Recenze: Spyro Reignited Trilogy

Publikováno: 16.11.2018, 10:06

Sociální sítě

O autorovi

CryLineT

CryLineT

Je autorem 68 článků

Oživování her z minulého století není vždy dobrý nápad. Jakmile tvůrci nemají srdce na pravém místě, rovná se návrat násilné exhumaci ostatků. V truhle sice stále je váš oblíbený příbuzný, nikoliv však ve stavu, který by odpovídal datu v kalendáři. Je-li ale situace opačná a restaurátoři dělají práci s láskou, jste rázem v kůži sběratele veteránů. Nevadí, že vytoužená hračka nesplňuje nejpřísnější normy a že výbava zaostává za moderní produkcí. Navrátivší vzpomínky mají právo na nedokonalosti.

Kdo je ale vůbec Spyro a proč ta sláva? Pro získání odpovědi musím zpět do roku 1996, konkrétně do kanceláří Insomniac Games. Tehdy ještě mladý tým pracoval výhradně pro Sony a první generaci konzole PlayStation. A právě na ni měl připravit plošinovku, která převezme štafetu po úspěšné sérii Crash Bandicoot. Jelikož Naughty Dog, studio zodpovědné za lišáka, sídlilo ve stejném patře, měli budoucí autoři herních hitů mentorskou podporu hned za rohem. Inspirování filmem Dračí srdce a staršími hrami pro děti, začali připravovat titul, kde se hlavní postavou stane rozverný dráček. A aby projekt odlišili ještě více, vtiskli ho do otevřenějšího světa, který byl v tu dobu v módě.

Zajímavostí je, že pro potřeby hry byl vytvořen speciální engine, který dokázal, z dnes již zastaralé konzole, vyždímat neskutečné výsledky. Aby premiéra fialové roznětky uchvátila i na pohled, vykreslovala se hra ve dvou kvalitách. Objekty hráči blízké měly vyšší detaily, zatímco vzdálená místa fungovala s menší náročností na výkon. Tehdy malá evoluce, dnes normální praktika, které využívá například i Forza Motorsport 7. Pamětníkům už dál nemusím nic říkat. Spyro the Dragon se stal hitem a jeho další dvě pokračování nezůstala příliš pozadu. Pozdější snahy o comebacky nestály ani za zlámanou sirku, ale to je příběh, který se Reignited Trilogy už netýká.

Stejně jako před dvaceti lety, také dnes jde Spyro ve stopách Crashe. Není tedy obyčejným remasterem, ale remakem. V takovém případě je celá hra vytvářena znova, za pomocí moderních vývojářských nástrojů. Díky tomu všechny tři díly trhají staré občanky a s obličejem zákaznice prestižní plastické chirurgie ohromují kouzelnou grafikou. Nejenom, že Spyro nikdy nevypadal lépe, ale těžko najdete moderní trojrozměrnou plošinovku, která se jeho kouzlu vyrovná. Libovolný filmeček by mohl být součástí kampaně na nový animovaný film. Libovolný snímek obrazovky úvodní grafikou hry. Kdyby postavičky byly ještě o něco více stylizované, skvěle by se hodily do světa Sea of Thieves. Jen se sytější paletou barev.

Podmanivá grafika je pouhým oknem do dračího světa, kde jste po pár minutách konfrontováni s tím, co dělá hru výjimečnou. Každý díl má od počátku jasnou zápletku. Nejde o nic oscarového. Spyro musí vždy zachránit světy roztodivných designů, které se nacházejí v portálech (zdravím Crashe). Při tom osvobozuje dračí rod, sbírá drahé kamení, loví zloděje vajíček, řeší nenáročné hádanky, objevuje poklady, závodně létá, krmí parťáka, pomáhá ostatním… a nestačilo by to? Mnoho a mnoho aktivit jsem přeskočila, tudíž nestačilo. Zdánlivě nevyčerpatelné množství úkolů vás zásobuje od prvních minut a strká vám pod nos jeden chod za druhým. A když už se vám na blůzce šponují knoflíky a make-up se stírá pod vahou potu, přihodí speciální úrovně, kde jsou napoprvé úspěšní jen opravdoví znalci.

Mnoho vedlejších aktivit se opakuje, nebudu tvrdit že ne. Jsou ale proloženy vždy tak, že je plníte s chutí, i když vás k tomu nikdo nenutí. Svým způsobem je Spyro nesmírně nadčasový, protože kdysi do plošinovky zapojil schémata, která se běžně používala v žánru RPG. Možná se mnou jen mlátí hormony, ale užívala jsem si i ten všudypřítomný nenáročný humor. Tu dětskou nadsázku, kterou je celá trilogie přímo nasáklá. Od dráčka, jehož pohyby připomínají štěně na procházce, až po tupé protivníky, které by Bugs Bunny okamžitě přivítal ve světě Looney Tunes slovy“ „Co je doktore?“ Spyro je přesně ten typ rodinné zábavy, kdy se jinak poklidná odpoledne promění v souboj o ovladač a místo na gauči. A tak prosím pány, ať mají porozumění i pro partnerky a děti, které jim tu a tam přeruší jejich zaslouženou herní siestu. Však my vám tu konzoli zase vrátíme.

První díl padl téměř celý na jeden zátah. Nevím, zda se s tím mám chlubit nebo radši ostudně ustoupit do pozadí. Když jsem večer vracela konzoli pánovi domu, nechápala jsem, kam se ten den poděl. A to bych ještě před týdnem přísahala, že mě mimo Red Dead Redemption 2 nic nepohltí. Musím přiznat, že další díly už obdobnou ztrátu v časoprostoru nezpůsobily. To ale může být tím, že nabírají další postavy, čímž se hraní stane více upovídanější. Ještě dnes však zaslouží pochvalu různorodost nepřátel. Ačkoliv na sebe díly trilogie navazují v rychlém sledu, každá část stála vývojářům za nový gang padouchů. Stejně tak za mnoho čarovných vedlejších postav. To je ale zásluha Insomniac Games, protože Toys For Bob do hratelnosti a obsahu nezasahovaly.

Nabízí se otázka, zda to není škoda. Spyro je sice legenda, s jejímž odkazem je slušné zacházet opatrně, ale to neznamená, že se nemohly napravit některé nedostatky z dávných časů. Když počáteční opojení sestoupilo na snesitelnou míru, začala mě vytáčet kamera. Ta bohužel není schopna vždy reagovat na rychlé změny směru fialového hrdiny. A to ani v aktivním režimu. Lepší pozice by jí slušela při letu a přepracovat by zasloužila během potápění. Pravidelní hráči plošinovek asi tyto neduhy už neřeší, ale já jsem typická ženská. Tudíž netrpělivá s nutností mít vše okamžitě. A když pětkrát opakuji jeden úsek jen proto, že špatně vidím na protivníka, stává se z oblíbené postavičky trn v patě.

S tím souvisí velice těžkopádné směrování při běhu. Jak se Spyro rozběhne, rovná se okamžitě ledoborci, který se snaží otočit v nánosu mrazivé krusty. Kdo hru předtím nikdy nehrál, bude s tím zpočátku trochu válčit. Řadu nepřátel není možné jinak potupit a když je minete, může vás to stát část zdraví. V horším případě i respawn. Ostatní vady na kráse, pokud vůbec jsou, nedokáží zkazit dojem z něčeho, co bylo skvělé kdysi a je i nyní.

Závěrem jsem chtěla napsat, že Reignited Trilogy je jednou z nejlepších trojrozměrných plošinovek na této generaci konzolí. Prý jsem jich ale hrála málo, abych to posoudila. Inu dobře. Tak jde alespoň o další povedený remake, který nedělá ostudu originálu.  Za Crash Bandicoot přeci jen ale zaostává. Za prvé nedokáže z konzole Xbox One X dostat 4K a za další, není schopný držet po celou dobu plynulý chod. Drobné propady ve frekvenci snímků jsou ale patrné jen ojediněle, a to v prvním díle. Je otázkou, jak moc to dokáže ovlivnit spojení starého dobrého řemesla, mamutí dávky nostalgie a blížících se Vánoc. Vrácení lišáka zpět do herního světa připravilo úrodnou půdu, ve které se teď Spyro rochní, jak sele v bahně.

9
Technické zpracováníHratelnostTrvanlivost

Verdikt

Malý pyroman je zpět a s ním pořádná dávka nostalgie. Kde Crash pokouší pevnost nervových spojů, tam Spyro hýří hravostí. Kde lišák těží maximum z lineárních úrovní, tam Spyro objevuje kouzlo otevřeného světa. Díky audiovizuální modernizaci se můžou dnešní hráči přesvědčit, že před dvaceti lety šla forma s obsahem ruku v ruce. Reignited Trilogy má vše. Zábavnou hratelnost, sympatické postavy, mnoho obsahu, překrásné světy a špetku stresujících momentů.
  • Marcus Fenix

    Tohle byla má ❤ hra na ps1 a tuhle novou vymazlenou edici dám dceři pod stromeček,určitě bude nadšená,jako já před léty..

  • Ondrej Colon

    Dnes som to kupil a teda z instalacie som sklamany. Prakticky vsetky casti sa instaluju z netu . Na disku je len nejaky 300MB subor . Teda riadna hanba. Z netu taha 42 GB cize sa to v pohode mohlo zmestit na Bluray disk .

06. 07. 2020 • p.a.c.o10

RECENZE: F1 2020

Formulové závody jsou součástí herního světa už pěknou řádku let. Dokonce jedna z prvních her, kterou si tenkrát ještě na PC pamatuji, jsou legendární formule Grand Prix Circuit od Accoolade z roku 1987. Na jejich vývoji se dokonce podílel jistý Don Mattrick, což je ten pán, který nějaký čas vedl Xboxovou divizi a také oznamoval konzoli Xbox One. Další formulovou hrou, která se mi vryla do paměti byla série od EA, i...

»
02. 07. 2020 • Lukáš Urban2

Recenze: Hunting Simulator 2

Sebereflexe je dobrá vlastnost a řekněme si, že nám hráčům občas chybí. Od aut chceme reálnější jízdní model, ale zároveň dobrou ovladatelnost jedním prstem. Po akcích vyžadujeme bravurní balistiku, abychom se vzápětí rozčilovali, že je ta střelba až moc reálná. A po simulátorech žádáme zhmotnění skutečných prvků, avšak za hodinu kňouráme nudou. Víme tedy co vlastně chceme? Nejspíš ne. Aspoň v tom tentokrát nejsme sami, protože studio Neopica bloudí na...

»
23. 06. 2020 • CryLineT9

Recenze: SpongeBob SquarePants: Battle for Bikini Bottom – Rehydrated

Je to žluté, nosí to kalhoty a chová to mňoukajícího hlemýždě. Nic? Kamarádí se to s natvrdlou mořskou hvězdicí a pracuje pro Evžena Krabse u Křupavého kraba. Stále nic? Kde jste žili posledních dvacet let, že neznáte SpongeBoba? Mořskou houbu v kalhotách, která si spokojeně žije v Zátiší Bikin. Ale chápu. Každý se nezamiloval do hlubokých očí usměvavého hrdiny. Také humor nemusel trefit ten pravý cíl. V případě remasteru Battle for Bikini Bottom by to...

»
21. 06. 2020 • Lukáš Urban0

Recenze: The Elder Scrolls Online: Greymoor

To je pořád řečí, jak neexistují upíři a vlkodlaci. A přitom je potkáváte takřka dnes a denně, aniž byste si to uvědomili. S větší intenzitou ty prvé, kteří pijí dobrým lidem krev brčkem, ale zato dlouhodobě a usilovně. Pravda, neříkáme jim upíři. Dostávají pojmenování, jejichž tíhu ani digitální řádky nesnesou. Navíc neplatí, že by se objevovali jen s příchodem noci. S vlkodlaky je to složitější, ale snad minimálně pánové někdy měli tu...

»
14. 06. 2020 • CryLineT0

Recenze: Beyond Blue

Moderní podoba herního průmyslu činí z her univerzální kulturní médium. Úchvatné práce grafických enginů dokážou z vašeho obýváku vytvořit galerii umění. Prostorový zvuk nasimuluje početný orchestr hned vedle vás. A talent pánů spisovatelů přetvoří jedničky s nulami do výpravného románu. To ale není všechno. Tituly jsou rády také intelektuální, relaxační a výukové. Lehce se stanou exkurzí do antického muzea nebo dokumentem o podmořském životě.

»
12. 06. 2020 • tonyskate0

RECENZE: Desperados III

Za vyhynulý žánr byly často považovány tradiční adventury, ovšem ve skutečnosti to jsou taktické hry v reálném čase s důrazem na tichý přístup. Že nevíte o čem je řeč? Snad vám napoví slůvko Commandos. Série, jejíž první díl vyšel před více než 20 lety, nabídla nevídané pojetí, které si zamilovaly milióny hráčů. Podobných her poté vzniklo poměrně málo a vlastně byl tento žánr u ledu dobrou dekádu, dokud jej v roce 2016 neoživilo...

»
10. 06. 2020 • Lukáš Urban3

Recenze: Mafia III: Definitive Edition

Hodnotit zpětně titul není tak jednoduché. Obzvláště, pokud je všeobecně na pranýři už od dob, kdy se objevily první informace a videa. Od vydání se utvořil všeobecný názor, který můžu buď potvrdit nebo se vydat na válečnou stezku za popřením. Bohužel mi chybí moment překvapení, který má suplovat dodatečný obsah. K němu se dostali asi jen ti, kterým základ nevadil a hru si užili. Z toho vyplývá, že jsem na každý pád...

»
07. 06. 2020 • Lukáš Urban0

Recenze: Mortal Kombat 11: Aftermath Kollection

Jsou tituly, které se při vydání nevyplatí kupovat. Ne proto, že jsou v horším stavu než české památky, ale proto, že je čeká ještě velký kus obsahu. Přitom nutně nemusí jít o poloprázdné projekty, u nichž jsou pozdější dodatky součást obchodní strategie. Svou specifickou úlohu zde mají právě bojovky. Ať už Tekken, Soulcalibur nebo Mortal Kombat, vždy vyjdou v dostatečném základu, aby později přiložily pod kotel. Poslední jmenovaný se teď po roce...

»