RECENZE: Unravel Two

Autor: p.a.c.o Publikováno: 28.6.2018, 18:36

Publikováno: 28.6.2018, 18:36

Přiřazené štítky

Sociální sítě

O autorovi

p.a.c.o

p.a.c.o

Je autorem 1475 článků

U hraní se dá krásně relaxovat, což se snažím aplikovat nejen na sebe, ale i své okolí...

Na hraní mám nejraději skutečnost, kdy mohu poznávat nejrůznější světy a v nich prožívat nejrůznější dobrodružství. Některé příběhy a zážitky po dohrání vyblednou, jiné z nich člověku utkví v paměti a rád se k nim vrací. Zejména se to podaří v případě, kdy prožijeme něco jiného, zvláštního nebo s výraznou grafickou stylizací, která celek odliší od zbytku herní produkce.

Do kategorie zapamatovatelných her se u mě zařadil i Unravel. Menší hříčka s dojemným příběhem a ikonickým hlavním hrdinou, kterého tvořil shluk bavlnky a jehož trable nás rozesmály, ale také nám docela často zatrnulo, když se o Yarnyho pokoušeli nepřátelé. O pokračování se nikde moc nehovořilo a ono se najednou objevilo na herní scéně. Ba co víc, hra byla oznámena a zároveň hned vydána. Unravel Two přináší pár novinek, které staví na osvědčeném základě. Zábavě a dojemnému příběhu tak nic nebrání.

Hned na začátku se náš hrdina potkává se svým bratrem, čímž se odkrývá největší novinka druhého dílu. Dva panáčci jsou jasným signálem pro kooperaci, ale nebojte, The Way Out se nekoná. I pokud hrajete sami, v klidu si hru užijete a stejně tak, když k vám někdo dorazí, můžete si zahrát. Kooperace je možná pouze offline, takže dotyčný člověk musí sedět vedle vás.

Unravel Two si během vyprávění příběhu vystačí beze slov, kdy sledujeme na pozadí „duchy“ postav a jejich osudů. Dvě děti utíkají před zlými lidmi z dětského domova a následně je tito zlí lidé honí napříč nejrůznějšími prostředími. Děj z těchto příběhů pak následně ovlivňuje herní svět, ve kterém se pohybují naši dva bavlňáčci. Tentokrát jsou bavlnkou přivázáni k sobě, takže je neomezuje celková délka bavlnky tvořící jejich těla, ale délka bavlnky spojující je navzájem.

Na jejich propojení je pak vystavěna celá hratelnost, design levelů a také jednotlivé hádanky. Stále se přitom jedná o z boku viděnou adventuru, v níž nám tvůrci do cesty staví nejrůznější překážky. Nechybí tvorba lávek a tlačení předmětů po nich z prvního dílu, doplněné o kooperaci obou postaviček. V mnoha případech jeden drží druhého, aby se mohli někam zhoupnout, odrazit se o zeď a prostě se nějak dostat dál. Hádanek je připravena spousta, jsou hezky různorodé, i když základní mechanika se opakuje a do všeho sem tam vstupuje temná síla.

V pár místech napříč všemi úrovněmi dojde příběh do bodu, kdy musí dětem pomoci naši hrdinové. V tu chvíli je potřeba dostat každého z hrdinů do konkrétního místa, většinou na opačné straně (jinak se musí všude dostat spolu), což je velice příjemné a nenásilné zapojení kooperace. Level design se povedl, a když už jsem zmínil tu obtížnost, je nastavena rozumně. Navíc je dávkovaná postupně a je fakt, že ke konci příběhu se člověk už docela zapotí, než přijde na to správné načasování a odhalí ideální průchod danou částí. V těch se mohou pohybovat i „temné síly“ nepřátel, kdy kontakt s nimi znamená smrt.

Příběhových úrovní je na první pohled sice méně (dohromady jich je sedm), ale jejich průchod rozhodně není nějaká pětiminutovka. Většinou je za méně jak půl hodiny neprojdete (na první průchod), tím spíš, pokud se rozhodnete sbírat dodatečné vzpomínky, díky nimž si v hlavním majáku odkryjete více obrazů. Nově každá úroveň láká na další průchod, kdy můžete sbírat nejen dodatečné vzpomínky, ale také můžeme zkusit úroveň projít v daném čase anebo v ní nezemřít. Po projití příběhu se zájemci o překonávání sama sebe mohou pustit do plnění výzev. Těch je nějakých třicet, a čím dále se dostanete, tím více se zapotíte.

Výzvou je i samotná hra v kooperaci, protože je nepatrně těžší, než když hrou procházíte sami. Synchronizace obou hráčů je klíčová a navíc pro postup dál se na místo určení musí v jednom kuse dostat oba. Kamera v tomto případě také funguje na výbornou, tudíž si hru úplně v klidu můžete užít jenom v kooperaci a to včetně zmíněných výzev. Více hlav více ví, takže se to může hodit.

Prostředí se mění tak akorát, i když jejich různorodost mi přišla oproti prvnímu dílu o něco méně markantní. Je tady les, jehož zpracování je opravdu úžasné a městská čí technická (továrny) prostředí. Všechno je krásně malebné a občas mě míra detailu až překvapila. Co mi při plnění hádanek občas vadilo, je nejednoznačnost prvků v prostředí. V praxi to vypadá tak, že máte před sebou třeba trubku, ale na první pohled není zřejmé, zda na ni můžete vyšplhat, je nutné ji přeskočit nebo jaká vlastně bude interakce s ní. Díky tomu je občas potřeba použít metodu pokus-omyl, aby hráč zjistil, jak dané věci fungují a mohl hádanku překonat.

Jak jsem zmínil v úvodu, hra si vystačí bez textů a slov, takže o to více sází na stylizaci prostředí a také hudební motivy. Všechno krásně pasuje dohromady a na hru je tak radost nejen pohledět, ale také se zaposlouchat do jejích hudebních motivů. Díky tomu je hraní velice příjemné a i v Unravel Two jsem prožil celou řadu okamžiků, na něž hned tak nezapomenu.

9
Technické zpracováníHratelnostTrvanlivost

Verdikt

I napodruhé mě Unravel nadchl a s klidným svědomím mohu jeho koupi a hraní více než doporučit. Navíc jeho cenovka je více než adekvátní obsahu. Příjemný je i fakt, že k hraní Unravel Two nepotřebujete vůbec znát a vědět, o čem byl první díl. Hra je tak vhodná úplně pro každého, kdo chce prožít zajímavý příběh, potrápit svou hlavu u hádanek a překonat sám sebe ve výzvách. To vše je navíc možné prožít i s kamarádem po svém boku.
  • hitmanx360

    Hrají se svým pětiletým synem. Je to super.

    • Gappo

      mám to stejně, jen ještě dohráváme jedničku. 🙂

      • hitmanx360

        Ta jde také Koop?

        • Gappo

          Nene, hrajeme na střídačku…když se zasekne, tak pomáhám :)) není to klasika coop ale i tak je to fajn :))

12. 07. 2018 • p.a.c.o3

RECENZE: LEGO The Incredibles

LEGO hry jsou stálící herní scény a oproti velkým studiím, které vydají svá pokračování jednou do roka, stihnou vydat do roka i dvě hry. Jejich šablona se většinou moc neliší, mění se akorát příběh a hrdinové, kteří se na jeho základě ve hře objevují. Skoro si až člověk říká, jestli to stále někoho baví hrát. Odpověď by byla nejspíš kladná, i když to má svá ale.

»
11. 07. 2018 • p.a.c.o0

RECENZE: Eventide 3: Legacy of Legends

Casual hry jsou takovou zajímavou sortou her, kterou většina hráčů přehlíží s tím, že se jedná o nějaké méněcenné hry. To však není tak úplně pravda, i když původ hledání předmětů, o kterém se budeme na následujících řádcích bavit, je na mobilní platformě. I tak se však jedná o hry nabízející zábavu, dokáží potrápit naše mozkovny a přinést zajímavé příběhy.

»
07. 07. 2018 • chaosteorycz2

Recenze: Red Faction: Guerrilla Re-Mars-tered

Ne, já už tam nechci. To raději k nějaké bažině ve Vysoké Lhotě. Skoro každý míří k moři do Itálie, Řecka, Egypta nebo Chorvatska a já mám místenku na vyprahlý Mars. A vy se moc nesmějte, neboť příštích pár minut mi budete dělat společnost. Tudíž si nezapomeňte sbalit opalovací krém s faktorem „Do křupava“, doklady pro meziplanetární cestování a minimálně kontejner semtexu. Na nehostinnou planetu se opět vracíme jako důlní inženýři, proto se...

»
04. 07. 2018 • kristine4chaos5

Recenze: MXGP Pro

Kluci v redakci nad studiem Milestone už definitivně zlomili hůl. Není proto divu, že když vyšla jeho nová hra, mají najednou dovolené, rekonstrukce domů nebo neodkladné zdravotní prohlídky a plastické zákroky. Třeba i nastřelování vlasů. Vlastně se jim není co divit, protože už museli přetrpět zámořský motocross, atentát na rallye a naprostou devalvaci značky MotoGP. Nicméně. MXGP Pro je ve světě chválenou hrou, což může znamenat jen dvě věci. Buď...

»
03. 07. 2018 • lindros88cze12

RECENZE: Crash Bandicoot N.Sane Trilogy

Kolekce Crash Bandicoot N.Sane Trilogy konečně dorazila na Xbox One a samozřejmě také ve 4K na Xbox One X. Oblíbený vačnatec je tedy zpět a hned na úvod je třeba říct, že čekání stálo za to.

»
01. 07. 2018 • chaosteorycz5

Recenze: The Crew 2

Tak moji drazí. Právě jsem se vrátil ze zámoří, kde se mě sekta označená zkratkou „TC2“ pokusila obrátit na její víru. Na rozdíl od jiné organizace, které se to úspěšně podařilo kdysi v Austrálii, tato si na mě nepozvala jen závodníky automobilové, ale také piloty letadel a lodí. Všichni byli vybaveni velkým odhodláním vnutit mi lásku k jejich sportu. Přemlouvali, předváděli psí kusy, a dokonce upláceli drobnými dárky za to, že jsem...

»
26. 06. 2018 • chaosteorycz3

Recenze: Super Bomberman R

Zlý vládce Buggler má choutky na ovládnutí vesmíru. Sám o sobě ovšem stačí maximálně na podmanění vrakoviště, což pro začátek není tak zlé. Právě tady vdechne život pěti zlotřilým obrům, s jejichž pomocí převezme vládu na stejným počtem planet v soustavě Starry Sky Nebula. Ve světě, kde je dobro na úřadu práce, by měl vyhráno a popíjel někde olejové Mojito na okraji galaxie. Rodinka Bombermanů ale nehodlá mocichtivému lotrovi posluhovat. A také...

»
22. 06. 2018 • chaosteorycz0

Recenze: Prey: Mooncrash

Podle mnohých, to prej byla jedna z nejlepších her loňského roku a další skvělý milník studia Arkane. Jiní naopak tvrdí, že směsky všech možných titulů prej nehrají, protože originalita světem otáčí. A prej už to stejně nebylo ono, protože chyběl indián, obaly od ohnivé vody a emzáci balancující mezi genialitou a parodií. Prej se to jmenovalo Prey a podle tvůrců jedna zastávka u ní rozhodně nestačí. A víte co? Já souhlasím,...

»