Recenze: The House of Da Vinci 3
Umělec a badatel, který se pro mnohé stal synonymem renesance, měl jistě i spoustu koníčků a zálib, jejichž náplň už navždy zůstane střežena minulostí. O mnohém by možná mohly vyprávět stěny jeho příbytku, kde docházelo ke zrodu geniálních myšlenek a dalším jiným aktivitám. Peprné historky nechme bulvárním kamelotům 15. století a místo toho se věnujme třetímu výletu do světa hádanek, v němž je Leonardo průvodcem a zároveň ústředním artefaktem obdivu. A to už potřetí.
Z důvodů jednoduchých jak tah štětcem, se nedozvíte nic o evoluci v trilogii, prožité očima Giacoma, učedníka a důvěrného společníka slavného mistra. Neměl jsem tu čest hrát předešlé díly, tudíž závěr příběhu byla má premiéra s nutností si některé pasáže domyslet. Hned v prvních minutách je totiž svatostánek umění, rozumu, vědy a pokroku atakován ozbrojenými padouchy, po jejichž zásahu Leonardo prchne a ze žáka se stává detektiv stopující jednu z nejchytřejších myslí historie. To však znamená projít rekvalifikací na mnohá zaměstnání, která mají společný základ v logice.
Studio Blue Brain Games má očividně rádo hrátky s dějepisem, neboť se snaží do dobrodružného příběhu protlačit co nejvíc dobových postav a z persony legendárního vizionáře vyždímat poslední skicu, myšlenku a tezi. A jelikož máte k dispozici malý „stroj času“, případné nelogičnosti vyřeší cestování dimenzemi, které má hned několik dalších opodstatnění. Činy, způsobené v minulosti, mají vliv na herní současnost a nebavíme se jen o odstraňování překážek. Přechody mezi různými letopočty umožní najít odpovědi na zapomenuté otázky a dají nahlédnout do mysli hýbající vědou.
Rozhodně se neradujte, že si napíšete vlastní historii. Na to jsou jiné hry. The House of Da Vinci 3 je lineární jak okruh muzejní expozice a má jasně dané pokyny k postupu. Pakliže se v nějakém místě ztratíte ve svých myšlenkách, které zoufale hledají klíč k rébusu, deník a nápověda jsou na značkách, aby vnesly světlo do temnoty pomalých mozkových spojů. Titul dokončíte za všech okolností, jen to místo čtyř hodin zabere dvojnásobek. Anebo také ne, protože, světe div se, hra je kompletně v češtině. Tučný text je na místě, protože plně lokalizovaných her podobného ražení je v obchodě Xbox Store jak šafránu, a to ještě z hodně vyvanulé kuchyně. Dabing sice nemá tolik prostoru, než bych chtěl, ale české texty potěšily a skutečně pomohly v lepší orientaci mezi úkoly.
Náročnost puzzlů je dynamická a s rostoucí herní dobou nabírají hádanky víc a víc prvků. Už nestačí jen přejít mezi dvěma body a dírou v časoprostoru. Než se nadějete, taháte předměty tam a zpět, používáte informace z jiných kapitol a otvíráte již uzavřené hlavolamy. Bavilo mě to, a hodně. Kombinace herních prvků, prostředí a snahy přinášet stále něco nového gradovala „námořní plavbou“, kdy se na malý okamžik stáváte kapitánem titěrné kocábky. Závěr dává titulu hezkou tečku s připomínkou da Vinciho největšího díla a vy se pomalu můžete těšit na pana Teslu, jehož barák autoři navštíví už brzy.
Jediné, co mě na pohodové záležitosti poměrně dlouho, vlastně až do konce, hodně iritovalo, bylo ovládání. Na mobilu a PC je princip klikací adventury určitě vítán, ale na konzoli mi neustále chyběla možnost chůze. Jedna páčka usměrňuje pohled, druhá hýbe kurzorem. Nejen, že si musíte vystačit s vytyčenými pozicemi, při některých pasážích jste nuceni neustále měnit polohy jen proto, že nevidíte na řešení hádanky. Třebaže je v teoretickém zorném poli. Vývojáři měli chvályhodnou myšlenku, ale konzolová praxe je někde jinde a mou pozornost neustále mělnila nutnost činit zbytečné úkony na úkor hratelnosti a atmosféry.
Verdikt
Da Vinci má problém a vy také, protože se vám ztratil mistr a vy nevíte, kde se nachází. Honba vedená myšlenkami, vynálezy a ideologií renesanční éry poutá zajímavým pojetím historie, velkým množstvím logických úkolů, příjemným zpracováním a samozřejmě také češtinou. Ovládání by si zasloužilo pozměnit, ale rozhodně není důvodem k ignoraci titulu jako takového.RECENZE: Indiana Jones and the Great Circle
Na světě není slavnějšího archeologa, než je Indiana Jones. Kromě pěti filmů, několika knih a komiksů se dočkal ztvárnění také na poli videoher, byť s kolísavou kvalitou. Studio MachineGames, které spadá pod Bethesdu, se rozhodlo vytvořit tu nejlepší akční adventuru s Indiana Jonesem v hlavní roli, jaká tady doposud byla. Jak se jim tento nelehký úkol podařil?
RECENZE: Microsoft Flight Simulator 2024
Série Microsoft Flight Simulator (dále MFS) se řadí mezi stálice herního průmyslu a zároveň patří po bok těch nejstarších sérii, jaké stále vycházejí. Však považte, vždyť první díl vyšel v roce 1982, což je již 42 let. Tolik leckdy není mnohým hráčům, kteří usedají k obrazovkám, aby se za kniply těch nejznámějších i méně známých letadel vznesli do oblak a prozkoumávali naši krásnou zemi. Ovšem následující řádky nebudou patřit ohlédnutí za sérií,...
RECENZE: Death Stranding: Director’s Cut
Monument herní inovace herního génia Hidea Kojimy je konečně dostupný pro Xbox, jak si vede v recenzi?
RECENZE: Dragon Age: The Veilguard
Na návrat slavné značky studia Bioware čekali fanoušci téměř 10 let. Za tu dobu se toho změnilo poměrně hodně, ať už v herním průmyslu jako takovém, ve věkovém složení hráčů nebo i v personálním obsazení samotného kanadského studia. Není se proto co divit, že nejnovější přírůstek do série s podtitulem The Veilguard vzbuzoval nejen velká očekávání, ale také obavy, jak návrat na kontinent Thedas dopadne.
RECENZE: Farming Simulator 25
Zemědělství není vůbec žádná legrace. Není to jenom o tom, že člověk něco zaseje na poli a pak jenom čeká, až to vyroste. Je třeba všechno náležitě pohnojit, bojovat se škůdci a také s nepřízní počasí. Ani chov zvířat není sázkou na jistotu, jak by se mohlo zdát, protože v případě špatné úrody krmení ho budeme mít málo, takže buď musíme zredukovat počty chovů nebo krmení nakoupit, čímž však klesá náš zisk....
Recenze: Squirrel with a Gun
Zní to možná šíleně, ale ve hře Squirrel with a Gun hrajete za veverku, která se chopí bouchačky a vydává se do boje. Tento bláznivý 3D sandbox připomíná trochu jiné bizarnosti typu Untitled Goose Game nebo Goat Simulator – tedy hry, které si dělají legraci z konvenčního hraní a přináší hlavně kopec srandovní zábavy. U těchto her se ale zákonitě nabízí otázka – bude to alespoň tak zábavné, abych toho...
RECENZE: Life is Strange: Double Exposure
Na poli adventur je Life is Strange pojem. Studiu Don’t Nod se v roce 2015 podařilo stvořit překvapivý hit, který umně kombinoval paranormální jevy a vztahové drama z pohledu Maxine Caulfield, mladé středoškolačky, jež ke svým superschopnostem přišla jako slepá k houslím. Od té doby se svět rozšířil nejen o další více či méně povedené tituly, ale také o další studio Deck Nine, které si vzalo na starosti také pokračování...