RECENZE: Tell Me Why

Autor: Michael Chrobok Publikováno: 13.4.2021, 12:00

Publikováno: 13.4.2021, 12:00

Sociální sítě

O autorovi

Michael Chrobok

Je autorem 4 článků

Francouzské studio Dontnod si za dobu své existence vysloužilo poměrně dobrou pověst. Jejich prvotina Remember Me byla vcelku solidní hrou, stejně jako Vampyr, kterému ovšem přílišné ambice studia lámaly vaz. S adventurní sérií Life is Strange se každopádně Francouzi trefili do černého – středoškolské drama o dospívání říznuté trochou toho nadpřirozena zvedlo nejednoho fanouška adventur ze židle.

Po úspěšné a oceňované jedničce přišel ještě o něco málo slabší prequel bez nadpřirozených schopností a hůře hodnocená dvojka, která vsadila na kritiku současné americké společnosti ve formě sourozenecké road movie. Čekání na plnohodnotné pokračování měl za úkol zkrátit menší titul Tell Me Why, jenž se odvážně pustil do zpracování transgender tématiky. Ten u laické i odborné veřejnosti trochu zapadl, byť je hra dostupná v rámci předplatného Game Pass. Jak se Dontnod Entertamet povedl další příspěvek do jejich adventurního univerza?

Hra se točí okolo sourozeneckého dua Ronanových, Tylera a Alyson. Ty rozdělila tragická smrt jejich matky, již má na svědomí právě Tyler, toho času znám jako Ollie. Tyler je právě onou transgender postavou, která se vrací do rodného města Delos Crossing, aby se po letech znovu setkal se svou sestrou a společně s ní vypořádal dědictví v podobě rodného domu na okraji maloměsta.

Grafická stránka se dle mého od dob Life is Strange vylepšila, byť nepřišla o typickou stylizaci, podle které adventury od Dontnod poznáte na první dobrou. Animace obličejů jsou bohužel trochu topornější, stejně jako pohyby postav, které by si zasloužily o něco více péče. Scénické výhledy do krajiny jsou nicméně dechberoucí, takže často na nedostatky zapomenete.

Velkou předností hry jsou dialogy. Ty jsou poměrně civilní v tom nejlepším slova smyslu. I v případech, kdy se postavy baví o naprostých banalitách všedního dne, jsou dialogy uvěřitelné a dobře napsané. Jen málokdy budete mít pocit, že některé rozhovory nedávají smysl. To každopádně platí o rozhovorech, které neposouvají příběh dále. O příběhových rozhovorech a důležitých dialozích ještě bude řeč.

První Life is Strange byl ceněn především díky svému příběhu, který umně kombinoval běžné trable dospívací středoškolačky s nadpřirozenými schopnostmi. V Tell Me Why je příběh koncentrován na vypořádání se sourozenců Ronanových se svou temnou minulostí a i přes mírně klišovitou zápletku by šel bezpochyby zpracovat na lepší průměr. Dontnodu nicméně v případě Tell Me Why trochu ujela ruka – první epizoda dobře představí jednotlivé postavy a mechaniky, druhá představí příběh s kolísavou tendencí a třetí díl naprosto rozbije veškerou dynamiku hry.

Samotný příběh Tell Me Why je zprvu načrtnut dobře, ale v pozdější fázi hry významně ztratí na atraktivitě. Místo postupného gradování a cliffhangerů na konci epizod vás čeká uprostřed stagnace, která nechtěně pozornějším hráčům prozradí vyústění celého příběhu. Třetí epizoda je kvůli tomu utrpením, které chcete mít co nejrychleji za sebou. Přitom právě závěrečná epizoda by měla být tím vyvrcholením, které si Tell Me Why zaslouží.

Postavy jsou napsány dobře a vesměs jsou konzistentní. Většina vedlejších postav má svůj příběh a pozadí, které je vcelku dobře prokreslené. Občas se sice stane, že některá postava otočí o 180 stupňů, ale s přivřením obou očí se to dá přejít. Horší je, když se nelogicky zachová jedna z hlavních postav. Na to během hry narazíte rovnou několikrát.

Pokusím se o příklad bez spoilerů – během hraní můžete přijít na to, že strýc Alyson zatajil informaci, která by mohla její život nasměrovat na trochu jiné koleje. Příliš jsem nepochopil, proč Alyson strýce s vědomím nově nabyté informace nekonfrontovala. Nicméně jedna věc mě v důležitých dialozích potěšila – postavy si nemusí vybrat jen emočně zabarvenou volbu, ale mohou zvolit také tu logickou. Volby v dialozích jsou povětšinou srozumitelné, nicméně jednou či dvakrát jsem narazil na dialogovou volbu, která se mi zdála umírněná, ale Tyler bezdůvodně vyletěl jako čert z krabičky.

Nadpřirozené schopnosti se nevyhnuly ani sourozencům Ronanovým, kteří disponují zvláštním telepatickým spojením. Skrze něj si mohou nejen povídat, ale také sdílet vzpomínky. Na papíře tato schopnost působí příjemným a uvěřitelným dojmem, v praxi ji Dontnod doslova odfláknul. Telepatické dialogy jsou spíše výjimečné a sledování vzpomínek jednotlivých sourozenců je zprvu zábavné, později se nicméně zvrhne v ubíjející nudu. Veškerý potenciál, který nadpřirozené schopnosti sourozenců mají, je jednoduše promrhaný.

Zajímavou mechanikou, která není adventurám neznámá, je řešení hádanek. Zatímco v prvních dvou dílech jsou jednoduché a řešíte je sporadicky, v posledním díle se autoři naprosto nepochopitelně rozhodli rozbít tempo hry nadměrným množstvím hádanek. Místo toho, abyste se zatajeným dechem odhalovali pravdu o své zesnulé matce, listujete deníčkem dětských pohádek, který je klíčem ke všem hádankám.

Vyhnout se nemohu ústřední tématice, kterou je transgenderová identita. Před spuštěním jsem byl připraven na pořádnou masáž, která mi tuto problematiku řádně přiblíží v dobrém i ve zlém. Po dohrání jsem ale byl značně zklamán. Ačkoli se transgender postavy ve hrách prakticky nevyskytují, tvůrci nedokázali potenciál patřičně využít. Problematika je redukovaná na známá klišé a osobní pohled Tylera se omezí jen na několik poznámek během hraní. Tyler se v maloměstě v Aljašce prakticky nesetká s žádnými předsudky, odsuzováním či dokonce fyzickým napadením, které by jeden v těchto končinách čekal.

Namísto toho ostatní postavy genderovou identitu Tylera v podstatě neřeší a pokud ano, prakticky okamžitě ukáží, že i buran z maloměsta je schopen se přes noc proměnit v tolerantního liberála a voliče demokratů. Tell Me Why zcela nepochopitelně ukazuje svět v ideálním stavu, jak by to mělo vypadat. Bohužel realita je trochu někde jinde, což mohli autoři hráči přiblížit a nechat ho pořádně pocítit, že jím ovládaná postava je něčím jiná. Tell Me Why se okrajově dotýká také témat, která souvisí s americkým státem Aljaška a ochranou přírody obecně. Ani v těchto případech ale autoři nedokáží témata dát do patřičného kontextu a nechat jim dostatečný prostor. Dontnod v několika dialozích něco nakousne, ale dále se tím už nezabývá.

S tím souvisí také Tylerova romantická linka, která je bohužel jen jedna a působí značně zrychleně a prkenně. Alyson žádný románek nedostala, a i když v průběhu hraní oba sourozence střídáte, nemohl jsem se ubránit dojmu, že právě na Alyson vývojáři trochu šetřili své síly. Sourozenecký konflikt, který měl sloužit jako cliffhanger druhé epizody, mohl představit Alyson jako plnohodnotně prokreslenou postavu, namísto toho v konfliktu vyšla jako slabší postava.

Tell Me Why ukázalo na jistou vyhořelost studia Dontnod. Šablona, kterou dříve dokázali vycizelovat do prvotřídního díla najednou nefunguje a působí ploše a nezajímavě. To nicméně neznamená, že by Tell Me Why bylo špatnou hrou. Bohužel ale není ani dobrou hrou, jen lehce nadprůměrnou, které ke cti slouží fakt, že je dostupná v rámci předplatného Game Pass a herní doba se pohybuje okolo deseti hodin. Tell Me Why je k dispozici rovněž v rámci služby xCloud, na které jsem odehrál zhruba polovinu hry. Musím uznat, že ačkoli se zážitek ani zdaleka neblíží přímému hraní na konzoli, poradil si xCloud s Tell Me Why vcelku dobře. Adventury tomuto typu hraní zkrátka svědčí.

S povděkem kvituji, že příští titul Life is Strange s podtitulem True Colors bude vytvářet videoherní studio Deck Nine, jež má na svědomí také prequel Before the Storm, který si dle mého dobře poradil v rámci světa Life is Strange i bez nadpřirozených schopností.

6
Technické zpracováníHratelnostTrvanlivost

Verdikt

Tell Me Why slibuje neotřelé téma v typické stylizaci, které proslavilo studio Dontnod. Namísto parádního příběhu, skvěle napsaných postav a uvěřitelného lidského dramatu, které by zároveň ztvárnilo všechna příkoří transgender lidí jsme dostali nemastnou neslanou hru, na které se podepsala vyhořelost francouzského studia. Tell Me Why tak není dobrou ani špatnou hrou, jen lehce nadprůměrnou.
14. 05. 2021 • Lukáš Urban0

Recenze: Evil Inside

Mít k něčemu dispozice neznamená, že budu v dané kategorii automaticky hvězdou. Pokud mi příroda do kalhot nadělí hasák antického boha, bude bez filmů pro dospělé jen překážkou pro krejčího. Vytříbené chuťové pohárky ze mě nečiní dalšího Šéfa v akci, ale spíš náruživého žrouta, před nímž se ukrývá i freon lednice. A záliba pro horory nutně nevede k úspěchu na poli tvůrčí činnosti, pokud tedy mám větší ambice než obšlehnutí práce někoho druhého.

»
05. 05. 2021 • Lukáš Urban0

Recenze: Under the Jolly Roger

Až si jednou hráči uvědomí, jak hanebně tráví volný čas a celý herní průmysl řachne, můžou si vývojáři pořídit maringotky, hadry z třetí ruky, kouli z čínské lidové sklárny a vyrazit věštit tužby mezi kolotočáře. Oni totiž nejlépe vědí, po čem srdce mé prahne a v případě pirátské tématiky jde hlavně o multiplayerový zážitek. Nikdo jiný mi tak ješitně nepotopí plavidlo jako korzár od jiné konzole. A nikdo jiný mi nepřekazí bitevní vřavu...

»
04. 05. 2021 • SeedarCZ0

Recenze: NieR Replicant ver.1.22474487139

Remake, remaster, ani jedno? Původní hra Nier, která se v roce 2010 objevila na našich trzích po úspěchu v Japonsku, se příliš velké ovace nedočkala. Vydavatelství ale hře dalo ještě šanci a to je jen dobře. Po velmi úspěšném Nier: Automata (součástí Game Pass) se fanoušci série dočkali přepracované verze původní hry Nier: Replicant (číslo verze s dovolením nadále vynechám :D). Povedlo se vydavatelství Square Enix na trh vydat další...

»
28. 04. 2021 • japo0

Recenze: The Sinking City (Series X|S)

„Pro mír a bezpečnost lidstva je naprosto nezbytné, aby některá temná, mrtvá zákoutí a neprobádané hlubiny Země zůstaly v pokoji, aby se spící abnormality neprobudily k životu a rouhavě přežívající noční můry se nevydaly ze svých temných doupat  k novým a větším výbojům.“ H.P. Lovecraft – Hory šílenství

»
26. 04. 2021 • Lukáš Urban0

Recenze: Beyond Enemy Lines – Remastered Edition

Na pořádný válečný singl se čeká déle než na očkování proti netopýří chřipce. Prostor tak mají menší tvůrčí celky, jejichž ambice nesahají k milionovým prodejům, ale k pořádné atmosféře, vytříbené hratelnosti a zajímavé zápletce. Když jsou navíc tématem Sověti toužící rozpoutat světovou válku, je duše tuzemského hráče ochotna zahodit vidle, řízky i pivo a okamžitě vyrazit střemhlav na Moskvu. Nebo aspoň do nejbližšího obchodu pro ruskou zmrzlinu a ruské vejce, které na...

»
25. 04. 2021 • SeedarCZ0

Recenze: Hitchhiker – A Mystery Game

Minulý týden nabídku her Xbox posílil další nevšední titul. Hitchhiker je adventura, jejíž vývoj hry má na svědomí studio Mad About Panda. Že vám to nic moc neřekne? Nebojte, nejste sami.

»
24. 04. 2021 • p.a.c.o0

RECENZE: MotoGP 21

Rok se s rokem sešel a opět nadešel ten čas, vymyslet nějaký úvod pro následující recenzi. U pravidelně vycházejících her je to větší oříšek než u jiných, ale to už jsem jistě u nějaké recenze psal. Naštěstí u série MotoGP došlo k tomu, že po dlouhých letech vypadla z kalendáře velká cena Brna, takže úvod můžu věnovat tomu. Je to do jisté míry škoda, protože závod měl u nás tradici a velkou diváckou...

»
23. 04. 2021 • Lukáš Urban0

Recenze: In rays of the Light

Vítejte v místě, kde včera neexistuje a zítra již bylo. Ve světě prázdných chodeb, rozpadlých zdí, špinavých ulic a… ne, nejsme v Mostě. Ani sousedním Litvínově. Tentokrát se cestuje mnohem dál na východ. Až za Mrazíkem, nesmrtelnou Ladou Nivou a agresí měnit budoucnost dějin mocí. A přestože by příběh mohl být zasazen kamkoli, zrovna v těchto exteriérech má své nesmazatelné kouzlo a až psychologický přesah. Jen se nesmíte bát samoty. A temnoty.

»