Recenze: Super Bomberman R

Autor: chaosteorycz Publikováno: 26.6.2018, 17:26

Publikováno: 26.6.2018, 17:26

Sociální sítě

O autorovi

chaosteorycz

chaosteorycz

Je autorem 1572 článků

Zlý vládce Buggler má choutky na ovládnutí vesmíru. Sám o sobě ovšem stačí maximálně na podmanění vrakoviště, což pro začátek není tak zlé. Právě tady vdechne život pěti zlotřilým obrům, s jejichž pomocí převezme vládu na stejným počtem planet v soustavě Starry Sky Nebula. Ve světě, kde je dobro na úřadu práce, by měl vyhráno a popíjel někde olejové Mojito na okraji galaxie. Rodinka Bombermanů ale nehodlá mocichtivému lotrovi posluhovat. A také proč vlastně? Když máte dostatek munice, je i osvobození planety fuška na jedno odpoledne.

Podobnost, která se vám vybavila při čtení úvodu, není náhodná, neboť Super Bomberman R je jakousi výkladní skříní letité série. V době, kdy vyšel první robotický hrdina se zálibou ve výbušninách, někteří z vás chrastítkem teprve mlátili rodiče po hlavě. Však také poslední díl vyšel ku příležitosti třicátého třetího výročí značky už minulý rok pro Nintendo. Ostatní platformy musely počkat až do letošního června, což bylo vykompenzováno speciální hratelnou postavičkou, kterou v případě Xboxu zajišťuje Master Chief. Za důležité považuji zmínit i cenu stojící korunu pod tisícovkou, neboť v jejím kontrastu se bude posuzovat obsah doručený celky Konami Digital a HexaDrive.

I když si nemyslím, že je mezi vámi někdo, kdo nemá povědomí o jménech Bomberman, Dyna Blaster nebo Bomber Boy, shrňme si princip hry. Veškeré dění se odehrává na mapkách připomínajících bludiště. Postavička ovládaná hráčem zpravidla začíná jako pomalý nekňuba s jednou bombou někde v koutě, kde na něj protivníci nemůžou. Až jejich postupná eliminace, a ničení zdí, mu přináší více munice, větší rychlost, speciální dovednosti a schopnosti. Moje brána do edenu se otevřela pokaždé, když se bomberman stal imunním vůči výbuchům a nadměrné množství bomb mohl odpalovat ručně. A věřte, že ani po sedmdesáté se nic nemění.

Z Forzy tedy asi dřív vznikne tahová strategie, než by bombový maniak výrazně uhnul z konceptu. Většina novinek je proto soustředěná do designu úrovní, ve kterých se zabydlela patra. Nebo spíše takové stupínky, jejichž primárním cílem je natlakovat hráčovu frustraci. Zvolené zpracování a postavení kamery totiž nejdou prvku příliš naproti. Barevné palety se přímo štítí výrazných kontrastů, tudíž se v perspektivě často ztratíte. Kvůli splývání hloubek se velice obtížně odhaduje jak aktuální nastavení pohyblivých mechanismů, tak pozice vyvýšených kostek. To si takhle špacírujete na vedlejší plochu a najednou vás zastaví zábrana, která se celou dobu zdála být níž. Nevadí, však vy se s americkým úsměvem rádi vrátíte, abyste odpálili její základy.

Kde byli autoři mnohem úspěšnější, tak to jsou nepřátelé. Vedle těch v důchodovém věku najdete i nové kousky, pro které není zeď překážkou. Ti ještě vychytralejší disponují i bombami a relativně náročnou umělou inteligencí. A možná není náročná, ale pouze poukazuje na jednoduchost dnešní doby. Tam, kde u jiných her na střední obtížnost procházíte s rukou v kapse, tam vás Bomberman přinutí kroutit i prsty na nohách. Zejména, jste-li na kampaň sami. V kooperaci, pouze lokální, je hraní samozřejmě příjemnější a také rychlejší. Příběhová část ale padne po nějakých pěti hodinách. Říkám vám rovnou, že jestli nemáte v plánu hrát titul online, dejte ruce pryč. Největší přednosti hry jednoznačně ukrývá multiplayer.

Režimy Battle a Grand Prix jsou tím, co vám má vykompenzovat kratičkou kampaň a skromný počet inovací. Rozdíl v režimech je nejenom v počtu hráčů, ale také v herní náplni. Battle je takový prehistorický battle royale. Jedna mapa, osm hráčů ve stavu všichni proti všem a časomíra odpočítávající do neúprosného vyčištění mapy. To nepřichází elektrickou kopulí, ale rezavými bodci. Na standardní mapě je přežití ještě docela snadné, ale jakmile dojde na „členitější terén“ a pohyblivé mechanismy, stává se z Bombermana hra nervů, rychlého rozhodování a bystrých smyslů. Tedy všechno to, co chybí kampani.

Zatím, co Battle režim je zajetým standardem značky, Grand Prix přichází s týmovou kooperací tři proti třem. Cílem je získat co největší počet hvězd a ubránit si ho do konce časomíry. Odpálení protivníkem znamená jak respawn, tak ztrátu hned několika blyštivých serepetiček. Režim vyniká zejména svojí nepředvídatelností. Stačí jeden flegmatik v týmu a z jasných vítězů se během pár vteřin stanou béčka, která budou popotahovat jak vysloužilý vysavač. Do rozdaných karet zasahuje i drobná transformace prostředí, která na vyčištěnou mapu náhodně nasadí nové překážky. Ať chcete nebo ne, hra více hráčů je to, co dělá titul zajímavým. Trochu to připomíná každoroční střílečky, kde je kampaň jen cvičná plocha pro multiplayer.

Vlastně bych neměl ani nic proti, nebýt dvou věcí. První je už zmíněná cena, která mi jednoduše přijde přemrštěná. Za pár multiplayerových režimů, několik postaviček a minimální progres kupředu, chtít tisíc korun, to se někdo bouchl o fošnu. Dojem levnější hry navíc umocňuje druhá věc, grafika. Ta se, ruku na gamepad, stěží vejde do pojmu „průměrná“. Spousta hran má špatné vyhlazování, některé postavičky působí dojmem, že nad mapou tak trochu plavou a ani stíny se příliš nevytáhly. O podpoře pro konzoli Xbox One X pak ani slovo.

7
Technické zpracováníHratelnostTrvanlivostMultiplayer

Verdikt

Výroční Bomberman si na nic nehraje a nic převratného nevymýšlí. S ohledem na skvělé renomé značky ani nemusí, protože dostatečnou hráčskou základnu si najde vždycky. Problém je, že při pohledu na cenovku vám není úplně jasné, proč na ní hra zakotvila. Pro samotáře je titul naprosto zbytečný, protože pohlcení přichází až v kombinaci se skutečnými hráči. S nimi se zabavíte a naplno si užijete každou minutu na bojišti. Na jak dlouho, to závisí na vaší lásce k trhavinám.
  • ZdBu74

    Mám ve zpětné kompatibilitě Bomberman Battlefest a s tím je zábavy celkem dost.

  • Sagat

    Ani po týdnu mi to nenajde přes den ani v noci víc jak jednoho hráče. Přehnali to s cenou a ted jsou prázdný servery. Tohle půjde brzo do slevy.

    • Chaosteory CZ

      To je na tom bohužel to nejhorší. Mně se většinou dařilo spoluhráče najít, ale trvalo to i pět nebo sedm minut. Chybou bylo vydat hru tak dlouho po Nintendu a ještě v době, kdy je pozornost upřena na jiné hry. Ale při výrazně slevě se snad lidi odhodlají ke koupi. Bomberman by byl ideální adept na Xbox Game Pass.

12. 07. 2018 • p.a.c.o3

RECENZE: LEGO The Incredibles

LEGO hry jsou stálící herní scény a oproti velkým studiím, které vydají svá pokračování jednou do roka, stihnou vydat do roka i dvě hry. Jejich šablona se většinou moc neliší, mění se akorát příběh a hrdinové, kteří se na jeho základě ve hře objevují. Skoro si až člověk říká, jestli to stále někoho baví hrát. Odpověď by byla nejspíš kladná, i když to má svá ale.

»
11. 07. 2018 • p.a.c.o0

RECENZE: Eventide 3: Legacy of Legends

Casual hry jsou takovou zajímavou sortou her, kterou většina hráčů přehlíží s tím, že se jedná o nějaké méněcenné hry. To však není tak úplně pravda, i když původ hledání předmětů, o kterém se budeme na následujících řádcích bavit, je na mobilní platformě. I tak se však jedná o hry nabízející zábavu, dokáží potrápit naše mozkovny a přinést zajímavé příběhy.

»
07. 07. 2018 • chaosteorycz2

Recenze: Red Faction: Guerrilla Re-Mars-tered

Ne, já už tam nechci. To raději k nějaké bažině ve Vysoké Lhotě. Skoro každý míří k moři do Itálie, Řecka, Egypta nebo Chorvatska a já mám místenku na vyprahlý Mars. A vy se moc nesmějte, neboť příštích pár minut mi budete dělat společnost. Tudíž si nezapomeňte sbalit opalovací krém s faktorem „Do křupava“, doklady pro meziplanetární cestování a minimálně kontejner semtexu. Na nehostinnou planetu se opět vracíme jako důlní inženýři, proto se...

»
04. 07. 2018 • kristine4chaos5

Recenze: MXGP Pro

Kluci v redakci nad studiem Milestone už definitivně zlomili hůl. Není proto divu, že když vyšla jeho nová hra, mají najednou dovolené, rekonstrukce domů nebo neodkladné zdravotní prohlídky a plastické zákroky. Třeba i nastřelování vlasů. Vlastně se jim není co divit, protože už museli přetrpět zámořský motocross, atentát na rallye a naprostou devalvaci značky MotoGP. Nicméně. MXGP Pro je ve světě chválenou hrou, což může znamenat jen dvě věci. Buď...

»
03. 07. 2018 • lindros88cze12

RECENZE: Crash Bandicoot N.Sane Trilogy

Kolekce Crash Bandicoot N.Sane Trilogy konečně dorazila na Xbox One a samozřejmě také ve 4K na Xbox One X. Oblíbený vačnatec je tedy zpět a hned na úvod je třeba říct, že čekání stálo za to.

»
01. 07. 2018 • chaosteorycz5

Recenze: The Crew 2

Tak moji drazí. Právě jsem se vrátil ze zámoří, kde se mě sekta označená zkratkou „TC2“ pokusila obrátit na její víru. Na rozdíl od jiné organizace, které se to úspěšně podařilo kdysi v Austrálii, tato si na mě nepozvala jen závodníky automobilové, ale také piloty letadel a lodí. Všichni byli vybaveni velkým odhodláním vnutit mi lásku k jejich sportu. Přemlouvali, předváděli psí kusy, a dokonce upláceli drobnými dárky za to, že jsem...

»
28. 06. 2018 • p.a.c.o4

RECENZE: Unravel Two

Na hraní mám nejraději skutečnost, kdy mohu poznávat nejrůznější světy a v nich prožívat nejrůznější dobrodružství. Některé příběhy a zážitky po dohrání vyblednou, jiné z nich člověku utkví v paměti a rád se k nim vrací. Zejména se to podaří v případě, kdy prožijeme něco jiného, zvláštního nebo s výraznou grafickou stylizací, která celek odliší od zbytku herní produkce.

»
22. 06. 2018 • chaosteorycz0

Recenze: Prey: Mooncrash

Podle mnohých, to prej byla jedna z nejlepších her loňského roku a další skvělý milník studia Arkane. Jiní naopak tvrdí, že směsky všech možných titulů prej nehrají, protože originalita světem otáčí. A prej už to stejně nebylo ono, protože chyběl indián, obaly od ohnivé vody a emzáci balancující mezi genialitou a parodií. Prej se to jmenovalo Prey a podle tvůrců jedna zastávka u ní rozhodně nestačí. A víte co? Já souhlasím,...

»