
RECENZE: The Division 2 – Warlords of New York
Nepřehlédnutelným znakem dnešní herní doby je dodatečný obsah. Tytam jsou doby, kdy nám vývojáři naservírovali všechno, co měli v úmyslu při vydání hry a my tak hned dostali ucelený zážitek. Internetová doba vývojářům umožnila oslovit hráče i po vydání hry, kdy nejen že přinesou další herní zážitek, ale ještě na tom něco vydělají. To si pak kupujeme všechny možné Season Passy a věříme, že s nimi už se dostaneme ke všemu, co vývojáři dodají. Jak ukazují poslední hry, nemusí tomu tak být.
Kdyby byla soutěž ve vydávání dodatečného obsahu, Ubisoft by se jistě umístil velice vysoko. Nejlepším příkladem je R6 a jejich roční passy na všechno možné. Někdy se stane, že dokonce tato rozšíření přijdou do redakce a nějaký chudák je následně musí nějakým způsobem ohodnotit. Není snad těžšího úkolu, protože po celou dobu hraní vám v hlavě hlásek říká: „Tohle už mohli udělat do původní hry ne…“ nebo „Stojí tento dodatečný obsah opravdu za peníze navíc?“. A ne jinak je tomu v případě DLC pro The Division 2 s názvem Warlords of New York.

Aby vývojáři můj hlásek v hlavě podpořili ještě více, nesnažili se ani vymýšlet nové prostředí. Co na tom, že Amerika je opravdu velká země, když nové rozšíření zasadili tam, kde se odehrával první díl, do New Yorku. Tam se rozhodl rozprostřít svou sféru vlivu bývalý člen Divize Aaron Keener a nebyl by to Ubisoft, aby zase trochu nevykradl sám sebe. Po vzoru Far Cry a Ghost Recon Wildlands je město pod kontrolou čtyř Keenerových kumpánů a jenom přes jejich likvidaci se dostaneme k pomyslné hlavě celé organizace.
Jelikož se jedná o bývalé vojáky Divize, každý z pomyslných bossů na nás vyrukuje s nějakou extra dovedností, ale dostat se k němu je vždycky stejná cesta. Takže čtyřikrát budeme putovat po městě, čtyřkrát nahánět bosse a nakonec s nimi čtyřikrát bojovat. Odměnou nám bude daná dovednost každého z nich, jíž následně budeme moct doplnit svou výbavu. Přiznám se, že nové DLC mi nepřišlo jako nějaká velká výzva, až tedy na souboje s bossy, u kterých se člověk někdy zapotí. To platí pro sólo hraní, jelikož v kooperaci je hra opravdovou procházkou. Od herního stylu se pak odvíjí i herní doba kampaně, kterou prolétnete za nějaké čtyři hodiny v kooperaci nebo šest hodin sólo. Záleží také na tom, jak moc se budete kochat prostředím.
Design úrovní, budov a zařízení, kterými budeme procházet, se povedl a taková podzemní demolice vrtné soupravy nebo návštěva věznice jsou okamžiky, které jsem si užil a budu na ně nějakou chvíli jistě vzpomínat. Dokonce šli vývojáři tak daleko, že daly pár nepřátel na relativně nečekaná místa a tak došlo i na drobná překvapení a akčnější pasáže. Jinak se ale všechno drží klasického vzoru a zásadní změny v hratelnosti se nekonají.
Jak jsem již zmínil, mapa je rozdělena na čtyři části, ale sama o sobě moc veliká není, protože nabízí jenom malou část New Yorku. Kdo si město pamatuje z prvního dílu, hned na první pohled si všimne toho, že čas přinesl do města více nepořádku. Oproti Washingtonu mi chyběl sníh, na který si člověk hodně rychle zvykne a vypadá ve městě krásně, ale to už spíše věc vkusu. Kdo se chce vydat do nových misí, měl by mít level 30 a úroveň světa 5, ale není to nutné, jelikož v případě, že jste se tak daleko nedostali, hra vás naboostuje a můžete klidně hrát. Jenom pamatujte, že zpátky do Washingtonu se nedostanete dříve, než Keener pozná spravedlnost.

Mimo nového města a misí se dočkáme přepracovaného systému vybavení a také zbraní. Všechno bylo lehce zjednodušeno a nově vybavení nemá tolik atributů, jako tomu bylo dříve. Nyní je důležitý level vybavení a schopnost vylepšit nějaký herní aspekt. U zbraní stále najdeme klasický trojboj poškození, kadence a náboje, ale ne vždy je zbraň s větším poškozením nutně lepší, než ta s menším. Nicméně v konečném důsledku mi zdejší zbraně přišly neskutečně smrtící a zejména brokovnice jsou opravdovou továrnou na vdovy. Sluší se zmínit, že maximální level postav byl zvýšen a všichni tak nově můžeme dosáhnout až na úroveň 40. Kdo doufal, že se na nové mapě vydá dobývat Dark Zone, toho musím zklamat, protože DLC novou zónu nenabídne.
Verdikt
Warlords of New York je pěkným rozšířením, u kterého si však stále nedokáži obhájit relativně vysokou cenu. Herní doba není moc dlouhá, mapa města mohla být větší a souboje s bossy podstatně rozmanitější. Navíc tohle všechno mělo být součástí Year 1 obsahu, který za více peněž vlastně nic nepřinesl a hráče ve výsledku nalákal na koupi lepších edic zbytečně. Raději počkejte na slevu, již je toto DLC rozhodně hodné.
Recenze: CONTROL Resonant
„Remedy pustilo paranormální nákazu z kanceláře do ulic Manhattanu, vyměnilo pistoli za živé kladivo a do služby povolalo Dylana Fadena. Výsledkem je nádherné, odvážné a místy zbytečně rozbředlé pokračování, které se nebojí ztratit kontrolu. Někdy bohužel i nad sebou samým.“ Když vás státní úřad sedm let drží pod zámkem, provádí na vás experimenty a po probuzení suše oznámí, že se ztratila vaše sestra, zpravidla následuje nástup právníka, příjezd televizního štábu...
RECENZE: Lawn Mowing Simulator 2
Podzim pomalu klepe na zahrady, takže je na čase začít všechno připravovat na zimu. Poslední sečení trávy, úklid listí nebo zastřihávání stromů patří aktuálně mezi nejběžnější kratochvíle každého zahrádkáře. Ne všichni máme štěstí na vlastní zahrady, ale jistě se najdou tací, co by chtěli podobné chvíle zažít alespoň virtuálně.
Recenze NHL 27
EA Sports NHL 27 dorazilo na XBOX Series X/S (bez dostupnosti na XBOX One) s příslibem, že konečně po letech přešlapování na místě přinese revoluci, kterou fanoušci virtuálního hokeje tak zoufale vyžadují. Vývojáři z EA Vancouver před vydáním lákali na kompletně překopanou prezentaci, návrat komunitou vymodleného režimu a hlubší integraci taktických prvků. Jak už to ale u každoročních sportovních sérií bývá, realita na ledě bývá občas o něco komplikovanější než...
RECENZE: Hot Wheels Infinite Rush
Každé dítě, které někdy stavělo autodráhu přes celý obývací pokoj, poznalo tři přirozené nepřátele motorismu, Nedostatek spojovacích dílů, vlnící se koberec a dospělého, který potřebuje projít ke dveřím. Fantazie přitom žádná omezení neměla. Oranžový plast vedl přes gauč, pod stolem začínala servisní zóna a skokánek vyrobený z videokazety posílal autíčka do míst, kde se vysavač měnil v monstrum požírající angličáky. Hot Wheels vždy představovaly automobilový svět bez stavebních povolení, technických...
Recenze Bus Simulator 27
Série Bus Simulator nepatřila mezi masové hity, ale mezi fanoušky dopravních simulátorů si během let vybudovala velmi silnou pozici. Po nepříliš bezchybném, ale obsahově bohatém Bus Simulatoru 21 přichází pokračování, které chce posunout sérii o generaci dál. Nový vývojář Simteract vsadil na Unreal Engine 5, výrazně větší flotilu autobusů, rozsáhlejší správu dopravní společnosti a poprvé také dálkové autobusy.
RECENZE: The Sinking City 2
Potápějící se město, hromady mrtvol a neutěšená okultní situace. Po sedmi letech nás vývojáři z Frogwares opět zvou k návštěvě města plného vody. Nechybí ani hororové prvky z pera H.P Lovecrafta doplněné o několik novinek v hratelnosti. Pojďme se podívat, zda se jedná o dostatečně zábavnou kombinaci pro pokračování The Sinking City 2.Tentokrát se posouváme do roku 1929 a města Arkham, které je sice vnitrozemské, ale i tak ho zasáhla nevídaná povodeň. Lidé začali...
RECENZE: Assassin’s Creed Black Flag Resynced
Ubisoft nemá v posledních několika letech na růžích ustláno a dobré okamžiky střídají ty horší. Stejný popis pasuje také na sérii Assassin’s Creed, která dělá, co může, aby zůstala úspěšná. Japonský Shadows se nakonec opravdu povedl a byť k němu hráči i kritici měli nějaké připomínky, je to dobrá hra. Navázat na úspěch se pokusí předělávka jednoho z nejoblíbenějších dílů. Ano, piráti a pirátky, do našich obýváků se řítí remake, tedy kompletní předělávka, Assassin’s...
RECENZE: F1 25: 2026 Season Pack
Sportovní hry a jejich každoroční vydávání, to je hrozně zrádná věc. Znáte to, vývojáři s předstihem slibují hory doly, naprostou revoluci v hratelnosti a fotorealistickou grafiku, ale když to pak poprvé zapnete, zjistíte, že jste v podstatě dostali jen loňský ročník s novými dresy nebo lehce upravenými polepy. Ono je totiž nepoměrně těžší přinést do zajetých a pravidelně vydávaných sérií něco opravdu inovativního, aniž byste nenaštvali komunitu, která je už léta...

























