
RECENZE: Tales from the Borderlands
Když v roce 2009 vyšla postapokalyptická střílečka s RPG prvky Borderlands, způsobila tak trochu malou revoluci. Záhy se série rozrostla o další díly, přičemž nemohla chybět ani adventura Tales from the Borderlands z dílny dnes již zrušeného Telltale Games. Toho času bylo nicméně studio na vrcholu a plodilo jednu adventuru za druhou.
Po krachu Telltale to nicméně s Tales from the Borderlands vypadalo velmi bledě – hra uvízla v takzvaném licenčním pekle, kdy hru či její části vlastnilo několik subjektů. Hra tak nakonec zmizela z distribučních platforem a legálně nešla sehnat, pakliže jste kopii již nevlastnili.
To se nicméně změnilo, licenční problémy byly vyřešeny a Tales from the Borderlands se opět vrátilo na distribuční platformy v podobě remasteru všech dílů. My se na tuto “staronovou” hru nyní podíváme v naší recenzi.
Kdo měl někdy tu čest s adventurami od Telltale, bude i v Tales from the Borderlands jako doma. Cellshadeová grafika je určitým trademarkem zaniklého studia, nicméně stejný grafický kabátek má i série Borderlands. To je jeden z důvodů, proč Tales from the Borderlands skvěle zapadá do celého univerza Borderlands a hráč tím pádem nemá potíže s proniknutím do světa a příběhu, který se odehrává mezi druhým a třetím dílem.

Příběh je alfou a omegou každé adventury a ani v tomto případě tomu není jinak. Vžijete se do kůže Rhyse, šplhouna po korporátním žebříčku Hyperionu, který společně se svým nejlepším přítelem Vaughnem chce dosáhnout na mety nejvyšší. Zatímco si jde pro povýšení, na místě jeho šéfa došlo k drobné obměně. Místo povýšení dostane Rhys přidělenou práci jako pomocný uklízeč a tak se parta rozhodně pro odvážný plán – získat Vault key, tedy to nejcennější, co se na planetě Pandora nachází.
Snad neprozradím příliš, když řeknu, že to všechno nepůjde zrovna podle plánu a svou roli v tom sehrají i sestry Fiona a Sasha, což zadělá na pořádné dobrodružství. Právě s Fionou si Rhys pravidelně střídá roli vypravěče, takže na většinu dějových zvratů máte dva pohledy, které dobře vykreslí různé aspekty příběhu. Na cestě také potkáte spoustu známých postav, jako je Zer0, Athena či Claptrap, přičemž ne všichni k vám budou mít zrovna kladný vztah.
V průběhu pěti epizod se opět budete muset rozhodovat, jakou cestou se bude příběh ubírat. Přenést se musíte jen přes tradiční lež Telltale, že vaše volby budou mít vliv na to, jak se bude příběh odehrávat. Částečně je to pravda, nicméně příběh má vždy předem daný začátek i konec. Na rozdíl od jiných adventur od Telltale jsem v případě Tales from the Borderlands měl pocit, že znovuhratelnost je o něco nižší, než v případě jiných her od téhož studia. Tak nějak jsem neměl potřebu zjišťovat, zda rozhodnutí ušetřit kulku bylo správné, či nikoli. To bohužel autorům neslouží ke cti.
Hratelnost je taktéž v duchu ostatních her od Telltale. Většinu času posloucháte konverzace, občas zkoumáte okolí, řešíte jednoduché hádanky nebo procházíte akční pasáží s quicktime eventy. Ty jsou uživatelsky přívětivé, takže selhání nemůžete svést na hru. Konverzace naopak musím vypíchnout. Humor, který provází celou sérií Borderlands, se pochopitelně otiskl také do Tales from the Borderlands, přičemž na rozdíl od her z dílny Gearboxu mi přišlo, že jsou vtipné repliky vybroušenější. Při hraní Borderlands jsem totiž měl pocit, že střílečka s humorem tlačí příliš na pilu a některé situace jsou spíše trapné, nežli vtipné. Tales from the Borderlands tento problém neměly a mnohdy dokonce vykouzlily na mé tváři úsměv, což se často nestává.
Tales from the Borderlands je jedna velká jízda od začátku až do konce. Vtipné dialogy, grafická stránka odpovídající předloze a řemeslně zvládnutá hratelnost dělá z Tales from the Borderlands jednu z nejlepších adventur od zaniklých Telltale. Ke cti hře slouží i to, že si ji užijete také v případě, kdy jste původní sérii nehráli nebo není váš šálek kávy, tak jako tomu je v mém případě. Pochválit musím také soundtrack, který je směsicí rocku a dubstepu, což zní na první dobrou jako nesmysl, ale dohromady funguje parádně.
Tales from the Borderlands má ale také své mouchy. Některé části příběhu příliš nedávají smysl a humor občas tlačí na pilu až příliš. Ani remaster se občas nevyhne nějakému tomu grafickému glitchi či drobné chybě, ale kdybych tohle měl Tales from the Borderlands vyčítat, byl bych opravdu hnidopich. Tales from the Borderlands je povedený remaster, který si tato hra zasloužila, stejně jako znovuuvedení do prodeje jak pro Xbox One a Xbox Series, tak pro PC . Pakliže jste ji ještě nehráli, nemáte na co čekat.
Verdikt
Adventury od Telltale jsou sice všechny jako přes kopírák, některé se nicméně povedly více a jiné zase méně. Tales from the Borderlands jsou za mě rozhodně jednou z těch nejlepších adventur zaniklého studia. Cellshadeová grafika sedí k původní sérii, vtipné repliky jsou až na několik hluchých míst skutečně vtipné, quicktime eventy nejsou přehnaně náročné a příběh vás do hry vtáhne i v případě, že vám Borderlands nic neříkají.
RECENZE: F1 25
V loňské recenzi jsem úvod začínal přáním toho, aby formulový šampionát vyhrál konečně někdo jiný, než Max, protože to vypadlo, že McLaren by se mohl o sesazení pokusit. Tohle přání se nakonec nepovedlo, Max vyhrál, ale někdo jiný bral aspoň pohár konstruktérů. Letos vypadá situace ještě víc zamotaně, jak strategie Ferrari, které se zatím stále trápí a ani příchod velkého Lewise Hamiltona to moc nezměnil. Dojde na obligátní „příští sezóna je...

RECENZE: RoadCraft
Katastrofy všeho druhy jsou věcí, kterou nikdo z nás nechce zažít na vlastní kůži. Je přitom jedno, jestli je to tornádo, velké kroupy, zemětřesení nebo rozvod. Ovšem až na tu poslední věc jsou tyto akce velice vhodné v rámci herního zpracování. Můžeme totiž katastrofy buď sami působit nebo se postarat o jejich likvidaci. Pro opravy je třeba spousta materiálu a ve většině případů také strojů, a právě to skvěle kombinují série MudRunner...

RECENZE: The Precinct
Policejní práce ve skutečnosti nebude taková zábava, jak to vypadá z filmů a seriálů. Po silnicích se nemůžeme řítit jako v Kobře 11 a kriminalisté vyšetřující vraždy určitě nepoužívají tolik barevných světel a výsledky také nejsou hotové do deseti minut, i když by to jistě bylo praktické. Nene, pro zábavnou policejní práci je třeba jí něco přidat, a to i v případě herního zpracování. Jasně, máme tady i simulátory, ale i ty mají...

RECENZE: MotoGP 25
Velkou událostí pro české fanoušky série MotoGP je návrat brněnského okruhu zpět do kalendáře světového šampionátu. Stalo se tak po pěti letech, takže se čeká velký zájem a velké příběhy na závodním okruhu s novým povrchem. A shodou okolností je to i můj návrat k této herní sérii, protože jako poslední jsem měl v rukou MotoGP 20. Sám jsem byl tedy zvědav, co všechno se od mé poslední jízdy změnilo.

Recenze: Clair Obscur Expedition 33
Krásné fantasy ve smutném světě. Tvůrci z francouzského studia Sandfall Interactive představují svou vizi temného RPG s dospělým příběhem. Jak si obstáli v recenzi?

Recenze: Deadside
Hry o přežití nabývají na popularitě, avšak pro konzolové hráče příliš na výběr nebylo. Na konci února ale do obchodů Xboxu dorazil Deadside, survival který už pár let bojuje s konkurencí na počítačích se vydal na cestu konzolí. Jaké je srovnání verze na PC a konzole? Dostává DayZ na Xboxu konečně konkurenci?

Recenze: South of Midnight
Legendy, bubáci, mýtická stvoření a příběh o bolesti a odpuštění. Jak to vše může fungovat v herním provedení od Compulsion Games zjistíme v této recenzi.

RECENZE: Lost Records: Bloom and Rage
Když přijde francouzské studio Don’t Nod s novým titulem, fanoušci příběhových adventur notně zbystří. I když se Francouzi v posledních letech věnovali i jiným žánrům, jejich pověst vybudovaná především okolo série Life is Strange se jim patrně jen tak překonat nepodaří. Ostatně do tohoto žánru spadá také novinka v podobě titulu Lost Records: Bloom & Rage. Hned na úvod je potřeba říci, že titul je rozdělen na dvě části –...