Recenze: Sonic X Shadow Generations
Generační střet rychlosti, cestování v čase a temnoty. Nový titul z dílny herní legendy, studia SEGA, vrací to, co už jednou dobře fungovalo v roce 2011 a přidává k tomu temný chod navíc, v podobě kampaně za dokonalou bytost, ježka Shadowa.
V roce 2011 vyšel ambiciózní titul s názvem Sonic Generations, tehdy určený pro Xbox 360 a dobovou konkurenci, ve kterém se měl poprvé v příběhové linii modrého ježka Sonica střetnout původní ježek Sonic, z dob jednodušších, ale přesto náročnějších, co se týče herní výzvy, s moderním pojetím Sonica, který kromě přechodu do 3D přinesl i pár nových schopností a vychytávek pro hratelnost. Celý příběh vlastně tehdy nabídl přesně to, co v dané kategorii platformových skákaček chybělo – nadhled a ohlédnutí nad tím, co bylo dobré ve starých dobách, a jak je důležité vnímat posun dopředu. SEGA se svým remasterem v podobě Sonic X Shadow Generations spustila masivní reklamní kampaň od samého začátku, a již od začátku letošního roku měla velké očekávání, ohledně jejich nového pokračování herní série. Jde nakonec o pouhý remaster a jak se nakonec nový díl povedl?
Společnost SEGA nikdy neměla potřebu dělat převratné změny ve svých velkých titulech, založených na modrém ježkovi Sonicovi, ale je dobře, že i za ty roky existence série, si dokázala přijít na nové nápady, kterými hratelnost, příběh a možnosti v této sérii posunula na vyšší úroveň. Doba pokročila, lidé začali chtít víc interaktivního hrdinu, a posléze i jemu odpovídající nabídku zajímavých nepřátel. Poslední odpovědí na tento žádaný trend v Sonicovské sérii byla volnost, prozkoumávání a snaha otevřít si vrátka k novým způsobům, jak prezentovat publiku možnosti pro dosažení pocitu rychlosti při originálních příbězích za tohoto nebojácného ježka v titulu Sonic Frontiers z roku 2022. Frontiers vlastně experimentoval s volností tak moc, že byl dokonce v době svých prvních ukázek označován za silnou konkurenci open world JRPG ze stáje japonského giganta konkurenční konzole. Netrvalo to ani 2 roky, a prvky toho, co fungovalo v minulosti, včetně prvků, které přišly s novinkami ve Frontiers dosáhly symbiózy v novém vyprávění o dvou samostatných kampaních v Sonic X Shadow Generations.
Začínáme
Hra staví na značné míře nostalgie od začátku. První spuštění začíná výběrem kampaně a možností si nastavit extra kostýmy v případě koupě Deluxe edice. Žádné další zdržování, jenom výběr, kostýmy a hrajeme. Starším hráčům ukápne nostalgická slza téměř ihned, protože ikonický soundtrack původních epizod je zachovaný v téměř nezměněné kvalitě, přesně tak jak ho pamatujeme z dob, kdy televize vážily víc, než naše stoly a Sonic byl o tom jediném – bavit se, zatímco sbíráte ve vysoké rychlosti prsteny – ve 2D, a zároveň moderním hráčům ukazuje, proč si mají cenit starších her a jejich místy značné míry výzev. Jelikož hra první kampaní cílí na samotný remaster Sonic Generations a druhá kampaň s názvem Shadow Generations funguje jako nový přídavek do příběhu, stojí za to brát tyto dvě kampaně za dva plnohodnotné příběhy jednoho stejného celku v krásném balíčku pro hráče každého věku.
Na začátku všeho byl dort a bageta
Je krásný den, užíváte si krásného dne na cestě se Sonicem, který ve staré generaci neuměl ještě ani mluvit, a pouze gestikulací dával najevo dorozumění s ostatními, a běháte si krásně ve své retro variantě legendární mapy Green Hills. Zároveň v moderní době novodobého Sonica zažíváte krásný den, obklopen přáteli, kteří vám připravili dort a luxusní bagetu, když v tom trhlina v čase začne pohlcovat všechny okolo vás a problém je na světě. Náhle zjišťujete, že celý svět, který vidíte okolo sebe, se stal jaksi bezbarvým a zastaveným. A je na vás mu vrátit život a barvu zpátky.
Časová trhlina vás a vaše přátelé dostala do Bílého světa – časoprostorové vakuum připomínající limbo, ve kterém každý z našich hrdinů musí navrátit světu jiskru. Zde ale přichází diametrální rozdíl v tom, jakým způsobem budete Bílému světu čelit jako duo generací Soniců a jak odlišné to je v případě Shadowa.
Já běhám, ty běháš
Celé provedení Bílého světa pro Sonica, ať už bereme jeho historickou, nebo moderní variantu, je inspirované staršími hrami z perspektivy 2D, kde vše od úrovní, výzev a sběratelského obsahu tvoří lineární mapu zleva doprava. Graficky posunuté možnosti od dob původního Sonic Generations ukazují, jak retro levely plynule zasadit do moderní grafiky. Smyslem obnovení života do oblastí, zastavených v čase, je vždy projít daný počet úrovní za obě generace Sonica, tedy pro hráče, kteří s původními hrami s modrým ježkem dosud nepřišli do styku přichází značná výzva.
Starší generace Sonica totiž neumí dvojitý skok ani útočit na dálku ve vzduchu, neumí podkopnout nepřítele a neumí dle libosti zrychlit plynule za běhu. Tento veterán se pro každé zrychlení musí chvilku zastavit, aby se rychle stočil do klubíčka, aby následně získal větší rychlost. Zpočátku je to úsměvné, zábavné, barevné a vlastně roztomilé, ale jakmile se hra přesune do druhé poloviny, každá chyba je ihned potrestána, každé zaškobrtnutí znamená chybu, opakování, ztrátu prstenů nebo konec.
Moderní Sonic je naopak velmi variabilní ve svém cestování. Běháním ve třech rozměrech získáváte lepší přehled o trase před vámi, při správně vyvinuté rychlosti jste schopni nepřátelé podkopnout, srazit, nebo zaútočit v takovém tempu, že vás jejich přítomnost už ani nedokáže zpomalit. A pak je tu úžasný prvek útočení ve skoku, formou ,,zipování“ mezi jednotlivými nepřáteli a místy, určeným k dalšímu postupu v úrovních. Rychlost se vám stává nejlepším přítelem, a pokud nemáte tempo, doplatíte na to svižnějšími nepřáteli, opožděnými reakcemi při přeskoku, vybrání rychlejší nebo vhodnější trasy napříč úrovní, nebo doslova zpomaleným podlézáním pod nízkými překážkami (ano, jenom mně se to stalo v těchto pasážích několikrát).
Svět kopíruje poměrně jednoduchou formuli, každý nový level potřebuje vždy jedno dokončení za každého z generací Soniců, abyste následně osvobodili vaše přátelé, kteří vám dále mohou pomáhat informacemi, radami o skrytých cestách, případně je můžete zapojit do hry formou nově otevřených výzev po každém vrácení života do oblasti. Výzvy potřebujete v jisté míře povinně taky, nicméně doporučuji je kompletovat jen těm z vás, kteří chtějí na konci dne vidět kompletní galerii artworků, hudby, skrytých sběratelských předmětů a achievementů, protože splnit dané úrovně je jedna věc, ale splnit je s podmínkami na jisté omezení, čas, úpravu trasy a další proměnné, není skutečně pro všechny. Výzvy mají ve hře spíš potenciál zabavit něčím navíc. Samotná povinnost je splnit taky za obě generace napovídá spíše mechanice občas zdlouhavého získávání cesty pro souboje s bossy. Těch na své cestě potkáte poměrně dost, a tvůrci tímto byli schopni odkázat na známé souboje ze starších her série.
Dokonalá bytost v nedokonalém světě
Kde tvůrci ale nešetřili kreativitou je naprosto nová kampaň Shadow Generations. Shadow může na první pohled působit, jako lehce zasmušilá verze Sonica, nicméně jeho čistá motivace spočívá v jeho velmi příjemně napsaném příběhu, kopírující jeho původ z dob Sonic Adventure 2, kterým mimo jiné bude inspirovaný chystaný třetí film Sonic, na který se můžeme těšit už koncem roku. SEGA v momentě, kdy začala s propagací, udělala jedno velmi dobré rozhodnutí – Shadow je skutečně tahoun, který ve hrách chybí, a dávat nám ho po troškách jednou za pár let jako hratelnou postavu spouští okamžitou lavinu zájmu. Propagační materiály nás od představení neustále překvapovaly scenériemi Shadowa s křídly, tajemnými bytostmi a velmi temně vypadající zápletce. O to větší překvapení činí výsledný produkt. Samotný příběh kampaně se odehrává ve stejnou dobu jako kampaň za duo Soniců, nicméně víc než doplňkem samotné základní kampaně, je Shadow Generations dlouho potřebné a žádané navázání na legendární hru Shadow the Hedgehog z roku 2005, na tehdy původní Xbox.
Ať už jste původní sólo hru za Shadowa hráli nebo ne, jednoznačně doporučuji nasát tu atmosféru temné výpravy za pomstou. Na tento motiv, ačkoli ne inspirovaný původní hrou, SEGA vytvořila oficiální animovaný prolog film ke kampani Shadow Generations, který si můžete zhlédnout níže.
Shadow napříč časovou anomálií, která postihla celý Bílý svět, zažívá střet s temnou bytostí, Black Doom, z jehož DNA pochází. Jedná se o interdimenzionální bytost mocné síly, která hledá způsob, jak se napříč časovou osou stát opět celistvou, a pro svůj cíl si vybírá právě Shadowa, aby se reinkarnoval do světa v jeho těle. Jejich genetické spojení umožňuje, aby Shadow pohlcoval fragmenty temné energie, s kterými si Black Doom postupně zkouší podmanit Shadowa. Z této temné energie pochází bohatá škála nových schopností – křídla, oštěp energie, organismus schopný plout po vodě a na stěnách.
Tou největší změnou v hratelnosti za Shadowa oproti Sonicům je, kromě jeho stylu běhu, připomínající spíše bruslení, možnost čerpat temnou energii v nových schopnostech, ale zároveň využívat DNA Black Dooma skrze schopnost Chaos Control, která umožňuje zastavit čas na pár vteřin. Navíc je celý svět pro Shadowa uzpůsobený jako jedna velká open world lokace se spousty sběratelských předmětů, výzev po vzoru Sonic Generations, a dává smysl tuto variantu Bílého světa více prozkoumávat a objevovat. S každou novou schopností získanou z temné energie se objevují ve světě navíc noví nepřátelé, kteří znovu vytváří kreativnější způsoby jak dané temné schopnosti kombinovat. Velkým překvapením za mě ale bylo rozhodnutí umožnit nové kampani zářit hned ve dvou režimech zobrazení, ale původní kampaň zachovat pouze v jednom režimu bez preference kvality nebo plynulosti.
Za zhruba 10-12 hodin, které potřebujete na obě kampaně dohromady dostanete vlastně hodně muziky, vzpomínky na staré projekty z historie Sonica, včetně artworků her a seriálů, soundtracků z velkých i menších titulů značky, a navíc propojení s chystaným filmem na konci roku. Kdyby hra vyšla jen jako remaster původní hry z roku 2011, moje hodnocení by šlo dolů o 2 body, avšak v této podobě mohu jedině doporučit jak pro dlouholeté fanoušky, tak i nováčky série. Aktuálně hra v Deluxe verzi obsahuje předplacený balíček pro Shadow kampaň, kde kromě podoby Shadowa z filmu dostaneme i nové mise a dabing legendárního Keanu Reevese v době vydání filmu. Jestli jsem si hru užil teď , tak v době vydání filmu budu vysloveně očekávat spuštění tohoto obsahu navíc jako předčasné Vánoce.
A co vy, dáte šanci Sonic X Shadow Generations?
Verdikt
Na Sonic X Shadow Generations jsem čekal s nadšením od února a doufal jsem, že hra nabídne dostatek prostoru příběhu Shadowa a přesně takto kompletní edice hře značně pomohla. Ukázalo se, že potřebujeme víc her z této série se Shadowem jako hlavní hratelnou postavou. Pro fanouška série Sonic doporučuji a můžu říct jen, už aby tu byl dabing Keanu Reevese.Ježek Shadow a jeho nová kampaň | Sonic kampaň bez výběru grafického režimu |
Nostalgie při poslechu soundtracku | Challenge mapy |
Rozmanité úrovně odkazující i na Sonicovu historii | Kompletace sběratelských předmětů jen pro perfekcionisty |
Audiovizuální stránka | |
Herní doba | |
Fan servis odkazující na rozsáhlou historii Sonic a Shadow projektů |
RECENZE: Indiana Jones and the Great Circle
Na světě není slavnějšího archeologa, než je Indiana Jones. Kromě pěti filmů, několika knih a komiksů se dočkal ztvárnění také na poli videoher, byť s kolísavou kvalitou. Studio MachineGames, které spadá pod Bethesdu, se rozhodlo vytvořit tu nejlepší akční adventuru s Indiana Jonesem v hlavní roli, jaká tady doposud byla. Jak se jim tento nelehký úkol podařil?
RECENZE: Microsoft Flight Simulator 2024
Série Microsoft Flight Simulator (dále MFS) se řadí mezi stálice herního průmyslu a zároveň patří po bok těch nejstarších sérii, jaké stále vycházejí. Však považte, vždyť první díl vyšel v roce 1982, což je již 42 let. Tolik leckdy není mnohým hráčům, kteří usedají k obrazovkám, aby se za kniply těch nejznámějších i méně známých letadel vznesli do oblak a prozkoumávali naši krásnou zemi. Ovšem následující řádky nebudou patřit ohlédnutí za sérií,...
RECENZE: Death Stranding: Director’s Cut
Monument herní inovace herního génia Hidea Kojimy je konečně dostupný pro Xbox, jak si vede v recenzi?
RECENZE: Dragon Age: The Veilguard
Na návrat slavné značky studia Bioware čekali fanoušci téměř 10 let. Za tu dobu se toho změnilo poměrně hodně, ať už v herním průmyslu jako takovém, ve věkovém složení hráčů nebo i v personálním obsazení samotného kanadského studia. Není se proto co divit, že nejnovější přírůstek do série s podtitulem The Veilguard vzbuzoval nejen velká očekávání, ale také obavy, jak návrat na kontinent Thedas dopadne.
RECENZE: Farming Simulator 25
Zemědělství není vůbec žádná legrace. Není to jenom o tom, že člověk něco zaseje na poli a pak jenom čeká, až to vyroste. Je třeba všechno náležitě pohnojit, bojovat se škůdci a také s nepřízní počasí. Ani chov zvířat není sázkou na jistotu, jak by se mohlo zdát, protože v případě špatné úrody krmení ho budeme mít málo, takže buď musíme zredukovat počty chovů nebo krmení nakoupit, čímž však klesá náš zisk....
Recenze: Squirrel with a Gun
Zní to možná šíleně, ale ve hře Squirrel with a Gun hrajete za veverku, která se chopí bouchačky a vydává se do boje. Tento bláznivý 3D sandbox připomíná trochu jiné bizarnosti typu Untitled Goose Game nebo Goat Simulator – tedy hry, které si dělají legraci z konvenčního hraní a přináší hlavně kopec srandovní zábavy. U těchto her se ale zákonitě nabízí otázka – bude to alespoň tak zábavné, abych toho...
RECENZE: Life is Strange: Double Exposure
Na poli adventur je Life is Strange pojem. Studiu Don’t Nod se v roce 2015 podařilo stvořit překvapivý hit, který umně kombinoval paranormální jevy a vztahové drama z pohledu Maxine Caulfield, mladé středoškolačky, jež ke svým superschopnostem přišla jako slepá k houslím. Od té doby se svět rozšířil nejen o další více či méně povedené tituly, ale také o další studio Deck Nine, které si vzalo na starosti také pokračování...