Recenze: Victor Vran

Autor: wellkeybig Publikováno: 1.6.2017, 17:12

Publikováno: 1.6.2017, 17:12

Sociální sítě

O autorovi

wellkeybig

wellkeybig

Je autorem 109 článků

V temné uličce, která je osvětlená osamocenou lampou u opuštěné hospody, postávají přízraky a magické běsy. Zagarávie dříve byla veselým místem, plná spokojených měšťanů než se naplnilo prokletí a zrůdy se probudily k životu.

Lovci monster i zaklínači, kteří se snažili město zachránit, se nikdy nevrátily. U vstupní brány stojí muž s démonem v hlavě, kterému nelze vidět do očí. Muž přezdívaný Čistič Vrána nemá v rukou mop s kýblem mýdlové vody, ale drží nabroušenou kosu, z které kape černá krev padlých monster. Čistič se vydal toto bohem zapomenuté místo zbavit prokletí.

Návykovost a vyhlídky do budoucna

Victor Vran je nové ARPG které dorazilo na Xbox One a drží se konzervativního základu. Na první pohled se hra moc neliší od Diabla nebo Van Helsinga.

Díky tomu, že se Bulharské studio Haemimont Games drží zajetých kolejí, nevznikají zásadní chyby a přináší nám čistou zábavu. Nečekejte žádné grafické orgie a srdceryvný příběh, ale odpočinkovou hru s charismatickým hrdinou a skvělým humorem. Victor se na PC podíval již v roce 2015 a jsem rád, že dorazil čistit město od monster i na Xbox One. Hra má lákavou cenovku a tak přináší hodně muziky za málo peněz.

Vzhůru do temné Zagarávie

Victor Vran je postava s tajemnou minulostí. Chlapík drsný na pohled i na poslech. O charismatický chraplák je postaral Doug Cockle, který propůjčil svůj hlas i Geraltovi z Rivie ve hrách o Zaklínači.

Čistič Vran patří k Cechu, který chrání lidi již stovky let před démony a zlem. Cech nedokázala zachránit Zagarávii a zemi tak ovládli monstra. V těchto místech již řada lovců démonů přišla o život při boji se zlem nad jejich síly. Victor přijíždí za svým přítelem Adrianem, který ho žádá o pomoc a potkává hrstku přeživších, kterým nedokáže říci ne, když ho žadoní o jeho služby. Adrian je v katakombách hluboko pod městem a netrvá dlouho, než se s ním potkáte a zjistíte, jak se věci mají.

Hrdina na cestě boje proti zlu používá jak meče, kladiva, rapíry, tak brokovnice, granátomety, elektrická děla a další. Zábava ovšem nekončí jen u zbraní, dojde i na magii.

Victor má v hlavě Hlas. Démona, který vás doprovází jako vypravěč svého hrdinu v knize a občas okoření akci i nějakou peprnou hláškou. O zábavu se postará i řada Easter Eggu v podobě komentování hraní jako v titulu The Stanley Parable, kostlivců tancující na Gangnam style a další. Čistič Vrána jde, pobije nepřátele, porazí bosse, prohodí hlášku s Hlasem, dozví se část příběhu a jde se dál.

Příběh není motorem, který hru pohání, o to se postará výborná hratelnost a výzvy které můžete zdolávat sám anebo ve hře více hráčů.

Inspirace legendami

Bulharské studio Haemimont Games nemá zkušenost z akčním RPG žárem, proto si vypučuje mechaniky z jiných her a do každé z nich vkládá svoji myšlenku. Victor Vran k prvku RPG nepřistupuje zrovna ideálně a při levelování není možnost upravovat statistiky hráče, ale přináší novinku, díky které není problém změnit styl hraní kdykoli během hry.

Hratelnost ovlivňují především získané dovednostní kartičky a výběr zbraně. Například při kombinaci karty, která zapříčiní explozi padlého nepřítele a rychlé zbraně dochází k efektivnímu likvidování. Kombinací je spoustu a je zábavné karty míchat a hledat správné kombinace.

Po tom co objevíte ideální kombinaci je ve hře téměř nemožné padnout, proto jsou v každé lokaci i vypilované výzvy jako pozabíjej kladivem padesát nepřátel, aniž by vás zranily a jiné.

Lokace jsou obohaceny i o tajné místnosti s truhlami, díky kterým jsem si připomněl hledání tajných úrovní z Wolfensteinu 3D a pečlivé zkoumání každé příčky kterou jde projít anebo na kterou jde skočit (ano v izometrické RPG hře lze skákat, nezvyk že?).

Město je rozděleno na řadu lokací, které se od sebe vizuálně liší a narazíte v nich na zástupy upírů kostlivců a jiné havěti. Všechna místa, která projdete, mají velmi hutnou atmosféru, která vás vtáhne a nepustí.

Ve dvou se to lépe táhne

Victor Vran se v mnoha ohledech blíží žánru hack and slash a zdaluje se od RPG. Každého jistě potěší možnost hrát se svými kamarády, přítelkyní, nebo babičkou co ráda zabijí krvelačná monstra? Hra disponuje lokálním i online multiplayerem a spojit se můžou až čtyři hráči. Ti spolu můžou jak spolupracovat a projít celou kampaň tak i soupeřit v cirkusové aréně.

Když společnými silami spoluhráči porazí nepřítele, dostane každý z členů party svou odměnu. Díky rozdělenému lootu nedojde k handrkování a není problém tak projet kampaň která zabere cca 15 hodin. V pozdější části hry budou klasické nepřátelé na úrovni elitních. Když zpočátku hrou jen proplouváte, můžou se u nich poměrně zpotit. Není jednoduší řešení než si zavolat kamarády na pomoc.

Nejhorší jsou ti ukecaní démoni

Bulharští vývojáři hru pohání vlastním enginem, který využívaly i u strategie Tropico 5. Potěšily mě krátké načítací obrazovky a celková přehlednost rozhraní.

Grafická stránka hry je bohužel průměrná. Studio se chtělo vizuálně přiblížit k filmům jako je Van Helsing a Underworld. Vzniknul prázdný komiksový odvar, který hře celkově neprospívá. Vizuální stránka nijak neubírá na zábavě, kterou hra přináší, ale nedokáži se ubránit srovnáním Victora Vrana s hrou The Incredible Adventures of The Van Helsing která vypadal skvěle.

Hře naopak body přidává výborný dabing, ve kterém uslyšíte spoustu známých hlasů. Doug Cockle a jeho drsný chraplák propůjčí charakter hlavní postavě, Peter Marinker vystupuje jako Tzar a postavy i přes absenci animací a vyprávění spíše komiksovým pojetím krásně ožívají.

No a vo…vo…votom to je

Studio Haemimont Games přináší kvalitní akční RPG, které nemá žádné velké chyby. Pokud hledáte zábavu a dokážete překousnout zastaralejší grafiku a absenci charakterních RPG prvků nemůžete se splést. Victor Vran má lákavou cenovku 399 Kč, a pokud v dobrodružství budete chtít pokračovat, doporučuji i rozšíření Fractured Worlds a Metalovoé DLC Motörhead: Through the Ages se kterým se vydáte na tůru plnou mýtů.

Doufejme, že Victor Vran nedopadne podobně jako Van Helsinga, který měl v první hře našlápnuto k úspěchu, ale s každým dalším dílem byl únavnější a nudnější.

8
Technické zpracováníHratelnostTrvanlivostMultiplayer

Verdikt

Victor Vran je kombinací Hack and Slash a RPG které zkrátka baví. Hra vás jen tak nepustí a po chvilce hraní přehlédnete i drobné nedostatky, které Victor Vran má. Příznivá cena, výborný dabing a dokonce přijde i kouzelník… tedy Motörhead!
16. 08. 2017 • wellkeybig0

RECENZE: Blackhole: Complete Edition

Co je České, to je hezké České videohry slaví úspěchy po celém světě. Tituly jako Mafia, Dex, Machinarium, nebo právě Blackhole hrají miliony hráčů. Bohužel není pravidlem, že každá česká hra si najde cestu do zahraničí a především k úspěchu. Blackhole: Complete Edition je, ale jedna z těch, co to dokázala a byla přijata velmi kladně po celém světě.

»
16. 08. 2017 • p.a.c.o1

RECENZE: The Long Dark

Techniky přežití se mohou hodit vždy, takže když je nějaká možnost se něco z nich naučit, určitě se neobracejte zády, ale snažte si zapamatovat, co se jenom dá. Nevíme dne ani hodiny, kdy do naší planety narazí asteroid, rozšíří se nákaza měnící lidi na nemrtvá monstra, nebo se prostě jenom prostřednictvím bankovek rozšíří nějaký smrtelný virus. Že jsou vám výše zmíněná témata povědomá? To by tedy měla, jelikož jsou to nejpopulárnější...

»
15. 08. 2017 • chaosteorycz0

Recenze: Agents of Mayhem

V pozici hráče jsem nikdy neholdoval hrám, které si předem nemůžu zaškatulkovat a u nichž se na základě propagace jen těžko určuje, co z nich vlastně vyleze. Ovšem jako recenzent si takové zajíce v pytli nadmíru užívám, protože se mi dostává vzácného privilegia, kdy se stávám prostředníkem mezi autory a potencionálními hráči. Třebaže si nedělám iluze, že by v době YouTube někdo kupoval novinku jen na základě jednoho názoru, často značně zaujaté osoby, alespoň...

»
06. 08. 2017 • chaosteorycz0

Recenze: Mr. Shifty

Tak schválně, kdo z vás, zatímco dává ostatním hráčům na frak ve všech těch Battlefieldech, Call of Duty a Gearsech, přemýšlí nad historií akčních her? No samozřejmě, že nikdo, protože na bloumání v paměti bude dost času, až dosáhneme staří sovětské ponorky, občas je ale návrat do časů dvourozměrné grafiky, jednoduché hratelnosti a pohledu shora vítaným zpestřením, a to zejména teď v létě, kdy se dav AAA her rozestoupí a my vidíme...

»
02. 08. 2017 • chaosteorycz4

Recenze: Super Cloudbuilt

Recenzentka: Kristine4Chaos Dnes už se můžeme maximálně dohadovat, jestli za rozšíření parkouru do her vděčíme perskému princi, svůdné Faith nebo neohroženému assassínovi Altairovi. Jednoduše tu je a pro mnohé tvůrce videoher se stal stěžejním prvkem jejich projektu, a to jak v klasické „umělecké“ formě, tak té futuristické, při níž si postava pomáhá exo-skeletem, jetpackem nebo obojím najednou. Do této kategorie patří i malá nezávislá hra Super Cloudbuilt, která ačkoli není příliš originální,...

»
18. 07. 2017 • p.a.c.o1

RECENZE: DeadCore

Skákání, postřeh, zručnost a rychlé rozhodování. Přesně tyhle dovednosti se dají trénovat nejen ve skutečném životě, ale stejně dobře i v rámci hraní. Prostě vezmete gamepad do ruky, k tomu nějakou těžkou hru a jedete. To pak nevíte, kde vám ruce s hlavou stojí a pokud jste výbušnější povahy, jako třeba já, mohou se sousedovic děti naučit celou řadu nových slov, pokud jsou tedy mladší. Jsou totiž hry, které vám zadarmo nic nedají...

»
17. 07. 2017 • chaosteorycz0

Recenze: AereA

O recenzi se postarala redakční důvěrnice Kristine4Chaos Za devatero oblačnostmi a devatero bouřkovými mraky je vzdušný svět AereA, jehož existence stojí a padá s hudbou. Není nic, co by zde nebylo v moci notového zápisu, a tak nikoho nepřekvapí, že na správný chod dohlíží Velký Maestro Guido, který je zároveň mentorem studentů jeho školy. Ovšem plovoucí hudební ráj je stižen neštěstím, když někdo odcizí kouzelné hudební nástroje, které vytvářejí harmonii držící Aereu...

»
14. 07. 2017 • chaosteorycz0

Recenze: Black the Fall

S odstupem času je možné rok 2014 označit za start jedné dystopické herní éry. Na celé řadě projektů se pozvolna začínalo pracovat (We Happy Few), jiné se představily publiku na herních veletrzích, jako třeba Inside v rámci Xbox konference a další se snažily upoutat pozornost komunity prostřednictvím Kickstarteru. Sem patří dnes recenzovaný Black the Fall, který má se zmíněným Inside společného mnohem více, než jen rok představení a obecné téma. Jenže zatímco...

»