Xboxweb.cz

Možná, stejně jako my doma, máte rádi závodní hry, hraní ve více lidech a zdravého týmového ducha. Pak ale narážíte na problém, že nemáte takřka co hrát. Simulátory nebo hry s licencovaným obsahem mají lokální multiplayer velmi osekaný, pokud vůbec. Zbývají tedy arkádové jednohubky, které jsou většinou jedna jako druhá. Nedivte se proto, že moje nadšení z Trailblazers bude trochu větší, než by si hra malého nezávislého týmu mohla zasloužit.

Trochu netradičně odbydu jako první multiplayer, protože je tou největší předností hry. O tom nebudeme polemizovat. Lokální společné hraní pojme až čtyři hráče, a to na rozdělené obrazovce. To znamená, že můžete bez obtíží utvořit dva týmy po dvou. Stejný počet hráčů se může připojit i do onlinu s podporou crossplatformního hraní. Volba je dostupná v nastavení a pokud ji dáte šanci, zasoutěžíte si proti PC a později i Switch platformě. Na výběr je také z několika serverů podle regionu. Co víc si přát od jednoduchých závodů, které všechnu hratelnost staví na barvení závodní dráhy.

Hra vyobrazuje kreslený svět budoucnosti, ve kterém se závody přesunuly na magnetickou dráhu. Je to místo plné barev, kde násilí a zbraně nemají co pohledávat. Závodníci se kvalifikují z řady pestrých charakterů, čemuž odpovídají i jejich fantasmagorijní stroje. Od běžných speciálů se liší jasným odkazem na americký obsah vrakovišť a možností malovat trať do týmových barev. Tentokrát v tom totiž nejste sami a minimálně ve dvojici se pokoušíte stanout tam, kde pohledné dívčiny předávají cenné věnce.

Vašim revírem je závodní dráha, vašimi protivníky androidi, mutanti a lidé, a vaše tempo je pekelně rychlé. Musíte ale patřit do cechu malířského a pomyslnou štětkou vládnou lépe než chrabrý rytíř mečem. Zrychlení, které je jedinou zbraní, výhodou, devizou a předností, funguje pouze na týmové barvě. Její aplikování je buď jednorázové ve směru jízdy nebo postupné po zvolené stopě. Nádrže s barvou přitom nejsou bezedné a musí procházet automatickým plněním. To je příležitost pro soupeře, aby vaše ideální dráhy udělal minulostí. Využít lze ještě náhodné branky, které principem připomínají barely s barvou.

Snad se tvůrci neurazí, ale v žádném případě hru nekupujte s cílem hrát osamoceně. Režimům sice na samém vrchu dominuje kariéra, nicméně její jednoduchou náplň shazuje umělá inteligence společníka. V kooperativní hře se na týmovou dvojku potřebujete stoprocentně spolehnout, což tady nemůžete. Při závodě vlastně ani nevíte, kde společník je, tudíž nemůžete přizpůsobit styl jízdy. S AI se nejlépe pracuje tehdy, držíte-li se u vás. Vy pomáháte jí, ona vám, a tak pěkně dokola, dokud vás nezmate trať nebo nezpomalí soupeř.

Takže s přítelem, rodinou nebo kamarády. Pak jsou Trailblazers bláznivou zábavou, při níž se poštěkáte, poperete, ale především zabavíte. Až tehdy totiž plně oceníte princip malování, který se ukazuje mnohem mocnější než kdejaké rakety, miny a plazmové štíty. Dobrá souhra dělá ze vznášedel tandem neohrožených stíhačů a protivníci se točí v návalu barevných obrazců. Po několika kolech, kdy už pod barvou jen sotva prosvítá původní povrch, musí zbystřit i všímavost. Zrychlující pruhy se neustále mění a s ní také strategie. Zrychlit sebe nebo zpomalit soupeře? Shakespearovské dumání nad životem vám najednou přijde strašně všední, až vašemu týmu bude zbývat posledních pár zatáček a jeden barel barvy. Kam s ním, zeptal by se Neruda? Dopředu, řve na mě přítel a před cílem blokuje soupeře v zatáčce.

Když hysterické záchvaty pominou a ohrožení zmizí v dáli, a je jedno jakým směrem, padne oko na to barevné pozlátko kolem. Bude to znít dětinsky, ale je to barevné, milé a hezky se na to kouká. Design tratí a neustálý boj o barvy vám stejně nedovolí hledat slabé stránky obrazu. V pohybu jde o pestrobarevné omalovánky s komiksovým nádechem, kterým do zad hraje reggae. Jak pohodově to zní, tak pohodově se to hraje. Trochu smutku zůstává po obhlédnutí seznamu lokací, které nemají zástup srovnatelný s titulem Sonic & All-Stars Racing nebo jemu podobným.