Xboxweb

Sluníčko začíná svítit na poslední kapky rosy, které se ještě nestačily odpařit do ranního vzduchu, houby narovnávají své klobouky a lesní ptactvo pomalu probouzí svým zpěvem celý les. Tu se nedalekým blátem s obrovským řevem prožene plechová potvora, z níž je cítit pach spálené nafty a černý dým z ní přikryl sazemi červenou berušku. K tomu všemu voda, v níž se ještě před chvilkou smáčela zelená rosnička, dostala zajímavě duhové barvy. Stroj již zmizel za kopcem a lesem se opět rozhostil klid a mír. Prozatím.

Těžba dřeva může lesní zvěři a přírodě způsobit dočasnou újmu, ale bez starosti o les bychom neměli trámy na domy nebo laťky pro ploty. A jelikož velké stromy nejsou vůbec lehké, musí nastoupit těžká technika, která v lese něco zmůže a jelikož cesty nejsou asfaltové, velice často se oblast těžby dřeva vyznačuje hojnou přítomností bláta. A právě kombinace těchto dvou faktorů dala vzniknout hře Spintires, jež přesně vystihuje úsloví „z bláta do louže“ a to úplně doslovně. V herním průmyslu se nejedná o novinku, ale na konzole míří hra vůbec poprvé s podtitulem Mudrunner, jejíž recenzi právě čtete.

Víc, než kdykoli jindy doporučuji nepřeskočit tutorial, protože se rozhodně hodí. Naučíte se základy celého světa, jímž se budeme brodit, základy ovládání (pohon všech kol, uzávěrka diferenciálu) a pak už hurá na samotné hraní, protože dřevo se samo nevytěží. Hlavní herní náplní bude totiž přeprava stromů od místa, kde se porazí, na pilu k dalšímu zpracování. Někdy bude stačit dojet na nakládací místo, jindy zase zapojíme svůj um a prostřednictvím obrovského nakladače nebo nákladního auta s ramenem si dřevo naložíme sami. Tak by se daly shrnout herní módy singlplayer kampaně, i když příběh nečekejte, a multiplayeru. Ten je vlastně jenom online obdobou singlu, kam můžete pozvat až čtyři kamarády nebo se poohlédnout po nějaké hře s cizími lidmi.

Mód odlišující se od standardní těžby dřeva se nachází pod položkou challenge, kde na nás čeká celá řada různých úkolů. Budeme nakládat, vozit, přepravovat nebo „jenom“ překonávat terénní překážky s nějakými těmi speciálními úkoly na splnění. Těmi může být hledání dýní, plašení ptáků klaksonem nebo splnění celého úkolů bez použití navijáku či pouze s využitím pohledu od volantu. Challenge se mohou zdát z počátku snadné, ale postupný odemykáním dalších roste i jejich obtížnost. Kdo hledá výzvu, bude určitě spokojen.

Bez pořádných strojů by však hra neměla cenu, jelikož místní terén určitě není procházkou růžovou zahradou a troufnu si tvrdit, že děr se na místních cestách nachází více, jak na naší dálnici D1. Ty v kombinaci s velkou vrstvou bláta, nebo rozsáhlých a docela hlubokých louží či tůní, vytvoří úžasný terén, nad jehož fyzikou budete žasnout. Navíc každý průjezd cestu poničí, takže pokud si najdete svou oblíbenou trasu pro dopravu, ke konci hry už její průjezd rozhodně nebude tak idylický, jako byl z počátku. Zpracování terénu si zaslouží jenom pochvalu, protože všechno funguje, textury kamenů nebo větví mají odpovídající vlastnosti a kladou přesně takový odpor, jaký by člověk očekával. Navíc se nikde nic nepropadá do textur a celkově je tato část prosta technických chyb.

Ani vozový park, čítající devatenáct exemplářů, nepostrádá nic zásadního. Pro prozkoumání terénu využijete služeb lehkého džípu nebo žigulíka, pro klasickou přepravu tu jsou klasická nákladní auta a nechybí ani bestie, které utáhnou všechno napříč tím nejobtížnějším terénem. K tomu tu jsou zmíněné nakladače, takže pestrost vozového parku je zajištěna, a to i díky dalším možným modifikacím aut, které najdeme v garáži. Hodit se nám může klasická nástavba na přepravu dřeva nebo její rozšíření o vlek. Nádrže našich aut pak jistě ocení cisternu, která dokáže vylepšit problém s docházejícím palivem a opravárenské auto dokáže zmírnit nebo odstranit škody napáchané zběsilou nebo neopatrnou jízdou. Řízení aut je pěkné a kupodivu se s nimi po chvilce cviku dá precizně manévrovat.

Největším nedostatek celé hry je hráčský interface, včetně kamery. To, že se všechna menu a výběry ovládají krkolomně přes D-Pad, díky čemuž jsem často nechtěně složil nebo odpojil připojený vlek, by ještě nebylo tak hrozné, protože si člověk dá jednoduše pozor. Kameru, jejíž správné napozicování je věcí náhody, už však přes srdce přenesu jenom těžko. Navíc v rámci pohybu s kamerou určujete i body, kam se má připojit naviják nebo jestli chcete naložit či odpojit vlek. Takhle nepřátelskou kameru jsem hodně dlouho neviděl a jenom právě kvůli ní má hra výsledku takové hodnocení, jako má. Dá se s ní sice žít, ale pořád člověk naráží na to, že není vidět tam, kam by bylo potřeba a ani pohled z auta hodně často nepomůže. Buď koukáte do nebe anebo do země, protože terén prostě není rovný. Navíc pohled z poza volantu nevypadá ani pěkně, jelikož chybí nějaký lepší detail a hlavně textury pro interiér.

Přitom krajina situovaná do prostředí Sibiře nabízí hodně pěknou podívanou, obzvlášť dostihne-li vás v lese noc. Světla na autech dokáží situaci vylepšit, ale i tak je potřeba se ve tmě mít na pozoru. Jeden přehlédnutý kámen nebo strom, totiž může udělat pěknou paseku a pokud jedete s autem na pokraji zničení, může to být ten rozhodující moment pro další cestu nebo povolání náhradního vozidla, které bude muset situaci řešit. Na výběr je pouze ze dvou možných obtížností, kdy většina hráčů si vystačí s tou nazvanou casual, jež vám celou řadu věcí odpustí a spotřeba strojů není tak veliká. Zvolení obtížnosti hardcore pak dostane z vás i vozidel to nejlepší a neodpustí vám vůbec nic.

O něco akčnější zábavu hra nabídne ve zmíněném multiplayeru. V případě, že pozvete své kamarády, můžete se ve hře zabavit na mnoho různých způsobů. Kromě klasického plnění úkolů se dá jenom tak prozkoumávat mapa, kdy si v různě obtížných situacích můžete navzájem vypomoct anebo všechno zvrhnout v parodii na Top Gear, přetahovat se nebo zkoušet, co všechno zdejší technika vydrží. Ostatně přesvědčit se můžete na našem videu, které se nachází někde kolem.

Map je sice devět, ale jejich rozsáhlost je opravdu veliká. Splnění počátečních úkolů zabere v závislosti na vaší šikovnosti nějaké tři hodiny, kdy náročnost a rozlehlost světa postupně narůstá. Herní doba se tak u této hry pohybuje v desítkách hodin, ovšem za předpokladu, že si vás ježdění po lese pro a se dřívím napříč terénem dokáže získat. Auta rozhodně nepřekonávají rychlostní rekordy a dost často se vyplatí jet pomaleji a opatrněji. Ono převrátit auto plné drahocenného nákladu těsně před cílem není nic, co stojí za vyzkoušení, ale určitě se tomu nevyhnete. Spintires vás mohou ohromit svou nekompromisností a řadou nečekaných příhod, na něž budete sice nadávat, ale nakonec se z nich stanou krásné vzpomínky.