RECENZE: Styx: Shards of Darkness

Autor: lindros88cze Publikováno: 15.3.2017, 8:12

Publikováno: 15.3.2017, 8:12

Sociální sítě

O autorovi

lindros88cze

lindros88cze

Je autorem 106 článků

Francouzské studio Cyanide nás poměrně stabilně zásobuje lehce nadprůměrnými tituly a když v roce 2012 vydali akční RPG Of Orcs and Men, asi málokdo počítal s tím, že ve stejném světě vytvoří titul pro gobliního zloděje, jež se jednou dočká i vlastního pokračování, což se stále právě teď. Opět se nejedná o žádný hit, který se ale poučil z předešlých chyb a tak si nové dobrodružství zlodějíčka Styxe určitě zaslouží naši recenzi.

Jak už tomu bylo v první hře Master of Shadows (2014), i Styx: Shards of Darkness je staromódní hrou na plížení ze žánru stealth. Hlavní roli hraje veselý a vražedný gobliní antihrdina Styx, který musí něco ukrást či odněkud uniknout a přitom se v každé úrovni postavit řadě výzev a překážek, což zahrnuje především skrývání před strážemi a drsným odstraněním každého, komu se nemůžeme vyhnout po dobrém. Hlavní prim tedy hraje plížení, pečlivé sledování okolí a snaha udržet se z dohledu strážných. To vše zpestřují různé vraždy, kdy někdy jsou povinné v rámci kontraktu, ale jinak je to jen na vás a určitě si nedáte pokoj, protože plánování nehod a chystání pastí je občas pěkná zábava.

styx_shards_of_darkness_01

Styx je skrze své povolání samozřejmě hbitý a při své touze po krvi by se dal označit za malého ďábla. Tento ďáblík se ale dokáže protáhnout úzkými mezerami, plazit se pod různými předměty anebo šplhat po stěnách či trámech. Je také dosti šikovný s nožem, když zaútočí shora či zespodu, ale při otevřeném boji na blízko moc neboduje. Přesto dokáže být smrtelných, když překvapíte nepřítele ze stínu.

Máchání s kudlou by ale byla docela nuda, takže vše opepří speciální schopnosti, jež získáte díky lahvičkám s magickým nápojem z jantaru. Styx se pak může zneviditelnit nebo vytvořit klon sebe sama. Kromě toho se po něm může utlouct :-). Neviditelnost ale moc dlouho nevydrží, takže je její užívání omezené, ale může vám pomoci dostatečně, abyste se dostali okolo skupinky stráží. Schopnost klonování už je ovšem něco jiného a daleko víc než jen návnada. Když si vytvoříte svůj klon, můžete se přepínat mezi skutečným hrdinou a jeho replikou, což znamená, že nebezpečnější práci může odvést klon, jako je třeba nalákání stráží do pasti či počáteční zaútočení, kdy pak originál nepřítele napadne zezadu.

Pokud by vám hra připadala obtížná, nejspíše nevyužívá těchto schopností dostatečně. Styx ale disponuje i různým vybavením, kterému mu například umožní uhasit pochodně, odlákat nepřátele či sejmout slabší stráže z dálky. Průběžně získáváte zkušenosti a povyšujete, s čímž spojené neméně praktické dovednosti jako otrávené pasti, které při kontaktu rozloží nepřátele, nebo otrávené hroty sloužící k ochromení. Tyto a různé další fígle jako tiché útoky z truhly či sudu, nebo házení klonů jako granáty, doprovází vtipné hlášky. Humor je totiž jednou z největších výhod této hry, ačkoliv se vtípky či některé scénky mohou ohrát, stále jsou dobře vyvážené a jsou příjemnou změnou oproti akčním hrám, které se berou moc vážně.

styx_shards_of_darkness_02

Prvního Styxe doprovázely různé potíže, ať už to byly technické problémy, hloupá inteligence nepřátel či opakovaná prostředí úrovní. Technickými potížemi už naštěstí hra moc netrpí, ale AI moc velký pokrok neudělala. Stráže se drží jasně vytyčených hlídek a zbytečně zastavují na místech, kde k nim máte snadný přístup. Známky inteligence projevují, jen když dojde k poplachu, ale jinak fungují docela dobře a kromě prostoduchosti je jim málokdy co vytknout. Daleko méně se také opakují různá prostředí a předměty a minimálně stráže teď zastupují lidé, temní elfové a trpaslíky, jež se sice chovají stejně, ale zvláště trpaslíci dávají hodně najevo, když vás cítí poblíž.

Už jsme zmínili, že prostředí a tak i úrovně jsou tentokrát daleko pestřejší a navštívíte například města skřítků, noblesní vzducholodě či přeplněné doly a vězení. Kromě plížení a zabíjení se připravte i na trochu skákání a šplhání, abyste se dostali na různá místa, a neschází ani zhoupnutí na laně, ačkoliv na tom by ještě tvůrci mohli zapracovat. Občas budete zbaveni některého vybavení, abyste to neměli tak jednoduché, což je zajímavé zpestření.

styx_shards_of_darkness_08

Tím ovšem vylepšení nekončí a jak už jste viděli z videí či na okolních obrázcích, Styx se nemusí vůbec stydět za svou vizuální stránku, za kterou vděčí nejen práci vývojářů, ale také Unreal Engine 4. Zvláště některá prostředí a jejich scenérie jsou krásné, nemluvě o parádním designu postav. Náznaky menšího rozpočtu lze cítit ve scénkách a příběh není zrovna na úrovni – ukradni žezlo za velkou odměnu, ovšem cestou se vše podělá, ale herec zastupující Styxe se opravdu snažil, což lze znát zvláště na dialozích a hláškách, které překonávají dabing ostatních.

Jako největší nedostatek hry, na kterém je opravdu třeba zapracovat, jsou souboje. Když na vás otevřeně zaútočí jeden strážce, můžete rány blokovat a vracet je, ale správné načasování je téměř nemožné a prakticky se vám nebude dařit rány správně odrážet. A když už stojíte proti dvěma či více strážným, je vymalováno a ani únik většinou nepřipadá v úvahu. Styx tak občas může působit spíše jako hardcore kousek, kde odhalení znamená jisté selhání. Cvikem a správnou volbou schopností se tomu můžete vyhnout, ovšem ne vždy. Úrovně ve hře jsou dosti rozlehlé a poskytují hned několik možností, kudy se vydat, ale všechny musíte projít potichu. Když to zkusíte opačně, štěstí vás brzy opustí, a to i při pokusu lokaci rychle proběhnout.

styx_shards_of_darkness_06

Poslední věcí, ve které pokračování překonává svého předchůdce, je přidání režimu kooperace, kdy jeden hráč se ujme role skutečného Styxe, zatímco ten druhý bude hrát za klon. Bohužel se nejedná o lokální kooperaci, ale pouze online, ale už tomu tak zkrátka dnes je. Spoluhráče můžete podpořit kdykoliv a stejně tak i odejít. Jelikož ale druhou postavu představuje klon té původní, jsou zdroje a zdraví zredukováno, aby bylo zachováno vyvážení hry. Každopádně se ale přímo nabízí spolupráci při upoutání pozornosti hlídek, jejich uvěznění a odstranění.

7
Technické zpracováníHratelnostTrvanlivostMultiplayer

Verdikt

Styx pravděpodobně nikdy nebude na úrovni velkých herních hrdinů, ale pro řadu hráčů může být fajn nenáročnou oddechovkou a může potěšit při zahlcenosti AAA hrami. Revoluce v sérii a ani v žánru se tedy nekoná, ale přesto se jedná o solidní titul držící se spíše starších standardů, který občas může zaskočit svou nevyvážeností, ale jinak se hraje docela dobře.
20. 08. 2017 • chaosteorycz3

Recenze: Observer

Stejně jako ostatní žánry, tak i horory se neustále vyvíjejí. Před osmdesáti lety stačilo na hlavu zakytovat hrnec, přidělat papírové šrouby a lidé se báli odejít z biografu, aby po cestě domů nepotkali Frankensteinovo monstrum. Přes maskované vrahy, poltergeisty, mýtické nestvůry, ďábly a jiná zla jsme se dostali až do dnešní fáze, kdy je módní nabalit na děsivou notu dalších 5 žánrů a přidat pořádnou dávku šílenství. Několikrát do roka nás...

»
16. 08. 2017 • wellkeybig0

RECENZE: Blackhole: Complete Edition

Co je České, to je hezké České videohry slaví úspěchy po celém světě. Tituly jako Mafia, Dex, Machinarium, nebo právě Blackhole hrají miliony hráčů. Bohužel není pravidlem, že každá česká hra si najde cestu do zahraničí a především k úspěchu. Blackhole: Complete Edition je, ale jedna z těch, co to dokázala a byla přijata velmi kladně po celém světě.

»
16. 08. 2017 • p.a.c.o1

RECENZE: The Long Dark

Techniky přežití se mohou hodit vždy, takže když je nějaká možnost se něco z nich naučit, určitě se neobracejte zády, ale snažte si zapamatovat, co se jenom dá. Nevíme dne ani hodiny, kdy do naší planety narazí asteroid, rozšíří se nákaza měnící lidi na nemrtvá monstra, nebo se prostě jenom prostřednictvím bankovek rozšíří nějaký smrtelný virus. Že jsou vám výše zmíněná témata povědomá? To by tedy měla, jelikož jsou to nejpopulárnější...

»
15. 08. 2017 • chaosteorycz1

Recenze: Agents of Mayhem

V pozici hráče jsem nikdy neholdoval hrám, které si předem nemůžu zaškatulkovat a u nichž se na základě propagace jen těžko určuje, co z nich vlastně vyleze. Ovšem jako recenzent si takové zajíce v pytli nadmíru užívám, protože se mi dostává vzácného privilegia, kdy se stávám prostředníkem mezi autory a potencionálními hráči. Třebaže si nedělám iluze, že by v době YouTube někdo kupoval novinku jen na základě jednoho názoru, často značně zaujaté osoby, alespoň...

»
06. 08. 2017 • chaosteorycz0

Recenze: Mr. Shifty

Tak schválně, kdo z vás, zatímco dává ostatním hráčům na frak ve všech těch Battlefieldech, Call of Duty a Gearsech, přemýšlí nad historií akčních her? No samozřejmě, že nikdo, protože na bloumání v paměti bude dost času, až dosáhneme staří sovětské ponorky, občas je ale návrat do časů dvourozměrné grafiky, jednoduché hratelnosti a pohledu shora vítaným zpestřením, a to zejména teď v létě, kdy se dav AAA her rozestoupí a my vidíme...

»
02. 08. 2017 • chaosteorycz4

Recenze: Super Cloudbuilt

Recenzentka: Kristine4Chaos Dnes už se můžeme maximálně dohadovat, jestli za rozšíření parkouru do her vděčíme perskému princi, svůdné Faith nebo neohroženému assassínovi Altairovi. Jednoduše tu je a pro mnohé tvůrce videoher se stal stěžejním prvkem jejich projektu, a to jak v klasické „umělecké“ formě, tak té futuristické, při níž si postava pomáhá exo-skeletem, jetpackem nebo obojím najednou. Do této kategorie patří i malá nezávislá hra Super Cloudbuilt, která ačkoli není příliš originální,...

»
18. 07. 2017 • p.a.c.o1

RECENZE: DeadCore

Skákání, postřeh, zručnost a rychlé rozhodování. Přesně tyhle dovednosti se dají trénovat nejen ve skutečném životě, ale stejně dobře i v rámci hraní. Prostě vezmete gamepad do ruky, k tomu nějakou těžkou hru a jedete. To pak nevíte, kde vám ruce s hlavou stojí a pokud jste výbušnější povahy, jako třeba já, mohou se sousedovic děti naučit celou řadu nových slov, pokud jsou tedy mladší. Jsou totiž hry, které vám zadarmo nic nedají...

»
17. 07. 2017 • chaosteorycz0

Recenze: AereA

O recenzi se postarala redakční důvěrnice Kristine4Chaos Za devatero oblačnostmi a devatero bouřkovými mraky je vzdušný svět AereA, jehož existence stojí a padá s hudbou. Není nic, co by zde nebylo v moci notového zápisu, a tak nikoho nepřekvapí, že na správný chod dohlíží Velký Maestro Guido, který je zároveň mentorem studentů jeho školy. Ovšem plovoucí hudební ráj je stižen neštěstím, když někdo odcizí kouzelné hudební nástroje, které vytvářejí harmonii držící Aereu...

»