Recenze: Train Life: A Railway Simulator

Autor: DandyCZE Publikováno: 25.10.2022, 8:08

Publikováno: 25.10.2022, 8:08

Přiřazené štítky

Sociální sítě

O autorovi

DandyCZE

DandyCZE

Je autorem 178 článků

Milovníci železnice si letos přijdou opravdu na své. Po zajímavém Train Sim World 3 jsme měli možnost vyzkoušet další železniční hru, která kromě jízdy nabídne i trochu manažérských prvků.

Celý koncept je velmi zajímavý, a tak nějak se otírá nebo se doslova podobá EuroTruck Simulátoru, akorát kola vyměníte za koleje. To srovnání se nabízí, ale ETS má za sebou opravdu dlouhou cestu a pokud pak půjdete do detailů, tak tvůrci Train Life budou muset ještě máknout, ale pamatujete si ještě ETS nebo ATS na začátku?

Train Life hned na startu nabízí opravdu velkou mapu, která samozřejmě vybízí k rozšíření. Sice zde najdete i města z reality, ale jejich umístění je spíše symbolické, a to platí i o dominantách, což jsou v této hře nádraží nebo unikátní budovy, kolem kterých projíždíte. Autoři se snažili připravit opravdu věrohodné prostředí a budovy. Takže při příjezdu do Prahy na Hlavním nádraží jsem měl pocit, že to tam znám. Dle snímků se pak třeba povedl Londýn nebo Mnichov, kde je podobnost obrovská.
Když už jsme u té Prahy, tak i pohled z mostu na řeku vám může evokovat vzpomínky na realitu. Pražský hrad nemůže chybět, ale je na dost podivném místě. Tím nechci autory nějak hanit, spíše naopak, snažili se a myslím, že se jim to povedlo.

Když jsme u té grafiky, tak celkově to vypadá hodně pěkně a už jsem to zmiňoval jinde, že tyto hry dříve trpěly právě svojí nekvalitní grafikou, která znemožňovala oslovit široké publikum. Train Life vám nabídne celodenní režim s rozmary počasí, a to velmi příjemným zpracováním. Sám jsem se několikrát přistihnul, že jsem se těšil, až už skončí noc a já se s východem slunce přiřítím do cílové zastávky. Hra nabízí několik pohledů při jízdě, takže se můžete kochat z kabiny nebo vše dělat z „nadhledu“.

Abyste se do hry dostali, tak vám autoři připravili poměrně dlouhý tutoriál, který vás provede všemi aspekty hry. Samozřejmě základ je, že usednete do lokomotivy, kterou dokážete ovládat a s nákladem dorazíte do cíle. Jak jsem ale nastínil v úvodu, tak je zde manažérský mód, který je vlastně hlavním pilířem hry, jelikož hra neobsahuje multiplayer, tak to bude vše čistě na vašich bedrech a manažérských schopnostech.

Po skončení tutoriálu na vás čeká založení společnosti. K dispozici dostanete starý model lokomotivy, kterou můžete vylepšit anebo si rovnou šetřit na novější modely. Co mě potěšilo je množství úprav, které dokážete na lokomotivách udělat. Některé jsou čistě kosmetické, když si vystajlujete vzhled kabiny přidáním nějaké osobní věci nebo naopak nakoupíte lepší motory. Následně si zvolíte město, kde bude vaše centrála. Ke každému městu jsou pak přidružena místa s produkcí, jako jsou továrny, lesy, pily atd.. Mezi městy vozíte lidi a poštu, což spadá pod osobní dopravu a nákladní zajištuje dopravu mezi těžbou, zpracováním a produkcí. Projděte si mapu, kde to pro vás bude s ohledem na očekávané zaměření ideální. Pro našince asi budou nejzajímavější Praha, Brno nebo Ostrava.

Začít vydělávat můžete na začátku dvěma způsoby. Vezmete první kšefty s vaší lokomotivou nebo budete plnit předem dané scénáře s vozidly zadavatelů. Osobně doporučuji vyzkoušet obě varianty a pozor, vaše lokomotiva se dost ničí a potřebuje doplňovat palivo a nejsou to úplně zanedbatelné částky.

Jak bude hra pokračovat zjistíte, že kromě vylepšování lokomotiv, můžete vylepšovat i kvalitu měst. Za dovednostní body tak můžete vylepšit počet zakázek nebo produkovaných surovin, což se hned odrazí v potřebě více vagonů nebo častější nakládky.
Najednou zjistíte, že už to nestíháte vše odvážet a je potřeba koupit další vlak, pro který můžete najmout strojvůdce, který se bude o vaši mašinku a svěřené úkoly starat co nejlépe. Strojvůdci se vám levelují a i na začátku už si vybíráte od úplných začátečníků po profíky od čehož se odráží jejich gáže. Časem bych si zde dovedl představit multiplayer, ale AI je dobrý zaměstnanec 🙂
V neposlední řadě levelujete i sám sebe.

Impérium může vzkvétat a tím i počet vašich lokomotiv. Autoři do hry přidávají licencované stroje, takže milovníci si přijdou na své. Zakázky jsou různorodé a bude spíš na vás, co chcete vozit. Osobně moc nemusím osobní dopravu, takže jsem jí vyzkoušel a následně se přesunul k nákladní dopravě.

A jak se to vlastně hraje?
Stále se bavíme o tom, že tato hra je z kategorie „simulátor“, takže je opravdu určena cílové skupině. Pokud po hodině jízdy z bodu A do bodu B, řeknete, že se nic neděje, tak máte pravdu, ale s tím u podobné hry musíte počítat. Vaším primárním cílem, je dodržet signalizaci na trati, komunikovat s centrálou a žádat o povolení průjezdů, rychlost a případně zareagovat na nestandardní situace, jako je zvěř na trati nebo vlak na vaší koleji.
Co mě ovšem trápilo byl mrtvý svět okolo. I ty největší města nebo nádraží jsou prázdná. Během jízdy třeba potkáte jeden vlak za hodinu, když přijedete na největší nádraží v Evropě, tak tam nestojí nikde žádný jiný vlak. Nakládání nebo nastupování nemá žádné animace, a to hratelnosti a zábavnosti strašně škodí. Pokud by se povedlo autorům hru trošku probudit, bylo by to hned lepší a prostor tam na to určitě je.

Samotné ovládání je pak velmi intuitivní a dostal jsem ho do ruky hned na rozdíl třeba od Train Sim World 3. Samozřejmě, pokud chcete být víc realistický, nemusíte mačkat předdefinovaná tlačítka, ale pěkně v pohledu z kabiny vše ovládat. Sám jsem střídal obě možnosti a každá má něco do sebe a nechám čistě na vás, pro kterou se rozhodnete.

Zatím poměrně pozitivní hodnocení dostane první negativní zářez a nechápu, že tohle autoři neřeší, jelikož po čase to bylo frustrující, že bych asi zvážil tu hru hrát dlouhodobě, přestože mě jízda a manažér baví. Asi se ptáte, co mě tak nadzvedlo, tak odpověď je plánování tras. To že se v jiných hrách člověk trápí s nutností ovládat výhybky a nastavovat trasy naprosto chápu, a i zde bych si to klidně dělal sám. Hra vám nabídne vždy ideální cestu, což je v pořádku, dokonce vám řekne, že jedete na místo nakládky, pokud na daném nádraží máte více výhybek a tratí, tak  mě to nikdy nenavedlo na tu správnou. Vždy pak následuje couvání, přehazování výhybek ručně a hledání. Pokud přejdu, že podobné chování asi neodpovídá žádnému simulátoru a je to tedy „blbost“ a tak je to strašně časově náročné. Přitom máte k dispozici mapu i detail nádraží, ale vy si proste na konkrétní trať nemůžete kliknout. Ještě mě napadlo, jestli to není třeba chyba konzolové verze, ale po shlédnutí několika streamů napříč platformami, tak tento jev trápil dost lidí. Pokud dělám něco špatně, budu velmi rád, za vaše postřehy a klidně pak bodové hodnocení opravím i s omluvou.

6
Technické zpracováníHratelnostTrvanlivost

Verdikt

Velmi kvalitní hra, která by se dala přirovnat k ETS na kolejích. Zábavně udělaný manažérský mód, obrovská mapa a licencované stroje. To vše ve velmi pěkné grafice s intuitivním ovládáním a bohužel jedním výraznějším problémem, který se snad brzo vyřeší, ale v tuto chvíli tu hru strašně sráží.
obrovská mapaplánovaní tras
licencenelogické uhýbání z cesty, absence multiplayeru
manažérský mód
intuitivní ovládání
23. 11. 2022 • p.a.c.o0

RECENZE: Goat Simulator 3

Poslání her je jasnější než výbuch atomovky. Mají přinášet výborné technické zpracování, vážné příběhy, kdy místy jedno nebo obě oči nezůstanou suché a propracovanou hratelnost, která je výzvou nejen pro naše ruce, ale také hlavu. Anebo taky ne. Pokud vývojáři popustí uzdu fantazii, vymyslí něco bláznivého, bizardního či ujetého, a ještě pro jistotu k tomu přilepí přídavek simulátor.

»
22. 11. 2022 • Michael Chrobok0

RECENZE: Gungrave G.O.R.E

Jakmile se objevila příležitost k recenzi hry Gungrave G.O.R.E, nemohl jsem si ji nechat ujít. Ostatně první hra tohoto jména mi před lety dala přezdívku, přičemž od té doby se dočkala pouze jednoho pokračování, taktéž na PS2 (VR verzi, která dopadla velmi špatně jak u hráčů, tak u kritiků, raději ani zmiňovat nebudu). Co vedlo autory nyní, v roce 2022, probudit hlavního hrdinu Gravea z mrtvých a má jeho cesta...

»
21. 11. 2022 • Michael Chrobok0

RECENZE: Evil West

Když jsem poprvé slyšel o další hře z produkce Focus Entertainment, příliš nadšení to ve mně nevyvolalo. Francouzský distributor je znám celou řadou titulů, které velmi snadno zapadnou do šedého průměru a poté po nich neštěkne ani pes. Poté jsem si ale vzpomněl na skvělou dvojici her A Plague Tale, což ve mně opět vzbudilo naději. Odsoudit hru na základě předsudků by ostatně byla veliká chyba a v případě Evil...

»
21. 11. 2022 • Lukáš Urban0

Recenze: Soulstice

Různorodost. To je ten pravý výraz, který nám pomůže pojmenovat to, co na hrách máme tak strašně rádi. Vezměte si například téma sourozenců stojících proti nebezpečí. Může z toho vzniknout báječná adventura pro dva, kde bratři putují společně lesem a řeší logické překážky. Dále lze vytvořit středověký příběh opřený o éru morové epidemie, kde se ke slovu dostává dávné prokletí. A v neposlední řadě je možné vystavět fantaskní příběh o zániku světa,...

»
18. 11. 2022 • p.a.c.o0

RECENZE: WRC Generations

Hry s oficiální licencí nám nabízejí přesně to, co od nich čekáme. Známé značky, sponzory, stáje, tratě, jezdce nebo hráče a stadiony. Na druhou stranu není snadné takovou hru připravovat v pokud možno nějakém intervalu ideálním jak pro vývojáře, tak pro hráče. A další věcí je fakt, že každá licence jednou končí, a i když se vývojářům při nakládání s ní daří, může dojít k ukončení spolupráce. Letos tímto způsobem rozloučíme hned se dvěma...

»
15. 11. 2022 • Lukáš Urban0

Recenze: The Chant

Ve školním skládání herbářů nejspíš našli zalíbení jen dva typy lidí. Budoucí pěstitelé omamných látek a fanatičtí zahradníci, kterým při popěvku „rozvíjej se poupátko“ vstávalo víc než jen úsměv na rtech. Jenže nikdo nemohl tušit, že se jednou najde ostrov plný dnešních hipíků, jejichž denním plánem je opěvování přírody a dolování barevných kamínků. A do takového prostředí se dostává psychicky nevyrovnaná slečna trpící tragickou ztrátou sestry. Pomůže sekta nevyrovnané duši?...

»
14. 11. 2022 • Michael Chrobok0

RECENZE: Pentiment

Dobrých adventur je jako šafránu. Zatímco distributoři a herní studia hledají stále nové způsoby, jak monetizovat své tituly i po vydání a jak přesvědčit hráče, že potřebují nový skin na svou zbraň, tradiční herní žánry bohužel trpí. To ovšem neznamená, že by upadly v zapomnění. Skvělým příkladem je nejnovější počin studia Obsidian Entertainment, a především Joshe Sawyera (Icewind Dale, Neverwinter Nights 2, Fallout: New Vegas, Pillars of Eternity) s názvem...

»
04. 11. 2022 • p.a.c.o0

RECENZE: Call of Duty: Modern Warfare II

Za sebe musím říct, že v žánru čistokrevných stříleček posledních pár let opravdu strádám. Ty časy, kdy jich do roka vyšlo několik a člověk si mohl vychutnat nespoutanou jízdu s vůni střelného prachu po kolena v krvi nepřátel, jsou ty tam. Zůstalo pouze pár přeživších, a ještě méně z nich vychází každý rok. Poslední stálící je v tomto směru Call of Duty, které rok co rok přináší nový díl. Výhodou téhle série je fakt, že...

»