Xboxweb

Francouzské studio Dontnod si za dobu své existence vysloužilo poměrně dobrou pověst. Jejich prvotina Remember Me byla vcelku solidní hrou, stejně jako Vampyr, kterému ovšem přílišné ambice studia lámaly vaz. S adventurní sérií Life is Strange se každopádně Francouzi trefili do černého – středoškolské drama o dospívání říznuté trochou toho nadpřirozena zvedlo nejednoho fanouška adventur ze židle.

Po úspěšné a oceňované jedničce přišel ještě o něco málo slabší prequel bez nadpřirozených schopností a hůře hodnocená dvojka, která vsadila na kritiku současné americké společnosti ve formě sourozenecké road movie. Čekání na plnohodnotné pokračování měl za úkol zkrátit menší titul Tell Me Why, jenž se odvážně pustil do zpracování transgender tématiky. Ten u laické i odborné veřejnosti trochu zapadl, byť je hra dostupná v rámci předplatného Game Pass. Jak se Dontnod Entertamet povedl další příspěvek do jejich adventurního univerza?

Hra se točí okolo sourozeneckého dua Ronanových, Tylera a Alyson. Ty rozdělila tragická smrt jejich matky, již má na svědomí právě Tyler, toho času znám jako Ollie. Tyler je právě onou transgender postavou, která se vrací do rodného města Delos Crossing, aby se po letech znovu setkal se svou sestrou a společně s ní vypořádal dědictví v podobě rodného domu na okraji maloměsta.

Grafická stránka se dle mého od dob Life is Strange vylepšila, byť nepřišla o typickou stylizaci, podle které adventury od Dontnod poznáte na první dobrou. Animace obličejů jsou bohužel trochu topornější, stejně jako pohyby postav, které by si zasloužily o něco více péče. Scénické výhledy do krajiny jsou nicméně dechberoucí, takže často na nedostatky zapomenete.

Velkou předností hry jsou dialogy. Ty jsou poměrně civilní v tom nejlepším slova smyslu. I v případech, kdy se postavy baví o naprostých banalitách všedního dne, jsou dialogy uvěřitelné a dobře napsané. Jen málokdy budete mít pocit, že některé rozhovory nedávají smysl. To každopádně platí o rozhovorech, které neposouvají příběh dále. O příběhových rozhovorech a důležitých dialozích ještě bude řeč.

První Life is Strange byl ceněn především díky svému příběhu, který umně kombinoval běžné trable dospívací středoškolačky s nadpřirozenými schopnostmi. V Tell Me Why je příběh koncentrován na vypořádání se sourozenců Ronanových se svou temnou minulostí a i přes mírně klišovitou zápletku by šel bezpochyby zpracovat na lepší průměr. Dontnodu nicméně v případě Tell Me Why trochu ujela ruka – první epizoda dobře představí jednotlivé postavy a mechaniky, druhá představí příběh s kolísavou tendencí a třetí díl naprosto rozbije veškerou dynamiku hry.

Samotný příběh Tell Me Why je zprvu načrtnut dobře, ale v pozdější fázi hry významně ztratí na atraktivitě. Místo postupného gradování a cliffhangerů na konci epizod vás čeká uprostřed stagnace, která nechtěně pozornějším hráčům prozradí vyústění celého příběhu. Třetí epizoda je kvůli tomu utrpením, které chcete mít co nejrychleji za sebou. Přitom právě závěrečná epizoda by měla být tím vyvrcholením, které si Tell Me Why zaslouží.

Postavy jsou napsány dobře a vesměs jsou konzistentní. Většina vedlejších postav má svůj příběh a pozadí, které je vcelku dobře prokreslené. Občas se sice stane, že některá postava otočí o 180 stupňů, ale s přivřením obou očí se to dá přejít. Horší je, když se nelogicky zachová jedna z hlavních postav. Na to během hry narazíte rovnou několikrát.

Pokusím se o příklad bez spoilerů – během hraní můžete přijít na to, že strýc Alyson zatajil informaci, která by mohla její život nasměrovat na trochu jiné koleje. Příliš jsem nepochopil, proč Alyson strýce s vědomím nově nabyté informace nekonfrontovala. Nicméně jedna věc mě v důležitých dialozích potěšila – postavy si nemusí vybrat jen emočně zabarvenou volbu, ale mohou zvolit také tu logickou. Volby v dialozích jsou povětšinou srozumitelné, nicméně jednou či dvakrát jsem narazil na dialogovou volbu, která se mi zdála umírněná, ale Tyler bezdůvodně vyletěl jako čert z krabičky.

Nadpřirozené schopnosti se nevyhnuly ani sourozencům Ronanovým, kteří disponují zvláštním telepatickým spojením. Skrze něj si mohou nejen povídat, ale také sdílet vzpomínky. Na papíře tato schopnost působí příjemným a uvěřitelným dojmem, v praxi ji Dontnod doslova odfláknul. Telepatické dialogy jsou spíše výjimečné a sledování vzpomínek jednotlivých sourozenců je zprvu zábavné, později se nicméně zvrhne v ubíjející nudu. Veškerý potenciál, který nadpřirozené schopnosti sourozenců mají, je jednoduše promrhaný.

Zajímavou mechanikou, která není adventurám neznámá, je řešení hádanek. Zatímco v prvních dvou dílech jsou jednoduché a řešíte je sporadicky, v posledním díle se autoři naprosto nepochopitelně rozhodli rozbít tempo hry nadměrným množstvím hádanek. Místo toho, abyste se zatajeným dechem odhalovali pravdu o své zesnulé matce, listujete deníčkem dětských pohádek, který je klíčem ke všem hádankám.

Vyhnout se nemohu ústřední tématice, kterou je transgenderová identita. Před spuštěním jsem byl připraven na pořádnou masáž, která mi tuto problematiku řádně přiblíží v dobrém i ve zlém. Po dohrání jsem ale byl značně zklamán. Ačkoli se transgender postavy ve hrách prakticky nevyskytují, tvůrci nedokázali potenciál patřičně využít. Problematika je redukovaná na známá klišé a osobní pohled Tylera se omezí jen na několik poznámek během hraní. Tyler se v maloměstě v Aljašce prakticky nesetká s žádnými předsudky, odsuzováním či dokonce fyzickým napadením, které by jeden v těchto končinách čekal.

Namísto toho ostatní postavy genderovou identitu Tylera v podstatě neřeší a pokud ano, prakticky okamžitě ukáží, že i buran z maloměsta je schopen se přes noc proměnit v tolerantního liberála a voliče demokratů. Tell Me Why zcela nepochopitelně ukazuje svět v ideálním stavu, jak by to mělo vypadat. Bohužel realita je trochu někde jinde, což mohli autoři hráči přiblížit a nechat ho pořádně pocítit, že jím ovládaná postava je něčím jiná. Tell Me Why se okrajově dotýká také témat, která souvisí s americkým státem Aljaška a ochranou přírody obecně. Ani v těchto případech ale autoři nedokáží témata dát do patřičného kontextu a nechat jim dostatečný prostor. Dontnod v několika dialozích něco nakousne, ale dále se tím už nezabývá.

S tím souvisí také Tylerova romantická linka, která je bohužel jen jedna a působí značně zrychleně a prkenně. Alyson žádný románek nedostala, a i když v průběhu hraní oba sourozence střídáte, nemohl jsem se ubránit dojmu, že právě na Alyson vývojáři trochu šetřili své síly. Sourozenecký konflikt, který měl sloužit jako cliffhanger druhé epizody, mohl představit Alyson jako plnohodnotně prokreslenou postavu, namísto toho z konfliktu vyšla jako slabší postava.

Tell Me Why ukázalo na jistou vyhořelost studia Dontnod. Šablona, kterou dříve dokázali vycizelovat do prvotřídního díla najednou nefunguje a působí ploše a nezajímavě. To nicméně neznamená, že by Tell Me Why bylo špatnou hrou. Bohužel ale není ani dobrou hrou, jen lehce nadprůměrnou, které ke cti slouží fakt, že je dostupná v rámci předplatného Game Pass a herní doba se pohybuje okolo deseti hodin. Tell Me Why je k dispozici rovněž v rámci služby xCloud, na které jsem odehrál zhruba polovinu hry. Musím uznat, že ačkoli se zážitek ani zdaleka neblíží přímému hraní na konzoli, poradil si xCloud s Tell Me Why vcelku dobře. Adventury tomuto typu hraní zkrátka svědčí.

S povděkem kvituji, že příští titul Life is Strange s podtitulem True Colors bude vytvářet videoherní studio Deck Nine, jež má na svědomí také prequel Before the Storm, který si dle mého dobře poradil v rámci světa Life is Strange i bez nadpřirozených schopností.