Xboxweb.cz

Za devatero močály a devatero zahradami leží škola kouzel. Daleko má do Bradavic. Ještě dále do bydliště Saxany. Za zdmi majestátného hradu sbírá zkušenosti namyšlený princ Selius. Přesvědčen, že může přistoupit učivu nejstarších, jal se magické knihy nejsilnější. Bránu zla však otevřel a s vlky v patách k lesu prchnul. To příležitost pro hrdiny tří řemesel je.

Zlodějka Zoya, čaroděj Amadeus a rytíř Pontius. Slavná parta, která toho má za sebou už hodně. Studio Frozenbyte ji přivedlo k životu před deseti léty. Zároveň nastavilo pravidla čarovné série Trine, které přežily dodnes. Okouzlující pohádka s hádankami staví na jednoduché plošinovce. Na neúplném trojrozměrném pohledu a rozličných postavách. Výhodou je, že kouzlo jednoduchého nestárne. A tak se série po experimentálním třetím díle vrací ke kořenům.

Opět je vše podřízené pouze dvěma věcem: vzhledu a logice. Syté barvy, roztomilé postavičky a pohyb. Vše musí být jak z cukrkandlu. Když potkáte lachtana, je až nepřirozeně roztomilý. Z ježka čiší nelidská dobrota a květinky jsou skutečnější než ty skutečné. Jakkoliv je to přeslazené, naprosto tomu propadám. A to jsem ve věku, kdy bych měla tyto pohádky nechávat dětem. Nedá se. Stejně jako opakovaně propadnete Příběhu hraček, Lvímu královi nebo Ledovému království.

Přesto si neodpustím poznámku na úkor designu. Vytvářet nové originální světy je dozajista náročné. Mám ale pocit, že autorům dochází nápady. Putování lesem je až příliš podobné druhému dílu. Nebo tak alespoň působí. Mechaniky s lístky a kvítky jste už prostě někde viděli. Strouhy mezi kameny jsou také staré. Nejde v žádném případě o chybu. Však Krušné hory také mohou místy připomínat Krkonoše. Jen vás občas zamrzí, že se recyklovalo až příliš. I v rámci nynější části.

Staré nápady se hojně uplatnily i v případě hádanek. Zase posouvám krabice, lámu světlo a létám po laně jak jarní vítr. Ale vždy jen chvíli. Opětovná skladba lehčích hádanek je nezbytnost. Čtyřka má výuku za pochodu. Musí tak obtížnost stupňovat s ohledem na úplné nováčky. Ti nevědí, že Amadeus dokáže stavět geometrické útvary. Netuší, že Pontius používá štít pro létání. A budou se divit umu, s nímž Zoya vládne šípům.

První akt pěkně vystaví základy a spojí hrdiny dohromady. A poté až dokonce žasnete, co všechno se zachránci přiučili. Přes strom dovedností se z postav stávají skuteční superhrdinové. Neměl by Marvel zájem? Nevadí, vy ho určitě máte. A díky tomu si ochočíte led, oheň, gravitaci, vítr, elektřinu. Když jsem se v druhé kapitole na čtvrt hodiny zasekla, byl to jen nácvik na těžší časy. Překážky se stávají stále komplikovanější. Nejprve vám chybí jeden kus. Posléze část mechanismu. A nakonec si celý systém hádanky tvoříte zcela sami.

Objekty reagují na světlo, vodu, zákryt či hrubou sílu. Často v kombinaci nebo ve spojení. Jak například zastavit posuvné kameny bez použití dalšího předmětu? Jak uvést do chodu bránu třemi ornamenty. A jak se dostat ke zprávě od vedení kouzelnické akademie? Poprvé jsem hrála sama, a tak rady nepřicházely. Často jsem rozmýšlela, jestli vůbec mám všechny potřebné dovednosti. I nad tím dumáte. Zda vás titul náhodou nezkouší ze selského rozumu. Ale postup úrovní je vždy možný. Svádět to na druhé evidentně nebude cíl.

Skutečnost je taková, že Trine 4 vás zasype možnostmi. Jen je najít. Nezřídka je řešeních i víc. Při zapojení dřevěných krabic a přírodních zdrojů. Ale copak mi nabuzení dovolí logicky přemýšlet? Ne. Chci jít dál a rychle. Nikoliv pro příběh, ale kvůli hádankám. Najít klíč k opuštění prostoru je dárek s překvapením. A já překvapení ráda. Proto se vrhám do dalších dobrodružství jak Sandokan na tygra. Bohužel pro mě, nejsem ani Perla z Labuanu. Natož uhrančivý Ind.

Ale jsem tvrdohlavá. Napoprvé zůstalo až příliš skrytých místností bez povšimnutí. Řada z nich byla špatně dostupná. Jiné mě trápily až příliš a některé se ukrývaly po vzoru truhel z Raymana. V posledním pátém aktu tedy došlo na návrat a rychlé doplnění restů. Ani tak jsem hry neměla dost. Na druhou štaci jsem vyrazila v kooperaci a žasla, jak se obsah přizpůsobil počtu hráčů.

Podobně jako akční tituly. Nebo RPG. Náročnost puzzlů se mění s počtem hráčů. A Trine 4 můžou hrát až čtyři. Už ve dvou jsou hlavolamy viditelně jiné. Chybí více částí mechanismů. Nebo jsou klíčové předměty umístěny tak, aby hráči spolupracovali. Opět skvělá zábava pro rodiny s dětmi, pro páry nebo na večerní posezení s přáteli. Užijete si legraci, potrápíte mozek. A občas i prsty, když vás postava úplně neposlouchá. Herní čas se v každém případě hodně protáhne.

Výraznou slabinu cítím jen v akčních pasážích. Úrovně na několika místech protne nějaké to bojování a pár bossů. Nelíbí se mi, že nepřátelé jsou vytrženi z hádanek a patří jim vždy samostatná scéna. Působí to rušivým dojmem a drobnou násilností. Bossům zase chybí trocha originality. Menší boje mají mnohem víc života, protože se při nich dají využít různé variace předností. Především Zoya s Amadeem dokáží vlky, kozly a pavouky kreativně pozlobit.

O uměleckých ambicích grafiky nemá smysl mluvit. Ani o výtečném soundtracku, který je standard. Za připomenutí však stojí české titulky. Titul je obdržel na poslední chvíli a sluší mu. Pohádková stylizace slov dotváří atmosféru. A dozajista pohladí po duši malé, i větší hráče. Sbírání různých předmětů zase volá po mobilních hráčích. S jejich pomocí se rekonstruuje obrovská hala. Jak to často bývá ve free-to-play hrách. Jen Trine 4 po vás už nic nechce. Jen trochu důvtipu.