Xboxweb.cz

Zima je kontroverzní roční období. Na jedné straně stojí „teplomilové“, kteří nadávají, jaká že to je zima a na zem padá nějaké „bíle svinstvo“. Druhou část tvoří příznivci zimy, kteří to „bílé svinstvo“ mají rádi, protože přeci na trávu se díváme skoro celý rok, že? Ne vždy se musí navíc jednat o sportovce. Třeba takový alergik na pily je v zimě také šťasten, jelikož konečně nic neroste a on může bez starosti opustit svou izolovanou místnost, prost všemožných léků a podpůrných prostředků.

Hlavním lákadlem zimy je však sníh, a to jak přírodní, tak v posledních letech hlavně ten umělý, zejména pro milovníky bíle stopy a rychlého sešupu z kopce s prknem či prkny na nohou. Dostatkem sněhu zatím netrpí alpské oblasti, a právě do těchto malebných scenérií a nekonečných, sluncem zalitých sjezdovek je zasazen děj novinkové značky od Ubisoftu, Steep. Jelikož vývojáři z Ubisoft studia Annecy mají rádi Alpy a sníh, rozhodli se udělat hru. Z počátku ji sice nikdo nevěřil, ale nakonec dostala zelenou a nyní se snaží zaujmout hráčskou obec. A stejně jako zima i Steep bude u hráčské obce hodně kontroverzní. Jak se jí tedy daří?

První kroky zasněženou krajinou se nám pokouší zpříjemnit jakýsi tutorial, jehož účelem je nás zasvětit do tajů lyžování, snowboardingu, paragladingu a plachtění ve wingsuitu. Právě to je nabídka sportů, jež Steep nabízí. K tomu všemu můžete ještě chodit po vlastních, na což občas také dojde. V rámci hraní ale zapomeňte na nějakou kariéru či zřejmý cíl (být nejlepší lyžař na světě?). Hra vám servíruje jednotlivé výzvy (je jich opravdu hodně), odemykáte další kopce, a to všechno bez něčeho, co by celou věc drželo pohromadě.

Tím jsem se hodně rychle dostal k prvnímu většímu a pro mnohé možná i hlavnímu problému. Pokud si důvod k hraní nenajdete sami, hra vám žádný konkrétní cíl nedá. Prostě si lyžujete nebo plachtíte, porážíte časy, bodová hodnocení nebo ostatní hráče potulující se po světě, a to je vlastně tak nějak všechno. I když někteří se jistě budou vyžívat v přípravě těch nejšílenějších tratí a ty pak sdílet pro ostatní hráče zamrzlého světa. Nečekejte příběh, zlepšování dovedností nebo učení nových kousků. Jediné, co za svou snahu dostanete, je nové vybavení, i když o to tady taky běží.

Hlavně dobře vypadat. To by mohla být jedna z nejdůležitějších zpráv od vývojářů. Hraním odemykáme nové oblečky, vybavení a další věci, některé se dají dokonce koupit za skutečný peníz nebo musíte být součástí Ubisoft Clubu a jestli vám ani to nestačí, budoucí DLC nabídnou nové ohozy taktéž. Můžete vypadat jako pablb, tedy pardon, zebra, žirafa, trouba, barevný trouba, no prostě záleží jenom na tom, jak se zrovna cítíte a jak se budete chtít předvést světu.

Jelikož předvádění je považováno za druhou nejdůležitější věc v rámci sociálního žití, interface je tomu řádně uzpůsoben. Můžete se při opakovaných záběrech natáček jak modelka, snímat své virtuální já z mnoha úhlů a najít ten správný záběr, jaký bude reprezentovat vaši jízdu. Využít se dá i pohled z první osoby, který je však pro samotné hraní úplně nepoužitelný. To vše je doprovázeno logem GoPro a stejně tak i jejich vybavením. Bohužel zbytek menu je tak trochu mimo mísu a na konzole se, podle mého, nehodí. Není úplně přehledné a chvilku trvá, než si člověk zvykne, jak že se to vlastně ovládá, když se chci dostat tam a tam. Zde si mohli dát vývojáři o dost víc záležet, a hlavně si celé menu vyzkoušet v praxi.

To nejdůležitější máme za sebou, takže hurá na závěr ne? Hm, anebo ne. Zkusíme si říct něco o tom, jak se vlastně Steep hraje. Ovládání je totiž velice diskutabilní, ale za sebe říkám, že s ním nejsem spokojen a dovedl bych si představit lepší. Co se hraje a ovládá hezky je wingsiut a paragliding. Při pohybu vzduchem je všechno fajn a intuitivní. Bohužel většinu času trávíme na zemi a ne, hlavní aktivita není chození. Lyžování a snowboarding se už tak pěkně neovládají. V situaci, kdy jedete jenom tak z kopce a děláte si, co chcete, by to ještě šlo. Při plnění nějaké challenge se však můžete dostat do problému, protože ovládání reaguje zvláštně, tedy spíš panák na dřívkách. K tomu je rozvržení akcí na gamepadu trochu uživatelsky nepříjemné a nějaké kombinace se nenaučíte dřív, než s prvním rozbitým gamepadem. Říká se, že všechno je otázka cviku nebo zvyku, ale ani po několika hodinách hraní jsem si nepřipadal, že mám dění na obrazovce plně pod kontrolou.

A když už jsem si myslel, že mám, zasekl jsem si při sjíždění a dělání triků o překážku. Ne jednou, ani dvakrát, ale docela pravidelně. Ten, kdo designoval svět, si jaksi neuvědomil, co všechno za skopičiny v něm budeme chtít páchat nebo po nás bude vyžadováno. Ono, když neznáte trať, napoprvé moc parády neuděláte. Tamhle kamen na doskoku, jindy skočíte jinam, než byste podle vývojářů měli a pak už jenom koukáte, jak se závodník ne a ne dostat přes překážku, což vyústí v jediné možné řešení, restart.

Chápu, že skutečný svět je prostě takový, ale naneštěstí Steep je jenom hra, která má počítat s hráčem a klást mu do cesty překážky, které může nějakým způsobem překonat. Trochu omluvit by se celá situace dala v režimu free ride, kdy sjíždíte kopec na body a můžete jet, kudy se vám zachce. Tady se počítat se vším opravdu nedá. Zaseknout se však můžete i na trati s body, kterými musíte projet. Prostě a jednoduše, ve hře si užijete situace, kdy si budete říkat, co mám sakra dělat, a přitom mačkat tlačítko restartu. Jsou to chyby, které kazí jinak pěkný dojem z vymodelovaného světa.

Co chci opravdu pochválit je prezentace. Takhle krásné Alpy s hromadou sněhu jsem ve hře snad ještě neviděl a pominuli opravdu ošklivé stromy, kterých je naštěstí málo, tento bod je za jedničku s hvězdičkou. Hra vám nabídne celou řadu nezapomenutelných scenérií a za to díky. Stejně tak i za fyziku sněhu a jeho chování, kdy se vše chová tak, jak by to s největší pravděpodobností bylo ve skutečnosti. Navíc rozloha herní plochy bere dech a jenom jejím objevováním se dají strávit celé hodiny.

Tím jsem se dostal k tomu, co mám na srdci už od začátku. Steep si buď zamilujete anebo po pár hodinách odhodíte a zapomenete na něj. Hodně záleží na přístupu ke hraní. Ti z vás, kdo se touží projíždět světem a sem tam si dát nějaký závod nebo udělat video, budou spokojeni. Kdo hledá nějakou smysluplnou zábavu proloženou něčím spojujícím, ve Steep nejspíš narazí. Pokud jste se nenašli ani v jedné z kategorií, zkuste se domluvit s kamarádem. Ve dvou a více hráčích se svět najednou stane zajímavější a můžete blbnout až do zbláznění.

Těžší hodnocení jsem už dlouho nedělal, ale pokusím se o něj. Osobně jsem se na Steep moc těšil, ale při hraní jsem prožíval spíš pocity frustrace nad tím, jak mi chybí nějaký náznak příběhu nebo alespoň malého smyslu toho, co dělám. Ani samotné lyžování či snowbarding nedopadl tak, jak jsem doufal, za což může hlavně divné ovládání. Co naplat, že mě svět okouzlil, když to prostě na dobrou hru nestačí. Steep může těžit leda z toho, že konkurence je téměř nulová a hráči si budou chtít zahrát. Před koupí doporučuji projet nejen recenze, ale i videa z hraní.