RECENZE: Twelve Minutes

Autor: Michael Chrobok Publikováno: 30.8.2021, 8:41

Publikováno: 30.8.2021, 8:41

Sociální sítě

O autorovi

Michael Chrobok

Je autorem 4 článků

Point-and-click adventuře Twelve Minutes se povedlo zaujmout herní svět už před svým vydáním. Ostatně kombinace dříve populárního žánru, principu časové smyčky a hvězdného hereckého obsazení v podobě Daisy Ridley, Jamese McAvoye a Willema Dafoea nezní vůbec špatně. Hra z pera Luíse Antónia a vydavatele Annapurna Interactive, které má na svém kontě řadu povedených indie záležitostí jako Outer Wilds, Gone Home či Journey, taktéž vypadá jako recept na úspěch. Jak to nakonec celé dopadlo?

První zastávkou je ovládání. Žánr point-and-click adventur zažil svůj největší rozkvět v době, kdy myš byla standardní herní periferií. Luís António se nicméně rozhodl, že ovládací schéma zachová také pro konzole, což má k pohodlnosti, kterou se pyšní gamepad, velmi daleko. Limitující je to nejen pro pohyb, ale také pro interakci s předměty. Obzvláště v časovém presu, na kterém je Twelve Minutes postaveno, utrousíte směrem k ovládání nejedno ošklivé slovo.

Grafická stránka hry taktéž příliš nenadchne. Od malého titulu by fotorealistickou grafiku čekal jen blázen, nicméně zajímavá a neotřelá stylizace by hře výrazněji prospěla. Twelve Minutes je totiž z hlediska grafiky nemastná neslaná – po pár dnech vám v mysli nezůstane jediná scéna, kterou byste si bez větších potíží vybavili na první dobrou. Ani animace na tom nejsou nejlépe a pohyby postav jsou vyloženě toporné.

To by až tak nevadilo, kdyby za hrou stál dobrý příběh. Vzhledem k tomu, že se jedná o příběhovou adventuru, pokusím se příběh hodnotit bez spoilerů. Pomineme-li fakt, že časová smyčka není zrovna originální koncept, nemusí to nutně znamenat propadák. Příběh nicméně trpí na logické díry a šokující zvraty, které slouží pouze proto, aby šokovaly. Vícero možných konců rozhodně nepřispívá k ucelenému zážitku, a pokud si vylosujete jeden z těch horších konců, zůstane vám po Twelve Minutes nepříjemná pachuť. Vyznění příběhu nepomáhá ani to, že se s postavami nemáte příliš času sžít a vytvořit si k nim vztah. Závěrečné rozuzlení příběhu vás spíše než šokované zanechá emočně prázdné, s mírným pocitem uspokojení z toho, že už je konec. Třeba by pomohlo něco tak základního, jako je pojmenování postav, či mnohem větší vhled do jejich minulosti a současnosti i mimo příběh.

Překvapivou slabinou jsou dialogy, na kterých hra stojí. Postavy mnohdy nereagují na předchozí dotazy a jsou vám schopny některá fakta říci jednou ve vášnivém rozhořčení a po druhé s ledovým klidem a melancholií v hlase. Když k tomu přidáte nemožnost navázat logicky smysluplným dialogem, místo kterého se váš protějšek zvedne a naštvaně odkráčí z bytu, zcela jistě vám na obličeji vyvstane udivený výraz. K tomu se váže také dabing postav – hollywoodští herci přece musí být zárukou kvality, ne? Bohužel dabing hru nejenže nezachraňuje, ale je jedním z největších minusů. Pokud byste neznali jména herců, pravděpodobně by vás nenapadlo, že se jedná o slavná jména. Z jejich výkonů doslova čiší snaha odbýt si to co nejrychleji a shrábnout snadno vydělané peníze. Ani se jim příliš nedivím, vzhledem ke kvalitě scénáře.

Samotná hratelnost vás nejprve vtáhne svým příjemným retro nádechem, kdy první časové smyčky objevujete, na co všechno lze kliknout a co všechno lze kombinovat. Poměrně záhy ale narazíte na zákysy, které si staří harcovníci dobře pamatují z titulů jako Broken Sword, Indiana Jones či Monkey Island. Dobře nastavené tempo hry je v tu chvíli rozbito na tisíce střepů, které se Twelve Minutes už nepodaří dobře slepit dohromady. Koncept časové smyčky, která vám dá 10 minut na vykonání všech potřebných úkonů, než se objeví postava všemocného “policisty”, se začne záhy přejídat. Ačkoli se to nezdá, tak smyčka je poměrně dlouhá a neustálé opakování ji subjektivně o dost protáhne.

Hledat pozitiva na titulu Twelve Minutes není snadný úkol. Hra totiž selhává v oblastech, které jsou stěžejní nejen pro žánr, ale také pro tento titul. I přes všechnu kritiku si přesto myslím, že Twelve Minutes stojí za vyzkoušení, minimálně pokud jste předplatitelem Game Passu, ve kterém titul najdete. Hrou lze proletět za zhruba 5 hodin, což je rozumná časová investice vzhledem k zážitku, který titul poskytne.

4
Technické zpracováníHratelnostTrvanlivost

Verdikt

I přes veškerou kritiku a nedostatky stojí za to adventuru Twelve Minutes alespoň vyzkoušet. Jedná se totiž o jednu z těch her, na kterou si názor musíte vytvořit sami. Herní doba zhruba 5 hodin a dostupnost v rámci Game Passu je ideální kombinace, kterou jistě zvládne každý, koho Twelve Minutes byť jen trochu zaujala.
20. 09. 2021 • SeedarCZ0

RECENZE: NBA 2K22

NBA 2K22 – král sportovních her opět na scéně. Jistě, můžete si o basketbalu myslet co chcete. Nakonec, ani já nejsem kdovíjaký fanoušek tohoto spíše amerického sportu. Nicméně, v žánru sportovních her tato série nejspíš nemá konkurenci. A to už dlouhá léta.

»
17. 09. 2021 • p.a.c.o0

RECENZE: WRC 10

Jubilea jsou fajn v tom, že se při nich většinou pořádá nějaká fajnová oslava. V herním světě se opijí tak maximálně vývojáři, ale ani hráči nestrádají. Letošní ročník rally soutěží s oficiální licencí WRC také letos slaví a to kulatým 10. dílem. Zároveň je to pro Francouze z Kylotonnu taková menší derniéra, jelikož příští ročník bude jejich poslední. Pak si značky a licenci WRC přeberou konkurenti z Codemasters.

»
16. 09. 2021 • HusekD0

RECENZE: Crown Trick

Když bychom si měli vybrat jeden z nejpopulárnějších herních žánrů u indie vývojářů, tak se ve většině určitě shodneme na žánru rogue. A není se vůbec čemu divit. Ať už se budeme bavit o jeho zakladateli Rogue z roku 1980, nebo titulech z posledních let jako je například Binding of Isaac, Dead Cells, cenami ověnčený Hades, tak všechny tyto hry mají jedno společné. Smrt v nich není něco, co vás přivede k poslední uložené...

»
15. 09. 2021 • Michael Chrobok0

RECENZE: Life is Strange True Colors

Adventurní série Life is Strange se nezapomenutelně zapsala do herní historie především svým prvním dílem, za kterým stálo francouzské studio Dontnod. Teenage drama řešící běžné starosti dospívání a zároveň nadpřirozené schopnosti u publika zkrátka zabodovalo. Navázat na tento úspěch druhým dílem se studiu příliš nepodařilo a Life is Strange 2 sbíralo rozporuplné reakce. Ani odbočka Tell Me Why se nepovedla tak dobře, jak její autoři jistě zamýšleli.

»
13. 09. 2021 • Michael Chrobok0

RECENZE: Super Animal Royale

Je to pár let, co multiplayerové řežby ovládl režim battle royale. Ten vychází se stejnojmenného japonského filmu (který není vůbec špatný) a je postaven na jednoduchém principu – skupina hráčů bojuje na ostrově do posledního muže, přičemž k vítězství jim dopomáhají nejen vlastní schopnosti, ale také všude možně poschovávané zbraně. Postupně zmenšující se herní mapa je příslibem nervydrásajících soubojů, ze kterých může vyváznout živý jen jeden.

»
03. 09. 2021 • Lukáš Urban0

Recenze: Song of Iron

„Lid přepadli, vesnici vypálili a protějšek zabili. Obraťte kroky své a pospěšte z tohoto kraje, kde smrt číhá na každém kroku.“ Podobným způsobem by ústřední postava mohla varovat každého, kdo se odváží, natáhne ruku po gamepadu a pomůže ji sjednat nápravu brutálních činů. V době, místech a legendách, kde se msta stává nejlepším přítelem, tepe další titul do severských mytologií, aby z run vykřesal dalšího hrdinu. Nebo hrdinku. To záleží, zda při...

»
01. 09. 2021 • p.a.c.o0

RECENZE: Pile Up! Box by Box

Kartonová krabice je věc, nad kterou se člověk nijak zvlášť nepozastaví. Přitom je to věc, která nám pomáhá při každodenních činnostech nebo důležitých životní událostech, jako je třeba stěhování. Mě také nikdy ani nenapadlo, že by krabice mohly prožívat nějaké zajímavé události což změnil příchod Solid Snakea. Ten se do nich začal schovávat, aby ho nepřátelé tak snadno neobjevili a možná se na světě najde spousta teroristů, kteří kolem každé...

»
31. 08. 2021 • tonyskate0

RECENZE: Rustler – středověká parodie na GTA

Kdo by si nechtěl zahrát středověkou GTA, která je navíc parodií na slavný hit umí si udělat srandu i sama ze sebe. Přesně tak se dá popsat Rustler, jenž si po předběžném přístupu našel cestu i na konzole a my se v naší recenzi podíváme, jestli je tato premisa skutečně tak dobrá, jak zní.

»