Recenze: The Grand Tour Game

Autor: Lukáš Urban Publikováno: 14.4.2019, 15:37

Publikováno: 14.4.2019, 15:37

Sociální sítě

O autorovi

Lukáš Urban

Lukáš Urban

Je autorem 2438 článků

Obyčejný hráč s velkou hubou. Věrný člen redakce, jehož revír začíná a končím psaním.

Výrobci aut se neustále snaží, aby své výrobky prodali i těm, kteří o ně absolutně nestojí. Svobodnému muži rodinné MPV, příležitostnému řidiči luxusní limuzínu a zarytému vyznavačovi benzínu elektrické chrastítko. Někdy si marketingové oddělení přivlastní důležitý skalp, jindy musí přiznat nechtěný debakl. A přitom vzbudit zájem o auta je tak jednoduché. Stačí se jmenovat Clarkson, Hammond a May.

O trojici moderátorů, bavičů a doživotních kluků si můžete myslet své, ale nemůžete jim sebrat zásluhy v oblasti šíření automobilového náboženství. To oni dotáhli k obrazovkám ženy od vyšívání. Byli to oni, kteří z nudných přednášek o víceprvkové nápravě udělali komedii na pokračování. A právě jim vděčíte za to, že se tuzemské pořady o autech změnily na trapné klony, při nichž nevíte, jestli plakat nebo jít vyvrátit snídani. A že na úspěchu pořadu Top Gear měli největší přičinění právě oni, dokazuje pořad The Grand Tour.

Jak se vlastně mohlo stát, že hvězdou britského pořadu o autech se stal Američan a tři Angličané šli prohánět koně do Ameriky? To řešit nebudu, protože jméno, místo a zázemí nejsou tak úplně podstatné. Amazon jednoduše sáhl po opuštěném diamantovém dole a dal mu téměř neomezené možnosti rozvoje. Výsledkem jsou dosavadní tři řady čehosi, co se dá označit za automobilový věstník, přírodopisný dokument, reality show, stand up komedii, satirický týdeník a sondu do života nevyzrálých mužů pokročilého věku. No prostě Top Gear v jiném podání.

Když Amazon oznámil, že prostřednictvím Amazon Game Studios hodlá fušovat do vývoje her, dalo se čekat, že zkusí zúročit značku, do níž pravidelně lije miliony dolarů. Spolu s třetí sezónou The Grand Tour tak přišla epizodická hra, která třináct dílů převedla do rádoby interaktivního titulu. Tak trochu styl pochovaných Telltale Games, lehce připomínka kombinovaného vyprávění z Quantum Break. Jen s tím rozdílem, že pasáže, kdy berete do rukou gamepad, nemají rozhodující charakter. Vždy zhlédnete kousek epizody, který je mimochodem často delší než následující hraná pasáž, a pak přichází váš part.

Na papíře nebo poradě to zní parádně. Úplně slyším ty nadšené reakce: „To přece všichni chtějí, stát se součástí legendárního tria a zažít to, co oni.“ Nebudu tvrdit opak. Jako dlouholetý fanoušek jsem si často říkal, že chlapům závidím jejich práci. Je vlastně snem každého kluka, který před spaním upřeně pozoruje plakáty aut a s přáním „tak snad jednou“ se uchyluje do říše snů. Jenže kouzlo nabubřelého chytrolína, viktoriánského gentlemana a bourajícího prcka spočívá v celku jako takovém. Nejde vzít jednu část jejich práce a postavit na ní zábavnou hratelnost.

Prý nemám pravdu, říká titul, když jako první vyrážím do úvodních epizod prvních dvou sérií. Ty doplňují kompletní třetí sezónu jako bonus a dobře připravují půdu pro hlavní show. V případě jedničky nechybí rozsáhlý test hypersportů McLaren P1, Porsche 918 a LaFerrari, který doplňují rychlá kola vozů Ferrari 488 a BMW M2. Druhý bonus je pak takřka celý věnovaný hledání nejlepšího auta. Jde o část, kde Hammond nezvládl Rimac Concept One, který následně skončil v plamenech. Ani tato nešťastná událost nechybí v sestřihu. Z testu tak nakonec zbyl jen Aventador a NSX.

Je fajn připomenout si staré díly pořadu a část si zkusit na vlastní ruce. Na poli hodiny a půl jsem viděl to nejdůležitější z dotyčných epizod (chybějící hosté mě beztak nebaví ani normálně) a vyzkoušel jsem si většinu dostupných režimů. Jako hráči se účastníte sprintů, okruhových závodů, časovek, driftů, dovednostních soutěží a… to je téměř všechno. Neříkám, bonusové epizody byly zábavné, ale skončily přesně v té době, kdy moje tolerance repetetivnosti narazila na dekl. Scény možná doslovně opisují atmosféru pořadu, ale opakují se jak splátky hypotéky.

Z minutového průjezdu švýcarskými horami udělají vývojáři klidně sedm scén, což je polovina jedné epizody. Stejným úsekem vás protáhnou postupně všemi auty, pak závodem s drobnými power-upy, kde si můžete vybrat moderátora. A pak ještě třikrát kvůli výzvám, které se ve výsledku plní naprosto stejným způsobem. A toto schéma se opakuje, opakuje a opakuje. Tady máte industriální zónu a jednou zajeďte určitý čas, podruhé z řízení dosáhněte čtyřikrát erekce a potřetí v ní spalte gumy na driftu. Rozdíl je pouze v autě, protože styl jízdy je vždy stejný. Zatáčky berete driftem tak či onak, protože je to jednodušší a především rychlejší.

Hlavní část hry, tedy aktuálně poslední série, přináší i checkpointy na malých otevřených plochách nebo mini hry jako fotografování, vyprošťování a podobně. Mimo to, že se tyto několikasekundové vsuvky rychle okoukají, jsou primitivní až hanba. Na gamepadu je osmnáct funkčních tlačítek a je s určitostí jasné, že kdyby vývojáři byli placeni podle jejich použití, jsou i s rodinami ve frontě u Armády spásy. Na sprintech stačí podchytit rozjezd a máte vyhráno. O řazení se nestaráte. Vytahování kolegy to samé a pálení gum, chvilka napětí, to samé. Při přejezdu přes úzké cesty rozhoduje dobrý grif v palci a plyn může až na podlahu. Plně chápu arkádové zaměření hratelnosti, ale to neznamená, že musí být k hráči přistoupeno jako k pitomci.

Nenáročné ovládání podtrhuje jízdní model bez odezvy ve vibracích. Ty o sobě dávají vědět při vyjetí nebo nárazu, ale jinak je řízení odevzdané jak mrtvola na pitevním stole. Projevem připomíná Need For Speed, a to díly, které uzavíraly minulou generaci konzolí. Nevědomky jde tak proti duchu samotného pořadu. V každém díle, pokud nejde o dobrodružný speciál, slyšíme emotivní komentáře o výkonu, točivém momentu a voze jako takovém. Nejsou to auta, je to umění na kolech, které by ani mistr pera nedokázal popsat. Takový pocit dokáže ústřední trojice navodit pouhými dialogy a správným střihem. Pak přijde hraná část a celá poetika je v tahu. Ta radost z jízdy. Ten brutální výkon nestíhaný zadním náhonem. Vše se mění jen na pár řečí a neosobní pocit z řízení.

Kde The Grand Tour Game dohání aspoň část reputace, je kupodivu zvuk. Když už auta nejezdí jako jejich reálné předobrazy, zní velice podobně, ne-li stejně. Prostorová orientace je sice kraj neprobádaný, ale ohlušujícímu řevu velkých objemů to příliš nevadí. Nad grafikou by žasla asi jen Kateřina II. Ta by ocenila pěkně malované kulisy vydávané za vzdálené prostředí jednotlivých lokací. Studiový engine dokáže s plochými texturami skutečně zázraky, ale pořád jde jen o jednolité plátno, které sotva drží krok s modely aut. A ani ty nelze pořádně docenit, protože je v detailu vidíte jen krátce. Přepínání kamery se nekoná a něco jako fotorežim zůstalo jen v rámci scének.

Dohrát celou hru, to znamená zaskočit na oběd ke tchýni, která má diplom od Ligy za správné vyprazdňování. Po pár soustech už to nechcete, protože cítíte, že následky nebudou zrovna příjemné. Nicméně ze slušnosti vyčistíte talíř do sucha, ať to stojí cokoliv. Argumentem k dobru je jednoznačně cena a fakt, že ač milujete osazenstvo bývalého Top Gearu, neplatíte předplatné Amazon Prime. Za cenu dvou měsíců internetové kabelovky získáte to nejdůležitější z třetí sezóny. Navíc si mezi scénami, které jdou po načtení přeskočit, chvíli zahrajete.

5
Technické zpracováníHratelnostTrvanlivostMultiplayer

Verdikt

Největším problémem herní adaptace je cílová skupina. Fanoušci stárnoucí party benzínových fanatiků dostávají vše potřebné v pořadu a hledačům závodních her nestojí ani za pozornost. Koncept je zajímavý a v rukách lepšího studia by dokázal herní sekvence postavit na úroveň pořadu. Aktuálně si ale Clarkson a spol kradou veškerou pozornost a vy si přejete jediné: rychle odjezdit daný úsek a zhlédnout další kousek epizody. Jestli nemáte jiný způsob, jak se ke Grand Tour dostat, je hra dobrou alternativou. Výzvy jsou poměrně lehké a herní čas kolem dvanácti hodin krásně vyváží úbytek tří stovek v peněžence.
  • Jaroslav Houdek

    Moc pěkná recenze, já bych přidal body za lokální multiplayer ve čtyřech lidech. Pak TGT dokáže zastoupit místo nějakého Mario Kart, a přístupný arkádový jízdní model je pak výhoda.
    Já to koupil v předprodeji a na každou páteční epizodu jsem se těšil (Amazon Prime nemám). Je fajn, že jste odložili zavěrečné hodnocení až po skončení seriálu. Já jako cílovka bych tomu klidně dal 7/10, ale objektivně pro normální lidi je to fakt jenom průměr.

    • Chaosteory CZ

      Nekoukat na pořad a hrát místo toho jednou týdně epizodu, asi bych dal víc. Než by se rozjel obsahový kolovrátek, díl by skončil a člověk by to neřešil. Naopak by se spíš těšil 🙂 Každopádně přesně ty si ta ideální cílová skupina.

      • Jaroslav Houdek

        Jo, vidím to tak, že napřesrok bude další sezóna GTG a já jí zase koupím.

21. 11. 2019 • p.a.c.o4

RECENZE: Star Wars Jedi Fallen Order

Máme tady nějaké fanoušky prahnoucí po nové hře z univerza Star Wars? Myslím si, že rozhodně ano, protože tato značka do jisté míry změnila život celé řadě lidí a i po tolika letech od uvedení prvních filmů na sebe upoutává patřičnou pozornost. Aktuálně ji vlastní Disney, který se pustil do nového seriálu pro svou streamovací službu a také nás čeká další filmové zpracování s celou řadou navrátivších se postav a herců.

»
19. 11. 2019 • Lukáš Urban7

Recenze: Terminator: Resistance

Ať si James Cameron klidně do konce života točí Avatary nebo třeba tření lososů ve studeném proudu. Z mého pohledu to nejlepší už filmovému průmyslu přinesl. Výtečně pozvedl Vetřelce, aby se později korunoval za krále akčních sci-fi s druhým Terminátorem. Myslete si, co chcete, ale tomuhle snímku se vyrovná jen máloco. Na béčkovém scénáři vystavěl Cameron multižánrový klenot. Nadčasovou klasiku, kde v naprostém souladu funguje svalnatý antihrdina, silná ženská postava, bezcitný padouch a...

»
12. 11. 2019 • CryLineT6

Recenze: Bee Simulator

Jako malá jsem chtěla být ledasčím. A lampička dětského pokojíčku byla svědkem, že zvířata nezůstala bokem. Ale včely mezi má přání nepatřily. I když jsem přímo milovala strašpytla Vilíka a rozvernou Máju, život jejich skutečných předobrazů mě nezajímal. Neproháněly se savanou jako lvice. Neskákaly ve vlnách jako delfíni. A už vůbec nekroužily výšinami jako orel. Místo toho létaly po loukách. Hromadily pyl, aby jim výsledek nakonec sebral člověk nebo vetřelec...

»
24. 10. 2019 • Lukáš Urban9

Recenze: The Outer Worlds

Sedím tu, žvejkám flákotu z raptidona a čučím na bandu dělníků, co rozhazuje výplatu v kartách. Vezměte jed, že se nakonec pozabíjejí, protože ten vlevo fixluje, až se mu z pazour práší. Ale je tu docela klid. Na to, abych dal dohromady pár řádků, kterým stejně nikdo neuvěří. Ale kdo ví, co bude zítra. Halcyon je stabilní jak vytuhlá mrtvola a gauneři z velkých korporací na něm hodují jak supi. Snad měla Nyoka pravdu...

»
20. 10. 2019 • CryLineT0

Recenze: Stranded Sails: Explorers of the Cursed Islands

Přijměte pozvání od studia Lemonbomb, které z přístavu kočíruje průzkumnou loď. Kocábku se sympatickou posádkou. A samozřejmě také s vámi, co by potomkem kapitána a vrchním důstojníkem. Jen se příliš nenechte unést modravou dálí. Počasí nemá chuť řídit se předpovědí a brzy nabídne zamračenou tvář. Takovou, po jejímž pohledu končí plachetnice roztříštěná o skaliska ostrovů. A jak jste skončili vy? Váš otec? A vaše posádka? To už vám poví malinký titul Stranded...

»
14. 10. 2019 • p.a.c.o2

RECENZE: Frostpunk: Console Edition

Zimu mám moc rád hned z několika důvodů. Předně není horko a člověk se může přiobléct, když teplota klesá. A pak se v případě dostatku sněhu dají provozovat zimní sporty nebo nejrůznější venkovní aktivity. Poslední dobou, zejména ve městech, však zimy stojí pěkně za prd a užívat si krásnou, čistou bílou pokrývku se poštěstí spíše na horách. Prý to má na svědomí globální oteplování, takže si těch krásných zim budeme asi užívat...

»
12. 10. 2019 • p.a.c.o10

RECENZE: GRID

Závody jsou hodně vděčným tématem pro herní zpracování. Ještě aby ne, když závodění obecně je skvělá zábava a kdo by nechtěl vyhrát, že? Navíc máme rádi rychlá a krásná auta, na která většinou zálibně koukáme, protože k jejich řízení se dostaneme hodně zřídka a na skutečném závodním okruhu ještě méně. Vývojáři to asi vidí stejně, takže nabídka je v tomto žánru opravdu pestrá a bohatá.

»
08. 10. 2019 • Lukáš Urban27

Recenze: Tom Clancy’s Ghost Recon Breakpoint

*Recenzi doplňují nalezené zápisky z deníku ztraceného „ducha“ (vřelý dík směřuje k Luk83). Asi za každým selháním v lidské historii stojí prvotní příčina.  Ta má zpravidla jméno, nad kterým rudneme během čtení v novinových sloupcích. Také má obličej, na jehož podobiznu si rádi flusneme, kdykoliv ji vidíme. A co pak teprve osobnost podléhající společenskému zavržení. Však ten bídák si zaslouží vyřadit jak ojetý diesel. My potřebujeme jasného viníka. Hmatatelný kus masa, který...

»