RECENZE: Star Wars Jedi Fallen Order
Máme tady nějaké fanoušky prahnoucí po nové hře z univerza Star Wars? Myslím si, že rozhodně ano, protože tato značka do jisté míry změnila život celé řadě lidí a i po tolika letech od uvedení prvních filmů na sebe upoutává patřičnou pozornost. Aktuálně ji vlastní Disney, který se pustil do nového seriálu pro svou streamovací službu a také nás čeká další filmové zpracování s celou řadou navrátivších se postav a herců.
Aby toho nebylo málo, herní zpracování nemohlo zůstat pozadu a celé načasování vydání jistě není pouhou náhodou, ale mohlo by být tím posledním střípkem do letošní Star Wars skládačky. V herním světě se o značku aktuálně starají EA a nutno dodat, že to s ní nemají vůbec snadné. Jejich poslední počin Battlefornt 2 rozhodně nebyl přijat s fanfárami a všemi poctami, nicméně se nejednalo ani o propadák, protože stále šlo o velice příjemnou multiplayerovou střílečku z tohoto universa.
Hráči však o něco víc chtěli ucelený singlplayerový zážitek, čehož se chopili vývojáři z Respawn Entertainment a začali pracovat na Jedi Fallen Order. A po všech videích, oznámeních a prohlášeních před sebou konečně máme hotový produkt, do kterého se můžeme s chutí ponořit. Hlavním hrdinou se stává Cal Kestis. Kluk, který se z počátku jako Jedi vůbec nejeví, jelikož se snaží svou pravou identitu skrývat a nepoužívá ani meč ani sílu. Planeta Bracca je k takovémuto schovávání jako stvořená, ovšem jenom do té doby, než je Cal nucen sílu použít v zájmu záchrany svého přítele. V tu chvíli je odhalen a na planetu dorazí vojáci Impéria. Ty vede inkvizitorka říkající si Druhá Sestra a její úkol je jasný. Najít a zabít poslední přeživší rytíře Jedi.
Těsně před tím, než nás svým dvoučepelovým světelným mečem rozseká na kousky spečeného masa, objeví se Cera a Greez, na jejichž lodi nejen najdeme útočiště, ale odstartujeme putování po předalekých galaxiích. Časově je děj zasazen několik let po konci třetí epizody, kdy z Anakina je Dart Vader pevně sedící na svém trůně. Příběhová stránka Fallen Order je tím, proč hru vůbec rozehrát. Nabízí příjemně prokreslené postavy, dokonce i Cal, který se mi z videí moc sympaticky nejevil, je nakonec fajn kluk a stejně tak i všichni kolem. Pozitivem také je, že příběh dokáže chytit jak zapálené fanoušky universa, tak i ostatní hráče, jelikož nějaké extra velké znalosti nevyžaduje. Otázkou tak zůstává, zda se nám podaří zastavit zabíjení Jediů, které nabralo velké obrátky, a právě Cal je pomyslným jazýčkem na vahách mezi výhrou dobra či zla.
Hratelnost nové Star Wars hry bych přirovnal k jízdě na horské dráze. Úvod je jeden velký sešup, kdy akce střídá akci, všechno vybuchuje, jiskří a náš světelný meč jen tak nevychladne. Ovšem i mě bylo jasné, že takhle přímočarou a intenzivní jízdu nemůžu čekat celou dobu, což se na pár hodin potvrdilo. Po epickém úvodu přišly první dvě planety, kde je relativně nuda, čekají nás první monstra a bloumání po relativně prázdných mapách, což bych za zábavu označil jenom v případě, že by mi za to někdo zaplatil.
Navíc vyjde najevo, že Cal jakožto Jedi své schopnosti tak trochu zapomněl, tudíž je to vlastně skákající panák se světelným mečem, který toho z počátku moc neumí. Máme tu sice vývojový strom, kde se dají naučit nové kousky ve třech různých oblastech, získáme-li dostatečný počet dovednostních bodů, ale ty hlavní kousky za použití síly jsou nám zpřístupněny, až když vývojáři uznají za vhodné. Zde je to uděláno formou vzpomínek na danou schopnost v rámci tréninku s naším mistrem. Právě tohle je ten kus hry, který je třeba přetrpět a od hry neodcházet, byť je to sebetěžší.
Po vzpomenutí si na všechny dovednosti totiž opět začne hra šlapat na plné obrátky a my si tak konečně budeme připadat jako správný a hrdinný rytíř Jedi. Své schopnosti následně využijeme při hledání vodítek a průzkumu planet. Ten by se dal rozdělit na část soubojovou a část s puzzly, kdy každá z nich se nechala inspirovat u konkurence. To není vůbec na škodu, protože Dark Souls resp. Sekiro a Tomb Raider dělají tyto věci na jedničku. V rámci puzzlů většinou stačí někam vyskákat, někde něco spustit a jinde zase správně načasovat použití síly. Někomu se asi nemusí líbit, že Jedi někde běhá a skáče, nicméně mně se v celkovém konceptu puzzly líbily a jsou fajn odpočinkem od sekání a akce.
Když puzzly jsou podle Tomb Raidera, bystřejším z vás došlo, že soubojový systém je inspirován Souls žánrem. Z toho vyplývá další věc. Cal během hry nepoužívá střelné zbraně a všechny souboje se tak odehrávají pěkně nablízko, nepočítám-li možnost vracet nepřátelské střely zpět k jejich adresátům. Zapnutí světelného meče, jež se mimochodem v temných jeskyních dá použít jako baterka nebo k překonání překážek, rozjíždí bojový balet, kdy naše ruce ladně plují po gamepadu mezi blokem a útokem, čímž se spouštějí sekvence protiútoků a bojových komb, jejímž výsledkem jsou rozpůlená a lehce ožehnutá těla našich nepřátel.
Musím se přiznat, že nejsem nějak moc velkým hráče Souls her, ale zdejší soubojový systém se mi líbil. Bude to hlavně tím, že oproti Souls hrám je více přístupný běžnému hráči, byť bez dostatečného krytí a pokory k nepřátelům to opravdu nejde. Nechybí ani souboje s bosy, u nichž se na těžší obtížnost jistě zapotí i zkušenější hráči. K dispozici je na výběr jedna ze čtyř obtížností, takže z nabídky by si mohl vybrat každý. První vadou na kráse je delší nahrávací čas, protože umírat se ve hře určitě bude, s čímž jsem počítal, ale 30 sekund čekání na nahrání mi lehce kazilo náladu, a hlavně narušovalo moje bojové tempo.
Jednotlivé planety jsou poměrně rozsáhlé, a i když se jedná o koridory, vypadají poměrně otevřeně a hráči se jimi mohou toulat. Třeba proto, aby našli nový skin na poncho, barvu pro světelný meč, loď nebo robota BD-1, kterého si neseme s sebou. Ten umí oskenovat nepřítele, díky čemuž se dostaneme k charakteristice jeho útoku a chování nebo nás může podpořit zdravím. Také díky němu můžeme otevřít holografickou mapu, ale k jejímu zpracování bude mít jistě každý nějakou výhradu. Ne úplně dobře se s ní pracuje, a hlavně je lehce nepřehledná. Ještě že hra vede hráče pěkně sama o sobě, takže holografickou mapu nemusíme tak často využívat.
S levely mě napadá ještě věc a tou je nutnost je procházet 2x. Nejdříve jdete něco objevit a prozkoumat, a když už to najdete, nemůže být jenom cutscéna s dalším kusem příběhu a automatický návrat k lodi. Je nutné se zpět k lodi vrátit pěkně po svých. Jdete přes ty samé lokace, potkáte ty samé nepřátele na těch samých místech a zrovna tenhle druhý průchod mě vůbec nebavil a přijde mi jako umělé natahování herní doby. Fallen Order rozhodně není hrou na jedno dopoledne, protože její projití vám vzhledem ke zvolené obtížnosti může klidně zabrat i 25 hodin nebo více.
Na své toulce po planetách potkáme pestrou paletu nepřátel. Nejčastěji se jedná o místní faunu v hodně širokém spektru působnosti a také nezbytné vojáky Impéria. Potěšilo mě, že všichni mají specifické pohyby, úhyby nebo útoky, díky čemuž je jejich variabilita opravdu velká a vždycky mě dokázali překvapit nějakou novinkou. Bohužel propracování umělé inteligence už na tak vysoké úrovni není a občas jsem kroutil hlavou nad řešením některých situací stran AI. Nicméně konečný výsledek to nijak zásadně nekazilo.
To už však neplatí o technické stránce hry. Delší načítací časy jsem již zmínil. Dále mi hodně vadilo doskakování textur, a byť je grafika pěkná, mohla by být ještě o fous lepší. Zejména po stránce textur a jich ostrosti s propracovaností. No a pak je tady kamera. U hry z pohledu třetí osoby zásadní věc, ovšem hodně často jsem s ní bojoval. Nejvíce znát je to při řešení hádanek, protože kamera ne vždy kouká tak, jak by hráč potřeboval, takže jsem s ní točil a kroutil. Když pak přišlo na situace, kdy jsem jel ledovým korytem a na konci měl skočit na nějaké lano, které jsem samozřejmě netrefil a musel opakovat třeba 10 minut průchodu, moc slušných slov jsem k popsání mého aktuálního rozpoložení nepoužil. Přitom by stačilo ji jenom trochu upravit, takže doufám, že nějaký budoucí update tak učiní.
Verdikt
Být rytířem Jedi je velká zábava, pokud se tedy nenecháte odradit nudnější části hry po samotném úvodu. Pak už se všechno rozjede, kola herních mechanik do sebe zapadnou a tanec se světelným mečem může začít. Herní doba nabídne dostatečné využití a tak je škoda, že technická stránka nedostala více péče a opakované průchody již nejsou taková zábava. Ve výsledku se však jedná o velice podařenou hru, z níž budou mít nejen fanoušci radost. Nechť vás síla provází!RECENZE: Death Stranding: Director’s Cut
Monument herní inovace herního génia Hidea Kojimy je konečně dostupný pro Xbox, jak si vede v recenzi?
RECENZE: Dragon Age: The Veilguard
Na návrat slavné značky studia Bioware čekali fanoušci téměř 10 let. Za tu dobu se toho změnilo poměrně hodně, ať už v herním průmyslu jako takovém, ve věkovém složení hráčů nebo i v personálním obsazení samotného kanadského studia. Není se proto co divit, že nejnovější přírůstek do série s podtitulem The Veilguard vzbuzoval nejen velká očekávání, ale také obavy, jak návrat na kontinent Thedas dopadne.
RECENZE: Farming Simulator 25
Zemědělství není vůbec žádná legrace. Není to jenom o tom, že člověk něco zaseje na poli a pak jenom čeká, až to vyroste. Je třeba všechno náležitě pohnojit, bojovat se škůdci a také s nepřízní počasí. Ani chov zvířat není sázkou na jistotu, jak by se mohlo zdát, protože v případě špatné úrody krmení ho budeme mít málo, takže buď musíme zredukovat počty chovů nebo krmení nakoupit, čímž však klesá náš zisk....
Recenze: Squirrel with a Gun
Zní to možná šíleně, ale ve hře Squirrel with a Gun hrajete za veverku, která se chopí bouchačky a vydává se do boje. Tento bláznivý 3D sandbox připomíná trochu jiné bizarnosti typu Untitled Goose Game nebo Goat Simulator – tedy hry, které si dělají legraci z konvenčního hraní a přináší hlavně kopec srandovní zábavy. U těchto her se ale zákonitě nabízí otázka – bude to alespoň tak zábavné, abych toho...
RECENZE: Life is Strange: Double Exposure
Na poli adventur je Life is Strange pojem. Studiu Don’t Nod se v roce 2015 podařilo stvořit překvapivý hit, který umně kombinoval paranormální jevy a vztahové drama z pohledu Maxine Caulfield, mladé středoškolačky, jež ke svým superschopnostem přišla jako slepá k houslím. Od té doby se svět rozšířil nejen o další více či méně povedené tituly, ale také o další studio Deck Nine, které si vzalo na starosti také pokračování...
RECENZE: Call of Duty Black Ops 6
Letošní díl nekonečné série Call of Duty je celou řadou hráčů očekáván hned z několika důvodů. Může to být třeba tím, že vývoj Black Ops 6 byl na poměry značky až nečekaně dlouhý, protože trval čtyři roky. Vývojáři tak měli spoustu času náležitě zapracovat na všech aspektech a napravit poněkud pošramocenou pověst po nepříliš vydařeném Modern Warfare III. Hráči na Xboxu pak mají ještě jeden důvod k radosti, obzvlášť, pokud si...
Recenze: Sonic X Shadow Generations
Generační střet rychlosti, cestování v čase a temnoty. Nový titul z dílny herní legendy, studia SEGA, vrací to, co už jednou dobře fungovalo v roce 2011 a přidává k tomu temný chod navíc, v podobě kampaně za dokonalou bytost, ježka Shadowa.