RECENZE: Tokyo 42

Autor: p.a.c.o Publikováno: 14.6.2017, 21:04

Publikováno: 14.6.2017, 21:04

Přiřazené štítky

Sociální sítě

O autorovi

p.a.c.o

p.a.c.o

Je autorem 1304 článků

U hraní se dá krásně relaxovat, což se snažím aplikovat nejen na sebe, ale i své okolí...

Stylizace je jednou z věcí, která mě, a nejen mě, na hře zaujme jako první. Proto jsem se již od prvních obrázků strašně moc těšil na Tokyo 42, protože tohle je přesně ten styl, jakým si mě hra může získat. Navíc bylo slíbeno různé řešení úkolů, rozsáhlé město a zajímavý příběh. Na následujících řádcích se podíváme na to, jako moc se Tokyo 42 povedlo a zda opravdu nabízí i něco víc než jenom stylově zpracovanou grafiku.

Probouzíte se v pěkném, ale ne úplně velkém pokoji. No, ne tak úplně sami od sebe, protože z televize spustí zprávy o nějaké vraždě. Zvednete se z postele a jdete si dát sprchu, což by mohl být začátek pěkného jde. Ještě aby ne, když lidstvo vynalezlo pilulku proti umírání. Když doteče voda, je na čase vydat se ven zjistit, jak se věci mají.  Vítá vás Tokyo 42, neboli světová metropole Tokyo roku 2042. Všechno není tak idilické, jak by se mohlo zdát, protože pár vlivných se snaží umocnit svůj vliv a zbavit se nežádoucí konkurence. Právě proto jsme zde my, nájemní zabijáci, abychom se o dané „potížisty“ postarali.

Nějak tak by se dal ve zkratce popsat příběh, jež táhne dějovou linku v Tokyo 42. Nečekejte nic zásadně objevného, ale příjemně svižného už ano. Některé úkoly a příběhy se snaží hrát i na filosofickou linku, takže nezapomeňte mít mysl stále otevřenou. Hlavní děj není špatný, postranní mise však dokáží nabídnout větší zábavu a variabilitu. Hlavně díky nim vám hra vydrží hodně dlouho, a navíc se k nim můžete vracet a zkusit daný úkol splnit trochu jinak.

Tokyo 42 před vás postaví cíl, kdy jeho splnění a cesta k němu je pouze ve vaší režii. Často stačí vzít svou věrnou katanu a pěkně potichoučku likvidovat jednoho nepřítele za druhým. Hra k tomu přímo vybízí, avšak tempo stealth částí mi přišlo svižnější, než je tomu tak u her podobného žánru. Když selže tichý postup, vezměte do ruky kolomet či pistoli a pěkně přesně začněte rozdávat kulky. Nemusíte ani čekat, až se něco pokazí, klidně od začátku až do konce může vaše puška chrlit olovo a nikomu to vadit nebude. Najdou se mise, jejichž splnění je podmíněno třeba zabitím granátem, nicméně jinak je to opravdu jenom na nás.

Co se mi na hře nejvíc líbí je grafická stylizace. Pixel Art vládne hernímu světu a Tokyo 42 vše dotahuje do krásné dokonalosti. Krásné pastelové barvy, čisté ulice, hodně zajímavých staveb, Tokyo se opravdu líbí a vás bude bavit se po něm procházet a prozkoumávat nejrůznější zákoutí tak, jak to bavilo mě. Dojem z nelineárního hraní pak umocní občasné vypsání odměny na vaši hlavu, kdy se zabiják pokusí o vaše zabití. Dost často je celá situace hodně těžká, jelikož se umí pohybovat potichu a nenápadně, takže vás prostě zabije. O to lepší však je pocit zadostiučinění, když se vám zabijáka podaří odhalit a sejmout dřív, než se to podaří jemu.

Umírání se nevyhnete tak jako tak. Obtížnost hry není úplně snadná, protože nepřátel je vždy značný počet a jejich muška zatraceně přesná. Ovládání míření na gamepadu také není úplně snadné, takže spousta přestřelek většinou napoprvé nedopadne a váš hrdina končí s nějakým tím smrtelným průstřelem na zemi. Stačí totiž jedna kulka, co vás trefí a následuje respawn na posledně uložený bod (většinou na docela rozumné místo).

Bohužel obtížnost není to jediné, co hraní komplikuje. Jak jsem nastínil, ovládání potřebuje chvilku zvyku, ale nakonec se dá zvládnout. Design města vyžaduje pracovat s kamerou, tedy si ji dokázat správně natočit. Město totiž není pouze 2D, ale nabízí různá zákoutí, jimž je potřeba kameru přizpůsobit. Práce s ní není úplně nejlepší, takže se často dostanete do situace, hlavně u akčnějších pasáží, kdy pořádně nevíte, odkud kdo střílí nebo na vás běží, jestli je pod vámi nebo nad vámi, což v kombinaci s přesnou muškou nepřátel končí jediným výsledem, smrtí. Stejně mohou dopadnou i skákací pasáže, takže doporučuji hodně cviku nebo trpělivosti.

Taková jízda na motorce pak byla třešničkou na pěkně shnilém dortu, kdy jsem byl rád, že jsem si gamepadem nerozbil televizi. Ano, takhle dobře se Tokyo 42 ovládá, a hlavně natáčí přesně tak, kam je zrovna potřeba. Zde si tvůrci měli dát o dost víc záležet a zejména kvůli práci s kamerou je výsledné hodnocení takové, jaké je.

Ještě, než si řekneme závěrečné hodnocení, musím zmínit multiplayer. Ten je zatím přítomen formou jedné mapy s jedním herním módem, ale i tak dokáže až čtveřici hráčů nabídnout zajímavý herní zážitek. Každý se objeví v určité části mapy oblečen jako další lidičkové pohybující se po mapě a úkol je jednoduchý. Musíte poznat a následně zabít nějakého z vašich soupeřů. Mapa je velká akorát a nachází se na ní zbraně ke snadnější likvidaci. Ne všechny věci se nachází na přístupných místech, takže vaše snaha o získání zbraně nebo nábojů může ostatní hráče upozornit. Jde třeba o skoky a přeskoky nebo nějaký hodně divný pohyb, jaký umělá inteligence nedělá. Upřímně, bavili jsme se náramně ať už jsme s kolegou pomocí kočky odhalovali jeden druhého nebo proměnili všechny civilisty v nevinné oběti. Pokud tvůrci přidají další mapy nebo herní módy, bude zážitek ještě lepší.

8
Technické zpracováníHratelnostTrvanlivost

Verdikt

Nicméně i přes kamerový problém jsem si Tokyo 42 užíval, zejména jeho zpracování a variabilní hratelnost, kdy žádná možnost není úplně špatná. Ten pocit, když čekáte, až se nepřítel otočí a vy ho ladně pokosíte katanou, je nezapomenutelný a radost z úspěchu ohromně potěšující. Milovníci stealth nebo akčních her by se zde měli najít a vychutnat si tuhle jízdu, i když není úplně hladká, jak by jí slušelo. Navíc multiplayer je opravdu zábavný, a i kvůli němu nakonec hodnocení není takové, jak jsem si z počátku myslel.
  • Chaosteory CZ

    Ačkoli se to nezdá, tak hra je to skvělá a dokáže naprosto pohltit. Zasloužená známka.

    • klidas

      nemyslim si..ale to je len moj dojem 🙂

12. 12. 2017 • chaosteorycz3

Recenze: Hello Neighbor

„Ahoj sousede“, volám na pána žijícího naproti nám, když si jdu pro míč na okraj chodníku. Buran jeden. Ani neodpoví a čučí jak spadlý kaštan. Možná až moc dlouho sleduje mou pomalou chůzi směrem od jeho domu. Dokonce si mou pozici ještě zkontroluje pohledem z poza okna poté, co se uchýlil domů. Nevím proč, ale mám takový nepříjemný pocit. Proč mě tak dlouho pozoroval? Proč má na rukách zahradnické rukavice, když...

»
06. 12. 2017 • chaosteorycz0

Recenze: Soma

Také nemáte rádi zpoždění? Teď nemyslím takové to několikaminutové, kdy nic nestíháte kvůli líné dopravě nebo vlastnímu podcenění časové rezervy. Bavím se o více jak dvou letech, během kterých zapomenete i na působivější věci, než je vydání sci-fi hororu z dílny Frictional Games. Ti nedočkavější, včetně mě, Somu odehráli mezitím jinde a ostatní žánroví maniaci našli za tu dobu kvalitní náhrady. Proč tedy vůbec věnovat čas, a především peníze hře, která...

»
01. 12. 2017 • chaosteorycz0

Recenze: Bush Hockey League

Když je nemůžeš porazit, tak je zmlať anebo zmrzač. Tak přesně tímhle heslem se v druhé půli minulého století řídil leckterý hokejový tým, a to i na vrcholové úrovni. Ostatně ještě já pamatuji národní výběry Ruska či Kanady, které převahu soupeře kompenzovali přehnaným zájmem o jeho kolena, ruce a repasi obličeje. Používání hokejky jinak, než je v pravidlech a přetváření ledové plochy do zápasnického ringu se tak v 90. letech stalo cílem hned...

»
27. 11. 2017 • p.a.c.o3

RECENZE: Road Rage

Každý z nás určitě zná ten pocit, kdy se na něco těší a nemůže se dočkat dne, kdy si konečně svou vysněnou záležitost bude moct vyzkoušet nebo prožít. Přesně tyhle pocity jsem měl ve spojení s hrou Road Rage, která se odkazovala a snažila se ve mně vyvolat vzpomínky na legendární záležitost jménem Road Rush. Dokonce jsem v Road Rage vyzkoušel v rámci předběžného přístupu na PC, kdy pln optimismu jsem doufal, že předběžný...

»
26. 11. 2017 • p.a.c.o1

RECENZE: Farming Simulator 17 Platinum Expansion

Zemědělci mají svá pole jistě již sklizená a připravená na zimu, která se nezadržitelně blíží. Kdo by rád něco sklízel, může se vydat na pole virtuální, kde se neustále něco děje. Jednou z her, jež dokázala na farmářskou tématiku nalákat zástupy hráčů, je bezesporu Farming Simulator, jehož poslední ročník s číslovkou 17 se povedl na výbornou. A aby toho obsahu nebylo málo, dostává hra Platinovou edici, jejíž součástí je celá řada novinek.

»
24. 11. 2017 • kristine4chaos0

Recenze: LEGO Marvel Super Heroes 2

Fanoušci komiksových vesmírů jsou často jak kočky se psy, protože všichni tvrdí, že právě ten jejich je nejlepší. Největší rivalita samozřejmě panuje mezi společnostmi Marvel a DC. Superhrdinové svadí nepřímý boj na pultech tiskovin, v televizi, na stříbrném plátně, ve videohrách a také v našich domovech. U nás není výjimka. Když se mi podaří přítele přemluvit k třetímu Thorovi, automaticky musím počítat s povinnou projekcí Ligy spravedlnosti. On sní po nocích o tom, jak se...

»
22. 11. 2017 • lindros88cze4

RECENZE: L.A. Noire pro Xbox One

Detektivní thriller L.A. Noire od dnes již zaniklého australského studia Team Bondi, se vrací, aby se podíval na moderní konzole. Rockstar Games připravily remaster této povedené hry a my se teď mrkneme, jestli dokáže obstát i dnes.

»
20. 11. 2017 • chaosteorycz0

Recenze: Star Wars Battlefront II

V žádné předaleké galaxii, kde wookieeové dávají dobrou noc, ale v nám důvěrně známém vesmíru vznikla kdysi série Battlefront. S blyštivou značkou Star Wars a ještě opulentnějším logem LucasArts, dostali fanoušci rodinných fantasy pohádek poctivou dávku akce, která jim do gamepadů přinesla ty největší hrdiny z obou stran Síly. Jenže galaxie se mění, hrdinů přibývá, souboje mezi Impériem a rebely kývají miskami vah a Battlefront se vrací jak Darth Maulův světelný meč. Electronic Arts...

»