Recenze: Trailblazers

Autor: kristine4chaos Publikováno: 18.5.2018, 10:02

Publikováno: 18.5.2018, 10:02

Sociální sítě

O autorovi

kristine4chaos

kristine4chaos

Je autorem 3 článků

Možná, stejně jako my doma, máte rádi závodní hry, hraní ve více lidech a zdravého týmového ducha. Pak ale narážíte na problém, že nemáte takřka co hrát. Simulátory nebo hry s licencovaným obsahem mají lokální multiplayer velmi osekaný, pokud vůbec. Zbývají tedy arkádové jednohubky, které jsou většinou jedna jako druhá. Nedivte se proto, že moje nadšení z Trailblazers bude trochu větší, než by si hra malého nezávislého týmu mohla zasloužit.

Trochu netradičně odbydu jako první multiplayer, protože je tou největší předností hry. O tom nebudeme polemizovat. Lokální společné hraní pojme až čtyři hráče, a to na rozdělené obrazovce. To znamená, že můžete bez obtíží utvořit dva týmy po dvou. Stejný počet hráčů se může připojit i do onlinu s podporou crossplatformního hraní. Volba je dostupná v nastavení a pokud ji dáte šanci, zasoutěžíte si proti PC a později i Switch platformě. Na výběr je také z několika serverů podle regionu. Co víc si přát od jednoduchých závodů, které všechnu hratelnost staví na barvení závodní dráhy.

 

Hra vyobrazuje kreslený svět budoucnosti, ve kterém se závody přesunuly na magnetickou dráhu. Je to místo plné barev, kde násilí a zbraně nemají co pohledávat. Závodníci se kvalifikují z řady pestrých charakterů, čemuž odpovídají i jejich fantasmagorijní stroje. Od běžných speciálů se liší jasným odkazem na americký obsah vrakovišť a možností malovat trať do týmových barev. Tentokrát v tom totiž nejste sami a minimálně ve dvojici se pokoušíte stanout tam, kde pohledné dívčiny předávají cenné věnce.

Vašim revírem je závodní dráha, vašimi protivníky androidi, mutanti a lidé, a vaše tempo je pekelně rychlé. Musíte ale patřit do cechu malířského a pomyslnou štětkou vládnou lépe než chrabrý rytíř mečem. Zrychlení, které je jedinou zbraní, výhodou, devizou a předností, funguje pouze na týmové barvě. Její aplikování je buď jednorázové ve směru jízdy nebo postupné po zvolené stopě. Nádrže s barvou přitom nejsou bezedné a musí procházet automatickým plněním. To je příležitost pro soupeře, aby vaše ideální dráhy udělal minulostí. Využít lze ještě náhodné branky, které principem připomínají barely s barvou.

Snad se tvůrci neurazí, ale v žádném případě hru nekupujte s cílem hrát osamoceně. Režimům sice na samém vrchu dominuje kariéra, nicméně její jednoduchou náplň shazuje umělá inteligence společníka. V kooperativní hře se na týmovou dvojku potřebujete stoprocentně spolehnout, což tady nemůžete. Při závodě vlastně ani nevíte, kde společník je, tudíž nemůžete přizpůsobit styl jízdy. S AI se nejlépe pracuje tehdy, držíte-li se u vás. Vy pomáháte jí, ona vám, a tak pěkně dokola, dokud vás nezmate trať nebo nezpomalí soupeř.

Takže s přítelem, rodinou nebo kamarády. Pak jsou Trailblazers bláznivou zábavou, při níž se poštěkáte, poperete, ale především zabavíte. Až tehdy totiž plně oceníte princip malování, který se ukazuje mnohem mocnější než kdejaké rakety, miny a plazmové štíty. Dobrá souhra dělá ze vznášedel tandem neohrožených stíhačů a protivníci se točí v návalu barevných obrazců. Po několika kolech, kdy už pod barvou jen sotva prosvítá původní povrch, musí zbystřit i všímavost. Zrychlující pruhy se neustále mění a s ní také strategie. Zrychlit sebe nebo zpomalit soupeře? Shakespearovské dumání nad životem vám najednou přijde strašně všední, až vašemu týmu bude zbývat posledních pár zatáček a jeden barel barvy. Kam s ním, zeptal by se Neruda? Dopředu, řve na mě přítel a před cílem blokuje soupeře v zatáčce.

Když hysterické záchvaty pominou a ohrožení zmizí v dáli, a je jedno jakým směrem, padne oko na to barevné pozlátko kolem. Bude to znít dětinsky, ale je to barevné, milé a hezky se na to kouká. Design tratí a neustálý boj o barvy vám stejně nedovolí hledat slabé stránky obrazu. V pohybu jde o pestrobarevné omalovánky s komiksovým nádechem, kterým do zad hraje reggae. Jak pohodově to zní, tak pohodově se to hraje. Trochu smutku zůstává po obhlédnutí seznamu lokací, které nemají zástup srovnatelný s titulem Sonic & All-Stars Racing nebo jemu podobným.

8
Technické zpracováníHratelnostTrvanlivostMultiplayer

Verdikt

Z pohledu méně náročné hráčky, která ráda tráví u hraní čas s někým dalším, jde o trefu do černého. Postavit hratelnost na jedné jednoduché mechanice možná vypadá šíleně, Trailblazers kolem ní ale staví celý závodní svět, který dobře funguje a pěkně vypadá. Navíc, díky týmové spolupráci se hra chlubí i trochou té strategie, jejíž plán se mění podle toho, s kým hrajete. Navzdory crossplatformě je náročnější najít cizí hráče v multiplayeru, což jsou spolu s méně záživnou kampaní a slabší AI, největší problémy jinak milé arkádové hry.
20. 08. 2018 • chaosteorycz1

Recenze: State of Mind

Žánr science fiction mám rád od doby, co jsem viděl Vesmírnou odyseu. I když jsem tenkrát absolutně nechápal, co mi chce sdělit, fascinoval mě svět, jehož součástí se nikdy nestanu. Během let pozdějších, kdy jsem knihovnu plnil Asimovem, Bradburym a Heinleinem, mě ale uchvátil jiný poutník budoucností, a to Philip K. Dick. Jeho pohledy do neznáma, v nichž se lidství stává obchodním artiklem a člověk lehce nahraditelným „komponentem“, mají dodnes mrazivou...

»
16. 08. 2018 • chaosteorycz3

Recenze: Graveyard Keeper

Díky hrám už jsem byl ledacos. Vesmírný nájezdník, závodník, mariňák, pirát, zemědělec, řidič hromadné dopravy, superhrdina, bláznivá koza a pravděpodobně dalších sto zaměstnání nebo poslání. Nikdy jsem ale nebyl hrobník, což se teď díky studiu Lazy Bear Games změnilo. A věřte nebo ne, i obyčejný muž s lopatou, oslíkem a ukecanou lebkou se může stát hrdinou.

»
14. 08. 2018 • p.a.c.o0

RECENZE: Overcooked 2

Já sám ve skutečnosti moc dobrý kuchař nejsem. Nějaký ten základ sice zvládnu, ale daleko raději jídlo konzumuji, než připravuji. Do role uznávaného kuchaře jsem se dostal alespoň virtuálně díky prvnímu dílu Overcooked, kde se ve zběsilé kuchyni člověk proháněl ze strany na stranu, čekal, kde ho co zase překvapí a hlavně v kooperaci to byla neskutečně strhující zábava.

»
24. 07. 2018 • chaosteorycz17

Recenze: Bud Spencer & Terence Hill – Slaps And Beans

V letech, kdy jste už příliš staří na pleny, ale ještě nemáte nárok na občanský průkaz, jsou často vašimi hrdiny postavy stříbrného plátna. Za bezstarostných let mé generace to byla zdánlivě nesourodá dvojice Italů. Ať už byl v záběru Malý unavený Joe nebo Banánový Joe, vždy bezpráví trestali Dva machři mezi nebem a peklem. Přilepen k obrazovce jsem nečekal, až padne Sudá a lichá, protože už malé dítě ví, že Kdo najde...

»
22. 07. 2018 • p.a.c.o2

RECENZE: Mothergunship

Střílení je super a člověk se u něj parádně vyřádí. Nebojte, nejsem žádný fanatik, který by běhal po městě s pistolí a střílel po všem, co se hne. Rád vezmu gamepad do ruky a vydám se sjednávat pořádek a zachraňovat lidstvo před zombií apokalypsou nebo třeba útokem nepřátel z vesmíru. Trochu mne mrzí, že stále více her tlačí na multiplayerovou pilu, kdy člověk k zážitku potřebuje hráče kolem sebe a pak je to...

»
21. 07. 2018 • p.a.c.o0

RECENZE: From The Ashes DLC – Kingdom Come

Recenze od naší čtenářky a hráčky Naifa86, děkujeme 😉 A je to tady. České studio Warhorse přichází s prvním DLC pro hru Kingdom Come: Deliverence. Protože mám tuto hru velmi ráda, na přídavné DLC From the Ashes jsem se moc těšila. Zejména proto, že není třeba mít odehranou celou či skoro celou hru, aby se člověk dostal k přídavku do hry. Ovšem alespoň část již odehrána být musí. Přesněji dobýt zpět Přibyslavice...

»
19. 07. 2018 • chaosteorycz0

Recenze: Danger Zone 2

Když v roce 2013 Electronic Arts sebrala Criterionu vývoj NFS a předala ho Ghost Games, byl to začátek konce tvůrců série Burnout. Později byly směrem k „Duchům“ přesunuty i dvě třetiny zaměstnanců a zakladatelům studia Criterion došla trpělivost. V následujícím roce Alex Ward a Fiona Sperry založili, ještě s Paulem Rossem, studio nové a oznámili, že se vrátí ke kořenům. Vznikly tak Three Fields Entertainment a „nebezpečné“ hry všeho druhu.

»
17. 07. 2018 • kristine4chaos1

Recenze: All-Star Fruit Racing

Občas se podíváte na obal hry a přesně víte, co vám může dát. Při pohledu na dnešní recenzovanou novinku správně tušíte autíčka z kategorie „kartových“ závodů. Také se nemůžete splést, pokud si je zasadíte do barevného světa, plného ovocných koktejlů a svěží atmosféry. K takovému typu her samozřejmě patří rozverná munice všeho druhu a sympatičtí závodníci na šílených strojích.

»