Xboxweb.cz

Recept, jak vytvořit zaručený herní hit patrně neexistuje, protože hra stojí a padá až na příliš mnoha prvcích, ale jsou jistoty, kterými si můžete jít lehce naproti. Chcete mít sympatické hlavní hrdiny? Tak je promítněte do dětiček a zvířátek. Poutavost děje zaručí rodinná tématika a oku nejlépe polahodí zdařilá grafická stránka, vycházející z děl, která baví už desetiletí. Máte-li pak k ruce zkušeného vývojáře, půlka úspěchu je zaručena stejně, jako v případě novinky The Little Acre.

Ta k nám přichází z Irska pod hlavičkou malého nezávislého celku Pewter Games Studios, pro něhož jde o debutový titul a zároveň jde také o první hru pro Xbox One, přicházející ze smaragdového ostrova. Tím ovšem zajímavosti nekončí, protože v pozadí celého projektu najdeme samotného Charlese Cecila, coby výkonného producenta. Pokud vám jeho jméno neříká více než osada uprostřed mongolských stepí, pak nejste fanoušky adventur, protože Cecil je klíčovou osobou figurující v dnes již kultovní sérií Broken Sword. Tolik k příběhu vývojářského zákulisí a pojďme k příběhu hernímu, který se, jak jinak, vypráví uprostřed Irska.

Vítejte na skromné venkovské usedlosti v 50. letech minulého století, na níž přebývají Aiden, jeho dcerka Lily se psem Dougalem a otec Arthur pracující jako vědec. Právě zmizení dědečka malé Lily odstartuje dějové linky, během nichž se na záchranou výpravu nevydává jen Aiden, ale také desetiletá Lily. Oba se postupně pomocí speciálního portálu dostávají do tajemného světa Clonfira, který je obýván prapodivnými stvořeními a Merrem, záhadným „človíčkem“, jenž je patrně posledním jedincem tamního obyvatelstva. Jaký je jeho osud a zná ztraceného člena rodiny? Příběh svá chapadla roztahuje do dvou hlavních linek, v nichž kdo je zpočátku zachráncem stává se sám předmětem záchrany a hrdinné pozice se střídají jak světla na semaforech.

Dobrodružství dvojice hratelných postav se neopírá jen o dramatickou notu, jak by se mohlo zdát, ale z větší části staví na humoru. Ten vychází především z vtipných momentů než dialogů, čímž se dá The Little Acre přirovnat k pohádce, protože jeho zápletku lehce pochopí i menší hráči. Neznamená to ovšem, že k hraní není třeba znalost angličtiny. Stále se tu bavíme o klasické adventuře, ve které se bez porozumění úkolu dostanete dál jen čistou náhodou nebo stylem pokus, omyl. Na druhou stranu úkony nutné k postupu se sdružují v malých oblastech, a protože inventář pojme jen pár věcí, nemusíte se bát, že se zaseknete u neřešitelného problému. I kdyby, je tu možnost nápovědy, která vám ve dvou fázích přesně řekne, co musíte udělat.

Pakliže jste naopak v žánru jako doma, oceníte uživatelské rozhraní přizpůsobené konzolovému hraní, jehož dokonalost kazí možná až moc citlivé reakce v inventáři. Jejich zapříčiněním bývá obtížné splnit úkoly spojené s achievementy za rychlá řešení. Těch je ve hře, co prstů na jedné ruce a doplňují úlohy logické, kdy musíte použít věci tak, jak autoři zamýšleli, případně vyřešit drobnou hádanku. V žádném případě pak neočekávejte nějaké větvení nebo alternativní možnosti, což je škoda, protože postavy jsou milé a sympatické.

Hlavní zásluhu na tom má ručně kreslená grafika mající vzor u dvou výtečných animátorů a kreslířů. Řeč je o jménech Don Bluth a Hayao Miyazaki, kdy od prvního výtvarníci načichli výtvarným stylem a od druhého smyslem pro abstraktní fantasy svět. Pokud přeci jen díla těchto dvou umělců neznáte, doporučuji v případě Miyazakiho nastudovat produkci studia Ghibli a ve spojení s Bluthem oprášit klasiky jako Americký ocásek, Všichni pejskové jdou do nebe nebo Titan A.E. Herní pamětníci pak jeho výtvory mohou znát z titulů Dragon’s Lair a Space Ace. Ale zpět k naší recenzi a postavám, které si zamilujete.

Díky zmíněné výtvarné kombinaci má adventura v každém světě jiný vizuál, jiný způsob zobrazení, a tudíž i jinou atmosféru. To se týká i postav, které se při vstupu do Clonfiry tak trochu scvrknou. Ať už jsou ale protagonisté malí či velcí, stále jste s nimi na jedné vlně. Aiden je prototyp starostlivého taťky, a tak trochu nemehlo, pro které je ovšem rodina na prvním místě. Kdežto Lily je šídlo, které když zrovna není v konfliktu s trpaslíkem, dělá vše proto, aby tátovi usnadnila život. Někdy i trochu nebezpečným způsobem, což dělá vrásky už tak dost starému čtyřnohému parťákovi Dougalovi. Herní čas se mezi oba hrdiny dělí tak půl na půl a já osobně jsem si více užil putování s malou Lily. Ať už díky dabingu, který je mimochodem povedený u všech postav, nebo díky dětskému pohledu na řešení problémů. Ten podtrhuje i stylizace na pomezí víly a rytíře, kdy máte pocit, že sledujete dětskou nadsázku Dona Quijota.

Jenže zatímco s důmyslným rytířem strávíte pár večerů, hra dojde závěrečných titulků dříve, než večerní zpravodajství zakončí předpověď počasí. Ať už jsou vaše znalosti adventur sebehorší, hraním nestrávíte více jak dvě hodiny. Průměrný hráč se bude vejít do 80 minut a opravdový labužník to zmákne dokonce pod hodinu, za což ho mimochodem čeká odemčení herního úspěchu za speedrun. A to je trochu problém, protože zatímco u jiných her bych dobu hraní osekal velice rád, tady mám při závěrečných titulcích pocit, jako bych byl okraden o kus děje. Ne, že by v příběhu zůstaly nějaké výrazné díry bez vysvětlení, ale všechno se vyřeší až příliš brzy. Nikde se nezůstává příliš dlouho, odstranění překážek není na dlouhé lokty a než se nadějete, tak je konec. Celek tak působí jako pilot, v lepším případě by mohl být považován za úvodní epizodu herní série.

Bohužel to nejvíce odnáší hlavní postavy, o kterých se toho dozvíte velice málo. Veškeré informace se převážně soustřeďují na události nutné k průchodu hrou, přestože hráčova zvědavost baží po dalších osudech hrdinů. Pozitivem je, že autoři si menší potenciál své prvotiny uvědomují, čemuž také přizpůsobili cenu. 259 Kč je s přihlédnutím na nabízené dobrodružství vcelku adekvátní suma, protože i přes krátkou hratelnost lehce získané achievementy vybízejí k opakovanému hraní. K technické stránce nemám nic, až na jednu drobnost spojenou s načítacími časy. Na rozdíl od jiných her, kdy je obrazovka „loading“ ukrutně dlouhá, The Little Acre ji ukazuje až příliš často. Každá lokace, každá scéna, dokonce i každá místnost potřebuje projít načítáním. Je pravda, že jde o malou chvilku, ale i tak mě to po čase lezlo na nervy.