RECENZE: Styx: Shards of Darkness

Autor: lindros88cze Publikováno: 15.3.2017, 8:12

Publikováno: 15.3.2017, 8:12

Sociální sítě

O autorovi

lindros88cze

lindros88cze

Je autorem 107 článků

Francouzské studio Cyanide nás poměrně stabilně zásobuje lehce nadprůměrnými tituly a když v roce 2012 vydali akční RPG Of Orcs and Men, asi málokdo počítal s tím, že ve stejném světě vytvoří titul pro gobliního zloděje, jež se jednou dočká i vlastního pokračování, což se stále právě teď. Opět se nejedná o žádný hit, který se ale poučil z předešlých chyb a tak si nové dobrodružství zlodějíčka Styxe určitě zaslouží naši recenzi.

Jak už tomu bylo v první hře Master of Shadows (2014), i Styx: Shards of Darkness je staromódní hrou na plížení ze žánru stealth. Hlavní roli hraje veselý a vražedný gobliní antihrdina Styx, který musí něco ukrást či odněkud uniknout a přitom se v každé úrovni postavit řadě výzev a překážek, což zahrnuje především skrývání před strážemi a drsným odstraněním každého, komu se nemůžeme vyhnout po dobrém. Hlavní prim tedy hraje plížení, pečlivé sledování okolí a snaha udržet se z dohledu strážných. To vše zpestřují různé vraždy, kdy někdy jsou povinné v rámci kontraktu, ale jinak je to jen na vás a určitě si nedáte pokoj, protože plánování nehod a chystání pastí je občas pěkná zábava.

styx_shards_of_darkness_01

Styx je skrze své povolání samozřejmě hbitý a při své touze po krvi by se dal označit za malého ďábla. Tento ďáblík se ale dokáže protáhnout úzkými mezerami, plazit se pod různými předměty anebo šplhat po stěnách či trámech. Je také dosti šikovný s nožem, když zaútočí shora či zespodu, ale při otevřeném boji na blízko moc neboduje. Přesto dokáže být smrtelných, když překvapíte nepřítele ze stínu.

Máchání s kudlou by ale byla docela nuda, takže vše opepří speciální schopnosti, jež získáte díky lahvičkám s magickým nápojem z jantaru. Styx se pak může zneviditelnit nebo vytvořit klon sebe sama. Kromě toho se po něm může utlouct :-). Neviditelnost ale moc dlouho nevydrží, takže je její užívání omezené, ale může vám pomoci dostatečně, abyste se dostali okolo skupinky stráží. Schopnost klonování už je ovšem něco jiného a daleko víc než jen návnada. Když si vytvoříte svůj klon, můžete se přepínat mezi skutečným hrdinou a jeho replikou, což znamená, že nebezpečnější práci může odvést klon, jako je třeba nalákání stráží do pasti či počáteční zaútočení, kdy pak originál nepřítele napadne zezadu.

Pokud by vám hra připadala obtížná, nejspíše nevyužívá těchto schopností dostatečně. Styx ale disponuje i různým vybavením, kterému mu například umožní uhasit pochodně, odlákat nepřátele či sejmout slabší stráže z dálky. Průběžně získáváte zkušenosti a povyšujete, s čímž spojené neméně praktické dovednosti jako otrávené pasti, které při kontaktu rozloží nepřátele, nebo otrávené hroty sloužící k ochromení. Tyto a různé další fígle jako tiché útoky z truhly či sudu, nebo házení klonů jako granáty, doprovází vtipné hlášky. Humor je totiž jednou z největších výhod této hry, ačkoliv se vtípky či některé scénky mohou ohrát, stále jsou dobře vyvážené a jsou příjemnou změnou oproti akčním hrám, které se berou moc vážně.

styx_shards_of_darkness_02

Prvního Styxe doprovázely různé potíže, ať už to byly technické problémy, hloupá inteligence nepřátel či opakovaná prostředí úrovní. Technickými potížemi už naštěstí hra moc netrpí, ale AI moc velký pokrok neudělala. Stráže se drží jasně vytyčených hlídek a zbytečně zastavují na místech, kde k nim máte snadný přístup. Známky inteligence projevují, jen když dojde k poplachu, ale jinak fungují docela dobře a kromě prostoduchosti je jim málokdy co vytknout. Daleko méně se také opakují různá prostředí a předměty a minimálně stráže teď zastupují lidé, temní elfové a trpaslíky, jež se sice chovají stejně, ale zvláště trpaslíci dávají hodně najevo, když vás cítí poblíž.

Už jsme zmínili, že prostředí a tak i úrovně jsou tentokrát daleko pestřejší a navštívíte například města skřítků, noblesní vzducholodě či přeplněné doly a vězení. Kromě plížení a zabíjení se připravte i na trochu skákání a šplhání, abyste se dostali na různá místa, a neschází ani zhoupnutí na laně, ačkoliv na tom by ještě tvůrci mohli zapracovat. Občas budete zbaveni některého vybavení, abyste to neměli tak jednoduché, což je zajímavé zpestření.

styx_shards_of_darkness_08

Tím ovšem vylepšení nekončí a jak už jste viděli z videí či na okolních obrázcích, Styx se nemusí vůbec stydět za svou vizuální stránku, za kterou vděčí nejen práci vývojářů, ale také Unreal Engine 4. Zvláště některá prostředí a jejich scenérie jsou krásné, nemluvě o parádním designu postav. Náznaky menšího rozpočtu lze cítit ve scénkách a příběh není zrovna na úrovni – ukradni žezlo za velkou odměnu, ovšem cestou se vše podělá, ale herec zastupující Styxe se opravdu snažil, což lze znát zvláště na dialozích a hláškách, které překonávají dabing ostatních.

Jako největší nedostatek hry, na kterém je opravdu třeba zapracovat, jsou souboje. Když na vás otevřeně zaútočí jeden strážce, můžete rány blokovat a vracet je, ale správné načasování je téměř nemožné a prakticky se vám nebude dařit rány správně odrážet. A když už stojíte proti dvěma či více strážným, je vymalováno a ani únik většinou nepřipadá v úvahu. Styx tak občas může působit spíše jako hardcore kousek, kde odhalení znamená jisté selhání. Cvikem a správnou volbou schopností se tomu můžete vyhnout, ovšem ne vždy. Úrovně ve hře jsou dosti rozlehlé a poskytují hned několik možností, kudy se vydat, ale všechny musíte projít potichu. Když to zkusíte opačně, štěstí vás brzy opustí, a to i při pokusu lokaci rychle proběhnout.

styx_shards_of_darkness_06

Poslední věcí, ve které pokračování překonává svého předchůdce, je přidání režimu kooperace, kdy jeden hráč se ujme role skutečného Styxe, zatímco ten druhý bude hrát za klon. Bohužel se nejedná o lokální kooperaci, ale pouze online, ale už tomu tak zkrátka dnes je. Spoluhráče můžete podpořit kdykoliv a stejně tak i odejít. Jelikož ale druhou postavu představuje klon té původní, jsou zdroje a zdraví zredukováno, aby bylo zachováno vyvážení hry. Každopádně se ale přímo nabízí spolupráci při upoutání pozornosti hlídek, jejich uvěznění a odstranění.

7
Technické zpracováníHratelnostTrvanlivostMultiplayer

Verdikt

Styx pravděpodobně nikdy nebude na úrovni velkých herních hrdinů, ale pro řadu hráčů může být fajn nenáročnou oddechovkou a může potěšit při zahlcenosti AAA hrami. Revoluce v sérii a ani v žánru se tedy nekoná, ale přesto se jedná o solidní titul držící se spíše starších standardů, který občas může zaskočit svou nevyvážeností, ale jinak se hraje docela dobře.
17. 06. 2018 • p.a.c.o2

RECENZE: MotoGP 18

Šampionát MotoGP je skvělou podívanou, kdy při žádném závodě není nouze o dramatické situace a spoustu předjíždění. Navíc upadnout může při riskantnějších manévrech každý, tudíž nic není předem dané. Tento adrenalin se nám snaží nabídnout i virtuální zpracování této značky s oficiální licencí, a i letos ho mají na svědomí Italové z Milestone. MotoGP 18 se chlubí v PR materiálech celou řadou novinek, ovšem to už je taková klasika.

»
14. 06. 2018 • chaosteorycz2

Recenze: Vampyr

Před čtením dalších řádků se nejprve ujistěte, že jste dostatečně vybaveni na boj s nočními predátory. Jako základ zkontrolujte zásoby česneku. Jestliže jich nemáte dostatek na rozvěšení po místnosti, udělejte si alespoň česnečku nebo topinky. Hned v závěsu rozmlaťte libovolnou židli, přednostně dřevěnou, a z rovných částí utvořte kříž. Pokud nevíte, jak vypadá, zanedbali jste některé základy vašeho vzdělání. Nic nezkazíte ani vložením složeného Masaryka do kostelní pokladničky. Lépe pak budete vyjednávat s knězem...

»
05. 06. 2018 • lindros88cze1

RECENZE: ONRUSH

Britské Evolution Studios bylo jedním ze studií, které se zabývalo čistě vývojem závodních her, a byli v tom dobří. Za dob PS2 tito tvůrci stvořili sérii WRC, kdy ještě stála za to, abyste si ji nepletli s dnešními béčky. Poté přešli na šílené akční závody MotorStorm pro PS3 a opět se jednalo o slušný úspěch, ale tuto generaci se jim moc nedařilo a Sony se rozhodla studio rozpustit. Většina vývojářů ale využila...

»
04. 06. 2018 • chaosteorycz0

Recenze: Aragami Shadow Edition

Ara… co? To bude nějaká logická hra o skládání papíru do těch titěrných zvířat nebo ne? Ale s tím sympatickým ninjou na obalu to asi neklapne. Trochu působí jako japonský Deadpool, což určitě naznačuje, že půjde o krvavou rubačku, plnou useknutých končetin, zatímco hlavní hrdinu bude odříkávat haiku napsanou uťatým prstem. Ale moment. Čmoudí se mu z ruky, takže Aragami bude nakonec budovatelská hra o pěstování tabáku na úpatí hory Fuji. Ne?...

»
02. 06. 2018 • p.a.c.o2

RECENZE: Tennis World Tour

Sportem ku zdraví a trvalé invaliditě. To je úsloví, které sice zastánci pohybu nemají úplně v lásce, ale když se podívám po lidech ze svého okolí, skoro bych mu dal za pravdu. Pár sportovců z mého okolí to zkoušelo a problémy je dostihly, protože i zde platí, že nic se nemá přehánět. Někdo může namítnout, že v případě virtuálních sportů zranění nehrozí, což také není úplná pravda. Tenisový loket a bolavé prsty budiž...

»
29. 05. 2018 • chaosteorycz1

Recenze: Yoku’s Island Express

Skutečnost, že jste malí vzrůstem, by vám neměla bránit dělat velké věci. To není titulek reklamy na kramfleky, jak by se mohlo zdát, ale jakési poselství prvotiny švédského studia Villa Gorilla. Sami autoři sice o svém projektu mluví jako o návratu do dětství, kdy každé dveře představovaly dobrodružnou cestu do neznáma, ale já tu vidím určitý myšlenkový přesah. Nebo si to alespoň myslím. Na každý pád, Yoku’s Island Express je...

»
29. 05. 2018 • waggon3

Recenze: Sega Mega Drive Classics

Jestliže jsem si kladl otázku, kdy asi tak Sega zpřístupní do zpětné kompatibility kompilaci Sonic’s Ultimate Genesis Collection, tak teď už znám odpověď – nikdy, neb raději znovu vybere penízky za (skoro) to samé. Ta vytrvalost, s jakou je nám každou generaci servírovaná kompilace her z Mega Drive je až zarážející. I kaviáru se člověk přejí, když vám ho budou servírovat každý den. Navíc zásadní roly hraje fakt, že na Xboxu existují...

»
28. 05. 2018 • lindros88cze0

RECENZE: Dark Souls Remastered

Asi už jste slyšeli frázi, že současná generace je generací remasterů, předělávek a kolekcí. Sami jste se přesvědčili, že tomu tak opravdu je a další z nich vyšel minulý týden. Samozřejmě máme na mysli Dark Souls Remastered. Původní hra vyšla v říjnu 2011, takže to ještě není moc dlouho, ale přeci jen postupem času získala série mnohem více na oblibě a někteří z vás určitě zváží, zda se do temného hardcore světa znovu...

»