RECENZE: Trüberbrook

Autor: p.a.c.o Publikováno: 2.5.2019, 16:19

Publikováno: 2.5.2019, 16:19

Přiřazené štítky

Sociální sítě

O autorovi

p.a.c.o

p.a.c.o

Je autorem 2192 článků

U hraní se dá krásně relaxovat, což se snažím aplikovat nejen na sebe, ale i své okolí...

Co mě na hrách nejvíce fascinuje, je možnost prožít nejrůznější příběhy na nejrůznějších místech světa, a to nejen toho našeho. Jednou bojujeme proti nákaze z vesmíru, pak proti teroristům, zažíváme různé alternativní budoucnosti či minulosti, nebo jenom prozkoumáváme okolí a lidi v něm. Nejlepším žánrem, který se na vyprávění příběhu vždycky soustředil, byly, a ještě stále jsou, klasické adventury. Bohužel na konzolích se tento žánr tak úplně neprosazuje, takže jeho příznivci musejí být rádi za každý pokus.

Proto mi udělalo velkou radost oznámení adventury s velice krásným a dobře vyslovitelným názvem Trüberbrook. Videa lákala na hezky udělanou grafikou, s níž si tvůrci opravdu vyhráli, protože použili metodu fotogrammetrie. Ta spočívá ve skutečném vymodelování daných kulis, které jsou následně převedeny do hry. Našince by pak mohl těšit fakt, že hra je lokalizovaná do naší mateřštiny formou titulků, což by mělo napomoci ještě lepšímu ponoření do příběhu.

Hlavní roli v něm tentokráte převezme kvantový fyzik Hans Tannhouser, který si sice žádnou loterii nevsadil, ale i tak vyhrál pobyt zdarma v městečku Trüberbrook. Vyzbrojen svou prací a diktafonem pro vzkazy své manželce vyráží na toto bohem zapomenuté místo kdesi v Německu roku 1967. Už jenom okolnosti výhry dávají tušit, že to všechno nebude tak snadné a první noc, kdy našeho vědátora okrade tajemný cizinec zanechávající slizovou stopu, to jenom potvrzují. Začíná honba za odhalením totožnosti tajemného cizince a podivných událostí, které se v městečku staly a dovedly ho až tam, kde se nachází dnes.

Takhle když si to po sobě čtu, tak příběh nevypadá vůbec špatně, byť to není žádná objevná scénáristická perla. Čím to tedy je, že jsem se u hraní moc nebavil a hrál skoro z povinnosti? Asi tím, že hra je sice správně „ukecaná“, jak se na pořádnou adventuru sluší a patří, ale prostě to není ono. Postav při své cestě za poznáním potkáme celou řadu a některé jsou i zábavné nebo něčím vyčnívají na zbytkem „křoví“. Bohužel těch dobrých postav moc není, takže většinou jenom hodíte řeč čistě z povinnosti, protože dialogy posouvají děj dále. Je škoda, že si tvůrci na tvorbě postav nedali více záležet, jelikož na těch pár výborně napsaných je vidět, že by hra mohla být podstatně zábavnější a nápaditější. Nechybí zde ani různé popkulturní odkazy nebo opravdu vtipné a záživné momenty. Zbytek postav jsou jenom nudný kompars, s nímž by se člověk bavit nechtěl, ale musí.

Dalším úskalím jsou zmíněné dialogy navázané na hratelnost. Je totiž dost otravné někam běžet, tam něco udělat a pak se zase vrátit zpátky, abyste díky rozhovoru dostaly předmět, s nímž běžíte zase někam jinam. Ani taktika toho, že s některými postavami musíte prostě vyčerpat všechny možnosti k dialogu, aby se dějový osud posunul dál, není správná, protože jsem se často ptal na věci, co mi byly jasné anebo sem neměl zájem je zjišťovat. Nakonec toho všeho špatného se najde pár rozhovorů, které je třeba opakovat, aby se jednou dotazovaný nad vámi smiloval a konečně vám dal, co je potřeba.

Kdo má rád hádanky, jež jsou neodmyslitelně spjaty s tímto herním žánrem, ať nad Trüberbrook ani neuvažuje. Opravdových hádanek je jenom pár a když se objeví, moc velkou výzvu nepředstavují. Nejtěžší na celé hře je nutnost najít všechny potřebné předměty, kdy některé jsou opravdu malé i na velké televizi. Naštěstí se stiskem tlačítka dají ukázat aktivní předměty na obrazovce, což je často jedinou možností, jak se posunout dál. Logické řešení práce s předměty vývojáři asi zapomněli v šuplíku, protože něco takového budete hledat marně. Metoda „všechno na všechno“ je sice účinná, ale rozhodně to není výsada a ozdoba kvalitních adventur. K tomu se sebrané předměty změní po přidání do inventáře ve zjednodušené obrázky, s nimiž navíc nejde nic dělat. Inventář je statickou lištou bez nějaké větší interakce a o kombinaci předmětů v něm si můžeme nechat jenom zdát.

Jelikož se hra odehrává v městečku a jeho přilehlém okolí, které budete brázdit sem a tam, velice rychle se všechny obrazovky okoukají. A že vás hra honí od čerta k ďáblu asi netřeba zdůrazňovat. Co může při cestování trochu pomoci je mapka pro rychlé cestování. Bohužel se k ní hráči dostanou až ve druhé polovině hry, když už jsou odhalené všechny lokality, a to už je tak trochu pozdě. Pochválit musím grafiku samotnou, která je opravdu pěkná. Zejména prostředí městečka, lesíky nebo bažiny. Trochu mi neseděl styl provedení postav a hlavní hrdina mi přišel víc než nesympatický, ale to bude spíš můj osobní problém než něco, co by mělo vadit každému.

Co ale každému vadit bude je ovládání. Obecně není snadné udělat pěkné ovládání adventury pro gamepad a tady všechno skončilo tak na půl cesty. Přiřadit pravé páčce vlastnosti a pohyb kurzoru po obrazovce je pěkné řešení, stejně tak jednotlivé akce a používání předmětů. Oproti tomu je zde otřesný pohyb s postavou po světě, a to zejména v případech, kdy s Hansem chceme jít někam sami. Neustálé se zasekávání o překážky, špatná orientace v prostoru a schody. Tohle všechno láme Hansovi při pohybu světem vaz. Největší utrpení jsem si prožil v části, kdy musíte po náhodně udělaném schodišti sejít do sklepa a tam něco udělat. Jít to jednou (nahoru a dolů), ještě bych to přežil, ale tři cesty málem stály život můj gamepad a myslím si, že děti od sousedů se možná naučily nějakou novou nadávku.

Vpřed touto hrůzou mě tak nakonec poháněl chtíč mít to už všechno za sebou. Vývojáři mi naštěstí vyšli docela vstříc, protože na objevení a vyjasnění všech záhad Trüberbrooku mi stačilo necelých šest hodin. Normálně bych naspal, že to na adventuru není, kdo ví jak dobrý výkon, ale v tomto případě jsem byl rád, že je utrpení u konce. Tady zkrátka ani česká lokalizace nic nezachrání, byť je společně s grafikou a ozvučením jedním z důvodů, proč hra dostala alespoň tolik, kolik ukazuje finální skóre.

4
Technické zpracováníHratelnostTrvanlivost

Verdikt

Trüberbrook má zajímavé jméno, na první pohled pěknou grafiku a zajímavou zápletku. Pohled pod pokličku tajemství ukazuje nešvary na všech úrovních, kde by adventura měla pěvně stát na svých nohou. Ani záblesky vtipných a veselých dialogů společně s českou lokalizací však nemohou napravit jinak velice špatné zpracování toho adventurního celku. Škoda promarněného potenciálu, který tu byl, protože je otázkou, kdy se nějaké adventury pro konzoli zase dočkáme…
23. 04. 2021 • Lukáš Urban0

Recenze: In rays of the Light

Vítejte v místě, kde včera neexistuje a zítra již bylo. Ve světě prázdných chodeb, rozpadlých zdí, špinavých ulic a… ne, nejsme v Mostě. Ani sousedním Litvínově. Tentokrát se cestuje mnohem dál na východ. Až za Mrazíkem, nesmrtelnou Ladou Nivou a agresí měnit budoucnost dějin mocí. A přestože by příběh mohl být zasazen kamkoli, zrovna v těchto exteriérech má své nesmazatelné kouzlo a až psychologický přesah. Jen se nesmíte bát samoty. A temnoty.

»
17. 04. 2021 • HusekD0

RECENZE: Spacebase Startopia

Strategie u mě vždy patřily mezi oblíbený žánr her. Ačkoliv se v posledních letech začali objevovat na Xboxu častěji než tomu bylo doposud, tak i přesto jsou stále opomíjeným žánrem. Právě z tohoto důvodu je to pro mě vždy velkým překvapením, když k nám nějaká ta budovatelská strategie zavítá. Přesně tak jsem to měl i se Spacebase Startopia od vývojářů z Realmforge Studios. Už z prvních obrázků a trailerů jsem měl velkou radost a chuť...

»
14. 04. 2021 • Lukáš Urban0

Recenze: Paradise Lost

Němci se tváří, že druhá světová byla akce typu „Kulový blesk“, Adolf Hitler byl koordinátor stěhování a počty vojáků v zákopech také nesouhlasí. Nic to však nemění na faktu, že roku 1945 skončily jejich sny o třetí říši a stejně tak poslední globální konflikt naší historie. A teď si vezměte, že by to celé skončilo o dvacet let později a tím nejhorším možným způsobem. Tedy nukleární zimou po použití nejničivějších zbraní,...

»
13. 04. 2021 • Michael Chrobok0

RECENZE: Tell Me Why

Francouzské studio Dontnod si za dobu své existence vysloužilo poměrně dobrou pověst. Jejich prvotina Remember Me byla vcelku solidní hrou, stejně jako Vampyr, kterému ovšem přílišné ambice studia lámaly vaz. S adventurní sérií Life is Strange se každopádně Francouzi trefili do černého – středoškolské drama o dospívání říznuté trochou toho nadpřirozena zvedlo nejednoho fanouška adventur ze židle.

»
12. 04. 2021 • japo0

Recenze: Lost Words: Beyond the Page

Dnes, v prvním kvartálu 21. století, již není tak jednoduché vymyslet originální herní koncept – za 40 let intenzivního vývoje her už tu bylo spousta fundamentálního řečeno. Ano, je to čím dál těžší a těžší vymyslet něco nového – něco co tu ještě nebylo, zároveň to nebyl ale paskvil a dalo se to slušně hrát. Není tedy divu, že většina herních firem sahá raději po osvědčených konceptech  – vývoj her je...

»
08. 04. 2021 • Lukáš Urban0

Recenze: Outriders

Vážení a milí, takhle bychom to daleko nedotáhli. Pořád dokola vám někdo opakuje moudra o vzorném chování k přírodě. Ale je to marné, je to marné, jste prostě tupí. Vážně si myslíte, že se najde jiná planeta, kde skot místo plynů vypouští kyslík, vepřová pečeně se peče sama přímo na seleti v odpoledním slunci a z horských potoků teče šampaňské francouzské chuti? Tak přestaňte koukat na pohádky a dejte si dveřmi přímo mezi...

»
07. 04. 2021 • p.a.c.o0

RECENZE: It Takes Two

Štěstí přeje připraveným. Dvakrát měř, jednou řež. Ve dvou se to lépe táhne. Ano, čtete správně. Pro úvod této recenze jsem si vybral hned tři česká přísloví, která krásně fungují ve skutečném světě, ale stejně tak dobře platí i pro ten herní. Občas má člověk dost štěstí, podaří se mu projít nějakou zapeklitou herní pasáž snadno, ani neví jak. V opačném případě to znamená ztrátu několika minut při opakovaném průchodu. U...

»
31. 03. 2021 • Lukáš Urban0

Recenze: DOOM Eternal: The Ancient Gods

Rozmáhá se nám tu takový nešvar. Ať už má hrdina v ruce pušku typu M4, plazmový kulomet, kuš nebo meč, jeho největším nepřítelem není nikdo jiný než bozi. Jakoby došli maniaci, blázniví imperátoři, pošetilí vědci a kruté nestvůry. Je přitom úplně jedno, která mytologie se rozsápe, znásilní a odkopne do příkopu. Na frak dostávají antika, vikingové, keltové a když dojde historická inspirace, peklo je přeci věčné. Vývojáři akorát zapomínají na to,...

»