Recenze: Super Bomberman R

Autor: chaosteorycz Publikováno: 26.6.2018, 17:26

Publikováno: 26.6.2018, 17:26

Sociální sítě

O autorovi

chaosteorycz

chaosteorycz

Je autorem 2043 článků

Zlý vládce Buggler má choutky na ovládnutí vesmíru. Sám o sobě ovšem stačí maximálně na podmanění vrakoviště, což pro začátek není tak zlé. Právě tady vdechne život pěti zlotřilým obrům, s jejichž pomocí převezme vládu na stejným počtem planet v soustavě Starry Sky Nebula. Ve světě, kde je dobro na úřadu práce, by měl vyhráno a popíjel někde olejové Mojito na okraji galaxie. Rodinka Bombermanů ale nehodlá mocichtivému lotrovi posluhovat. A také proč vlastně? Když máte dostatek munice, je i osvobození planety fuška na jedno odpoledne.

Podobnost, která se vám vybavila při čtení úvodu, není náhodná, neboť Super Bomberman R je jakousi výkladní skříní letité série. V době, kdy vyšel první robotický hrdina se zálibou ve výbušninách, někteří z vás chrastítkem teprve mlátili rodiče po hlavě. Však také poslední díl vyšel ku příležitosti třicátého třetího výročí značky už minulý rok pro Nintendo. Ostatní platformy musely počkat až do letošního června, což bylo vykompenzováno speciální hratelnou postavičkou, kterou v případě Xboxu zajišťuje Master Chief. Za důležité považuji zmínit i cenu stojící korunu pod tisícovkou, neboť v jejím kontrastu se bude posuzovat obsah doručený celky Konami Digital a HexaDrive.

I když si nemyslím, že je mezi vámi někdo, kdo nemá povědomí o jménech Bomberman, Dyna Blaster nebo Bomber Boy, shrňme si princip hry. Veškeré dění se odehrává na mapkách připomínajících bludiště. Postavička ovládaná hráčem zpravidla začíná jako pomalý nekňuba s jednou bombou někde v koutě, kde na něj protivníci nemůžou. Až jejich postupná eliminace, a ničení zdí, mu přináší více munice, větší rychlost, speciální dovednosti a schopnosti. Moje brána do edenu se otevřela pokaždé, když se bomberman stal imunním vůči výbuchům a nadměrné množství bomb mohl odpalovat ručně. A věřte, že ani po sedmdesáté se nic nemění.

Z Forzy tedy asi dřív vznikne tahová strategie, než by bombový maniak výrazně uhnul z konceptu. Většina novinek je proto soustředěná do designu úrovní, ve kterých se zabydlela patra. Nebo spíše takové stupínky, jejichž primárním cílem je natlakovat hráčovu frustraci. Zvolené zpracování a postavení kamery totiž nejdou prvku příliš naproti. Barevné palety se přímo štítí výrazných kontrastů, tudíž se v perspektivě často ztratíte. Kvůli splývání hloubek se velice obtížně odhaduje jak aktuální nastavení pohyblivých mechanismů, tak pozice vyvýšených kostek. To si takhle špacírujete na vedlejší plochu a najednou vás zastaví zábrana, která se celou dobu zdála být níž. Nevadí, však vy se s americkým úsměvem rádi vrátíte, abyste odpálili její základy.

Kde byli autoři mnohem úspěšnější, tak to jsou nepřátelé. Vedle těch v důchodovém věku najdete i nové kousky, pro které není zeď překážkou. Ti ještě vychytralejší disponují i bombami a relativně náročnou umělou inteligencí. A možná není náročná, ale pouze poukazuje na jednoduchost dnešní doby. Tam, kde u jiných her na střední obtížnost procházíte s rukou v kapse, tam vás Bomberman přinutí kroutit i prsty na nohách. Zejména, jste-li na kampaň sami. V kooperaci, pouze lokální, je hraní samozřejmě příjemnější a také rychlejší. Příběhová část ale padne po nějakých pěti hodinách. Říkám vám rovnou, že jestli nemáte v plánu hrát titul online, dejte ruce pryč. Největší přednosti hry jednoznačně ukrývá multiplayer.

Režimy Battle a Grand Prix jsou tím, co vám má vykompenzovat kratičkou kampaň a skromný počet inovací. Rozdíl v režimech je nejenom v počtu hráčů, ale také v herní náplni. Battle je takový prehistorický battle royale. Jedna mapa, osm hráčů ve stavu všichni proti všem a časomíra odpočítávající do neúprosného vyčištění mapy. To nepřichází elektrickou kopulí, ale rezavými bodci. Na standardní mapě je přežití ještě docela snadné, ale jakmile dojde na „členitější terén“ a pohyblivé mechanismy, stává se z Bombermana hra nervů, rychlého rozhodování a bystrých smyslů. Tedy všechno to, co chybí kampani.

Zatím, co Battle režim je zajetým standardem značky, Grand Prix přichází s týmovou kooperací tři proti třem. Cílem je získat co největší počet hvězd a ubránit si ho do konce časomíry. Odpálení protivníkem znamená jak respawn, tak ztrátu hned několika blyštivých serepetiček. Režim vyniká zejména svojí nepředvídatelností. Stačí jeden flegmatik v týmu a z jasných vítězů se během pár vteřin stanou béčka, která budou popotahovat jak vysloužilý vysavač. Do rozdaných karet zasahuje i drobná transformace prostředí, která na vyčištěnou mapu náhodně nasadí nové překážky. Ať chcete nebo ne, hra více hráčů je to, co dělá titul zajímavým. Trochu to připomíná každoroční střílečky, kde je kampaň jen cvičná plocha pro multiplayer.

Vlastně bych neměl ani nic proti, nebýt dvou věcí. První je už zmíněná cena, která mi jednoduše přijde přemrštěná. Za pár multiplayerových režimů, několik postaviček a minimální progres kupředu, chtít tisíc korun, to se někdo bouchl o fošnu. Dojem levnější hry navíc umocňuje druhá věc, grafika. Ta se, ruku na gamepad, stěží vejde do pojmu „průměrná“. Spousta hran má špatné vyhlazování, některé postavičky působí dojmem, že nad mapou tak trochu plavou a ani stíny se příliš nevytáhly. O podpoře pro konzoli Xbox One X pak ani slovo.

7
Technické zpracováníHratelnostTrvanlivostMultiplayer

Verdikt

Výroční Bomberman si na nic nehraje a nic převratného nevymýšlí. S ohledem na skvělé renomé značky ani nemusí, protože dostatečnou hráčskou základnu si najde vždycky. Problém je, že při pohledu na cenovku vám není úplně jasné, proč na ní hra zakotvila. Pro samotáře je titul naprosto zbytečný, protože pohlcení přichází až v kombinaci se skutečnými hráči. S nimi se zabavíte a naplno si užijete každou minutu na bojišti. Na jak dlouho, to závisí na vaší lásce k trhavinám.
  • ZdBu74

    Mám ve zpětné kompatibilitě Bomberman Battlefest a s tím je zábavy celkem dost.

  • Sagat

    Ani po týdnu mi to nenajde přes den ani v noci víc jak jednoho hráče. Přehnali to s cenou a ted jsou prázdný servery. Tohle půjde brzo do slevy.

    • Chaosteory CZ

      To je na tom bohužel to nejhorší. Mně se většinou dařilo spoluhráče najít, ale trvalo to i pět nebo sedm minut. Chybou bylo vydat hru tak dlouho po Nintendu a ještě v době, kdy je pozornost upřena na jiné hry. Ale při výrazně slevě se snad lidi odhodlají ke koupi. Bomberman by byl ideální adept na Xbox Game Pass.

21. 04. 2019 • chaosteorycz2

Recenze: World Enduro Rally

Občas strávíte s hrou desítky hodin a stále nacházíte překvapující momenty. Ještě lepší je, když si vývojáři pro sebe nechají nějaký ten taj a během propagace nepropálí veškeré trumfy. Poslední dobou se sice stává, že neočekávané momenty pramení z trestuhodného stavu hry, ale zrovna dnes se nechci bavit o Bethesdě. Vlastně ani nevím o čem se budu bavit, protože World Enduro Rally není tajemná diva ve večerních šatech. Je to laciná rajda,...

»
18. 04. 2019 • chaosteorycz0

Recenze: Conarium

Za okny bílé peklo, v hlavě prázdno a okolo pusto, že by se dalo za hranice vyvážet. To je úvod, ze kterého můžete připravit deset a jednu hru navíc. Psychologické drama o následcích nezřízeného pití. Lyrickou baladu na téma Moje samota, moje radost. Depresivní pohled do nitra nedobrovolných exulantů na Sibiř. Anebo hororový thriller s psychologickou zápletkou, tedy v případě, že se hraje podle H. P Lovecrafta.

»
17. 04. 2019 • p.a.c.o1

RECENZE: R.B.I Baseball 19

Herní sportovci mají žně, protože celá řada sportů, u nás i těch méně známých, je zpracována do herní podoby. Hokej a fotbal jsou takové klasiky, které nikoho nepřekvapí a stejně tak virtuální zpracování amerického fotbalu. Z amerických sportů tak do sbírky chybí jenom baseball, kdy na Xbox One jsou na výběr dokonce dvě hry s touto tématikou.

»
15. 04. 2019 • DandyCZE1

RECENZE: Stellaris: Console Edition

Svět strategií je na Xboxu poměrně malý, takže za světlé výjimky jsme jedině rádi. Není totiž vůbec snadné napasovat komplikovanější ovládání na několik hlavních ovládacích prvků na gamepadu a ještě hráče zaujmout. Proto má žánr strategií stále hlavní místo na PC, a troufnu si říct, že to je poslední typ her, které vyloženě PC potřebují. Samozřejmě lze namítnout, že povolení myši a klávesnici může situaci vyřešit, ale osobně si myslím,...

»
14. 04. 2019 • chaosteorycz3

Recenze: The Grand Tour Game

Výrobci aut se neustále snaží, aby své výrobky prodali i těm, kteří o ně absolutně nestojí. Svobodnému muži rodinné MPV, příležitostnému řidiči luxusní limuzínu a zarytému vyznavačovi benzínu elektrické chrastítko. Někdy si marketingové oddělení přivlastní důležitý skalp, jindy musí přiznat nechtěný debakl. A přitom vzbudit zájem o auta je tak jednoduché. Stačí se jmenovat Clarkson, Hammond a May.

»
14. 04. 2019 • p.a.c.o2

RECENZE: Gang Beasts

Šílená, bláznivá, bizarní, divná. I takové hry se dají najít v portfoliu nejrůznějších vývojářů. Co se jim nedá upřít, je nápad a snaha šokovat či nabídnout netradiční zážitek. To pak vznikne simulátor chleba, hrajete za kozu, valíte se světem coby kamenná koule, operujete v jedoucí sanitce nebo ovládáte roztodivné hrdiny. Někdy se úspěch dostaví, jindy ne, někdy vznikne hra dobrá pro párty, jindy si člověk vystačí sám.

»
10. 04. 2019 • chaosteorycz4

Recenze: Assassin’s Creed III Remastered

Tak schválně, ve kterém díle zabijácké série byly první námořní bitvy? Kdy se rozšířily možnosti parkouru? Který hrdina už nepotřeboval lékárničky pro uzdravení a proč byl důležitou součástí hraní lov a následný prodej kořisti? Všechny odpovědi jsou ukryty v historii, kterou značka Assassin’s Creed píše, a do značné míry překrucuje, už od roku 2007. Vy si teď minulost můžete zopakovat hned několikrát, a to na pozadí kolonialismu.

»
05. 04. 2019 • chaosteorycz0

Recenze: Far: Lone Sails

Prý, že cesta je cíl. Oblíbené klišé, které se hodí mezi pysky každému, kdo hledal v obyčejné hře významový nebo existencionální přesah, třebaže měl děj jasně vypsaný přímo před očima. Inside, Black the Fall, Limbo, Rime, Abzu, Unravel a desítky dalších. Na oko umělecká díla, jejichž jasné poselství se vypráví mezi řádky, zatímco ústřední postava absolvuje osudovou pouť plnou překážek. Jednou je skrytým motivem politika, jindy smysl života, velice často...

»