Xboxweb.cz

Tak moji drazí. Právě jsem se vrátil ze zámoří, kde se mě sekta označená zkratkou „TC2“ pokusila obrátit na její víru. Na rozdíl od jiné organizace, které se to úspěšně podařilo kdysi v Austrálii, tato si na mě nepozvala jen závodníky automobilové, ale také piloty letadel a lodí. Všichni byli vybaveni velkým odhodláním vnutit mi lásku k jejich sportu. Přemlouvali, předváděli psí kusy, a dokonce upláceli drobnými dárky za to, že jsem zvolil materiál ze zlaté edice. Ale zlomit moji víru, k tomu nestačí projížďka po Vegas, vyhlídkový let nad Coloradem a vodní hrátky u Manhattanu. Je třeba vzít mou hlavu a myšlení rozmixovat na kaši.

U pokračování původní hráče většinou zajímá, co je tentokrát nového. U The Crew 2 je ale spíš důležitější to, co zůstalo. Původní myšlenka party, která pod stínem zákona bojovala s kriminálními živly a ve volných chvílích dělala z aut benzínová monstra, je pryč. Tentokrát máte post obyčejného řidiče, který se touží stát ikonou všeho, do čeho se lije palivo. Přítmí podzemních garáží vystřídaly patrové apartmány a plakáty na policejních služebnách nahradily posty na sociálních sítích, pozornost veřejnosti a televizní kamery. Proč jeden vůz přizpůsobovat několika kategoriím, když si můžete koupit fungl nový. Jediné, co tak ve hře zůstalo staré, je prostředí Severní Ameriky.

Jakmile v závodní hře nebudujete něco víc než jen vlastní renomé, je obsah příběhu naprosto zbytečný. Za tím si stojím a stát budu, dokud se principy kariéry budou recyklovat rychlostí plastových obalů. Už ani nevím kolikrát jsem byl nucený získávat fanoušky pro postup hrou. Ivory Towers se ani nepokouší vymýšlet inovace a počet lidí zvyšuje za absolvování závodů, výzev, fotografováním nebo prostým putováním po Americe. Jak se z lokálního floutka stává celebrita západního pobřeží, rozšiřují se možnosti čtyř základen. Pro Racing sdružuje vrcholový motorsport, Street Racing vás vrátí do světa nelegálních závodů, Offroad vytáhne z garáží terénní náčiní a Freestyle ukáže krásu adrenalinových závodů. Dohromady mapu postupně zaplní čtrnáct typů událostí. Bát se můžete ledasčeho, ale ne nouze o závody.

Trůnem každé kategorie je souboj se šampionem, za který vítězi náleží speciální stroj. Tady bych se rád zastavil nad několika věcmi. Tak předně, „boss“ není žádnou výzvou, neboť jeho skill se nemění od řadové umělé inteligence. Většinou jsem měl mnohem větší problém prokousat se k němu než s ním samotným. Příliš nerozumím ani fanouškům. Očekával bych, že získání skalpu nějakého esa je přivede do extáze, ale pak koukám, jak mi přibyl pouze mrzký flusanec srovnatelný s jednou fotkou muflona. Mohl bych mávnout rukou, protože od statutu ikony už stejně jen zvyšujete úroveň a sbíráte body, vylepšující jízdní projevy, pomocné prvky nebo šanci na lepší loot. Jenže právě odměny v podobě výkonových dílů mám palčivě zaražené hluboko v trávícím traktu. Už je automaticky nedostáváte za každou splněnou výzvu, ale jen za závody a zvýšení úrovně řidiče. Ve výsledku jen horko těžko hledám důvod, proč všechny ty úniky, slalomy nebo skoky jezdit. Tudíž je ignoruji, pokud na ně nenarazím během volné jízdy.

Tvůrci už do vás nepotřebují ládovat nové autodíly jak špinavé prádlo do automatky. Výkonové specifikace závodních strojů mají mnohem štíhlejší rozsah než v předchozím díle, protože závody se roztříštily do více kategorií. Na každou tak máte jiné auto, motorku, loď nebo letadlo. Ty pak následně vylepšujete nebo jednoduše vyměníte, jakmile přestanou být konkurencí pro soupeře. Autoři se chlubí na 250 stroji od pěti desítek výrobců, ale realita je trochu skromnější. Zaniklé přestavby způsobily, že se celkem dost modelů vyskytuje ve více kategoriích. Jde zejména o původní Fordy, Nissany nebo Chevrolety. Přesto je seznam aut mnohem bohatší a pestřejší. Kdybych mohl poděkovat za určitou část, bylo by to za WRC modely určené pro rallycross. Na druhou stranu zrovna tady mělo duplikování volno a takový Citroen C3 nebo béčková Lancia už se jinde nenacházejí. Že bych si s nimi rád odjezdil drifty nebo streetové závody nikoho nezajímá.

Za vyloženě promarněný považuji potenciál přepínání strojů země-vzduch-voda. To, o co se opírala celá reklamní kampaň, je v konečném součtu obsaženo asi v deseti závodech. Navíc k transformaci dojde vždy na předem stanoveném místě. Nazdar strategie, sbohem originalito. Přitom jde o jednu z největších předností, kterou hra vyčnívá nad konkurencí. Skutečně bylo tak náročné vymyslet závody, kde se na určitých úsecích zpřístupní všechna auta, lodě a letadla obdobných výkonových vlastností? Však krom akrobatických soutěží vše stojí na checkpointech. Těmi bych i ze Speedyho Gonzalese udělal důchodce čekajícího na rentu, tak proč by s jejich pomocí nešla lehce upozadit výrazná převaha letadel a srovnat tak šance s auty a motorkami. Pak jsou tu terénní závody, kde se přímo nabízí kombinované souboje na solných pláních nebo v Grand Canyonu.

Libovolná transformace je tak především synonymem pro průzkum mapy, relaxační hraní a blbnutí s kamarády. Dochází k ní v řádu několika vteřin přes pravou páčku a nemá takřka žádná omezení. Jestli máte s dalšími, až třemi, kamarády dostatek hovězích nápadů, čekají vás dlouhé hodiny krkolomných zkoušek, imaginárních výzev a pitomostí, o nichž si i Jeremy Clarkson může nechat pouze zdát. Tady bych ještě podotkl, že online prvky se zatím skládají jen z oněch hovadin a kooperace, protože PvP módy úplně chybí. Podle dlouhodobého kalendáře je přidá zdarma zimní aktualizace, ale je otázkou, kolik hráčů do té doby The Crew 2 udrží. Vedle pár nových aut ji v následujících šesti měsících čekají jen zářijové události pro vznášedla a pak konkurence v podobě další Forzy Horizon.

Tím máme za sebou tu negativnější část. Teď je čas přestat autory třískat po řiti a začít je plácat po ramenou. Když jsem tvrdil, že prostředí je stejné jako minule, nebyla to úplně pravda. Amerika je sice jenom jedna, ale tentokrát se holka nechala zkrášlit v salónu lepší pověsti a zavítala do několika butiků. Ke konci jí sice zbylo jen na pár hadříků ze second handu, ale to se jí dá odpustit. Převedeno do herní mluvy, Spojené státy výrazně prokoukly. Vegetace je členitější, voda si ostudu rozhodně neudělá a textury dokáží místy opravdu uhranout. Když jsem za slunného odpoledne projížděl lesy, začalo mi v hlavě na kratičké momenty přepínat do třetího Horizonu. Ještě lepší jsou noční závody na vodě, kdy pěkně čarují světla lemující trať. Je vidět, že se v Ivory Tower hodně snažili dodat prostředí větší autentičnost. Kvůli pohybu ve vodě a ve vzduchu jim ani nic jiného nezbylo. I když města jsou stále výrazně ošklivější, posun kupředu je znatelný na každém kilometru. Co tvůrci nezvládli je zpracování sněhu, které místo bílé nadílky připomíná vápno. Následky deště by pak mohli rychleji vysychat, ale to je spíš takový tip na vylepšení do budoucna. Na každý pád, zevlování po mapě je mnohem hezčí.

A kdo padl za oběť progresu k lepšímu? Nejvíce venkov, jehož život se rovná postapokalyptickému filmu. Je vidět, že malá městečka nehrají ani druhé housle, ale spíš občas fouknou do pikolky někde úplně vzadu. Větší volnost si vyžádala i značný ústup v dopravě. Potkat během závodu na okreskách auto, můžete považovat za malý zázrak. Ani města už nejsou tak plná jako dřív, ale spíše připomínají čtvrti po vyhlášení evakuace. Ve volné jízdě se dopravní tepny opět trochu zahustí, avšak výraznou překážku nepředstavují. Zda je to plus či mínus záleží na vašich preferencích. Mně kupříkladu hustší doprava chybí, ale má drahá polovička je názoru opačného a víc si díky změnám užívá závody se silnějšími vozy.

S tím tak trochu souvisí jízdní model a jeho, až nečekaná, variabilita nastavení. V defaultním je to typický Ubisoft, který o řízení četl jen z pánských časopisů, a to konkrétně z rubriky „Playmate měsíce a její kára“. Stačí ale využít služeb pokročilého ladění, vypnout úvodní čtveřici asistentů a už se začínáte cítit jako řidič, a ne hošík ovládající autodráhu. S rostoucí úrovní postavy se odemykají další položky ladění a ke slovu se dostanou pneumatiky, podvozek nebo přítlak. K simulátoru nedojdete nikdy, ale můžete si ovládání značně modifikovat a zpříjemnit si tím jak závody, tak volné cestování. Po troše experimentování se dá, dejme tomu, dostat na úroveň lepších NFS. Problém mám jen s motorkami, kde jsem ani po dvaceti hodinách nenašel ideální kombinaci. Pořád si připadám, že vedu z kopce trakař naložený ledničkou.

O lodích a letadlech nemá smysl dlouze psát. Zachovávají si arkádovou tvář, kterou neztrácí ani s vypnutím všech podpůrných prvků. Což ale neznamená, že se bojí vám dát občas ochutnat trochu fyziky. Na člunech až překvapivě dobře fungují vlny od soupeřů. Jakmile máte před sebou chumel lodí, skáčete po vlnách jak Skippy po savaně a rychlost jde rapidně dolů. Na ni nesmíte zapomínat ani při vzdušných manévrech. Ve chvíli, kdy motor ztratí tah, seznámíte se jak s varovnou kontrolkou, tak nekoordinovaným klesáním. Jestli si oba nové druhy cestování oblíbíte vám nezaručím. Létání mě chytlo velice rychle, ale lodě jsem plnil spíš z povinnosti. Možná za to může ovládání, možná umělá inteligence.

Jestli v prvním díle bylo velice obtížné získat na silnici výrazný náskok, tak tentokrát je to mise pro Ethana Huntu. Na počátku vás AI ráda nechá převzít vedení a vnutit si představu, že máte všechno pod kontrolou. S přibývajícími procenty bičuje koně stále častěji a dere se před vás. Že byste ji zajímali se říct nedá, protože za cenu vaší dočasné eliminace prostě první bude. Pak se hodí do klidu a ráda vás na rovinkách nechá dotáhnout a předjet. Zhruba deset až patnáct procent před koncem se mění na genetickou mutaci Michaela Schumachera, Sebastiena Loeba a šakala. Zatáčky bere s chirurgickou přesností a nitro doluje snad i ze zapalovače. Autoři náročnost silničních závodů ještě stupňují zákeřným přerušováním zídek, svodidel nebo hozením checkpointu na pomezí několika silnic. Vážně je tak těžké naprogramovat kvalitní umělou inteligenci?

The Crew 2 je ještě více zaměřená na sociální hraní, ale snaží se zavděčit i samotářům. Když padnou výzvy, máte k dispozici překonávání rekordů vašich kamarádů, úkoly spojené s fotografováním, hledání pokladů s looty, tvorbu potisků ve Forza stylu nebo pokročilé zpracování záznamu hraní. Systém automaticky ukládá posledních deset minut, ze kterých si můžete vybírat klíčové momenty, střihat videa nebo pořizovat snímky. K dispozici je velké množství kamer, nastavení optiky, filtrů a volba denní doby, včetně počasí. V praxi může hra působit trochu schizofrenně, protože se vám snaží neustále něco podsouvat, třebaže o to absolutně nestojíte. Jedu na závod a teď hláška o překonání rekordu, vzápětí nabídka focení, do toho pípání radaru a aby toho nebylo málo, ještě chytnu výzvu s překonáním rychlosti. Dejte mi pokoj, jdu domu.

Vzpomínáte na perfektní garáže v Project Gotham Racing? Nebo na rozsáhlé rezidence v Test Drive Unlimited? Nejste sami. Já tyhle místa oddechu přímo miloval a nejinak je tomu i tady. V hlavním patře máte od každého prostředku vámi preferovaný model, tudíž jedno auto, loď a letadlo. O patro níž najdete to nejlepší ze silnice, o dvě výběr z letadel a přízemí patří doku. Jak se dotyčné prostředky do hal dostaly, neřešte a místo toho si složte kolekci snů a kochejte se angličáky pro velké kluky. Doma si také upravujete postavu stejně, jako obsah garáže. Pokračování podědilo vizuální personalizaci v plné míře.

Nech si kecy a řekni nám, jak to vypadá, slyším zpovzdálí. Začal bych tím, že jakmile se hra na začátku načte, neotravuje vás s nahrávacími obrazovkami. Na mapě vás přenese kamkoliv během několika vteřin a čekání na závod probíhá v „ohradě“ při načítání na pozadí. S touto až neskutečnou plynulostí dokáže Xbox One X držet rozlišení na hodnotě 3200×1800, při třiceti snímcích za sekundu. Vykreslená vzdálenost není vůbec špatná, efekty to příliš nepřehání a vyhlazování vděčně eliminuje všechny hrany. Pokles snímků jsem detekoval asi třikrát a jednou mi zaseknuté letadlo poslalo konzoli do restartu. To je ale problém, který se objevoval už v betě. Modely aut nemůžou už z principu konkurovat Forze, což je nejvíc vidět na interiéru. Přesto patří k tomu lepšímu a například zpracování světel je hodně věrohodné.

V textu se docela často skloňovaly hry jako TDU, PGR, NFS nebo Forza Horizon. Je to z toho důvodu, že v The Crew 2 můžete najít přímé či vedlejší odkazy na všechny z nich. Jako by studio dostalo příkaz: „Udělejte mix ze všeho, co fanoušci arkády milují“. Na jedné straně je obdivu hodné, jak se vývojářům podařilo všechno spojit do relativně fungujícího celku, který ještě k tomu dobře vypadá a solidně šlape. Na straně druhé je celá řada mechanik, kde se pozastavujete nad nedomyšleností nebo pocitem, že mají ve hře místo na sílu nebo právě z příkazu. Jde především o vystavění kariéry, získávání fanoušků nebo hráčské úrovně, které příliš brzy dosáhnou na ikonické hodnoty.