RECENZE: Unravel Two

Autor: p.a.c.o Publikováno: 28.6.2018, 18:36

Publikováno: 28.6.2018, 18:36

Přiřazené štítky

Sociální sítě

O autorovi

p.a.c.o

p.a.c.o

Je autorem 1687 článků

U hraní se dá krásně relaxovat, což se snažím aplikovat nejen na sebe, ale i své okolí...

Na hraní mám nejraději skutečnost, kdy mohu poznávat nejrůznější světy a v nich prožívat nejrůznější dobrodružství. Některé příběhy a zážitky po dohrání vyblednou, jiné z nich člověku utkví v paměti a rád se k nim vrací. Zejména se to podaří v případě, kdy prožijeme něco jiného, zvláštního nebo s výraznou grafickou stylizací, která celek odliší od zbytku herní produkce.

Do kategorie zapamatovatelných her se u mě zařadil i Unravel. Menší hříčka s dojemným příběhem a ikonickým hlavním hrdinou, kterého tvořil shluk bavlnky a jehož trable nás rozesmály, ale také nám docela často zatrnulo, když se o Yarnyho pokoušeli nepřátelé. O pokračování se nikde moc nehovořilo a ono se najednou objevilo na herní scéně. Ba co víc, hra byla oznámena a zároveň hned vydána. Unravel Two přináší pár novinek, které staví na osvědčeném základě. Zábavě a dojemnému příběhu tak nic nebrání.

Hned na začátku se náš hrdina potkává se svým bratrem, čímž se odkrývá největší novinka druhého dílu. Dva panáčci jsou jasným signálem pro kooperaci, ale nebojte, The Way Out se nekoná. I pokud hrajete sami, v klidu si hru užijete a stejně tak, když k vám někdo dorazí, můžete si zahrát. Kooperace je možná pouze offline, takže dotyčný člověk musí sedět vedle vás.

Unravel Two si během vyprávění příběhu vystačí beze slov, kdy sledujeme na pozadí „duchy“ postav a jejich osudů. Dvě děti utíkají před zlými lidmi z dětského domova a následně je tito zlí lidé honí napříč nejrůznějšími prostředími. Děj z těchto příběhů pak následně ovlivňuje herní svět, ve kterém se pohybují naši dva bavlňáčci. Tentokrát jsou bavlnkou přivázáni k sobě, takže je neomezuje celková délka bavlnky tvořící jejich těla, ale délka bavlnky spojující je navzájem.

Na jejich propojení je pak vystavěna celá hratelnost, design levelů a také jednotlivé hádanky. Stále se přitom jedná o z boku viděnou adventuru, v níž nám tvůrci do cesty staví nejrůznější překážky. Nechybí tvorba lávek a tlačení předmětů po nich z prvního dílu, doplněné o kooperaci obou postaviček. V mnoha případech jeden drží druhého, aby se mohli někam zhoupnout, odrazit se o zeď a prostě se nějak dostat dál. Hádanek je připravena spousta, jsou hezky různorodé, i když základní mechanika se opakuje a do všeho sem tam vstupuje temná síla.

V pár místech napříč všemi úrovněmi dojde příběh do bodu, kdy musí dětem pomoci naši hrdinové. V tu chvíli je potřeba dostat každého z hrdinů do konkrétního místa, většinou na opačné straně (jinak se musí všude dostat spolu), což je velice příjemné a nenásilné zapojení kooperace. Level design se povedl, a když už jsem zmínil tu obtížnost, je nastavena rozumně. Navíc je dávkovaná postupně a je fakt, že ke konci příběhu se člověk už docela zapotí, než přijde na to správné načasování a odhalí ideální průchod danou částí. V těch se mohou pohybovat i „temné síly“ nepřátel, kdy kontakt s nimi znamená smrt.

Příběhových úrovní je na první pohled sice méně (dohromady jich je sedm), ale jejich průchod rozhodně není nějaká pětiminutovka. Většinou je za méně jak půl hodiny neprojdete (na první průchod), tím spíš, pokud se rozhodnete sbírat dodatečné vzpomínky, díky nimž si v hlavním majáku odkryjete více obrazů. Nově každá úroveň láká na další průchod, kdy můžete sbírat nejen dodatečné vzpomínky, ale také můžeme zkusit úroveň projít v daném čase anebo v ní nezemřít. Po projití příběhu se zájemci o překonávání sama sebe mohou pustit do plnění výzev. Těch je nějakých třicet, a čím dále se dostanete, tím více se zapotíte.

Výzvou je i samotná hra v kooperaci, protože je nepatrně těžší, než když hrou procházíte sami. Synchronizace obou hráčů je klíčová a navíc pro postup dál se na místo určení musí v jednom kuse dostat oba. Kamera v tomto případě také funguje na výbornou, tudíž si hru úplně v klidu můžete užít jenom v kooperaci a to včetně zmíněných výzev. Více hlav více ví, takže se to může hodit.

Prostředí se mění tak akorát, i když jejich různorodost mi přišla oproti prvnímu dílu o něco méně markantní. Je tady les, jehož zpracování je opravdu úžasné a městská čí technická (továrny) prostředí. Všechno je krásně malebné a občas mě míra detailu až překvapila. Co mi při plnění hádanek občas vadilo, je nejednoznačnost prvků v prostředí. V praxi to vypadá tak, že máte před sebou třeba trubku, ale na první pohled není zřejmé, zda na ni můžete vyšplhat, je nutné ji přeskočit nebo jaká vlastně bude interakce s ní. Díky tomu je občas potřeba použít metodu pokus-omyl, aby hráč zjistil, jak dané věci fungují a mohl hádanku překonat.

Jak jsem zmínil v úvodu, hra si vystačí bez textů a slov, takže o to více sází na stylizaci prostředí a také hudební motivy. Všechno krásně pasuje dohromady a na hru je tak radost nejen pohledět, ale také se zaposlouchat do jejích hudebních motivů. Díky tomu je hraní velice příjemné a i v Unravel Two jsem prožil celou řadu okamžiků, na něž hned tak nezapomenu.

9
Technické zpracováníHratelnostTrvanlivost

Verdikt

I napodruhé mě Unravel nadchl a s klidným svědomím mohu jeho koupi a hraní více než doporučit. Navíc jeho cenovka je více než adekvátní obsahu. Příjemný je i fakt, že k hraní Unravel Two nepotřebujete vůbec znát a vědět, o čem byl první díl. Hra je tak vhodná úplně pro každého, kdo chce prožít zajímavý příběh, potrápit svou hlavu u hádanek a překonat sám sebe ve výzvách. To vše je navíc možné prožít i s kamarádem po svém boku.
  • hitmanx360

    Hrají se svým pětiletým synem. Je to super.

    • Gappo

      mám to stejně, jen ještě dohráváme jedničku. 🙂

      • hitmanx360

        Ta jde také Koop?

        • Gappo

          Nene, hrajeme na střídačku…když se zasekne, tak pomáhám :)) není to klasika coop ale i tak je to fajn :))

22. 04. 2019 • p.a.c.o0

RECENZE: Road Redemption

Hráči rádi vzpomínají na staré dobré klasiky, které přinesly nějakou tu zajímavou herní mechaniku. Spousta z těchto her by byla velice zajímavých i pro dnešní hráče, protože moc nezestárly, nebo by jim stačilo jenom trochu, aby odpovídaly dnešním standardům. I proto je pro dnešní vývojáře lákavá představa toho, že vezmou starou hru a pokusí se na ní postavit svou herní budoucnost. Bohužel ne vždy to dobře dopadne.

»
21. 04. 2019 • chaosteorycz3

Recenze: World Enduro Rally

Občas strávíte s hrou desítky hodin a stále nacházíte překvapující momenty. Ještě lepší je, když si vývojáři pro sebe nechají nějaký ten taj a během propagace nepropálí veškeré trumfy. Poslední dobou se sice stává, že neočekávané momenty pramení z trestuhodného stavu hry, ale zrovna dnes se nechci bavit o Bethesdě. Vlastně ani nevím o čem se budu bavit, protože World Enduro Rally není tajemná diva ve večerních šatech. Je to laciná rajda,...

»
18. 04. 2019 • chaosteorycz0

Recenze: Conarium

Za okny bílé peklo, v hlavě prázdno a okolo pusto, že by se dalo za hranice vyvážet. To je úvod, ze kterého můžete připravit deset a jednu hru navíc. Psychologické drama o následcích nezřízeného pití. Lyrickou baladu na téma Moje samota, moje radost. Depresivní pohled do nitra nedobrovolných exulantů na Sibiř. Anebo hororový thriller s psychologickou zápletkou, tedy v případě, že se hraje podle H. P Lovecrafta.

»
17. 04. 2019 • p.a.c.o1

RECENZE: R.B.I Baseball 19

Herní sportovci mají žně, protože celá řada sportů, u nás i těch méně známých, je zpracována do herní podoby. Hokej a fotbal jsou takové klasiky, které nikoho nepřekvapí a stejně tak virtuální zpracování amerického fotbalu. Z amerických sportů tak do sbírky chybí jenom baseball, kdy na Xbox One jsou na výběr dokonce dvě hry s touto tématikou.

»
15. 04. 2019 • DandyCZE1

RECENZE: Stellaris: Console Edition

Svět strategií je na Xboxu poměrně malý, takže za světlé výjimky jsme jedině rádi. Není totiž vůbec snadné napasovat komplikovanější ovládání na několik hlavních ovládacích prvků na gamepadu a ještě hráče zaujmout. Proto má žánr strategií stále hlavní místo na PC, a troufnu si říct, že to je poslední typ her, které vyloženě PC potřebují. Samozřejmě lze namítnout, že povolení myši a klávesnici může situaci vyřešit, ale osobně si myslím,...

»
14. 04. 2019 • chaosteorycz3

Recenze: The Grand Tour Game

Výrobci aut se neustále snaží, aby své výrobky prodali i těm, kteří o ně absolutně nestojí. Svobodnému muži rodinné MPV, příležitostnému řidiči luxusní limuzínu a zarytému vyznavačovi benzínu elektrické chrastítko. Někdy si marketingové oddělení přivlastní důležitý skalp, jindy musí přiznat nechtěný debakl. A přitom vzbudit zájem o auta je tak jednoduché. Stačí se jmenovat Clarkson, Hammond a May.

»
14. 04. 2019 • p.a.c.o2

RECENZE: Gang Beasts

Šílená, bláznivá, bizarní, divná. I takové hry se dají najít v portfoliu nejrůznějších vývojářů. Co se jim nedá upřít, je nápad a snaha šokovat či nabídnout netradiční zážitek. To pak vznikne simulátor chleba, hrajete za kozu, valíte se světem coby kamenná koule, operujete v jedoucí sanitce nebo ovládáte roztodivné hrdiny. Někdy se úspěch dostaví, jindy ne, někdy vznikne hra dobrá pro párty, jindy si člověk vystačí sám.

»
10. 04. 2019 • chaosteorycz4

Recenze: Assassin’s Creed III Remastered

Tak schválně, ve kterém díle zabijácké série byly první námořní bitvy? Kdy se rozšířily možnosti parkouru? Který hrdina už nepotřeboval lékárničky pro uzdravení a proč byl důležitou součástí hraní lov a následný prodej kořisti? Všechny odpovědi jsou ukryty v historii, kterou značka Assassin’s Creed píše, a do značné míry překrucuje, už od roku 2007. Vy si teď minulost můžete zopakovat hned několikrát, a to na pozadí kolonialismu.

»