RECENZE: The Bureau: XCOM Declassified

Autor: peter076 Publikováno: 23.9.2013, 10:10

Publikováno: 23.9.2013, 10:10

Sociální sítě

O autorovi

peter076

Je autorem 6 článků

Studená válka se vyvíjí tak, jak je popsáno v učebnicích dějepisu. Jenže pak přijde rok 1962 a všechno se změní. Zemi napadnout mimozemšťané, kteří si jdou pro magický prvek zvaný Elyrium. Osud lidstva je na vlásku, proto musí Amerika vyhrabat ty nejlepší, aby jí pomohli přežít. Vítejte ve světě The Bureau.

Zdá se vám to jako text distributora z přebalu laciného akčňáku? Nejste daleko od pravdy, protože příběh The Bureau během dlouhých let vývoje značně „zklišovatěl“. A přitom se tváří hrozně dospěle a rozsáhle. Možná rozsáhlý opravdu je, ovšem v takovém případě by to chtělo lépe vykreslit vedlejší postavy, které takhle jen pronášejí na oko hluboké projevy. Ujmete se role na pohled drsňáckého agenta Willa Cartera. Ten představuje mix někde mezi Max Paynem a kapitánem Sheppardem (o tom ale až později). William má za úkol transportovat důležitý kufřík, jenže těsně před tím ho překvapí mimozemským virem nakažená spolupracovnice a vše vyletí do vzduchu. Will záhadně přežije a stává se tak svědkem obrovské apokalypsy. A samozřejmě neváhá ani minutu, tasí zbraň a s cizími bytostmi si to jde vyřídit.

4

Z původního plánu na FPS se stala klasická taktická střílečka s pohledem třetí osoby, která se hodně inspirovala u veledíla od BioWare, Mass Effectu. Těžko byste ale The Bureau odsoudili jen jako lacinou kopii. Spíš jde o poctu mistrovi v žánru. I The Bureau se snaží být vyspělou akční hrou s RPG prvky, ale nějak to skřípe. Takovéto hry totiž bývají založené na tisícistránkových scénářích, a byť nevím, jak tlustý je ten k The Bureau, rozhodně není dvakrát hluboký.

Ovšem pojďme si radši vyjmenovat, v čem všem se hra podobá Mass Effectu. Tak třeba hned pojetím. Ve velící základně Úřadu se můžete pohybovat dle libosti zhruba stejně jako po lodi Normandy. Máte tu taky přehlednou mapu, na které si vybíráte jednotlivé mise. To i kapitán Sheppard měl svůj kapitánský můstek, odkud rozkazoval, na jakou planetu se vydat. V případě The Bureau si musíte vystačit jen s mapou USA, po které se různě přemisťujete a v hlavních i vedlejších misích eliminujete mimozemskou hrozbu. Do akce vyrážíte vždy až poté, co si zvolíte dva své spolubojovníky. Sice si jejich zevnějšek můžete různě upravovat a každý má trochu jiné zaměření (inženýr, voják,…), ovšem na začátku se rozdíly mezi nimi stírají. Zatímco v Mass Effectu byl každý z vašich přátel ve zbrani osobností s vlastním příběhem, tady vybíráte jen mezi neurčitými jmény.

3

Druzi agenta Cartera rovněž disponují zvláštními schopnostmi. Stačí si vždy uprostřed přestřelky rozkliknout speciální menu, které zároveň zpomalí čas a rozhodnout se, jak budete v boji pokračovat. Můžete nastavit, kam se mají vaši přátelé pohnout. To se sice na první pohled jeví jako výborná věc, ovšem pravdou je, že než se rozhodnete, kam spolubojovníky vlastně pošlete, čas se začne postupně zrychlovat a oni začnou povážlivě umírat. Zároveň ale můžete v tomhle menu taky spustit své či jejich dovednostní skilly. Ze začátku si však stejně budete muset na bojišti pomoct sám, protože vaši nezkušení přátelé nebudou umět prakticky nic.

Od toho pak slouží několik perků, na které dosáhnete vždy po určité době. Zlepšují vám schopnosti a přidávají nové. To samé platí i o ostatních v barvách Úřadu. V soubojích jde ale ve výsledku stejně jen o jedno: prostřílet si cestu přes bojovou zónu do klidnějšího místa. I v tomhle se The Bureau jasně inspirovalo od Mass Effectu. Koridorovité mapy vám sice dovolí občas se porozhlédnout kolem a přečíst si nějaký bonusový materiál nebo sebrat bonusovou munici, ovšem jakmile vám to trvá o něco déle, než by bylo vhodné, parťáci vás hned začnou upomínat a navádět na správnou cestu.

2

A že se brzo odněkud vynoří kopa mimozemšťanů, poznáte snadno. Úzká mapa se rozšíří a přibude beden a sloupů coby podpora vašeho krytí. Bez něj to raději moc nezkoušejte, protože budete pravděpodobně – opět stejně jako v Mass Effectu, ale i v jiných hrách – do pár vteřin mrtví. Samopaly ze šedesátých let střílí až prapodivně přesně a bez zpětného rázu. U každého nepřítele vidíte – stejně jako…no vždyť víte kde – jeho health level, což vám pomůže zjistit, kolik nábojů ještě snese, než ho definitivně vyřídíte.

A další podobnosti pak hledejte v tom, že někteří nepřátelé disponují štíty, které musíte nejprve prolomit. Občas se na vás přiřítí taky jakýsi boss – tedy soupeř o mnoho silnější než ostatní. Na něj to chce vyzrát i takticky, tedy ne jen bezhlavě střílet do jeho hlavy. Většinou má někde nějakou slabinu, kterou musíte prolomit. Ale někdy ne a prostě jen držte prst na kohoutku tak dlouho, dokud máte čím střílet.

Vaši spolubojovníci vám totiž moc nepomohou. Kolikrát mi přišlo, že jsou s vámi v terénu jen ze dvou důvodů: abyste se jako hráč necítil osaměle a abyste se měl o koho bát, že jí koupí, a vy ho pak museli zachraňovat. Když je totiž necháte jen ze svých pozic střílet na protivníky, nedokážou zabít snad ani jednoho. Oproti tomu, když jim přikážete, aby soustředili palbu na určitý cíl, jsou až podivuhodně přesní. Inteligencí příliš nesrší ani vaši nepřátelé. Občas se jim ale povede nevídaný kousek: přelstít vás a oběhnout z boku. Tedy to, k čemu hra celou dobu snaží dokopat vás. A vaši spolubojovníci tomu samozřejmě jen přihlíží.

1

Říká se, že kopie nikdy nemohou dosáhnout kvalit originálu. To je pravda. Ovšem můžou ukázat, že své místo na herním trhu si dokážou zabrat poměrně přesvědčivě. Navíc, u giganta jako je Mass Effect se dalo čekat, že se dřív nebo později najde někdo, kdo bude chtít participovat na jeho slávě. The Bereau tím někým zcela jistě je, ovšem nedělá to způsobem, který by otravoval. A právě proto vás hra bude bavit svým zpracováním a hráči Mass Effectu se spíš než na nadávky zmůžou na úsměv, protože spoustu situací, do nichž se agent Carter v honbě za emzáky uvrtá, budou znát.

7
Technické zpracováníHratelnostTrvanlivost

Verdikt

Slušně odsýpající akce, která si hraje na dospělé sci-fi a neuvědomuje si, že jím vlastně je. Jen škoda, že se tak okatě inspiruje u Mass Effectu. To však The Bureau nijak neubírá titul kvalitní akce s prvky RPG.
AtmosféraBugy
Hratelnost Ne zrovna originální příběh
12. 12. 2018 • p.a.c.o0

RECENZE: Just Cause 4

Otevřené světy nabízejí nespočet možností, jak nám přinést různorodá dobrodružství a nejspíš i proto jsou v dnešní době tak populární. I já se do těchto světů rád vydávám, ale je tu jeden z nich, který se svou nekonečnou akcí tak trochu vymyká všem ostatním. Série Just Cause na to jde cestou výbuchů, bláznivostí a světem, v němž se můžeme vydat, kam nás jenom napadne a vyzkoušet, co všechno v něm je možné, byť je...

»
08. 12. 2018 • chaosteorycz1

Recenze: Jagged Alliance: Rage!

Vytahovat na světlo staré značky je stejně moderní, jako nosit brýle a kšandy po dědovi a hrát si na hipstera. Dle hesla: „Když to nejde zremasterovat, udělej další díl“, dostáváme opětovně série, jejichž existence byla už dávno součástí minulosti. A zcela právem, protože v posledních podobách dokázaly sami sebe dostat do slepé uličky.

»
04. 12. 2018 • p.a.c.o0

RECENZE: RIDE 3

Vývojáři z italského studia Milestone mají mezi hráči již nějaké to jméno, protože stojí za celou řadou známých značek. Jejich kvalita je sice velice rozporuplná, ale když řeknu, že se jedná o lehce nadprůměrné tituly, nejspíš to přesně vystihne jejich status. Ne každé studio je schopné chrlit hry stejným tempem, jako to dělají právě Milestone a ještě u nich zajistit nějakou kvalitu. Vždyť jenom letos jsme od nich již dostali tři...

»
30. 11. 2018 • p.a.c.o3

RECENZE: Battlefield V

První a druhá světová válka jsou oblíbená témata pro herní zpracování, na která se dá pohlížet z několika úhlů. Nejpočetnější zpracování mají na svědomí střílečky, kam se tyto ozbrojené konflikty našich dějin hodí asi nejvíce. Jeden čas byla děsně „cool“, až hráči začali být přejedeni touto tématikou a vývojáři naštěstí posunuli válku do moderní doby. Já sám si nejsem jist, zda jsem již zapomněl na všechny druhoválečné hry, abych byl nadšený...

»
29. 11. 2018 • chaosteorycz4

Recenze: Darksiders III

Je jedno, jak moc se snažíte změnit osud. Pokud se tak má stát, stane se. Bláboly kartářky uzené v mlžném oparu levného kuřiva neberte na lehkou váhu, protože něco málo na nich bude. Nevěříte? Co Sarah Connorová a oddalování soudného dne? Nebo Glum, jehož osud byl navěky spojen s prstenem? A co nastolení rovnováhy na bojišti, kterému andělé a démoni říkají Země? Téma jak vystřižené pro Roberta Langdona nebo Constantina, mají v tomto...

»
26. 11. 2018 • chaosteorycz0

Recenze: Achtung! Cthulhu Tactics

Kdykoliv se Němci zapletou s okultismem, smrdí to sírou nebo pořádně nevrlými démony. Že byl Hitler přinejmenším fascinován magií a vším, co by mohlo z onoho či jiného světa pomoci jeho armádě k vyhraní války, je známým faktem. Však spousta her, filmů a komiksů s tímto motivem pracuje. Jenže co kdyby Lovecraft nebyl jen skvělý fantasta, ale také spisovatel popisující skutečný kult a reálná monstra? Pak by válečné fronty možná páchly rybinou.

»
25. 11. 2018 • p.a.c.o0

RECENZE: Storm Boy

Silné příběhy nejsou doménou jenom knih či filmů, ale stále více se o ně pokoušejí, a dost často i úspěšně, herní vývojáři. Výsledky se různí stejně, jako herní žánry, protože by se dalo říct, že silný příběh jde naroubovat téměř na jakýkoli žánr. Můžeme střílet emzáky a přitom prožívat drama, užívat si malebného světa, který sužují vážné problémy nebo se prohánět po polích a vytvářet si příběhy vlastní.

»
23. 11. 2018 • chaosteorycz7

Recenze: Fallout 76

O tom, jak udělat ze spokojených hráčů smečku štvavých vlků, by některé herní společnosti mohly napsat seminární práci, natočit dokument a vydat pětisvazkovou publikaci. Snaha o rozšíření hráčské základny bohužel vede i k činům, které v konečném důsledku neocení nikdo. Hráči počínaje a propocenými účetními konče. O limitech lidské trpělivosti se v minulosti přesvědčily firmy jako Microsoft, Electronic Arts či Sega. A teď to vypadá, že se u neviditelných mantinelů složí Bethesda.

»