Recenze: Trailblazers

Autor: kristine4chaos Publikováno: 18.5.2018, 10:02

Publikováno: 18.5.2018, 10:02

Sociální sítě

O autorovi

kristine4chaos

kristine4chaos

Je autorem 0 článků

Možná, stejně jako my doma, máte rádi závodní hry, hraní ve více lidech a zdravého týmového ducha. Pak ale narážíte na problém, že nemáte takřka co hrát. Simulátory nebo hry s licencovaným obsahem mají lokální multiplayer velmi osekaný, pokud vůbec. Zbývají tedy arkádové jednohubky, které jsou většinou jedna jako druhá. Nedivte se proto, že moje nadšení z Trailblazers bude trochu větší, než by si hra malého nezávislého týmu mohla zasloužit.

Trochu netradičně odbydu jako první multiplayer, protože je tou největší předností hry. O tom nebudeme polemizovat. Lokální společné hraní pojme až čtyři hráče, a to na rozdělené obrazovce. To znamená, že můžete bez obtíží utvořit dva týmy po dvou. Stejný počet hráčů se může připojit i do onlinu s podporou crossplatformního hraní. Volba je dostupná v nastavení a pokud ji dáte šanci, zasoutěžíte si proti PC a později i Switch platformě. Na výběr je také z několika serverů podle regionu. Co víc si přát od jednoduchých závodů, které všechnu hratelnost staví na barvení závodní dráhy.

 

Hra vyobrazuje kreslený svět budoucnosti, ve kterém se závody přesunuly na magnetickou dráhu. Je to místo plné barev, kde násilí a zbraně nemají co pohledávat. Závodníci se kvalifikují z řady pestrých charakterů, čemuž odpovídají i jejich fantasmagorijní stroje. Od běžných speciálů se liší jasným odkazem na americký obsah vrakovišť a možností malovat trať do týmových barev. Tentokrát v tom totiž nejste sami a minimálně ve dvojici se pokoušíte stanout tam, kde pohledné dívčiny předávají cenné věnce.

Vašim revírem je závodní dráha, vašimi protivníky androidi, mutanti a lidé, a vaše tempo je pekelně rychlé. Musíte ale patřit do cechu malířského a pomyslnou štětkou vládnou lépe než chrabrý rytíř mečem. Zrychlení, které je jedinou zbraní, výhodou, devizou a předností, funguje pouze na týmové barvě. Její aplikování je buď jednorázové ve směru jízdy nebo postupné po zvolené stopě. Nádrže s barvou přitom nejsou bezedné a musí procházet automatickým plněním. To je příležitost pro soupeře, aby vaše ideální dráhy udělal minulostí. Využít lze ještě náhodné branky, které principem připomínají barely s barvou.

Snad se tvůrci neurazí, ale v žádném případě hru nekupujte s cílem hrát osamoceně. Režimům sice na samém vrchu dominuje kariéra, nicméně její jednoduchou náplň shazuje umělá inteligence společníka. V kooperativní hře se na týmovou dvojku potřebujete stoprocentně spolehnout, což tady nemůžete. Při závodě vlastně ani nevíte, kde společník je, tudíž nemůžete přizpůsobit styl jízdy. S AI se nejlépe pracuje tehdy, držíte-li se u vás. Vy pomáháte jí, ona vám, a tak pěkně dokola, dokud vás nezmate trať nebo nezpomalí soupeř.

Takže s přítelem, rodinou nebo kamarády. Pak jsou Trailblazers bláznivou zábavou, při níž se poštěkáte, poperete, ale především zabavíte. Až tehdy totiž plně oceníte princip malování, který se ukazuje mnohem mocnější než kdejaké rakety, miny a plazmové štíty. Dobrá souhra dělá ze vznášedel tandem neohrožených stíhačů a protivníci se točí v návalu barevných obrazců. Po několika kolech, kdy už pod barvou jen sotva prosvítá původní povrch, musí zbystřit i všímavost. Zrychlující pruhy se neustále mění a s ní také strategie. Zrychlit sebe nebo zpomalit soupeře? Shakespearovské dumání nad životem vám najednou přijde strašně všední, až vašemu týmu bude zbývat posledních pár zatáček a jeden barel barvy. Kam s ním, zeptal by se Neruda? Dopředu, řve na mě přítel a před cílem blokuje soupeře v zatáčce.

Když hysterické záchvaty pominou a ohrožení zmizí v dáli, a je jedno jakým směrem, padne oko na to barevné pozlátko kolem. Bude to znít dětinsky, ale je to barevné, milé a hezky se na to kouká. Design tratí a neustálý boj o barvy vám stejně nedovolí hledat slabé stránky obrazu. V pohybu jde o pestrobarevné omalovánky s komiksovým nádechem, kterým do zad hraje reggae. Jak pohodově to zní, tak pohodově se to hraje. Trochu smutku zůstává po obhlédnutí seznamu lokací, které nemají zástup srovnatelný s titulem Sonic & All-Stars Racing nebo jemu podobným.

8
Technické zpracováníHratelnostTrvanlivostMultiplayer

Verdikt

Z pohledu méně náročné hráčky, která ráda tráví u hraní čas s někým dalším, jde o trefu do černého. Postavit hratelnost na jedné jednoduché mechanice možná vypadá šíleně, Trailblazers kolem ní ale staví celý závodní svět, který dobře funguje a pěkně vypadá. Navíc, díky týmové spolupráci se hra chlubí i trochou té strategie, jejíž plán se mění podle toho, s kým hrajete. Navzdory crossplatformě je náročnější najít cizí hráče v multiplayeru, což jsou spolu s méně záživnou kampaní a slabší AI, největší problémy jinak milé arkádové hry.
19. 05. 2018 • chaosteorycz4

Recenze: State of Decay 2

Jednou ráno se možná probudíte do úplného ticha. Žádný zpěv jindy otravných ptáků a žádní sousedi, jež vás před úsvitem ničí autem bez technické kontroly. Možná si, podle zajetého zvyku, pustíte rádio cestou do koupelny. Dnes tam ale nehrají toho nagelovaného metrosexuála, za kterým obvykle následuje nepřesná předpověď počasí. Ozývá se pouze šum. Ta noční bouřka asi pokazila vysílač, napadne vás, zatímco pospícháte s oblékáním. Kvůli onomu nezvyklému tichu totiž jdete...

»
12. 05. 2018 • p.a.c.o0

RECENZE: Super Mega Baseball 2

Sportovní hry jsou skvělé v tom, že člověk může vyzkoušet nejrůznější sporty, o kterých třeba vždycky jenom snil, kdy nic neutratí za vybavení, pronájem prostor a podobné věci. Jasně, hra se musí koupit, i když to v aktuálním případě také není tak úplně pravda. Sem tam se stane, že se do Games with Gold dostane úplná novinka hned při svém uvedení, což je právě příklad Super Mega Baseball 2. Ovšem pokud čtete...

»
11. 05. 2018 • chaosteorycz1

Recenze: Forgotton Anne

Zeptejte se sami sebe, kolik věcí už jste ztratili. A vezměte to pěkně od podlahy, takže ponožky, hračky z dětství, památníky, vizitky důležitých lidí nebo drobné cetky. Pak si na poutníky velice často hrají klíče, peněženky či cennosti, a to nemluvím o úmyslně zapomenutých věcech. Někde je necháte ladem pro nepotřebu a když by se pro ně využití našlo, jsou pryč. Kdepak asi skončily? To těžko zjistíte, ale se zajímavou možností...

»
08. 05. 2018 • chaosteorycz7

Recenze: Throught the Woods

Drahé slečny, dámy a paní. Laskavě si vaše dítka střežte lépe než oko v hlavě, protože ztratí-li se vám kdesi v divočině, pomůže vám maximálně všemohoucí. Pokud se tak stane v Norsku, máte větší problém než tamní sociálku. Severské lesy jsou totiž nebezpečné, plné překvapení, dávných legend a nočních můr vycházejících z vašeho zpackaného života. A tak hnané mateřskou láskou, nebo pod vidinou pěkného průšvihu, musíte vyrazit skrz lesy na záchranou výpravu.

»
29. 04. 2018 • chaosteorycz0

Recenze: Assetto Corsa Ultimate Edition

Pokud na konzoli toužíte po závodním simulátoru, moc titulů na výběr nemáte. Ve své podstatě jen tři, a to u Forzy Motorsport benzínoví šílenci budou tvrdit, že viděla simulátor jen ve vlhkých představách fanoušků. U značek Project CARS a Assetto Corsa je však zaměření nezpochybnitelné, přičemž druhé zmíněné závody se po téměř dvou letech připomínají s Ultimate edicí, kterou můžeme brát jako předskokana očekávaného pokračování. Třebaže na konzole zatím ohlášené není....

»
15. 04. 2018 • p.a.c.o3

RECENZE: Dead Ahead: Zombie Warfare

Na zombíky ve hrách jsme si již zvykli a to, co vypadalo jako chvilkový trend, se přetavilo v regulérní herní postavy. No postavy, prostě zombíci jsou ve hrách stále přítomní, ať se to mnohým líbí nebo ne. Většinou je likvidujeme v nekonečných zástupech na tisíce způsobů a svou troškou do tohoto mlýna přispívají i vývojáři z Mobirate, kteří na velkou platformu přinášejí malou hru.

»
13. 04. 2018 • chaosteorycz5

Recenze: Hellblade: Senua’s Sacrifice

Pamatujete Ryse: Son of Rome? Samozřejmě, že ano, však to byla jedna z prvních exkluzivních her pro Xbox One. Hráče po celém světě zasadila do křesel nebývalou grafikou, brutálními souboji a příběhem vpraveným do vlastní verze antického Říma. Naneštěstí je z těch pohodlných sedadel zase rychle zvedla, když už po pár minutách bylo jasné, že vyprávění a nekonečné mačkání nalajnovaných tlačítek doplní občasná chůze nebo přelezení překážky. Proč vůbec začínám recenzi úplně...

»
10. 04. 2018 • chaosteorycz1

Recenze: Extinction

Když se řekne Iron Galaxy, jsou v obraze pravděpodobně jen hráči bojovky Killer Instinct. Studio se dvěma pobočkami a desetiletou historií, vlastních her příliš nemá. Není to ale proto, že by se flákalo, ale z důvodu, že se podílí na portech a působí jako technický poradce velkým vývojářům. Díky tomu mají jeho zaměstnanci ruce v prvním Destiny, v Arkham sérii Batmana nebo v titulu 7 Days to Die. Teď mají američtí tvůrci šanci vstoupit do...

»