RECENZE: Undisputed
Současný trend v bojových sportech je poměrně jasný – smíšená bojová umění dominují veřejnému prostoru a krátké, leč intenzivní šarvátky si získaly srdce mnoha diváků. Pak jsou tady ale ještě nostalgici jako my, kteří vzpomínají na doby, kdy na pomyslném vrcholu bojových sportů stál box. Nejinak tomu bylo i v herním prostředí, kterému výrazně dominovala série Fight Night od EA. Ty časy jsou ale už dávno pryč.
Pokud UFC není vaším šálkem kávy a máte raději gentlemanské souboje v boxu, jistě vás potěšil příchod titulu s jednoduchým názvem Undisputed. Ten krásný sport jménem box opět vrací do hry a duchovně navazuje na poslední plnohodnotnou boxovací hru jménem Fight Night Champion, která vyšla před dlouhými 13 lety! Vrátil se box na naše konzole v plné síle, nebo je už v prvním kole zralý na ručník?
Plochá hratelnost je kamenem úrazu
Ještě před samotným hraním a sepsáním recenze jsem si nainstaloval poslední skvělou velkou boxovací hru, kterou je Fight Night Champion, abych si připomněl, na co Undisputed navazuje. I přes své stáří se Fight Night Champion hraje stále velmi dobře a nabízí skvělý pocit z virtuálního boxu, který ani po těch letech nezestárnul. Trochu jsem doufal, že vývojáři ze Steel City Interactive zašlapou stařičký titul do země novými nápady a přístupem k tomuto tradičnímu sportu, nicméně jak se ukázalo, Fight Night Champion v mnoha ohledech stále zůstal neporažen. Ale všechno popořadě.
Tou patrně nejdůležitější věcí v boxovací hře je pocit, který máte ve chvíli, kdy perfektně zasáhnete vašeho oponenta a on se poroučí k zemi. A tady narazila rukavice do perfektně připraveného bloku. Undisputed v ruce působí velmi prkenným dojmem a mnoho tomu nepřidávají ani trhané animace a pomalá odezva. Nejednou se mi stalo, že boxer bez zjevných příčin jednoduše neudělal to, co jsem po něm chtěl. Ne, že by akci neprovedl úspěšně – neudělal ji vůbec.
O to více mě to u Undisputed překvapilo, neboť jsem v sérii Fight Night strávil desítky a možná i stovky hodin, tudíž ovládání mám poměrně dobře zaryté pod kůží. To je tady víceméně stejné, jen místo kreslení obrazců pravým joystickem pouze určujete směr rány, tedy tady došlo ke značnému zjednodušení. Přesto jsem měl více pocit, že než se svým soupeřem se peru se samotným ovládáním, které se mi nepodařilo dostat pod kontrolu. Moc tomu nepomohl ani fakt, že se občas dostane do záběru i kameraman stojící za ringem, což osobně nechápu, jak vůbec mohli vývojáři dopustit, obzvláště s ohledem na to, že rozhodčí v ringu během zápasu přítomný není.
Pár slov musím ztratit také směrem k nevyvážené obtížnosti v singleplayeru. Zatímco na nejjednodušší obtížnost se stačí na protivníka jen zle podívat a jde k zemi, na tu nejtěžší musíte vážit každý váš krok, protože soupeř je plný sil a každou vaši chybu potrestá. Mezi těmito extrémy jsou ještě dvě další obtížnosti, které ovšem příliš nefungují – druhá ze čtyř je stále poměrně lehká a neposkytuje dostatečnou výzvu, třetí ze čtyř už zase umí i zkušeného hráče pořádně frustrovat. Možná by to chtělo ještě jednu obtížnost uprostřed, kdy by počítač nepodváděl, ale zároveň nefiguroval jako chodící boxovací pytel.
Na nižší obtížnosti jde sice soupeř poměrně snadno k zemi, nicméně stejně rychle se z ní i zvedne – klidně i několikrát za kolo, což je velmi frustrující. Když naopak na vyšších obtížnostech jdete k zemi vy, čeká vás minihra, kdy musíte naplnit měřák tím, že držíte ukazatele navázané na levý a pravý trigger v optimální poloze, která se neustále pohybuje. Odpočinout si můžete mezi jednotlivými koly, a to doslova – nedostanete žádnou minihru ani nic interaktivního, jen se můžete minutu pokochat pohledem na rozmláceného soupeře, letmým pohledem na aktuální procentuální stav obou borců a přečíst si nějakou univerzální radu. Multiplayer bohužel ohodnotit nemohu, protože kopie, kterou jsme obdrželi pro recenzování, trápila technická chyba.
Atmosféra není silnou stránkou hry
Atmosféru zápasů notně ovlivňuje také prezentace a komentář. Tyto faktory bohužel vývojáři ze Steel City Interactive ani zdaleka nedotáhli až do konce. Při úvodním nástupu a během samotného zápasu sice nechybí komentář, který spadá spíše do vod průměrnosti (byť představení boxerů je za mě více než v pořádku), ale ze samotného nástupu nemáte pocit, že borci, kteří se chystají ke střetnutí, na tento okamžik několik měsíců tvrdě dřeli. Hodně k tomu napomáhá také absence hudby, která zde sice je, ale hraje velmi potichu, a i v zaplněné aréně působí nástup velmi komorním dojmem. Co jsem ani neočekával, ale přesto je to škoda, je absence legendárního Michaela Buffera a jeho patentované věty „Let’s Get Ready To Rumble!!!“, která k boxu neodmyslitelně patří.
Pokud jste se těšili, že si dáte zápas v některé z legendárních boxerských arén, jako je například ta v kasinu MGM Grand v Las Vegas či Boardwalk Hall v Atlantic City, rovnou na to zapomeňte. Licencovaných míst, kde si můžete zaboxovat, je tady jen pár a ani jedno nedosahuje věhlasu výše jmenovaných. Ani těch nelicencovaných mnoho není, a i když nevypadají úplně špatně, dobrý dojem to nedělá. Stejně tak jsem se těšil na řadu licencovaných boxerů, včetně legend tohoto sportu. Sice zde máte všechny tři hlavní organizace, ale to je trochu málo. Tady zůstali vývojáři na půl cesty.
Ano, můžete si dát třeba fight Muhammad Ali vs. Roy Jones Jr., ale o moc víc nečekejte. Řada skvělých boxerů zde chybí, namátkou třeba Mike Tyson, Manny Pacquiao či Joe Frazier. O moderních boxerech jako David Haye, Nikolaj Valujev či bratři Kličkové ani nemluvím. V tomto ohledu může stařičký Fight Night Champion stále nabídnout mnohem více, včetně importu uživateli vytvořených boxerů, takže pokud vám nějaký boxer chybí, jednoduše ho najdete.
Undisputed má nicméně velmi robustní tvorbu vlastního boxera (a nebo boxerky, protože lze hrát také za ženu), do kterého se dostanete hned ve chvíli, kdy spustíte kariéru. Tady se vývojáři skutečně vyřádili a nechají vás vytvořit vlastního šampiona takřka až s maniakálnimi detaily – ať už jde o vypracování fyzických atributů, přidání různých tetování nebo třeba úpravy výstroje, byť tady mi opět chybí licence. Co nechybí, je možnost upravit boxerský styl tak, aby vyhovoval přesně vaší strategii. Abyste si ovšem svého vytvořeného boxera naplno užili, musíte v kariéře strávit poměrně velké množství času, než si vypracujete statistiky tak, abyste získali alespoň nějakou radost ze hry.
Po úvodním turnaji se v rámci kariéry hned vrhnete na obligátní kolečko domluvit zápas – natrénovat – odboxovat – odpočinout – zopakovat. Domlouvání zápasu je v tomto případě trochu alchymie a ovlivnit můžete nejen to, kolik za zápas vyděláte, kde budete boxovat, ale také kolik propagačních aktivit musíte udělat. Zkrátka jako ve skutečnosti, což chválím. Horší už je to s přípravou na zápas, která se sestává jen z výběru akcí, které před samotným utkáním máte udělat. Zapomeňte tak na minihry, které by vám dostaly ovládání pod kůži a vy jste měli pocit, že skutečně na nadcházející zápas dřete jako kůň. Svou roli hrají také trenéři, kteří rostou společně s vámi, byť na jejich výběru až tak nezáleží, neboť v určité fázi kariéry je mnohem jednodušší si najmout lepší.
Po grafické stránce hra nevypadá vůbec špatně, nicméně ve srovnání se starším Fight Nightem není posun až takový, jaký bych čekal. Na samotných boxerech si dali vývojáři vcelku záležet, přesto ale nepůsobí jako živí lidé, ale jen jako umělí panáci. Design arén a okolí už tolik péče nedostal, což je škoda, ale na druhou stranu se to dá pochopit – přeci jen většinu času budete mít oči upřené na protivníka. S politováním musím konstatovat, že třináctiletá odmlka mezi Fight Night Champion a Undisputed se na grafické stránce podepsala mnohem méně, než by bylo záhodno, což rozhodně neslouží ke cti zbrusu nového titulu.
Nejlepší boxovací hra na trhu, ale …
Co říct závěrem? Undisputed je pro mě osobně zklamáním, především jako pro fanouška boxu. Čekal bych, že po více než dekádu trvající odmlce v boxovacích hrách bude jednoduché navázat na staré herní klasiky a překonat je po téměř všech stránkách, nicméně jsem se spletl. Box zažívá v současné době nelehké období, kdy jej z piedestalu vytlačuje MMA, přičemž fanoušci, kteří boxu zůstali věrní, by si zasloužili něco lepšího.
Vývojáři ze Steel City Interactive se zaměřili na vybrané aspekty, které dotáhli téměř až k dokonalosti. Co ovšem opomněli, je samotný pocit z boxování a navození té správné atmosféry, kdy se nemůžete dočkat, až svého protivníka zasypete údery a následně jej přesně mířenou ranou pošlete k zemi. Trestuhodné je z mého pohledu také vynechání miniher, které by mohly celou hratelnost ozvláštnit. Přes veškerou kritiku je Undisputed nejlepší boxovací hrou současnosti, především díky tomu, že prakticky nemá konkurenci.
Verdikt
Undisputed působí jako šité horkou jehlou. Zatímco v některých méně důležitých aspektech si vývojáři dali tu práci a dovedli je téměř až k dokonalosti, v těch klíčových už podobná péče tolik vidět není. Největším zklamáním je patrně fakt, že ze samotného hraní nemáte tak dobrý pocit, jako z třináct let starého Fight Night Champion. A i přesto je to kvůli nedostatečné konkurenci nejlepší boxovací hra na trhu.Tvorba vlastního boxera | Plochá hratelnost |
Detailní manažerské aspekty kariéry | Chybí řada licencí dotvářejících atmosféru |
Ucházející grafická podoba | Jen průměrný komentář |
Bohaté možnosti přizpůsobení herního stylu | Málo skutečných boxerů |
Možnost hrát za ženu | Nespolehlivé ovládání |
Absence miniher |
RECENZE: Death Stranding: Director’s Cut
Monument herní inovace herního génia Hidea Kojimy je konečně dostupný pro Xbox, jak si vede v recenzi?
RECENZE: Dragon Age: The Veilguard
Na návrat slavné značky studia Bioware čekali fanoušci téměř 10 let. Za tu dobu se toho změnilo poměrně hodně, ať už v herním průmyslu jako takovém, ve věkovém složení hráčů nebo i v personálním obsazení samotného kanadského studia. Není se proto co divit, že nejnovější přírůstek do série s podtitulem The Veilguard vzbuzoval nejen velká očekávání, ale také obavy, jak návrat na kontinent Thedas dopadne.
RECENZE: Farming Simulator 25
Zemědělství není vůbec žádná legrace. Není to jenom o tom, že člověk něco zaseje na poli a pak jenom čeká, až to vyroste. Je třeba všechno náležitě pohnojit, bojovat se škůdci a také s nepřízní počasí. Ani chov zvířat není sázkou na jistotu, jak by se mohlo zdát, protože v případě špatné úrody krmení ho budeme mít málo, takže buď musíme zredukovat počty chovů nebo krmení nakoupit, čímž však klesá náš zisk....
Recenze: Squirrel with a Gun
Zní to možná šíleně, ale ve hře Squirrel with a Gun hrajete za veverku, která se chopí bouchačky a vydává se do boje. Tento bláznivý 3D sandbox připomíná trochu jiné bizarnosti typu Untitled Goose Game nebo Goat Simulator – tedy hry, které si dělají legraci z konvenčního hraní a přináší hlavně kopec srandovní zábavy. U těchto her se ale zákonitě nabízí otázka – bude to alespoň tak zábavné, abych toho...
RECENZE: Life is Strange: Double Exposure
Na poli adventur je Life is Strange pojem. Studiu Don’t Nod se v roce 2015 podařilo stvořit překvapivý hit, který umně kombinoval paranormální jevy a vztahové drama z pohledu Maxine Caulfield, mladé středoškolačky, jež ke svým superschopnostem přišla jako slepá k houslím. Od té doby se svět rozšířil nejen o další více či méně povedené tituly, ale také o další studio Deck Nine, které si vzalo na starosti také pokračování...
RECENZE: Call of Duty Black Ops 6
Letošní díl nekonečné série Call of Duty je celou řadou hráčů očekáván hned z několika důvodů. Může to být třeba tím, že vývoj Black Ops 6 byl na poměry značky až nečekaně dlouhý, protože trval čtyři roky. Vývojáři tak měli spoustu času náležitě zapracovat na všech aspektech a napravit poněkud pošramocenou pověst po nepříliš vydařeném Modern Warfare III. Hráči na Xboxu pak mají ještě jeden důvod k radosti, obzvlášť, pokud si...
Recenze: Sonic X Shadow Generations
Generační střet rychlosti, cestování v čase a temnoty. Nový titul z dílny herní legendy, studia SEGA, vrací to, co už jednou dobře fungovalo v roce 2011 a přidává k tomu temný chod navíc, v podobě kampaně za dokonalou bytost, ježka Shadowa.