RECENZE: Super Mega Baseball 3

Autor: p.a.c.o Publikováno: 12.5.2020, 16:01

Publikováno: 12.5.2020, 16:01

Sociální sítě

O autorovi

p.a.c.o

p.a.c.o

Je autorem 1984 článků

U hraní se dá krásně relaxovat, což se snažím aplikovat nejen na sebe, ale i své okolí...

Je příjemné vidět, že značka, které jste na začátku z jakéhokoli důvodu moc nevěřili, pěkně roste a na trhu se jí daří. Dokonce se těšíte na její další díl, samozřejmě pokud vám ho vývojáři necpou co půl roku. Ideální je dodržet mezi díly časový odstup, aby si hráči mohli každý díl náležitě užít a vy, jako vývojáři jste měli dostatek času zapracovat na pokračování. U sportovních her toto platí dvojnásob, i když chápu snahu her s oficiální licencí každý rok přinést jeden kousek, který bude reflektovat aktuální situaci a složení týmů.

Nic takového nemusí trápit studio Metalhead, jejichž baseball žádnou oficiální licenci nemá, a přesto si každý díl zatím dokázal připsat kladná hodnocení u kritiků i hráčů. Třetí díl se na tento trend rozhodně pokusí navázat a jak jsem zmínil v úvodu, přichází po dvou letech od druhého. Času tak byla spousta a nabízí se otázka, kolik novinek dokázali vývojáři dodat.

Část, která se s každým dílem rozšiřuje nejvíce, je nabídka herních módů. Posledně jsme dostali možnosti hrát multiplayer, na což vývojáři letos navázali a přidávají Pennant Race. Ten je splněným snem pro všechny organizátory turnajů, protože je možné si vytvořit zápolení na míru až pro 32 hráčů. Chybět nesmí ani gaučová varianta zápasu, k níž hra vyzývá. Škoda jen, že stále není možné si zahrát pouze a jenom homerun derby, aby se konečně ukázalo, kdo to s tou pálkou umí lépe.

Já trávím nejvíce času hraním sezóny proti AI, takže mi největší radost udělalo přidání režimu Franchise. Můžu si vybrat libovolný tým – zde upozornění, dobře vybírejte, protože statistiky každého týmu hrají větší roli, než tomu bylo dříve – a hurá do nekonečného hraní. Oproti klasické sezóně můžeme hrát několik po sobě jdoucích sezón, tudíž bude třeba hlídat kontrakty s hráči, jejich odchody do penze, a tak bude třeba zajistit dostatečně kvalitní náhrady. Jenom vítězové dostanou kapitál navíc, což se při plánování zlepšování hráčů v rámci tréninků bude jistě hodit. Režim tak přidává trochu toho managementu, ovšem není moc složitý a příjemně doplňuje sezónu i lidem, co jinak tyhle věci moc nemusí.

Dění na hřištích také doznalo několika změn, a dokonce se výkony na hřišti dokáží promítnout do vlastností samotných hráčů. Pokud se třeba některému nebude dařit odpalovat nízké nadhozy, bude to vědět a každý takový nadhoz bude méně častěji končit kloudným odpalem. Stejně to funguje na nadhazovače, no prostě na všechny hráče na hřišti, takže si na to určitě dávejte pozor.

Na základě zpětné vazby od hráčů tvůrci „poštelovali“ obtížnost nejnovějšího dílu. Stupnice stále nabízí možnosti hru ideálně nastavit od 1-99 (easy – nehratelné), ale tam kde jsem loni exceloval někde kolem hodnoty 50, jsem se letos podstatně více zapotil už kolem 30. Je to dáno tím, že byl mírně upraven systém nadhozů, což je, jak všichni jistě dobře vědí, základní kámen každé výhry. Kdo není schopen hodit kvalitní strike, ale zároveň natolik komplikovaný, aby dokázal pálkaře vybídnout k odpalu i v případě ballu, nemůže pomýšlet na vítězství.

Letos dá takový nadhoz opravdu zabrat, ale na druhou stranu to podstatně lépe navozuje uvěřitelnější zážitek, protože ač se to nemusí zdát, Super Mega Baseball je série, kterou bych si troufl označit za simulátor toho sportu. Trénink dělá mistra, stejně tak statistiky nadhazovače také dokáží pomoci k vítězství. A kdo bude potřebovat půjčit lepší ruce, nechť si ubere obtížnost. Variabilita je i letos hodně široká a každý si dokáže udělat ideální výzvu na míru.

A to je z novinek v hratelnosti všechno. Sice tu máme upravený systém pro krádeže met a divoké nadhozy, není to však nic tolik zásadního. Ano, určitě je fajn vidět, že se soupeř více hrne do kradení a člověk musí být více ve středu, ale s kvalitním nadhozem a trošku solidním odpalem by vítězství nemělo vyset kdo ví jak vysoko (samozřejmě v závislosti na obtížnosti). Kdo hrál předchozí díl, dostane se po krátké chvilce i do toho současného.

Dle propagačních materiálů jsem se měl těšit na novou a skvělou grafiku s hudebním doprovodem. Marně jsem však při spuštění vyhlížel logo HDR a ve specifikacích 4K rozlišení. Ani jedna technologie do hry nedorazila, takže ve výsledku hra vypadá stejně, jako posledně. Někdy je možná o něco propracovanější hra světla, ale to je tak celé. Směrem k horšímu se při nadhozech za některých světelných podmínek ubrala jejich přehlednost, kdy není moc vidět, kam se hází, a to je u takovéto hry docela problém. Holt se s tím zájemci budou muset popasovat.

Ani druhé vylepšení, kvalitnější audio, se nepovedlo tak, jak bylo nejspíš plánováno. I když záleží na tom, jaká je konstelace hvězd a fáze měsíce. Někdy všechno pěkně funguje, diváci fandí adekvátně dění na hřišti a rozhodčí dokresluje onen souboj pálkař – nadhazovač. Jindy si však hra řekne, že na to kašle a diváci vydávají jenom monotónní a velice otravný hluk. Musel jsem se vydat do menu a ubrat jim hlasitost, protože jinak se delší zápasy nedali dohrát. U sportovní hry bych totiž něco jako bílý šum opravdu nečekal.

8
Technické zpracováníHratelnostTrvanlivostMultiplayer

Verdikt

Novinek jsme se dočkali i letos, kdy většina z nichž jistě udělá hráčům radost a dokáže z nich dostat ještě lepší výkony. Hra nabízí více obsahu při hodně podobné hratelnosti, jako posledně a k některým novinkám mám výhrady. I tak se ale jedná o kvalitní pokračování, které má zatím tu výhodu, že konkurence je podstatně horší. Příště už by tomu ale tak být nemělo, a i v Metalhead se budou muset vytáhnout o něco víc, pokud budou chtít uspět.
  • díky za recenzi. naposledy jsem hrál tuším Super Mega Baseball Extra Innings, tak je asi čas vyzkoušet pokračování

    • p.a.c.o

      Rádo se stalo. A jestli si hrál naposled první díl, tak skok do třetího bude fajn 🙂

02. 07. 2020 • Lukáš Urban1

Recenze: Hunting Simulator 2

Sebereflexe je dobrá vlastnost a řekněme si, že nám hráčům občas chybí. Od aut chceme reálnější jízdní model, ale zároveň dobrou ovladatelnost jedním prstem. Po akcích vyžadujeme bravurní balistiku, abychom se vzápětí rozčilovali, že je ta střelba až moc reálná. A po simulátorech žádáme zhmotnění skutečných prvků, avšak za hodinu kňouráme nudou. Víme tedy co vlastně chceme? Nejspíš ne. Aspoň v tom tentokrát nejsme sami, protože studio Neopica bloudí na...

»
23. 06. 2020 • CryLineT9

Recenze: SpongeBob SquarePants: Battle for Bikini Bottom – Rehydrated

Je to žluté, nosí to kalhoty a chová to mňoukajícího hlemýždě. Nic? Kamarádí se to s natvrdlou mořskou hvězdicí a pracuje pro Evžena Krabse u Křupavého kraba. Stále nic? Kde jste žili posledních dvacet let, že neznáte SpongeBoba? Mořskou houbu v kalhotách, která si spokojeně žije v Zátiší Bikin. Ale chápu. Každý se nezamiloval do hlubokých očí usměvavého hrdiny. Také humor nemusel trefit ten pravý cíl. V případě remasteru Battle for Bikini Bottom by to...

»
21. 06. 2020 • Lukáš Urban0

Recenze: The Elder Scrolls Online: Greymoor

To je pořád řečí, jak neexistují upíři a vlkodlaci. A přitom je potkáváte takřka dnes a denně, aniž byste si to uvědomili. S větší intenzitou ty prvé, kteří pijí dobrým lidem krev brčkem, ale zato dlouhodobě a usilovně. Pravda, neříkáme jim upíři. Dostávají pojmenování, jejichž tíhu ani digitální řádky nesnesou. Navíc neplatí, že by se objevovali jen s příchodem noci. S vlkodlaky je to složitější, ale snad minimálně pánové někdy měli tu...

»
14. 06. 2020 • CryLineT0

Recenze: Beyond Blue

Moderní podoba herního průmyslu činí z her univerzální kulturní médium. Úchvatné práce grafických enginů dokážou z vašeho obýváku vytvořit galerii umění. Prostorový zvuk nasimuluje početný orchestr hned vedle vás. A talent pánů spisovatelů přetvoří jedničky s nulami do výpravného románu. To ale není všechno. Tituly jsou rády také intelektuální, relaxační a výukové. Lehce se stanou exkurzí do antického muzea nebo dokumentem o podmořském životě.

»
12. 06. 2020 • tonyskate0

RECENZE: Desperados III

Za vyhynulý žánr byly často považovány tradiční adventury, ovšem ve skutečnosti to jsou taktické hry v reálném čase s důrazem na tichý přístup. Že nevíte o čem je řeč? Snad vám napoví slůvko Commandos. Série, jejíž první díl vyšel před více než 20 lety, nabídla nevídané pojetí, které si zamilovaly milióny hráčů. Podobných her poté vzniklo poměrně málo a vlastně byl tento žánr u ledu dobrou dekádu, dokud jej v roce 2016 neoživilo...

»
10. 06. 2020 • Lukáš Urban3

Recenze: Mafia III: Definitive Edition

Hodnotit zpětně titul není tak jednoduché. Obzvláště, pokud je všeobecně na pranýři už od dob, kdy se objevily první informace a videa. Od vydání se utvořil všeobecný názor, který můžu buď potvrdit nebo se vydat na válečnou stezku za popřením. Bohužel mi chybí moment překvapení, který má suplovat dodatečný obsah. K němu se dostali asi jen ti, kterým základ nevadil a hru si užili. Z toho vyplývá, že jsem na každý pád...

»
07. 06. 2020 • Lukáš Urban0

Recenze: Mortal Kombat 11: Aftermath Kollection

Jsou tituly, které se při vydání nevyplatí kupovat. Ne proto, že jsou v horším stavu než české památky, ale proto, že je čeká ještě velký kus obsahu. Přitom nutně nemusí jít o poloprázdné projekty, u nichž jsou pozdější dodatky součást obchodní strategie. Svou specifickou úlohu zde mají právě bojovky. Ať už Tekken, Soulcalibur nebo Mortal Kombat, vždy vyjdou v dostatečném základu, aby později přiložily pod kotel. Poslední jmenovaný se teď po roce...

»
02. 06. 2020 • Lukáš Urban3

Recenze: Those Who Remain

Kombinovat nesourodé látky se nedoporučuje jak v chemii, tak u baru nočního klubu. A podobný nepsaný zákaz by měl platit i pro vývojáře, kteří ačkoliv mají ambice, nemají zkušenosti. A pokud ano, tak maximálně s mícháním stavebního materiálu. Vzít vizuální příslušnost Mlhy od Johna Carpentera a vsadit do ní svět Alana Wakea, může v milovnících hororů vzbudit jemné lechtání v podbříšku. Jen se později nesmí přesunout do žaludku a vyvolat dávení.

»