RECENZE: Trüberbrook

Autor: p.a.c.o Publikováno: 2.5.2019, 16:19

Publikováno: 2.5.2019, 16:19

Přiřazené štítky

Sociální sítě

O autorovi

p.a.c.o

p.a.c.o

Je autorem 1904 článků

U hraní se dá krásně relaxovat, což se snažím aplikovat nejen na sebe, ale i své okolí...

Co mě na hrách nejvíce fascinuje, je možnost prožít nejrůznější příběhy na nejrůznějších místech světa, a to nejen toho našeho. Jednou bojujeme proti nákaze z vesmíru, pak proti teroristům, zažíváme různé alternativní budoucnosti či minulosti, nebo jenom prozkoumáváme okolí a lidi v něm. Nejlepším žánrem, který se na vyprávění příběhu vždycky soustředil, byly, a ještě stále jsou, klasické adventury. Bohužel na konzolích se tento žánr tak úplně neprosazuje, takže jeho příznivci musejí být rádi za každý pokus.

Proto mi udělalo velkou radost oznámení adventury s velice krásným a dobře vyslovitelným názvem Trüberbrook. Videa lákala na hezky udělanou grafikou, s níž si tvůrci opravdu vyhráli, protože použili metodu fotogrammetrie. Ta spočívá ve skutečném vymodelování daných kulis, které jsou následně převedeny do hry. Našince by pak mohl těšit fakt, že hra je lokalizovaná do naší mateřštiny formou titulků, což by mělo napomoci ještě lepšímu ponoření do příběhu.

Hlavní roli v něm tentokráte převezme kvantový fyzik Hans Tannhouser, který si sice žádnou loterii nevsadil, ale i tak vyhrál pobyt zdarma v městečku Trüberbrook. Vyzbrojen svou prací a diktafonem pro vzkazy své manželce vyráží na toto bohem zapomenuté místo kdesi v Německu roku 1967. Už jenom okolnosti výhry dávají tušit, že to všechno nebude tak snadné a první noc, kdy našeho vědátora okrade tajemný cizinec zanechávající slizovou stopu, to jenom potvrzují. Začíná honba za odhalením totožnosti tajemného cizince a podivných událostí, které se v městečku staly a dovedly ho až tam, kde se nachází dnes.

Takhle když si to po sobě čtu, tak příběh nevypadá vůbec špatně, byť to není žádná objevná scénáristická perla. Čím to tedy je, že jsem se u hraní moc nebavil a hrál skoro z povinnosti? Asi tím, že hra je sice správně „ukecaná“, jak se na pořádnou adventuru sluší a patří, ale prostě to není ono. Postav při své cestě za poznáním potkáme celou řadu a některé jsou i zábavné nebo něčím vyčnívají na zbytkem „křoví“. Bohužel těch dobrých postav moc není, takže většinou jenom hodíte řeč čistě z povinnosti, protože dialogy posouvají děj dále. Je škoda, že si tvůrci na tvorbě postav nedali více záležet, jelikož na těch pár výborně napsaných je vidět, že by hra mohla být podstatně zábavnější a nápaditější. Nechybí zde ani různé popkulturní odkazy nebo opravdu vtipné a záživné momenty. Zbytek postav jsou jenom nudný kompars, s nímž by se člověk bavit nechtěl, ale musí.

Dalším úskalím jsou zmíněné dialogy navázané na hratelnost. Je totiž dost otravné někam běžet, tam něco udělat a pak se zase vrátit zpátky, abyste díky rozhovoru dostaly předmět, s nímž běžíte zase někam jinam. Ani taktika toho, že s některými postavami musíte prostě vyčerpat všechny možnosti k dialogu, aby se dějový osud posunul dál, není správná, protože jsem se často ptal na věci, co mi byly jasné anebo sem neměl zájem je zjišťovat. Nakonec toho všeho špatného se najde pár rozhovorů, které je třeba opakovat, aby se jednou dotazovaný nad vámi smiloval a konečně vám dal, co je potřeba.

Kdo má rád hádanky, jež jsou neodmyslitelně spjaty s tímto herním žánrem, ať nad Trüberbrook ani neuvažuje. Opravdových hádanek je jenom pár a když se objeví, moc velkou výzvu nepředstavují. Nejtěžší na celé hře je nutnost najít všechny potřebné předměty, kdy některé jsou opravdu malé i na velké televizi. Naštěstí se stiskem tlačítka dají ukázat aktivní předměty na obrazovce, což je často jedinou možností, jak se posunout dál. Logické řešení práce s předměty vývojáři asi zapomněli v šuplíku, protože něco takového budete hledat marně. Metoda „všechno na všechno“ je sice účinná, ale rozhodně to není výsada a ozdoba kvalitních adventur. K tomu se sebrané předměty změní po přidání do inventáře ve zjednodušené obrázky, s nimiž navíc nejde nic dělat. Inventář je statickou lištou bez nějaké větší interakce a o kombinaci předmětů v něm si můžeme nechat jenom zdát.

Jelikož se hra odehrává v městečku a jeho přilehlém okolí, které budete brázdit sem a tam, velice rychle se všechny obrazovky okoukají. A že vás hra honí od čerta k ďáblu asi netřeba zdůrazňovat. Co může při cestování trochu pomoci je mapka pro rychlé cestování. Bohužel se k ní hráči dostanou až ve druhé polovině hry, když už jsou odhalené všechny lokality, a to už je tak trochu pozdě. Pochválit musím grafiku samotnou, která je opravdu pěkná. Zejména prostředí městečka, lesíky nebo bažiny. Trochu mi neseděl styl provedení postav a hlavní hrdina mi přišel víc než nesympatický, ale to bude spíš můj osobní problém než něco, co by mělo vadit každému.

Co ale každému vadit bude je ovládání. Obecně není snadné udělat pěkné ovládání adventury pro gamepad a tady všechno skončilo tak na půl cesty. Přiřadit pravé páčce vlastnosti a pohyb kurzoru po obrazovce je pěkné řešení, stejně tak jednotlivé akce a používání předmětů. Oproti tomu je zde otřesný pohyb s postavou po světě, a to zejména v případech, kdy s Hansem chceme jít někam sami. Neustálé se zasekávání o překážky, špatná orientace v prostoru a schody. Tohle všechno láme Hansovi při pohybu světem vaz. Největší utrpení jsem si prožil v části, kdy musíte po náhodně udělaném schodišti sejít do sklepa a tam něco udělat. Jít to jednou (nahoru a dolů), ještě bych to přežil, ale tři cesty málem stály život můj gamepad a myslím si, že děti od sousedů se možná naučily nějakou novou nadávku.

Vpřed touto hrůzou mě tak nakonec poháněl chtíč mít to už všechno za sebou. Vývojáři mi naštěstí vyšli docela vstříc, protože na objevení a vyjasnění všech záhad Trüberbrooku mi stačilo necelých šest hodin. Normálně bych naspal, že to na adventuru není, kdo ví jak dobrý výkon, ale v tomto případě jsem byl rád, že je utrpení u konce. Tady zkrátka ani česká lokalizace nic nezachrání, byť je společně s grafikou a ozvučením jedním z důvodů, proč hra dostala alespoň tolik, kolik ukazuje finální skóre.

4
Technické zpracováníHratelnostTrvanlivost

Verdikt

Trüberbrook má zajímavé jméno, na první pohled pěknou grafiku a zajímavou zápletku. Pohled pod pokličku tajemství ukazuje nešvary na všech úrovních, kde by adventura měla pěvně stát na svých nohou. Ani záblesky vtipných a veselých dialogů společně s českou lokalizací však nemohou napravit jinak velice špatné zpracování toho adventurního celku. Škoda promarněného potenciálu, který tu byl, protože je otázkou, kdy se nějaké adventury pro konzoli zase dočkáme…
  • Marek Polách

    Skoda,mam ve wishlistu a cekal jsem na slevu,kazdopadne paradni adventury jsme se dockali,v storu jsou vsechny 4 Deponie,taky v cz.

    • p.a.c.o

      Tak to bude rozhodně lepší volba, Deponie je skvělá a navíc v CZ, to není co řešit 🙂

    • Loudal_TD

      Myslíš to „Deponia Collection“ ? Jak se dá poznat že to má češtinu? Já to nikde nemůžu najít.

      • Marek Polách

        tak se omlouvam,hral jsem zatim jen prvni a druhej dil a ty maji cz titulky,ted jsem zkousel 3 a 4 a tam cestina neni.

        • Loudal_TD

          I tak díky za info. Nechápu proč to tam vydavatelé nepíšou.

  • Sebastian Stankovský

    Ja to hram v s anglickymi titulkami a za mna je to super hra. Si myslim ze pokojne tych 6az 7 bodov to moze dostat

28. 02. 2020 • Lukáš Urban0

Recenze: Draugen

Vyprávět příběh v komorním prostředí a s minimem postav, je kumšt. Potřebujete nejenom silnou dějovou zápletku, ale především dobré dialogy. Úkol pro adventury jako dělaný. A pokud se o něj mají postarat autoři Dreamfall Chapters, jeví se jako předem splněný. Jenže doba sprintuje neustále kupředu a to, co bylo v kurzu před šesti léty, už dnes nestačí. Hlavně, když jste ztratili jistotou v kramflecích. Během hraní narazíte hned na několik pasáží, které nabízejí zdánlivou...

»
27. 02. 2020 • p.a.c.o1

RECENZE: Townsmen – A Kingdom Rebuilt

Říkejte si, co chcete,  ale i mobilní hry mají něco do sebe, byť spousta hráčů je bere jako něco méně cenného. Sem tam se dokonce objeví nějaký port, který by nám, velkým hráčům z konzolí, chtěl přinést tento zážitek. Pár už se mi jich do rukou dostalo a moc velkou díru do světa neudělali. Většinou však šlo o rychlokvašky, které nějaké větší ambice a zkušenosti vývojářů snad ani neměli.

»
22. 02. 2020 • p.a.c.o9

RECENZE: Two Point Hospital

S trochou nadsázky můžeme tvrdit, že hry hodně často fungují jako velice výkonný stroj času. Nejen, že se můžeme vydat do různých ér naší doby, ať již skutečně minulé nebo budoucí smyšlené, ale také můžeme třeba zavzpomínat na naše herní začátky. Každý z nás má nějakou oblíbenou hru z herní minulosti, na níž rád vzpomíná a hru na podobné téma by uvítal i v dnešní době v moderním zpracování. Evidentně i vývojáři se rádi vracejí...

»
14. 02. 2020 • Lukáš Urban1

Recenze: Darksiders Genesis

Za posledních deset let mohla mít série Darksiders už pět dílů, tři remastery a minimálně dvě kolekce. Bohužel ale nemá. Jestli to mají na svědomí změny u vydavatele, přerod studia či diskutabilní druhý díl, je už dnes jedno. Po odvážné trojce, která po vydání připomínala spíš Dark Souls než démonskou sérii, tu je díl s pozměněným konceptem. A rovnou vám povím, že mohl přijít klidně dřív, protože jezdcům zatraceně sluší.

»
10. 02. 2020 • Lukáš Urban2

Recenze: 7th Sector

Už jsem byl kluk utíkající lesem. Postavička tahající červy z dobytka. Hrdina, co láduje kotel netradiční lodě. A také dobrodruh na neznámé planetě. Všechno v podobném výpravném stylu. Jen barevná paleta se měnila podobně, jako překážci na cestě za svobodou. Hrdinové logických plošinovek vždy bojují proti zlu, které si na pozadí běží vlastním životem. A představitel hry 7th Sector není zase tak velkou výjimkou. Jen má mnohem důmyslnější prostředky.

»
06. 02. 2020 • p.a.c.o4

RECENZE: Journey to the Savage Planet

Vesmír a jeho nekonečnost vždycky probouzel fantazie o tom, zda jsme opravdu jedinou planetou, na které je život. Skutečný svět nám zatím jasnou odpověď nedal, ale v tom herním máme jasno. Kolonizace cizích planet je zábava, všude je spousta méně či více přátelských stvoření a hlavně, co si člověk neudělá, to nemá. Navíc se pojetí vesmírného dobrodružství dá uchopit jak velice seriózně (až maniakálně – tímto mrkám směrem k sérii Elite), tak...

»
04. 02. 2020 • lindros88cze0

Recenze: Monster Energy Supercross 3

Nikdy se nesmějte těm vzadu. Jednou by totiž mohli stanout přímo před vámi. Z vysmívaného studia Milestone se stal v loňském roce člen rodiny THQ Nordic. Nový vztah se okamžitě promítnul do pozdějších her, na nichž byl konečně znát vyšší rozpočet. Rok 2020 bude tedy pro vývojářský tým klíčový. Nejsme si úplně jisti, že zrovna Monster Energy Supercross je tou značkou, kde se nové možnosti projevují v plné síle. Rozhodně jde ale o...

»
03. 02. 2020 • p.a.c.o1

RECENZE: Zombie Army 4: Dead War

Týmové hry jsou fajn. Vezmete kamaráda, chopíte se hrdiny a hurá objevovat nebo podrobovat nová území a světy. Přeci jenom ve dvou se to lépe táhne, a hlavně se člověk baví o něco více. Ne vždy je to dvojnásobná zábava, ale o něco větší sranda, než v singlplayeru to rozhodně je. Poslední dobou se oblíbená kooperace objevuje u stále většího počtu her, což kvituji s povděkem. Sice je postupem času tak trochu...

»