RECENZE: The Bureau: XCOM Declassified

Autor: peter076 Publikováno: 23.9.2013, 10:10

Publikováno: 23.9.2013, 10:10

Sociální sítě

O autorovi

peter076

Je autorem 6 článků

Studená válka se vyvíjí tak, jak je popsáno v učebnicích dějepisu. Jenže pak přijde rok 1962 a všechno se změní. Zemi napadnout mimozemšťané, kteří si jdou pro magický prvek zvaný Elyrium. Osud lidstva je na vlásku, proto musí Amerika vyhrabat ty nejlepší, aby jí pomohli přežít. Vítejte ve světě The Bureau.

Zdá se vám to jako text distributora z přebalu laciného akčňáku? Nejste daleko od pravdy, protože příběh The Bureau během dlouhých let vývoje značně „zklišovatěl“. A přitom se tváří hrozně dospěle a rozsáhle. Možná rozsáhlý opravdu je, ovšem v takovém případě by to chtělo lépe vykreslit vedlejší postavy, které takhle jen pronášejí na oko hluboké projevy. Ujmete se role na pohled drsňáckého agenta Willa Cartera. Ten představuje mix někde mezi Max Paynem a kapitánem Sheppardem (o tom ale až později). William má za úkol transportovat důležitý kufřík, jenže těsně před tím ho překvapí mimozemským virem nakažená spolupracovnice a vše vyletí do vzduchu. Will záhadně přežije a stává se tak svědkem obrovské apokalypsy. A samozřejmě neváhá ani minutu, tasí zbraň a s cizími bytostmi si to jde vyřídit.

4

Z původního plánu na FPS se stala klasická taktická střílečka s pohledem třetí osoby, která se hodně inspirovala u veledíla od BioWare, Mass Effectu. Těžko byste ale The Bureau odsoudili jen jako lacinou kopii. Spíš jde o poctu mistrovi v žánru. I The Bureau se snaží být vyspělou akční hrou s RPG prvky, ale nějak to skřípe. Takovéto hry totiž bývají založené na tisícistránkových scénářích, a byť nevím, jak tlustý je ten k The Bureau, rozhodně není dvakrát hluboký.

Ovšem pojďme si radši vyjmenovat, v čem všem se hra podobá Mass Effectu. Tak třeba hned pojetím. Ve velící základně Úřadu se můžete pohybovat dle libosti zhruba stejně jako po lodi Normandy. Máte tu taky přehlednou mapu, na které si vybíráte jednotlivé mise. To i kapitán Sheppard měl svůj kapitánský můstek, odkud rozkazoval, na jakou planetu se vydat. V případě The Bureau si musíte vystačit jen s mapou USA, po které se různě přemisťujete a v hlavních i vedlejších misích eliminujete mimozemskou hrozbu. Do akce vyrážíte vždy až poté, co si zvolíte dva své spolubojovníky. Sice si jejich zevnějšek můžete různě upravovat a každý má trochu jiné zaměření (inženýr, voják,…), ovšem na začátku se rozdíly mezi nimi stírají. Zatímco v Mass Effectu byl každý z vašich přátel ve zbrani osobností s vlastním příběhem, tady vybíráte jen mezi neurčitými jmény.

3

Druzi agenta Cartera rovněž disponují zvláštními schopnostmi. Stačí si vždy uprostřed přestřelky rozkliknout speciální menu, které zároveň zpomalí čas a rozhodnout se, jak budete v boji pokračovat. Můžete nastavit, kam se mají vaši přátelé pohnout. To se sice na první pohled jeví jako výborná věc, ovšem pravdou je, že než se rozhodnete, kam spolubojovníky vlastně pošlete, čas se začne postupně zrychlovat a oni začnou povážlivě umírat. Zároveň ale můžete v tomhle menu taky spustit své či jejich dovednostní skilly. Ze začátku si však stejně budete muset na bojišti pomoct sám, protože vaši nezkušení přátelé nebudou umět prakticky nic.

Od toho pak slouží několik perků, na které dosáhnete vždy po určité době. Zlepšují vám schopnosti a přidávají nové. To samé platí i o ostatních v barvách Úřadu. V soubojích jde ale ve výsledku stejně jen o jedno: prostřílet si cestu přes bojovou zónu do klidnějšího místa. I v tomhle se The Bureau jasně inspirovalo od Mass Effectu. Koridorovité mapy vám sice dovolí občas se porozhlédnout kolem a přečíst si nějaký bonusový materiál nebo sebrat bonusovou munici, ovšem jakmile vám to trvá o něco déle, než by bylo vhodné, parťáci vás hned začnou upomínat a navádět na správnou cestu.

2

A že se brzo odněkud vynoří kopa mimozemšťanů, poznáte snadno. Úzká mapa se rozšíří a přibude beden a sloupů coby podpora vašeho krytí. Bez něj to raději moc nezkoušejte, protože budete pravděpodobně – opět stejně jako v Mass Effectu, ale i v jiných hrách – do pár vteřin mrtví. Samopaly ze šedesátých let střílí až prapodivně přesně a bez zpětného rázu. U každého nepřítele vidíte – stejně jako…no vždyť víte kde – jeho health level, což vám pomůže zjistit, kolik nábojů ještě snese, než ho definitivně vyřídíte.

A další podobnosti pak hledejte v tom, že někteří nepřátelé disponují štíty, které musíte nejprve prolomit. Občas se na vás přiřítí taky jakýsi boss – tedy soupeř o mnoho silnější než ostatní. Na něj to chce vyzrát i takticky, tedy ne jen bezhlavě střílet do jeho hlavy. Většinou má někde nějakou slabinu, kterou musíte prolomit. Ale někdy ne a prostě jen držte prst na kohoutku tak dlouho, dokud máte čím střílet.

Vaši spolubojovníci vám totiž moc nepomohou. Kolikrát mi přišlo, že jsou s vámi v terénu jen ze dvou důvodů: abyste se jako hráč necítil osaměle a abyste se měl o koho bát, že jí koupí, a vy ho pak museli zachraňovat. Když je totiž necháte jen ze svých pozic střílet na protivníky, nedokážou zabít snad ani jednoho. Oproti tomu, když jim přikážete, aby soustředili palbu na určitý cíl, jsou až podivuhodně přesní. Inteligencí příliš nesrší ani vaši nepřátelé. Občas se jim ale povede nevídaný kousek: přelstít vás a oběhnout z boku. Tedy to, k čemu hra celou dobu snaží dokopat vás. A vaši spolubojovníci tomu samozřejmě jen přihlíží.

1

Říká se, že kopie nikdy nemohou dosáhnout kvalit originálu. To je pravda. Ovšem můžou ukázat, že své místo na herním trhu si dokážou zabrat poměrně přesvědčivě. Navíc, u giganta jako je Mass Effect se dalo čekat, že se dřív nebo později najde někdo, kdo bude chtít participovat na jeho slávě. The Bereau tím někým zcela jistě je, ovšem nedělá to způsobem, který by otravoval. A právě proto vás hra bude bavit svým zpracováním a hráči Mass Effectu se spíš než na nadávky zmůžou na úsměv, protože spoustu situací, do nichž se agent Carter v honbě za emzáky uvrtá, budou znát.

7
Technické zpracováníHratelnostTrvanlivost

Verdikt

Slušně odsýpající akce, která si hraje na dospělé sci-fi a neuvědomuje si, že jím vlastně je. Jen škoda, že se tak okatě inspiruje u Mass Effectu. To však The Bureau nijak neubírá titul kvalitní akce s prvky RPG.
AtmosféraBugy
Hratelnost Ne zrovna originální příběh
24. 05. 2019 • chaosteorycz3

Recenze: Layers of Fear 2

Je každý umělec blázen? Je každý blázen umělec? A je snad umění forma šílenství? Před třemi léty si podobné otázky položil polský kreativní celek, načež vznikla skromná analýza pomateného, nebo neskutečně nadaného, malíře jménem Layers of Fear. Zjištění, že tahy štětce občas vede lidská tragédie, nechalo pootevřené dveře do světa, kde jedinci hodni obdivu představují oběti vlastní výjimečnosti. Hvězda stříbrného plátna míří na scénu, ale dočká se bouřlivých ovací?

»
23. 05. 2019 • lindros88cze0

RECENZE: Sniper Elite V2 Remastered

Říkáte si zase další remaster? Už tomu tak je a možná nám jen pánové ze studia Rebellion chtějí zkrátit čekání na pátý Sniper Elite. Každopádně tento měsíc už je tomu sedm let, co do obchodů dorazil Sniper Elite V2 a my se teď mrkneme na zoubek jeho remasteru pro Xbox One.

»
18. 05. 2019 • chaosteorycz1

Recenze: Rage 2

Dlouhé desítky let si autoři filmů, her a knih dávali práci, aby svět po globální katastrofě působil tak depresivně, že si z něho i fanoušek doom metalu má chuť podřezat žíly. Pak ale někdo přišel se studií, jak se asi bude chovat tlupa orangutanů ve skladu barev a laků. Samozřejmě udělá barevný nepořádek, který by šikovný hokynář prodal jako umělecké dílo nadčasového umělce. Nač ale dělat z neorganizovaného bince něco víc než...

»
15. 05. 2019 • lindros88cze6

Recenze: World of Warships: Legends (Game Preview)

Po úspěšném uvedení hry World of Tanks na konzole se Wargaming snaží přenést i svůj další titul: World of Warships (WOWs). Jak už název i obrázek napovídají, tak se budeme plavit v bojových lodích z období kolem 2. světové války. Hra vyšla na PC v roce 2015 a někteří si možná myslí, že jde o pouhý port hry. Dle WG a i mých dojmů se jedná o upravenou hru, která je ovšem...

»
14. 05. 2019 • tonyskate10

RECENZE: A Plague Tale: Innocence

Když byl v lednu 2017 oznámen nový projekt The Plague studia Asobo, který zaštítil francouzský vydavatel Focus Home, asi nikdo nečekal, že se z něj vyklube natolik slibná záležitost, jakou se A Plague Tale: Innocence nakonec stala. Hráči se těšili na poutavý příběh zasazený do zajímavého období, a když byla navíc potvrzena čeština, očekávání ještě více vzrostla. Budou však naplněna? Ačkoliv embargo na recenze padlo až s vydáním hry, což kolikrát nebývá dobré...

»
11. 05. 2019 • chaosteorycz0

Recenze: Feudal Alloy

Přemýšleli jste někdy nad tím, nad čím pak asi dumá ta němá tvář, kterou si chováte v akvárku? Myslíte, že ji zajímá nová laciná truhla umístěná v rohu? Přemýšlí snad nad tím, že opět meškáte s vyčištěním? Nebo snad s ní o velkolepém dobrodružství v alternativním středověku? Jestli nežije v hlavě pracovitého robota, nejspíš ji zajímá jen včasné krmení.

»
08. 05. 2019 • p.a.c.o1

RECENZE: Old Man’s Journey

Společně s rozmachem nezávislých herních studií nebo i samotných vývojářů, jsme se konečně dočkali toho, nač celá léta předtím spousta hráčů nadávala. Velká studia hrála na jistotu, sypala na nás jedno pokračování za druhým, a tak nějak se vytratili hry s větší uměleckou hodnotou nebo zajímavými nápady. A právě tohle je oblast, v níž se nezávislá scéna velice vyžívá a vznikají zde někdy až divné hry (tak moc umělecké, že to nikdo nechápe,...

»
07. 05. 2019 • chaosteorycz0

Recenze: God’s Trigger

Top-down titulů, tedy her, které sledujeme z horního pohledu, bylo hodně už před třiceti lety. S ohledem na výkon herních strojů šlo kdysi o univerzální perspektivu, která skvěle posloužila strategiím, střílečkám, městským akcím, budovatelským ságám či hrám na hrdiny. A ačkoliv bychom dnes měli oslavovat virtuální realitu, rozlišení ostřejší než skutečnost a efekty zahanbující přírodní zákony, mezi levnými střílečkami se zpracování stále těší velké oblibě. A když se na něj naroubuje brutální...

»