RECENZE: Tokyo 42

Autor: p.a.c.o Publikováno: 14.6.2017, 21:04

Publikováno: 14.6.2017, 21:04

Přiřazené štítky

Sociální sítě

O autorovi

p.a.c.o

p.a.c.o

Je autorem 1423 článků

U hraní se dá krásně relaxovat, což se snažím aplikovat nejen na sebe, ale i své okolí...

Stylizace je jednou z věcí, která mě, a nejen mě, na hře zaujme jako první. Proto jsem se již od prvních obrázků strašně moc těšil na Tokyo 42, protože tohle je přesně ten styl, jakým si mě hra může získat. Navíc bylo slíbeno různé řešení úkolů, rozsáhlé město a zajímavý příběh. Na následujících řádcích se podíváme na to, jako moc se Tokyo 42 povedlo a zda opravdu nabízí i něco víc než jenom stylově zpracovanou grafiku.

Probouzíte se v pěkném, ale ne úplně velkém pokoji. No, ne tak úplně sami od sebe, protože z televize spustí zprávy o nějaké vraždě. Zvednete se z postele a jdete si dát sprchu, což by mohl být začátek pěkného jde. Ještě aby ne, když lidstvo vynalezlo pilulku proti umírání. Když doteče voda, je na čase vydat se ven zjistit, jak se věci mají.  Vítá vás Tokyo 42, neboli světová metropole Tokyo roku 2042. Všechno není tak idilické, jak by se mohlo zdát, protože pár vlivných se snaží umocnit svůj vliv a zbavit se nežádoucí konkurence. Právě proto jsme zde my, nájemní zabijáci, abychom se o dané „potížisty“ postarali.

Nějak tak by se dal ve zkratce popsat příběh, jež táhne dějovou linku v Tokyo 42. Nečekejte nic zásadně objevného, ale příjemně svižného už ano. Některé úkoly a příběhy se snaží hrát i na filosofickou linku, takže nezapomeňte mít mysl stále otevřenou. Hlavní děj není špatný, postranní mise však dokáží nabídnout větší zábavu a variabilitu. Hlavně díky nim vám hra vydrží hodně dlouho, a navíc se k nim můžete vracet a zkusit daný úkol splnit trochu jinak.

Tokyo 42 před vás postaví cíl, kdy jeho splnění a cesta k němu je pouze ve vaší režii. Často stačí vzít svou věrnou katanu a pěkně potichoučku likvidovat jednoho nepřítele za druhým. Hra k tomu přímo vybízí, avšak tempo stealth částí mi přišlo svižnější, než je tomu tak u her podobného žánru. Když selže tichý postup, vezměte do ruky kolomet či pistoli a pěkně přesně začněte rozdávat kulky. Nemusíte ani čekat, až se něco pokazí, klidně od začátku až do konce může vaše puška chrlit olovo a nikomu to vadit nebude. Najdou se mise, jejichž splnění je podmíněno třeba zabitím granátem, nicméně jinak je to opravdu jenom na nás.

Co se mi na hře nejvíc líbí je grafická stylizace. Pixel Art vládne hernímu světu a Tokyo 42 vše dotahuje do krásné dokonalosti. Krásné pastelové barvy, čisté ulice, hodně zajímavých staveb, Tokyo se opravdu líbí a vás bude bavit se po něm procházet a prozkoumávat nejrůznější zákoutí tak, jak to bavilo mě. Dojem z nelineárního hraní pak umocní občasné vypsání odměny na vaši hlavu, kdy se zabiják pokusí o vaše zabití. Dost často je celá situace hodně těžká, jelikož se umí pohybovat potichu a nenápadně, takže vás prostě zabije. O to lepší však je pocit zadostiučinění, když se vám zabijáka podaří odhalit a sejmout dřív, než se to podaří jemu.

Umírání se nevyhnete tak jako tak. Obtížnost hry není úplně snadná, protože nepřátel je vždy značný počet a jejich muška zatraceně přesná. Ovládání míření na gamepadu také není úplně snadné, takže spousta přestřelek většinou napoprvé nedopadne a váš hrdina končí s nějakým tím smrtelným průstřelem na zemi. Stačí totiž jedna kulka, co vás trefí a následuje respawn na posledně uložený bod (většinou na docela rozumné místo).

Bohužel obtížnost není to jediné, co hraní komplikuje. Jak jsem nastínil, ovládání potřebuje chvilku zvyku, ale nakonec se dá zvládnout. Design města vyžaduje pracovat s kamerou, tedy si ji dokázat správně natočit. Město totiž není pouze 2D, ale nabízí různá zákoutí, jimž je potřeba kameru přizpůsobit. Práce s ní není úplně nejlepší, takže se často dostanete do situace, hlavně u akčnějších pasáží, kdy pořádně nevíte, odkud kdo střílí nebo na vás běží, jestli je pod vámi nebo nad vámi, což v kombinaci s přesnou muškou nepřátel končí jediným výsledem, smrtí. Stejně mohou dopadnou i skákací pasáže, takže doporučuji hodně cviku nebo trpělivosti.

Taková jízda na motorce pak byla třešničkou na pěkně shnilém dortu, kdy jsem byl rád, že jsem si gamepadem nerozbil televizi. Ano, takhle dobře se Tokyo 42 ovládá, a hlavně natáčí přesně tak, kam je zrovna potřeba. Zde si tvůrci měli dát o dost víc záležet a zejména kvůli práci s kamerou je výsledné hodnocení takové, jaké je.

Ještě, než si řekneme závěrečné hodnocení, musím zmínit multiplayer. Ten je zatím přítomen formou jedné mapy s jedním herním módem, ale i tak dokáže až čtveřici hráčů nabídnout zajímavý herní zážitek. Každý se objeví v určité části mapy oblečen jako další lidičkové pohybující se po mapě a úkol je jednoduchý. Musíte poznat a následně zabít nějakého z vašich soupeřů. Mapa je velká akorát a nachází se na ní zbraně ke snadnější likvidaci. Ne všechny věci se nachází na přístupných místech, takže vaše snaha o získání zbraně nebo nábojů může ostatní hráče upozornit. Jde třeba o skoky a přeskoky nebo nějaký hodně divný pohyb, jaký umělá inteligence nedělá. Upřímně, bavili jsme se náramně ať už jsme s kolegou pomocí kočky odhalovali jeden druhého nebo proměnili všechny civilisty v nevinné oběti. Pokud tvůrci přidají další mapy nebo herní módy, bude zážitek ještě lepší.

8
Technické zpracováníHratelnostTrvanlivost

Verdikt

Nicméně i přes kamerový problém jsem si Tokyo 42 užíval, zejména jeho zpracování a variabilní hratelnost, kdy žádná možnost není úplně špatná. Ten pocit, když čekáte, až se nepřítel otočí a vy ho ladně pokosíte katanou, je nezapomenutelný a radost z úspěchu ohromně potěšující. Milovníci stealth nebo akčních her by se zde měli najít a vychutnat si tuhle jízdu, i když není úplně hladká, jak by jí slušelo. Navíc multiplayer je opravdu zábavný, a i kvůli němu nakonec hodnocení není takové, jak jsem si z počátku myslel.
  • Chaosteory CZ

    Ačkoli se to nezdá, tak hra je to skvělá a dokáže naprosto pohltit. Zasloužená známka.

    • klidas

      nemyslim si..ale to je len moj dojem 🙂

23. 05. 2018 • DandyCZE0

Recenze Surviving Mars

V dnešní době se od slov pomalu přechází k činům. Mám na mysli začátek vesmírného cestování a tím pádem další úžasnou dobu. Já osobně jsem vyrůstal na knížkách od J. Verna, a tak jsem hrozně rád, že mnohé jeho náměty si dnes můžu i zahrát. Rudá planeta je velká výzva: co se týče osídlení, ale především stran udržení a přežití obyvatel na této nehostinné planetě. Pokud jste snili o vybudování kolonie ve...

»
19. 05. 2018 • chaosteorycz4

Recenze: State of Decay 2

Jednou ráno se možná probudíte do úplného ticha. Žádný zpěv jindy otravných ptáků a žádní sousedi, jež vás před úsvitem ničí autem bez technické kontroly. Možná si, podle zajetého zvyku, pustíte rádio cestou do koupelny. Dnes tam ale nehrají toho nagelovaného metrosexuála, za kterým obvykle následuje nepřesná předpověď počasí. Ozývá se pouze šum. Ta noční bouřka asi pokazila vysílač, napadne vás, zatímco pospícháte s oblékáním. Kvůli onomu nezvyklému tichu totiž jdete...

»
18. 05. 2018 • kristine4chaos0

Recenze: Trailblazers

Možná, stejně jako my doma, máte rádi závodní hry, hraní ve více lidech a zdravého týmového ducha. Pak ale narážíte na problém, že nemáte takřka co hrát. Simulátory nebo hry s licencovaným obsahem mají lokální multiplayer velmi osekaný, pokud vůbec. Zbývají tedy arkádové jednohubky, které jsou většinou jedna jako druhá. Nedivte se proto, že moje nadšení z Trailblazers bude trochu větší, než by si hra malého nezávislého týmu mohla zasloužit.

»
12. 05. 2018 • p.a.c.o0

RECENZE: Super Mega Baseball 2

Sportovní hry jsou skvělé v tom, že člověk může vyzkoušet nejrůznější sporty, o kterých třeba vždycky jenom snil, kdy nic neutratí za vybavení, pronájem prostor a podobné věci. Jasně, hra se musí koupit, i když to v aktuálním případě také není tak úplně pravda. Sem tam se stane, že se do Games with Gold dostane úplná novinka hned při svém uvedení, což je právě příklad Super Mega Baseball 2. Ovšem pokud čtete...

»
11. 05. 2018 • chaosteorycz1

Recenze: Forgotton Anne

Zeptejte se sami sebe, kolik věcí už jste ztratili. A vezměte to pěkně od podlahy, takže ponožky, hračky z dětství, památníky, vizitky důležitých lidí nebo drobné cetky. Pak si na poutníky velice často hrají klíče, peněženky či cennosti, a to nemluvím o úmyslně zapomenutých věcech. Někde je necháte ladem pro nepotřebu a když by se pro ně využití našlo, jsou pryč. Kdepak asi skončily? To těžko zjistíte, ale se zajímavou možností...

»
08. 05. 2018 • chaosteorycz7

Recenze: Throught the Woods

Drahé slečny, dámy a paní. Laskavě si vaše dítka střežte lépe než oko v hlavě, protože ztratí-li se vám kdesi v divočině, pomůže vám maximálně všemohoucí. Pokud se tak stane v Norsku, máte větší problém než tamní sociálku. Severské lesy jsou totiž nebezpečné, plné překvapení, dávných legend a nočních můr vycházejících z vašeho zpackaného života. A tak hnané mateřskou láskou, nebo pod vidinou pěkného průšvihu, musíte vyrazit skrz lesy na záchranou výpravu.

»
29. 04. 2018 • chaosteorycz0

Recenze: Assetto Corsa Ultimate Edition

Pokud na konzoli toužíte po závodním simulátoru, moc titulů na výběr nemáte. Ve své podstatě jen tři, a to u Forzy Motorsport benzínoví šílenci budou tvrdit, že viděla simulátor jen ve vlhkých představách fanoušků. U značek Project CARS a Assetto Corsa je však zaměření nezpochybnitelné, přičemž druhé zmíněné závody se po téměř dvou letech připomínají s Ultimate edicí, kterou můžeme brát jako předskokana očekávaného pokračování. Třebaže na konzole zatím ohlášené není....

»
15. 04. 2018 • p.a.c.o3

RECENZE: Dead Ahead: Zombie Warfare

Na zombíky ve hrách jsme si již zvykli a to, co vypadalo jako chvilkový trend, se přetavilo v regulérní herní postavy. No postavy, prostě zombíci jsou ve hrách stále přítomní, ať se to mnohým líbí nebo ne. Většinou je likvidujeme v nekonečných zástupech na tisíce způsobů a svou troškou do tohoto mlýna přispívají i vývojáři z Mobirate, kteří na velkou platformu přinášejí malou hru.

»