Recenze: The Outer Worlds

Autor: Lukáš Urban Publikováno: 24.10.2019, 11:15

Publikováno: 24.10.2019, 11:15

Sociální sítě

O autorovi

Lukáš Urban

Lukáš Urban

Je autorem 2408 článků

Obyčejný hráč s velkou hubou. Věrný člen redakce, jehož revír začíná a končím psaním.

Sedím tu, žvejkám flákotu z raptidona a čučím na bandu dělníků, co rozhazuje výplatu v kartách. Vezměte jed, že se nakonec pozabíjejí, protože ten vlevo fixluje, až se mu z pazour práší. Ale je tu docela klid. Na to, abych dal dohromady pár řádků, kterým stejně nikdo neuvěří. Ale kdo ví, co bude zítra. Halcyon je stabilní jak vytuhlá mrtvola a gauneři z velkých korporací na něm hodují jak supi. Snad měla Nyoka pravdu a náš plán na záchranu vyjde. Kdyby ne, aspoň se dozvíte o jednom nanuku, kterému se přezdívá „Cizinec“.

Taky jak jinak byste chtěli říkat někomu, koho šoupnou k ledu a pošlou s ostatními kolonizovat vzdálené planety. Vlastně ani pořádně nevím co se stalo. Naše loď Eden měla jasnou misi. Někdo říká, že se pokazily motory. Jiní tvrdí, že nás The Board už nepotřebovala, a že uklizení na oběžnou dráhu Typhonu byl krycí manévr pro masovou vraždu. Každopádně Phineas mi dal druhou šanci. Pološílený vědátor vniknul na Eden a ze všech cestujících vytáhl právě mě. Tak jasně, myslíte si, že jsem nepřemýšlel, proč vybral z mrazáku mě?

Obyčejného technika. Hergot, co se smějete. Je polovina čtyřiadvacátého století a pohádky „Buď vším, čím chceš“ už se neříkají ani dětem. Buď umíte něco speciálního nebo jste pro korporace zbyteční. Pár předností sice mám, ostatně jsem je vyplňoval před naloděním do dotazníku, ale nejspíš nebyly důvodem mého vzkříšení. Phineas na dlouhé přemýšlení neměl čas. Hlídkující jednotky měl za zadkem, což se dalo čekat, když jeho ksicht visí na každém sloupu. S popularitou neléčitelné choroby. Ale o něm třeba jindy. Zpět tam, kdy mě zavařil do únikové kapsle a poslal kámošovi na Terru 2.

Máte bolehlav třicetileté kocoviny a posloucháte cizího člověka, jak bude všechno dobré a jak si vás kámoš dole zaškolí. Možná, kdyby ten pitomec nestál uprostřed místa přistání. Takhle z něho zbylo méně, než by se do bachoru canida vešlo. Povím vám, mám pro strach uděláno, ale když jsem se plížil s nožem v ruce kolem psanců, nebylo mi dobře. Oni a záškodníci jsou skoro všude. Kdekoliv mimo města a kolonie na ně narazíte. Ze začátku byli jen v malých skupinkách a málo ozbrojeni. Později se bastardi opevnili, pořídili automatizované hlídací roboty a speciální brnění.

Dostat je není taková sranda, jako když jsem s pistolí pronikal k mojí lodi. Ehm, teda k lodi toho přimáčknutého při přistání. Ale koho to zajímá. ADA, palubní počítač, si mě brzy oblíbila. Má sice chytrost lepší kalkulačky, ale o Halcyonu toho ví dost. O každé lodi, planetě a vůdci má kupu zajímavých informací. A jako navigátorka je nepostradatelná. Přátelství s kusem ledového plechu předcházelo nalezení energetického jádra. Když nad tím přemýšlím, šlo o můj první job tady v okolí. Vlastně první asi ne. Ještě před tím jsem vybíral výpalné za hroby a pomáhal divnému technikovi. Ale to jsou spíš takové melouchy.

Nikdy mě výrazně neposunuly dál. Vždycky jsou za ně další zajímavé kontakty, cennosti nebo prachy. Ovšem je s podivem, kolik problémů a trápení lidi mají. Roseway, Cascadia, Stellar Bay… diametrálně odlišné kolonie a stejně jejich obyvatelé nenašli štěstí. Už jsem pomáhal vědcům hledat ztracené nákresy, pomatencům jejich zbraně, technikům nástroje k práci a obyčejným lidem členy rodiny, lásky nebo úlevu od pomsty. Často se podívám do zápisků a sám sebe se ptám: „Stojí ti to za to?“ Nejspíš ne, ale cítím, že jsem tu našel něco neočekávaného. Navíc mě to baví, protože práce není stereotypní.

Zákazníci se neptají, jak jejich problém vyřeším. Zajímá je výsledek a jestli přitom použiju šarm, výhružky, lži, podvody nebo zbraně, je nezajímá. Jedině dobře, protože sám často nevím, jaký průběh zvolím. Začnu likvidací všeho kolem a nakonec koukám, že se s mým cílem dobře kecá. Ale smůla, kšeft je kšeft. Takhle skončila třeba šéfka psanců. Zavřená v cele mě chtěla přesvědčit, že bude lepší zabít hlídky nahoře a ji pustit. Chvilku jsem s ní tu hru hrál a vyčistil okolí od příšer. Měla totiž důležité dokumenty. Když však přišlo na lámání chleba, skončila s kulkou v palici. Se šmejdem jejího charakteru nevyjednávám. Podobně dopadla rodinka kanibalů z případu ztraceného osadníka. Ti nenažranci mě i s partou přijali jako by nic. Ještě oběd nabízeli. Díky bohu, že jsme osadníka našli dřív, protože jeho končetiny byly v hrnci na jídelním stole. Ještě teď se mi ohýbají futra z toho hnusu.

Koukám, raptidon mi nějak nesedl. Jestli ta mrcha nakonec nebyla zkažená. Houknu na vrchního o žejdlík a radši budu pokračovat. Kde jsem skončil? Už vím, úkoly a jejich různorodé plnění. Je to jako každá jiná práce. Občas se zadání v průběhu změní a s ním i postup. Jak jsem vyprávěl o jádru pro mou loď, tak hledání mě zavedlo do Edgewateru. Pěkné městečko a v jeho čele přímý chlap. Na rovinu vyklopil, že jedno zbytečné jádro využívá botanická zahrada, kterou obsadili zběhlí obyvatelé. Já jim vezmu energii, oni se vrátí zpět pod jeho křídla. Fajn plán nebýt šéfky rebelující komunity.

Na věc mi dala jiný pohled. Jak červ ve mně vrtal ještě v době, kdy jsem v řídící místnosti točil s regulačními kohouty. Nevím, na co jsem myslel. Možná mě uhranula ta zeleň všude okolo nebo hipísácký styl života. Ať to bylo cokoliv, vypnul jsem špatný přívod a Edgewater zůstal bez energie. Město padlo jak sny ztracené existence. A co slíbené jádro? Tak kolonie bez energie ho nepotřebuje, ne? Pod pohrůžkou vystřílení mi ho dali a nebylo to jediné, co jsem si odnesl. Zůstala mi i Parvati, dcera starosty a první z mých společníků. A víte, jak to je, první je vždycky jen jedna.

I já jsme její první. Kapitán a doprovod na dlouhých cestách vesmírem. Děvenka neměla žádné zkušenosti, ale měla zápal a solidní povědomí o strojích. Možná i proto jí vždy dávám lepší vybavení. O zbraně a oblečení se posádce starám já. Přerozděluju, opravuju, vylepšuju a pečlivě vybírám, co by komu mohlo sednout nejvíc. A vsaďte mezihvězdnou občanku, že je z čeho vybírat. Zatím nebyla mise, po které by inventář nepraskal ve švech. Beru všechno. Munici, zbraně, brnění, jídlo, předměty, cennosti. Nešanuju mrtvoly a nepřehlížím trezory. Za ta léta otevřu zámek i gumou od spoďárů a počítač hacknu rychleji, než se roztočí pevný disk.

V lodním skladu tak najdete solidní arzenál. Ale nemějte mě za popeláře, co si v kajutě dělá bordel. Držím jen to nejdůležitější a zbytek rozebírám na díly. Potřebuji je k upgradu vybavení. Takže nic nepřijde na zmar. Na druhou stranu mám problém najít oblíbený kvér. Zatím si moje srdce získala jen kosa, kterou jsem obohatil rudou tavící směsí. Měli byste vidět nepřátele, zbyde po nich jen prach. Jak hromádka lejna po přežrané dojnici. S palebnou silou je to horší. Pořád nosím tři zbraně, ale nějak ne si je oblíbit. Puška s optikou má ale pěkně našlápnuto. Ten zelený sliz, co střílí, dělá pozérům pěknou rotyku. Tuším, že žhnete nedočkavostí, co má moje favoritka. Nebo ne?

Zdobenou brokovnici a elektrické kladivo. Ohání se sním jak bohyně. Ladně, smyslně a pevnou rukou. Už vám asi došlo, že na tu žábu trpím. A je pravda, že jsem párkrát svoje šance zkoušel. Jářku, měl jsem naději, dokud naše kocábka nezakotvila na Groundbreakeru. Na té zrezlé orbitální stanici, kterou vede Junley Tennyson. Ona totiž Parvati není na candáty, ale na mušle, pokud víte, jak to myslím. A Junley je její vlhký sen. Místo, abych ji okamžitě propustil, hňup jí ještě dávám rady v hospodě, sháním dárky, šminky, a dokonce nóbl šaty v Byzantiu. Nemáte ani tušení, jak je těžké do poslední bašty luxusu proniknout.

Nestačí mít jenom pořádnou ráži za pasem, ale také kontakty. A zrovna ty nemám všude úplně nejlepší. I když to není na chlubení, občas malé osady po mé návštěvě připomínají hřbitov. Vysvětlujte někomu, že vás ta rozpůlená mrtvola na zemi napadla jako první. Lidi mají tenké nervy, rychlé prsty a pro střelbu nejdou daleko. A pravý gentleman střeleckou exhibici neodmítá. Snad zbylí obyvatelé po nocích dupou jako králíci. Jestli ne, populační křivka se zahrabe hluboko pod zem. Prý se to už jednou stalo. Nějaký magor vybil skoro celou soustavu, tak bacha na to. Nerad bych se zapsal do historie pod další genocidu.

Jsou ale chvíle, kdy tomu nezabráníte. Nemůžu mít oči všude a když jeden ze dvou parťáků střílí dřív, než poslouchá, čas už nevrátíte. Jedno vám ale povím, ven nikdy nechodím sám. I kdybych si měl vzít lodní uklízečku. Robota, jehož stavbu započal předchozí kapitán. Ale radši si na cestách povídám s člověkem. Nesmí být křivý pánbíčkář, jako vikář Max. Ten se na lodi dlouho neohřál a jeho svatozáři došly brzy baterky. A jestli mě Felix nepřestane lézt krkem, poletí rychle za ním. Někdo by mu měl konečně říct, že romantismus skončil v minulém tisíciletí. Začínám chápat, proč ho z Groundbreakeru vykopli. Čekal v doku jak ohař na výstřel. Až ho nějaký pitomec sveze. Při každém pohledu do zrcadla si říkám, proč jsem to byl právě já. Jenže je těžké někomu říct: „Vypadni!“

Já se učím nové věci od nich, oni ode mě. Připadám si, že procházím něčím, jako úrovněmi. Jako bych povyšoval na duševní levely. A přestaňte se tlemit, jo? Nedělám si legraci. S každým stupněm mám zase trochu lepší povědomí o střelbě, plížení, bojování nebo o technice. Objevuju v sobě skryté schopnosti, vůdcovské sklony, a dokonce i nadlidské možnosti. Už od probuzení z hybernace dokážu zpomalit čas, a to není všechno. Nemůžu vám ovšem vykecat vše. I stěny tu mají uši. Zase mě uslyší nějaký chytrák a zkazí mi reputaci. Už tak si dávám pozor na chemikálie, které si cpu do plic. Nikdo se vám k tomu nepřizná, ale bez inhalátorů bychom zkapali po pár ranách.

Každý z nás, i tamhle Steve v rohu, si mícháme vlastní směs. Základ je léčivo, většinou injekční stříkačka. A pak co vám přijde pod ruku nebo co najdete. Ti lepší z nás míchají klidně čtyři složky. Chlast, konzervy, ovoce, zelenina, pálivé omáčky, pytle s hnojem, no prostě všechno se dá zmixovat do životabudiče. Časem zjistíte, co vás pořádně nakopne, a hlavně který smysl pookřeje. Mám rád, když soustředění dostane koňskou dávku. K tomu zvýšená odolnost proti toxinům, rychlejší reakce a může mě vyzvat na souboj samotný Hannibal. Nikoho se v tu chvíli nebojím. Ani příšer, ani přesil. Vím, jak využít moment překvapení. Jak oslepit nebo znehybnit nepřítele a jak v tichosti proklouznout vysokou trávou.

To není chvástání, ale pravda. Život v područí firem Spacer’s Choice, Vulcan, Joch nebo HHC není ráj. Každý si chce pro sebe urvat ten největší kus soustavy a pak záleží na lidech. Odkud přicházejí a co zažili. Když se jich zeptáte, jak vnímají Halcyon, nedostanete jednotnou odpověď. Pro některé je to Diamond City, jen už se vymanilo z následků apokalypsy a směřuje k prosperitě. Jiní tvrdí, že našli pozůstatky bájného podvodního města Rapture. Pamětníci často zmiňují Wellington Wells. Tedy v době, než všem tamním prdlo v bedně z drogy štěstí. Byzantium zase přirovnávají k Lectra City, jen lovce hrobek stále postrádají. A nedivte se, když uslyšíte o tři sta let staré stanici Talos I, kde měl TranStar dělat pokusy s emzáky. Ale pro někoho, kdo letěl v mrazáku vesmírem, je to domov. Nebezpečný, krásný a jedinečný.

Hodně dělají lidi. Krom míst, kde si vyvrhelové hrají na nové krále Bronxu, najdete vytříbenou společnost naprosto odlišných existencí. Od morousů, po šílence se zvrhlým smyslem pro humor. Na jedné straně vstřícné obětavce, na opačných místech gaunery páchnoucí jak stará žumpa. Hlavně pamatujte, je to především o vás. Neříkám, abyste staré babky převáděli přes cesty. Jednak většina z nich už dávno hnije na krchově a pak, ryzí dobrodinci nemají žádný respekt. Ale stavět ho na agresi a lhostejnosti, není dobrý nápad. Však vy to poznáte sami, bažanti oškubaní.

Jak koukám na ty záchody, které neviděly úklid od založení kolonie, nejsme úplně dokonalá společnost. To zase ne. Výjimečně, ale přeci se někdo chová trochu pohrdavě a nehodlá promluvit ani slovo. Takové je lepší nechat vychladnout a jít si po svém. Na znění kšeftů je třeba dávat pozor. Že jste našli místo výkonu práce ještě neznamená, že jste tam správně. Ale to je spíš váš problém, že máte dlouhý kabel od rozvodny. A já nejspíš stárnu, když mám problémy ve vteřině zaostřit pár detailů. Ale kdo problémy nemá? O tom něco ví nevšímaví nepřátelé, kteří občas rezignují na vlastní existenci.

Prostě normální život. A jestli se vám nelíbí, zkuste v tomhle zpropadeném světě najít lepší. Doba se změnila. Snahu o vytvoření lepší budoucnosti nahradil lov majetku a moci. Po nás potopa, hlavně že urveme větší sousto do huby a chvilku si nacpeme panděra. Nevím, jestli zachráním zbytek lidí z Hope. Nemám ani páru, jestli Phinease nakonec chytí, protože jednou ho na beton někdo práskne. A je otázka, zda tu budu tak dlouho, abych se dočkal odpovědí. Ale jistě vím, že nepřestanu, dokud bude pro lidi, jako já, práce.

10
Technické zpracováníHratelnostTrvanlivost

Verdikt

Stačí dodržovat žánr, vymyslet zajímavý svět, přidat hromadu unikátních postav a dát hráči šanci „hrát“. Podle vlastního uvážení, s vlastním rozhodováním a vlastními následky. The Outer Worlds ani v jednom směru nepřináší mezi akční RPG nic nového. V jádru jde o šablonu prvků ze staré školy, která by mohla posloužit učebnímu výkladu. A to bohatě stačí. Když během plnění úkolů ztratíte pojem o čase, když se klepete na nový arzenál a když děláte s radostí sebevětší pitomost, je to známka, že autoři odvedli dobrou práci.
  • tak to jsem na to zvedavej 🙂 lukas a k tomu 10!!!!

  • Peterek82

    Recenzente, kdo jsi a co jsi udělal s Chaosem??!!!!

    Trochu mi to příjde jak mega vytuněný Bioshock. O to víc k tomu má pozornost tíhne 🙂

    • Lukáš Urban

      Chaos skončil, nová doba 🙂

  • Marta

    Článek dobrý, ale tohle není recenze.

  • Bubos

    Recenze to úplně není, ale četlo se to dobře a bylo to vtipné. Vypadá to jako vylepšený fallout. 10/10 slint slint, hned ráno se na to vrhnu.

  • jirkawaggon

    Zde opravdu plati na tvurce pořekadlo „žák překonal učitele“

  • Maladava

    Hru jsem vyzkoušel, vypadá pěkně, ale jak říkal Lukáš…Kdo neumí anglicky, ať se na to radši vy….. Takže odinstal 🙁

    • JoohnCZ

      nebo to muzes prave vyuzit a naucit se anglicky….já takhle na hrách v angličině vyrůstal, protože čeština nebyla nikde a ted už se můžu koukat i na některé filmy bez titulků…

      • Maladava

        To je taky možnost. Ale v mém věku už to nestojí za to 😀

12. 11. 2019 • CryLineT6

Recenze: Bee Simulator

Jako malá jsem chtěla být ledasčím. A lampička dětského pokojíčku byla svědkem, že zvířata nezůstala bokem. Ale včely mezi má přání nepatřily. I když jsem přímo milovala strašpytla Vilíka a rozvernou Máju, život jejich skutečných předobrazů mě nezajímal. Neproháněly se savanou jako lvice. Neskákaly ve vlnách jako delfíni. A už vůbec nekroužily výšinami jako orel. Místo toho létaly po loukách. Hromadily pyl, aby jim výsledek nakonec sebral člověk nebo vetřelec...

»
20. 10. 2019 • CryLineT0

Recenze: Stranded Sails: Explorers of the Cursed Islands

Přijměte pozvání od studia Lemonbomb, které z přístavu kočíruje průzkumnou loď. Kocábku se sympatickou posádkou. A samozřejmě také s vámi, co by potomkem kapitána a vrchním důstojníkem. Jen se příliš nenechte unést modravou dálí. Počasí nemá chuť řídit se předpovědí a brzy nabídne zamračenou tvář. Takovou, po jejímž pohledu končí plachetnice roztříštěná o skaliska ostrovů. A jak jste skončili vy? Váš otec? A vaše posádka? To už vám poví malinký titul Stranded...

»
14. 10. 2019 • p.a.c.o2

RECENZE: Frostpunk: Console Edition

Zimu mám moc rád hned z několika důvodů. Předně není horko a člověk se může přiobléct, když teplota klesá. A pak se v případě dostatku sněhu dají provozovat zimní sporty nebo nejrůznější venkovní aktivity. Poslední dobou, zejména ve městech, však zimy stojí pěkně za prd a užívat si krásnou, čistou bílou pokrývku se poštěstí spíše na horách. Prý to má na svědomí globální oteplování, takže si těch krásných zim budeme asi užívat...

»
12. 10. 2019 • p.a.c.o10

RECENZE: GRID

Závody jsou hodně vděčným tématem pro herní zpracování. Ještě aby ne, když závodění obecně je skvělá zábava a kdo by nechtěl vyhrát, že? Navíc máme rádi rychlá a krásná auta, na která většinou zálibně koukáme, protože k jejich řízení se dostaneme hodně zřídka a na skutečném závodním okruhu ještě méně. Vývojáři to asi vidí stejně, takže nabídka je v tomto žánru opravdu pestrá a bohatá.

»
08. 10. 2019 • Lukáš Urban21

Recenze: Tom Clancy’s Ghost Recon Breakpoint

*Recenzi doplňují nalezené zápisky z deníku ztraceného „ducha“ (vřelý dík směřuje k Luk83). Asi za každým selháním v lidské historii stojí prvotní příčina.  Ta má zpravidla jméno, nad kterým rudneme během čtení v novinových sloupcích. Také má obličej, na jehož podobiznu si rádi flusneme, kdykoliv ji vidíme. A co pak teprve osobnost podléhající společenskému zavržení. Však ten bídák si zaslouží vyřadit jak ojetý diesel. My potřebujeme jasného viníka. Hmatatelný kus masa, který...

»
07. 10. 2019 • CryLineT5

Recenze: Trine 4 The Nightmare Prince

Za devatero močály a devatero zahradami leží škola kouzel. Daleko má do Bradavic. Ještě dále do bydliště Saxany. Za zdmi majestátného hradu sbírá zkušenosti namyšlený princ Selius. Přesvědčen, že může přistoupit učivu nejstarších, jal se magické knihy nejsilnější. Bránu zla však otevřel a s vlky v patách k lesu prchnul. To příležitost pro hrdiny tří řemesel je.

»
01. 10. 2019 • CryLineT0

Recenze: Code Vein

Pohled na upíry se neustále mění. Dramatické romány z nich udělaly noční netvory. Listy komiksů neohrožené hrdiny. A moderní kultura romantický opus pro dospívající. Mění se také charakteristické prvky. Už není potřeba rakve na přespání. A denní světlo nutně nemusí znamenat kremaci. Krev a touha po ní však zůstávají. Co když ale opojný lektvar jednou dojde?

»
30. 09. 2019 • p.a.c.o0

RECENZE: NHL 20

Přiznám se bez mučení, recenze na NHL není z těch, na kterou bych se posledních pár let těšil. A to je přitom hokej můj sport číslo jedna a tuhle sérii jako takovou mám rád. Nicméně všichni víme, jak na tom NHL poslední roky je, kdy hlavní novinky jsou přidávání všemožných herních módů a nějaké ty úpravy kolizního systému. Všichni již asi tak poslední tři roky čekáme na příchod nového enginu, jímž...

»