RECENZE: Styx: Shards of Darkness

Autor: lindros88cze Publikováno: 15.3.2017, 8:12

Publikováno: 15.3.2017, 8:12

Sociální sítě

O autorovi

lindros88cze

lindros88cze

Je autorem 104 článků

Francouzské studio Cyanide nás poměrně stabilně zásobuje lehce nadprůměrnými tituly a když v roce 2012 vydali akční RPG Of Orcs and Men, asi málokdo počítal s tím, že ve stejném světě vytvoří titul pro gobliního zloděje, jež se jednou dočká i vlastního pokračování, což se stále právě teď. Opět se nejedná o žádný hit, který se ale poučil z předešlých chyb a tak si nové dobrodružství zlodějíčka Styxe určitě zaslouží naši recenzi.

Jak už tomu bylo v první hře Master of Shadows (2014), i Styx: Shards of Darkness je staromódní hrou na plížení ze žánru stealth. Hlavní roli hraje veselý a vražedný gobliní antihrdina Styx, který musí něco ukrást či odněkud uniknout a přitom se v každé úrovni postavit řadě výzev a překážek, což zahrnuje především skrývání před strážemi a drsným odstraněním každého, komu se nemůžeme vyhnout po dobrém. Hlavní prim tedy hraje plížení, pečlivé sledování okolí a snaha udržet se z dohledu strážných. To vše zpestřují různé vraždy, kdy někdy jsou povinné v rámci kontraktu, ale jinak je to jen na vás a určitě si nedáte pokoj, protože plánování nehod a chystání pastí je občas pěkná zábava.

styx_shards_of_darkness_01

Styx je skrze své povolání samozřejmě hbitý a při své touze po krvi by se dal označit za malého ďábla. Tento ďáblík se ale dokáže protáhnout úzkými mezerami, plazit se pod různými předměty anebo šplhat po stěnách či trámech. Je také dosti šikovný s nožem, když zaútočí shora či zespodu, ale při otevřeném boji na blízko moc neboduje. Přesto dokáže být smrtelných, když překvapíte nepřítele ze stínu.

Máchání s kudlou by ale byla docela nuda, takže vše opepří speciální schopnosti, jež získáte díky lahvičkám s magickým nápojem z jantaru. Styx se pak může zneviditelnit nebo vytvořit klon sebe sama. Kromě toho se po něm může utlouct :-). Neviditelnost ale moc dlouho nevydrží, takže je její užívání omezené, ale může vám pomoci dostatečně, abyste se dostali okolo skupinky stráží. Schopnost klonování už je ovšem něco jiného a daleko víc než jen návnada. Když si vytvoříte svůj klon, můžete se přepínat mezi skutečným hrdinou a jeho replikou, což znamená, že nebezpečnější práci může odvést klon, jako je třeba nalákání stráží do pasti či počáteční zaútočení, kdy pak originál nepřítele napadne zezadu.

Pokud by vám hra připadala obtížná, nejspíše nevyužívá těchto schopností dostatečně. Styx ale disponuje i různým vybavením, kterému mu například umožní uhasit pochodně, odlákat nepřátele či sejmout slabší stráže z dálky. Průběžně získáváte zkušenosti a povyšujete, s čímž spojené neméně praktické dovednosti jako otrávené pasti, které při kontaktu rozloží nepřátele, nebo otrávené hroty sloužící k ochromení. Tyto a různé další fígle jako tiché útoky z truhly či sudu, nebo házení klonů jako granáty, doprovází vtipné hlášky. Humor je totiž jednou z největších výhod této hry, ačkoliv se vtípky či některé scénky mohou ohrát, stále jsou dobře vyvážené a jsou příjemnou změnou oproti akčním hrám, které se berou moc vážně.

styx_shards_of_darkness_02

Prvního Styxe doprovázely různé potíže, ať už to byly technické problémy, hloupá inteligence nepřátel či opakovaná prostředí úrovní. Technickými potížemi už naštěstí hra moc netrpí, ale AI moc velký pokrok neudělala. Stráže se drží jasně vytyčených hlídek a zbytečně zastavují na místech, kde k nim máte snadný přístup. Známky inteligence projevují, jen když dojde k poplachu, ale jinak fungují docela dobře a kromě prostoduchosti je jim málokdy co vytknout. Daleko méně se také opakují různá prostředí a předměty a minimálně stráže teď zastupují lidé, temní elfové a trpaslíky, jež se sice chovají stejně, ale zvláště trpaslíci dávají hodně najevo, když vás cítí poblíž.

Už jsme zmínili, že prostředí a tak i úrovně jsou tentokrát daleko pestřejší a navštívíte například města skřítků, noblesní vzducholodě či přeplněné doly a vězení. Kromě plížení a zabíjení se připravte i na trochu skákání a šplhání, abyste se dostali na různá místa, a neschází ani zhoupnutí na laně, ačkoliv na tom by ještě tvůrci mohli zapracovat. Občas budete zbaveni některého vybavení, abyste to neměli tak jednoduché, což je zajímavé zpestření.

styx_shards_of_darkness_08

Tím ovšem vylepšení nekončí a jak už jste viděli z videí či na okolních obrázcích, Styx se nemusí vůbec stydět za svou vizuální stránku, za kterou vděčí nejen práci vývojářů, ale také Unreal Engine 4. Zvláště některá prostředí a jejich scenérie jsou krásné, nemluvě o parádním designu postav. Náznaky menšího rozpočtu lze cítit ve scénkách a příběh není zrovna na úrovni – ukradni žezlo za velkou odměnu, ovšem cestou se vše podělá, ale herec zastupující Styxe se opravdu snažil, což lze znát zvláště na dialozích a hláškách, které překonávají dabing ostatních.

Jako největší nedostatek hry, na kterém je opravdu třeba zapracovat, jsou souboje. Když na vás otevřeně zaútočí jeden strážce, můžete rány blokovat a vracet je, ale správné načasování je téměř nemožné a prakticky se vám nebude dařit rány správně odrážet. A když už stojíte proti dvěma či více strážným, je vymalováno a ani únik většinou nepřipadá v úvahu. Styx tak občas může působit spíše jako hardcore kousek, kde odhalení znamená jisté selhání. Cvikem a správnou volbou schopností se tomu můžete vyhnout, ovšem ne vždy. Úrovně ve hře jsou dosti rozlehlé a poskytují hned několik možností, kudy se vydat, ale všechny musíte projít potichu. Když to zkusíte opačně, štěstí vás brzy opustí, a to i při pokusu lokaci rychle proběhnout.

styx_shards_of_darkness_06

Poslední věcí, ve které pokračování překonává svého předchůdce, je přidání režimu kooperace, kdy jeden hráč se ujme role skutečného Styxe, zatímco ten druhý bude hrát za klon. Bohužel se nejedná o lokální kooperaci, ale pouze online, ale už tomu tak zkrátka dnes je. Spoluhráče můžete podpořit kdykoliv a stejně tak i odejít. Jelikož ale druhou postavu představuje klon té původní, jsou zdroje a zdraví zredukováno, aby bylo zachováno vyvážení hry. Každopádně se ale přímo nabízí spolupráci při upoutání pozornosti hlídek, jejich uvěznění a odstranění.

7
Technické zpracováníHratelnostTrvanlivostMultiplayer

Verdikt

Styx pravděpodobně nikdy nebude na úrovni velkých herních hrdinů, ale pro řadu hráčů může být fajn nenáročnou oddechovkou a může potěšit při zahlcenosti AAA hrami. Revoluce v sérii a ani v žánru se tedy nekoná, ale přesto se jedná o solidní titul držící se spíše starších standardů, který občas může zaskočit svou nevyvážeností, ale jinak se hraje docela dobře.
26. 05. 2017 • chaosteorycz1

Recenze: Skylar & Plux: Adventure on Clover Island

Plošinovky jsou jedním z mála žánrů, kde se v roli hrdinů hojně objevují zvířecí postavy. Jen za poslední 2 měsíce se na herních polích prostřídali had, kolibřík, ještěrka, netopýr, lev, orel nebo myš, kdežto mezi posledními zoologickou zahradu rozšířila sova s rysem. Důvod je prostý, každý má rád zvířata. Někdo na chování, jiný na česneku, ale vždy se s nimi hráči rychle s žijí, a to obzvláště ti nejmenší, na které autoři při tvorbě příliš...

»
20. 05. 2017 • chaosteorycz0

Recenze: Injustice 2

To je pořád řečí, jak se konflikty mají řešit s chladnou hlavou, debatou a za každých okolností diplomaticky. Dokážete si ovšem představit Batmana, jak svolává Radu Superhrdinů, aby uvalil Jokerovi embargo na šminky nebo jak Poison Ivy přivázaná řetězy ke stromu ječí po těžařích dřeva? Samozřejmě že ne, protože jsme v komiksovém světě, kde dobře mířená rána znamená více než sto slov, nadlidské schopnosti vydají za celou armádní jednotku a charaktery se...

»
19. 05. 2017 • wellkeybig1

RECENZE: Shadow Warrior 2

V zemi vycházejícího slunce projíždí na plný plyn Nissan Datsun 240Z černé barvy, který odráží měsíční svit svou naleštěnou kapotou. Temným lesem se kromě burácejícího silného motoru ve vysokých otáčkách, rozléhá píseň od Stana Bushe – The Touch. Nepopisuji nic jiného, než první moment hry Shadow Warrior, která utočila na nostalgii, překvapovala skvělou hratelností a krvavou podívanou na Xbox One v roce ‎2014 a po třech letech přichází znovu‎. Při...

»
16. 05. 2017 • wellkeybig1

RECENZE: The Surge

Být fanouškem Hardcore RPG je v dnešní době těžké, po dohrání Dark Souls a Lords of Fallen na jedno dlouhé zívnutí, toho moc nezbývá. Všechny RPG jsou moc uzavřené a jednoduché. Pokud pociťujete tyto příznaky, zbystřete u nového titulu The Surge. Jestli nejste fanoušek hardcore žánru, připravte se na vypadávání vlasů, třes rukou, vztek a později pláč z důvodu rozdrceného ega. Po dlouhé době dorazil na Xbox One titul, který...

»
13. 05. 2017 • chaosteorycz0

Recenze: Narcosis

Když se ke mně před nedávnem dostal film 47 Meters Down, došlo mi, že subžánr podvodních survival her je poměrně štíhlý. Děj vyprávějící o dvou sestrách, jejichž adrenalinový zážitek se žraloky se změní v boj o přežití na dně oceánu, k němuž nemají předpoklady a ani vybavení, vynikal dusnou atmosférou, kterou bych obratem přivítal v obdobném herním titulu. Jenže Abzu je žánrově mimo, Subnautica málo hororová, BioShock už archivní a Soma nám zůstala...

»
09. 05. 2017 • chaosteorycz0

Recenze: Prey

Trvalo to dlouhých 11 let, mnoho sil, spoustu zahozené práce a urputný přerod z pokračování do zcela nového pojetí, které se dnes tak hrdě nazývá reboot. Prey je zpět a zase jsou ve hře mimozemské entity bažící po obyvatelích matičky Zemi, proti nimž stojí sama samotinká poslední naděje lidstva. Tím ovšem veškerá podobnost s originálem končí, neboť nové pojetí chce mít originální otisk myšlenek svých autorů, a to takřka za...

»
09. 05. 2017 • p.a.c.o1

RECENZE: Human Fall Flat

Lidské tělo je hodně zajímavé a spousta lidí s ním dokáže dělat celou řadu podivností nebo zajímavostí. Položili jste si ale někdy otázku, jak dopadne člověk, který spadne z velké výšky? Kromě toho, že asi ne moc dobře, tak většinou je z něho placka. Neříkám, že to je nějak jasně podložený vědecký fakt, ale minimálně ve hře Human Fall Flat to platí. A že se zde bude padat hodně asi netřeba dodávat.

»
06. 05. 2017 • lindros88cze0

RECENZE: Syberia 3

Asi už se budeme opakovat, ale klasické point-and-click adventury už nejsou takový hit, jako v 90. letech, ale přesto stále ne a ne umřít, a to je jen a jen dobře. Na konci dubna vyšla Syberia 3, která možná trochu zbytečně oživila už poměrně starou adventurní sérii, jež své době slavila velký úspěch a zapsala se do srdce nejednoho adventuristy. Jak se toto zmrtvýchvstání, jež podle nás nebylo nutné, povedlo? To...

»