RECENZE: Unravel Two

Autor: p.a.c.o Publikováno: 28.6.2018, 18:36

Publikováno: 28.6.2018, 18:36

Přiřazené štítky

Sociální sítě

O autorovi

p.a.c.o

p.a.c.o

Je autorem 1621 článků

U hraní se dá krásně relaxovat, což se snažím aplikovat nejen na sebe, ale i své okolí...

Na hraní mám nejraději skutečnost, kdy mohu poznávat nejrůznější světy a v nich prožívat nejrůznější dobrodružství. Některé příběhy a zážitky po dohrání vyblednou, jiné z nich člověku utkví v paměti a rád se k nim vrací. Zejména se to podaří v případě, kdy prožijeme něco jiného, zvláštního nebo s výraznou grafickou stylizací, která celek odliší od zbytku herní produkce.

Do kategorie zapamatovatelných her se u mě zařadil i Unravel. Menší hříčka s dojemným příběhem a ikonickým hlavním hrdinou, kterého tvořil shluk bavlnky a jehož trable nás rozesmály, ale také nám docela často zatrnulo, když se o Yarnyho pokoušeli nepřátelé. O pokračování se nikde moc nehovořilo a ono se najednou objevilo na herní scéně. Ba co víc, hra byla oznámena a zároveň hned vydána. Unravel Two přináší pár novinek, které staví na osvědčeném základě. Zábavě a dojemnému příběhu tak nic nebrání.

Hned na začátku se náš hrdina potkává se svým bratrem, čímž se odkrývá největší novinka druhého dílu. Dva panáčci jsou jasným signálem pro kooperaci, ale nebojte, The Way Out se nekoná. I pokud hrajete sami, v klidu si hru užijete a stejně tak, když k vám někdo dorazí, můžete si zahrát. Kooperace je možná pouze offline, takže dotyčný člověk musí sedět vedle vás.

Unravel Two si během vyprávění příběhu vystačí beze slov, kdy sledujeme na pozadí „duchy“ postav a jejich osudů. Dvě děti utíkají před zlými lidmi z dětského domova a následně je tito zlí lidé honí napříč nejrůznějšími prostředími. Děj z těchto příběhů pak následně ovlivňuje herní svět, ve kterém se pohybují naši dva bavlňáčci. Tentokrát jsou bavlnkou přivázáni k sobě, takže je neomezuje celková délka bavlnky tvořící jejich těla, ale délka bavlnky spojující je navzájem.

Na jejich propojení je pak vystavěna celá hratelnost, design levelů a také jednotlivé hádanky. Stále se přitom jedná o z boku viděnou adventuru, v níž nám tvůrci do cesty staví nejrůznější překážky. Nechybí tvorba lávek a tlačení předmětů po nich z prvního dílu, doplněné o kooperaci obou postaviček. V mnoha případech jeden drží druhého, aby se mohli někam zhoupnout, odrazit se o zeď a prostě se nějak dostat dál. Hádanek je připravena spousta, jsou hezky různorodé, i když základní mechanika se opakuje a do všeho sem tam vstupuje temná síla.

V pár místech napříč všemi úrovněmi dojde příběh do bodu, kdy musí dětem pomoci naši hrdinové. V tu chvíli je potřeba dostat každého z hrdinů do konkrétního místa, většinou na opačné straně (jinak se musí všude dostat spolu), což je velice příjemné a nenásilné zapojení kooperace. Level design se povedl, a když už jsem zmínil tu obtížnost, je nastavena rozumně. Navíc je dávkovaná postupně a je fakt, že ke konci příběhu se člověk už docela zapotí, než přijde na to správné načasování a odhalí ideální průchod danou částí. V těch se mohou pohybovat i „temné síly“ nepřátel, kdy kontakt s nimi znamená smrt.

Příběhových úrovní je na první pohled sice méně (dohromady jich je sedm), ale jejich průchod rozhodně není nějaká pětiminutovka. Většinou je za méně jak půl hodiny neprojdete (na první průchod), tím spíš, pokud se rozhodnete sbírat dodatečné vzpomínky, díky nimž si v hlavním majáku odkryjete více obrazů. Nově každá úroveň láká na další průchod, kdy můžete sbírat nejen dodatečné vzpomínky, ale také můžeme zkusit úroveň projít v daném čase anebo v ní nezemřít. Po projití příběhu se zájemci o překonávání sama sebe mohou pustit do plnění výzev. Těch je nějakých třicet, a čím dále se dostanete, tím více se zapotíte.

Výzvou je i samotná hra v kooperaci, protože je nepatrně těžší, než když hrou procházíte sami. Synchronizace obou hráčů je klíčová a navíc pro postup dál se na místo určení musí v jednom kuse dostat oba. Kamera v tomto případě také funguje na výbornou, tudíž si hru úplně v klidu můžete užít jenom v kooperaci a to včetně zmíněných výzev. Více hlav více ví, takže se to může hodit.

Prostředí se mění tak akorát, i když jejich různorodost mi přišla oproti prvnímu dílu o něco méně markantní. Je tady les, jehož zpracování je opravdu úžasné a městská čí technická (továrny) prostředí. Všechno je krásně malebné a občas mě míra detailu až překvapila. Co mi při plnění hádanek občas vadilo, je nejednoznačnost prvků v prostředí. V praxi to vypadá tak, že máte před sebou třeba trubku, ale na první pohled není zřejmé, zda na ni můžete vyšplhat, je nutné ji přeskočit nebo jaká vlastně bude interakce s ní. Díky tomu je občas potřeba použít metodu pokus-omyl, aby hráč zjistil, jak dané věci fungují a mohl hádanku překonat.

Jak jsem zmínil v úvodu, hra si vystačí bez textů a slov, takže o to více sází na stylizaci prostředí a také hudební motivy. Všechno krásně pasuje dohromady a na hru je tak radost nejen pohledět, ale také se zaposlouchat do jejích hudebních motivů. Díky tomu je hraní velice příjemné a i v Unravel Two jsem prožil celou řadu okamžiků, na něž hned tak nezapomenu.

9
Technické zpracováníHratelnostTrvanlivost

Verdikt

I napodruhé mě Unravel nadchl a s klidným svědomím mohu jeho koupi a hraní více než doporučit. Navíc jeho cenovka je více než adekvátní obsahu. Příjemný je i fakt, že k hraní Unravel Two nepotřebujete vůbec znát a vědět, o čem byl první díl. Hra je tak vhodná úplně pro každého, kdo chce prožít zajímavý příběh, potrápit svou hlavu u hádanek a překonat sám sebe ve výzvách. To vše je navíc možné prožít i s kamarádem po svém boku.
  • hitmanx360

    Hrají se svým pětiletým synem. Je to super.

    • Gappo

      mám to stejně, jen ještě dohráváme jedničku. 🙂

      • hitmanx360

        Ta jde také Koop?

        • Gappo

          Nene, hrajeme na střídačku…když se zasekne, tak pomáhám :)) není to klasika coop ale i tak je to fajn :))

18. 01. 2019 • p.a.c.o2

RECENZE: Ace Combat 7: Skies Unknown

Nejdříve chtěl člověk umět létat jako pták, aby se mohl vydat do oblak. Přes balóny a první letadla jsme se dostali až k dnešním moderním strojům, jejichž bojové a letové vlastnosti jsou úžasné. O to smutnější je fakt, že her s leteckou tématikou je jako šafránu. Přitom hlad po tomto žánru rozhodně je, takže každá další oznámená hra je očekávána nemalou enklávou virtuálních pilotů, kteří jenom čekají, až budou moct usednout do...

»
14. 12. 2018 • lindros88cze0

RECENZE: The Council

Od doby, kdy studio Telltale Games přišlo s vydáním příběhových her po epizodách, jsme se dočkali mnoho her, které se této konkrétní receptury držely. Nicméně jak už dnes víme, je třeba určitá opatrnost a zbytečně to s projekty nepřehánět, abyste neskončily právě jako pionýři z Telltale, ačkoliv tam za to mohlo neschopné vedení. Každopádně dnes se podíváme na zoubek mysteriózní epizodické adventuře The Council, která se konečně dočkala závěrečné epizody a my si...

»
12. 12. 2018 • p.a.c.o0

RECENZE: Just Cause 4

Otevřené světy nabízejí nespočet možností, jak nám přinést různorodá dobrodružství a nejspíš i proto jsou v dnešní době tak populární. I já se do těchto světů rád vydávám, ale je tu jeden z nich, který se svou nekonečnou akcí tak trochu vymyká všem ostatním. Série Just Cause na to jde cestou výbuchů, bláznivostí a světem, v němž se můžeme vydat, kam nás jenom napadne a vyzkoušet, co všechno v něm je možné, byť je...

»
08. 12. 2018 • chaosteorycz1

Recenze: Jagged Alliance: Rage!

Vytahovat na světlo staré značky je stejně moderní, jako nosit brýle a kšandy po dědovi a hrát si na hipstera. Dle hesla: „Když to nejde zremasterovat, udělej další díl“, dostáváme opětovně série, jejichž existence byla už dávno součástí minulosti. A zcela právem, protože v posledních podobách dokázaly sami sebe dostat do slepé uličky.

»
04. 12. 2018 • p.a.c.o0

RECENZE: RIDE 3

Vývojáři z italského studia Milestone mají mezi hráči již nějaké to jméno, protože stojí za celou řadou známých značek. Jejich kvalita je sice velice rozporuplná, ale když řeknu, že se jedná o lehce nadprůměrné tituly, nejspíš to přesně vystihne jejich status. Ne každé studio je schopné chrlit hry stejným tempem, jako to dělají právě Milestone a ještě u nich zajistit nějakou kvalitu. Vždyť jenom letos jsme od nich již dostali tři...

»
30. 11. 2018 • p.a.c.o3

RECENZE: Battlefield V

První a druhá světová válka jsou oblíbená témata pro herní zpracování, na která se dá pohlížet z několika úhlů. Nejpočetnější zpracování mají na svědomí střílečky, kam se tyto ozbrojené konflikty našich dějin hodí asi nejvíce. Jeden čas byla děsně „cool“, až hráči začali být přejedeni touto tématikou a vývojáři naštěstí posunuli válku do moderní doby. Já sám si nejsem jist, zda jsem již zapomněl na všechny druhoválečné hry, abych byl nadšený...

»
29. 11. 2018 • chaosteorycz4

Recenze: Darksiders III

Je jedno, jak moc se snažíte změnit osud. Pokud se tak má stát, stane se. Bláboly kartářky uzené v mlžném oparu levného kuřiva neberte na lehkou váhu, protože něco málo na nich bude. Nevěříte? Co Sarah Connorová a oddalování soudného dne? Nebo Glum, jehož osud byl navěky spojen s prstenem? A co nastolení rovnováhy na bojišti, kterému andělé a démoni říkají Země? Téma jak vystřižené pro Roberta Langdona nebo Constantina, mají v tomto...

»
26. 11. 2018 • chaosteorycz0

Recenze: Achtung! Cthulhu Tactics

Kdykoliv se Němci zapletou s okultismem, smrdí to sírou nebo pořádně nevrlými démony. Že byl Hitler přinejmenším fascinován magií a vším, co by mohlo z onoho či jiného světa pomoci jeho armádě k vyhraní války, je známým faktem. Však spousta her, filmů a komiksů s tímto motivem pracuje. Jenže co kdyby Lovecraft nebyl jen skvělý fantasta, ale také spisovatel popisující skutečný kult a reálná monstra? Pak by válečné fronty možná páchly rybinou.

»