Recenze: The Elder Scrolls Online: Morrowind

Autor: Josef Brožek Publikováno: 13.6.2017, 12:57

Publikováno: 13.6.2017, 12:57

Sociální sítě

O autorovi

Josef Brožek

Josef Brožek

Je autorem 743 článků

Musím se přiznat, že recenzovat The Elder Scrolls Online pro mě bylo jedno z nejtěžších aktivit tady na Xboxwebu. Hra totiž byla strašně dobrá, ale zároveň strašně špatná. Protože jsem ale optimista, snažím se vidět především to dobré, nicméně jak jsem hrál hru dál a dál, začal jsem zjišťovat, že je tady něco špatně, a to především systém komunity a k tomu všemu nepřehlednost a složitost hry, která se dalšími DLC jen stupňovala. Hra mě začala tak, neuvěřitelně štvát, že za pár týdnů upadla do zapomnění a vytáhl jsem ji až teď při hodnocení datadisku Morrowind.

Při Morrowindu jsem se nejdřív trochu cukal, ale nakonec jsem si řekl, že mu tu šanci dám. Opravdu skvěle jsem se bavil až do chvíle, kdy jsem zjistil, že za tohle DLC chtějí víc, než za samotnou hru. Opravdu tomu odmítám říkat datadisk, protože byť je staro-nová lokace rozmanitá a velká celkový obsah datadisku toho moc nenabízí, jen hodiny té samé zábavy, co poskytla původní hra. No ale od začátku…

Když jsem se po těch dvou letech (fů to je doba už) vrátil do hry, nevěděl jsem ani, jak se používají kouzla. To mě ale nijak nepřekvapilo, protože mi to dělalo problémy i v základní hře. Schéma ovládání se nezměnilo a GUI bohužel moc taky ne. Hra vám tedy nabízí používání 100 a jedno kouzlo, ale vy stejně můžete aktivně používat jen šest z nich, které si nabindujete. Ach jo.

Rozhraní inventáře se taky změny nedočkalo a trvalo mi několik hodin, než jsem se v něm zorientoval a já si tak nějak začal klást otázky, jak moc velký problém by byl, vykašlat se na „inovace“ a radši zkopírovat o mnohem jednodušší schéma a rozhraní ze Skyrimu. Ostatně nedávno vyšel remaster, takže nemuseli ani nijak daleko sahat do archivu.

Za ty dva roky se však hra změnila celkem rapidně a dost pomohla tempu hry, které mě odradilo od hraní. Ku příkladu můžete, kam se vám zachce, protože level potvor se zvětšuje podle vašeho levelu, leč jsem mnohokrát narazil na nesplnitelné úkoly kvůli těžkým bossům. Buď jde o záměrné tlačení na hráče ke spolupráci s ostatními, anebo na některé místa autoři prostě zapomněli. Na druhou stranu dungeony ani battlegroundy (i ten nově přidaný) se snad vůbec nechodí a po dvouhodinovém čekání ve frontě jsem hledání party vzdal. Přibyl nám pak systém stavění vlastních příbytků, jenž k složitosti a chaosu hry jen přihoršil, stejně jako milion dalších novinek, které nejsou předmětem tohoto článku.

Co tedy Morrowind? Ještě jednou musím říct, že datadisk si tedy představuji úplně jinak. Podívám-li se na jiné MMO hry, vidím datadisk jako novou hru, avšak spojenou s tou předchozí. Jedna průměrná lokace a jeden nový hratelný hrdina? To je vtip? Musím říct, že Bethesda je jedno z mých nejoblíbenějších studií a jejich hry miluju od začátku až do konce, nicméně TESO je něco jako jejich pokusný králík, s tím, že jejich pokusy dělají v přímém přenosu. No, a aby to nebylo podezřelé, tak mezi příběhovou linku, kdy padá meteor na staré známé Vicec City a vy jej musíte za pomocí bohů zastavit, čítající několik desítek úkolů, vecpou tisíc úkolů typu: zabij, seber, promluv, infiltruj, nebo nově i „zajímej se o politickou scénu.“

Ačkoliv se hra odehrává asi tisíc let před třetím dílem Elder Scrolls, kdy Vivec city teprve staví, je docela škoda, že z celého Morrowindu se do The Elder Scrolls Online dostal jen ostrov Vvardenfell, který sice je dostatečně velký a neskutečně krásný pro masu hrajících hráčů, avšak přesto místy dost prázdný. Jediné, co může DLC Morrowind zachránit (a dle podivného příběhu i samotnou oblast) je nová třída Warden. No, opak je pravdou.

Nová hratelná třída, která je mixem takového druida, huntera a zloděje z jiných RPG, je mixem tak divným, že mě po pár levelech přestala naprosto bavit. Avizovaného medvěda, co jsme mohli vidět v traileru, si zahrajete až po X hodinách a taky je jedinou zajímavou schopností z útočného talentového stromu. Ano, útočného. Možná byste čekali, že medvěd bude spíš na tankování, ale ne, na tankování tu máme talentový strom, který nepřátele zmrazí. Jediné co postava pořádně umí je healovat, jenže to je dost smutné, protože přesně kvůli tomu jsme si ji nevybrali. My chtěli medvěda. Fakt je takový, že Warden používá k boji především přírodu a prvních 20 levelů vás bude nudit k smrti, a co si budeme povídat, prvních 5 hodiny hry, jsou klíčové k tomu, zda ji budete hrát dál, či nikoliv.

Neberte mě špatně, Morrowind není vůbec zlý, ale za ty peníze to musí být snad vtip. DLC Morrowind stojí více než samotná hra, a to toho nabízí sotva čtvrtinu. Po několika hodin nudy v Vvardenfellu jsem se opět vrátil do původní lokace a pokračoval ve svých RPG „skopičinách.“ Naštěstí k hraní původní hry mít Morrowind nemusíte, což ej dobře, protože ta tisícovka za Vvardenfell nestojí a Warden už vůbec ne. Počkejte si, až bude DLC minimálně o polovinu levnější, do té doby to snad má smysl jen pro ty hráče, kteří už hru prošli skrz na skrz, nemají co dělat a stále je to baví. A vy co chcete po letech zase navštívit Morriwnd, vraťte se radši k dílu z roku 2002.

7
Technické zpracováníHratelnostTrvanlivostMultiplayer

Verdikt

Výsledné číslo je pouze odrazem poměru cena/obsah. V kompletní edici kupujte, DLC nikoliv. Počkejte si až Morrowind bude o polovinu levnější. Ty, co ale hrají TESO celé ty dva roky, určitě nepřesvědčíme, a to proto, že za ty dva roky se TESO zlepšilo o moc k lepšímu. Bohužel ne díky Morrowindu.
  • HonZyczech

    Mě nejvíc naštvalo, že Morrowind nepřinesl žádný nový dungeon. Ty budou v dalším placeném DLC koncem roku… Demence.

16. 08. 2017 • wellkeybig0

RECENZE: Blackhole: Complete Edition

Co je České, to je hezké České videohry slaví úspěchy po celém světě. Tituly jako Mafia, Dex, Machinarium, nebo právě Blackhole hrají miliony hráčů. Bohužel není pravidlem, že každá česká hra si najde cestu do zahraničí a především k úspěchu. Blackhole: Complete Edition je, ale jedna z těch, co to dokázala a byla přijata velmi kladně po celém světě.

»
16. 08. 2017 • p.a.c.o1

RECENZE: The Long Dark

Techniky přežití se mohou hodit vždy, takže když je nějaká možnost se něco z nich naučit, určitě se neobracejte zády, ale snažte si zapamatovat, co se jenom dá. Nevíme dne ani hodiny, kdy do naší planety narazí asteroid, rozšíří se nákaza měnící lidi na nemrtvá monstra, nebo se prostě jenom prostřednictvím bankovek rozšíří nějaký smrtelný virus. Že jsou vám výše zmíněná témata povědomá? To by tedy měla, jelikož jsou to nejpopulárnější...

»
15. 08. 2017 • chaosteorycz0

Recenze: Agents of Mayhem

V pozici hráče jsem nikdy neholdoval hrám, které si předem nemůžu zaškatulkovat a u nichž se na základě propagace jen těžko určuje, co z nich vlastně vyleze. Ovšem jako recenzent si takové zajíce v pytli nadmíru užívám, protože se mi dostává vzácného privilegia, kdy se stávám prostředníkem mezi autory a potencionálními hráči. Třebaže si nedělám iluze, že by v době YouTube někdo kupoval novinku jen na základě jednoho názoru, často značně zaujaté osoby, alespoň...

»
06. 08. 2017 • chaosteorycz0

Recenze: Mr. Shifty

Tak schválně, kdo z vás, zatímco dává ostatním hráčům na frak ve všech těch Battlefieldech, Call of Duty a Gearsech, přemýšlí nad historií akčních her? No samozřejmě, že nikdo, protože na bloumání v paměti bude dost času, až dosáhneme staří sovětské ponorky, občas je ale návrat do časů dvourozměrné grafiky, jednoduché hratelnosti a pohledu shora vítaným zpestřením, a to zejména teď v létě, kdy se dav AAA her rozestoupí a my vidíme...

»
02. 08. 2017 • chaosteorycz4

Recenze: Super Cloudbuilt

Recenzentka: Kristine4Chaos Dnes už se můžeme maximálně dohadovat, jestli za rozšíření parkouru do her vděčíme perskému princi, svůdné Faith nebo neohroženému assassínovi Altairovi. Jednoduše tu je a pro mnohé tvůrce videoher se stal stěžejním prvkem jejich projektu, a to jak v klasické „umělecké“ formě, tak té futuristické, při níž si postava pomáhá exo-skeletem, jetpackem nebo obojím najednou. Do této kategorie patří i malá nezávislá hra Super Cloudbuilt, která ačkoli není příliš originální,...

»
18. 07. 2017 • p.a.c.o1

RECENZE: DeadCore

Skákání, postřeh, zručnost a rychlé rozhodování. Přesně tyhle dovednosti se dají trénovat nejen ve skutečném životě, ale stejně dobře i v rámci hraní. Prostě vezmete gamepad do ruky, k tomu nějakou těžkou hru a jedete. To pak nevíte, kde vám ruce s hlavou stojí a pokud jste výbušnější povahy, jako třeba já, mohou se sousedovic děti naučit celou řadu nových slov, pokud jsou tedy mladší. Jsou totiž hry, které vám zadarmo nic nedají...

»
17. 07. 2017 • chaosteorycz0

Recenze: AereA

O recenzi se postarala redakční důvěrnice Kristine4Chaos Za devatero oblačnostmi a devatero bouřkovými mraky je vzdušný svět AereA, jehož existence stojí a padá s hudbou. Není nic, co by zde nebylo v moci notového zápisu, a tak nikoho nepřekvapí, že na správný chod dohlíží Velký Maestro Guido, který je zároveň mentorem studentů jeho školy. Ovšem plovoucí hudební ráj je stižen neštěstím, když někdo odcizí kouzelné hudební nástroje, které vytvářejí harmonii držící Aereu...

»
14. 07. 2017 • chaosteorycz0

Recenze: Black the Fall

S odstupem času je možné rok 2014 označit za start jedné dystopické herní éry. Na celé řadě projektů se pozvolna začínalo pracovat (We Happy Few), jiné se představily publiku na herních veletrzích, jako třeba Inside v rámci Xbox konference a další se snažily upoutat pozornost komunity prostřednictvím Kickstarteru. Sem patří dnes recenzovaný Black the Fall, který má se zmíněným Inside společného mnohem více, než jen rok představení a obecné téma. Jenže zatímco...

»