Recenze: Torment: Tides of Numenera

Autor: Josef Brožek Publikováno: 28.2.2017, 19:43

Publikováno: 28.2.2017, 19:43

Sociální sítě

O autorovi

Josef Brožek

Josef Brožek

Je autorem 749 článků

Tentokrát začnu z trošku z jiného soudku. Je to už přes rok zpátky, co jsem se po Fallout 4 rozhodl psát recenze stručnější a kratší. Je to ale docela těžké. U některých her to úplně nejde, a když už se to povede, najde se mnoho čtenářů, kteří obsah kritizují. Já je ale chápu, byl jsem vždycky zvyklý na dlouhé a obsáhlé recenze, nicméně doba šla dopředu, dopředu šel i věk dnes už starších hráčů, co už tolik recenze nečtou a ani hry nehrají jako dřív. Dnešní mladší publikum, dejme tomu 12 let až 25 let, které je nejhojnější, chce mít všechno rychle. To i při rozhodování, jestli danou hru koupit nebo ne. Chtějí si článek rychle přečíst a zjistit, jestli je hra dobrá. Možná ty nejaktivnější budou namítat, že recenze má být dlouhá. Ano. Ale je vás natolik málo, že se my nevyplatí sedět u recenze několik hodin, když čísla po vydání jasně říkají, že jsem měl zvolit kratší variantu. Pamatuji si na Wasteland 2, kde jsem se potil, aby se mi povedlo recenzi vecpat na nějaký rozumně dlouhý formát. Dnes u Torment se mi chce skoro plakat.

Opravdu dlouho jsem zvažoval, jestli se rozepsat nebo, se držet nového kratšího formátu, ale nakonec jsem se rozhodl, že délku zachovám, protože zkrátka a dobře je potřeba přizpůsobovat se trhu i době. Když už ale mluvím o té přizpůsobivosti, rozhodně něco takového nemůžu říct o Torment: Tides of Numenera, který se dnešní době rozhodně přizpůsobit nechce. A je to dobře. Hra je po dlouhých 18 letech nástupcem legendárního Planescape Torment, avšak jen málo si z něj bere. Hra se opět točí kolem nesmrtelnosti, nemůžete umřít, ale svět se tak nějak změnil. Hrajete za (ne)obyčejného člověka, který po pádu z nebes neumřel, ale opět se zjevil ve světe, kde vás překvapí i dlážděný chodník. Svět není vůbec temný, naopak, působí nevymřele a živě. Bohužel postavy v něm žijící naopak vymřele působí a váš hrdina včetně jeho pomocníků vypadá naprosto bezcharakterně.
Když mluvíme o společnících, myslíme přesně ty, na které můžete vzpomenout u původního Planescape Torment, nebo i jiných izometrických tahových RPG, mezi které se řadí i nový Torment. Právě souboje se změnily a probíhají v tahovém režimu, kde pro boj používáte Intelekt, Rychlost a šarm, který obnovujete buď spánkem, nebo předměty na doplnění. Pokud je máte na nule, vaše šance na úspěch v boji klesá. Pohyb a veškeré další aktivity v boji jsou také omezené, bohužel vám ale hra nijak neříká, kam až můžete jít. Naštěstí lze v bojích využívat tuto trojici vašich společníků. V bojích však využíváte i vaše schopnosti, kouzla a speciální předměty, kterých není zrovna málo. Vaše jednání ale může vážně ovlivnit boj, a protože já vždy v RPG volím především charisma a schopnost mluvit, čímž jsem se mohl vyhnout bojům takřka kdykoliv. No, a když se mi to nepovedlo, mohl jsem během boje zkusit přemluvit protivníka, aby se vzdal. Vaše jednání má vliv i na společníky, jež se k vám přidávají nebo naopak odcházejí podle vašeho jednání a udržujete si je budováním vašeho vztahu.

Pojďme se ale ještě na chvilku vrátit k příběhu, což je jedna ze stavebních složek pořádného RPG. Padáte z nebe – to je začátek. Proč padáte a kdo vlastně jste, nebo co se vlastně děje, se dozvíte postupem hraní. Nadšení fanoušci ale jistě už teď ví, že to celé započal Měnící se bůh, který nemůže zemřít, protože se po smrti jen přemístí do jiného těla s novým životem, jenž sám vytvořil. Jde vlastně o pouhého obyčejného člověka, který před tisíci lety objevil starobylou technologii, pomocí které se naučil oklamat smrt. Těla, ve kterých zemře a opustí je, dostanou nový vlastní život. Měnící se bůh je bere jako své děti a cítí se jako otec. Ovšem s jeho schopnostmi si začíná uvědomovat svou moc a začne se ke svým potomkům chovat nelidsky. Jeho povrchní jednání a neustálé oklamávaní smrti se nelíbí probuzené bytosti zvané Atramor. Cílem bytosti je zlikvidovat Měnícího se boha a všechny jeho vytvořené potomky. Při posledním lovu Atramora Měnící bůh odejde ze schránky při pádu z nebes, a to jste právě vy.

Druhým, důležitým bodem pro RPG je talentový systém a tvorba postavy. Tady vás na půl zklameme. Pokud čekáte šperkování svého charakteru, tak máte smůlu. Co se vzhledu týče, tak kromě pohlaví si nic měnit nemůžete. Výběr schopností je už ale mnohem komplexnější a na úvod si proběhnete menší filozofickou mapu, kde vašimi odpověďmi formujete výslednou postavu, jenž lze pak výsledně ještě upravit k dokonalosti. Musíme říct, že jsme byli opravdu překvapeni, jak hra dokáže vystihnout vás charakter a za co chcete hrát, nicméně ještě více překvapeni jsme byli ze sofistikovanosti výběru vlastností a schopností postavy. Není sice tak enormní jako u moderních áčkových RPG, nicméně hnedle jsme si vzpomněli na stará dobrá léta izometrických RPG. Takže tady palec nahoru.

image (2)

Pokud budeme mluvit o dialozích, tak jsme trochu na rozpacích. Zde je opravdu na vás, jestli preferujete spíše hodně, nebo málo dialogů. Ti, co nemají rádi hodně povídání, musíme varovat. Hra obsahuje opravdu enormní množství dialogů a jen málo z nich je nadabovaných. Je to škoda a dost nás štvalo, že jsou dabované s nesmyslnou frekvencí. Tu jeden dialog dabovaný je, na to další není, další taky ne, pak jeden je a pak zase hodinu nic neuslyšíte, tu se ozve váš společník a další jeho text už dabovaný není. Skoro jsme měli pocit, že nám vypadává zvuk a je dost možné, že jde jen nějaký bug. Ovládání by mohlo být příjemnější, ale tvůrci naštěstí na konzole mysleli a lze přepínat jednoduše mezi objekty na obrazovce pomocí tlačítka. Na bugy jsme za celou dobu hraní naštěstí nenarazili, co nás ale po technické stránce mrzí, že měli tvůrci dost peněz a času na to, udělat prostředí i již zmiňované postavy hezčí. Mapy totiž jsou pouze vrstvené obrázky, a to dost odfláklé, což je vidět nejvíce při přiblížení. Moc renderovaných objektů kromě NPC tedy ve hře nehledejte.

Co ale najdete, je hromada a hromada NPC, a to především v městských lokacích, u nichž lze nakupovat, něco se dozvědět, získat tunu vedlejších úkolů, a pomocí vedlejších vodítek se dostat k cíli u hlavního úkolu, protože hra nenabídne žádný ukazatel, nebo cokoliv jiného, co by vodilo za ručičku, jak jsme u dnešních her zvyklí. Co je ale na hře nejdůležitější a i neobvyklé je smrt. Hru si netřeba ukládat, sice se ukládá sama, pro další hraní, když ji vypnete, ale ten hlavní důvod je, že nemůžete umřít. Po smrti následuje zkoumání vaší vlastní myslí, odkud se vrátíte akorát silnější. Hra vás teda po smrti trestá pouze časem, který vám vezme, ale sama vás na konci odmění.

image

Hra, i přestože se drží starých dobrých standardů, dokáže přinést něco nového, a to především různé mechaniky jako jsou runy skýtající nepředvídatelnou sílu, jež může být smrtelná jak pro nepřátele, tak ale i pro vás (některé runy jsou pak dostupné pouze v určitých situacích a jejich přenášení není taky kdovíjak bezpečné, protože mohou explodovat), případně ona nemožnost smrti. Bohužel celý dojem ze hry kazí technické zpracování, jež podkopává hru tak, že ji od samého začátku docela dlouho drží neosobní tvář a budete se cítit jako v levné béčkové hře přiloženou k měsíčnímu předplatnému časopisu pro mladistvé. I přesto jde ale o perfektní zábavu na desítky a stovky hodin, která vás neodtrhne především svou komplexností, byť by mohla nabízet větší interakci s prostředím a v neposlední řadě vás nepustí svým promyšleně netradičním světem. Za nás tedy ano pro fanoušky izometrických RPG, kterých je dnes pomálu. A pro fanoušky Planescape Torment opravdová povinnost.

9
Technické zpracováníHratelnostTrvanlivost

Verdikt

Nemilé překvapení technickým zpracování a nemožnost volby vzhledu postavy takřka ihned překryje úžas z místního světa a z promyšlenosti herních mechanismů.
  • oldik

    diky za recenzi -dnes mi došla krabicova verze téhle hry domu díky výhře v soutěži. nevím jestli bude tenhle typ hry pro mne… jde po vyzkoušení krabicovou hru prodat ? kdo ma případně zájem a at napíše

    • Lukáš Kaňka

      Určitě půjde, ale za nepoužitou dostaneš víc.

    • Smolka Michal

      Ahoj koľko by si si predstavoval za ten disk ?

      • oldik

        tak představa 800

15. 04. 2018 • p.a.c.o3

RECENZE: Dead Ahead: Zombie Warfare

Na zombíky ve hrách jsme si již zvykli a to, co vypadalo jako chvilkový trend, se přetavilo v regulérní herní postavy. No postavy, prostě zombíci jsou ve hrách stále přítomní, ať se to mnohým líbí nebo ne. Většinou je likvidujeme v nekonečných zástupech na tisíce způsobů a svou troškou do tohoto mlýna přispívají i vývojáři z Mobirate, kteří na velkou platformu přinášejí malou hru.

»
13. 04. 2018 • chaosteorycz5

Recenze: Hellblade: Senua’s Sacrifice

Pamatujete Ryse: Son of Rome? Samozřejmě, že ano, však to byla jedna z prvních exkluzivních her pro Xbox One. Hráče po celém světě zasadila do křesel nebývalou grafikou, brutálními souboji a příběhem vpraveným do vlastní verze antického Říma. Naneštěstí je z těch pohodlných sedadel zase rychle zvedla, když už po pár minutách bylo jasné, že vyprávění a nekonečné mačkání nalajnovaných tlačítek doplní občasná chůze nebo přelezení překážky. Proč vůbec začínám recenzi úplně...

»
10. 04. 2018 • chaosteorycz1

Recenze: Extinction

Když se řekne Iron Galaxy, jsou v obraze pravděpodobně jen hráči bojovky Killer Instinct. Studio se dvěma pobočkami a desetiletou historií, vlastních her příliš nemá. Není to ale proto, že by se flákalo, ale z důvodu, že se podílí na portech a působí jako technický poradce velkým vývojářům. Díky tomu mají jeho zaměstnanci ruce v prvním Destiny, v Arkham sérii Batmana nebo v titulu 7 Days to Die. Teď mají američtí tvůrci šanci vstoupit do...

»
05. 04. 2018 • p.a.c.o0

RECENZE: Enigmatis 3: The Shadow of Karkhala

Odpočinkovou hratelnost pro všechny zájemce nabízejí hry s hledáním objektů, kde mistry svého řemesla jsou polští Artifex Mundi. Jejich portfolio čítá širokou paletu her, z něhož by si měl vybrat rozhodně každý. Záleží jenom na tom, na jaký příběh budete mít zrovna chuť. Jejich hry jsou sice fajn zejména na mobilních zařízeních, ale jak ukazuje Enigmatis 3: The Shadow of Karkhala, dají se dost dobře hrát i na velké obrazovce ve spojení...

»
04. 04. 2018 • chaosteorycz0

Recenze: Injustice 2 – Legendary Edition

Pokračování Injustice: Gods Among Us nebylo ani zdaleka jedinou bojovou hrou loňského roku. I když nepřímo, muselo svést boj se sedmým Tekkenem a také s Marvelem, který se postavil opět po letech Capcomu. Přesto vyšlo z bojů nejlépe, a to nejen v mém osobním hodnocení, ale taktéž v recenzích napříč celým světem. Teď se hrdinové z DC Comics vrátili v Legendární edici, do které nabalili veškerý dodatečný obsah a přidali pár bonusů navíc. Pokud si...

»
01. 04. 2018 • chaosteorycz1

Recenze: MX vs ATV: All Out

Leckteří vývojáři by mohli vyprávět, jak obtížné je udržovat svěží sérii, která vychází s určitou pravidelností. Rainbow Studios to mají pravda trochu jednodušší, protože u MX vs ATV je nesvazují licence oficiálních podniků, takže nemusí na pranýř povinně každý rok. To ovšem nutně neznamená, že tam stejně neskončí. Po sedmé vstupují do stejné řeky a ze všech průzračně čirých vod smáčí unavené tělo na opačném konci, v Ganze. Tamhle do ní močí...

»
31. 03. 2018 • p.a.c.o9

RECENZE: A Way Out

Téma útěku z vězení inspirovalo nejeden film, seriál nebo knižní předlohu. Autoři se vyžívají v tom, aby nabídli nějaký neotřelý způsob, jak se z vězení dostat. Pozadu nezůstává ani herní scéna, kdy můžeme vězení stavět nebo se z něj zkoušet dostat. Většinou to však byli strategie a chyběla nějaká akčnější hra. Jiný přístup se rozhodli zvolit tvůrci A Way Out, kteří nám svým trailerem na E3 skoro vyrazili dech.

»
26. 03. 2018 • p.a.c.o15

RECENZE: Far Cry 5

Není nad to, když si hráč může nabrat zbraně všech možných druhů a v otevřeném světě se vydat bojovat proti zlu. Ten pocit, že jste hrdina a zachránce v jedné osobě je k nezaplacení, ovšem ještě lepší je, když jste hrdina s lidskou tváří, kterého k záchraně ostatních motivuje nějaká osobní pohnutka, nejlépe záchrana někoho blízkého. Série Far Cry na tomto modelu postavila svůj byznys, což se hráčům u čtvrtého pokračování už moc nelíbilo.

»