Recenze: Victor Vran

Autor: wellkeybig Publikováno: 1.6.2017, 17:12

Publikováno: 1.6.2017, 17:12

Sociální sítě

O autorovi

wellkeybig

wellkeybig

Je autorem 87 článků

V temné uličce, která je osvětlená osamocenou lampou u opuštěné hospody, postávají přízraky a magické běsy. Zagarávie dříve byla veselým místem, plná spokojených měšťanů než se naplnilo prokletí a zrůdy se probudily k životu.

Lovci monster i zaklínači, kteří se snažili město zachránit, se nikdy nevrátily. U vstupní brány stojí muž s démonem v hlavě, kterému nelze vidět do očí. Muž přezdívaný Čistič Vrána nemá v rukou mop s kýblem mýdlové vody, ale drží nabroušenou kosu, z které kape černá krev padlých monster. Čistič se vydal toto bohem zapomenuté místo zbavit prokletí.

Návykovost a vyhlídky do budoucna

Victor Vran je nové ARPG které dorazilo na Xbox One a drží se konzervativního základu. Na první pohled se hra moc neliší od Diabla nebo Van Helsinga.

Díky tomu, že se Bulharské studio Haemimont Games drží zajetých kolejí, nevznikají zásadní chyby a přináší nám čistou zábavu. Nečekejte žádné grafické orgie a srdceryvný příběh, ale odpočinkovou hru s charismatickým hrdinou a skvělým humorem. Victor se na PC podíval již v roce 2015 a jsem rád, že dorazil čistit město od monster i na Xbox One. Hra má lákavou cenovku a tak přináší hodně muziky za málo peněz.

Vzhůru do temné Zagarávie

Victor Vran je postava s tajemnou minulostí. Chlapík drsný na pohled i na poslech. O charismatický chraplák je postaral Doug Cockle, který propůjčil svůj hlas i Geraltovi z Rivie ve hrách o Zaklínači.

Čistič Vran patří k Cechu, který chrání lidi již stovky let před démony a zlem. Cech nedokázala zachránit Zagarávii a zemi tak ovládli monstra. V těchto místech již řada lovců démonů přišla o život při boji se zlem nad jejich síly. Victor přijíždí za svým přítelem Adrianem, který ho žádá o pomoc a potkává hrstku přeživších, kterým nedokáže říci ne, když ho žadoní o jeho služby. Adrian je v katakombách hluboko pod městem a netrvá dlouho, než se s ním potkáte a zjistíte, jak se věci mají.

Hrdina na cestě boje proti zlu používá jak meče, kladiva, rapíry, tak brokovnice, granátomety, elektrická děla a další. Zábava ovšem nekončí jen u zbraní, dojde i na magii.

Victor má v hlavě Hlas. Démona, který vás doprovází jako vypravěč svého hrdinu v knize a občas okoření akci i nějakou peprnou hláškou. O zábavu se postará i řada Easter Eggu v podobě komentování hraní jako v titulu The Stanley Parable, kostlivců tancující na Gangnam style a další. Čistič Vrána jde, pobije nepřátele, porazí bosse, prohodí hlášku s Hlasem, dozví se část příběhu a jde se dál.

Příběh není motorem, který hru pohání, o to se postará výborná hratelnost a výzvy které můžete zdolávat sám anebo ve hře více hráčů.

Inspirace legendami

Bulharské studio Haemimont Games nemá zkušenost z akčním RPG žárem, proto si vypučuje mechaniky z jiných her a do každé z nich vkládá svoji myšlenku. Victor Vran k prvku RPG nepřistupuje zrovna ideálně a při levelování není možnost upravovat statistiky hráče, ale přináší novinku, díky které není problém změnit styl hraní kdykoli během hry.

Hratelnost ovlivňují především získané dovednostní kartičky a výběr zbraně. Například při kombinaci karty, která zapříčiní explozi padlého nepřítele a rychlé zbraně dochází k efektivnímu likvidování. Kombinací je spoustu a je zábavné karty míchat a hledat správné kombinace.

Po tom co objevíte ideální kombinaci je ve hře téměř nemožné padnout, proto jsou v každé lokaci i vypilované výzvy jako pozabíjej kladivem padesát nepřátel, aniž by vás zranily a jiné.

Lokace jsou obohaceny i o tajné místnosti s truhlami, díky kterým jsem si připomněl hledání tajných úrovní z Wolfensteinu 3D a pečlivé zkoumání každé příčky kterou jde projít anebo na kterou jde skočit (ano v izometrické RPG hře lze skákat, nezvyk že?).

Město je rozděleno na řadu lokací, které se od sebe vizuálně liší a narazíte v nich na zástupy upírů kostlivců a jiné havěti. Všechna místa, která projdete, mají velmi hutnou atmosféru, která vás vtáhne a nepustí.

Ve dvou se to lépe táhne

Victor Vran se v mnoha ohledech blíží žánru hack and slash a zdaluje se od RPG. Každého jistě potěší možnost hrát se svými kamarády, přítelkyní, nebo babičkou co ráda zabijí krvelačná monstra? Hra disponuje lokálním i online multiplayerem a spojit se můžou až čtyři hráči. Ti spolu můžou jak spolupracovat a projít celou kampaň tak i soupeřit v cirkusové aréně.

Když společnými silami spoluhráči porazí nepřítele, dostane každý z členů party svou odměnu. Díky rozdělenému lootu nedojde k handrkování a není problém tak projet kampaň která zabere cca 15 hodin. V pozdější části hry budou klasické nepřátelé na úrovni elitních. Když zpočátku hrou jen proplouváte, můžou se u nich poměrně zpotit. Není jednoduší řešení než si zavolat kamarády na pomoc.

Nejhorší jsou ti ukecaní démoni

Bulharští vývojáři hru pohání vlastním enginem, který využívaly i u strategie Tropico 5. Potěšily mě krátké načítací obrazovky a celková přehlednost rozhraní.

Grafická stránka hry je bohužel průměrná. Studio se chtělo vizuálně přiblížit k filmům jako je Van Helsing a Underworld. Vzniknul prázdný komiksový odvar, který hře celkově neprospívá. Vizuální stránka nijak neubírá na zábavě, kterou hra přináší, ale nedokáži se ubránit srovnáním Victora Vrana s hrou The Incredible Adventures of The Van Helsing která vypadal skvěle.

Hře naopak body přidává výborný dabing, ve kterém uslyšíte spoustu známých hlasů. Doug Cockle a jeho drsný chraplák propůjčí charakter hlavní postavě, Peter Marinker vystupuje jako Tzar a postavy i přes absenci animací a vyprávění spíše komiksovým pojetím krásně ožívají.

No a vo…vo…votom to je

Studio Haemimont Games přináší kvalitní akční RPG, které nemá žádné velké chyby. Pokud hledáte zábavu a dokážete překousnout zastaralejší grafiku a absenci charakterních RPG prvků nemůžete se splést. Victor Vran má lákavou cenovku 399 Kč, a pokud v dobrodružství budete chtít pokračovat, doporučuji i rozšíření Fractured Worlds a Metalovoé DLC Motörhead: Through the Ages se kterým se vydáte na tůru plnou mýtů.

Doufejme, že Victor Vran nedopadne podobně jako Van Helsinga, který měl v první hře našlápnuto k úspěchu, ale s každým dalším dílem byl únavnější a nudnější.

8
Technické zpracováníHratelnostTrvanlivostMultiplayer

Verdikt

Victor Vran je kombinací Hack and Slash a RPG které zkrátka baví. Hra vás jen tak nepustí a po chvilce hraní přehlédnete i drobné nedostatky, které Victor Vran má. Příznivá cena, výborný dabing a dokonce přijde i kouzelník… tedy Motörhead!
23. 06. 2017 • chaosteorycz5

Recenze: Cars 3: Driven to Win

Blesk McQueen je zpět a sním další dobrodružství z animovaného světa, kde jsou nárazníky aut ukecanější než amplión obecního rozhlasu. Jenže tentokrát má červený rychlík problém a tím je technologická omladina, která mu bere pozici nejrychlejšího závodníka. Blesk má tak před sebou dlouho cestu, během níž musí chytit druhou mízu a ukázat moderním floutkům, kde Bosch nechal svíčky. Pokud máte děti, neříkám vám nic nového, neboť pod pohrůžkou nekonečného pláče jste...

»
23. 06. 2017 • p.a.c.o0

RECENZE: MotoGP 17

Rok od roku se mi stále hůře začínají všechny recenze her, které se každý rok opakují a jsou od Milestone. Jiskřičku naděje ve mně vyvolal poslední ročník jejich blátivé motorkové verze MXGP 3, který se mi ve výsledku hrál pěkně. Ještě aby ne, když nabídl technický upgrade a příjemné ježdění. Další na řadě je prestižní podnik MotoGP a všechny ostatní silniční okruhové podniky, jaké se jezdí a na něž mají...

»
21. 06. 2017 • chaosteorycz0

Recenze: Get Even

Za našimi severovýchodními hranicemi, pro mnohé co by kamenem dohodil, operuje polské studio The Farm 51, které v roce 2005 založilo pár tvůrců série Painkiller. Za dobu své existence se jim podařilo vydat 5 her, nicméně nezpochybnitelnou díru do herní historie neudělali, přičemž po nevýrazných Deadfall Adventures na autory blaženě vzpomíná jen málokdo. Jenže to bylo před čtyřmi lety, kdy „farmáři“ začali pracovat na novém projektu, který měl konečně ukázat jejich...

»
20. 06. 2017 • chaosteorycz0

Recenze: Kholat

Rok 1959 má v sovětských dějinách zvláštní místo, protože během horské túry zemřeli všichni účastníci expedice, kterou vedl Igor Ďatlov. Okolnosti, při nichž 9 lidí zahynulo záhadnými způsoby na odlehlých místech Mrtvé hory (v původním znění Cholat Sjachyl), nebyly s ohledem na některá nevysvětlitelná poranění nikdy řádně vyjasněny. Oficiální závěr vyšetřování pak dodnes slouží jako předloha televizních dokumentů a filmových hororů, neboť za „viníka“ byla označena neznámá přírodní síla. Když se pak...

»
19. 06. 2017 • p.a.c.o0

RECENZE: RiME

Pohádky mají rády snad všechny děti. Není v nich jenom dobro a zlo, ale také třeba místa, kam by se člověk chtěl podívat a občas i nějaké to nadpřirozeno. Ani hráči nejsou výjimkou, protože i oni jsou děti, jenom se trochu změnila hodnota jejich hraček. Navíc právě ve hře můžeme zažít parádní příběh, a ještě u toho třeba trochu procvičit myšlení a uvažování.

»
18. 06. 2017 • chaosteorycz0

Recenze: The Town of Light

V historii lidské společnosti se najde spousta etap, na něž není příliš hrdá a které by nejraději nenávratně utopila v zapomnění. Mezi takovými najdeme léčbu psychicky narušených jedinců z druhé poloviny minulého století, kdy stát se obyvatelem sanatoria znamenalo, že dveře, které se za vámi zavřeli, už patrně nikdy neuvidíte z druhé strany. Pacienti automaticky ztráceli svéprávnost a lékařská bezradnost končící lobotomií ničila lidské životy jak na běžícím páse. Jeden takový vytáhli z italských...

»
14. 06. 2017 • p.a.c.o2

RECENZE: Tokyo 42

Stylizace je jednou z věcí, která mě, a nejen mě, na hře zaujme jako první. Proto jsem se již od prvních obrázků strašně moc těšil na Tokyo 42, protože tohle je přesně ten styl, jakým si mě hra může získat. Navíc bylo slíbeno různé řešení úkolů, rozsáhlé město a zajímavý příběh. Na následujících řádcích se podíváme na to, jako moc se Tokyo 42 povedlo a zda opravdu nabízí i něco víc...

»
13. 06. 2017 • Josef Brožek1

Recenze: The Elder Scrolls Online: Morrowind

Musím se přiznat, že recenzovat The Elder Scrolls Online pro mě bylo jedno z nejtěžších aktivit tady na Xboxwebu. Hra totiž byla strašně dobrá, ale zároveň strašně špatná. Protože jsem ale optimista, snažím se vidět především to dobré, nicméně jak jsem hrál hru dál a dál, začal jsem zjišťovat, že je tady něco špatně, a to především systém komunity a k tomu všemu nepřehlednost a složitost hry, která se dalšími DLC jen...

»