RECENZE: Tennis World Tour 2

Autor: p.a.c.o Publikováno: 17.10.2020, 9:05

Publikováno: 17.10.2020, 9:05

Sociální sítě

O autorovi

p.a.c.o

p.a.c.o

Je autorem 2148 článků

U hraní se dá krásně relaxovat, což se snažím aplikovat nejen na sebe, ale i své okolí...

Tenisté se úspěšně popasovali s podzimním termínem French Open a ani chladnější počasí nic neubralo na kvalitních tenisových výkonech. Dokonce jsme se dočkali historického milníku, kdy Rafael Nadal dorovnal Rogera Federera v počtu vítězných grandslamů. Souboj o toto pomyslné prvenství bude ještě zajímavý. Nicméně pomalu nastává čas, kdy počasí venkovním aktivitám opravdu přát nebude, takže se, pokud to situace umožní, přesunou skuteční hráči do hal a ti herní si přitopí ve svých doupatech.

Není náhodou, že do úvodu se krásně hodila jména dvou aktuálně největších tenisových hvězd, protože právě jejich tváře se objevují na obalu nejnovějšího tenisového počinu Tennis World Tour 2. Jak by číslovka v názvu dávala tušit, mělo by se jednat o pokračování, ale tak úplně tomu není. Spíš jde o nějaký další pokus, ovšem pro rozlišení je použita číslovka. Jde totiž o vývojářskou snahu studia Big Ant Studios, což jsou přesně ti samí tvůrci, kteří nám před devíti měsíci přinesli AO Tennis 2. Je docela překvapivé, že jedno studio dělá dvě tenisové hry, čímž konkuruje samo sobě a navíc AO Tennis není takový skvost (lehce nadprůměrná hodnocení), aby si člověk řekl ok, udělali jednu dobrou hru, třeba to tady zkusí jinak a zase dobře.

Abych jim nekřivdil, nějaká snaha tady je, ale ani Tennis World Tour 2 rozhodně nepřináší takový zážitek, který by dokázal navázat na legendy jako Virtua Tennis nebo Top Spin. I když jistá inspirace tady je, například v menu. To je tak strohé a jednoduché, že už to snad jednodušší být ani nemůže. Na druhou stranu zrovna v menu člověk nějaké extra kudrlinky nepotřebuje, díky čemuž je nabídka svižná a jasná. Nechybí kariéra, exhibice, online nebo obchod, ke kterému se dostanu později.

Stejná strohost pokračuje v kariéře, takže po vytvoření hrdiny nebo hrdinky s raketou, se objeví jednoduchá nabídka možných aktivit, díky které jsem si vzpomněl právě na zmíněný Virtua Tennis. I v něm se bylo potřeba rozhodnout, zda budeme hrát exhibici, vydáme se na turnaj, potrénujeme nebo budeme hledat trenéra či odpočívat. Ani zde žádné extra složitosti nejsou, ale nějaká modernější podoba by hře 21. století rozhodně slušela a byla příjemnější.

Cesta na vrchol vede skrze kombinaci jednotlivých aktivit, kdy jsem ještě zapomněl na trénink. V něm najdeme několik výzev, jejichž pokořením získáme zkušenosti a peníze, což je herní měna pro všechny věci ve hře. Za lepší výkony si budeme moct vylepšit parametry našeho hráče, vyměnit mu raketu, trenky nebo tričko. K tomu budeme potřebovat jak peníze na nákup, tak dostatek zkušeností, protože nové vybavení se odemyká v závislosti na levelu postavy. Kdo se těšil, že nakonec ukáže svého borce na světoznámém grandslamu, má smůlu. Žádný oficiální turnaj se v základní hře nenabízí a kdo si nějaký bude chtít užít, bude si muset dokoupit rozšíření.

Tím nejzvláštnějším prvkem celé hry a zároveň tím prvkem, který jí má odlišit od AO Tennis 2, jsou kartičky pro zlepšení statistik. Funguje to tak, že se vydáme do obchodu, kde za herní měnu koupíme balíček kartiček. Ty pak následně přiřadíme našemu tenistovi, a to buď v kariéře nebo v exhibici, jelikož kartičky jsou sdílené pro všechny aktivity ve hře. S tím rozhodně nejsem spokojen, protože vydělat na balíček alespoň z počátku není snadné a když si chce člověk zahrát jenom tak a použít kartičky i při těchto zápasech, pak mu mohou chybět na nějakém zásadním turnaji kariéry.

Kdo by čekal, že tohle je ideální možnost jak z hráčů vymámit další peníze navíc, bude zklamán. Kartičky je možné v obchodě nakupovat pouze a jenom za herní měnu, žádné mikrotransakce se nekonají. A jak se ukázalo při hraní, vlastně by na tom vývojáři ani nic nevydělali. Kartičky na chvíli údajně dokáží zvětšit výdrž nebo nějaký úder, ale jak jsem si vyzkoušel, nakonec bylo úplně jedno, zda jsem hrál s kartičkami nebo bez nich. Nějaký jejich vliv na můj výkon jsem nezpozoroval a tak jsem hrál bez nich. Tím se ukázalo, že tento prvek je ve hře zbytečný a upřímně, nevím, jestli i kdyby vliv byl větší, bych měl chuť a náladu před každou výměnou řešit, jakou chci použít kartičku. Možná tak, kdyby tenis byl nějakou kartičkovou hrou nebo manažerem, tam by to smysl dávalo, ale v tomto případě vůbec. Doufám, že si vývojáři příště podobné kousky odpustí a zaměří se na důležitější části.

Možná by bylo dobré si odpočinout od potíží a podívat se na ten nejpozitivnější prvek hry, kterým je samotná hratelnost. Musím se přiznat, že prvních pár hodin jsem se hrou hodně bojoval. Nemohl jsem si zvyknout, že je potřeba opravdu přesně časovat údery, pokud chci uspět. Ale když jsem se do toho dostal, hned začalo všechno fungovat a já si připadal jako ta pravá tenisová hvězda. Drtil jsem soupeře přesnými údery do čar, a když to bylo těsné, přizval jsem na pomoc jestřábí oko. Není to doplněk jenom pro efekt, občas opravdu dokáže pomoci.

Navíc jsem musel změnit styl hraní, kdy soupeře honíte z jedné strany kurtu na druhý, než to prostě vzdá. Tady totiž není tak účinný, jak bývá zvykem. Pro vítězství je třeba hrát pestře a využívat celou plochu kurtu. Nicméně po pár zápasech přijdete na to, že je dobré se naučit hru zkracovat, což je docela mocný pomocník při cestě za vítězstvím. Takže kdo si hru pořídí a na začátku se mu nebude dařit, je třeba toto období překonat, protože hned potom začne křivka zábavnosti a pocit z tenisu prudce růst.

A možná by rostla až do nebe, kdyby jí zpět na zem, nebo možná ještě o něco hlouběji, nevrátila technická prezentace a grafické zpracování celé hry. Jedním slovem bych to popsal jako hnus. Začněme zpracováním samotného kurtu. Najdeme zde všechny druhy povrchů, na nichž se hraje. Dokonce hra ukazuje, že na každém z nich a v závislosti na povětrnostních podmínkách se bude jinak chovat míček. Situace je však stejná, jako u kartiček, protože efekt na výslednou hru je nulový. Navíc všechny povrchy jsou nakonec jenom placatá textura.

Dále tu máme stopy na daném povrchu. Tenista zanechává brázdy na antuce, což je super, ale také na betonu, což už, jak správně tušíte, tak super není. Míček udělá otisk jenom při vítězném úderu a jinak se práší stejně na antuce jako na trávě a betonu. A abych nezapomněl, hra má věštecké schopnosti. Skóre se kolikrát mění již těsně před dopadem míčku, tak moc dobře hra ví, že my nebo soupeř už s tím nic neuděláme. Nakonec bych si nechal technické perličky jako diváky koukající všude, jenom ne na probíhající hru, hlas rozhodčího není vždy stejný, jako pohlaví, míčky prolétávají skrze překážky a sběrači, kteří vlastně nic nesbírají.

Zlatým hřeben programu je zdejší výběr zrůd. Tedy pardon, oficiálních tenistů. Jejich zastoupení je poměrně bohaté a to včetně nejznámějších jmen světové špičky. Těch hlavních chybí opravdu jenom pár, byť v ženské části pavouka by český fanoušek jistě uvítal větší zastoupení. Takto zde máme pouze Petru Kvitovou. Na druhou stranu já být tenistou, byl bych asi radši, kdyby se mé zpracování ve hře neobjevilo.

Modely obličejů jsou příšerné a to hlavně u dam. Pánové z toho vybruslili ještě docela dobře, i když jejich „emoce“ jsou hodně neumělé a místy opravdu děsivé. Zdejší dámy pak rozhodně nejsou těmi kráskami z kurtů, jaké známe z televizí, a připomínají takový zvláštní hybrid, děsivě se tvářící. Je opravdu smutné, že u hry, která údajně běží ve 4K a nabízí podporu HDR jsou tenisté a jejich zpracování opravdu ošklivé a nedůstojné.

5
Technické zpracováníHratelnostTrvanlivostMultiplayer

Verdikt

Tennis World Tour 2 si zlomil ruku už při podání a soupeř mu následně return poslal přímo do koulí. Takto ošklivou hru už jsem dlouho neviděl a stejně tak chudou prezentaci. Pak tu máme zbytečné kartičky, technické přešlapy a to všechno výborný pocit ze samotného tenisu opravdu nezachrání. Leda tak opravdu velké sleva, díky níž člověk zavře oči a nakonec přece jen otevře svou peněženku.
17. 02. 2021 • Lukáš Urban0

Recenze: The Wild Eight

Divoká osmička není pokračování Tarantinova bijáku. Nejde o dospělý snímek se zvýšenou spotřebou lubrikačního gelu. A kupodivu se za ním neukrývá ani dokument z indiánské rezervace. Jméno patří malému titulu zaměřenému na přežití, jehož konzolové vydání přichází v době, kdy se o milovníky survivalu pokouší kooperační Project Winter. Konkurence ale nakonec může novince pomoci, protože lidi si rádi hrají na dobrodruhy. Jen u toho občas chtějí být sami. Navzdory mrazu, hladovým šelmám...

»
06. 02. 2021 • Lukáš Urban0

Recenze: Werewolf: The Apocalypse – Earthblood

Vášně se rodí už v útlém věku. To znamená, že pokud mluvíte bassem a jako prcek jste měnili autíčka za panenky, nejenom, že se vám zúžil potencionální okruh partnerů v dospělosti, ale nejspíš vás čeká kariéra módního návrháře nebo kadeřníka. Což může být pořád lepší než se dostat v předškolním věku k filmovému braku, kde profesor během úplňku snižuje počty studentské koleje dlouhými drápy a ostrými zuby. Do chlupatých kostýmů se sice zatím neoblékám,...

»
04. 02. 2021 • Lukáš Urban0

Recenze: Gods Will Fall

„Už toho máme dost! Copak musíme pořád poslouchat ty křeny nahoře? Nespočet generací jim sloužíme a stejně je to málo. Kdybychom se rozpůlili, sešlou na nás kletbu, že jsme se nerozčtvrtili. Poslušně skládáme slib oddanosti a když nějaký lehce retardovaný vesničan nepochopí otázku napoprvé, zahubí ho i s rodinou. Navíc jsou nenažraní a na obětech berou víc než daňový úřad. To musí skončit teď hned. Kdo se nebojí zubaté s brouskem v ruce,...

»
28. 01. 2021 • p.a.c.o0

RECENZE: Balancelot

Jsou situace, kdy není snadné udržet balanc. Třeba když je zima a chodníky vůbec nekloužou, ideálně ještě k tomu jdeme z kopce, nebo když se vracíme úplně střízliví z hospody. Rovnováha je přitom naším každodenním chlebem, protože bez ní bychom nikam nedošli, a taky bychom mohli vypadnout z postele, což se ale mnohým děje z nejrůznějších příčin tak jako tak.

»
27. 01. 2021 • Lukáš Urban10

Recenze: The Medium

Děsit lze mnoha způsoby. Dobře budovanou atmosférou jak za starých časů, lekačkami dle moderního mustru a dějem, pakliže je scénárista dostatečně vynalézavý a nespadne do léty omletých klišé. Nahánět hrůzu je možné i technickým stavem hry, ale zrovna v této disciplíně Bloober Team výrazně nevyniká. Přestože je z Polska. Spíše se zaměřuje na lidskou mysl, z níž tahá ty nejtemnější obavy. Protože největším nepřítelem není stín nalomené větve v šeru noci, ani meluzína úřadující...

»
25. 01. 2021 • HusekD0

RECENZE: Override 2: Super Mech League

V roce 2018 nám společnost Modus Games přinesla zajímavě vyhlížející akční hru s obřími roboty pod názvem Override: Mech City Brawl. Chopili jste se tak ovládání jednoho z dvanácti mechů a šli jste bránit planetu proti invazi vetřelců z vesmíru. Hra získávala velmi dobré hodnocení a tak jsme se už v roce 2020 dočkali pokračovaní s názvem Override 2: Super Mech League, které měli na starosti stejní vývojáři ze studia Modus Games Brazil. Sedm let po...

»
23. 01. 2021 • japo1

Recenze: Hitman 3 – více než důstojné zakončení ságy

Od restartu série Hitman uběhlo právě pět let. Nová sága Hitmana od počátku kladla vysoký důraz na design úrovní – každá zabijákova mise byla obsáhlou do sebe zapadající skládačkou, spojenou jak z pečlivě nascriptovaných, tak i hráčem ovlivnitelných událostí. Každý průchod misí tak umožňoval hráči, poté co shromáždil požadované informace o samotném úkolu, zvolit zajímavý a někdy i dost kuriózní způsob, jak svůj cíl sprovodit ze světa. Platilo, že s...

»
07. 01. 2021 • Michael Chrobok0

RECENZE: Yes, Your Grace

Kdo někdy nechtěl mít na povel celé království, ať hodí kamenem. V pixelartové hře Yes Your Grace se vžijete do role panovníka malého království a poměrně názorně vám předvede, že se nejedná o jednoduchou úlohu pro každého.

»