RECENZE: Snake Pass

Autor: chaosteorycz Publikováno: 1.4.2017, 16:28

Publikováno: 1.4.2017, 16:28

Sociální sítě

O autorovi

chaosteorycz

chaosteorycz

Je autorem 1272 článků

Už je to opravdu dlouho, kdy plošinovky patřily do stálého repertoáru všech větších vydavatelství, o výrobcích herních zařízení ani nemluvě. Jak se hraní zpřístupňovalo stále většímu počtu hráčů a jak se technologie vývoje a publikace stále zjednodušovaly, stalo se z kdysi opěvovaného žánru synonym pro nezávislé projekty, které v drtivé většině případů vyšumí krátce po vydání. Těžko říct, jestli za náhlým obratem stojí loňský Ratchet & Clank nebo, budu-li domýšlivý, exkluzivní ReCore, ale letos nás čeká celá řada ambiciózních plošinovek, přičemž tou první je Snake Pass.

Novinka, která cestu od projektu ke konečné verzi urazila za 8 měsíců, přichází kompletně z rukou studia Sumo Digital, a to prostřednictvím Noodla s Doodlem. Nesourodá dvojice, jejíž pouť by v reálu patrně skončila sežráním nebohého kolibříka, má před sebou těžký úkol. Neznámý vetřelec vniknul do kouzelného světa a zanechal za sebou paseku v podobě rozházených světélkujících kamenů, pojmenovaných Keystones. Ty je třeba vrátit zpět na podstavce obklopující bránu, neboť bez nich bůžci ztrácejí svou moc a hrdinové nemohou cestovat napříč světy. Ale jak na to, když končetiny si evoluce nechala pro jiné živočichy a nepřítel stále krouží okolo? Inu, kdo nemá v nohách, musí mít v hlavě.

Snake Pass_2

Noodle, Doodle, z prstů štrůdl
Logické hry vyhledávám jen příležitostně, protože se mi většinou nechce přemýšlet, jak se dostat z bodu A do bodu B, případně čím odklonit světelný paprsek začínající 3 patra nade mnou. Na druhou stranu, je-li ve hře otázka šikovnosti, důvtipu a originálního námětu, jsem jeden velký gamepad. Autoři postavili hratelnost na nedostatku jednoho z hrdinů, z něhož udělali klíčový prvek postupu. Jak už vám asi došlo, ve hře je hratelnou postavou had, a abyste mohli čelit všem připraveným úskalím, je třeba si osvojit ovládání. To se soustředilo do Noodlovi hlavy a vy díky němu určujete jakým směrem se živočich vydá, přičemž je třeba respektovat jeho skutečné pohyby a fyziologii.

Kouzlo promyšlenosti celého systému objevíte hned v prvních úrovních, které zároveň představují tu nejlehčí obtížnost. Mimo směru je totiž třeba koordinovat také zdvih hlavy, držení a přizvednutí chvostu obstarané opeřeným společníkem. A to vše za doprovodu fyziky, která vám nedá nic zadarmo. Ačkoli tvůrci do nastavení implementovali zjednodušené ovládání, doporučuji zatnout zuby, zocelit nervy a potrápit se s tím základním. Jen tak si vychutnáte drobná vítězství lemována nejen klíči k bráně, ale také modrými plasmami a mincemi. Právě ty patří mezi nejhůře získatelné a skvěle si na nich otestujete, zda už umíte využít hadův plný potenciál. Do karet hraje i počáteční volnější tempo a absence časového limitu.

Výzva, která se neodmítá
Jak počítadlo připisuje patnáctku úrovní, zvedá se laťka obtížnosti. Úspěšné dokončení světa a získání odměny znamená, že příští série nabídne další výzvy, větší prostranství a zcela nové prvky. Element země doplní voda, vítr, oheň, jindy nehybné překážky oživí pohyb a do hry se zapojí jednoduché hádanky a mechanismy zpřístupňující cestu. Náhle na další rozhodnutí nemáte všechen volný čas, ale musíte kalkulovat, počítat s hrdinovou vahou a přemýšlet, zda zvolený úchop bude stejně pevný také za 2 vteřiny, až se bambusová skládačka překlopí na druhou stranu. A co víc, povinné sběry se stanou stejně nedostupné jako ty vedlejší. V případě, že zvolená taktika vezme za své, nastupuje úhyn a respawn u nejbližšího checkpointu. Z čehož nebude mít radost.

Patrně z důvodu podtržení stoupající náročnosti jsou záchytné body poněkud nedostatkovým zbožím a nejednou dojdete na okraj volby, zda risknout komplikovaný přesun a případnou ztrátu nasbíraných předmětů nebo se raději přes známou cestu kousek vrátit a zpečetit aktuální postup. Útěchou budiž fakt, že vývojáři prostřednictvím achievementů dokáží ocenit každý přístup a na opravdové mistry čekají úspěchy za dokončení levelu bez úmrtí nebo bez aktivovaní checkpointů. Troufám si říct, že některé z nich budou v kolonce „Rare“ ještě hodně dlouho. Osobně jsem se o ně pokoušel zhruba v půlce hry, ovšem po necelé hodině jsem potupně kapituloval. Přeci jen, ego si můžu zvyšovat jindy.

Sázka na jistotu
Jestliže předchozí odstavec zamířil směrem k méně podařeným aspektům jinak úžasné hry, je nezbytné rozebrat ten nejtvrdohlavější, kterým je kamera. Že nevidím do útrob, v nichž se Noodle sotva otočí je omluvitelné, stejně jako neochota potopit se do mělčích vod, ale když visím jak měšec pod skálou a nemohu se trefit na minci jen proto, že se pohled neustále vrací zpět, jsem silně znepokojen. Z textu hádám cítíte, že neduh není tak nesnesitelný, aby znemožnil hraní, nicméně i přes možnost natočení, zoomování a vycentrování kamery, občas uděláte mizerný tah. V lepším případě ho stačíte napravit, v tom horším platí předchozích pár vět.

Snake Pass_3

Nebudu zastírat, že grafické zpracování mělo mé sympatie od prvního traileru a finální hra je pouze podtrhla. Vyvážený mix mezi retro stylizací a moderním 3D zpracováním zanechává pocit, že Snake Pass důvěrně znáte, čemuž napomáhají sympatičtí hrdinové, zvolená paleta barev a podařené textury. Přesto jde ale stále o něco nového, co si vás dokáže podmanit a podvědomě nutit k pokoření dalšího kousku hry. Třebaže svět obývá z větší části jen ústřední dvojice hada s kolibříkem, drobní živočichové, vlající tráva nebo stíny mraků potulující se po plošinách dávají pocit živoucího prostředí, které nikdy nespí. Škoda vzdáleného exteriéru řešeného rozmazaným čímsi, co připomíná doby mayské civilizace. Nepůsobí příliš dobře. Co chybí dabingu, omezujícímu se pouze na zvuky, to vévodí soundtracku z dílny Davida Wise. Veterán herního průmyslu má i po třiceti letech cit pro atmosféru, který je nepodbízivý, ale zároveň výstižný. Ostatně nadarmo nebyl dlouhá léta členem studia Rare.

Vzpomínka na minulost
Hra šlape samozřejmě v aktuálním rytmu strategie Xbox divize, a tak ji zakoupíte s podporou HDR v rámci modelu Xbox One S a také funkcí Xbox Play Anywhere. Stejně jako u jiných titulů, i tady platí že střídavé hraní na konzoli a PC funguje bez jediného problému, přičemž rozdíl mezi maximálním grafickým nastavením na stolním počítači a herní konzolí je minimální. Překvapila doba načítání, která je taktéž srovnatelná. Ke konzolové optimalizaci pak nemám co říct, ostatně bylo by zahanbující, kdyby si jednoduché scény nedokázaly udržet bezproblémový chod.

Snake Pass

Jako někdo, kdo zabil nespočet dní svého dětství u značek Crash Bandicoot, Spyro, Mega Man, Jazz Jackrabbit a mnoha dalších od osmibitů až po nejlepší díla vydavatelství Virgin Interactive, patrně nedokážu být důsledně kritický. Proto odpouštím slabé využití kolibříka, bez jehož pomoci se dají zvládnout téměř všechny situace, stejně jako level design jdoucí ruku v ruce s herní dobou. Tu si určujete sami svou touhou po plnohodnotném splnění jednotlivých úrovní, které ne vždy ždímají potenciál naplno. Ve společnosti Noodla a Doodla tak můžete být hodin 5 nebo také 15. Ve chvíli, kdy dílčí svět s patřičným elementem úspěšně absolvujete, dokončené úrovně se zpřístupní formou Time Trialu, v němž změříte časy s ostatními hráči. Díky tomu se herní doba natáhne ještě více a vy dozajista nebudete litovat utracených peněz.

8
Technické zpracováníHratelnostTrvanlivost

Verdikt

Snake Pass neboli Sonda do nevšedních trablů všedního hadího života, je přesně tím oživením, které kdysi úspěšný žánr potřebuje. Autoři z obyčejného námětu dokázali vykřesat originální počin těžící z důmyslného ovládání a hratelnosti, při níž krevní tlak kolísá jak horská dráha. To celé zabalili do sympatického pozlátka, které si musíte oblíbit okamžitě s prvním spuštěním. Přestože nelineární obtížnost nemusí sednou každému, jako celek je novinka překvapivě zábavná a chytlavá. Kdyby k občasným záchvatu vzteku nepřispívali drobnosti spojené s nedomyšlenou kamerou a checkpointy, bylo by hledání kamenných klíčů dokonalým počinem.
  • David Jurič

    Z videí mám opravdu strach o ovládání jaké bude, spíš toto vynechám a koupím Yooka-Laylee, to vypadá o stupeň líp.

    • Chaosteory CZ

      Při plnohodnotném ovládání funguje RT jako spouštěč pohybu, levou páčkou se ovládá hlava hada, „A“ je pro zdvih hlavy. tlačítkem LT se řídí stisk při namotání a nakonec „Y“ pro zvednutí ocasu 🙂

      Bez posledních dvou se přinejmenším dvě třetiny hry obejdete a zbytek se dá dostat do ruky. Při zvolení jednoduššího schématu ovládání odpadá RT a pohyb se řídí kompletně levou páčkou.

18. 02. 2018 • chaosteorycz6

Recenze: Monster Energy Supercross – The Official Videogame

Itálie nám dala mnohé. Kvalitní fotbal, slunné pláže, okouzlující architekturu, diskotékovou hudbu, rychlá auta, sicilskou mafii, dobrou kuchyni a studio Milestone. Legendy z Milana, tak bych mohl autory nazvat s klidným svědomím, protože za více než 20 let vytvořili skoro padesátku her. Pamatují systém SNES stejně, jako první Xbox a jejich rukami prošli licence na podniky WRC, MotoGP, V8 Supercars nebo MXGP. Přes to všechno je Milestone synonymem průměrnosti, který sype hry...

»
05. 02. 2018 • DandyCZE2

Recenze Railway Empire

Začátky mého hraní dorazily na Xbox! Ano, strategie a budovatelské hry mě provázely od počátků mého hraní. Oblíbil jsem si všemožné tycoony, v nichž jsem stavěl, co šlo. Aktuálně hraji primárně na Xboxu a tam těchto her není opravdu moc. Najdou se zástupci globálnějších her jako třeba Tropico nebo Civilization, ale klasické vláčky? Ty rozhodně ne.

»
04. 02. 2018 • chaosteorycz18

Recenze: Monster Hunter World

V moderním světě většina civilizace neloví pro potravu, což je dobře. Jako první bych skončil s pusou od hlíny a hrstí cvrčků, místo šťavnatého kusu zadní flákoty. A to v tom lepším případě. Mimo cílených odstřelů a mysliveckých honů, se tak z lovů staly záležitosti zbohatlíků, kteří si v poklidné vzdálenosti a bezpečí odstřelují to, co momentálně touží pověsit nad krb. Co jim ale to drahé vybavení sebrat, dát jim do ruky sekeru, luk a...

»
22. 01. 2018 • chaosteorycz0

Recenze: The Vanishing of Ethan Carter

Tvrdí se, že ty nejúžasnější příběhy píše sám život. Pokud to vezmu za bernou minci, pak je mladý Ethan Carter hotovou živoucí novelou na pokračování. Se svou početnou rodinou žije v malé vesničce v Red Creek Valley. Kouzlu překrásné krajiny se vyrovnají snad jen tajemství, kterých má lokalita více než matka představená za dveřmi své cely. To je také důvod, proč Ethan kontaktuje muže, jehož jméno je nevyřčeno po téměř celý čas....

»
19. 01. 2018 • kristine4chaos0

Recenze: InnerSpace

Jsou hry, hry a pak hry. Že nechápete? Nevadí, ráda vysvětlím. U valné většiny produkce jednoduše vypnete, protože hra po vás chce jen základní operace. A k těm vás ještě povodí za ručičku. Pak jsou tu hry logické, tvořené hádankami, vyžadující zapnout mozek na vyšší obrátky. Ty jsou občas spojené s až uměleckým grafickým zpracováním, čímž se volně dostávám k hrám relaxačním. Bývají budovatelské, explorativní, dávají vám větší volnost v...

»
16. 01. 2018 • p.a.c.o6

RECENZE: Flying Tigers: Shadows over China

Létání fascinuje lidi od nepaměti a do oblak by chtěla létat celá řada z nich. V dnešní době jsou letadla stejně běžnou součástí našich životů, jako dříve auto nebo koňský povoz. Bohužel virtuální piloti mají podmínky ztížené, protože na konzole her s letadlovou tématikou zrovna moc nenajdete. O to více mi udělali radost Flying Tigers: Shadows over China, kteří nám takové klasické arkádové létání nabízejí.

»
09. 01. 2018 • p.a.c.o0

RECENZE: Steep – Road to the Olympics

Krásné zimní období plné sněhu a aktivit na lyžích nebo snowboardu bude mít letos pěkné sportovní vyvrcholení, o které se postarají zimní olympijské hry v Jižní Koreji. Svátek sportu to rozhodně bude, i když mnozí k tomu jistě mají svá ale. Na olympijské licenci se pokusí něco „trhnout“ i vývojářský dům Ubisoftu, který do své hry Steep přináší rozšíření Road to the Olympic.

»
28. 12. 2017 • chaosteorycz1

Recenze: Resident Evil VII Gold Edition

Chybí měsíc a uběhl by přesně rok, co jsem se rozloučil s Ethanem, jeho ženou Miou, rodinou Bakerových, Eveline a sedmým příspěvkem do hlavní větve série Resident Evil. Přestože jsem byl se hrou spokojený, po dohrání už jsem se k ní nikdy nevrátil. Tak nějak nebyl důvod. Dodatečné obsahy vyšly jen dva, navíc vždy v předstihu na konkurenční platformu, a jediný zajímavý DLC měl přijít až s Not a Hero. Ten tvůrci ovšem pozdrželi...

»