Recenze: Super Cloudbuilt

Autor: Lukáš Urban Publikováno: 2.8.2017, 18:51

Publikováno: 2.8.2017, 18:51

Sociální sítě

O autorovi

Lukáš Urban

Lukáš Urban

Je autorem 3325 článků

Recenzentka: Kristine4Chaos

Dnes už se můžeme maximálně dohadovat, jestli za rozšíření parkouru do her vděčíme perskému princi, svůdné Faith nebo neohroženému assassínovi Altairovi. Jednoduše tu je a pro mnohé tvůrce videoher se stal stěžejním prvkem jejich projektu, a to jak v klasické „umělecké“ formě, tak té futuristické, při níž si postava pomáhá exo-skeletem, jetpackem nebo obojím najednou. Do této kategorie patří i malá nezávislá hra Super Cloudbuilt, která ačkoli není příliš originální, má osobité kouzlo, zběsilé tempo a naprosto fantastické audiovizuální zpracování.

Za titulem stojí otcové Goat Simulatoru, tedy studio Double Eleven a pokud po této zprávě chcete čtení ukončit, tak prosím zadržte. Touto informací nezačínám, abych vás odradila, ale aby byl vidět kontrast mezi parodickou, nenáročnou a do jisté míry naprosto stupidní kozou a počinem, který má od sklepa po půdu promyšlené schéma, dějovou linku, sympatickou hrdinku a celou řadu úchvatných momentů. Jistě, to měla kozička s jazykem na vestě také, namítnete, co by proti argument, ale Super Cloudbuilt nevznikla jako chyba žijící si vlastním životem. V rámci žánrových škatulek bych ji zařadila jako mix plošinovky, speedrunu a logické hry s akčními prvky. Ještě lépe ji pak vystihuje, že v mých očích jde o kombinaci Mirror’s Edge, Titanfallu a ReCore.

Nejprve se ale sluší představit hlavní postavu, kterou je dívka jménem Demi. Hrdinka, s níž se zpočátku setkáváme v podobě jakési modře olemované entity, jenž se probouzí uprostřed vzdušných ruin, má před sebou nelehký úkol: bez jakýchkoli vzpomínek na minulé události musí zjistit, co se stalo, kde se nachází, a přitom zachránit sebe samu z bezvládného stavu. Pro lepší představu by nebyl na škodu nějaký ten spoiler, ale musí vám stačit jen indicie, že herní události jsou do jisté míry otisky hrdinčina vědomí. I díky tomuto konceptu se herní svět může skládat z naoko nekonečných trosek protínajících nebeskou hlubinu.

Po nezbytném tutoriálu dostane Demi, respektive vy, co by její loutkaři, vše potřebné pro rychlý pohyb přímo a vzhůru. Trysky doplňuje ještě zbraň s dvěma režimy střelby a možnost aktivovat checkpoint na libovolném místě v případě, že jsou v inventáři virtuální záchytné body k dispozici. V opačném případě má hra vlastní, kterých není zrovna mnoho. A to je vlastně vše, co culíkatá dívka umí a díky čemu může běhat po zdech, stoupat na několikapatrové „věže“ a přitom hbitě likvidovat robotické nepřátele, zatímco se vyhýbá laserům či elektrickým výbojům. Úrovně se nacházejí ve čtyřech základních světech, kdežto k odemykání nových dochází po absolvování těch dostupných. Ačkoli jsou vizuálně dostatečně rozličné, jejich cílem je vždy totéž, a to trasa z jednoho bodu do druhého, během které není na škodu sebrat 4 součástky a nějaké ty dodatečné předměty.

Odměnou za splněné úkoly jsou jak checkpointy s posilovači zdraví, tak nejrůznější doping vylepšující základní vlastnosti. Vybrat je lze jednoduše z inventáře, nicméně mají omezený počet použití indikovaný číslicí a vztahují se vždy k aktuálnímu levelu. Dalším typem odměny jsou pak skiny oblečení. Na začátku jsou všechny zamčené, ale už rychlým vytvořením účtu a získáním herního ID, lze vybírat z první várky, která se na konci může rozrůst až na více než 60 barevných kombinací. Pro mnohé zbytečnost, pro mě příjemná možnost kastomizace, kterou jsem velice ráda využívala. Prostě ženská, znáte to. Tady ovšem tkví i jeden malý problém, kterým je opakování již zdolaných úrovní.

Ať už z důvodu, že přeci jen ty skiny chcete nebo pouze pro nutnost ukojit vlastní ješitnost a nakrmit hladové ego uvnitř, stanete před výzvou pokořit fantaskní světy ještě jednou, a to v některém ze tří dodatečných režimů. Ruku na srdce, i se všemi funkcemi je zdolání pozdějších poletujících bludišť dost náročné a unavené prsty s nepříliš vybíravým slovníkem vám určitě rádi budou dělat společníky. Vícero cest k cíli, speciální plošiny blokující energii jetpacku nebo hroty připevněné na zdech, ale nemusí být tím nejhorším. Stačí Demi sebrat pistoli (režim Pacifist), zdraví zúžit na „jednou a dost“ (Fragile) či omezit použití trysek (Pathfinder) a z Mission Impossible je rázem Mission Insane, při níž vám nepomůže ani scientolog hrající si na agenta.

Když už jsem u těch herních režimů, tak doteď jsem se bavili pouze o těch, které jsou spojeny s příběhovou kampaní, nicméně hra má ještě další dva, k nimž vede cesta z hlavního menu. Oba jsou pevně spjaty s globálními žebříčky a oba mají za cíl potrápit vás s již odškrtnutými světy ještě jednou. Nebo dvakrát, třikrát a klidně i desetkrát, to když se vám nebude pozdávat, že pořadí v režimu Ranked je stále žalostné. Rush pracuje se stejným principem, jen trasu průchodu staví z více levelů. Výsledek? Dva naprosto zbytečné herní módy, jenž si může oblíbit snad jen masochista testující co vydrží jeho nervy a gamepad. Multiplayer by tentokrát nebyl na škodu a dovedu si představit, jak se 4 hráči perou o prvenství v rozbořeném plovoucím něčem, co dříve mohlo být futuristické velkoměsto. Obzvláště, když se na Super Cloudbuilt tak dobře kouká.

V Double Eleven vsadili na jednoduchý, ale velice přitažlivý grafický kabát, který osciluje mezi perokresbou a komiksem. Základem jsou syté barvy, přičemž objekty mají černé výrazné hrany a šrafované stíny. Grafika tak na první pohled vypadá až fádně, zároveň se ale pozvolna vkrádá do přízně, abyste ji mohli v určitých momentech bezbřeze obdivovat. To všechno platí, bavíme-li se o defaultním nastavení, jenže autoři v nastavení připravili celou řadu možností, které vizuál promění lusknutím prstu. Největší výzvou je jednoznačně Sketchbook, kdy na obrazovce zůstanou jen černá zvýraznění a vše ostatní zbělá. Odhadnout na neznámé trase skutečnou polohu zdí a plošin se rovná ruské ruletě a herní doba se může z nějakých šesti hodin protáhnout i na dvojnásobek. Vybrat lze ale i „standardní“ renderování nebo zvýraznění důležitých částí, čímž hra naopak připomene Mirror’s Edge.

Hudební podkres se zastavil někde na přelomu tisíciletí a k retro atmosféře mu pomáhají 8bitové samply aneb, jak jsem byla poučena, chiptune. Prostě a jednoduše, hudba odkazuje na zlatou éru plošinovek, což je to hlavní, co potřebujete vědět. Úvodní melodii doprovází navíc rockový motiv, u něhož mohl skladatel posečkat i v průběhu hraní. Náladě v temnějších světech by to rozhodně přidalo. Jelikož hra vychází ze staršího PC titulu Cloudbuilt, odladění je téměř dokonalé a lomit rukami jde snad jen nad ovládáním, které je místy přehnaně citlivé. Velký pozor si dávejte na používání jetpacku směrem dopředu, protože v případě krize ho neubrzdíte a lehce tak můžete přes plošinu přeletět.

8
Technické zpracováníHratelnostTrvanlivost

Verdikt

Od Super Cloudbuilt vlastně očekáváte jen pár věcí. Rychlé tempo, neustále se zvyšující obtížnost, několik cest k cíli a stále ještě neotřelou vizuální stránku, a toho všeho se vám dostane v míře, která je vzhledem k ceně naprosto dostačující. Je hezké, že vývojáři hru napumpovali vícero režimy, ale bez náhodně generovaných úrovní nemáte chuť jejich kvality donekonečna testovat. Pro drtivou většinu hráčů tedy hra skončí kariérou, což je škoda. Pro jiné naopak mohou být režimy omezující střelbu a zdraví až příliš těžké, ale o tom takový typ her je.
15. 04. 2024 • HusekD0

RECENZE: Dragon’s Dogma II

Ani se mi tomu nechce při psaní recenze věřit. První díl Dragon’s Dogma dorazil do našich obchodů před dlouhými dvanácti lety. Tehdy si okamžitě dokázal získat srdce spousty hráčů a ke dnešnímu dni se prodalo téměř osm miliónů kopií. Jednalo se o velmi specifické RPG, za kterým stálo asijské studio Capcom. Svým zpracováním a jedinečným přístupem si získal i západní publikum, čímž se odlišoval od své konkurence. Rok od svého...

»
13. 04. 2024 • Lukáš Urban0

Recenze: Outcast: A New Beginning

„Bože, ty devadesátky.“ Neříkají si jen milovníci starých časů, ale také herní tvůrci, kteří se stále častěji vrací do dob, kdy byly hry ambicióznější, hrdinové hrdinštější a komunita uzavřenější. Je pravdou, že oblast primitivní akční zábavy vykazovala tehdy kulminaci. Náš svět zachraňoval kde kdo, a tak se často cestovalo daleko za oběžnou dráhu, kde čekala vyspělejší mimozemská civilizace na Jardu od bagru, aby ji zachránil s důvtipem barbara a odhodláním tažné...

»
02. 04. 2024 • Lukáš Urban0

Recenze: Valiant Hearts: Coming Home

Nechce se tomu věřit, ale už je to deset let, co jsme se vydali do první světové války, abychom z pohledu čtyř různých osob poznali příběhy, o nichž se v historických zápiskách nemluví. Adventura, sázející na silný příběh a hratelnost větvenou různými styly dle hrdiny, zaznamenala úspěch a přebal vojáka se záchranářským psem se objevil na všech dostupných platformách tehdejší generace. A vlastně bylo otázkou času, kdy se k titulu někdo vrátí. A...

»
25. 03. 2024 • Lukáš Urban0

Recenze: The Outlast Trials

Když si uděláte jména na dusných hororech pro jednoho, kde si hráče vodíte jak psa po výstavním molu, třebaže on sám má mizivý pocit volného pohybu, je vykročení do multiplayeru poněkud ošidné. Zejména do žánru, kde si Dead by Daylight udělala těžké opevnění, které pravidelně zpevňuje rozšířeními se slavnými hororovými maniaky. A že napodobit podobný úspěch, třebaže máte v řiti zaražená lejstra od známé licence, není zrovna lehké, připomínají Resident Evil:...

»
25. 03. 2024 • SeedarCZ0

Recenze: Tram Simulator: Urban Transit

Se simulátory se nám roztrhl pytel a přistála nám tu k zhodnocení další z nich, tentokrát jsme se podívali do víru velkoměsta na železnici. Vývojářské studio Stillalive Studios je známé především simulátorem Bus Simulator, se tentokrát vydalo na podobnou cestu. Prostě jsme jen autobus vystřídali za tramvaj. Očekávání tedy byla vcelku vysoká, studio už má s produkcí v tomto žánru poměrně značné zkušenosti a tak jsem se s chutí do testování...

»
24. 03. 2024 • p.a.c.o0

RECENZE: New Star GP

Ač se to nemusí zdát, i svět mobilních her ukrývá celou řadu kvalitních titulů, jejichž prostřednictvím se můžeme bavit déle, jak jedno záchodové sezení. Vybírat můžeme z celé řady herních žánrů, a to včetně sportovních simulátorů. Třeba takový New Star Soccer dokonce dostal několik ocenění a jeho vývojáři z New Star Games po získání zkušeností vyrazili sbírat finanční prostředky také na velké konzole. Nepřináší nám však nějaký free to play titul, ale...

»
15. 03. 2024 • DandyCZE0

Recenze: Classified: France ’44

Právě jsem byl vysazen do Francie a mám pomoci domácímu odboji. Úkolů budu mít hned několik, škodit němcům, zajištovat zásoby, shánět nové členy odboje, a hlavně připravit vše na den vylodění. Tak nějak začíná tato tahová strategie od studia Absolutely Games.

»
14. 03. 2024 • SeedarCZ0

Recenze: Food Truck Simulator

Máme u nás v redakci takové oblíbené rčení. A to, že simulátorů není nikdy dost! Food Truck Simulator jsme tedy s chutí otestovali. Nakonec, vývojáři z Drago Entertainment mají velmi široké portfolio simulátorů které už objevily svět, mimo jiné třeba Gas Station Simulator, který se vskutku povedl. Povedlo se tento úspěch zopakovat i v simulaci fast foodu na kolech?

»