Recenze: SpongeBob SquarePants: Battle for Bikini Bottom – Rehydrated

Publikováno: 23.6.2020, 14:44

Sociální sítě

O autorovi

CryLineT

CryLineT

Je autorem 68 článků

Je to žluté, nosí to kalhoty a chová to mňoukajícího hlemýždě. Nic? Kamarádí se to s natvrdlou mořskou hvězdicí a pracuje pro Evžena Krabse u Křupavého kraba. Stále nic? Kde jste žili posledních dvacet let, že neznáte SpongeBoba? Mořskou houbu v kalhotách, která si spokojeně žije v Zátiší Bikin. Ale chápu. Každý se nezamiloval do hlubokých očí usměvavého hrdiny. Také humor nemusel trefit ten pravý cíl. V případě remasteru Battle for Bikini Bottom by to však nemuselo vadit. Jde totiž o klasickou plošinovku se vším všudy.

Originální vydání je už hodně staré. Vyšlo ještě na první Xbox a rozhodně nešlo o prvotinu ze světa SpongeBoba. Nejspíš šlo ale o úspěšný díl, proto si ho THQ Nordic vybralo jako předmět remasteru, který teď vychází pod označením Rehydrated. A řekla bych, že není ani tak důležité, jestli máte rádi specifický humor animovaného seriálu. Postavičky toho moc nenapovídají a Sandy mi snad odpustí, když řeknu, že jsou muži činu. Plně dabované dialogy nemají velký prostor. Jednotlivé světy jsou dost velké, a tak se hratelnost nemusí zdržovat s vyprávěním. Až mě to trochu mrzelo. Mám ráda popichování hlavních postav a tady na něj nezbývá moc místa.

Nedá se nic dělat. Na pořadu dne je záchrana rodné hroudy. Plankton se už po sté pokouší získat recept na krabí hambáče. Dokonce si vytvoří armádu robotů, aby jeho plán došel úspěšného konce. To by však nesměl být malý, hloupý, zákeřný a zcela nepoučitelný. A taktéž nepoužitelný. Robotí invaze se vymkne kontrole a obyvatelé Zátiší Bikin jsou v obležení tupých obvodů. Odvaha velí pozvednou špachtle a vydat se na záchrannou misi. Obstojí SpongeBob, Patrik a Sandy proti přesile? Když jim pomůžete, určitě ano.

Seriál si za dlouhá léta dokázal vybudovat promyšlený svět. Ano. Takový, kde je voda ve vodě a fyzika na utišujících medikamentech. To nevadí. Má to svou neochvějnou logiku. Díky ní se hra mohla proměnit do výběru toho nejlepšího, co žánr trojrozměrných hopsaček kdysi nabízel. Design úrovní. Hratelnost. Zpracování systému postupu. Ani v jednom prvku není originalita, ale Banjo-Kazooie, Super Mario, Crash Bandicoot, Spyro, Conker, Hugo a Lilo & Stitch. Jen v prostředí, kde Očko nemá hospodu.

A tak nechybí sbírání předmětů, které slouží jako klíč k novým úrovním. Rozbíjení totemů a střádání barevné herní měny. Plnění proseb vedlejších postav. Rozšiřování dovedností a, moje nejoblíbenější, návraty do už hotových levelů. Nakonec jsou to postavy. Ony dávají hře značku jedinečnosti. SpongeBob se učí neustále novým věcem. Patrik funguje jako beranidlo proti přesile a Sandy si z westernového lasa udělala nositele spravedlnosti a dopravní prostředek v jednom. V roce 2003 byla obliba plošinovek stále v popředí. Vývojáři s trochou štěstí poskládali obsáhlou žánrovou směs, která může s novější grafikou stále skvěle bavit.

Na jedno prostředí jsem potřebovala asi půl hodiny. Bohužel nejsem ideální měrná jednotka, takže zruční hráči projdou úrovně rychleji. To není na škodu. Udrží si tak tempo, nepřesytí se herní náplní a rychle vystřídají dostupné postavičky. Battle for Bikini Bottom má kouzlo vtáhnout. Z plánované hodinky se nakonec stalo celé odpoledne. Až když mi nedostatek špachtlí zavřel dveře do dalších částí mapy, uvědomila jsem si, kolik času mi boj s roboty sebral. Bylo by ale špatné zaslepeně tvrdit, že jde o dokonalou zábavu.

Z kladného úhlu pohledu ano. Pokud máte správnou náladu, je letní atmosféra hry silně nakažlivá. Havajský soundtrack lehce hýbe bokami a táhne si vás na květinovém laně. Levely jsou náročné tak akorát. Naopak bossové představují výzvu v rozumné míře. Robotické atrapy hrdinů jsou postupně náročnější a rozhodně je nezdoláte na první dobrou. Velkým přínosem je malebná grafika, která na moderní televizi vypadá hodně pěkně. Ne tak jako Crash nebo Spyro. Ale stále lépe než většina dnešní střední produkce. Co je však nejdůležitější, hra má obě možnosti multiplayeru. Nejen na rozdělené obrazovce, ale i online.

Nerada. Přesto musím říct i to druhé. Remaster vylepšuje grafiku, ale staré neduhy nechává. A čím víc času v něm trávíte, tím víc vám překáží. SpongeBob rád připomíná, že neumí plavat. Není sám. Ostatní postavy jsou na tom podobně a kdykoliv spadnou do „vody“, jsou paralyzovány. Jako na potvoru je vždy na blízku nepřítel nebo díra. Takže i když tekutina život neubere, následky pádu do ní ano. Velice špatně vyřešené jsou hranice úrovní. Špachtle jsou často v místech, kdy chybný krok vedle znamená respawn námořní rukou. Dva režimy kamery? K ničemu, protože aktivní stejně nesleduje postavu správně. Avšak. Podobné se dá vytknout většině plošinovek ještě dnes.

Osobně mám značné problémy s některými prvky ovládání. Tobogány ráda svedu na špatné ruce, ale zbraně vyráběné z bublin už ne. Ať už koule nebo řízená raketa, obojí má nepřesné, až humpolácké ovládání. Koule, jako nechtěný bonus, špatně detekuje zásahy. Což je ale možná způsobeno neschopností přesně zamířit. Skutečně by bylo tak náročné, trochu zapracovat i na těchto věcech? Výsledek jasně říká, že nejspíš ano.

8
Technické zpracováníHratelnostTrvanlivostMultiplayer

Verdikt

Barevný výlet do Zátiší Bikin je snad ještě malebnější než televizní předobraz. Je plný známých postav, známých konfliktů a známého humoru. Herní mix hned několika klasik funguje dobře. Lehce zabaví jednotlivce, i skupinku hráčů. Z pohledu remasteru jde o dobře odvedenou práci, která si bohužel přinesla i to špatné. Ovládání je v některých směrech už dost těžkopádné a neohrabané. Což je velká škoda, protože SpongeBob SquarePants je bezva parťák pro volné chvíle.
  • Jaroslav Janík

    Vypadá to pěkně. Díky za recenzi. Čeština náhodou není? 🙂

    • Kristyna Linetova

      Bohužel není. I když jazykových variant je v nastavení hodně, čeština chybí. Dialogy naštěstí nebývají dlouhé a složité. Navíc důležité části jsou zvýrazněné, což se hodí hlavně u úkolů.

      • Jaroslav Janík

        Díky, asi vyzkouším až bude ve slevě 🙂 S malou 😀

  • Jaroslav Houdek

    U recenzí na dětské hry mě vždycky nejvíce zajímá obtížnost. Hledám něco jednoduchého pro čtyřletá děcka.

    • Kristyna Linetova

      Čistě subjektivně si myslím, že jediné náročnější pasáže jsou s bossy. Tam by se pomoc rodičů určitě hodila. Jak je zmíněno v recenzi, špatně ovladatelné jsou bubliny, ale to i pro dospělého. Jinak postavy nepotřebují víc jak dvě tlačítka najednou. Trochu cviku vyžaduje akorát skákání na menší platformy, protože stín pod postavou není tak velký. A podle různých komunitních webů hrály původní verzi děti kolem 5 až 6 let 🙂

      • Jaroslav Houdek

        Díky moc. Třeba Super Foxy Tale vypadá roztomile, ale lehké to není.

        • Hardombre01

          Ono taky jak ktery dite. Moje ctyrleta lisaka treba smysluplne hrat jeste neumi ,ale znamych treba ano.Nekteri zvladaji v tomhle veku i dle me slozitejsi LEGO hry. Kazdopadne nejjednodussi a to jiste vis je RUSH a diky tomu dabingu je to bezkonkurencni

          • Jaroslav Houdek

            Díky za tip, budu to sledovat

        • Kristyna Linetova

          S Luckym mám problémy i já. Hlavně v momentech, kdy se dění posouvá daleko od kamery. Takové problémy tady nejsou. Kamera má pevnou vzdálenost, jen její aktivní režim úplně nefunguje a je nutné stejně točit pravou páčkou.

06. 07. 2020 • p.a.c.o10

RECENZE: F1 2020

Formulové závody jsou součástí herního světa už pěknou řádku let. Dokonce jedna z prvních her, kterou si tenkrát ještě na PC pamatuji, jsou legendární formule Grand Prix Circuit od Accoolade z roku 1987. Na jejich vývoji se dokonce podílel jistý Don Mattrick, což je ten pán, který nějaký čas vedl Xboxovou divizi a také oznamoval konzoli Xbox One. Další formulovou hrou, která se mi vryla do paměti byla série od EA, i...

»
02. 07. 2020 • Lukáš Urban2

Recenze: Hunting Simulator 2

Sebereflexe je dobrá vlastnost a řekněme si, že nám hráčům občas chybí. Od aut chceme reálnější jízdní model, ale zároveň dobrou ovladatelnost jedním prstem. Po akcích vyžadujeme bravurní balistiku, abychom se vzápětí rozčilovali, že je ta střelba až moc reálná. A po simulátorech žádáme zhmotnění skutečných prvků, avšak za hodinu kňouráme nudou. Víme tedy co vlastně chceme? Nejspíš ne. Aspoň v tom tentokrát nejsme sami, protože studio Neopica bloudí na...

»
21. 06. 2020 • Lukáš Urban0

Recenze: The Elder Scrolls Online: Greymoor

To je pořád řečí, jak neexistují upíři a vlkodlaci. A přitom je potkáváte takřka dnes a denně, aniž byste si to uvědomili. S větší intenzitou ty prvé, kteří pijí dobrým lidem krev brčkem, ale zato dlouhodobě a usilovně. Pravda, neříkáme jim upíři. Dostávají pojmenování, jejichž tíhu ani digitální řádky nesnesou. Navíc neplatí, že by se objevovali jen s příchodem noci. S vlkodlaky je to složitější, ale snad minimálně pánové někdy měli tu...

»
14. 06. 2020 • CryLineT0

Recenze: Beyond Blue

Moderní podoba herního průmyslu činí z her univerzální kulturní médium. Úchvatné práce grafických enginů dokážou z vašeho obýváku vytvořit galerii umění. Prostorový zvuk nasimuluje početný orchestr hned vedle vás. A talent pánů spisovatelů přetvoří jedničky s nulami do výpravného románu. To ale není všechno. Tituly jsou rády také intelektuální, relaxační a výukové. Lehce se stanou exkurzí do antického muzea nebo dokumentem o podmořském životě.

»
12. 06. 2020 • tonyskate0

RECENZE: Desperados III

Za vyhynulý žánr byly často považovány tradiční adventury, ovšem ve skutečnosti to jsou taktické hry v reálném čase s důrazem na tichý přístup. Že nevíte o čem je řeč? Snad vám napoví slůvko Commandos. Série, jejíž první díl vyšel před více než 20 lety, nabídla nevídané pojetí, které si zamilovaly milióny hráčů. Podobných her poté vzniklo poměrně málo a vlastně byl tento žánr u ledu dobrou dekádu, dokud jej v roce 2016 neoživilo...

»
10. 06. 2020 • Lukáš Urban3

Recenze: Mafia III: Definitive Edition

Hodnotit zpětně titul není tak jednoduché. Obzvláště, pokud je všeobecně na pranýři už od dob, kdy se objevily první informace a videa. Od vydání se utvořil všeobecný názor, který můžu buď potvrdit nebo se vydat na válečnou stezku za popřením. Bohužel mi chybí moment překvapení, který má suplovat dodatečný obsah. K němu se dostali asi jen ti, kterým základ nevadil a hru si užili. Z toho vyplývá, že jsem na každý pád...

»
07. 06. 2020 • Lukáš Urban0

Recenze: Mortal Kombat 11: Aftermath Kollection

Jsou tituly, které se při vydání nevyplatí kupovat. Ne proto, že jsou v horším stavu než české památky, ale proto, že je čeká ještě velký kus obsahu. Přitom nutně nemusí jít o poloprázdné projekty, u nichž jsou pozdější dodatky součást obchodní strategie. Svou specifickou úlohu zde mají právě bojovky. Ať už Tekken, Soulcalibur nebo Mortal Kombat, vždy vyjdou v dostatečném základu, aby později přiložily pod kotel. Poslední jmenovaný se teď po roce...

»
02. 06. 2020 • Lukáš Urban3

Recenze: Those Who Remain

Kombinovat nesourodé látky se nedoporučuje jak v chemii, tak u baru nočního klubu. A podobný nepsaný zákaz by měl platit i pro vývojáře, kteří ačkoliv mají ambice, nemají zkušenosti. A pokud ano, tak maximálně s mícháním stavebního materiálu. Vzít vizuální příslušnost Mlhy od Johna Carpentera a vsadit do ní svět Alana Wakea, může v milovnících hororů vzbudit jemné lechtání v podbříšku. Jen se později nesmí přesunout do žaludku a vyvolat dávení.

»