na Dreamcastu prodal sotva desetinu toho, co jednička a začínající americká konzole rozhodně značku nemohla spasit.

Bez pohledu na hru se tak může zdát, že šlo o drahý špás nerozvážného vedení, které se na koloběžce snažilo dohnat ztracený vlak, kterým byl tehdy PlayStation. Jenže s odstupem času se Shenmue stalo synonymem základů moderního hraní her. Ve své podstatě ukázalo, jak má fungovat otevřený svět městských akcí, jak pracovat se simulací reálných podmínek a jak hráčům usnadnit hraní pomocí QTE. Až se budete kochat nad ladností soubojů v Ryse nebo naopak proklínat neustálé klikání v nějaké primitivní hře, vzpomeňte na Shenmue. Ony totiž ty miliony utopené ve vývoji nebyly zbytečné.

Abyste vůbec mohli využít všechny ty revoluční prvky, potřebujete příběh. V tomto případě je poháněn pomstou. Když se Ryo jednoho dne vrací domů, v rodinném příbytku najde kumpány vedené čínským zločincem Lan Dim, kteří chtějí dračí zrcadlo. Aby rodina zůstala v bezpečí, vzdává se jeho otec artefaktu. Lan Di ho přesto zabije a v černém voze odjíždí pryč. Ryo na nic nečeká a vydává se po jeho stopách. V prvním díle se musí za pomoci lidí v Dobuita Street dopátrat totožnosti dotyčných a odcestovat do Hong Kongu. Druhý díl se odehrává právě tam a krom větší lokace přináší i větší počet postav, rozmanitější prostředí, širší paletu aktivit a pár nových funkcí, jako například pořizování fotek ze hry. Nebyl by to hlavní hrdina, kdyby se nedostal opět do křížku s pouličními gangy, přes které se nakonec dopátrá pravdy, proč Lan Di zabil jeho otce a proč tolik prahne po tajemných artefaktech. Velice zjednodušeně shrnuto.

Shenmue je v první řadě hra upovídaná, a to stylem, ke kterému se většina dnešní produkce ani nepodívá. Už jen to, že s každou postavou lze mluvit, a to v rámci všech příběhových událostí, je obdivuhodné. Ať řešíte cokoliv, postavy reagují vždy na to, na co se je tážete. Aby simulace rušného života dostala ještě reálnější nádech, mají stánky, bary, restaurace a obchody otevírací doby, kterých se skutečně drží. Místa nočního života tak otvírají při setmění, zatímco první krámky kolem desáté dopolední. Logicky tedy úkoly musíte promýšlet s ohledem na čas a místo, kde se postavy nacházejí. Čekání je na denním pořádku, takže hojně využijete doplňkových aktivit, kterých bývá nejvíc v herně. Když slova nestačí, dojde na souboje, které někdy obstarají QTE sekvence, jindy bitka standardním ovládáním. Vlastně ne úplně standardním. Moderní akce si vystačí se dvěma hmaty a krytím, ale Ryo má v malíčku tolik kombinací, že souboje připomínají spíš klasické bojovky typu Street Fighter.

V pokračování už Ryo Hazuki nedostává denní gáži z domova, a tak se o finance musí postarat sám. V cizím městě bude stěží hledat úřad práce, a proto volí rychlý zdroj peněz, kterého jsou ulice plné. Největší změnou druhého dílu, když vynechám drobný progres v grafice, je možnost zrychlit čas. Jednička má kvůli její absenci hrozné výkyvy v tempu a místy i trochu nudí. Ne, že by povídání s lidmi byl nějaký adrenalin, ale udržuje vaši pozornost a „hybnost“ hrdiny. V dřívější době se nenosily ukazatele cesty, mapy v rozích obrazovky (v případě prvního dílu ani v inventáři) nebo nápovědy. Je tu jen notýsek s informacemi od ostatních lidí, a tak je rozhodně zábavnější po někom pátrat než čekat, až přijde k vám. Herními prvky série skutečně moc nezestárla. Kdyby měla moderní zpracování, bez větších problémů by ji autoři prodali jako syrovou adventuru ze staré školy. Jenže toto je remaster a pravděpodobně na něj nebylo příliš financí.

Když se podíváte na hry z tehdejších let, zejména ty konzolové, musíte smeknout před možnostmi Dreamcastu. Kde v jiných hrách nebylo poznat, zda mluvíte se ženou nebo Glumem, tam Shenmue nabídla věrohodné obličeje postav, solidní mimiku, obstojnou modelaci těla a relativně ostré textury. Dnešním měřítkem jde samozřejmě o archivní vzhled, který ovšem zestárl se ctí. O to větší škoda je, že nová verze na něj takřka vůbec nesáhla. Všeho všudy, tu máme pouze širokoúhlý poměr zobrazení, ostré rozlišení a nějaká ta vylepšení uživatelského rozhraní. Cutscény jsou původní úplně, což je dost smutný pohled. V prvním díle to ještě jde, ale v druhém se k prázdným stranám přidají i ořezy na horní a spodní hraně. Majitelé velkoplošných televizí se tak na pár chvil vrátí mezi chudé smrtelníky.

Zvuk na tom není o moc lépe. Jestli mě sluchovody neklamou, tak moderna postihla pouze zvuky, zatímco dabing zůstal původní. Poznat to musí každý, protože při rozhovorech se kvalita přepne do režimu mono a výrazně sníží hlasitost. Občas mají hlasy echo, jako by na vás mluvily přes rouru z vysavače. Ale můžete si to odůvodnit dobovou autentičností. To vše se dá přijmout s klidem, pokud se rádi vracíte k hrám z dřívějších časů. To samé ale nemůžu říct o ovládání. Pohyb postavy je těžkopádný a značně nepřesný. Příliš ochotná není ani kamera, jejíž střed se automaticky centruje a občas zachází do postav nebo modelů okolí. Asi nejsem daleko od pravdy, že v tomto ohledu se série nechala v původním stavu. Nasvědčují tomu i chyby. V prvním díle mě pobavil zvuk pití, který nepřestal, ani když Ryo plechovku zahodil. Občas se opakovaně spustí skript konverzace, přestože postavu jen míjíte a problém může dělat i interakce s více body blízko u sebe.

V nitru se mi Shenmue skutečně líbí, protože jsem přímo posedlý érou před koncem druhého tisíciletí a rád si připomenu tituly, které polovinu věcí neudělají za mě. Ostatně, když jsem zmiňoval muzeum, tak tam také nechodím, abych řediteli radil, jak má obměnit expozici. Na druhou stranu musím být soudný a postavit remaster vedle nynější tvorby. Naštěstí klady, které tkví v jádru žánru a promyšleném světě, převažují nad méně propracovanou modernizací a horším ovládáním.

7
Technické zpracováníHratelnostTrvanlivost

Verdikt

Ryo Hazuki a Lan Di se znovu potkávají, aby potěšili pamětníky a mlaďochům připomněli, jak se dřív hry dělaly. Navzdory nepřízni se Shenmue právem stala kultovní sérií. Sledování toho, jak dnešní hry čerpají z prvků, se kterými se jako první chlubil jeden z největších herních průšvihů své doby, má až mrazivou atmosféru. Pokud se pro výlet do minulosti rozhodnete, budete pohoštěni poctivou akční adventurou v otevřeném světě, která upřednostňuje příběh před akcí. Buďte ale zároveň připraveni na četné kompromisy, jimž vás nepříliš bohatý remaster vystaví.
16. 11. 2018 • kristine4chaos2

Recenze: Spyro Reignited Trilogy

Oživování her z minulého století není vždy dobrý nápad. Jakmile tvůrci nemají srdce na pravém místě, rovná se návrat násilné exhumaci ostatků. V truhle sice stále je váš oblíbený příbuzný, nikoliv však ve stavu, který by odpovídal datu v kalendáři. Je-li ale situace opačná a restaurátoři dělají práci s láskou, jste rázem v kůži sběratele veteránů. Nevadí, že vytoužená hračka nesplňuje nejpřísnější normy a že výbava zaostává za moderní produkcí. Navrátivší vzpomínky mají právo...

»
14. 11. 2018 • lindros88cze0

RECENZE: LEGO Harry Potter Collection

Kolekce her LEGO Harry Potter konečně dorazila na Xbox One a jak asi tušíte, jedná se o zábavný remaster, i když mohl být daleko ambicióznější. Tvůrci totiž měli více než dost času, si s kolekcí pohrát, ovšem na hrách LEGO Harry Potter: Years 1-4 (2010) a LEGO Harry Potter: Years 5-7 (2011) se nic nezměnilo.

»
13. 11. 2018 • p.a.c.o0

RECENZE: Super Pixel Racers

Závodníci měli v herním světě vždycky dobrou pozici, protože o závodní hry nikdy nebyla, a stále není, nouze. Výběr je opravdu pestrý a záleží čistě na tom, jaký druh závodů si chceme užít a jakou míru realističnosti očekáváme. Spousta hráčů si jistě ráda odpočine při nějakém arkádovém ježdění, a i v tomto segmentu je naštěstí z čeho vybírat. Další adept pro potenciální zájemce mimo arkádové hratelnosti přihazuje také ingredienci, na níž hráči slyší...

»
10. 11. 2018 • chaosteorycz3

Recenze: The One We Found

Často melu pantem, že dnešní herní produkce vychází s balením dětských plen, dudlíkem a návodem pro nejhloupější z hloupých. Všude samé ukazatele, poznámky a vysvětlivky, přes které v konečném důsledku není pořádně vidět to nejdůležitější. Ano, jsou výjimky, a to většinou z nízkonákladové výroby, s nimiž mozkové závity roztočíte jak Wankelův motor. Do této společnosti patří survival The One We Found, který vedle temné atmosféry nabízí i pořádnou dávku logických překážek.

»
08. 11. 2018 • chaosteorycz3

Recenze: 11-11: Memories Retold

Přestože je nám každý rok prostřednictvím médií připomínáno, že první světová válka nebyla karneval v Riu a že jedno pokračování stačilo, hráči neustále touží vyrážet na fronty. Zde hrdinství bagatelizují na pouhou soutěž v rychlejší střelbě a přesnějším oku, aniž by si často uvědomovali, že jejich vrstevníci pokládali život navzdory přesvědčení, navzdory osobním sympatiím. Naštěstí herní svět není jen Call of Duty nebo Battlefield, ale také nezávislá tvorba, která tyto příběhy vypráví...

»
07. 11. 2018 • p.a.c.o3

RECENZE: Kingdom Come: Deliverence – The Amorous Adventures of Bold Sir Hans Capon

Recenze od naší čtenářky a hráčky Naifa86, děkujeme 😉 Vydání nového DLC hry Kingdom Come: Deliverance, které nese název The Amorous Adventures of Bold Sir Hans Capon (Milostná dobrodružství bodrého rytíře Jana Ptáčka), připomínalo ráno po velmi vydařeném mejdanu. Jindra si totiž notnou část příběhu, který prožil při plnění úkolu pro pana Jana Ptáčka, nepamatoval. Herní doba se tak mnohdy zkrátila na cca 2 hodiny, což uznávám, není mnoho. Také se...

»
06. 11. 2018 • chaosteorycz2

Recenze: Tyler: Model 005

Kdo nechtěl mít v devadesátých letech vlastního „Johnnyho Pětku“, byl buď stále ještě pouhou součástí genetického materiálu nebo měl v občance příliš mnoho roků, aby to přiznal. Sympatický robot, kterého zásah blesku přivedl k životu, postupně objevoval lidský svět, a přitom získával informace o své minulosti. A podobný osud má i Tyler, malý robůtek, jehož příběh začíná roku 1955. Shodou okolností za vše opět může nepříznivé počasí.

»
05. 11. 2018 • p.a.c.o10

RECENZE: Red Dead Redemption 2

Musím se přiznat, že jenom na malé procento her se před vydáním těším tolik, jako jsem to měl před příchodem druhého dílu westernové série Red Dead Redemption (dále RDR2). Důvodů, proč jsem se tolik těšil, bylo hned několik. Za prvé, Rockstar vydávají své hry ve velkých časových rozestupech (například mezi RDR1 a RDR2 je časový rozdíl 8 let), takže každá další hra je velkou událostí. Za druhé je to potom...

»