Recenze: The Elder Scrolls Online: Greymoor

Autor: Lukáš Urban Publikováno: 21.6.2020, 11:27

Publikováno: 21.6.2020, 11:27

Sociální sítě

O autorovi

Lukáš Urban

Lukáš Urban

Je autorem 2656 článků

Obyčejný hráč s velkou hubou. Věrný člen redakce, jehož revír začíná a končím psaním.

To je pořád řečí, jak neexistují upíři a vlkodlaci. A přitom je potkáváte takřka dnes a denně, aniž byste si to uvědomili. S větší intenzitou ty prvé, kteří pijí dobrým lidem krev brčkem, ale zato dlouhodobě a usilovně. Pravda, neříkáme jim upíři. Dostávají pojmenování, jejichž tíhu ani digitální řádky nesnesou. Navíc neplatí, že by se objevovali jen s příchodem noci. S vlkodlaky je to složitější, ale snad minimálně pánové někdy měli tu čest s dravou samicí. S bestií, po jejímž projevu lásky kůže připomínala okultní pentagram. Jestli jste se právě našli, tak se zase zmizte, protože dnes to bude o těch klasických bestiích.

Greymoor je letošní příběhová kapitola do The Elder Scrolls Online, a také zlatý hřeb celé aktuální série Dark Heart of Skyrim. Hřeb proto, že se v něm fanoušci MMORPG vrací do dobře známého Skyrimu. Konkrétně do jeho západní části. Což je podobné, jako když se obyvatelé východního bloku radovali z cesty do západního Německa. Jenže zatím, co naši sousedé v druhé polovině minulého století prosperovali, sledovaná část Skyrimu je na tom spíš opačně. Ostatně ani Solitude, město, kam vás vedou první kroky, není žádný Bonn. Hradby začínají být šlechtě trochu těsné, neboť přímo za nimi probíhá boj o vládu nad celým územím. Obyvatelstvo se postupně mění na krvežíznivé loutky a nebývale silný nepřítel pokukuje po trůnu.

V takové situaci by se rozumný hrdina sebral a zavítal třeba na Summerset, kde by chytal bronz, zlotřilé pobudy a nové tvory do entomologické sbírky. Ale moje postava není rozumná a už vůbec nemá ráda vyšší než pokojovou teplotu. Tudíž se okamžitě vydává prohledat přístav, aby se o pár minut později vetřela do paláce, kde se stává hybným prvkem příběhu. Hlavní příběhová linka má sedm částí, během kterých je třeba najít původce infekčních bouří a následně mu rozmluvit ďábelské plány. Prvních pár misí je hodně obecných a musím říct, že jsem se místy bál o vývoj příběhu. Mám pocit, že seznámení s upíry a následné hledání pomoci u vlkodlaků bylo zbytečně dlouhé. Sice jsem si udělal exkurzi po ledovém kraji, ale jeho zevnějšek už není tak zajímavý.

Jakmile se ale na scéně objeví stará známá Lyris, vyprávění chytí správný rytmus. Pomocnice krmená růstovým hormonem není jediným parťákem. Díky koalici s čestnou sortou upírů pomáhá s misemi bledý Fennorian a nakonec i králova dcera Svana. Čí dech zrovna cítíte na zátylku určuje děj, případně vedlejší guesty. Úderná síla jednotlivých postav se hodí spíš začátečníkům nebo příležitostným hráčům. Pokud jste ve hře strávili víc času než poslanci ve sněmovně a protivníky zabíjíte zvednutím obočí, příliš vám nepomůžou. K náplni misí snad jen tolik, že by některé pasáže mohly být kratší nebo důvtipnější. Vývojáři si tentokrát to lepší nechali na nepovinnou jízdu, a tak mazáky občas postihne syndrom nudy.

I když můj vous nebyl tolikrát oholen, abych se mohl považovat za znalce The Elder Scrolls Online, troufám si pochválit podzemní světy. Z letitého enginu dokážou vyždímat co se dá, když kouzlí s barvami, nasvícením a atmosférou. Blackreach není jen zatuchlou jeskyní, je výletem do jiné dimenze, ve které vládnou „medúzy“ suchým chapadlem. I když mě zápletka honila tam a zpět, jak kyvadlo hodin, do podzemí jsem se vracel rád a s chutí. Až mi bylo líto, že se příběh upíří vzpoury uzavírá tak rychle. Naštěstí vedlejší činnosti herní čas násobí. Užijete si tak taktičtějších částí, boje proti nedávným společníkům a kupříkladu i hledání pokladů.

Hratelně je TESO pořád stejné a nejspíš by ZeniMax lehl popelem, kdyby se ze dne na den stalo jinak. Tudíž řinčení ocele prokládá magie a dovednosti v tradičních oborech jako jsou kovářství, krejčovství nebo alchymie. Jenže řada z vás už nejspíš připomíná barbara Conana, co cestou do vesnice zabloudil na předávání hudebních cen MTV. Proto byl přidán nový cech provozující antikvariát. Pro vás to znamená, že si buď ve slovníku zjistíte význam slova nebo se s magickým artefaktem dáte na dráhu hledače pokladů. Za sebe můžu novou aktivitu jedině doporučit. Potrénujete si smysl pro orientaci, poznáte detailněji nové prostředí a jako bonus si vyzkoušíte zajímavé minihry. Zatím jsem pouze archeolog zelenáč, ale už se můžu pochlubit novými recepty a zbraněmi.

Greymoor potvrzuje, že pravidelná rozšíření mají význam. Každé si prozatím našlo originální tvář, atmosféru a důvod existence. Západní Skyrim je mi skutečně blízko, protože čarodějnice, vlkodlaky a upíry mám v žebříčku oblíbených potvor hodně vysoko. Navíc je to celé temné a lehce hororové. I při delším hraní přetrvává chuť po plnění druhořadých záležitostí a touha objevit i ta nejzapadlejší zákoutí. Jediné, co mi skutečně hodně vadí, je až příliš časté načítání. Titul je schopný projít během deseti minut i pěti načítáními. Zpravidla chvilkovými, ale z pohledu dění na obrazovce zbytečnými. Bože, chci jen projít chodbou, nežádám o úvěr na koupi fabriky, tak proč tolik zdržování?

TESO mají dlouhodobě dobrý dabing, kvalitní soundtrack a nesmrtelnou hratelnost. Bohužel jejich hybné ústrojí už začíná být lehce opotřebované. Velikost světa, jako celku, rozhodně nedovoluje z grafiky udělat moderní epopej. Na druhou stranu hardware konzole by si určitě dokázal poradit s nedočítáním textur, v tomto případě sněhu. Jakékoliv chyby jsou vždy kosmetického rázu a rozhodně vás neodstaví od hraní. Jen by to trochu přikrášlené bylo ještě lepší.

8
Technické zpracováníHratelnostTrvanlivostMultiplayer

Verdikt

Transylvánie už jako upíří rezort příliš netáhne, a tak se krvelačné bestie usídlily ve Skyrimu. A zatím, co se obyvatelé mění na komparz při natáčení Twilightu, hrdinní bojovníci spřádají plány s využitím vlkodlačích spojenců. Příliš romantiky v Greymooru nehledejte, protože nové rozšíření skutečně ukazuje temnou podobu oblíbené lokality. Hororová atmosféra titulu sluší a příjemně doprovází mrazivé historky vedlejších úkolů. Jelikož už jde o několikátý dodatek, scénáristé by mohli při vyprávění nasadit rychlejší tempo. Nudnější rozjezd ale plně kompenzuje obsah okořeněný hledáním dávných artefaktů.
06. 07. 2020 • p.a.c.o10

RECENZE: F1 2020

Formulové závody jsou součástí herního světa už pěknou řádku let. Dokonce jedna z prvních her, kterou si tenkrát ještě na PC pamatuji, jsou legendární formule Grand Prix Circuit od Accoolade z roku 1987. Na jejich vývoji se dokonce podílel jistý Don Mattrick, což je ten pán, který nějaký čas vedl Xboxovou divizi a také oznamoval konzoli Xbox One. Další formulovou hrou, která se mi vryla do paměti byla série od EA, i...

»
02. 07. 2020 • Lukáš Urban2

Recenze: Hunting Simulator 2

Sebereflexe je dobrá vlastnost a řekněme si, že nám hráčům občas chybí. Od aut chceme reálnější jízdní model, ale zároveň dobrou ovladatelnost jedním prstem. Po akcích vyžadujeme bravurní balistiku, abychom se vzápětí rozčilovali, že je ta střelba až moc reálná. A po simulátorech žádáme zhmotnění skutečných prvků, avšak za hodinu kňouráme nudou. Víme tedy co vlastně chceme? Nejspíš ne. Aspoň v tom tentokrát nejsme sami, protože studio Neopica bloudí na...

»
23. 06. 2020 • CryLineT9

Recenze: SpongeBob SquarePants: Battle for Bikini Bottom – Rehydrated

Je to žluté, nosí to kalhoty a chová to mňoukajícího hlemýždě. Nic? Kamarádí se to s natvrdlou mořskou hvězdicí a pracuje pro Evžena Krabse u Křupavého kraba. Stále nic? Kde jste žili posledních dvacet let, že neznáte SpongeBoba? Mořskou houbu v kalhotách, která si spokojeně žije v Zátiší Bikin. Ale chápu. Každý se nezamiloval do hlubokých očí usměvavého hrdiny. Také humor nemusel trefit ten pravý cíl. V případě remasteru Battle for Bikini Bottom by to...

»
14. 06. 2020 • CryLineT0

Recenze: Beyond Blue

Moderní podoba herního průmyslu činí z her univerzální kulturní médium. Úchvatné práce grafických enginů dokážou z vašeho obýváku vytvořit galerii umění. Prostorový zvuk nasimuluje početný orchestr hned vedle vás. A talent pánů spisovatelů přetvoří jedničky s nulami do výpravného románu. To ale není všechno. Tituly jsou rády také intelektuální, relaxační a výukové. Lehce se stanou exkurzí do antického muzea nebo dokumentem o podmořském životě.

»
12. 06. 2020 • tonyskate0

RECENZE: Desperados III

Za vyhynulý žánr byly často považovány tradiční adventury, ovšem ve skutečnosti to jsou taktické hry v reálném čase s důrazem na tichý přístup. Že nevíte o čem je řeč? Snad vám napoví slůvko Commandos. Série, jejíž první díl vyšel před více než 20 lety, nabídla nevídané pojetí, které si zamilovaly milióny hráčů. Podobných her poté vzniklo poměrně málo a vlastně byl tento žánr u ledu dobrou dekádu, dokud jej v roce 2016 neoživilo...

»
10. 06. 2020 • Lukáš Urban3

Recenze: Mafia III: Definitive Edition

Hodnotit zpětně titul není tak jednoduché. Obzvláště, pokud je všeobecně na pranýři už od dob, kdy se objevily první informace a videa. Od vydání se utvořil všeobecný názor, který můžu buď potvrdit nebo se vydat na válečnou stezku za popřením. Bohužel mi chybí moment překvapení, který má suplovat dodatečný obsah. K němu se dostali asi jen ti, kterým základ nevadil a hru si užili. Z toho vyplývá, že jsem na každý pád...

»
07. 06. 2020 • Lukáš Urban0

Recenze: Mortal Kombat 11: Aftermath Kollection

Jsou tituly, které se při vydání nevyplatí kupovat. Ne proto, že jsou v horším stavu než české památky, ale proto, že je čeká ještě velký kus obsahu. Přitom nutně nemusí jít o poloprázdné projekty, u nichž jsou pozdější dodatky součást obchodní strategie. Svou specifickou úlohu zde mají právě bojovky. Ať už Tekken, Soulcalibur nebo Mortal Kombat, vždy vyjdou v dostatečném základu, aby později přiložily pod kotel. Poslední jmenovaný se teď po roce...

»
02. 06. 2020 • Lukáš Urban3

Recenze: Those Who Remain

Kombinovat nesourodé látky se nedoporučuje jak v chemii, tak u baru nočního klubu. A podobný nepsaný zákaz by měl platit i pro vývojáře, kteří ačkoliv mají ambice, nemají zkušenosti. A pokud ano, tak maximálně s mícháním stavebního materiálu. Vzít vizuální příslušnost Mlhy od Johna Carpentera a vsadit do ní svět Alana Wakea, může v milovnících hororů vzbudit jemné lechtání v podbříšku. Jen se později nesmí přesunout do žaludku a vyvolat dávení.

»