Recenze: Terminator: Resistance

Autor: Lukáš Urban Publikováno: 19.11.2019, 12:39

Publikováno: 19.11.2019, 12:39

Sociální sítě

O autorovi

Lukáš Urban

Lukáš Urban

Je autorem 2930 článků

Ať si James Cameron klidně do konce života točí Avatary nebo třeba tření lososů ve studeném proudu. Z mého pohledu to nejlepší už filmovému průmyslu přinesl. Výtečně pozvedl Vetřelce, aby se později korunoval za krále akčních sci-fi s druhým Terminátorem. Myslete si, co chcete, ale tomuhle snímku se vyrovná jen máloco. Na béčkovém scénáři vystavěl Cameron multižánrový klenot. Nadčasovou klasiku, kde v naprostém souladu funguje svalnatý antihrdina, silná ženská postava, bezcitný padouch a spratek, o něhož byste jinak přerazili basebalovou pálku. A proto nejsem zrovna nadšený, když se na Soudný den snaží navázat parta začátečníků, které navíc chybí finance.

Kupodivu tím nemyslím Tima Millera, na jehož novém Terminátorovi jsem byl ve stejný den, kdy dorazila kopie hry na recenzi. Když jsem odcházel z kina, napadlo mě: „Tohle Soudný den svým způsobem resetovalo, a přesto to fungovalo. Možná přímé navázání na dvojku tak špatné nakonec nebude.“ Ještě ten večer jsem Resistance pustil. Zazněly tóny hudby Brada Fiedela, na obrazovce se objevil model T-800 a mě chytla neskutečná chuť po hraní. Po patnácti minutách utekla jak pražský kapsář a já znechuceně odložil ovladač. Studio Reef Entertainment nejspíš platilo licence vlastním tělem, protože hru dělali s nástroji minulé generace. S ujištěním, že do rána hra možná zkrásní, jsem ulehnul.

Nestalo se. Terminator: Resistance je skutečně takový technický low-end, jak od počátku působil. Rovnou vám povím, že nynější cenovka není bláznovství, ale trestný čin. Grafická stránka je na úrovni remasteru minulé generace. Modely jsou málo detailní, animace zastaralé a textury kartonové. O naprostém znásilnění světla si povíme víc později, až pošlu před popravčí četu autora level designu. Rovnou tak zapomeňte na termíny jako 4K nebo HDR. Až se k nim autoři dostanou, budete si promítat obraz na stěny sousedního paneláku. Ze zoufalství jsem se po pár hodinách dokonce rozhodl, že bych zkusil odpudivý vizuál vzít jako plus.

Jelikož děj přímo navazuje na filmovou dvojku, k soudnému dnu skutečně později došlo. John Connor tedy vede lidský odboj proti Skynetu a Los Angeles připomíná tréninkovou oblast demoliční čety. Okolí se jen hemží stroji všeho druhu a do hry vstupuje Jacob Rivers. Stále ještě nýmand, jehož největším úspěchem je, že do teď přežil. V budoucnu ho však čekají velké věci, neboť mu jde po krku terminátor. Což je vlastně čest, ne každý dostane vlastního kata. Když se zdá, že Jacobova poslední minutka nastala, zachrání ho neznámý muž. On se pak shodou okolností dostane k partě přeživších a společně se vydávají hledat hnutí odporu.

Hra se, zejména v úvodu, snaží hodně kopírovat filmové scény z budoucnosti. Atmosféra je ponurá, okolí bezvýchodně prázdné a kulisy hodně laciné. Jediné světlo přichází od lamp létajících strojů, plazmových pušek a nekontrolovaných požárů. A chvíli jsem skutečně přistoupil na fakt, že ten přežvýkaný vizuál může být součástí jakési fanouškovské poklony originálu. Moje zoufalá teorie v noci částečně fungovala. Osmistovky se objevují až po delší době, tudíž prvotní iniciativu přebírají pavoučí roboti. I když nejsou příliš nebezpeční, volil jsem raději stealth postup. Není třeba dělat zbytečný hluk, když můžu jít oklikou. Ostatně ukrývání tvoří značnou část života všech přeživších.

Když už se ukáže, že mnou vybrané sutiny nejsou zase tak neprůhledné, pomůže jedna z primitivních zbraní dávné minulosti. Pistole modelu 1911, puška M16 nebo brokovnice. Pěší roboti pouze střeží zdánlivě opuštěné oblasti nebo prozkoumávají zbytky území. A nejspíš je vyráběli z alobalu, neboť houby vydrží. Co je ale mnohem horší, pozvolna se začne rozpadávat snaha přijmout všeobecnou zastaralost jako způsob fanservisu. Průzkumní protivníci možná dobře vidí, ale na okolí téměř nereagují. Dokud jim spolupracovník nevybuchne přímo u senzorů, bez zájmu se povalují svou cestou. Tihle mají mít na svědomí vyhubení lidstva?

Oni ne, ale modely řady T-800 ano. Pořádně se s nimi setkáváte až při záchraně zajatců. Budova je chladnokrevnými stroji doslova protkána. Tradiční zbraně nemají šanci, a tak opět hrajete na schovávanou. Doplazit se až k automatizované věži je bonus. Statická obranná zařízení lze hacknout ve svůj prospěch. Zde zjišťujete, že za systémem převzetí kontroly nejspíš stojí Konami, neboť Frogger vstal z mrtvých. Nudnější vlámání do systému jen tak nenajdete. Po několika hacknutích byste raději demontovali jadernou bombu hůlkami na jídlo, než absolvovali další trapné běhání bodem mezi překážkami. Pozdější možnost rychlého prolomení je doslova vysvobozením.

Co tedy s terminátorem, pokud nepoužijete věže? Nic. Pokrok herní umělé inteligence se zastavil přesně v té době, kdy Arnold pronesl slavnou hlášku „já se vrátím!“ Osmistovky procházejí těsně vedle vás a vůbec si vetřelce nevšimnou. Nejsou schopny adekvátně reagovat na vaši detekci a už vůbec ji vyhodnotit s ohledem na prostor. Stojí metr od cíle, a přesto se rozhlížejí do dálky jak praotec Čech na Řípu. Zasekávají se o překážky, jeden o druhého a naprosto ignorují nalezené zbytky vlastní jednotky. Být tato hovada ve filmu, nehledají v telefonním seznamu jméno Sarah Connor, ale nejspíš Farah Condor. Zbytek stopáže by přemýšleli, zda vyrazit do Indie nebo Nového Mexika.

Nepřátelé jsou ostuda a naprostá dehonestace mašiny na zabíjení. Když později získáte plazmové pušky, nemají už ani palebnou převahu. Naopak se nechají složit, jak přivezené uhlí několika střelami. Vyšší modely zpravidla přinášejí jen odlišné zbraně. Že mají podle originu lepší kostru, použité materiály nebo pokročilé senzory nikdo neřeší. Naprosto směšně působí souboj s T-850, který je naopak přehnaně dlouhý a v konečném důsledku náročnější než pozdější finále hry. A to v něm nechybí tanky Hunter-Killer nebo kolosy T-47.

Počáteční atmosféra se po třetině hry úplně vytrácí. Terminátory by klidně mohla zastoupit libovolná frakce z druhé Divize a byla by mnohem zdatnějším protivníkem. Skynetu ani na vteřinu nevěříte enormní převahu, s níž lidstvo eliminuje stisknutím spouště. A nemůže za to jen umělá inteligence, ale celkové pojetí herní náplně, které je méně než komorní. Autoři mají všeho všudy tři základní mapy, do nichž zasadili větší část děje. A tak prozkoumáváte stále ta stejná místa, ničíte outposty v oblastech, kde ještě v minulém levelu žádné nebyly a vedlejšími questy pomáháte hledat věci nezajímavým postavám. Vývojáři by hrozně rádi měli Far Cry nebo Metro Exodus, ale nemají ani Homefront: The Revolution. A to je co říct.

U všech obvodů, však vůbec nedokáží pracovat s level designem. Místa jsou bez nápadu, bez trochy seberealizace. Jak když vezmete předměty ze složky „post-apo“ a rozhodíte je po ploše. Nač je prozkoumávaní budov, sbírání zásob nebo páčení zámků, když se k ničemu zajímavému nedostanete? Neříkám, že je příběh vyložená žumpa, ale jde k jasnému konci jak tele na porážku. Neexistují motivace bloumat po okolí a dokola zabíjet ty samé nepřátele. Variabilní přístup se takřka nekoná, neboť mapy nenabízí alternace pro řešení situací.

Denní hraní je navíc poslední hřebíček do rakve. Naplno se projevuje absolutní amaterismus celého vývojářského týmu. Tohle že je Unreal Engine 4? Možná tak derivát z něj. Hře chybí ostrost světla, práce s různými materiály, a tím pádem i řádné odlesky. Už není možné svádět hnusobu na úmysl, protože stroje téměř postrádají tradiční kovový vzhled. Půda, zdi, trosky, vše se slévá do jednolitého celku, jemuž byste dali štempl „za odvoz“. Stíny místy rezignují na vlastní úlohu nebo jsou tak nevýrazné, že postavy působí až levitujícím dojmem. Terminátor 2 neměl ve své době HDR, přesto dokázal výtečně pracovat s kontrastem, černou a barevnými úrovněmi. Terminator: Resistance nedokáže dnes ani pořádně namíchat filtry. Ve dne je všechno šedé, v noci zase modré. Takhle s obrazem pracují možná začínající studenti filmu, ne tým autorů žádající si 1800 Kč za hru.

Vynechme střelbu, která je arkádová. Přejděme strom dovedností, jehož obsah je předvídatelný. A dejme dobrou noc upgradu plasmových pušek, u něhož snad poprvé a naposledy zapojíte šedou kůru mozkovou. Raději si řekněme, jak bezcitně zabít geniální soundtrack. Co jsem v menu vítal jako jeden z benefitů, a co první minuty pomáhalo nostalgickému feelingu, se později změnilo na zaražený kůl v řiti. A čím hra byla dál, tím byl kůl hlouběji. Zvukař si roztřídil skladby podle příležitostí na „nic se neděje“ a „jde to tuhého“. Nicméně byl trochu hluchý. Možná i hloupý. Výsledný mix úplně postrádá dynamiku, přechody nebo pospolitost. Lehce se tak stane, že během plížení soundtrack takřka neslyšíte a po detekci nepřítelem naběhne okamžitě páska „běhu o život“. Aniž by k tomu byl objektivní důvod.

Jestli vám přijde, že se více věnuji samotnému odkazu na Terminátora než hře jako takové, máte pravdu. Pokud totiž uzmu licence, nemá titul absolutně nic. Nemá průměrnou hratelnost, nemá průměrné zpracování a už vůbec nemá zábavnost. Smutné je, že takový základ musel znásilnit Terminátora, aby se vůbec dostal do prodeje. Tvůrci se můžou chvástat, jak velkou lásku chovají k filmu. Jsou to jen bohapusté bláboly. Maximálně je požírá posedlost něco dokázat a bohužel se jim dostávají do rukou až příliš drahocenné značky.

Fanouškové filmu tak trpí. Citelně bolí vidět tolik materiálu vyblitého do smradlavého kýble, do něhož se dává žrádlo prasatům. Archivní Future Shock je sice dávno zastaralý, ale má duši a opravdovou úctu k legendě. Salvation možná ve své době nebyl dobře přijatý, ale Resistance odpravuje jednou ranou. Autoři jsou kupodivu nejsilnější v příběhu, který dokázali v rámci možností naroubovat do smysluplného celku. To, že ságu neposunuli ani o milimetr lze odpustit. Vše ostatní podléhá jejich nezkušenosti, omezenému rozpočtu a přesvědčení, že mají o budoucnosti Skynetu jasnou představu. Ale mají leda přepálené ambice.

Neříkám, že je celá hra špatně. Při velkých přestřelkách lehce zapomenete na všechny nedostatky a jdete kupředu jak bojový pes. V interiérech dokáže hra překvapivě pracovat s atmosférou, nicméně takových momentů je málo. Příběh se snaží navodit větší dojem množstvím otázek a závěr je hoden označení Terminátor. Nicméně na již tak skromném poli několika hodin je toho dobrého žalostně málo. Většinou tak přemýšlíte, jak by podobné téma pojali lidé z Ubisoftu, 4A Games, People Can Fly, Arkane Studios nebo The Coalition.

4
Technické zpracováníHratelnostTrvanlivost

Verdikt

Terminator: Resistance je pravý opak nového filmu. Nemá rozpočet a nemá zkušené tvůrce v pozadí. Nemá ani staré postavy, o které by opřel děj a už vůbec nemá Jamese Camerona, jehož dohled by pomohl udržet alespoň ducha druhého dílu. Má jen spoustu licencí, kterými se mrhá v titulu třetí kategorie. Resistance měl přijít před deseti léty, nastavit poloviční cenovku a hráči by se utloukli. Takto se může pochlubit jen atmosférickým začátkem, fungujícím příběhem, pořádným zakončením a originálním, i když špatně namixovaným, soundtrackem. Vše ostatní je daleko za dnešními standardy průměrných stříleček. Hodnocení o bod zvedá dobrá optimalizace, rychlé načítání a bezproblémový chod.
06. 03. 2021 • HusekD0

RECENZE: Sir Lovelot

„Za trochu lásky, šel bych světa kraj“. Přesně tak se dá popsat náš hlavní hrdina Sir Lovelot. Každá princezna žijící osamělá ve své věži čeká na krásného prince, který by jí zahrnul láskou a drahými dárky. To udatný Sir splňuje na jedničku. Ovšem ale jen do doby, než jí druhý den ráno zlomí srdce a vydává se na nebezpečnou výpravu za další naivní kráskou. Sira Lovelota nám přinesli vývojáři ze...

»
04. 03. 2021 • DandyCZE0

RECENZE: Thrustmaster eSwap X Pro Controller

Opět se hlásíme z našeho testovacího koutku. Jak jsme už určitě na našich sociálních sítích viděli, tak nám do redakce dorazil opravdu zajímavý kousek od Thrustmasteru, a to ovladač s poměrně dlouhým názvem eSwap X Pro Controller. Naše prstíčky ho jdou právě osahat! Takhle má vypadat dárek! Stále častěji vidíme, že se výrobci snaží produkty opravdu krásně zabalit. Sice to nemá žádný vliv na fungování ovladače, ale určitě znáte ten pocit, když...

»
02. 03. 2021 • DandyCZE0

RECENZE: On The Road The Truck Simulator

Nekonečné kilometry, tuny zátěže, tak tohle každý dobrý řidič rád má. Oznámení On the Road muselo utkvět v paměti všem fanouškům kamionů, dnes stojíme v garáži a jdeme nasednout do této nové hry. Při oznámení hry byl k dispozici trailer, který vás dokázal dokonale navnadit. Většina z nás hltala informace o počtu kilometrů, technickém provedení a autentičnosti. Bohužel na konzole zatím žádný kvalitní simulátor nemáme. V nedávné době jste si mohli zahrát Truck Driver, ten...

»
01. 03. 2021 • HusekD0

RECENZE: Monster Jam Steel Titans 2

Od vydání prvního dílu Monster Jam Steel Titan uběhli už téměř dva roky a společnost THQ Nordic nám s vývojáři z Rainbow Studios představují jeho druhé pokračování pod názvem Monster Jam Steel Titans 2. Opět se jedná o licencovanou hru, která vznikala ve spolupráci s Feld Entertainemt, což je společnost zastřešující reálnou závodní sérii Monster Jam. Díky této spolupráci se můžete těšit jak na licencované trucky tak i závodní arény....

»
17. 02. 2021 • Lukáš Urban0

Recenze: The Wild Eight

Divoká osmička není pokračování Tarantinova bijáku. Nejde o dospělý snímek se zvýšenou spotřebou lubrikačního gelu. A kupodivu se za ním neukrývá ani dokument z indiánské rezervace. Jméno patří malému titulu zaměřenému na přežití, jehož konzolové vydání přichází v době, kdy se o milovníky survivalu pokouší kooperační Project Winter. Konkurence ale nakonec může novince pomoci, protože lidi si rádi hrají na dobrodruhy. Jen u toho občas chtějí být sami. Navzdory mrazu, hladovým šelmám...

»
06. 02. 2021 • Lukáš Urban0

Recenze: Werewolf: The Apocalypse – Earthblood

Vášně se rodí už v útlém věku. To znamená, že pokud mluvíte bassem a jako prcek jste měnili autíčka za panenky, nejenom, že se vám zúžil potencionální okruh partnerů v dospělosti, ale nejspíš vás čeká kariéra módního návrháře nebo kadeřníka. Což může být pořád lepší než se dostat v předškolním věku k filmovému braku, kde profesor během úplňku snižuje počty studentské koleje dlouhými drápy a ostrými zuby. Do chlupatých kostýmů se sice zatím neoblékám,...

»
04. 02. 2021 • Lukáš Urban0

Recenze: Gods Will Fall

„Už toho máme dost! Copak musíme pořád poslouchat ty křeny nahoře? Nespočet generací jim sloužíme a stejně je to málo. Kdybychom se rozpůlili, sešlou na nás kletbu, že jsme se nerozčtvrtili. Poslušně skládáme slib oddanosti a když nějaký lehce retardovaný vesničan nepochopí otázku napoprvé, zahubí ho i s rodinou. Navíc jsou nenažraní a na obětech berou víc než daňový úřad. To musí skončit teď hned. Kdo se nebojí zubaté s brouskem v ruce,...

»
28. 01. 2021 • p.a.c.o0

RECENZE: Balancelot

Jsou situace, kdy není snadné udržet balanc. Třeba když je zima a chodníky vůbec nekloužou, ideálně ještě k tomu jdeme z kopce, nebo když se vracíme úplně střízliví z hospody. Rovnováha je přitom naším každodenním chlebem, protože bez ní bychom nikam nedošli, a taky bychom mohli vypadnout z postele, což se ale mnohým děje z nejrůznějších příčin tak jako tak.

»