RECENZE: Snake Pass

Autor: chaosteorycz Publikováno: 1.4.2017, 16:28

Publikováno: 1.4.2017, 16:28

Sociální sítě

O autorovi

chaosteorycz

chaosteorycz

Je autorem 714 článků

Už je to opravdu dlouho, kdy plošinovky patřily do stálého repertoáru všech větších vydavatelství, o výrobcích herních zařízení ani nemluvě. Jak se hraní zpřístupňovalo stále většímu počtu hráčů a jak se technologie vývoje a publikace stále zjednodušovaly, stalo se z kdysi opěvovaného žánru synonym pro nezávislé projekty, které v drtivé většině případů vyšumí krátce po vydání. Těžko říct, jestli za náhlým obratem stojí loňský Ratchet & Clank nebo, budu-li domýšlivý, exkluzivní ReCore, ale letos nás čeká celá řada ambiciózních plošinovek, přičemž tou první je Snake Pass.

Novinka, která cestu od projektu ke konečné verzi urazila za 8 měsíců, přichází kompletně z rukou studia Sumo Digital, a to prostřednictvím Noodla s Doodlem. Nesourodá dvojice, jejíž pouť by v reálu patrně skončila sežráním nebohého kolibříka, má před sebou těžký úkol. Neznámý vetřelec vniknul do kouzelného světa a zanechal za sebou paseku v podobě rozházených světélkujících kamenů, pojmenovaných Keystones. Ty je třeba vrátit zpět na podstavce obklopující bránu, neboť bez nich bůžci ztrácejí svou moc a hrdinové nemohou cestovat napříč světy. Ale jak na to, když končetiny si evoluce nechala pro jiné živočichy a nepřítel stále krouží okolo? Inu, kdo nemá v nohách, musí mít v hlavě.

Snake Pass_2

Noodle, Doodle, z prstů štrůdl
Logické hry vyhledávám jen příležitostně, protože se mi většinou nechce přemýšlet, jak se dostat z bodu A do bodu B, případně čím odklonit světelný paprsek začínající 3 patra nade mnou. Na druhou stranu, je-li ve hře otázka šikovnosti, důvtipu a originálního námětu, jsem jeden velký gamepad. Autoři postavili hratelnost na nedostatku jednoho z hrdinů, z něhož udělali klíčový prvek postupu. Jak už vám asi došlo, ve hře je hratelnou postavou had, a abyste mohli čelit všem připraveným úskalím, je třeba si osvojit ovládání. To se soustředilo do Noodlovi hlavy a vy díky němu určujete jakým směrem se živočich vydá, přičemž je třeba respektovat jeho skutečné pohyby a fyziologii.

Kouzlo promyšlenosti celého systému objevíte hned v prvních úrovních, které zároveň představují tu nejlehčí obtížnost. Mimo směru je totiž třeba koordinovat také zdvih hlavy, držení a přizvednutí chvostu obstarané opeřeným společníkem. A to vše za doprovodu fyziky, která vám nedá nic zadarmo. Ačkoli tvůrci do nastavení implementovali zjednodušené ovládání, doporučuji zatnout zuby, zocelit nervy a potrápit se s tím základním. Jen tak si vychutnáte drobná vítězství lemována nejen klíči k bráně, ale také modrými plasmami a mincemi. Právě ty patří mezi nejhůře získatelné a skvěle si na nich otestujete, zda už umíte využít hadův plný potenciál. Do karet hraje i počáteční volnější tempo a absence časového limitu.

Výzva, která se neodmítá
Jak počítadlo připisuje patnáctku úrovní, zvedá se laťka obtížnosti. Úspěšné dokončení světa a získání odměny znamená, že příští série nabídne další výzvy, větší prostranství a zcela nové prvky. Element země doplní voda, vítr, oheň, jindy nehybné překážky oživí pohyb a do hry se zapojí jednoduché hádanky a mechanismy zpřístupňující cestu. Náhle na další rozhodnutí nemáte všechen volný čas, ale musíte kalkulovat, počítat s hrdinovou vahou a přemýšlet, zda zvolený úchop bude stejně pevný také za 2 vteřiny, až se bambusová skládačka překlopí na druhou stranu. A co víc, povinné sběry se stanou stejně nedostupné jako ty vedlejší. V případě, že zvolená taktika vezme za své, nastupuje úhyn a respawn u nejbližšího checkpointu. Z čehož nebude mít radost.

Patrně z důvodu podtržení stoupající náročnosti jsou záchytné body poněkud nedostatkovým zbožím a nejednou dojdete na okraj volby, zda risknout komplikovaný přesun a případnou ztrátu nasbíraných předmětů nebo se raději přes známou cestu kousek vrátit a zpečetit aktuální postup. Útěchou budiž fakt, že vývojáři prostřednictvím achievementů dokáží ocenit každý přístup a na opravdové mistry čekají úspěchy za dokončení levelu bez úmrtí nebo bez aktivovaní checkpointů. Troufám si říct, že některé z nich budou v kolonce „Rare“ ještě hodně dlouho. Osobně jsem se o ně pokoušel zhruba v půlce hry, ovšem po necelé hodině jsem potupně kapituloval. Přeci jen, ego si můžu zvyšovat jindy.

Sázka na jistotu
Jestliže předchozí odstavec zamířil směrem k méně podařeným aspektům jinak úžasné hry, je nezbytné rozebrat ten nejtvrdohlavější, kterým je kamera. Že nevidím do útrob, v nichž se Noodle sotva otočí je omluvitelné, stejně jako neochota potopit se do mělčích vod, ale když visím jak měšec pod skálou a nemohu se trefit na minci jen proto, že se pohled neustále vrací zpět, jsem silně znepokojen. Z textu hádám cítíte, že neduh není tak nesnesitelný, aby znemožnil hraní, nicméně i přes možnost natočení, zoomování a vycentrování kamery, občas uděláte mizerný tah. V lepším případě ho stačíte napravit, v tom horším platí předchozích pár vět.

Snake Pass_3

Nebudu zastírat, že grafické zpracování mělo mé sympatie od prvního traileru a finální hra je pouze podtrhla. Vyvážený mix mezi retro stylizací a moderním 3D zpracováním zanechává pocit, že Snake Pass důvěrně znáte, čemuž napomáhají sympatičtí hrdinové, zvolená paleta barev a podařené textury. Přesto jde ale stále o něco nového, co si vás dokáže podmanit a podvědomě nutit k pokoření dalšího kousku hry. Třebaže svět obývá z větší části jen ústřední dvojice hada s kolibříkem, drobní živočichové, vlající tráva nebo stíny mraků potulující se po plošinách dávají pocit živoucího prostředí, které nikdy nespí. Škoda vzdáleného exteriéru řešeného rozmazaným čímsi, co připomíná doby mayské civilizace. Nepůsobí příliš dobře. Co chybí dabingu, omezujícímu se pouze na zvuky, to vévodí soundtracku z dílny Davida Wise. Veterán herního průmyslu má i po třiceti letech cit pro atmosféru, který je nepodbízivý, ale zároveň výstižný. Ostatně nadarmo nebyl dlouhá léta členem studia Rare.

Vzpomínka na minulost
Hra šlape samozřejmě v aktuálním rytmu strategie Xbox divize, a tak ji zakoupíte s podporou HDR v rámci modelu Xbox One S a také funkcí Xbox Play Anywhere. Stejně jako u jiných titulů, i tady platí že střídavé hraní na konzoli a PC funguje bez jediného problému, přičemž rozdíl mezi maximálním grafickým nastavením na stolním počítači a herní konzolí je minimální. Překvapila doba načítání, která je taktéž srovnatelná. Ke konzolové optimalizaci pak nemám co říct, ostatně bylo by zahanbující, kdyby si jednoduché scény nedokázaly udržet bezproblémový chod.

Snake Pass

Jako někdo, kdo zabil nespočet dní svého dětství u značek Crash Bandicoot, Spyro, Mega Man, Jazz Jackrabbit a mnoha dalších od osmibitů až po nejlepší díla vydavatelství Virgin Interactive, patrně nedokážu být důsledně kritický. Proto odpouštím slabé využití kolibříka, bez jehož pomoci se dají zvládnout téměř všechny situace, stejně jako level design jdoucí ruku v ruce s herní dobou. Tu si určujete sami svou touhou po plnohodnotném splnění jednotlivých úrovní, které ne vždy ždímají potenciál naplno. Ve společnosti Noodla a Doodla tak můžete být hodin 5 nebo také 15. Ve chvíli, kdy dílčí svět s patřičným elementem úspěšně absolvujete, dokončené úrovně se zpřístupní formou Time Trialu, v němž změříte časy s ostatními hráči. Díky tomu se herní doba natáhne ještě více a vy dozajista nebudete litovat utracených peněz.

8
Technické zpracováníHratelnostTrvanlivost

Verdikt

Snake Pass neboli Sonda do nevšedních trablů všedního hadího života, je přesně tím oživením, které kdysi úspěšný žánr potřebuje. Autoři z obyčejného námětu dokázali vykřesat originální počin těžící z důmyslného ovládání a hratelnosti, při níž krevní tlak kolísá jak horská dráha. To celé zabalili do sympatického pozlátka, které si musíte oblíbit okamžitě s prvním spuštěním. Přestože nelineární obtížnost nemusí sednou každému, jako celek je novinka překvapivě zábavná a chytlavá. Kdyby k občasným záchvatu vzteku nepřispívali drobnosti spojené s nedomyšlenou kamerou a checkpointy, bylo by hledání kamenných klíčů dokonalým počinem.
  • David Jurič

    Z videí mám opravdu strach o ovládání jaké bude, spíš toto vynechám a koupím Yooka-Laylee, to vypadá o stupeň líp.

    • Chaosteory CZ

      Při plnohodnotném ovládání funguje RT jako spouštěč pohybu, levou páčkou se ovládá hlava hada, „A“ je pro zdvih hlavy. tlačítkem LT se řídí stisk při namotání a nakonec „Y“ pro zvednutí ocasu 🙂

      Bez posledních dvou se přinejmenším dvě třetiny hry obejdete a zbytek se dá dostat do ruky. Při zvolení jednoduššího schématu ovládání odpadá RT a pohyb se řídí kompletně levou páčkou.

20. 05. 2017 • chaosteorycz0

Recenze: Injustice 2

To je pořád řečí, jak se konflikty mají řešit s chladnou hlavou, debatou a za každých okolností diplomaticky. Dokážete si ovšem představit Batmana, jak svolává Radu Superhrdinů, aby uvalil Jokerovi embargo na šminky nebo jak Poison Ivy přivázaná řetězy ke stromu ječí po těžařích dřeva? Samozřejmě že ne, protože jsme v komiksovém světě, kde dobře mířená rána znamená více než sto slov, nadlidské schopnosti vydají za celou armádní jednotku a charaktery se...

»
19. 05. 2017 • wellkeybig1

RECENZE: Shadow Warrior 2

V zemi vycházejícího slunce projíždí na plný plyn Nissan Datsun 240Z černé barvy, který odráží měsíční svit svou naleštěnou kapotou. Temným lesem se kromě burácejícího silného motoru ve vysokých otáčkách, rozléhá píseň od Stana Bushe – The Touch. Nepopisuji nic jiného, než první moment hry Shadow Warrior, která utočila na nostalgii, překvapovala skvělou hratelností a krvavou podívanou na Xbox One v roce ‎2014 a po třech letech přichází znovu‎. Při...

»
16. 05. 2017 • wellkeybig1

RECENZE: The Surge

Být fanouškem Hardcore RPG je v dnešní době těžké, po dohrání Dark Souls a Lords of Fallen na jedno dlouhé zívnutí, toho moc nezbývá. Všechny RPG jsou moc uzavřené a jednoduché. Pokud pociťujete tyto příznaky, zbystřete u nového titulu The Surge. Jestli nejste fanoušek hardcore žánru, připravte se na vypadávání vlasů, třes rukou, vztek a později pláč z důvodu rozdrceného ega. Po dlouhé době dorazil na Xbox One titul, který...

»
13. 05. 2017 • chaosteorycz0

Recenze: Narcosis

Když se ke mně před nedávnem dostal film 47 Meters Down, došlo mi, že subžánr podvodních survival her je poměrně štíhlý. Děj vyprávějící o dvou sestrách, jejichž adrenalinový zážitek se žraloky se změní v boj o přežití na dně oceánu, k němuž nemají předpoklady a ani vybavení, vynikal dusnou atmosférou, kterou bych obratem přivítal v obdobném herním titulu. Jenže Abzu je žánrově mimo, Subnautica málo hororová, BioShock už archivní a Soma nám zůstala...

»
09. 05. 2017 • chaosteorycz0

Recenze: Prey

Trvalo to dlouhých 11 let, mnoho sil, spoustu zahozené práce a urputný přerod z pokračování do zcela nového pojetí, které se dnes tak hrdě nazývá reboot. Prey je zpět a zase jsou ve hře mimozemské entity bažící po obyvatelích matičky Zemi, proti nimž stojí sama samotinká poslední naděje lidstva. Tím ovšem veškerá podobnost s originálem končí, neboť nové pojetí chce mít originální otisk myšlenek svých autorů, a to takřka za...

»
09. 05. 2017 • p.a.c.o1

RECENZE: Human Fall Flat

Lidské tělo je hodně zajímavé a spousta lidí s ním dokáže dělat celou řadu podivností nebo zajímavostí. Položili jste si ale někdy otázku, jak dopadne člověk, který spadne z velké výšky? Kromě toho, že asi ne moc dobře, tak většinou je z něho placka. Neříkám, že to je nějak jasně podložený vědecký fakt, ale minimálně ve hře Human Fall Flat to platí. A že se zde bude padat hodně asi netřeba dodávat.

»
06. 05. 2017 • lindros88cze0

RECENZE: Syberia 3

Asi už se budeme opakovat, ale klasické point-and-click adventury už nejsou takový hit, jako v 90. letech, ale přesto stále ne a ne umřít, a to je jen a jen dobře. Na konci dubna vyšla Syberia 3, která možná trochu zbytečně oživila už poměrně starou adventurní sérii, jež své době slavila velký úspěch a zapsala se do srdce nejednoho adventuristy. Jak se toto zmrtvýchvstání, jež podle nás nebylo nutné, povedlo? To...

»
03. 05. 2017 • chaosteorycz3

Recenze: Voodoo Vince: Remastered

Obětmi remasteru bývají zpravidla tituly, které ať z pohledu hráčů nebo z pohledu účetních, mají co nabídnout také aktuální generaci konzolí, přičemž čím úspěšnější značka, tím větší šance. Pro ostatní je tu zpětná kompatibilita, probouzející na konzoli Xbox One k životu o generaci starší hry. No jo, jenže touhu připomenout se mají i značky, které třebaže kdysi byly exkluzivní, kvůli odlišnému kódování nemohou procesem zpětné kompatibility projít. Jednou takovou je 14 let starý...

»