Recenze: The Ascent

Autor: Lukáš Urban Publikováno: 9.8.2021, 10:31

Publikováno: 9.8.2021, 10:31

Sociální sítě

O autorovi

Lukáš Urban

Lukáš Urban

Je autorem 3095 článků

Snem každého otrokáře, tedy moderního podnikatele, je společnost, kde dělníci makají od plenek po kremaci. Přičemž veškerý komfort mimo misku jídla a suché noviny na spaní je vykoupen malým úpisem s horentním úrokem. A tak se osoby svobodně smýšlející stávají pouhou účetní položkou v knize váženého lichváře, jemuž se klaní celý svět. Lichvářem je v tomto případě korporace Ascent a světem metropole Veles, kde viděli obyvatelé slunce naposledy na archivních záběrech z NASA. Ale život v náručí hamižného papá nevoní každému, což vyústí v útok na korporát a otevřenou válku mezi městskými frakcemi. A co udělá nuzná existence, která nemá co ztratit? Vezme rozum do hrsti a bouchačku do ruky.

Dnes už je jedno, jestli novou cyberpunkovou vlnu odstartoval CD Project RED nebo tu oblíbené téma bylo vždy a jen hybernovalo bez zájmu široké veřejnosti. Pravdou však je, že ty nejlepší počiny nepřichází po osmi letech a milionech eur, ale od šikovných malých týmů, které mají ambice rovné jejich tvůrčím schopnostem a rozpočtu. Nedostaneme sice univerzum hodné pěti pokračování, svět velikosti rozvojového státu a sociologicko-psychologický příběh, ale to vynahrazuje herní přímočarost, syrovost a úcta ke klasikám dystopických sci-fi. A v případě The Ascent je pozlátko natolik oslnivé, že bonbon uvnitř nemusí být z belgické čokolády, aby vyvolal neřestné myšlenky.

Nicméně jako první bod recenze bych se rád zastavil u papírové přednosti titulu a jeho zasazení do předplatného Xbox Game Pass, které s tím souvisí. A možná také ne, to ostatně vědí jen autoři. Ale kooperace ve všech myslitelných formách určitě hře pomohla, aby se stala konzolovou exkluzivitou právě na konzoli Xbox. Za mě jde ovšem o strašný přešlap. Společné hraní totiž naprosto ničí základy hratelnosti, a to kvůli absenci dynamické obtížnosti a přizpůsobení AI. Herní svět není schopen reagovat na více hráčů, takže už ve dvou se z akčního RPG stává automatová arkáda. V plném počtu čtyř neohrožených dělňasů se pak stáváte součástí pouťové střelnice, kde se papírové růže lámou už jen při představě namířené vzduchovky. V první řadě je to nuda. V té druhé… také. Ze hry se totiž stane lootovací maraton, na který ovšem není stavěna.

Ale zpět na začátek, kde vás čeká editor postavy. Nový idol pokojů všech puberťáků se v něm sice nezrodí, ale to je vlastně dobře. Zůstává víc prostoru na modelování osobnostních charakterů, jejichž zdrojem je jednoduchý strom dovedností. Nebo spíš skillů. Každý level postavy přináší pár bodů, s nimiž lze vylepšit zdraví, mušku, ovládání zbraně a další důležité aspekty. Jelikož se děj odehrává v daleké budoucnosti, okamžitě jste instruováni, že bez implantátů se dostanete leda na okraj místní skládky a že vyspělá technologie je synonymem úspěchu. To platí jak v případě vlastní postavy, tak nejrůznějších modifikací a samozřejmě zbraní. Obojího je v misích požehnaně, protože z protivníků se to sype jak z nově otevřené herny.

Jenže v žádném případě se tímto způsobem nestanete páni ghetta. Zbraně se duplikují jak hoaxové tweety a bez pravidelné návštěvy trhu se po chvíli stáváte vekslákem, jehož kabát připomíná nabídku Tuzexu. Až za získané kredity se zvyšuje útoční síla prostřednictvím upgradů a nového vybavení. Tímto stylem se skvěle hraje sólo, ale ne v kooperaci. Nemá totiž význam filtrovat mise podle levelu, když umělá inteligence není stavěna na čtveřici postav. Scénáře na obrazovce nejsou přestřelky, ale genocida. Představte si indiány, jak s dřevěnými zbraněmi a holým pozadím útočí na evropské kolonizátory. Přesně tak působí plnění úkolů, kde jen držíte spoušť a páčku pohybu. Na chvilkové nabažení primitivních pudů to stačí, ale na dvacet hodin hraní opravdu ne.

Jako multiplayer nestojí The Ascent herně za moc. Ovšem jeho singleplayerová část je vynikající. Z tupé střílečky se totiž v mnoha momentech stává i taktická akce. Jak využít částečně zničitelné prostředí, jaký kryt použít proti přesile a má význam vytahovat brokovnici na třímetrové hovado? Otázek je hodně, variant ještě víc a času málo, protože nepřátelé jsou dotěrní jak hmyz u přehrady. Možná se vrátíte vylepšit vybavení. Možná zkusíte quest s nižší obtížností. Ale rozhodně nezapomínejte na skilly. Počáteční neumětelství vaší postavy je odůvodněné a zlepšuje se s každou další úrovní. Je tak pěkně simulován vývoj obyčejného Pepka od bagru, který se s každou další misí stává mašinou na smrt.

Další předností sólo hraní je naprosté pohlcení prostředím. Svět je vymodelovaný od prvního do posledního patra, a to v takové míře detailů, že doslova pulzuje životem. A teď nemluvím jen o obyvatelích, kteří jak zaslechnou střelbu, rozprchnou se do okolí, třebaže jsem jejich směrem právě poslal dvě stovky nábojů. Jindy se nebožáci alespoň přikrčí nebo zalehnou. Ale jde o okolí, které se do bojů nezapojuje. O tu část, která dotváří atmosféru falešného štěstí a prázdného konzumu. Všudypřítomné neonové reklamy, trhy, obchody, tlupy gangů, obšourníci živořící na okraji společnosti, smetánka hodující v horních patrech a stroje starající se o chod města. Úžasný výjev budoucnosti, jehož morbidní krásu podtrhují urvané končetiny nepřátel a bossů.

Díky nedávnému updatu může titul na next-genu využít i všechny dostupné technologie. Dříve chybějící ray tracing tak vizuální orgie posouvá ještě o level výš, a i ty nejdražší hollywoodské filmy se mohou jít vystavovat leda do výloh digitálních distribucí, protože na velkém plátně by je hra totálně zahanbila. Největší pastvou pro oči jsou momenty, kdy se kamera přizpůsobuje dění, místu a přibližuje postavu blíž. Světlo je v tomto případě Gandalfem vizuálního požitku a cyberpunk nejspíš už dlouho nebude tak oku lahodící. Spolu s padnoucím soundtrackem, který se nemusel bát ještě trochu víc přitlačit na synťáky, je výsledný dojem takřka dokonalý. A pak odpustíte ledacos. Možná i, mnou standardně kritizované, nevyvážené bossy nebo časté cestování po stejných lokacích. Ale to se dá minimalizovat dročkou s českou stopou.

Na tým pár lidí, který všechno vsadil na primitivní akční žánr, oblibu jednoho sci-fi subžánru a dechberoucí audiovizuál, výborný výsledek. Multiplayer se nepovedl, tedy pokud chcete od hry něco víc, než jen „hit and run“ oddechovku na odpoledne, ale o něm jsem přestal přemýšlet zhruba po hodině hraní. Tržby 5 miliónů dolarů za první víkend jsou vynikající výsledek. Navíc v nich není zisk z předplatného Xbox Game Pass, což umlčí ty, pro něž je digitální půjčovna zabiják dobrých her. Ne, dobré hry se prodají a tady jednu máme.

8
Technické zpracováníHratelnostTrvanlivostMultiplayer

Verdikt

Syrová, cyberpunková akce ze starých časů, která ukazuje, jak má vypadat pořádný boj proti společenskému řádu. Atmosféra světa, kde technologie určuje zítřek, aby dnešek zmizel ve včerejších zprávách, udává tempo arkádové střílečce. Ta si jde za svým pod tunami munice a litry krve, když honí bezejmenného hrdinu po úchvatné metropoli. Bohužel The Ascent selhává při vyvážení multiplayeru, kdy se s větším počtem hráčů mění nejenom celkové vyznění hry, ale i samotný zážitek z hraní. Přesto patří k tomu nejlepšímu, co v poslední době do předplatného Xbox Game Pass dorazilo.
20. 09. 2021 • SeedarCZ0

RECENZE: NBA 2K22

NBA 2K22 – král sportovních her opět na scéně. Jistě, můžete si o basketbalu myslet co chcete. Nakonec, ani já nejsem kdovíjaký fanoušek tohoto spíše amerického sportu. Nicméně, v žánru sportovních her tato série nejspíš nemá konkurenci. A to už dlouhá léta.

»
17. 09. 2021 • p.a.c.o0

RECENZE: WRC 10

Jubilea jsou fajn v tom, že se při nich většinou pořádá nějaká fajnová oslava. V herním světě se opijí tak maximálně vývojáři, ale ani hráči nestrádají. Letošní ročník rally soutěží s oficiální licencí WRC také letos slaví a to kulatým 10. dílem. Zároveň je to pro Francouze z Kylotonnu taková menší derniéra, jelikož příští ročník bude jejich poslední. Pak si značky a licenci WRC přeberou konkurenti z Codemasters.

»
16. 09. 2021 • HusekD0

RECENZE: Crown Trick

Když bychom si měli vybrat jeden z nejpopulárnějších herních žánrů u indie vývojářů, tak se ve většině určitě shodneme na žánru rogue. A není se vůbec čemu divit. Ať už se budeme bavit o jeho zakladateli Rogue z roku 1980, nebo titulech z posledních let jako je například Binding of Isaac, Dead Cells, cenami ověnčený Hades, tak všechny tyto hry mají jedno společné. Smrt v nich není něco, co vás přivede k poslední uložené...

»
15. 09. 2021 • Michael Chrobok0

RECENZE: Life is Strange True Colors

Adventurní série Life is Strange se nezapomenutelně zapsala do herní historie především svým prvním dílem, za kterým stálo francouzské studio Dontnod. Teenage drama řešící běžné starosti dospívání a zároveň nadpřirozené schopnosti u publika zkrátka zabodovalo. Navázat na tento úspěch druhým dílem se studiu příliš nepodařilo a Life is Strange 2 sbíralo rozporuplné reakce. Ani odbočka Tell Me Why se nepovedla tak dobře, jak její autoři jistě zamýšleli.

»
13. 09. 2021 • Michael Chrobok0

RECENZE: Super Animal Royale

Je to pár let, co multiplayerové řežby ovládl režim battle royale. Ten vychází se stejnojmenného japonského filmu (který není vůbec špatný) a je postaven na jednoduchém principu – skupina hráčů bojuje na ostrově do posledního muže, přičemž k vítězství jim dopomáhají nejen vlastní schopnosti, ale také všude možně poschovávané zbraně. Postupně zmenšující se herní mapa je příslibem nervydrásajících soubojů, ze kterých může vyváznout živý jen jeden.

»
03. 09. 2021 • Lukáš Urban0

Recenze: Song of Iron

„Lid přepadli, vesnici vypálili a protějšek zabili. Obraťte kroky své a pospěšte z tohoto kraje, kde smrt číhá na každém kroku.“ Podobným způsobem by ústřední postava mohla varovat každého, kdo se odváží, natáhne ruku po gamepadu a pomůže ji sjednat nápravu brutálních činů. V době, místech a legendách, kde se msta stává nejlepším přítelem, tepe další titul do severských mytologií, aby z run vykřesal dalšího hrdinu. Nebo hrdinku. To záleží, zda při...

»
01. 09. 2021 • p.a.c.o0

RECENZE: Pile Up! Box by Box

Kartonová krabice je věc, nad kterou se člověk nijak zvlášť nepozastaví. Přitom je to věc, která nám pomáhá při každodenních činnostech nebo důležitých životní událostech, jako je třeba stěhování. Mě také nikdy ani nenapadlo, že by krabice mohly prožívat nějaké zajímavé události což změnil příchod Solid Snakea. Ten se do nich začal schovávat, aby ho nepřátelé tak snadno neobjevili a možná se na světě najde spousta teroristů, kteří kolem každé...

»
31. 08. 2021 • tonyskate0

RECENZE: Rustler – středověká parodie na GTA

Kdo by si nechtěl zahrát středověkou GTA, která je navíc parodií na slavný hit umí si udělat srandu i sama ze sebe. Přesně tak se dá popsat Rustler, jenž si po předběžném přístupu našel cestu i na konzole a my se v naší recenzi podíváme, jestli je tato premisa skutečně tak dobrá, jak zní.

»