RECENZE: Spintires MudRunner

Autor: p.a.c.o Publikováno: 8.11.2017, 19:07

Publikováno: 8.11.2017, 19:07

Přiřazené štítky

Sociální sítě

O autorovi

p.a.c.o

p.a.c.o

Je autorem 1287 článků

U hraní se dá krásně relaxovat, což se snažím aplikovat nejen na sebe, ale i své okolí...

Sluníčko začíná svítit na poslední kapky rosy, které se ještě nestačily odpařit do ranního vzduchu, houby narovnávají své klobouky a lesní ptactvo pomalu probouzí svým zpěvem celý les. Tu se nedalekým blátem s obrovským řevem prožene plechová potvora, z níž je cítit pach spálené nafty a černý dým z ní přikryl sazemi červenou berušku. K tomu všemu voda, v níž se ještě před chvilkou smáčela zelená rosnička, dostala zajímavě duhové barvy. Stroj již zmizel za kopcem a lesem se opět rozhostil klid a mír. Prozatím.

Těžba dřeva může lesní zvěři a přírodě způsobit dočasnou újmu, ale bez starosti o les bychom neměli trámy na domy nebo laťky pro ploty. A jelikož velké stromy nejsou vůbec lehké, musí nastoupit těžká technika, která v lese něco zmůže a jelikož cesty nejsou asfaltové, velice často se oblast těžby dřeva vyznačuje hojnou přítomností bláta. A právě kombinace těchto dvou faktorů dala vzniknout hře Spintires, jež přesně vystihuje úsloví „z bláta do louže“ a to úplně doslovně. V herním průmyslu se nejedná o novinku, ale na konzole míří hra vůbec poprvé s podtitulem Mudrunner, jejíž recenzi právě čtete.

Víc, než kdykoli jindy doporučuji nepřeskočit tutorial, protože se rozhodně hodí. Naučíte se základy celého světa, jímž se budeme brodit, základy ovládání (pohon všech kol, uzávěrka diferenciálu) a pak už hurá na samotné hraní, protože dřevo se samo nevytěží. Hlavní herní náplní bude totiž přeprava stromů od místa, kde se porazí, na pilu k dalšímu zpracování. Někdy bude stačit dojet na nakládací místo, jindy zase zapojíme svůj um a prostřednictvím obrovského nakladače nebo nákladního auta s ramenem si dřevo naložíme sami. Tak by se daly shrnout herní módy singlplayer kampaně, i když příběh nečekejte, a multiplayeru. Ten je vlastně jenom online obdobou singlu, kam můžete pozvat až čtyři kamarády nebo se poohlédnout po nějaké hře s cizími lidmi.

Mód odlišující se od standardní těžby dřeva se nachází pod položkou challenge, kde na nás čeká celá řada různých úkolů. Budeme nakládat, vozit, přepravovat nebo „jenom“ překonávat terénní překážky s nějakými těmi speciálními úkoly na splnění. Těmi může být hledání dýní, plašení ptáků klaksonem nebo splnění celého úkolů bez použití navijáku či pouze s využitím pohledu od volantu. Challenge se mohou zdát z počátku snadné, ale postupný odemykáním dalších roste i jejich obtížnost. Kdo hledá výzvu, bude určitě spokojen.

Bez pořádných strojů by však hra neměla cenu, jelikož místní terén určitě není procházkou růžovou zahradou a troufnu si tvrdit, že děr se na místních cestách nachází více, jak na naší dálnici D1. Ty v kombinaci s velkou vrstvou bláta, nebo rozsáhlých a docela hlubokých louží či tůní, vytvoří úžasný terén, nad jehož fyzikou budete žasnout. Navíc každý průjezd cestu poničí, takže pokud si najdete svou oblíbenou trasu pro dopravu, ke konci hry už její průjezd rozhodně nebude tak idylický, jako byl z počátku. Zpracování terénu si zaslouží jenom pochvalu, protože všechno funguje, textury kamenů nebo větví mají odpovídající vlastnosti a kladou přesně takový odpor, jaký by člověk očekával. Navíc se nikde nic nepropadá do textur a celkově je tato část prosta technických chyb.

Ani vozový park, čítající devatenáct exemplářů, nepostrádá nic zásadního. Pro prozkoumání terénu využijete služeb lehkého džípu nebo žigulíka, pro klasickou přepravu tu jsou klasická nákladní auta a nechybí ani bestie, které utáhnou všechno napříč tím nejobtížnějším terénem. K tomu tu jsou zmíněné nakladače, takže pestrost vozového parku je zajištěna, a to i díky dalším možným modifikacím aut, které najdeme v garáži. Hodit se nám může klasická nástavba na přepravu dřeva nebo její rozšíření o vlek. Nádrže našich aut pak jistě ocení cisternu, která dokáže vylepšit problém s docházejícím palivem a opravárenské auto dokáže zmírnit nebo odstranit škody napáchané zběsilou nebo neopatrnou jízdou. Řízení aut je pěkné a kupodivu se s nimi po chvilce cviku dá precizně manévrovat.

Největším nedostatek celé hry je hráčský interface, včetně kamery. To, že se všechna menu a výběry ovládají krkolomně přes D-Pad, díky čemuž jsem často nechtěně složil nebo odpojil připojený vlek, by ještě nebylo tak hrozné, protože si člověk dá jednoduše pozor. Kameru, jejíž správné napozicování je věcí náhody, už však přes srdce přenesu jenom těžko. Navíc v rámci pohybu s kamerou určujete i body, kam se má připojit naviják nebo jestli chcete naložit či odpojit vlek. Takhle nepřátelskou kameru jsem hodně dlouho neviděl a jenom právě kvůli ní má hra výsledku takové hodnocení, jako má. Dá se s ní sice žít, ale pořád člověk naráží na to, že není vidět tam, kam by bylo potřeba a ani pohled z auta hodně často nepomůže. Buď koukáte do nebe anebo do země, protože terén prostě není rovný. Navíc pohled z poza volantu nevypadá ani pěkně, jelikož chybí nějaký lepší detail a hlavně textury pro interiér.

Přitom krajina situovaná do prostředí Sibiře nabízí hodně pěknou podívanou, obzvlášť dostihne-li vás v lese noc. Světla na autech dokáží situaci vylepšit, ale i tak je potřeba se ve tmě mít na pozoru. Jeden přehlédnutý kámen nebo strom, totiž může udělat pěknou paseku a pokud jedete s autem na pokraji zničení, může to být ten rozhodující moment pro další cestu nebo povolání náhradního vozidla, které bude muset situaci řešit. Na výběr je pouze ze dvou možných obtížností, kdy většina hráčů si vystačí s tou nazvanou casual, jež vám celou řadu věcí odpustí a spotřeba strojů není tak veliká. Zvolení obtížnosti hardcore pak dostane z vás i vozidel to nejlepší a neodpustí vám vůbec nic.

O něco akčnější zábavu hra nabídne ve zmíněném multiplayeru. V případě, že pozvete své kamarády, můžete se ve hře zabavit na mnoho různých způsobů. Kromě klasického plnění úkolů se dá jenom tak prozkoumávat mapa, kdy si v různě obtížných situacích můžete navzájem vypomoct anebo všechno zvrhnout v parodii na Top Gear, přetahovat se nebo zkoušet, co všechno zdejší technika vydrží. Ostatně přesvědčit se můžete na našem videu, které se nachází někde kolem.

Map je sice devět, ale jejich rozsáhlost je opravdu veliká. Splnění počátečních úkolů zabere v závislosti na vaší šikovnosti nějaké tři hodiny, kdy náročnost a rozlehlost světa postupně narůstá. Herní doba se tak u této hry pohybuje v desítkách hodin, ovšem za předpokladu, že si vás ježdění po lese pro a se dřívím napříč terénem dokáže získat. Auta rozhodně nepřekonávají rychlostní rekordy a dost často se vyplatí jet pomaleji a opatrněji. Ono převrátit auto plné drahocenného nákladu těsně před cílem není nic, co stojí za vyzkoušení, ale určitě se tomu nevyhnete. Spintires vás mohou ohromit svou nekompromisností a řadou nečekaných příhod, na něž budete sice nadávat, ale nakonec se z nich stanou krásné vzpomínky.

7
Technické zpracováníHratelnostTrvanlivostMultiplayer

Verdikt

Nebýt opravdu nepovedené kamery a hůře ovladatelného rozhraní, měli bychom tu hru, s jejímž doporučením bych dlouho neváhal i proto, že simulátoru podobného ražení je na konzolích jak šafránu. Pokud však do koupi půjdete s tím, že jsou tu jistá ale, čeká vás spousta hodin zábavy při překonávání zrádného terénu a zjišťování hranic, kam až můžete s nákladem zajet. Spintires Mudrunner si mě nakonec získali a ještě dlouho s k nim budu určitě vracet.
  • Asi vyzkouším, naposled jsem to hrál na PC a bylo to takové ještě neohrabané.

    • jukni na stream od kluku, byla to docela prdel

  • Martin0446

    Nevíte někdo jak to bude s přidáváním modu na xbox.Jinak skvělá hra,moc se bavím teda až na tu kameru.

24. 11. 2017 • kristine4chaos0

Recenze: LEGO Marvel Super Heroes 2

Fanoušci komiksových vesmírů jsou často jak kočky se psy, protože všichni tvrdí, že právě ten jejich je nejlepší. Největší rivalita samozřejmě panuje mezi společnostmi Marvel a DC. Superhrdinové svadí nepřímý boj na pultech tiskovin, v televizi, na stříbrném plátně, ve videohrách a také v našich domovech. U nás není výjimka. Když se mi podaří přítele přemluvit k třetímu Thorovi, automaticky musím počítat s povinnou projekcí Ligy spravedlnosti. On sní po nocích o tom, jak se...

»
22. 11. 2017 • lindros88cze4

RECENZE: L.A. Noire pro Xbox One

Detektivní thriller L.A. Noire od dnes již zaniklého australského studia Team Bondi, se vrací, aby se podíval na moderní konzole. Rockstar Games připravily remaster této povedené hry a my se teď mrkneme, jestli dokáže obstát i dnes.

»
20. 11. 2017 • chaosteorycz0

Recenze: Star Wars Battlefront II

V žádné předaleké galaxii, kde wookieeové dávají dobrou noc, ale v nám důvěrně známém vesmíru vznikla kdysi série Battlefront. S blyštivou značkou Star Wars a ještě opulentnějším logem LucasArts, dostali fanoušci rodinných fantasy pohádek poctivou dávku akce, která jim do gamepadů přinesla ty největší hrdiny z obou stran Síly. Jenže galaxie se mění, hrdinů přibývá, souboje mezi Impériem a rebely kývají miskami vah a Battlefront se vrací jak Darth Maulův světelný meč. Electronic Arts...

»
19. 11. 2017 • p.a.c.o3

RECENZE: Need for Speed Payback

Dlouholeté herní série mají často velké zástupy fanoušky, kteří se těší na každý další díl a většinou dokážou nějakou tu nedokonalost prominout. Jsou ale série, které každým dalším dílem o fanoušky přichází, a to i navzdory svému opravdu zvučnému jménu. Velkou snahu v odhánění příznivců projevují Electronic Arts společně s Ghost Games se svou dvorní značkou Need for Speed, jejíž poslední díl se vřelého přijetí opravdu nedočkal. Nejspíš i proto si vývojáři...

»
14. 11. 2017 • p.a.c.o10

RECENZE: Rush: A Disney-Pixar Adventure

Herní svět nejsou jenom potoky krve nebo dojemné rozsáhlé příběhy, které projdete za několik desítek hodin. Mezi hráči jsou totiž i ti menší, jež potřebují jiný přístup, a jelikož neudrží tak dlouho pozornost, i jejich herní dobrodružství musí mít tu správnou délku. Hry pro děti prostě mají svá specifika a dospělí hráči jim na chuť úplně přijít nemusí, což ostatně není ani cílem. Horší to mají dospělí recenzenti, kteří se...

»
13. 11. 2017 • chaosteorycz5

Recenze: Zoo Tycoon: Ultimate Animal Collection

Zdá se mi, jako by to bylo včera, co jsem zde na webu, ještě v pozici pouhého čtenáře, četl recenzi na Zoo Tycoon. Onehdy se kradla na mysl otázka, proč vůbec Microsoft vydává verzi pro končící generaci konzolí, když stavění zoo působí dojmem skvělého launch titulu pro tu novou. Bylo by tedy lepší nechat ji výhradně pro Xbox One. I když hodnocení zase takové terno nebylo, měl jsem v plánu si časem...

»
10. 11. 2017 • chaosteorycz9

Recenze: Sonic Forces

Doktor Eggman už to zase zkouší. Opět se chce stát pánem světa, tedy těch zbytků, které nestačí jeho parta lotrů zničit. Aby mu to Sonic tentokrát nepřekazil, má Eggman trumf poháněný magickým krystalem, tajemnou postavu pojmenovanou Infinite. Ta dokáže manipulovat s časem, dimenzemi a Sonica hned v prvních minutách deklasuje. Slavný modrý hrdina tak končí na doktorově „Hvězdě smrti“, kde na něm Robotnik hodlá dělat pokusy, aby našel zdroj jeho síly a dokončil...

»
09. 11. 2017 • lindros88cze8

RECENZE: Super Lucky’s Tale

V průběhu let jsme se dočkali nespočtu plošinovek, které dali vzniknout kultovním postavám, ať už to byli Banjo-Kazooie, Mario či Crash Bandicoot. Letošní rok je na ně sice docela bohatý, přeci jen vyšly hry jako Yooka-Laylee či remaster Voodoo Vince, ale je pravda, že Microsoft podobně roztomilého maskota vždy postrádal. A navzdory různým kvalitám, které exkluzivita Super Lucky’s Tale nabízí, ani lišák Lucky jím nebude…

»