Recenze: Throught the Woods

Autor: chaosteorycz Publikováno: 8.5.2018, 19:55

Publikováno: 8.5.2018, 19:55

Sociální sítě

O autorovi

chaosteorycz

chaosteorycz

Je autorem 1439 článků

Drahé slečny, dámy a paní. Laskavě si vaše dítka střežte lépe než oko v hlavě, protože ztratí-li se vám kdesi v divočině, pomůže vám maximálně všemohoucí. Pokud se tak stane v Norsku, máte větší problém než tamní sociálku. Severské lesy jsou totiž nebezpečné, plné překvapení, dávných legend a nočních můr vycházejících z vašeho zpackaného života. A tak hnané mateřskou láskou, nebo pod vidinou pěkného průšvihu, musíte vyrazit skrz lesy na záchranou výpravu.

Nezávislá hra Throught the Woods se na konzole dostává po téměř dvou letech, co ji mladé studio Antagonist vydalo s podporou Kickstarteru a vydavatelství 1C Company. Jak už jsem nastínil, hrdinkou je matka samoživitelka Karen, která se synem Espenem tráví volné chvíle v chatce u jezera. Společný čas se nezdá být pro chlapce příliš zábavný, neboť jeho máti má se sebou i pracovní povinnosti, které ji dost zmáhají. Jednoho krásného dne se žena probouzí a zjišťuje, že synáčka už nebavilo čekat a zatím co spala, vydal se k jezeru. Tady je ovšem před zraky matky unesen na staré loďce. Co vám dál budu povídat. Následuje skok do vody, plavání do mlhy, utopení telefonu a nalezení tajemného ostrova.

Nastává emotivní drama plné existenčních otázek, cesta za poznáním sebe sama, metafory odkazující na psychologický profil ústřední postavy a sociální sonda do života neúplné rodiny. Tak přesně tohle ve hře nenajdete. I když si základní motiv běží souběžně s vyprávěním druhého, a pro mě i zajímavějšího, příběhu, tak se drží v lehce pochopitelné rovině. Žádné hluboké myšlenky nebo komplikované monology. Vedlejší děj, který utváří postup hrou, se našel v norské mytologii, z níž tahá jednu potvoru za druhou. Od tajemného „Erika“, přes dobře známé tvory, až k bytostem, o kterých jste možná ani neslyšeli. Nechybí trocha toho patosu o spasení, osobní oběti a vyšším cíli.

Jelikož vás tvůrci s pohádkami jejich domoviny nejprve seznamují přímo a až pak vysvětlují o koho, a co, jde, nechám osazenstvo ostrova tajemstvím. Jestliže by ale někdo podobný koncept použil u nás, asi by vás po lese honila polednice, vodník nebo bludičky. Využití mytologie dobře funguje i díky vhodně navrženému prostředí. Jestli něco zaslouží souhlasné kývnutí hlavy, je to atmosféra lemována runami, ozdobnými ornamenty a polorozbořenými vesnicemi. Prostředí je bez debat nejvyšší patro hry a teď půjdeme už jen směrem do přízemí. Hned o pár schodů níž, je žánrový mix, složený z průzkumu, survivalu, stealth postupu, thrilleru a hororu. Je mi to líto, ale děsit vás Throught the Woods rozhodně nebude. Norové možná mají v oblibě Alana Wakea a pár hororů asi znají, v jejich podání však tísnivá atmosféra umírá na hladovku.

A je to problém. Zbraněmi zoufalé matky jsou jen světlo a relativně rychlé nohy. Vyprávění příběhu je navíc dost vleklé, střety s bytostmi předem nalajnované a některé úseky až příliš prázdné. V kostce řečeno, prostě se dost často utápíte v myšlenkách, co bude na oběd, než aby vás zajímal osud postav. Natož finální rozuzlení. Moc dobře nefungují ani motivace k průzkumu prostředí, protože důležité předměty jsou umístěny podle jedné šablony, takže předem víte, kde je můžete najít. Pro obdobné hry je nesmírně důležitý také zvuk. Když pominu prostorovou zanedbanost, kdy, zejména na začátku, slyšíte postavy úplně z jiného místa, jde o průměrnou práci. Hudbu slyšíte spíše sporadicky a vždy jen na malý moment. O to více si ji užijete díky folkovému nádechu.

V samém přízemí je grafika. Tedy, ten spletenec vizuálních generací, nad nímž zůstává rozum stát. Představte si pozvolna zrající sýr, jehož plíseň, jak kalendář prozrazuje stáří jednotlivých částí. Příroda odpovídá možnostem studia a ceně. Dobré nasvícení, ucházející stíny, dostačující textury a několik zajímavých optických klamů. Postavy jsou na tom už hůř. Animace, zejména plížení, připomínají návrat z tahu a pohledu na obličej se radši vyhněte. Potvory autoři záměrně schovávají pod rouškou tmy, protože jejich textury mají viditelně horší kvalitu.

A kdo získává cenu „Zlatý Quasimodo“? Obloha. Pod jasným nočním nebem se dobře balí třídní krasavice, ale pod výtvorem Antagonistů by Ivan neoslnil ani babu Jagu. Nejde přitom o pouhé snížení detailů, které dává měsíci nepříjemnou pixelizaci a hvězdám rozostření, ale o naprostou plochost. Celá obloha je jednolitý obraz, který má navíc mizernou kvalitu. A protože v noci trávíte větší polovinu hry, radši příliš nezvedejte hlavu.

Dilema, zda přihlédnout spíš k obsahu a trochu odpustit formě, je tentokrát pasé. Závěr sice potěšil, ale po pár hodinách, kterým bych ještě tak třetinu ubral, jsem byl vděčný za závěrečné titulky. Moje obligátní touha rozepisovat se o každém detailu tak pro jednou zůstala opodál, stejně jako snaha vývojářů přinést na konzole něco víc, než jen port původního projektu.

5
Technické zpracováníHratelnostTrvanlivost

Verdikt

Hře se nedá odepřít zajímavé spojení rodinného dramatu s norskými pověstmi. Když už vás neosloví hledání ztraceného dítěte a pozvolné odkrývání rodinné historie, potěší vás soupiska nebezpečných bytostí, která dělá z hezkého ostrova morbidní pohádku pro dospělé. Zbytek je skrz na skrz průměrnou záležitostí, které nedělá pěknou vizitku zejména nesourodá grafika. Na její vylepšení měli autoři dva roky.
  • Radek Jakubec

    pěkná recenze 🙂 jen se zeptám, recenze si s Lukem nějak losujete nebo se domluvíte kdo co bude dělat? 🙂

    • p.a.c.o

      Lukes děkuje za pochvalu a druhý je tu s odpovědí. Losování neprobíhá, i když myšlenka je to zajímavá 😉 Hry píše ten, kdo k ní má nějak blíž nebo jejímu žánru, pokud tedy není víc věcí najednou a nějaký casovy tlak. Tam už je to pak na domluvě a časovém rozvržení.

  • Jaroslav Houdek

    Jak si o stojí v porovnání s polskými hororovými adventurami jako Layers of Fear, nebo Kholat? Layers of Fear si mě docela získali, rád bych někdy zase zahrál něco podobného.

    • Chaosteory CZ

      Pokud hledáš spíš adventuru a horor není podmínkou, tak by se Throught the Woods dalo trochu porovnat s Kholatem. Na obou hrách je prostředí dobře zpracované, obě sází na tajuplné zlo. Nicméně mi přišel Kholat lepší, protože má konzistentní atmosféru a grafika tohohle klenotu je opravdu nekompaktní. Layers of Fear je o ligu výš. Jak zpracováním, tak stylem vyprávění, o atmosféře ani nemluvím. Zkoušel si Observer?

      • Jaroslav Houdek

        Zatím ne, ale vím o něm a časem třeba taky pořídím. Máš pravdu, že když je to od tvůrců Layers of Fear, tak je to záruka kvality, tohle je trochu risk a kdyžtak počkám na výraznou slevu. Dík za odpověď, pomohl jsi mi utřídit si priority.

        • Chaosteory CZ

          Není za co 🙂
          Chtěl jsem vytáhnout hru na stream, ale ke konci začínala nudit už i mě (copak na streamu). Možná je to i tím, že hrdinka Throught the Woods má dost sterilní dabing a její vyprávění se ztrácí do prázdna. Resp. ho po čase úplně přestaneš vnímat.

  • New xDante1986

    Layers of Fear byl super, ale Kholat hodně nedolazený a mě osobně tam trochu uniklo spojení s událostí na Mrtvé hoře.

19. 05. 2018 • chaosteorycz4

Recenze: State of Decay 2

Jednou ráno se možná probudíte do úplného ticha. Žádný zpěv jindy otravných ptáků a žádní sousedi, jež vás před úsvitem ničí autem bez technické kontroly. Možná si, podle zajetého zvyku, pustíte rádio cestou do koupelny. Dnes tam ale nehrají toho nagelovaného metrosexuála, za kterým obvykle následuje nepřesná předpověď počasí. Ozývá se pouze šum. Ta noční bouřka asi pokazila vysílač, napadne vás, zatímco pospícháte s oblékáním. Kvůli onomu nezvyklému tichu totiž jdete...

»
18. 05. 2018 • kristine4chaos0

Recenze: Trailblazers

Možná, stejně jako my doma, máte rádi závodní hry, hraní ve více lidech a zdravého týmového ducha. Pak ale narážíte na problém, že nemáte takřka co hrát. Simulátory nebo hry s licencovaným obsahem mají lokální multiplayer velmi osekaný, pokud vůbec. Zbývají tedy arkádové jednohubky, které jsou většinou jedna jako druhá. Nedivte se proto, že moje nadšení z Trailblazers bude trochu větší, než by si hra malého nezávislého týmu mohla zasloužit.

»
12. 05. 2018 • p.a.c.o0

RECENZE: Super Mega Baseball 2

Sportovní hry jsou skvělé v tom, že člověk může vyzkoušet nejrůznější sporty, o kterých třeba vždycky jenom snil, kdy nic neutratí za vybavení, pronájem prostor a podobné věci. Jasně, hra se musí koupit, i když to v aktuálním případě také není tak úplně pravda. Sem tam se stane, že se do Games with Gold dostane úplná novinka hned při svém uvedení, což je právě příklad Super Mega Baseball 2. Ovšem pokud čtete...

»
11. 05. 2018 • chaosteorycz1

Recenze: Forgotton Anne

Zeptejte se sami sebe, kolik věcí už jste ztratili. A vezměte to pěkně od podlahy, takže ponožky, hračky z dětství, památníky, vizitky důležitých lidí nebo drobné cetky. Pak si na poutníky velice často hrají klíče, peněženky či cennosti, a to nemluvím o úmyslně zapomenutých věcech. Někde je necháte ladem pro nepotřebu a když by se pro ně využití našlo, jsou pryč. Kdepak asi skončily? To těžko zjistíte, ale se zajímavou možností...

»
29. 04. 2018 • chaosteorycz0

Recenze: Assetto Corsa Ultimate Edition

Pokud na konzoli toužíte po závodním simulátoru, moc titulů na výběr nemáte. Ve své podstatě jen tři, a to u Forzy Motorsport benzínoví šílenci budou tvrdit, že viděla simulátor jen ve vlhkých představách fanoušků. U značek Project CARS a Assetto Corsa je však zaměření nezpochybnitelné, přičemž druhé zmíněné závody se po téměř dvou letech připomínají s Ultimate edicí, kterou můžeme brát jako předskokana očekávaného pokračování. Třebaže na konzole zatím ohlášené není....

»
15. 04. 2018 • p.a.c.o3

RECENZE: Dead Ahead: Zombie Warfare

Na zombíky ve hrách jsme si již zvykli a to, co vypadalo jako chvilkový trend, se přetavilo v regulérní herní postavy. No postavy, prostě zombíci jsou ve hrách stále přítomní, ať se to mnohým líbí nebo ne. Většinou je likvidujeme v nekonečných zástupech na tisíce způsobů a svou troškou do tohoto mlýna přispívají i vývojáři z Mobirate, kteří na velkou platformu přinášejí malou hru.

»
13. 04. 2018 • chaosteorycz5

Recenze: Hellblade: Senua’s Sacrifice

Pamatujete Ryse: Son of Rome? Samozřejmě, že ano, však to byla jedna z prvních exkluzivních her pro Xbox One. Hráče po celém světě zasadila do křesel nebývalou grafikou, brutálními souboji a příběhem vpraveným do vlastní verze antického Říma. Naneštěstí je z těch pohodlných sedadel zase rychle zvedla, když už po pár minutách bylo jasné, že vyprávění a nekonečné mačkání nalajnovaných tlačítek doplní občasná chůze nebo přelezení překážky. Proč vůbec začínám recenzi úplně...

»
10. 04. 2018 • chaosteorycz1

Recenze: Extinction

Když se řekne Iron Galaxy, jsou v obraze pravděpodobně jen hráči bojovky Killer Instinct. Studio se dvěma pobočkami a desetiletou historií, vlastních her příliš nemá. Není to ale proto, že by se flákalo, ale z důvodu, že se podílí na portech a působí jako technický poradce velkým vývojářům. Díky tomu mají jeho zaměstnanci ruce v prvním Destiny, v Arkham sérii Batmana nebo v titulu 7 Days to Die. Teď mají američtí tvůrci šanci vstoupit do...

»