Recenze: Super Bomberman R

Autor: chaosteorycz Publikováno: 26.6.2018, 17:26

Publikováno: 26.6.2018, 17:26

Sociální sítě

O autorovi

chaosteorycz

chaosteorycz

Je autorem 1697 článků

Zlý vládce Buggler má choutky na ovládnutí vesmíru. Sám o sobě ovšem stačí maximálně na podmanění vrakoviště, což pro začátek není tak zlé. Právě tady vdechne život pěti zlotřilým obrům, s jejichž pomocí převezme vládu na stejným počtem planet v soustavě Starry Sky Nebula. Ve světě, kde je dobro na úřadu práce, by měl vyhráno a popíjel někde olejové Mojito na okraji galaxie. Rodinka Bombermanů ale nehodlá mocichtivému lotrovi posluhovat. A také proč vlastně? Když máte dostatek munice, je i osvobození planety fuška na jedno odpoledne.

Podobnost, která se vám vybavila při čtení úvodu, není náhodná, neboť Super Bomberman R je jakousi výkladní skříní letité série. V době, kdy vyšel první robotický hrdina se zálibou ve výbušninách, někteří z vás chrastítkem teprve mlátili rodiče po hlavě. Však také poslední díl vyšel ku příležitosti třicátého třetího výročí značky už minulý rok pro Nintendo. Ostatní platformy musely počkat až do letošního června, což bylo vykompenzováno speciální hratelnou postavičkou, kterou v případě Xboxu zajišťuje Master Chief. Za důležité považuji zmínit i cenu stojící korunu pod tisícovkou, neboť v jejím kontrastu se bude posuzovat obsah doručený celky Konami Digital a HexaDrive.

I když si nemyslím, že je mezi vámi někdo, kdo nemá povědomí o jménech Bomberman, Dyna Blaster nebo Bomber Boy, shrňme si princip hry. Veškeré dění se odehrává na mapkách připomínajících bludiště. Postavička ovládaná hráčem zpravidla začíná jako pomalý nekňuba s jednou bombou někde v koutě, kde na něj protivníci nemůžou. Až jejich postupná eliminace, a ničení zdí, mu přináší více munice, větší rychlost, speciální dovednosti a schopnosti. Moje brána do edenu se otevřela pokaždé, když se bomberman stal imunním vůči výbuchům a nadměrné množství bomb mohl odpalovat ručně. A věřte, že ani po sedmdesáté se nic nemění.

Z Forzy tedy asi dřív vznikne tahová strategie, než by bombový maniak výrazně uhnul z konceptu. Většina novinek je proto soustředěná do designu úrovní, ve kterých se zabydlela patra. Nebo spíše takové stupínky, jejichž primárním cílem je natlakovat hráčovu frustraci. Zvolené zpracování a postavení kamery totiž nejdou prvku příliš naproti. Barevné palety se přímo štítí výrazných kontrastů, tudíž se v perspektivě často ztratíte. Kvůli splývání hloubek se velice obtížně odhaduje jak aktuální nastavení pohyblivých mechanismů, tak pozice vyvýšených kostek. To si takhle špacírujete na vedlejší plochu a najednou vás zastaví zábrana, která se celou dobu zdála být níž. Nevadí, však vy se s americkým úsměvem rádi vrátíte, abyste odpálili její základy.

Kde byli autoři mnohem úspěšnější, tak to jsou nepřátelé. Vedle těch v důchodovém věku najdete i nové kousky, pro které není zeď překážkou. Ti ještě vychytralejší disponují i bombami a relativně náročnou umělou inteligencí. A možná není náročná, ale pouze poukazuje na jednoduchost dnešní doby. Tam, kde u jiných her na střední obtížnost procházíte s rukou v kapse, tam vás Bomberman přinutí kroutit i prsty na nohách. Zejména, jste-li na kampaň sami. V kooperaci, pouze lokální, je hraní samozřejmě příjemnější a také rychlejší. Příběhová část ale padne po nějakých pěti hodinách. Říkám vám rovnou, že jestli nemáte v plánu hrát titul online, dejte ruce pryč. Největší přednosti hry jednoznačně ukrývá multiplayer.

Režimy Battle a Grand Prix jsou tím, co vám má vykompenzovat kratičkou kampaň a skromný počet inovací. Rozdíl v režimech je nejenom v počtu hráčů, ale také v herní náplni. Battle je takový prehistorický battle royale. Jedna mapa, osm hráčů ve stavu všichni proti všem a časomíra odpočítávající do neúprosného vyčištění mapy. To nepřichází elektrickou kopulí, ale rezavými bodci. Na standardní mapě je přežití ještě docela snadné, ale jakmile dojde na „členitější terén“ a pohyblivé mechanismy, stává se z Bombermana hra nervů, rychlého rozhodování a bystrých smyslů. Tedy všechno to, co chybí kampani.

Zatím, co Battle režim je zajetým standardem značky, Grand Prix přichází s týmovou kooperací tři proti třem. Cílem je získat co největší počet hvězd a ubránit si ho do konce časomíry. Odpálení protivníkem znamená jak respawn, tak ztrátu hned několika blyštivých serepetiček. Režim vyniká zejména svojí nepředvídatelností. Stačí jeden flegmatik v týmu a z jasných vítězů se během pár vteřin stanou béčka, která budou popotahovat jak vysloužilý vysavač. Do rozdaných karet zasahuje i drobná transformace prostředí, která na vyčištěnou mapu náhodně nasadí nové překážky. Ať chcete nebo ne, hra více hráčů je to, co dělá titul zajímavým. Trochu to připomíná každoroční střílečky, kde je kampaň jen cvičná plocha pro multiplayer.

Vlastně bych neměl ani nic proti, nebýt dvou věcí. První je už zmíněná cena, která mi jednoduše přijde přemrštěná. Za pár multiplayerových režimů, několik postaviček a minimální progres kupředu, chtít tisíc korun, to se někdo bouchl o fošnu. Dojem levnější hry navíc umocňuje druhá věc, grafika. Ta se, ruku na gamepad, stěží vejde do pojmu „průměrná“. Spousta hran má špatné vyhlazování, některé postavičky působí dojmem, že nad mapou tak trochu plavou a ani stíny se příliš nevytáhly. O podpoře pro konzoli Xbox One X pak ani slovo.

7
Technické zpracováníHratelnostTrvanlivostMultiplayer

Verdikt

Výroční Bomberman si na nic nehraje a nic převratného nevymýšlí. S ohledem na skvělé renomé značky ani nemusí, protože dostatečnou hráčskou základnu si najde vždycky. Problém je, že při pohledu na cenovku vám není úplně jasné, proč na ní hra zakotvila. Pro samotáře je titul naprosto zbytečný, protože pohlcení přichází až v kombinaci se skutečnými hráči. S nimi se zabavíte a naplno si užijete každou minutu na bojišti. Na jak dlouho, to závisí na vaší lásce k trhavinám.
  • ZdBu74

    Mám ve zpětné kompatibilitě Bomberman Battlefest a s tím je zábavy celkem dost.

  • Sagat

    Ani po týdnu mi to nenajde přes den ani v noci víc jak jednoho hráče. Přehnali to s cenou a ted jsou prázdný servery. Tohle půjde brzo do slevy.

    • Chaosteory CZ

      To je na tom bohužel to nejhorší. Mně se většinou dařilo spoluhráče najít, ale trvalo to i pět nebo sedm minut. Chybou bylo vydat hru tak dlouho po Nintendu a ještě v době, kdy je pozornost upřena na jiné hry. Ale při výrazně slevě se snad lidi odhodlají ke koupi. Bomberman by byl ideální adept na Xbox Game Pass.

23. 09. 2018 • chaosteorycz1

Recenze: Wenjia

Za porostem hustým, že by se dal kácet, jsou zbytky dávných památek. Nežije v nich zlý obr, ba ani zakletá princezna. Jsou pomyslnou hranicí příbytku bílého tvora, jehož dobré srdce čeká chrabrá budoucnost. Lesnaté království je totiž posledním útočištěm, kde ještě nepáchá ničivé škody zlá síla. Už tušíte? Ale žádný Falko, tohle přeci není Nekonečný příběh. Také ne, Křemílek s Vochomůrkou mají jinou směrovačku. Že by tedy Ori? Řekněme, že to už...

»
22. 09. 2018 • p.a.c.o0

RECENZE: NBA 2K19

Sportovní nadšenci mají po herní stránce rozhodně z čeho vybírat a záleží jenom na preferencích každého hráče, jaký sport nebo sporty má rád. Výhodou virtuálního sportování je fakt, že člověk může i nadále pěstovat pivní břich a nemusí se bát, že by dělal nějaké pohyby či akce, díky nimž by o něj přišel. Navíc se za sportem může vydat za jakéhokoli venkovního počasí a samotné pořízení her vyjde ve výsledku levněji,...

»
20. 09. 2018 • tonyskate1

RECENZE: My Brother Rabbit

Adventur není nikdy dost. Tohoto hesla se držíme už řadu let. Přesto se ale stále méně vyskytují tradiční point-and-click adventury a nahrazují je jejich akčnější či logičtější variance. My Brother Rabbit z obrázků působí jako point-and-click záležitost, ovšem jedná se jen o chytrý kabátek, pod kterým se skrývá klasická hledačka.

»
19. 09. 2018 • chaosteorycz10

Recenze: Super Street: The Game

Občas se na hru těšíte, třebaže v nitru tušíte, že vás při vydání čeká čelní náraz do betonového pilíře. Ale naděje umírá poslední. I tým s malým počtem členů, malým rozpočtem a malými tvůrčími možnostmi může vytvořit dílo, které hrdě zvedne vhozenou rukavici, kolem níž všichni kráčí s odstupem. Rukavice ovšem nesmí být boxerská a vylitá olovem.

»
16. 09. 2018 • tonyskate7

RECENZE: Shadow of the Tomb Raider

Očekávané ukončení trilogie novodobé Lary se konečně dostalo do našich rukou. Je ovšem tak velkolepé jak se nám tvůrci a vydavatel během výrazné kampaně snažili namluvit? O tom se více dočtete v naší recenzi, ale rozhodně jsme se opět dočkali parádního dobrodružství.

»
15. 09. 2018 • chaosteorycz1

Recenze: Immortal: Unchained

Do rezavé mačety už taky. Už to tam skoro bylo. Chybělo méně, než by se do hlavně pistole vešlo a ta třímetrová reklama na steroidy by padla jak nepoužívaný komín. Hodina usilovné práce se právě stala smutnou vzpomínkou a já nemám nic. Jak si teď vylepším vybavení, když jsem všechno nechal na místě smrti? Saprlot, tohle by se slušným lidem dělat nemělo. No nic, když to zkusím ještě jednou, nic...

»
15. 09. 2018 • p.a.c.o1

RECENZE: The Golf Club 2019 featuring PGA TOUR

Letošní sucho v průběhu léta jistě zaznamenal každý a celá řada lidí z něj neměla radost. Mezi tyto jedince bych zařadil i správce golfových hřišť, kteří se museli, mimo útoků syslů na hřiště, vypořádat i se suchem. Udržet bezchybný green nebo farway nebylo jistě snadné, ještě že plevelu kolem hřiště, nebo písku v písečných pastích je to úplně jedno. Ono sucho by se dalo krásně vztáhnout i na hry s golfovou tématikou, kterých poslední...

»
14. 09. 2018 • DandyCZE4

RECENZE NHL 19

Venku je dneska zataženo a prší, snad nám ten led neroztaje. Starosti v letošním díle NHL 19 můžete mít různé, ale všichni jsme zvědaví, jak se to hraje. A od toho je tady moje recenze, jež vám prozradí, jak si tento ročník stojí v očích hokejového maniaka, který nevynechal žádný díl od jeho prvního vydání v době mamutů. Série NHL v posledních letech čelila oprávněné kritice, že herní engine je stále stejný a že...

»