Recenze: Trailblazers

Autor: kristine4chaos Publikováno: 18.5.2018, 10:02

Publikováno: 18.5.2018, 10:02

Sociální sítě

O autorovi

kristine4chaos

kristine4chaos

Je autorem 4 článků

Možná, stejně jako my doma, máte rádi závodní hry, hraní ve více lidech a zdravého týmového ducha. Pak ale narážíte na problém, že nemáte takřka co hrát. Simulátory nebo hry s licencovaným obsahem mají lokální multiplayer velmi osekaný, pokud vůbec. Zbývají tedy arkádové jednohubky, které jsou většinou jedna jako druhá. Nedivte se proto, že moje nadšení z Trailblazers bude trochu větší, než by si hra malého nezávislého týmu mohla zasloužit.

Trochu netradičně odbydu jako první multiplayer, protože je tou největší předností hry. O tom nebudeme polemizovat. Lokální společné hraní pojme až čtyři hráče, a to na rozdělené obrazovce. To znamená, že můžete bez obtíží utvořit dva týmy po dvou. Stejný počet hráčů se může připojit i do onlinu s podporou crossplatformního hraní. Volba je dostupná v nastavení a pokud ji dáte šanci, zasoutěžíte si proti PC a později i Switch platformě. Na výběr je také z několika serverů podle regionu. Co víc si přát od jednoduchých závodů, které všechnu hratelnost staví na barvení závodní dráhy.

 

Hra vyobrazuje kreslený svět budoucnosti, ve kterém se závody přesunuly na magnetickou dráhu. Je to místo plné barev, kde násilí a zbraně nemají co pohledávat. Závodníci se kvalifikují z řady pestrých charakterů, čemuž odpovídají i jejich fantasmagorijní stroje. Od běžných speciálů se liší jasným odkazem na americký obsah vrakovišť a možností malovat trať do týmových barev. Tentokrát v tom totiž nejste sami a minimálně ve dvojici se pokoušíte stanout tam, kde pohledné dívčiny předávají cenné věnce.

Vašim revírem je závodní dráha, vašimi protivníky androidi, mutanti a lidé, a vaše tempo je pekelně rychlé. Musíte ale patřit do cechu malířského a pomyslnou štětkou vládnou lépe než chrabrý rytíř mečem. Zrychlení, které je jedinou zbraní, výhodou, devizou a předností, funguje pouze na týmové barvě. Její aplikování je buď jednorázové ve směru jízdy nebo postupné po zvolené stopě. Nádrže s barvou přitom nejsou bezedné a musí procházet automatickým plněním. To je příležitost pro soupeře, aby vaše ideální dráhy udělal minulostí. Využít lze ještě náhodné branky, které principem připomínají barely s barvou.

Snad se tvůrci neurazí, ale v žádném případě hru nekupujte s cílem hrát osamoceně. Režimům sice na samém vrchu dominuje kariéra, nicméně její jednoduchou náplň shazuje umělá inteligence společníka. V kooperativní hře se na týmovou dvojku potřebujete stoprocentně spolehnout, což tady nemůžete. Při závodě vlastně ani nevíte, kde společník je, tudíž nemůžete přizpůsobit styl jízdy. S AI se nejlépe pracuje tehdy, držíte-li se u vás. Vy pomáháte jí, ona vám, a tak pěkně dokola, dokud vás nezmate trať nebo nezpomalí soupeř.

Takže s přítelem, rodinou nebo kamarády. Pak jsou Trailblazers bláznivou zábavou, při níž se poštěkáte, poperete, ale především zabavíte. Až tehdy totiž plně oceníte princip malování, který se ukazuje mnohem mocnější než kdejaké rakety, miny a plazmové štíty. Dobrá souhra dělá ze vznášedel tandem neohrožených stíhačů a protivníci se točí v návalu barevných obrazců. Po několika kolech, kdy už pod barvou jen sotva prosvítá původní povrch, musí zbystřit i všímavost. Zrychlující pruhy se neustále mění a s ní také strategie. Zrychlit sebe nebo zpomalit soupeře? Shakespearovské dumání nad životem vám najednou přijde strašně všední, až vašemu týmu bude zbývat posledních pár zatáček a jeden barel barvy. Kam s ním, zeptal by se Neruda? Dopředu, řve na mě přítel a před cílem blokuje soupeře v zatáčce.

Když hysterické záchvaty pominou a ohrožení zmizí v dáli, a je jedno jakým směrem, padne oko na to barevné pozlátko kolem. Bude to znít dětinsky, ale je to barevné, milé a hezky se na to kouká. Design tratí a neustálý boj o barvy vám stejně nedovolí hledat slabé stránky obrazu. V pohybu jde o pestrobarevné omalovánky s komiksovým nádechem, kterým do zad hraje reggae. Jak pohodově to zní, tak pohodově se to hraje. Trochu smutku zůstává po obhlédnutí seznamu lokací, které nemají zástup srovnatelný s titulem Sonic & All-Stars Racing nebo jemu podobným.

8
Technické zpracováníHratelnostTrvanlivostMultiplayer

Verdikt

Z pohledu méně náročné hráčky, která ráda tráví u hraní čas s někým dalším, jde o trefu do černého. Postavit hratelnost na jedné jednoduché mechanice možná vypadá šíleně, Trailblazers kolem ní ale staví celý závodní svět, který dobře funguje a pěkně vypadá. Navíc, díky týmové spolupráci se hra chlubí i trochou té strategie, jejíž plán se mění podle toho, s kým hrajete. Navzdory crossplatformě je náročnější najít cizí hráče v multiplayeru, což jsou spolu s méně záživnou kampaní a slabší AI, největší problémy jinak milé arkádové hry.
18. 10. 2018 • chaosteorycz1

Recenze: Call of Duty: Black Ops 4

Řekněme si na rovinu, že herní komunita si příliš nepotrpí na předsevzetí. Když se hry začaly vydávat ve stavu, který se nedá označit za finální, všude bylo slyšet „nikdy“. Jakmile vývojáři započali dělení herního obsahu na dodatečné díly, hlasitě se řvalo „nikdy“. A když se objevily první mikrotransakce, komunita skandovala „nikdy“. Přesto se z těchto „nikdy“ stal výdělečný standard a my už zase slyšíme, jak davy zapřisáhle slibují, že titul bez...

»
17. 10. 2018 • p.a.c.o1

RECENZE: Overcooked 2 – Sufr ‚n‘ Turf

Overcooked 2 opět přineslo parádní zábavu v kuchyních, kde jsme bojovali proti zástupům nemrtvých chlebů, jelikož jsme chtěli ochránit království, jemuž vládne král Cibule. Poslední díl přinesl celou řadu vylepšení, nové recepty, prvky hratelnosti a také online mutliplayer. Od vydání již nějaký čas uplynul, a tak milovníci pokrmů mohou hledat novou výzvu.

»
10. 10. 2018 • chaosteorycz0

Recenze: WWE 2K19

Klidně si myslete, že jde o cirkusovou atrakci lokálního charakteru. Svým způsobem budete mít pravdu. Bez obav to považujte za lacinou show, při níž si pár svalovců odře lokty a vnadné návštěvnice fitnessu zlomí nehet. Však i to se stává. Nic z toho ale nezmění skutečnost, že wrestling je profesionální sport, který se, za desítky let existence, rozrostl do obrovského byznysu. Z něho navíc tu a tam vzejde hvězda, jejíž záře zasvítí...

»
03. 10. 2018 • chaosteorycz0

Recenze: Amnesia: Collection

Když už nevíte kudy, na moment se zastavte. Nepříliš chytré moudro by se dalo tento rok aplikovat na hororový žánr, který, řekněme si to upřímně, není dvakrát štědrý. Jako by žánr zastavil na dálničním odpočívadle, aby si naplnil bachor a mohl znova hráče polévat studeným potem. Menší počet novinek využívají Frictional Games, které vydaly pro Xbox kolekci hororů Amnesia. No konečně, dodávám s uštěpačným úsměvem.

»
02. 10. 2018 • p.a.c.o1

RECENZE: FIFA 19

Každoroční souboj sportovních her s recenzenty opět vypukl a další na řadě, kdo se nás pokusí přesvědčit o kvalitách svojí hry, jsou ostřílení borci z EA Sports. Jejich série FIFA prodává milióny kusů ročně, snaží se sem tam v konceptu i něco změnit a ani aktuální ročník FIFA 19 na tom nebude jinak. Zároveň se nabízí otázka, jak jsou na tom v porovnání s konkurencí od Konami a celá řada z vás by jistě ráda také...

»
01. 10. 2018 • tonyskate7

RECENZE: Assassin’s Creed Odyssey

Po zasloužené přestávce se série Assassin’s Creed vrátila s dílem Origins, který přinesl jakýsi restart značky, ačkoliv řada původních mechanismů zůstala zachována. Přesto se jednalo o výbornou akci, které hodně pomohlo zasazení do dlouho žádaného Egypta. A jak se říká, železo se má kout, dokud je žhavé a tak nám Ubisoft i letos servíruje nový díl asasínské ságy. Řecký Odyssey se drží osvědčené receptury z Origins, ale přesto přináší dostatek novinek, aby...

»
25. 09. 2018 • DandyCZE32

RECENZE Forza Horizon 4

Mlha pomalu stoupá, sešlapuji plyn a v plné rychlosti vyrážím. Právě startuje recenze očekávané konzolové exkluzivity pro Xbox One, a to závodní hry Forza Horizon 4.

»
23. 09. 2018 • chaosteorycz1

Recenze: Wenjia

Za porostem hustým, že by se dal kácet, jsou zbytky dávných památek. Nežije v nich zlý obr, ba ani zakletá princezna. Jsou pomyslnou hranicí příbytku bílého tvora, jehož dobré srdce čeká chrabrá budoucnost. Lesnaté království je totiž posledním útočištěm, kde ještě nepáchá ničivé škody zlá síla. Už tušíte? Ale žádný Falko, tohle přeci není Nekonečný příběh. Také ne, Křemílek s Vochomůrkou mají jinou směrovačku. Že by tedy Ori? Řekněme, že to už...

»