RECENZE: Star Wars Jedi Fallen Order

Autor: p.a.c.o Publikováno: 21.11.2019, 8:38

Publikováno: 21.11.2019, 8:38

Sociální sítě

O autorovi

p.a.c.o

p.a.c.o

Je autorem 1844 článků

U hraní se dá krásně relaxovat, což se snažím aplikovat nejen na sebe, ale i své okolí...

Máme tady nějaké fanoušky prahnoucí po nové hře z univerza Star Wars? Myslím si, že rozhodně ano, protože tato značka do jisté míry změnila život celé řadě lidí a i po tolika letech od uvedení prvních filmů na sebe upoutává patřičnou pozornost. Aktuálně ji vlastní Disney, který se pustil do nového seriálu pro svou streamovací službu a také nás čeká další filmové zpracování s celou řadou navrátivších se postav a herců.

Aby toho nebylo málo, herní zpracování nemohlo zůstat pozadu a celé načasování vydání jistě není pouhou náhodou, ale mohlo by být tím posledním střípkem do letošní Star Wars skládačky. V herním světě se o značku aktuálně starají EA a nutno dodat, že to s ní nemají vůbec snadné. Jejich poslední počin Battlefornt 2 rozhodně nebyl přijat s fanfárami a všemi poctami, nicméně se nejednalo ani o propadák, protože stále šlo o velice příjemnou multiplayerovou střílečku z tohoto universa.

Hráči však o něco víc chtěli ucelený singlplayerový zážitek, čehož se chopili vývojáři z Respawn Entertainment a začali pracovat na Jedi Fallen Order. A po všech videích, oznámeních a prohlášeních před sebou konečně máme hotový produkt, do kterého se můžeme s chutí ponořit. Hlavním hrdinou se stává Cal Kestis. Kluk, který se z počátku jako Jedi vůbec nejeví, jelikož se snaží svou pravou identitu skrývat a nepoužívá ani meč ani sílu. Planeta Bracca je k takovémuto schovávání jako stvořená, ovšem jenom do té doby, než je Cal nucen sílu použít v zájmu záchrany svého přítele. V tu chvíli je odhalen a na planetu dorazí vojáci Impéria. Ty vede inkvizitorka říkající si Druhá Sestra a její úkol je jasný. Najít a zabít poslední přeživší rytíře Jedi.

Těsně před tím, než nás svým dvoučepelovým světelným mečem rozseká na kousky spečeného masa, objeví se Cera a Greez, na jejichž lodi nejen najdeme útočiště, ale odstartujeme putování po předalekých galaxiích. Časově je děj zasazen několik let po konci třetí epizody, kdy z Anakina je Dart Vader pevně sedící na svém trůně. Příběhová stránka Fallen Order je tím, proč hru vůbec rozehrát. Nabízí příjemně prokreslené postavy, dokonce i Cal, který se mi z videí moc sympaticky nejevil, je nakonec fajn kluk a stejně tak i všichni kolem. Pozitivem také je, že příběh dokáže chytit jak zapálené fanoušky universa, tak i ostatní hráče, jelikož nějaké extra velké znalosti nevyžaduje. Otázkou tak zůstává, zda se nám podaří zastavit zabíjení Jediů, které nabralo velké obrátky, a právě Cal je pomyslným jazýčkem na vahách mezi výhrou dobra či zla.

Hratelnost nové Star Wars hry bych přirovnal k jízdě na horské dráze. Úvod je jeden velký sešup, kdy akce střídá akci, všechno vybuchuje, jiskří a náš světelný meč jen tak nevychladne. Ovšem i mě bylo jasné, že takhle přímočarou a intenzivní jízdu nemůžu čekat celou dobu, což se na pár hodin potvrdilo. Po epickém úvodu přišly první dvě planety, kde je relativně nuda, čekají nás první monstra a bloumání po relativně prázdných mapách, což bych za zábavu označil jenom v případě, že by mi za to někdo zaplatil.

Navíc vyjde najevo, že Cal jakožto Jedi své schopnosti tak trochu zapomněl, tudíž je to vlastně skákající panák se světelným mečem, který toho z počátku moc neumí. Máme tu sice vývojový strom, kde se dají naučit nové kousky ve třech různých oblastech, získáme-li dostatečný počet dovednostních bodů, ale ty hlavní kousky za použití síly jsou nám zpřístupněny, až když vývojáři uznají za vhodné. Zde je to uděláno formou vzpomínek na danou schopnost v rámci tréninku s naším mistrem. Právě tohle je ten kus hry, který je třeba přetrpět a od hry neodcházet, byť je to sebetěžší.

Po vzpomenutí si na všechny dovednosti totiž opět začne hra šlapat na plné obrátky a my si tak konečně budeme připadat jako správný a hrdinný rytíř Jedi. Své schopnosti následně využijeme při hledání vodítek a průzkumu planet. Ten by se dal rozdělit na část soubojovou a část s puzzly, kdy každá z nich se nechala inspirovat u konkurence. To není vůbec na škodu, protože Dark Souls resp. Sekiro a Tomb Raider dělají tyto věci na jedničku. V rámci puzzlů většinou stačí někam vyskákat, někde něco spustit a jinde zase správně načasovat použití síly. Někomu se asi nemusí líbit, že Jedi někde běhá a skáče, nicméně mně se v celkovém konceptu puzzly líbily a jsou fajn odpočinkem od sekání a akce.

Když puzzly jsou podle Tomb Raidera, bystřejším z vás došlo, že soubojový systém je inspirován Souls žánrem. Z toho vyplývá další věc. Cal během hry nepoužívá střelné zbraně a všechny souboje se tak odehrávají pěkně nablízko, nepočítám-li možnost vracet nepřátelské střely zpět k jejich adresátům. Zapnutí světelného meče, jež se mimochodem v temných jeskyních dá použít jako baterka nebo k překonání překážek, rozjíždí bojový balet, kdy naše ruce ladně plují po gamepadu mezi blokem a útokem, čímž se spouštějí sekvence protiútoků a bojových komb, jejímž výsledkem jsou rozpůlená a lehce ožehnutá těla našich nepřátel.

Musím se přiznat, že nejsem nějak moc velkým hráče Souls her, ale zdejší soubojový systém se mi líbil. Bude to hlavně tím, že oproti Souls hrám je více přístupný běžnému hráči, byť bez dostatečného krytí a pokory k nepřátelům to opravdu nejde. Nechybí ani souboje s bosy, u nichž se na těžší obtížnost jistě zapotí i zkušenější hráči. K dispozici je na výběr jedna ze čtyř obtížností, takže z nabídky by si mohl vybrat každý. První vadou na kráse je delší nahrávací čas, protože umírat se ve hře určitě bude, s čímž jsem počítal, ale 30 sekund čekání na nahrání mi lehce kazilo náladu, a hlavně narušovalo moje bojové tempo.

Jednotlivé planety jsou poměrně rozsáhlé, a i když se jedná o koridory, vypadají poměrně otevřeně a hráči se jimi mohou toulat. Třeba proto, aby našli nový skin na poncho, barvu pro světelný meč, loď nebo robota BD-1, kterého si neseme s sebou. Ten umí oskenovat nepřítele, díky čemuž se dostaneme k charakteristice jeho útoku a chování nebo nás může podpořit zdravím. Také díky němu můžeme otevřít holografickou mapu, ale k jejímu zpracování bude mít jistě každý nějakou výhradu. Ne úplně dobře se s ní pracuje, a hlavně je lehce nepřehledná. Ještě že hra vede hráče pěkně sama o sobě, takže holografickou mapu nemusíme tak často využívat.

S levely mě napadá ještě věc a tou je nutnost je procházet 2x. Nejdříve jdete něco objevit a prozkoumat, a když už to najdete, nemůže být jenom cutscéna s dalším kusem příběhu a automatický návrat k lodi. Je nutné se zpět k lodi vrátit pěkně po svých. Jdete přes ty samé lokace, potkáte ty samé nepřátele na těch samých místech a zrovna tenhle druhý průchod mě vůbec nebavil a přijde mi jako umělé natahování herní doby. Fallen Order rozhodně není hrou na jedno dopoledne, protože její projití vám vzhledem ke zvolené obtížnosti může klidně zabrat i 25 hodin nebo více.

Na své toulce po planetách potkáme pestrou paletu nepřátel. Nejčastěji se jedná o místní faunu v hodně širokém spektru působnosti a také nezbytné vojáky Impéria. Potěšilo mě, že všichni mají specifické pohyby, úhyby nebo útoky, díky čemuž je jejich variabilita opravdu velká a vždycky mě dokázali překvapit nějakou novinkou. Bohužel propracování umělé inteligence už na tak vysoké úrovni není a občas jsem kroutil hlavou nad řešením některých situací stran AI. Nicméně konečný výsledek to nijak zásadně nekazilo.

To už však neplatí o technické stránce hry. Delší načítací časy jsem již zmínil. Dále mi hodně vadilo doskakování textur, a byť je grafika pěkná, mohla by být ještě o fous lepší. Zejména po stránce textur a jich ostrosti s propracovaností. No a pak je tady kamera. U hry z pohledu třetí osoby zásadní věc, ovšem hodně často jsem s ní bojoval. Nejvíce znát je to při řešení hádanek, protože kamera ne vždy kouká tak, jak by hráč potřeboval, takže jsem s ní točil a kroutil. Když pak přišlo na situace, kdy jsem jel ledovým korytem a na konci měl skočit na nějaké lano, které jsem samozřejmě netrefil a musel opakovat třeba 10 minut průchodu, moc slušných slov jsem k popsání mého aktuálního rozpoložení nepoužil. Přitom by stačilo ji jenom trochu upravit, takže doufám, že nějaký budoucí update tak učiní.

8
Technické zpracováníHratelnostTrvanlivost

Verdikt

Být rytířem Jedi je velká zábava, pokud se tedy nenecháte odradit nudnější části hry po samotném úvodu. Pak už se všechno rozjede, kola herních mechanik do sebe zapadnou a tanec se světelným mečem může začít. Herní doba nabídne dostatečné využití a tak je škoda, že technická stránka nedostala více péče a opakované průchody již nejsou taková zábava. Ve výsledku se však jedná o velice podařenou hru, z níž budou mít nejen fanoušci radost. Nechť vás síla provází!
  • FABIOOZO

    Jde videt ze to dela tupe Disney, jelikoz zvirata a potvory muzete rozsekat a lidske enemaky ne, coz je pro me jako kdyby vyrobili supersport co jezdi 400 prodali vam ho a pak zjistite ze v nem chybi motor :D. Hlavni postava ma byt Joker ze serialoveho GOTHAMU (Cameron Monaghan) podle me se mu ale moc nepodoba. Graficky je hra naslapana. System ovladani a hernich mechanik ala Dark souls hry nemusi sednout kazdemu :D. Jako milovnik singleplayerovych SW games si tohle rad vyzkousim 😀

  • Olishu

    Že bych tedy přeci jen vzala do ruky světelný meč? B-)

    • Lukas Sofka

      Určitě jo 😛

  • Imagine

    Tak přesně ty pasáže, kde se píše, že je nutné je přetrpět mě bavěj nejvíc 🙂

05. 12. 2019 • Lukáš Urban0

Recenze: Lost Ember

Mám vlka. Což je v normálním případě práce pro příslušného lékaře. Avšak mám také kachnu, vombata, kolibříka, rybu nebo horskou kozu. To už je spíše na hospitalizaci v klecovém lůžku nebo otevření malého zoologického koutku. Pokud však zrovna nemám před sebou výpravný Lost Ember, který se rozhodl netradiční formou odvyprávět smutné lidské osudy. Nikoliv kterak si těžař uřízl nohu, když se lekl tmavé šelmy. Jde o příběh spoutaných duší, ztracených nadějí a...

»
04. 12. 2019 • p.a.c.o0

RECENZE: Arise: A simple story

Příběh je to, co nás většinou her provází. Ano, některé z nich si vystačí i bez něj, ale jinak ho ve hře najdeme ve zpracováních od „nic není v té hře hlavnější než příběh“ až po „něco tam dejte, ať ty mise drží pohromadě“. I my, hráči, k příběhům přistupujeme různě. Záleží na náladě, zajímavosti příběhu a také samotné hře, jakou jsme se rozhodli hrát. Největší umělecké ambice co do zpracování příběhu mívají...

»
25. 11. 2019 • Lukáš Urban1

Recenze: Sniper Ghost Warrior: Contracts

Když děláte větší než únosné množství pitomostí, je fajn, když do vás někdo střelí trochu rozumu. Vývojáře z CI Games takto profackovali hráči po minulém dílu Sniper Ghost Warrior. A je trochu zázrak, že se z toho aplausu vůbec vzpamatovali. Stálo je to sice pár kolegů a zničené ego, ale bez toho se dá pracovat. Jak dokazují Contracts, možná dokonce i lépe než kdy předtím.

»
19. 11. 2019 • Lukáš Urban8

Recenze: Terminator: Resistance

Ať si James Cameron klidně do konce života točí Avatary nebo třeba tření lososů ve studeném proudu. Z mého pohledu to nejlepší už filmovému průmyslu přinesl. Výtečně pozvedl Vetřelce, aby se později korunoval za krále akčních sci-fi s druhým Terminátorem. Myslete si, co chcete, ale tomuhle snímku se vyrovná jen máloco. Na béčkovém scénáři vystavěl Cameron multižánrový klenot. Nadčasovou klasiku, kde v naprostém souladu funguje svalnatý antihrdina, silná ženská postava, bezcitný padouch a...

»
12. 11. 2019 • CryLineT6

Recenze: Bee Simulator

Jako malá jsem chtěla být ledasčím. A lampička dětského pokojíčku byla svědkem, že zvířata nezůstala bokem. Ale včely mezi má přání nepatřily. I když jsem přímo milovala strašpytla Vilíka a rozvernou Máju, život jejich skutečných předobrazů mě nezajímal. Neproháněly se savanou jako lvice. Neskákaly ve vlnách jako delfíni. A už vůbec nekroužily výšinami jako orel. Místo toho létaly po loukách. Hromadily pyl, aby jim výsledek nakonec sebral člověk nebo vetřelec...

»
24. 10. 2019 • Lukáš Urban9

Recenze: The Outer Worlds

Sedím tu, žvejkám flákotu z raptidona a čučím na bandu dělníků, co rozhazuje výplatu v kartách. Vezměte jed, že se nakonec pozabíjejí, protože ten vlevo fixluje, až se mu z pazour práší. Ale je tu docela klid. Na to, abych dal dohromady pár řádků, kterým stejně nikdo neuvěří. Ale kdo ví, co bude zítra. Halcyon je stabilní jak vytuhlá mrtvola a gauneři z velkých korporací na něm hodují jak supi. Snad měla Nyoka pravdu...

»
20. 10. 2019 • CryLineT0

Recenze: Stranded Sails: Explorers of the Cursed Islands

Přijměte pozvání od studia Lemonbomb, které z přístavu kočíruje průzkumnou loď. Kocábku se sympatickou posádkou. A samozřejmě také s vámi, co by potomkem kapitána a vrchním důstojníkem. Jen se příliš nenechte unést modravou dálí. Počasí nemá chuť řídit se předpovědí a brzy nabídne zamračenou tvář. Takovou, po jejímž pohledu končí plachetnice roztříštěná o skaliska ostrovů. A jak jste skončili vy? Váš otec? A vaše posádka? To už vám poví malinký titul Stranded...

»
14. 10. 2019 • p.a.c.o2

RECENZE: Frostpunk: Console Edition

Zimu mám moc rád hned z několika důvodů. Předně není horko a člověk se může přiobléct, když teplota klesá. A pak se v případě dostatku sněhu dají provozovat zimní sporty nebo nejrůznější venkovní aktivity. Poslední dobou, zejména ve městech, však zimy stojí pěkně za prd a užívat si krásnou, čistou bílou pokrývku se poštěstí spíše na horách. Prý to má na svědomí globální oteplování, takže si těch krásných zim budeme asi užívat...

»