Recenze: Throught the Woods

Autor: chaosteorycz Publikováno: 8.5.2018, 19:55

Publikováno: 8.5.2018, 19:55

Sociální sítě

O autorovi

chaosteorycz

chaosteorycz

Je autorem 1693 článků

Drahé slečny, dámy a paní. Laskavě si vaše dítka střežte lépe než oko v hlavě, protože ztratí-li se vám kdesi v divočině, pomůže vám maximálně všemohoucí. Pokud se tak stane v Norsku, máte větší problém než tamní sociálku. Severské lesy jsou totiž nebezpečné, plné překvapení, dávných legend a nočních můr vycházejících z vašeho zpackaného života. A tak hnané mateřskou láskou, nebo pod vidinou pěkného průšvihu, musíte vyrazit skrz lesy na záchranou výpravu.

Nezávislá hra Throught the Woods se na konzole dostává po téměř dvou letech, co ji mladé studio Antagonist vydalo s podporou Kickstarteru a vydavatelství 1C Company. Jak už jsem nastínil, hrdinkou je matka samoživitelka Karen, která se synem Espenem tráví volné chvíle v chatce u jezera. Společný čas se nezdá být pro chlapce příliš zábavný, neboť jeho máti má se sebou i pracovní povinnosti, které ji dost zmáhají. Jednoho krásného dne se žena probouzí a zjišťuje, že synáčka už nebavilo čekat a zatím co spala, vydal se k jezeru. Tady je ovšem před zraky matky unesen na staré loďce. Co vám dál budu povídat. Následuje skok do vody, plavání do mlhy, utopení telefonu a nalezení tajemného ostrova.

Nastává emotivní drama plné existenčních otázek, cesta za poznáním sebe sama, metafory odkazující na psychologický profil ústřední postavy a sociální sonda do života neúplné rodiny. Tak přesně tohle ve hře nenajdete. I když si základní motiv běží souběžně s vyprávěním druhého, a pro mě i zajímavějšího, příběhu, tak se drží v lehce pochopitelné rovině. Žádné hluboké myšlenky nebo komplikované monology. Vedlejší děj, který utváří postup hrou, se našel v norské mytologii, z níž tahá jednu potvoru za druhou. Od tajemného „Erika“, přes dobře známé tvory, až k bytostem, o kterých jste možná ani neslyšeli. Nechybí trocha toho patosu o spasení, osobní oběti a vyšším cíli.

Jelikož vás tvůrci s pohádkami jejich domoviny nejprve seznamují přímo a až pak vysvětlují o koho, a co, jde, nechám osazenstvo ostrova tajemstvím. Jestliže by ale někdo podobný koncept použil u nás, asi by vás po lese honila polednice, vodník nebo bludičky. Využití mytologie dobře funguje i díky vhodně navrženému prostředí. Jestli něco zaslouží souhlasné kývnutí hlavy, je to atmosféra lemována runami, ozdobnými ornamenty a polorozbořenými vesnicemi. Prostředí je bez debat nejvyšší patro hry a teď půjdeme už jen směrem do přízemí. Hned o pár schodů níž, je žánrový mix, složený z průzkumu, survivalu, stealth postupu, thrilleru a hororu. Je mi to líto, ale děsit vás Throught the Woods rozhodně nebude. Norové možná mají v oblibě Alana Wakea a pár hororů asi znají, v jejich podání však tísnivá atmosféra umírá na hladovku.

A je to problém. Zbraněmi zoufalé matky jsou jen světlo a relativně rychlé nohy. Vyprávění příběhu je navíc dost vleklé, střety s bytostmi předem nalajnované a některé úseky až příliš prázdné. V kostce řečeno, prostě se dost často utápíte v myšlenkách, co bude na oběd, než aby vás zajímal osud postav. Natož finální rozuzlení. Moc dobře nefungují ani motivace k průzkumu prostředí, protože důležité předměty jsou umístěny podle jedné šablony, takže předem víte, kde je můžete najít. Pro obdobné hry je nesmírně důležitý také zvuk. Když pominu prostorovou zanedbanost, kdy, zejména na začátku, slyšíte postavy úplně z jiného místa, jde o průměrnou práci. Hudbu slyšíte spíše sporadicky a vždy jen na malý moment. O to více si ji užijete díky folkovému nádechu.

V samém přízemí je grafika. Tedy, ten spletenec vizuálních generací, nad nímž zůstává rozum stát. Představte si pozvolna zrající sýr, jehož plíseň, jak kalendář prozrazuje stáří jednotlivých částí. Příroda odpovídá možnostem studia a ceně. Dobré nasvícení, ucházející stíny, dostačující textury a několik zajímavých optických klamů. Postavy jsou na tom už hůř. Animace, zejména plížení, připomínají návrat z tahu a pohledu na obličej se radši vyhněte. Potvory autoři záměrně schovávají pod rouškou tmy, protože jejich textury mají viditelně horší kvalitu.

A kdo získává cenu „Zlatý Quasimodo“? Obloha. Pod jasným nočním nebem se dobře balí třídní krasavice, ale pod výtvorem Antagonistů by Ivan neoslnil ani babu Jagu. Nejde přitom o pouhé snížení detailů, které dává měsíci nepříjemnou pixelizaci a hvězdám rozostření, ale o naprostou plochost. Celá obloha je jednolitý obraz, který má navíc mizernou kvalitu. A protože v noci trávíte větší polovinu hry, radši příliš nezvedejte hlavu.

Dilema, zda přihlédnout spíš k obsahu a trochu odpustit formě, je tentokrát pasé. Závěr sice potěšil, ale po pár hodinách, kterým bych ještě tak třetinu ubral, jsem byl vděčný za závěrečné titulky. Moje obligátní touha rozepisovat se o každém detailu tak pro jednou zůstala opodál, stejně jako snaha vývojářů přinést na konzole něco víc, než jen port původního projektu.

5
Technické zpracováníHratelnostTrvanlivost

Verdikt

Hře se nedá odepřít zajímavé spojení rodinného dramatu s norskými pověstmi. Když už vás neosloví hledání ztraceného dítěte a pozvolné odkrývání rodinné historie, potěší vás soupiska nebezpečných bytostí, která dělá z hezkého ostrova morbidní pohádku pro dospělé. Zbytek je skrz na skrz průměrnou záležitostí, které nedělá pěknou vizitku zejména nesourodá grafika. Na její vylepšení měli autoři dva roky.
  • Radek Jakubec

    pěkná recenze 🙂 jen se zeptám, recenze si s Lukem nějak losujete nebo se domluvíte kdo co bude dělat? 🙂

    • p.a.c.o

      Lukes děkuje za pochvalu a druhý je tu s odpovědí. Losování neprobíhá, i když myšlenka je to zajímavá 😉 Hry píše ten, kdo k ní má nějak blíž nebo jejímu žánru, pokud tedy není víc věcí najednou a nějaký casovy tlak. Tam už je to pak na domluvě a časovém rozvržení.

  • Jaroslav Houdek

    Jak si o stojí v porovnání s polskými hororovými adventurami jako Layers of Fear, nebo Kholat? Layers of Fear si mě docela získali, rád bych někdy zase zahrál něco podobného.

    • Chaosteory CZ

      Pokud hledáš spíš adventuru a horor není podmínkou, tak by se Throught the Woods dalo trochu porovnat s Kholatem. Na obou hrách je prostředí dobře zpracované, obě sází na tajuplné zlo. Nicméně mi přišel Kholat lepší, protože má konzistentní atmosféru a grafika tohohle klenotu je opravdu nekompaktní. Layers of Fear je o ligu výš. Jak zpracováním, tak stylem vyprávění, o atmosféře ani nemluvím. Zkoušel si Observer?

      • Jaroslav Houdek

        Zatím ne, ale vím o něm a časem třeba taky pořídím. Máš pravdu, že když je to od tvůrců Layers of Fear, tak je to záruka kvality, tohle je trochu risk a kdyžtak počkám na výraznou slevu. Dík za odpověď, pomohl jsi mi utřídit si priority.

        • Chaosteory CZ

          Není za co 🙂
          Chtěl jsem vytáhnout hru na stream, ale ke konci začínala nudit už i mě (copak na streamu). Možná je to i tím, že hrdinka Throught the Woods má dost sterilní dabing a její vyprávění se ztrácí do prázdna. Resp. ho po čase úplně přestaneš vnímat.

  • New xDante1986

    Layers of Fear byl super, ale Kholat hodně nedolazený a mě osobně tam trochu uniklo spojení s událostí na Mrtvé hoře.

20. 09. 2018 • tonyskate1

RECENZE: My Brother Rabbit

Adventur není nikdy dost. Tohoto hesla se držíme už řadu let. Přesto se ale stále méně vyskytují tradiční point-and-click adventury a nahrazují je jejich akčnější či logičtější variance. My Brother Rabbit z obrázků působí jako point-and-click záležitost, ovšem jedná se jen o chytrý kabátek, pod kterým se skrývá klasická hledačka.

»
19. 09. 2018 • chaosteorycz10

Recenze: Super Street: The Game

Občas se na hru těšíte, třebaže v nitru tušíte, že vás při vydání čeká čelní náraz do betonového pilíře. Ale naděje umírá poslední. I tým s malým počtem členů, malým rozpočtem a malými tvůrčími možnostmi může vytvořit dílo, které hrdě zvedne vhozenou rukavici, kolem níž všichni kráčí s odstupem. Rukavice ovšem nesmí být boxerská a vylitá olovem.

»
16. 09. 2018 • tonyskate6

RECENZE: Shadow of the Tomb Raider

Očekávané ukončení trilogie novodobé Lary se konečně dostalo do našich rukou. Je ovšem tak velkolepé jak se nám tvůrci a vydavatel během výrazné kampaně snažili namluvit? O tom se více dočtete v naší recenzi, ale rozhodně jsme se opět dočkali parádního dobrodružství.

»
15. 09. 2018 • chaosteorycz1

Recenze: Immortal: Unchained

Do rezavé mačety už taky. Už to tam skoro bylo. Chybělo méně, než by se do hlavně pistole vešlo a ta třímetrová reklama na steroidy by padla jak nepoužívaný komín. Hodina usilovné práce se právě stala smutnou vzpomínkou a já nemám nic. Jak si teď vylepším vybavení, když jsem všechno nechal na místě smrti? Saprlot, tohle by se slušným lidem dělat nemělo. No nic, když to zkusím ještě jednou, nic...

»
15. 09. 2018 • p.a.c.o1

RECENZE: The Golf Club 2019 featuring PGA TOUR

Letošní sucho v průběhu léta jistě zaznamenal každý a celá řada lidí z něj neměla radost. Mezi tyto jedince bych zařadil i správce golfových hřišť, kteří se museli, mimo útoků syslů na hřiště, vypořádat i se suchem. Udržet bezchybný green nebo farway nebylo jistě snadné, ještě že plevelu kolem hřiště, nebo písku v písečných pastích je to úplně jedno. Ono sucho by se dalo krásně vztáhnout i na hry s golfovou tématikou, kterých poslední...

»
14. 09. 2018 • DandyCZE4

RECENZE NHL 19

Venku je dneska zataženo a prší, snad nám ten led neroztaje. Starosti v letošním díle NHL 19 můžete mít různé, ale všichni jsme zvědaví, jak se to hraje. A od toho je tady moje recenze, jež vám prozradí, jak si tento ročník stojí v očích hokejového maniaka, který nevynechal žádný díl od jeho prvního vydání v době mamutů. Série NHL v posledních letech čelila oprávněné kritice, že herní engine je stále stejný a že...

»
09. 09. 2018 • kristine4chaos29

Recenze: V-Rally 4

Do obchodů dorazila další hra, která má na obalu závodní auto. Fanoušci zaprášených kapot a zlomených kardanů určitě budou mít radost, protože jde o značku V-Rally. A nejspíše jde o značku slavnou, protože ve své době úspěšně nacházela hráče, i když proti ní stály Colin McRae Rally, Xpand Rally nebo Rallisport Challenge. Já jsem tentokrát klidná. Ani jedno totiž nepamatuji.

»
08. 09. 2018 • chaosteorycz0

Recenze: Planet Alpha

Není mnoho žánrů, u kterých bych se zachoval jako kleptoman. Ačkoliv na to tedy nejsem příliš hrdý a vlastně to není ani trochu profesionální. Slabost pro plošinovky z bočního pohledu je letitá a pramení v době, kdy se instalatér rozhodl zahodit hasák a jít zachraňovat princezny. A i když se poslední léta přikláním spíše k surrealistickým depresím s omezenou paletou barev, nepohrdnu ani avatarovským světem, kde se rozvernému umělci rozlily barvy. A právě sem...

»