Recenze: Throught the Woods

Autor: chaosteorycz Publikováno: 8.5.2018, 19:55

Publikováno: 8.5.2018, 19:55

Sociální sítě

O autorovi

chaosteorycz

chaosteorycz

Je autorem 1783 článků

Drahé slečny, dámy a paní. Laskavě si vaše dítka střežte lépe než oko v hlavě, protože ztratí-li se vám kdesi v divočině, pomůže vám maximálně všemohoucí. Pokud se tak stane v Norsku, máte větší problém než tamní sociálku. Severské lesy jsou totiž nebezpečné, plné překvapení, dávných legend a nočních můr vycházejících z vašeho zpackaného života. A tak hnané mateřskou láskou, nebo pod vidinou pěkného průšvihu, musíte vyrazit skrz lesy na záchranou výpravu.

Nezávislá hra Throught the Woods se na konzole dostává po téměř dvou letech, co ji mladé studio Antagonist vydalo s podporou Kickstarteru a vydavatelství 1C Company. Jak už jsem nastínil, hrdinkou je matka samoživitelka Karen, která se synem Espenem tráví volné chvíle v chatce u jezera. Společný čas se nezdá být pro chlapce příliš zábavný, neboť jeho máti má se sebou i pracovní povinnosti, které ji dost zmáhají. Jednoho krásného dne se žena probouzí a zjišťuje, že synáčka už nebavilo čekat a zatím co spala, vydal se k jezeru. Tady je ovšem před zraky matky unesen na staré loďce. Co vám dál budu povídat. Následuje skok do vody, plavání do mlhy, utopení telefonu a nalezení tajemného ostrova.

Nastává emotivní drama plné existenčních otázek, cesta za poznáním sebe sama, metafory odkazující na psychologický profil ústřední postavy a sociální sonda do života neúplné rodiny. Tak přesně tohle ve hře nenajdete. I když si základní motiv běží souběžně s vyprávěním druhého, a pro mě i zajímavějšího, příběhu, tak se drží v lehce pochopitelné rovině. Žádné hluboké myšlenky nebo komplikované monology. Vedlejší děj, který utváří postup hrou, se našel v norské mytologii, z níž tahá jednu potvoru za druhou. Od tajemného „Erika“, přes dobře známé tvory, až k bytostem, o kterých jste možná ani neslyšeli. Nechybí trocha toho patosu o spasení, osobní oběti a vyšším cíli.

Jelikož vás tvůrci s pohádkami jejich domoviny nejprve seznamují přímo a až pak vysvětlují o koho, a co, jde, nechám osazenstvo ostrova tajemstvím. Jestliže by ale někdo podobný koncept použil u nás, asi by vás po lese honila polednice, vodník nebo bludičky. Využití mytologie dobře funguje i díky vhodně navrženému prostředí. Jestli něco zaslouží souhlasné kývnutí hlavy, je to atmosféra lemována runami, ozdobnými ornamenty a polorozbořenými vesnicemi. Prostředí je bez debat nejvyšší patro hry a teď půjdeme už jen směrem do přízemí. Hned o pár schodů níž, je žánrový mix, složený z průzkumu, survivalu, stealth postupu, thrilleru a hororu. Je mi to líto, ale děsit vás Throught the Woods rozhodně nebude. Norové možná mají v oblibě Alana Wakea a pár hororů asi znají, v jejich podání však tísnivá atmosféra umírá na hladovku.

A je to problém. Zbraněmi zoufalé matky jsou jen světlo a relativně rychlé nohy. Vyprávění příběhu je navíc dost vleklé, střety s bytostmi předem nalajnované a některé úseky až příliš prázdné. V kostce řečeno, prostě se dost často utápíte v myšlenkách, co bude na oběd, než aby vás zajímal osud postav. Natož finální rozuzlení. Moc dobře nefungují ani motivace k průzkumu prostředí, protože důležité předměty jsou umístěny podle jedné šablony, takže předem víte, kde je můžete najít. Pro obdobné hry je nesmírně důležitý také zvuk. Když pominu prostorovou zanedbanost, kdy, zejména na začátku, slyšíte postavy úplně z jiného místa, jde o průměrnou práci. Hudbu slyšíte spíše sporadicky a vždy jen na malý moment. O to více si ji užijete díky folkovému nádechu.

V samém přízemí je grafika. Tedy, ten spletenec vizuálních generací, nad nímž zůstává rozum stát. Představte si pozvolna zrající sýr, jehož plíseň, jak kalendář prozrazuje stáří jednotlivých částí. Příroda odpovídá možnostem studia a ceně. Dobré nasvícení, ucházející stíny, dostačující textury a několik zajímavých optických klamů. Postavy jsou na tom už hůř. Animace, zejména plížení, připomínají návrat z tahu a pohledu na obličej se radši vyhněte. Potvory autoři záměrně schovávají pod rouškou tmy, protože jejich textury mají viditelně horší kvalitu.

A kdo získává cenu „Zlatý Quasimodo“? Obloha. Pod jasným nočním nebem se dobře balí třídní krasavice, ale pod výtvorem Antagonistů by Ivan neoslnil ani babu Jagu. Nejde přitom o pouhé snížení detailů, které dává měsíci nepříjemnou pixelizaci a hvězdám rozostření, ale o naprostou plochost. Celá obloha je jednolitý obraz, který má navíc mizernou kvalitu. A protože v noci trávíte větší polovinu hry, radši příliš nezvedejte hlavu.

Dilema, zda přihlédnout spíš k obsahu a trochu odpustit formě, je tentokrát pasé. Závěr sice potěšil, ale po pár hodinách, kterým bych ještě tak třetinu ubral, jsem byl vděčný za závěrečné titulky. Moje obligátní touha rozepisovat se o každém detailu tak pro jednou zůstala opodál, stejně jako snaha vývojářů přinést na konzole něco víc, než jen port původního projektu.

5
Technické zpracováníHratelnostTrvanlivost

Verdikt

Hře se nedá odepřít zajímavé spojení rodinného dramatu s norskými pověstmi. Když už vás neosloví hledání ztraceného dítěte a pozvolné odkrývání rodinné historie, potěší vás soupiska nebezpečných bytostí, která dělá z hezkého ostrova morbidní pohádku pro dospělé. Zbytek je skrz na skrz průměrnou záležitostí, které nedělá pěknou vizitku zejména nesourodá grafika. Na její vylepšení měli autoři dva roky.
  • Radek Jakubec

    pěkná recenze 🙂 jen se zeptám, recenze si s Lukem nějak losujete nebo se domluvíte kdo co bude dělat? 🙂

    • p.a.c.o

      Lukes děkuje za pochvalu a druhý je tu s odpovědí. Losování neprobíhá, i když myšlenka je to zajímavá 😉 Hry píše ten, kdo k ní má nějak blíž nebo jejímu žánru, pokud tedy není víc věcí najednou a nějaký casovy tlak. Tam už je to pak na domluvě a časovém rozvržení.

  • Jaroslav Houdek

    Jak si o stojí v porovnání s polskými hororovými adventurami jako Layers of Fear, nebo Kholat? Layers of Fear si mě docela získali, rád bych někdy zase zahrál něco podobného.

    • Chaosteory CZ

      Pokud hledáš spíš adventuru a horor není podmínkou, tak by se Throught the Woods dalo trochu porovnat s Kholatem. Na obou hrách je prostředí dobře zpracované, obě sází na tajuplné zlo. Nicméně mi přišel Kholat lepší, protože má konzistentní atmosféru a grafika tohohle klenotu je opravdu nekompaktní. Layers of Fear je o ligu výš. Jak zpracováním, tak stylem vyprávění, o atmosféře ani nemluvím. Zkoušel si Observer?

      • Jaroslav Houdek

        Zatím ne, ale vím o něm a časem třeba taky pořídím. Máš pravdu, že když je to od tvůrců Layers of Fear, tak je to záruka kvality, tohle je trochu risk a kdyžtak počkám na výraznou slevu. Dík za odpověď, pomohl jsi mi utřídit si priority.

        • Chaosteory CZ

          Není za co 🙂
          Chtěl jsem vytáhnout hru na stream, ale ke konci začínala nudit už i mě (copak na streamu). Možná je to i tím, že hrdinka Throught the Woods má dost sterilní dabing a její vyprávění se ztrácí do prázdna. Resp. ho po čase úplně přestaneš vnímat.

  • New xDante1986

    Layers of Fear byl super, ale Kholat hodně nedolazený a mě osobně tam trochu uniklo spojení s událostí na Mrtvé hoře.

10. 11. 2018 • chaosteorycz3

Recenze: The One We Found

Často melu pantem, že dnešní herní produkce vychází s balením dětských plen, dudlíkem a návodem pro nejhloupější z hloupých. Všude samé ukazatele, poznámky a vysvětlivky, přes které v konečném důsledku není pořádně vidět to nejdůležitější. Ano, jsou výjimky, a to většinou z nízkonákladové výroby, s nimiž mozkové závity roztočíte jak Wankelův motor. Do této společnosti patří survival The One We Found, který vedle temné atmosféry nabízí i pořádnou dávku logických překážek.

»
08. 11. 2018 • chaosteorycz3

Recenze: 11-11: Memories Retold

Přestože je nám každý rok prostřednictvím médií připomínáno, že první světová válka nebyla karneval v Riu a že jedno pokračování stačilo, hráči neustále touží vyrážet na fronty. Zde hrdinství bagatelizují na pouhou soutěž v rychlejší střelbě a přesnějším oku, aniž by si často uvědomovali, že jejich vrstevníci pokládali život navzdory přesvědčení, navzdory osobním sympatiím. Naštěstí herní svět není jen Call of Duty nebo Battlefield, ale také nezávislá tvorba, která tyto příběhy vypráví...

»
07. 11. 2018 • p.a.c.o3

RECENZE: Kingdom Come: Deliverence – The Amorous Adventures of Bold Sir Hans Capon

Recenze od naší čtenářky a hráčky Naifa86, děkujeme 😉 Vydání nového DLC hry Kingdom Come: Deliverance, které nese název The Amorous Adventures of Bold Sir Hans Capon (Milostná dobrodružství bodrého rytíře Jana Ptáčka), připomínalo ráno po velmi vydařeném mejdanu. Jindra si totiž notnou část příběhu, který prožil při plnění úkolu pro pana Jana Ptáčka, nepamatoval. Herní doba se tak mnohdy zkrátila na cca 2 hodiny, což uznávám, není mnoho. Také se...

»
06. 11. 2018 • chaosteorycz2

Recenze: Tyler: Model 005

Kdo nechtěl mít v devadesátých letech vlastního „Johnnyho Pětku“, byl buď stále ještě pouhou součástí genetického materiálu nebo měl v občance příliš mnoho roků, aby to přiznal. Sympatický robot, kterého zásah blesku přivedl k životu, postupně objevoval lidský svět, a přitom získával informace o své minulosti. A podobný osud má i Tyler, malý robůtek, jehož příběh začíná roku 1955. Shodou okolností za vše opět může nepříznivé počasí.

»
05. 11. 2018 • p.a.c.o10

RECENZE: Red Dead Redemption 2

Musím se přiznat, že jenom na malé procento her se před vydáním těším tolik, jako jsem to měl před příchodem druhého dílu westernové série Red Dead Redemption (dále RDR2). Důvodů, proč jsem se tolik těšil, bylo hned několik. Za prvé, Rockstar vydávají své hry ve velkých časových rozestupech (například mezi RDR1 a RDR2 je časový rozdíl 8 let), takže každá další hra je velkou událostí. Za druhé je to potom...

»
03. 11. 2018 • chaosteorycz1

Recenze: Call of Cthulhu

Lidská mysl a její představivost jsou velmi mocná zbraň. Dokáží tvořit, ale stejně dobře i ničit. Jedněm můžou v určitou chvíli pomoci, aby druhým o pár sekund s radostí škodily. Jsou základním kamenem jakéhokoliv projektu a posledním kotevním bodem lidské osobnosti. A když se “porouchají“, zavedou naši duši do míst, odkud už není návratu. Pak se noční můry stávají skutečností a skutečnost jen bláhovým snem zlomeného chudáka. Vítejte ve světě Howarda Phillipse...

»
28. 10. 2018 • chaosteorycz0

Recenze: Spintires: MudRunner – American Wilds

Jak tráví čas bratranec Ivan, když zrovna nekoštuje nové zásoby domácího destilátu, už víme. Ruská příroda nám před dávnější dobou výrazně připomněla, že sebelepší stroj je tak dobrý, jak zkušený je jeho řidič. Teď je čas nakouknout do pracovní směny strýčka Boba. I on si podniká obklopený divočinou, jen na opačném konci planety a s mnohem lepším obsahem garáže. Na rozdíl od ruského kolegy, on popíjí archivní Tennessee whiskey a koně...

»
26. 10. 2018 • chaosteorycz0

Recenze: Starlink: Battle for Atlas

Doba je divná. Vlastnictví střídá pojem „sdílení“ a fyzické nosiče pomalu vytlačuje digitální obsah. Nač mít speciální prostor pro stovky obalů? Vše můžete mít pohodlně v jednom virtuálním šuplíku. Ba co víc, ty utracené tisíce, na které jste v práci dřeli jak mula, můžete zredukovat na pár stovek díky službám. A za tohoto stavu se Ubisoft snaží hráče přimět, aby si nakoupili flotilu modelů hvězdných plavidel a zachránili souhvězdí Atlas.

»