Recenze: The Technomancer

Autor: Lukáš Urban Publikováno: 28.6.2016, 9:01

Publikováno: 28.6.2016, 9:01

Sociální sítě

O autorovi

Lukáš Urban

Lukáš Urban

Je autorem 2704 článků

Obyčejný hráč s velkou hubou. Věrný člen redakce, jehož revír začíná a končím psaním.

Když vám řeknu Spiders, patrně dostanete dříve arachnofobii, než si vybavíte studio stojící za hrami Of Orcs and Man, Bound by Flame nebo Mars: War Logic. Menší nezávislé studio specializované na RPG hry sice nemá prostředky na tvorbu titulů, které budou přepisovat herní historii, ale dokáže skloubit hlavní prvky her na hrdiny do zábavné, fungující formy, přičemž každý nový titul je o něco lepší než ten předešlý. A abych nezapomněl, má v oblibě Rudou planetu.

The Technomancer není jen jméno dnešní recenzované novinky, ale také označení válečníků, mezi které po náročném závěrečném úkolu patří hlavní hrdina Zachariah. Ten se ihned zhostí role ochránce veřejného pořádku korporace Abudance jen proto, aby později zjistil, že všechno není jen černobílé a že každá mince má dvě strany. I když v našem případě by ani rubikova kostka nestačila. Víte, ona se kolonizace Marsu ani tentokrát příliš nepovedla. Po dvou set letech se mocní tahají o tu nejcennější komoditu, kterou jsou omezené vodní zdroje. Zlomek obyvatelstva si žije dobře, zatímco zbytek ve strachu přežívá v slumech, pouštních městech nebo jeskyních, kde je ohrožují nebezpeční tvorové, frakce s revolucionářskými záměry, popřípadě nehostinné podnebí. A k tomu všemu, pořádek kontrolují ozbrojené složky za pomoci technomantů (česká obdoba anglického slova technomancer), a ne vždy jde jejich práce podle hesla „chránit a sloužit“.

Jestli máte pocit, že děj je už dostatečně bohatý, přidejte si do něj ještě obchodníky, kočovné kolonie, mutanty toužící po vyhlazení lidské populace, špiclující agenty organizace ASC, dezertující technomanty, divoká stvoření nebo osud kolonizovaných oblastí a dostanete příběh tak obsáhlý, že nebudete chvílemi vědět, kam dřív skočit. Škoda jen, že některé dějové linky jsou až moc předvídatelné a bez nápadu. Nejednou prokouknete jejich vývoj v předstihu a větší ždímání emocí by také nebylo od věci. Tvůrci slibují 20 hodin hlavní kampaně spolu s dalšími patnácti v podobě vedlejších questů a já to mohu jen odsouhlasit a dvakrát podškrtnout. Dokonce bych klidně i 10 hodin přidal, protože v závislosti na zvolené obtížnosti (Extreme v začátcích opravdu potrápí), způsobu boje a zkoumání jednotlivých lokací, se herní doba znatelně prodlouží.

K úspěšnému odkrývání příběhu potřebujete plnit úkoly. Ty jsou standardně rozděleny na hlavní a vedlejší, a jsou poskládány tak, aby nenudily ani při opakovaném zadání. Na mapě jsou vizuálně odlišené, a tak spolu s informacemi o misi by neměly nastat problémy s jejich plněním. Pokud ovšem nebudou navzájem provázané či jinak limitované. Čas od času je dokončení hlavního úkolu podmíněno vedlejší misí, časovým limitem nebo obojím. Například potřebujete-li obrněné vozidlo, které při posledním použití skončilo nefunkční v poušti. A protože je těžké jak vrátnice z Chernobylu, je třeba vykonat službičku pro mutanty vlastnící „odtahovou službu“. Celý proces s následnou opravou zabere nějaký ten čas, během něhož můžete buď jít plnit další úkoly nebo si dát dvacet. V téměř každé lokaci se najde kout, kde jsou schránka na nepotřebné předměty, ponk pro úpravu vybavení a postel. Díky odpočinku, jenž je časovaný do čtyř denních úseků, nejen posunete čas kupředu, ale také načerpáte bonus ke zkušenostním bodům. Jinak je víceméně jedno, jestli se po Marsu proháníte odpoledne nebo večer.

Když jsem u těch dobrodružství. K jejich plnění vede řada cest a vedle přímého boje bývá na výběr alternativa, nejčastěji v podobě konverzace. Máte-li dostatečné charisma je jednodušší a rychlejší protivníka ukecat, než se s ním pouštět do boje. Bohužel autoři se vykašlali na složitější větvení dialogů a celé přemlouvání tak spočívá v jednom stisknutí tlačítka. Buď vaše charizma stačí nebo ne. Celkově jsou konverzace ve hře z těch jednodušších a vícero možností jak ovlivnit výsledek rozhovoru najdete jen zřídka. Je to škoda, příběhu by určitě slušel systém podobný poslednímu Deus Ex. Alespoň u společníků je vidět náznak složitější konverzace.

Když selže diplomacie, přichází boj. Pro něj jsou vytvořeny 3 druhy soubojových systému – Warrior, Rogue a Guardian. Každý z nich obsahuje nejen svébytný styl boje, ale také vlastní paletu zbraní. Zatímco Warrior propůjčuje hlavnímu hrdinovi jen tyč, zbylé dva styly obsahují primární zbraň a k ní štít nebo pistoli. Každý způsob boje je pak kompatibilní s elektrickými magickými dovednostmi, kterými technomantové vládnou. S bojovým systémem je spojený strom dovedností, který je rozdělen do čtyř větví podle zmíněných stylů. Jeho zpracování je na dobré úrovni. Body zvyšující razanci a rozsah úderu jsou kombinovány s prvky rozšiřujícími kolekci útoků. Ty jsou dvoufázové a po jejich odemčení následuje upřesnění jejich použití. Zjednodušeně řečeno, díky stovkám kombinací bude váš Zachariah dosti originální. Svou trochou do mlýnku přispěje i možnost personalizace vzhledu v úvodu hry. Sice nejde o editaci, kterou strávíte půl dne, ale lepší něco, než nic. Upgrady prochází také talenty a vlastnosti. Do talentů patří například charisma, crafting, stealth, léčení či otevírání zámků. Vlastnosti pak zastupují odolnost, síla nebo hbitost.

Screenshot-Original3 The Technomancer

Na Marsu nikdy nebojujete sami, máte tak k ruce vždy dva kumpány a věřte mi, budete za ně opravdu rádi. Nejen, že střety s protivníky jsou díky nim jednodušší, ale jejich dovednosti a talenty rozšiřují ty vaše. Jednotlivé charaktery postav jsou dost šablonovité a pokud se neobjeví s postupujícím příběhem, setkáte se s nimi prostřednictvím vedlejších questů. Tím chci říct, že ať během hraní uděláte cokoliv, dříve či později se vám do cesty připletou a změnou projde maximálně vztah s nimi. Což ovšem neznamená, že je nemůžete později ztratit. Jejich volba probíhá na stanovených místech a přestože aktivní jsou vždy jen dva, při přesunu do jiné lokace cestuje celá skupina. Funkci společníků by neuškodil ani kooperační režim. Ačkoliv mě během hraní nepopadla chuť hrát po boku skutečných lidí, umím si představit, že tu a tam se hráč s touto potřebou objeví.

Co by to bylo za RPG, kdyby na každém rohu nebyly komodity určené ke sběru. Průzkum schránek a krabic je stejně samozřejmý, jako šacování padlých nepřátel a je čistě na vás, jestli se spokojíte s prostu kontrolou kapes nebo soka zamordujete ve vidině zisku většího množství séra. To funguje ve hře jako složka pro výrobu zdravotních balíčků a zároveň jako měna. U obchodníků za něj nakoupíte jak zbraně, tak oblečení. Obojí můžete u připravených pultů vylepšit, a to bez ohledu jestli jste danou věc koupili nebo sebrali.  Opět je zapotřebí mít v inventáři dostatečné množství nasbíraných náhradních dílů. Ty můžete získat i rozebraním už držených věcí. Osobně se mi mimo úkoly nestalo, že bych měl potřebu cokoliv kupovat a vylepšenou výzbrojí jsem efektivně zásoboval parťáky.

Nastal čas, abych se zmínil o mapě. Ta je ve srovnání s předchozími projekty studia Spiders několikanásobně větší, ale ani tak se nemůže rovnat s obrovskými plochami, které nabízí kupříkladu Skyrim nebo poslední Zaklínač. Herní svět je rozdělený jak do osídlených oblastí, jeskynních systémů, podzemních lokací, tak do pouštních planin či ledových zákoutí. Jednotlivé oblasti jsou velké tak akorát na rychlý průchod a pojmou design od kyberpunku až po pořádné post-apo připomínající Mad Maxa. Chválím autory za odlišnou stylizaci jednotlivých částí. Kupříkladu středověký nádech, do kterého ponořili osadu Noctis mi seděl nejvíce. Kontrast vyspělé techniky, plátěných příbytků a starobylého paláce tvoří krásnou atmosféru, jenž je ještě umocněna dobrou hudbou. Hudební doprovod jako celek zaslouží kladné body také. Nejde sice o epickou hudbu, kterou si budete zpříjemňovat zimní večery u krbu, ale ve hře funguje více než dobře. Ona zvuková stránka hry, kam spadá dabing či ruchy, patří k tomu lepšímu, což se projevilo především při hraní se sluchátky. Mohl bych vytknout málo živá prostranství a tržiště, ve kterých občas máte pocit, že chcípl nejen pes, ale i organismy rozkládající jeho ostatky. Ale čert to vem, jsme na Marsu a ne na Staroměstském náměstí.

Screenshot-Original8 Screenshot-Original12

Co naopak už nepřejdu, je umělá inteligence protivníků a jejich rozmístění. U humanoidních nepřátel to ještě není tak zlé. Generálové vítězných tažení z nich sice nebudou, ale v rámci možností se snaží alespoň vykrývat útok, uskakovat, případně se na vás sesypou jak děti na cukrátka. Problém mám s tvory obývajícími Rudou planetu. Že v herním systému slouží jako krátkodobá, ne příliš chytrá překážka při putování jsem si zvykl. Nehodlám to ale přijmout u tvorů velkých, jenž mají plnit funkci bossů. Jejich reakce jsou pitomé a výdrž bídná, a to i při nejtěžší obtížnosti. Nechci další Dark Souls, ale hergot, když už přede mnou stojí několikametrový červ, chci, aby jeho zdolání byla opravdová výzva. K rozmístění jen tolik, že kdykoliv se budete vracet do již pobité části mapy, skupinky nepřátel, budou opět na svých pozicích. To samé platí pro faunu. Drobnost, která se jeví první hodiny jako naprostá prkotina, začne být později velmi otravná.

Když jsem zmiňoval dialogy, záměrně jsem vynechal dynamický systém změn, který ovlivňují nejen debaty s ostatními postavami, ale také vaše činy. Tvůrci se s ním chlubili jak mohli a zaručovali díky němu lepší znovuhratelnost. Otázkou je, funguje podle slibů? Já odpovídám, ano. The Technomancer vám dá možnost být jak Mirkem Dušínem, tak Darth Vaderem. Čestné a spravedlivé jednání udělá ze Zacharia hrdinu, kterého budou obyvatelé prosit o pomoc, kolegové s ním budou mít přátelské vztahy a ušetřené postavy se v pravý čas odmění. Passé není ani milostný románek. Naopak, bezhlavé vraždy poražených nepřátel, chladnokrevné popravy a drancování pošlou hrdinovu karmu do tak záporných hodnot, že i státní dluh se může jít krčit do kouta. Důsledkem toho jsou špatné vztahy s ostatními, neochota pracovat s vámi a dějové změny.

Screenshot-Original1 Screenshot-Original7

Že čtete recenzi v den vydání znamená, že jsme měli štěstí a hra se k nám do redakce dostala v předstihu, s čímž občas bývají spojené problémy. Jelikož studia na dolaďování titulů pracují ještě za 5 minut 12, není horší stav před vydáním žádnou výjimkou. V tomto směru musím před autory sklonit hlavu. Po celou dobu putování, a že bylo dlouhé, jsem nezaznamenal nic, co by znemožňovalo hraní nebo kazilo jeho dojem. Vše bylo na svém místě. Záseky postav, doskakování textur, chybějící objekty nebo chyby v misích zůstaly jen nesplněnou noční můrou a já si užíval plynulou, optimalizovanou, akční jízdu. Co byla dříve samozřejmá věc, je dnes prostě třeba ocenit, obzvláště když žijete v době, kdy i Tetris může mít náběh na Parkinsonovu nemoc.

The Technomancer je první hrou studia Spiders pro konzole „nové generace“. Je poháněn studiovým enginem Silk, který doznal za poslední dva roky značných vylepšení. Úsvit nad povrchem vyprahlé země tak umí být stejně efektní jako ledem pohlcené prostředí a když autoři chtějí, dokáží oslnit i pěknými detaily. Na druhou stranu, lepší by mohla být mimika, gestikulace a modely postav. Větší rozlišení by pak prospělo některým povrchovým texturám a stínům. Chápu, že tvůrčí celek čítající přibližně 3 desítky lidí se psem a vrátným nedosáhne na některé mety vytyčené předchůdci, ale když už si svůj výtvor k té metě cenní, je třeba se s tím poprat.

7
Technické zpracováníHratelnostTrvanlivost

Verdikt

Novinková výprava na Mars je bez debat tím nejlepší, co francouzské studio zatím vytvořilo. Bohatý, i když do značné míry béčkový příběh dává prostor nespočtu variabilních misí. Ty jsou taženy kupředu zábavným bojovým systémem, spolu s propracovanými RPG prvky a možností ovlivňovat osud nejen svůj, ale i postav okolo. Naneštěstí i tentokrát postává bokem hrstka slibů, která se při realizaci zapomněla přihlásit o dokončení. Na půl cesty tak zůstávají nejen průměrné dialogy, ale především nevyužitý potenciál krásného, leč smrtícího prostředí, stejně jako fauny žijící na něm. Jako celek ovšem hra šlape dobře a pokud hledáte méně náročné RPG s velkým srdcem malého tvůrčího celku, je The Technomancer volba stojící za zvážení.
  • VencaF

    Koupil jsem pred pul rokem za dve kilca coz byla super sleva a ted je to s goldem 😀 asi to budu muset zacit konecne hrat protoze bossfighty vypadaji stejne dobre jako v dead space 😀

01. 08. 2020 • p.a.c.o1

RECENZE: Creaks

Hry jsou umění. Někdy o něco větší, někdy o něco menší, ale na každém kousku se dá něco najít. Je přitom jedno, zda se na vývoji podílí multikulturní tým o několika stovek zaměstnanců z celého světa, nebo nějaké menší studio třeba od nás. Je ale pravda, že některé hry jsou umělecké o něco víc a třeba i ve vícero směrech, než tomu bývá u jiných. Jedním ze studií, které si na prezentaci...

»
27. 07. 2020 • Lukáš Urban8

Recenze: Destroy All Humans!

Mám velkou oblibu v námětech s mimozemskou invazí. Smůlou pro mě je, že většinou nekončí dobře. Můj pokřivený charakter vždy fandí vetřelci, nikoliv lidem, kteří se chovají jako hlupáci a jen úplnou náhodou pokaždé vyhrají. Trpím, když poslední dva polárníci přemůžou Věc. Nikdy neodpustím Ripleyové, že vyhodila Vetřelce do kosmu. A Den nezávislosti už nikdy nebude stejný kvůli pitomému viru z laptopu. Naštěstí je tu Crypto. Spása z daleké galaxie a hajzlík na entou.

»
06. 07. 2020 • p.a.c.o10

RECENZE: F1 2020

Formulové závody jsou součástí herního světa už pěknou řádku let. Dokonce jedna z prvních her, kterou si tenkrát ještě na PC pamatuji, jsou legendární formule Grand Prix Circuit od Accoolade z roku 1987. Na jejich vývoji se dokonce podílel jistý Don Mattrick, což je ten pán, který nějaký čas vedl Xboxovou divizi a také oznamoval konzoli Xbox One. Další formulovou hrou, která se mi vryla do paměti byla série od EA, i...

»
02. 07. 2020 • Lukáš Urban2

Recenze: Hunting Simulator 2

Sebereflexe je dobrá vlastnost a řekněme si, že nám hráčům občas chybí. Od aut chceme reálnější jízdní model, ale zároveň dobrou ovladatelnost jedním prstem. Po akcích vyžadujeme bravurní balistiku, abychom se vzápětí rozčilovali, že je ta střelba až moc reálná. A po simulátorech žádáme zhmotnění skutečných prvků, avšak za hodinu kňouráme nudou. Víme tedy co vlastně chceme? Nejspíš ne. Aspoň v tom tentokrát nejsme sami, protože studio Neopica bloudí na...

»
23. 06. 2020 • CryLineT9

Recenze: SpongeBob SquarePants: Battle for Bikini Bottom – Rehydrated

Je to žluté, nosí to kalhoty a chová to mňoukajícího hlemýždě. Nic? Kamarádí se to s natvrdlou mořskou hvězdicí a pracuje pro Evžena Krabse u Křupavého kraba. Stále nic? Kde jste žili posledních dvacet let, že neznáte SpongeBoba? Mořskou houbu v kalhotách, která si spokojeně žije v Zátiší Bikin. Ale chápu. Každý se nezamiloval do hlubokých očí usměvavého hrdiny. Také humor nemusel trefit ten pravý cíl. V případě remasteru Battle for Bikini Bottom by to...

»
21. 06. 2020 • Lukáš Urban0

Recenze: The Elder Scrolls Online: Greymoor

To je pořád řečí, jak neexistují upíři a vlkodlaci. A přitom je potkáváte takřka dnes a denně, aniž byste si to uvědomili. S větší intenzitou ty prvé, kteří pijí dobrým lidem krev brčkem, ale zato dlouhodobě a usilovně. Pravda, neříkáme jim upíři. Dostávají pojmenování, jejichž tíhu ani digitální řádky nesnesou. Navíc neplatí, že by se objevovali jen s příchodem noci. S vlkodlaky je to složitější, ale snad minimálně pánové někdy měli tu...

»
14. 06. 2020 • CryLineT0

Recenze: Beyond Blue

Moderní podoba herního průmyslu činí z her univerzální kulturní médium. Úchvatné práce grafických enginů dokážou z vašeho obýváku vytvořit galerii umění. Prostorový zvuk nasimuluje početný orchestr hned vedle vás. A talent pánů spisovatelů přetvoří jedničky s nulami do výpravného románu. To ale není všechno. Tituly jsou rády také intelektuální, relaxační a výukové. Lehce se stanou exkurzí do antického muzea nebo dokumentem o podmořském životě.

»
12. 06. 2020 • tonyskate0

RECENZE: Desperados III

Za vyhynulý žánr byly často považovány tradiční adventury, ovšem ve skutečnosti to jsou taktické hry v reálném čase s důrazem na tichý přístup. Že nevíte o čem je řeč? Snad vám napoví slůvko Commandos. Série, jejíž první díl vyšel před více než 20 lety, nabídla nevídané pojetí, které si zamilovaly milióny hráčů. Podobných her poté vzniklo poměrně málo a vlastně byl tento žánr u ledu dobrou dekádu, dokud jej v roce 2016 neoživilo...

»