Recenze: Space Hulk: Tactics

Autor: chaosteorycz Publikováno: 19.10.2018, 12:10

Publikováno: 19.10.2018, 12:10

Sociální sítě

O autorovi

chaosteorycz

chaosteorycz

Je autorem 1896 článků

Jakmile se ve vesmíru střetnou mariňáci s mimozemšťany, nemusí z toho nutně vzniknout nový Vetřelec. Může klidně jít o adaptaci ze světa Warhammeru 40 000, která si na paškál bere značku Space Hulk. Oblíbenou deskovou hru, která milovníky taktiky baví už téměř třicet let. Podtitul Tactics je už pátým herním zpracováním. Z toho druhým, na kterém se jako vydavatel podílí Focus Home Interactive.

Strategická tahovka se zaměřuje na střety vesmírných mariňáků, kteří jsou sympaticky pojmenováni Terminátoři, a vesmírných kreatur z řad Genestealers. Boje probíhají na zdánlivě opuštěných vesmírných lodích, kde převládají úzké koridory, syčící potrubí a pocit, že vás každou chvíli něco nechutného kousne do plechu. Hned z kraje můžu zmínit atmosféru, která v některých momentech skutečně připomíná Vetřelce nebo první díl Dead Space. Titul by stejně dobře fungoval i ve složení mariňáci–vetřelci, protože mu přímo nahrávají i herní mechaniky jednotlivých jednotek.

Srdcem hry je duální kampaň. Jednu část hrajete za mariňáky jednotky Blood Angels a tu druhou za emzáky. Příběhové režimy se neliší jen dějovou linkou, ale také herními prvky. Terminátoři mají za úkol zachránit Gorgonum, na který se řítí trosky vesmírného plavidla The Forsaken Doom. Přestože je děj vyprávěn jen formou hlasových dialogů a popisků, výborně rámuje předlohu. Zároveň nabízí hned několik zakončí. O ně se postaral spisovatel James Swallow, který už perem zasáhl do Star Treku, Deus Ex, Doctora Who, Hvězdné brány či samotného Warhammeru. Z pohledu Genestealers se podíváte, jak k celému neštěstí došlo. Tudíž se střetnete i s jinými jednotkami a uvidíte prostředí z jiného pohledu.

Jako mariňáci máte k dispozici pět členů jednotky, které na počátku úrovně rozmístíte na vybraná místa. Jakmile voják zemře, ztrácíte ho v tu chvíli natrvalo. Blood Angels mají menší počet tahů než protivníci, zato mnohem variabilnější možnosti hry. Díky zbraním mohou střet vyřešit na dálku a v době nečinnosti hlídat koridor nebo přejít do obranné pozice. Jak se levely kampaně krájejí, přicházejí nové typy vojáků, možnost lepšího vybavení či karet. Karty jsou důležitým strategickým doplňkem. Jejich použití je omezené, tudíž nemůžete zužitkovat všechny tři na jednou. V případě potřeby je zkonvertujete na body a lehce si přilepšíte na tazích. Karty mohou zaručovat jistý výsledek střelby, přímého střetu nebo jen zvýšit statistickou hodnotu.

V kampani za druhou stranu jsou karty už nutností, neboť pouze jejich konverzí lze „zasévat“ nové a nové mimozemšťany. Počet je hlavní deviza drápatých potvor. Při šikovném hraní mariňáky přečíslíte za několik kol a pak chybí jen rozbít jejich chytré rozestavení, abyste jim brnění otevřeli jako balení sardinek. Genestealers se ke kořisti musí dostat přímo. Pro tyto účely je přítomný stealth postup, kdy tvor využívá šachet podél koridorů. Z mého pohledu je téměř k ničemu, protože ho nelze využít přes hořící místa či sledované úseky. Jakmile mariňák hlídá celou chodbu, bestie jí nemůže nepozorovaně projít. Taktéž si musí otvírat dveře, což už je úplná pitomost. Možná jsou Tactics věrné předloze, ale zrovna zde mohly ustoupit hratelnosti.

Ta je v kampani bohužel lepší za mariňáky. Nejde o to, že emzáci nemají těžké kvéry a že je u nich taktické myšlení žádanější. Za vším stojí umělá inteligence, které trvá neskutečně dlouho vypočítat tahy vojáků. Jakmile musí řídit početnější potvory, je ve svém živlu. Po mapě s nimi hýbe jak děcko s angličáky a hra má svižné tempo. Při otočení rolí jen smutně sledujete, jak titul čeká na tahy protivníka. Neskutečně mě vytáčí rozkouskované postupy, kdy AI posune plecháče o jeden bod, aby se k němu po dvou minutách vrátila a udělala další. Při dlouhém čekání navíc začnete přemýšlet nad prostředím, které je trochu jednotvárné. Tvůrci se hraní snažili oživit například pohledem z první osoby, který je ve výsledku tak maximálně na efekt.

Při strategii je důležité ovládání, které Space Hulk většinou nikterak nekomplikuje. Po mapě se kamerou pohybujete libovolně a na rychlý výběr členů týmů slouží triggery. Jste-li dostatečně organizačně schopní, můžete postavy úkolovat velice rychle, nicméně jejich pohyb tím neurychlíte. Nešťastně je řešené ukončení ovládání mimozemských postav. Zatímco u mariňáků stačí postavu označit, v případě slintavých bestií musí dojít k potvrzenému ukončení, že už se s dotyčnou nehodláte zabývat. Samotné střety probíhají za hodu fiktivních kostek. Popisek sice ukazuje rozložení šancí na obou stranách, ale nutně nemusí být směrodatný. Zde opět zasahuje moc karet.

V dalších režimech na vás čeká ještě Skirmish s možností vytvoření vlastních map a online multiplayer. Bohužel v obou případech jde takřka o nehratelné režimy, neboť není s kým. Servery jsou prázdné jak regály obchodů před živelnou katastrofou a ulovit živého protivníka, se rovná číhání na mysliveckém posedu po nukleární válce. Technicky je hra zpracovaná dobře. Problémy, kdy mi titul při načítání rozehrané partie padal do dashboardu, opravil patch. Tedy aspoň doufám, protože teď vše funguje dobře. A tak se dostávám k tématu, které xboxového hráče bolí nejvíc.

Nový Space Hulk je první hrou, kde vydavatel separoval lokalizaci na základě platformy. Českého distributora z toho prosím neviňte, protože jde o rozhodnutí Focus Home Interactive, že Xbox One, jako jediný, zůstal bez českých titulků. Důvod, proč se tomu tak stalo, řešit nebudu. Místo toho chci poukázat na skutečnost, že toto rozhodnutí nedoprovází kompenzace. Kdyby xboxová verze stála o pár korun míň, řeknu v pořádku. Kdyby vydavatel přibalil nějaké skiny navíc, řeknu dobře. Nic z toho se nestalo. Nelíbí se mi takový přístup a v hodnocení je zohledněn.

6
Technické zpracováníHratelnostTrvanlivostMultiplayer

Verdikt

Vyklízení vesmírného plavidla určitě nenajde nové hráče mezi příležitostnými stratégy. Jedincům s taktickými sklony ale nabídne zajímavý přistup k nesvářeným stranám z univerza Warhammer 40 000. Chytře řešený systém karet rozbíjí jednotvárnost prostředí a loudavá umělá inteligence, kvůli které je hraní za emzáky ukolébavkou na dobrou noc. Zpestření, jako FPS pohled, možná vypadala dobře na papíře, ale v praxi jsou k ničemu. Chybějící lokalizace pak hodnocení jen korunuje.
18. 01. 2019 • p.a.c.o2

RECENZE: Ace Combat 7: Skies Unknown

Nejdříve chtěl člověk umět létat jako pták, aby se mohl vydat do oblak. Přes balóny a první letadla jsme se dostali až k dnešním moderním strojům, jejichž bojové a letové vlastnosti jsou úžasné. O to smutnější je fakt, že her s leteckou tématikou je jako šafránu. Přitom hlad po tomto žánru rozhodně je, takže každá další oznámená hra je očekávána nemalou enklávou virtuálních pilotů, kteří jenom čekají, až budou moct usednout do...

»
14. 12. 2018 • lindros88cze0

RECENZE: The Council

Od doby, kdy studio Telltale Games přišlo s vydáním příběhových her po epizodách, jsme se dočkali mnoho her, které se této konkrétní receptury držely. Nicméně jak už dnes víme, je třeba určitá opatrnost a zbytečně to s projekty nepřehánět, abyste neskončily právě jako pionýři z Telltale, ačkoliv tam za to mohlo neschopné vedení. Každopádně dnes se podíváme na zoubek mysteriózní epizodické adventuře The Council, která se konečně dočkala závěrečné epizody a my si...

»
12. 12. 2018 • p.a.c.o0

RECENZE: Just Cause 4

Otevřené světy nabízejí nespočet možností, jak nám přinést různorodá dobrodružství a nejspíš i proto jsou v dnešní době tak populární. I já se do těchto světů rád vydávám, ale je tu jeden z nich, který se svou nekonečnou akcí tak trochu vymyká všem ostatním. Série Just Cause na to jde cestou výbuchů, bláznivostí a světem, v němž se můžeme vydat, kam nás jenom napadne a vyzkoušet, co všechno v něm je možné, byť je...

»
08. 12. 2018 • chaosteorycz1

Recenze: Jagged Alliance: Rage!

Vytahovat na světlo staré značky je stejně moderní, jako nosit brýle a kšandy po dědovi a hrát si na hipstera. Dle hesla: „Když to nejde zremasterovat, udělej další díl“, dostáváme opětovně série, jejichž existence byla už dávno součástí minulosti. A zcela právem, protože v posledních podobách dokázaly sami sebe dostat do slepé uličky.

»
04. 12. 2018 • p.a.c.o0

RECENZE: RIDE 3

Vývojáři z italského studia Milestone mají mezi hráči již nějaké to jméno, protože stojí za celou řadou známých značek. Jejich kvalita je sice velice rozporuplná, ale když řeknu, že se jedná o lehce nadprůměrné tituly, nejspíš to přesně vystihne jejich status. Ne každé studio je schopné chrlit hry stejným tempem, jako to dělají právě Milestone a ještě u nich zajistit nějakou kvalitu. Vždyť jenom letos jsme od nich již dostali tři...

»
30. 11. 2018 • p.a.c.o3

RECENZE: Battlefield V

První a druhá světová válka jsou oblíbená témata pro herní zpracování, na která se dá pohlížet z několika úhlů. Nejpočetnější zpracování mají na svědomí střílečky, kam se tyto ozbrojené konflikty našich dějin hodí asi nejvíce. Jeden čas byla děsně „cool“, až hráči začali být přejedeni touto tématikou a vývojáři naštěstí posunuli válku do moderní doby. Já sám si nejsem jist, zda jsem již zapomněl na všechny druhoválečné hry, abych byl nadšený...

»
29. 11. 2018 • chaosteorycz4

Recenze: Darksiders III

Je jedno, jak moc se snažíte změnit osud. Pokud se tak má stát, stane se. Bláboly kartářky uzené v mlžném oparu levného kuřiva neberte na lehkou váhu, protože něco málo na nich bude. Nevěříte? Co Sarah Connorová a oddalování soudného dne? Nebo Glum, jehož osud byl navěky spojen s prstenem? A co nastolení rovnováhy na bojišti, kterému andělé a démoni říkají Země? Téma jak vystřižené pro Roberta Langdona nebo Constantina, mají v tomto...

»
26. 11. 2018 • chaosteorycz0

Recenze: Achtung! Cthulhu Tactics

Kdykoliv se Němci zapletou s okultismem, smrdí to sírou nebo pořádně nevrlými démony. Že byl Hitler přinejmenším fascinován magií a vším, co by mohlo z onoho či jiného světa pomoci jeho armádě k vyhraní války, je známým faktem. Však spousta her, filmů a komiksů s tímto motivem pracuje. Jenže co kdyby Lovecraft nebyl jen skvělý fantasta, ale také spisovatel popisující skutečný kult a reálná monstra? Pak by válečné fronty možná páchly rybinou.

»