Recenze: Trailblazers

Autor: CryLineT Publikováno: 18.5.2018, 10:02

Publikováno: 18.5.2018, 10:02

Sociální sítě

O autorovi

CryLineT

CryLineT

Je autorem 4 článků

Možná, stejně jako my doma, máte rádi závodní hry, hraní ve více lidech a zdravého týmového ducha. Pak ale narážíte na problém, že nemáte takřka co hrát. Simulátory nebo hry s licencovaným obsahem mají lokální multiplayer velmi osekaný, pokud vůbec. Zbývají tedy arkádové jednohubky, které jsou většinou jedna jako druhá. Nedivte se proto, že moje nadšení z Trailblazers bude trochu větší, než by si hra malého nezávislého týmu mohla zasloužit.

Trochu netradičně odbydu jako první multiplayer, protože je tou největší předností hry. O tom nebudeme polemizovat. Lokální společné hraní pojme až čtyři hráče, a to na rozdělené obrazovce. To znamená, že můžete bez obtíží utvořit dva týmy po dvou. Stejný počet hráčů se může připojit i do onlinu s podporou crossplatformního hraní. Volba je dostupná v nastavení a pokud ji dáte šanci, zasoutěžíte si proti PC a později i Switch platformě. Na výběr je také z několika serverů podle regionu. Co víc si přát od jednoduchých závodů, které všechnu hratelnost staví na barvení závodní dráhy.

 

Hra vyobrazuje kreslený svět budoucnosti, ve kterém se závody přesunuly na magnetickou dráhu. Je to místo plné barev, kde násilí a zbraně nemají co pohledávat. Závodníci se kvalifikují z řady pestrých charakterů, čemuž odpovídají i jejich fantasmagorijní stroje. Od běžných speciálů se liší jasným odkazem na americký obsah vrakovišť a možností malovat trať do týmových barev. Tentokrát v tom totiž nejste sami a minimálně ve dvojici se pokoušíte stanout tam, kde pohledné dívčiny předávají cenné věnce.

Vašim revírem je závodní dráha, vašimi protivníky androidi, mutanti a lidé, a vaše tempo je pekelně rychlé. Musíte ale patřit do cechu malířského a pomyslnou štětkou vládnou lépe než chrabrý rytíř mečem. Zrychlení, které je jedinou zbraní, výhodou, devizou a předností, funguje pouze na týmové barvě. Její aplikování je buď jednorázové ve směru jízdy nebo postupné po zvolené stopě. Nádrže s barvou přitom nejsou bezedné a musí procházet automatickým plněním. To je příležitost pro soupeře, aby vaše ideální dráhy udělal minulostí. Využít lze ještě náhodné branky, které principem připomínají barely s barvou.

Snad se tvůrci neurazí, ale v žádném případě hru nekupujte s cílem hrát osamoceně. Režimům sice na samém vrchu dominuje kariéra, nicméně její jednoduchou náplň shazuje umělá inteligence společníka. V kooperativní hře se na týmovou dvojku potřebujete stoprocentně spolehnout, což tady nemůžete. Při závodě vlastně ani nevíte, kde společník je, tudíž nemůžete přizpůsobit styl jízdy. S AI se nejlépe pracuje tehdy, držíte-li se u vás. Vy pomáháte jí, ona vám, a tak pěkně dokola, dokud vás nezmate trať nebo nezpomalí soupeř.

Takže s přítelem, rodinou nebo kamarády. Pak jsou Trailblazers bláznivou zábavou, při níž se poštěkáte, poperete, ale především zabavíte. Až tehdy totiž plně oceníte princip malování, který se ukazuje mnohem mocnější než kdejaké rakety, miny a plazmové štíty. Dobrá souhra dělá ze vznášedel tandem neohrožených stíhačů a protivníci se točí v návalu barevných obrazců. Po několika kolech, kdy už pod barvou jen sotva prosvítá původní povrch, musí zbystřit i všímavost. Zrychlující pruhy se neustále mění a s ní také strategie. Zrychlit sebe nebo zpomalit soupeře? Shakespearovské dumání nad životem vám najednou přijde strašně všední, až vašemu týmu bude zbývat posledních pár zatáček a jeden barel barvy. Kam s ním, zeptal by se Neruda? Dopředu, řve na mě přítel a před cílem blokuje soupeře v zatáčce.

Když hysterické záchvaty pominou a ohrožení zmizí v dáli, a je jedno jakým směrem, padne oko na to barevné pozlátko kolem. Bude to znít dětinsky, ale je to barevné, milé a hezky se na to kouká. Design tratí a neustálý boj o barvy vám stejně nedovolí hledat slabé stránky obrazu. V pohybu jde o pestrobarevné omalovánky s komiksovým nádechem, kterým do zad hraje reggae. Jak pohodově to zní, tak pohodově se to hraje. Trochu smutku zůstává po obhlédnutí seznamu lokací, které nemají zástup srovnatelný s titulem Sonic & All-Stars Racing nebo jemu podobným.

8
Technické zpracováníHratelnostTrvanlivostMultiplayer

Verdikt

Z pohledu méně náročné hráčky, která ráda tráví u hraní čas s někým dalším, jde o trefu do černého. Postavit hratelnost na jedné jednoduché mechanice možná vypadá šíleně, Trailblazers kolem ní ale staví celý závodní svět, který dobře funguje a pěkně vypadá. Navíc, díky týmové spolupráci se hra chlubí i trochou té strategie, jejíž plán se mění podle toho, s kým hrajete. Navzdory crossplatformě je náročnější najít cizí hráče v multiplayeru, což jsou spolu s méně záživnou kampaní a slabší AI, největší problémy jinak milé arkádové hry.
18. 01. 2019 • p.a.c.o2

RECENZE: Ace Combat 7: Skies Unknown

Nejdříve chtěl člověk umět létat jako pták, aby se mohl vydat do oblak. Přes balóny a první letadla jsme se dostali až k dnešním moderním strojům, jejichž bojové a letové vlastnosti jsou úžasné. O to smutnější je fakt, že her s leteckou tématikou je jako šafránu. Přitom hlad po tomto žánru rozhodně je, takže každá další oznámená hra je očekávána nemalou enklávou virtuálních pilotů, kteří jenom čekají, až budou moct usednout do...

»
14. 12. 2018 • lindros88cze0

RECENZE: The Council

Od doby, kdy studio Telltale Games přišlo s vydáním příběhových her po epizodách, jsme se dočkali mnoho her, které se této konkrétní receptury držely. Nicméně jak už dnes víme, je třeba určitá opatrnost a zbytečně to s projekty nepřehánět, abyste neskončily právě jako pionýři z Telltale, ačkoliv tam za to mohlo neschopné vedení. Každopádně dnes se podíváme na zoubek mysteriózní epizodické adventuře The Council, která se konečně dočkala závěrečné epizody a my si...

»
12. 12. 2018 • p.a.c.o0

RECENZE: Just Cause 4

Otevřené světy nabízejí nespočet možností, jak nám přinést různorodá dobrodružství a nejspíš i proto jsou v dnešní době tak populární. I já se do těchto světů rád vydávám, ale je tu jeden z nich, který se svou nekonečnou akcí tak trochu vymyká všem ostatním. Série Just Cause na to jde cestou výbuchů, bláznivostí a světem, v němž se můžeme vydat, kam nás jenom napadne a vyzkoušet, co všechno v něm je možné, byť je...

»
08. 12. 2018 • chaosteorycz1

Recenze: Jagged Alliance: Rage!

Vytahovat na světlo staré značky je stejně moderní, jako nosit brýle a kšandy po dědovi a hrát si na hipstera. Dle hesla: „Když to nejde zremasterovat, udělej další díl“, dostáváme opětovně série, jejichž existence byla už dávno součástí minulosti. A zcela právem, protože v posledních podobách dokázaly sami sebe dostat do slepé uličky.

»
04. 12. 2018 • p.a.c.o0

RECENZE: RIDE 3

Vývojáři z italského studia Milestone mají mezi hráči již nějaké to jméno, protože stojí za celou řadou známých značek. Jejich kvalita je sice velice rozporuplná, ale když řeknu, že se jedná o lehce nadprůměrné tituly, nejspíš to přesně vystihne jejich status. Ne každé studio je schopné chrlit hry stejným tempem, jako to dělají právě Milestone a ještě u nich zajistit nějakou kvalitu. Vždyť jenom letos jsme od nich již dostali tři...

»
30. 11. 2018 • p.a.c.o3

RECENZE: Battlefield V

První a druhá světová válka jsou oblíbená témata pro herní zpracování, na která se dá pohlížet z několika úhlů. Nejpočetnější zpracování mají na svědomí střílečky, kam se tyto ozbrojené konflikty našich dějin hodí asi nejvíce. Jeden čas byla děsně „cool“, až hráči začali být přejedeni touto tématikou a vývojáři naštěstí posunuli válku do moderní doby. Já sám si nejsem jist, zda jsem již zapomněl na všechny druhoválečné hry, abych byl nadšený...

»
29. 11. 2018 • chaosteorycz4

Recenze: Darksiders III

Je jedno, jak moc se snažíte změnit osud. Pokud se tak má stát, stane se. Bláboly kartářky uzené v mlžném oparu levného kuřiva neberte na lehkou váhu, protože něco málo na nich bude. Nevěříte? Co Sarah Connorová a oddalování soudného dne? Nebo Glum, jehož osud byl navěky spojen s prstenem? A co nastolení rovnováhy na bojišti, kterému andělé a démoni říkají Země? Téma jak vystřižené pro Roberta Langdona nebo Constantina, mají v tomto...

»
26. 11. 2018 • chaosteorycz0

Recenze: Achtung! Cthulhu Tactics

Kdykoliv se Němci zapletou s okultismem, smrdí to sírou nebo pořádně nevrlými démony. Že byl Hitler přinejmenším fascinován magií a vším, co by mohlo z onoho či jiného světa pomoci jeho armádě k vyhraní války, je známým faktem. Však spousta her, filmů a komiksů s tímto motivem pracuje. Jenže co kdyby Lovecraft nebyl jen skvělý fantasta, ale také spisovatel popisující skutečný kult a reálná monstra? Pak by válečné fronty možná páchly rybinou.

»